Indie-Ladak na motorkách

Plánem je krátká poznávací, lehce dobrodružná dovolená s tátou během září. Přemýšlíme mezi Kavkazem a Střední Asií. Vybíráme Indii s tím, že se přesuneme na sever do podhůří Himalájí, půjčíme motorky a projedeme podstatnou část svazového státu Ladak.
Podobný výlet jsem již absolvoval dva roky zpět s přítelkyní, takže informace a představu máme. Vzhledem k nedostatku dovolené v práci plánujeme výlet pouze na 9 dní. Odlet ve čtvrtek přímým letem s Air India Vídeň – Dillí. Návrat příští sobota. Letenky 480 Eu/osoba. Docela fér za přímý let.

Den 1 – Dillí

V 7:00 přistáváme na čas v Dillí. Nakupujeme Sim, bereme metro do centra a užíváme si dechberoucí prostředí centra – krávy, psi, troubení, špína, smrad – Indie. Atmosféra Dillí je opravdu ojedinělá a je třeba ji brát s nadhledem, takovou jaká je. Osobně ten kontrast mám rád, akorát ten neustálý hluk, zmatek a podbízející se „prodavače“ čehokoli zvládnu absorvovat max jeden-dva dny a poté musím daleko od metropole.
Tátu schválně berou do těch nejzajímavějších/nejhorších uliček, ať Dillí pořádně nasaje.

Navštěvujeme i národní muzeum Indie – suverénně nejhorší národní muzeum, kde sem kdy byl a to i v takové konkurenci jako je Brunej, Arménie, Kyrgyzstán, Kambodža, Malajsie aj.
V 18:00 bereme flixbus z Dillí do Manali na severu Indie. Příjezd do Manali by měl být v 7:00 ráno. Po cestě děláme asi tři větší zastávky, dvě na jídlo a jednu pětihodinovou kvůli sesuvu půdy, to cca 100km před Manali. Po cestě míjíme krásné srázy jako vystřižené z filmů, kde autobus padá do rokliny. 500km z Dillí do Manali nakonec zvládáme za necelých 21h a do Manali přijíždíme před 15:00. Za 10 Eu máme pěknou projížďku.

Dillí

Národní muzeum Indie

Flixbus

Den 2 – Manali

Po příjezdu do Manali si jdeme jako první prohlédnout motorky, které si od zítřka na dalších 6 dní půjčujeme. V plánu je začít na jihu v Manali a postupně jet na sever k hranicím s Pákistánem a poté přes Leh zpět do Manali. Cca 1200km, 16km převýšení. To po asfalto-šotolinových cestách a při zdolání několika sedel.

https://mapy.cz/s/munufujahe viz naše cesta zde

Jinak Manali je pěkné město v podhůří Himalájí, stále ještě ve státě Himáčalpradéš. Hodně restaurací, obchodů, trhů – výletní město i pro samotné Indy. Zde naopak muzeum folklóru a umění musím vyzdvihnout a doporučit. Za 30 Inr/8kč dobrá volba.
Večer vyzvedáváme motorky Royal Enfield Himalayan 450cc. Samotné motorky vypadají v dobrém stavu, pouze servis okolo – půjčení bund, rukavic, případně chráničů a kalhot pokulhává a moc toho na výběr či k dispozici není. Před dvěma lety v Lehu sem zažil podstatně lepší servis za podobnou cenu. Cena je ostatně 1500 INR /motorka/den. Cena tedy TOP.
Po motorkách ještě ve wine shopu kupujeme piva a whiskey, ani jedno nepříliš kvalitní.

Toolkit/opravná sada od půjčovny

Cesta do Manali

Royal Enfield Himalayan 450cc

Den 3 – z Manali do Purne

Ráno prší, obecně Manali je deštivější region než Ladak a čím více pojedeme na sever a do vysokohorské pouště Ladaku, tím stabilnější počasí bude. Kufry na motorky k dispozici nebyly, takže každé ráno vážeme batohy a opravnou sadu k motorce, kterou jsme k motorce dostali. Opravná sada působí zoufale a doufáme, že ji nebudeme potřebovat.
V plánu je dnes cca 200km, průsmyk Shingo La Pass a poté najít někde po cestě ubytko. Cestu přes počáteční déšť a posléze sněžení v 5100m zdoláváme relativně bez problému a posledních 70km nám již svítí slunce a do pěkného kempu dojíždíme v 17:00. Ubytování je ve stanu se dvěma postelemi a menší koupelnou. Cena 3000 INR včetně večeře a snídaně a to za oba.

Shingo La Pass - 5040m

Na cestě

Ubytování/stan

Na cestě

Den 4 – z Purne do Sankoo

Nacházíme se již v regionu Ladak, nicméně blízko regionu Džammu a Kašmír a tomu odpovídá i složení obyvatelstva. Převážně muslimové, namísto budhistů, kteří Ladak většinově obývají. Po celé severní Indii se budují asfaltové cesty a my míjíme stovky dělníků, někdy i celých rodin, které podél nově budovaných cest dočasně žijí a pracují na jejich konstrukci. Většinou mají stany 5m od dané cesty a jejich děti si hrají okolo.
Výstavba kvalitnějších cest má hlavní účel a to pohotovější dostupnost armády do těchto regionů a k ožahavým hranicím s Pákistánem a Čínou. V minulosti byla Indie ve válce s Pákistánem a doteď se přou o území. S Čínou proběhl konflikt na hranících cca 4 roky zpět za pomocí ručně zhotovených nástrojů, palcáty, kopí aj. a vyžádal si i několik obětí na obou stranách. Hlídky na hranicích mají zakázané nosit zbraně z důvodu případné eskalace.
Samotná cesta na motorce je krásná! V okolí je spousta Indických motorkářů i zahraničních na půjčené motorce jako my. Opět přejíždíme dvě sedla. Ubytko se večer již hledá hůře a končíme ve vesnici Sankoo v nějakém guesthousu. Večer ve vesnici vidíme muslimskou svatbu a dostáváme opět večeři se snídání za 3000 INR pro oba.

Ráno

Pracovníci silnic a dálnic Indie

Na cestě

Blízko Kargilu

Den 5 – ze Sankoo do Uleytokpo

Blížíme se hraničnímu městu Kargil, kde v roce 99 proběhl konflikt mezi Indií a Pákistánem. Doprava houstne a odpovídá typickému chaosu ve městech pro daný region. Asii mám relativně procestovanou včetně řízení, takže sem připravený a táta jen kroutí hlavou nad stylem jízdy řidičů.
V Kargilu zastavujeme a chceme koupit Sim kartu, jelikož Sim z Dillí v tomto regionu již nefunguje. Samotný Kargil je zajímavé město s historií, typickou šedou zástavbou a pěknými výhledy v okolí. Je zde cítit vliv Pákistánu vzhledem k muslimskému obyvatelstvu, tj. nápisy v arabštině či snad v Urdštině - to nejsem schopný rozpoznat. A k vidění jsou i plakáty či obrazce představitelů Pákistánu. Kdyby si místní mohli vybrat – byly by možná raději součásti Pákistánu. Sim nakonec nekoupíme, jelikož je zavřeno a posouváme se dále pomalu směrem k Lehu.

Na chvíli zastavujeme v Mulbekhu, kde Češi pomohli vybudovat školu, která je údajně nejlepší v regionu. Blíže k Lehu je obyvatelstvo již většinou budhistického vyznání a je zde hodně Tibetanů. Region i přímo s Tibetem sousedí. Celkově se v Ladaku člověk cítí skvěle. Není to tu uspěchané, krásné okolí, usměvaví lidé atd.

Nikam nespěcháme a děláme hodně zastávek na dechberoucí výhledy, krásné kláštery nebo jen tak jídlo a kafé z mnoha restaurací podél cesty.
Večer se nám podaří najít kemp se skvělou pohostinností majitele i jídlem. Na doporučení majitele si ještě odjedu na piva do blízkého obchodu. Po sdělení požadavku na 5 piv, se majitel obchodu ptá, na co chci tak moc piv. Odpovídám, že nevím, že je teprve 19:00, tak proč ne. Majitel odchází do zadního traktu obchodu a ve dvou neprůhledných taškách mi nenápadně prodává 5 piv.
Evidentně se zde pivo může prodávat pouze ve specializovaných obchodech a místní nejsou na alkohol tolik zvyklý.
Po skvělé večeři a studené sprše jako zatím ve všech ostatních ubytováních jdeme spát.

Kargil

Škola Mulbekh

Občerstvení u cesty

Večere v ubytování

Den 6 – z Uleytokpo do Leh

Leh jakožto jeden z hlavních cílů je již blízko – necelých 80km a po cestě tedy děláme odbočku do Zanskarského údolí, které je zároveň i součásti nejvýše položeného národního parku v Indii. Park je poměrně odlehlý a moc lidí či motorkářů zde nepotkáváme. Středem údolí teče řeka Zanskar a okolo ní jsou štíty hor.
Poté odjíždíme na hotel do Lehu. Po cestě zastavujeme v muzeu války, kdy omylem odbočujeme na vojenskou základnu a vyběhne na nás 5 ostrých vojáků a důrazně nás žádá o odchod. Je vidět, že toho na práci asi moc nemají a zbytečně ukazují sílu. Napodruhé odbočku do muzea již trefíme. Bohužel se zde nedá platit hotovostí, ani kartou Mastercard/Visa. Platí za nás tedy milý Ind.

Samotný Leh je centrum Ladaku – obchody, restaurace, trhy, suvenýry. Necháváme si prát prádlo a nakupujeme suvenýry. Jídlo jakožto v celé Indii je zde skvělé! Naneštěstí přijíždíme do Lehu zrovna v jeden ze tří dnů v roce, kdy je zákaz prodeje alkoholu a já pokračují v lehké abstinenci.

Jelikož jsme v levné turistické oblasti nakupuju všechny věci, které pravidelně 1x za půl roku ztrácím a opět je dokoupím na příštím výletu. Tedy kšiltovku, hodinky, peněženku, avšak i produkty Himalaya herbals, které jsou zde oproti ČR 4x levnější.

Na cestě

Muzeum - Hall of Fame - Leh

Leh

Suvenýry

Leh

Den 7 – z Lehu do Jispy

Dnes nás čeká nejnáročnější část výletu. Přejezd cca 340km se 4200m převýšením, přes dvě sedla ve více jak 5000m.
Čím více jedeme na jih, tím je počasí horší. Je hnusně, zima, prší, poté sněží, silně fučí a mi uchází zadní kolo. Vytahujeme tedy pumpu, kterou jsme dostali v půjčovně a hle – zacvakávací páčka u pumpičky nezacvakává. Snažím se tedy nafoukat na jedné ze čtyř posledních pump před vjetím do hor, avšak na žádné nemají kompresor v provozu. Jedu tedy na podhuštěné zadní gumě cca 1 bar namísto 2,5.

Na sedle potkáváme i skupinku Izraelců, kteří mají ještě horší motorky a výbavu než my. Nicméně po dojezdu tančí a radují se. Jsme v průsmyku Tanglang La – 5329 m. Dáváme kafé, polévku a do cíle zbývá už jen 250km.

Vzhledem k počasí dáváme cca 2h zastávku v restauraco-chýší u místních dělníku a čekáme až přestane pršet. Začínáme nestíhat a uvědomuje si, že dojedeme za tmy nebo to dnes budeme muset zkrátit a dojet zítra.

Blato, zima, zmar – to je dnešní etapa. Přejíždíme potoky, rochníme se v bahně a zaživa mrzneme:)) Již za tmy projíždíme poslední sedlo v cca 5000m a začínáme pomalu hledat ubytko. To nacházíme po dalších 60km v městečku Jispa. Jsme jak prasata a já se těším na sprchu, i vzhledem k tomu, že další bych měl mít až v ČR. Zítra vracíme motorky a vracíme se nočním busem do Dillí.

Ubytko je opět stan, dvě postele a namísto sprchy pouze studený kohoutek. Volím tedy sprchu v podobě napuštění kyblu u záchodu.

Tanglang La pass - 5329m

Na cestě

Den 8 – zpět do Manali a noční bus do Dillí

Do cíle zbývá jen 80km. Volíme tedy delší spánek a pozvolný přesun. Z Manali nám bus jede až v 18:00. Šestý den na motorce mě už tolik nebaví a těším se na dojetí do cíle. Snažíme se jet na pohodu a radovat se z toho, že to vyšlo bez problémů.

V Manali ještě nakupuji poslední suvenýry – láhev whiskey a airpods Pro 2 za 1500 INR :) Ty kupuje i táta, jelikož hrají docela pěkně a za 400czk je to poctivý fejk.

Nazpět volíme opět flixbus za 10eur. Odjíždí na čas. Po cestě děláme opět dvě zastávky na jídlo. Cesta probíhá bez problémů. Na zastávkách si všímám zeleně okolo a můžu vidět, že jsme již opustili oblast vysokohorské pouště Ladaku. Při konání potřeby si uvědomuji i možnou přítomnost jedovatých hadů v přírodě a nechci se mimo zastavěné území příliš pohybovat. Když v tom mi zrovna přes nohu přeběhne snad potkan či krysa velikosti boty. Uklidňujeme mě, že hadi zde asi nejsou, jelikož krysám dle jejich velikosti se tu daří dobře.

Ubytování

Flixbus zpět

Den 9 – Dillí odlet

Do Dillí přijíždíme překvapivě na čas cca po 6. ranní. Přemísťujeme se na metro a jedeme metrem do centra Nového Dillí. Je lehce před 8. a vše je stále zavřené. Vzhledem k tomu, že letadlo letí ve 14:00, jsme unavení a chuť objevovat dnes již nemáme, přemísťujeme se pomalu na letiště.

Na letišti nastává problém, že se s otcem jmenujeme stejně. Indové to nejsou schopni pochopit. Pustí nás sice do haly letiště, ale dál si nás přehazují a ptají se jak je to možné… Kontrolují letenky, pasy a volají další členy letiště, aby se došli podívat.. Střídavě mě to sere a střídavě se směji té absurdnosti. Po několikáté jim opakuji, že s tím nic neudělají, že máme každý svou letenku i svůj pas a jméno není podstatné. Nakonec nás nechají – Indie..

Dále Security check je jedna z nejdůkladnějších, jaké jsem kdy zažil. Vyprázdnění obsahu batohu, několikrát projíždění scannerem, dlouhé fronty před samotnou kontrolou. Kontrola srovnatelná s Izraelem, pouze s absencí výstupního pohovoru a s tím, že v případě Indie je spousta věcí nesmyslných. Do toho vám okolo hlavy létají holuby, funguje pouze polovina přepážek i přes přeplněné letiště apod. Doporučuji přijít minimálně 2,5h předem.

Shrnutí

S tátou jsme průměrní až podprůměrní motorkáři. Nicméně samotná akce je náročnější spíše logisticky – víza, doprava, půjčení, fuckupy Indie apod. než o motorkářských skills. Já motorku ani nemám a v Evropě sem ji ani nikdy neřídil.
Na itineráři bych nic neměnil, pouze asi vybral jinou půjčovnu. To jsou však zkušenosti, které je člověk nucen prožit.
Ceny, Himaláje, lidé v Ladaku, svoboda, to jsou důvody proč bych výlet klidně zopakoval.

Omlouvám se za gramatické a stylistické chyby a případně historické či geografické nepřesnosti/pokud jsou.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 1 x Velmi praktické!

📷 4 x Krásné fotky!

😂 1 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 8 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal(a) roman.palka

Cestopis byl naposledy aktualizován 14. 1. 2025

roman.palka procestoval(a) 34 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 4 lety a napsal(a) pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

PJM

před 7 měs

Konečně dobrodružný cestopis! Gratuluji k úžasné cestě a zážitkům.

Měli jste půjčení motorek domluvené dopředu? Jak je to s helmama, měli jste svoje, anebo vám je půjčili? Ty motorky jsou Royal Enfield Himalayan 411, vím to protože jednu mám. Himalayan 450 je nový letošní model. Jinak líbí se mi jak v Indii na tyhle motorky místo kufrů montujou ty velké ocelové postranní držáky na věci, asi je to i levnější a nerozbije se to.

roman.palka

před 7 měs

Ahoj, motorky jsem vybral podle recenzí na Googlu a půjčovnu kontaktoval měsíc dopředu.
V ceně byly motorky, helma, toolkit :) Na bundu a rukavice jsme je museli skoro ukecat. Ty postranní držáky jsou šikovné, mít dvě tašky o stejné velikosti, tak je to praktičtější, než tahat velký batoh. No a ve vybavené půjčovně by ti dali za 1000 INR/den kufry.

Za objasnění motorky dík. Jsem jen příležitostný uživatel. Ty nové 450tky v některých půjčovnách byly taky za 2000 INR/den.