Indie, tam kde se nám smůla lepila na paty
Indie je zemí, kterou buď milujete, nebo nenávidíte. My jsme se bohužel, nejen souhrou špatných náhod, dostali do té druhé skupiny lidí.
Cestopis z roku 2024 napsala Kadettrip
Na přelomu roku jsme projeli větší část Asie. Silvestr jsme strávili v Singapuru, pokračovali jsme na Bali, do Malajsie, Thajska a Indie. A přesně o Indii se tu chci rozepsat. Před odjezdem jsme znali několik lidí, kteří Indii navštívili a vychvalovali si ji. Proč to tedy nezkusit? Přestože máme již velkou část světa projetou, počítali jsme s určitým kulturním šokem, který nás tu čekal.
Jako vstupní bránu do Indie jsme zvolili město Agra. Přesně toto místo navštěvuje v rámci Indie nejvíce turistů. Ano, je to kvůli Tádž Mahalu. Do města jsme se přesouvali z Džajpuru nočním vlakem. Přímý let z Thajska tenkrát bohužel do Agry neletěl. Nádraží bylo děsivé. Hromady lidí, kteří na sobě spali pod dekami v odpadcích, s sebou měli velké nákupní tašky plné harampádí a na nástupišti několik podivínů vykřikovalo nabídku horkého a pořádně kořeněného čaje. V noci tu totiž byla šílená zima a jiná možnost zahřátí nebyla. My koupili čaj a navlékli jsme na sebe všechno oblečení, které jsme měli v batohu. Naštěstí jsme se zimou počítali a pár teplých svetrů se teď hodilo. Po nějaké době přijel vlak, lístky jsme měli na horní palandy. Přestože už to byla druhá noc beze spánku a byli jsme šíleně vyčerpaní, nespali jsme. Ve vlaku byl hrozný mumraj a po celém vagonu se rozléhal hrozivý kašel. Čtyři hodiny vlakem se tu zdáli jako nekonečné, přesto jsme se dočkali. Vlak zastavil a my vystoupili v ponurém městě, které bylo zahalené do mlhy. Tedy alespoň jsme si to nejprve mysleli. Ve skutečnosti to byl smog, ten nás doprovázel úplně na každém kroku. Slunce jsme za celých čtrnáct dní viděli pouhé dvě hodiny. Kromě smogu jsme stále měli na očích pohublé krávy, které ve městě spásaly odpadky. U monumentálního Tádž Mahalu bylo vše jinak. O toto místo indové pečují, dokonce si jako návštěvník musíte vzít návleky na boty, aby jste jim tu nádheru neošoupali. Za nás je toto místo trochu přeceňované, přesto však pěkné. V Agře jsme prošli ještě několik míst, dali jsme si první opravdové indické jídlo a přesunuli se na vlakové nádraží, odkud jsme měli pokračovat dál.
Náš první pohled na Agru.
Krávy jsou tu pohublé a živí se odpadky.
Tádž Mahal v celé kráse.
Uvnitř další známé památky - Červené pevnosti.
O kousek dál už tak uklizeno není.
Po celém městě se vesele prohání makakové.
Typická situace pro Indii, jak jsme později pochopili. Vlaky jsou zrušeny, náhradní spoje vypraveny nejsou a jak se dostanete na místo určení, to je váš problém. Vlaky, které v ten den jedou, jsou zcela přeplněné a nevejde se jediná živá duše navíc. Situace, která se nám stala cestou do Varanásí. A co teď? Ve Varanásí jsme měli být jen tři dny, dojet do Nového Dillí a sednout na letadlo se nám časově nevyplatilo a tak jsme se zkusili zeptat taxikářů. U nás by člověk za osmi hodinovou cestu taxikem zbankrotoval. Tady? Žádný problém a za nižší cenu než letenka. Takže jsme opět na cestě, třetí noc beze spánku. Taxikář každou chvíli zastavuje, aby doplnil zásoby žvýkacího tabáku. Když jsme byli skoro na místě, taxikářovi někdo zavolal a telefon mi najednou podává se slovy, že musím něco důležitého vyřídit. Mluvím s neznámou osobou, která mi sděluje, že do cesty nezapočítali cenu dálnice, protože nevěděli, že se dálnice platí. A že to bude trojnásobek ceny z celé cesty. Jak směšné. Říkám mu, že to je jeho problém, cenu jsme domluvili předem. Telefon jsem položila a za chvíli jsme dorazili co nejblíže našemu ubytování to šlo. Nikdo už žádné peníze nechtěl a my odkráčeli k ubytování. Doslova jsme se brodili odpadky, všude pobíhali místní psi a my nechtěli nic jiného, než si konečně odpočinout. Místní nás ve tři hodiny ráno vřele přivítali, ukázali nám pokoj s tou nejtvrdší postelí na které jsem kdy spala, ale v tu chvíli mi to bylo doopravdy jedno.
Ráno (čti odpoledne) jsme se probudili a mohli jsme prozkoumat to magické místo - Varanásí. Naše pocity z tohoto místa jsou smíšené. Rozhodně žádné takové místo nikde jinde nenajdete. A pokud cestujete hodně jako my, a už vás ohromí málo co, tohle místo svou službu rozhodně splní. Na řece Ganze se plavilo spoustu lodí, hromada lidí posedávala na pobřeží a neustále nás pozorovala. Prošli jsme chrámy, šli jsme na skvělé vegetariánské jídlo a obhlédli jsme i střed města dál od řeky. Větší provoz, hluk a shluk lidí na jednom místě vážně nikde jinde, než v Indii, nezažijete. V tuhle chvíli už jsme toho začínali mít plné zuby. Cestou zpět na ubytování nám Varanásí ukázalo svou druhou duchovní stránku. To, proč se sem mnoho obyvatel Indie sjíždí. Pohřeb, který je tak drahý a tak žádaný, že za něj mnohdy rodina prodá svou střechu nad hlavou, jen aby svému příbuznému po smrti dopřáli to nejlepší. Pro nás to zní zcela nepochopitelně, ale tady je to součást každodenního života. Úzkými uličkami se začali proplétat zpívající průvody, na rukou měly nosítka s mrtvými lidmi zabalenými do oranžových látek. Takových průvodů jsme za tu chvíli potkali několik. Všechny směrovali na pobřeží Gangy, kde se těla pálila. Celý břeh pokrývaly davy lidí, děti zde prodávaly cukrovou vatu a nějaké svítící kdo ví co. Byla to taková bizarní podívaná u které se všichni bavili. My tedy ne. Po chvilce jsme byli cítit kouřem ze všech spálenin a nepomohlo tomu ani cedrové dřevo, které má vonět. O kousek dál se konal každovečerní ceremoniál pod názvem Ártí. Krásné představení zakončilo naši rozporuplnou návštěvu Varanasí.
Pohled na řeku Gangu.
Mumraj v centru Varanásí.
První vegetariánské jídlo tady.
Sadhu, neboli poutník, který zde seděl celou dobu, co jsme ve Varanásí byli.
Příprava na večerní spalování těl.
Večerní pálení těl.
Druhý den bylo v plánu odletět do Nového Dilí. Kvůli smogu byly ale všechny lety odloženy. Čekali jsme dobré čtyři hodiny. To už jsme věděli, že nestíháme autobus, který nás měl odvést do Himálají. Měli jsme tak velkou časovou rezervu a stejně nám byla k ničemu. Navíc nám nepřálo ani zdraví. Nejspíš po dlouhém čekání na vlak v té šílené zimě. Neměli jsme sílu shánět jiný autobus a ubytovali jsme se rovnou v Novém Dilí, kde jsme se chtěli dát dohromady. Na hory jsme stejně neměli sílu. Ubytování bylo katastrofální. Při našich cestách rozhodně nejsme zvyklí na žádný luxus, běžně spíme v autě nebo ve stanu. V pokoji byla větší zima než venku, povlečení bylo zakrvácené a netekla ani teplá voda. Bylo však nutné pokoj zaplatit předem, a tady už vám nikdo nic nevrátí. Přijali jsme to jako bojovku, povlečení nám vyměnili a dokonce opravili vodu. Kvůli nemoci jsme trávili pár dní jen na pokoji. Vycházeli jsme pouze za jídlem, které jsme si nemohli vynachválit. Po pár dnech se nám udělalo lépe a přišel čas projít si Dilí. Celkově jsme se v Indii necítili moc příjemně, a tohle město všechny pocity jen umocnilo. Neustále na nás šahali cizí lidé, tahali nás za ruce, někteří nás pronásledovali, stále si chtěli dělat selfie a za zády nám mnozí z nich šeptali dost zvláštní věci. Jednou jsem zaslechla větu: "Dávejte pozor, tady se to stává." Sice to moc nedávalo smysl, ale na klidu vám to tedy nepřidá.
Ulice kousek od našeho ubytování.
Mnoho místních takto bydlí.
Pohublé krávy byly i zde.
Nabídka koření přímo na chodníku.
Vstup na místní trhy.
Bleší trhy, neboli šílené bludiště plné lidí.
Ulice byly špinavé a plné odpadků. Téměř uprostřed některých silnic si místní ustlali na své dece a prostě spali. A nejen na silnici, polehávali takhle všude. Někde jsme se dočetli, že jde o jejich svobodnou volbu a tento styl života jim vyhovuje, protože nemají žádné starosti a můžou se celý den jen tak povalovat. Už bylo jasné, že tady je to standard, který mi vlastně vůbec nevadil, na rozdíl od velmi otravných lidí, před kterými se dalo ukrýt jen na ubytování. Procházeli jsme město a najednou nám někdo ukazoval cestu do Starbucksu, aniž by jsme se na cokoliv ptali. Takovéhle situace jsme tady zažívali každou chvíli. Na tyhle osoby jsme pak přestali reagovat úplně. Protože, když se snažíte vysvětlit, že žádnou kavárnu nehledáte, stejně má Ind potřebu vás tam dovést. Přesto všechno jsme pokračovali dál. Chtěli jsme ještě nějaký ten kus Indie vidět. A narazili jsme na další problém. Do některých chrámů jsme se museli proplést hromadou zátaras a všechny osobní věci nechat na pospas u cizích lidí. K tomu se na některých místech měl podepsat papír, že když nám z těch věcí někdo něco ukradne, je to opět jen náš problém. Samozřejmě včetně foťáku, telefonu a celé pěněženky. Do chrámu se nesmělo brát vůbec nic. V tuhle chvíli bylo jasno, tyhle chrámy neuvidíme. Jen blázen by tam nechal své věci. Blížil se náš poslední den a ještě nikdy jsme se tak moc netěšili domů. Na našem seznamu bylo ještě nakoupit nějaké suvenýry. Zálusk jsme měli zejména na koření, které nás dovedlo na trh. Já si vyhlídla chilli papričky, protože na pálivém jídle dost ujíždíme. Tomu dnes řikám kauf roku. Za pár korun obrovský sáček papriček, které v jídle chutnají doslova epesně. Ale ani ty mě nepřesvědčí o tom, se do téhle země někdy vrátit. Indie nám zkrátka nesedla.
Mešita Džama Masdžíd.
Pohled na ošumtělé budovy.
Krásný Lotosový chrám, naše poslední zastávka cestou na letiště.
Jak se ti cestopis líbil?
Kadettrip procestovala 56 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 měsícem a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil26 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
tahle viditelnost je ještě dobrá. Zažil jsem tam v červnu (firma nás tam vyslala na služebku, všichni si klepali na čelo nad termínem) 45 stupňů a viditelnost 15 metrů. To byla hrůza. V únoru tam bylo fajn. Přes den na košili/ mikinu a viditelnost okolo 2 km. Už mě to ani nijak nerozhodí, ale kdo tam je poprvé, tak je to neskutečný šok.
Já jsem měl v Dillí na přelomu května a června modré nebe a asi 40°C odpoledne po příletu a večer asi 35°C (ale to byla jen 1 noc před letem do Ladakhu, kdy je tam v červnu ideální termín) a na přelomu června a července byla maxima už jen lehce přes 30°C a někdy zataženo a viditelnost střední (několik km) a někdy pěkně jako třeba na této fotce z Džajpuru:
Díky za tenhle cestopis! Konečně někdo kdo napíše, že se mu někde nelíbilo a není vše nejkrásnější na světě :) Škoda ještě těch zbytečných komentářů lidí, hodnotící délku pobytu a co jste kde dělali a nedělali a měli dělat a neměli dělat, ale to bez toho by to nebylo ono :)
Hezké fotky. Každopádně - nenalákalo mě to. Asi nejsem na tu Indii přípraven...
Cestopis s názvem "Kde se nám smůla lepila na paty" a textem takovým, jaký je, asi nechtěl nikoho nijak nikam lákat.
Já věřím, že jsou v Indii i krásná místa, která by nás nadchla, ale bohužel to pro nás dopadlo zrovna takto. Považujeme to i tak za přínosnou zkušenost. ☺️
Pojedu na sever Indie a jsem překvapen, že je tam v lednu zima... CeDe?
A kde píšu, že jsme byli překvapeni? Akorát v noci to čekání bylo fakt dlouhé a zima větší než měla být, tak z nás prosím nedělejte blbce.🤦♀️Navíc i v lednu je v Indii teplo, záleží kam jedete...
Petr nedělá blbce z Vás, ale ze sebe, že neumí pochopit psaný text. :)
Indie je pro masochisty. Já tedy raději Venezuelu a KLDR.
Největší demokracie Světa - Indie - bude asi na váš vkus málo přísná! 🤣
Kleptokracie. 😉
A to jste si ještě plně neužili zlovůle indické byrokracie, kdy třeba na security na letištích berou (kradou) pod různými záminkami úplně cokoli je napadne (i to koření, pokud ho máte v příručáku), atd. To je věc, která mě odrazuje úplně nejvíc, a po asi šesti návštěvách můžu s klidným srdcem říct, že do Indie už ne. Viděl jsem tam všechno, co jsem chtěl, a vážně to za to sr.ní (velice často doslovné) nestojí, se tam ještě vracet.
Možná by jsi mohl utrousit něco více z těch zážitků. Vím, že viš, že vím💩🤪
Dopredu se omlouvam, kdyz povim, ze na me pusobil tento cestopis vcelku humorne, i kdyz jste tam asi zazivali neprijemne chvilky.
Mohu jen tusit, ze prave k mnoha turistickym scamum dochazi na techto nadmiru turistickych mistech (Taj Mahal, Agra, Varanasi, asi i Dilli, i kdyz je to obrovske mesto).
V minulosti se nam podarily castecne navstivit jen staty Goa, Maharashtra, Gujarat, Daman, a byla to skvela dovolena. A to i v pripade, ze Goa je take turistickym lakadlem kvuli udajne nej plazim v Indii. Bude-li opet nekdy prilezitost, tak do Indie rozhodne znovu!
Za mě je Goa naprosto průměrná plažová destinace, kam bych letěl jen v případě, že by byla zase chybka jako kdysi za 5 tis, což už jistě nebude :-). Pokud znovu do Indie tak jen do hor, kde to bylo naopak skvělé. No raději jak psal kolega z nepálské strany.
4 hodiny určitě není velká rezerva. Kdekoliv. Ne, že bych si zoufale nepřála, aby vše vždy fungovalo dobře, ale počasí, porucha, lidská chyba, ... a zpoždění v řádu hodin i dnů je na světě.
Mně přijde smutné, že když vám bylo v pokoji zima, drtivé většině místních (těch bydlících, samozřejmě) taky - celou zimu, celý život. A v létě zas naopak, neskutečná horka. To je pro mne na Indii těžko pochopitelné - že nepostaví domy tak, aby lépe izolovaly. Někdo nám vysvětloval, že dlouhodobě šetří třeba na věno pro sestru, dceru ... a za své pohodlí utratí málo. Ale pořád mi to úplně nesedí.
Já mám k Indii kladný vztah, ale s vaším itinerářem bych nejspíš neměla. Škoda Himálají... A s taxikářem jste si poradili dobře, prostě to zkouší...
V pokoji byla klimatizace, neboli nefunkční stroj zasazený v díře, přes kterou šel chlad. A s itinerářem jsme byli celkově spokojeni, stihli jsme vše co jsme chtěli a užili jsme si to. Až na tu Indii. Rezervu na autobus jsme měli ještě delší, pak se tam stalo ještě pár věcí, o kterých nepíšu. 🙈
Indie opravdu není pro každého...já se z této země vrátil totálně vyčerpanej, jak člověk musí na všechno dávat pozor a po příletu domů jsem prohlásil, že už mne tam nikdo nikdy nedostane :) a světe div se, po pár letech na to vzpomínám vlastně i rád a docela bych se tam vrátil.
Tak uvidíte, jestli to náhodou nebude i váš případ :)
Každopádně díky za cestopis!
PS: Co to bylo prosím za měsíc, že tam bylo tolik smogu? Mne tehdá místní tvrdili, že smog je tam převážně v říjnu/listopadu, když se vypalují pole.
Děkuji za pěkný komentář. Uvidíme, každopádně Himaláje bychom rádi viděli z druhé nepálské strany. 😊 Jinak to byl leden.
Já měl úplně stejné pocity. Neskutečná radost že odlétám a taky, že už se nikdy nevrátím. To mi teda zůstalo :-)
Píšeš "Silvestr jsme strávili v Singapuru, pokračovali jsme na Bali, do Malajsie, Thajska a Indie." To jste to během toho ledna pěkně prosvištěli. Nechci kritizovat obecně rychlocestování (sám to občas dělám), ale v té Indii to asi nemohlo dopadnout dobře s takovým itinerářem. Tam je třeba cestovat s časovou rezervou, pokud to nejsou jen kratší vzdálenosti. K onemocnění podle mě značně přispělo snížení imunity po několika nocích beze spánku.
Kam jste chtěli jet do Himálaje v lednu? To tak leda někam do podhůří třeba do Rišikéše nebo Šimly, když busem při nedostatku času. Jinak druhá strana Himálaje by byla v Číně (Tibetu). Nepál je jižní strana stejně jako v Indii.
Ohledně smogu je tam nejhorší situace od října do února: https://en.wikipedia.org/wiki/Ai...n_in_Delhi Air quality index of Delhi is generally in the Good (0–50), Satisfactory (51–100), and Moderate (101–200) levels between March and September, and then it drastically deteriorates to Poor (201–300), Severe (301–400), or Hazardous (401–500+) levels during October to February due to various factors including burning of effigies during Vijayadashami, bursting of firecrackers during Diwali, stubble burning, road dust, vehicle pollution and cold weather.
Jinak já beru Indii celkem v pohodě a nemůžu říct, že bych ji miloval nebo nenáviděl. Ty nepříjemné věci (typu odpadky, hluk) tam jsou mnohdy horší než v jiných rozvojových zemích, ale je to pro mě částečně vyvážené pozitivy. Dlouhodobě bych ve střední a jižní Indii cestovat nechtěl (měl jsem na závěr jen zlatý trojúhelník a s lidmi jsem problém neměl ani tam), ale díky tomu, že jsem zvolil na svou dvouměsíční cestu odlehlejší a málo zalidněné oblasti (Andamany, Meghalaya, Nagaland, Ladakh) s přepravou hlavně letecky na delší vzdálenosti (po zemi déle až z Ladakhu přes Spiti Valley), považuju tyto mnou procestované oblasti Indie za krásné a úžasné, kde jsem negativa zas tolik nevnímal (moc jich nebylo) ani tehdy, natož ve vzpomínkách. Fotky mám tady: https://eu.zonerama.com/liborste...um/5069393 https://eu.zonerama.com/liborste...um/5070187
Krásné fotky! My máme rychlocestování rádi, asi jsme příliš hyperaktivní. 😀 V Indii jsme měli na čtyři místa dva týdny, takže mi to nepřijde zrovna málo. Rezervy jsme měli na pohodu, ale ne vždycky to prostě vyjde. A je nám jasné, že to nevyspání mělo svou daň, bohužel v tu chvíli to ale jinak nešlo (to v plánu také nebylo). A co se týká Himalájí, nechystali jsme se úplně do jejich sředu, ale přesně jak píšete, do podhůří. Takže zkrátka a dobře se někdy kouknem na jejich jižní stranu z jiného státu. 😊
Hovori sa, ze Indiu clovek bud miluje alebo nenavidi. Ja patrim do prvej skupiny, minuly rok som pozrela "uvodny trojuholnik" Dilli-Agra-Jaipur a vratila som sa nadsena. V plane je buduci rok Uttarakhand, Varanasi, Goa.
India je farebna, rusna, usmiata, vesela, vonava (kari), plna jedinecnych zvykov, bizarna, spinava, zaprasena, osuntela, smradlava. Je na kazdom, co si z toho vyberie.
Každý si zkrátka vybere to své. 😊
Mně to celé připadá jako "koupili si letenky do Indie, ale přistáli v Indii". 😂 Po mé první návštěvě Indie jsem na samotné Indy nevzpomínal zrovna s láskou, ale protože jsem si tam našel spoustu věcí, které mě baví, tak mě to od dalších návštěv neodradilo. A hlavně mi bylo jasné, že neletím třeba do Singapuru. 😆 I když musím říct, že domácí příprava na indické podvodníky nepomohla úplně dokonale, protože jsem si nedokázal představit, jak velcí jsou to experti, takže jsem musel nejdřív něco zažít, abych pochopil a zbavil se iluzí.