Izrael po vlastní ose 2023

Izrael byla pro nás v roce 2023 úplně náhodná destinace a to jen díky velmi levným cenám letenek, jinak bychom tuto zemi prozatím nevolili. Po událostech, které následovaly, jsme ale velmi rádi, že jsme tuto zemi mohli navštívit a poznat místní lidi. 
Odlet nás čekal z Vídně, a jak jsem mluvila o levných letenkách, tak cena za zpáteční na osobu vyšla na cca 1200 kč. Letěli jsme na 10 dní, já, manžel a dcera (5 let), a rozhodli se, že kufry není třeba a že jsme schopni se zabalit do tří batohů, co byli v ceně letenky. Odlet z Vídně se rozhodně vyplatil, protože na stejný termín vycházela letenka z Prahy na 5000 Kč osoba. U nás nějaké výdaje padly na benzín do Rakouska, dálniční známku a parkování Tiger, to se ale vešlo do ceny letenky z Prahy pro jednoho dospělého.

Jeruzalém

    Naše první cesta směřovala do Jeruzaléma. Na letišti v Tel Avivu jsme přistáli  asi kolem sedmé večer. Původní plán bylo sednout na vlak a dojet do Jeruzaléma na vlakové nádraží. Naše ubytování bylo cca 2 km pěšky. Na letišti ale začal být hrozný zmatek, začali nás odchytávat taxikáři a lanařili na nejlepší cenu za odvoz. Když jsme jednoho slušně odmítli s tím, že chceme jet vlakem, začal nám tvrdit, že vlak už nejede, že je nějaká porucha a bůh ví co. Nakonec jsme ale měli obavy, jak se večer v Jeruzalémě zorientujeme a zvládneme dojít na ubytování a rozhodli se domluvit s jedním taxikářem, který nabízel celkem slušnou cenu s tím, že tam právě jede, protože tam bydlí a je to za ten den jeho poslední cesta. 
   Nakonec to byla dobrá volba, v květnu, tou dobou byla v Jeruzalémě už tma a některé části nevypadaly úplně bezpečně. Taxikář nás vysadil přímo před hotelem se slovy "stay safe" a odjel. Hned po ubytování jsme začali shánět nějaký obchod a také restauraci, kde se najíme. Hned zpočátku nás zarazily velmi vysoké ceny. Zkusili jsme košér McDonald a nic horšího jsem asi nejedla. Cena za jedny hranolky a tři jakési burgery (něco jako u nás klasický hamburger v mekáči, akorát v něm bylo nějaké jiné maso) vyšlo na 700 Kč. V malých potravinách jsme pak nakoupili nějaké čínské polívky, bochník chleba, šunku a džus a z karty mi zmizelo dalších 900 Kč. Než nám došlo ,že to je naprosto běžná cena, přisuzovali jsem to tomu, že ty malé večerky jsou vždy dražší a že další den určitě seženeme normální obchod s rozumnými cenami. To byl ale omyl :) 

Večerní procházka Jeruzalémem

Druhý den, samozřejmě, patřil prohlídce starého města. Od našeho ubytování to bylo cca 2 km a tak jsme se rozhodli jít pěšky. Už procházka samotným městem byla velký zážitek. Všechny možné dekorace, sochy, výzdoby a všude vlály izraelské vlaječky. Trochu nám trvalo zvyknout si na všudypřítomné vojáky se samopaly. Později jsme se naopak cítili nesví, pokud tam nebyli. 

Pak už jsme vpluli do starého města a bloudili uličkami plné trhů s drobnými předměty, kořením, jídlem. V první polovině dne jsme byli výhradně v části křesťanské a židovské. Krom koření a sladkostí se zde dali koupit drobné upomínkové, řekla bych i vkusné, předměty - křížky, sedmiramenné svícínky, židovské hvězdy, magnetky a tak podobně. Trošku nevkusné, možná až moc, mi přišly prodávané velké panenky v jesličkách. Blouděním a touláním jsme se dostali na všechna možná místa, mimo jiné také k hrobu Ježíše Krista, následně ke zdi nářků, pak jsme se přimotali k jakési slavnosti (asi politické - tomu jsme zase tolik nerozuměli, ale naší nejmladší zaujalo pouštění balonků a nás zase veselí a radost lidí okolo) a také jsme se náhodou dostali ke slavnosti bar micva.

Zeď nářků

Po celém dnu jsme už byli uchození, ale já chtěla vidět ještě část muslimskou a Chrámovou horu. Trošku jsme bloudili a nemohli přijít na to, jak se tam dostat. Pak jsme zjistili, že tam vede most vedle zdi nářků. Tady na nás čekala policie, prohledali nám batohy a hned na místě nás seřvali, jestli si z nich děláme legraci. Vytáhli nám křížky a hvězdy, co jsme vezli jako suvenýry. Když jsme na ně dál nechápavě zírali, tak se jeden policista uklidnil a zeptal se nás, zda jsme tu poprvé. Řekli jsme, že ano. Tak nám vysvětlil, jak moc je to nebezpečné, že nás tedy pustí dál, ale nesmíme žádný suvenýr vyndat, na nic sahat a nikde se modlit. Hrozil, že nás za to můžou klidně zabít. Na konci mostu stála další policie, ASI muslimská, ta nám již batohy neprohlížela, jen mě navlékli do obrovských pytlových hadrů - sukně a takové hodně volné tuniky s kapucí. Konečně jsme se mohli jít podívat. Chrámová hora byla krásná, ale měli jsme dost stísněné pocity. Naše nejmladší nechápala, proč jsem se tak musela obléknout, když mi to přeci slušelo a tak jsme se jí pokusili vysvětlit trochu muslimského náboženství. 
Kolem Skalního dómu leželo po zemi mnoho žen a vypadalo to tak zvláštně. Když jsem se přiblížila, začaly se zvedat a hrozit, tak jsme šli raději pryč. Manžela pustili jen ke vchodu, ale dovnitř také nemohl. Necítili jsme se úplně příjemně a tak jsme se rozhodli vrátit. To už ale nešlo, tedy né cestou, kterou jsem přišli. Zjistili jsme, že kolem páté hodiny zavírají průchod mezi muslimskou a židovskou částí a ven se dostaneme pouze muslimským východem, muslimskou částí starého města. A tak jsme vyrazili. Odevzdala jsem sukni a tuniku a dostali jsme se do uliček, které už nebyly tak hezké a rozhodně nevoněly kořením. Po zemi posedávali muži, kteří kouřili vodní dýmky a pili kávu, pak tam byli různé stánky s hračkami (trošku to vypadalo jako u nás ve vietnamské tržnici). Bylo mi jasné, že nejsem vhodně oblečená (tričko sice bez výstřihu ale s krátkým rukávem a sukně "jen" ke kolenům), tak jsme šlápli do kroku a staré město rychle opustili. Už moderní částí se vrátili zpátky na hotel a večer padli příjemně uchození, plní mnoha zážitků do postele.

Chrámová hora

Mrtvé moře - Kalia beach

Další den nás čekal přesun autobusem k mrtvému moři, tak jsme po snídani zabalili batohy a vyrazili na autobus. Měli jsme trochu strach, jak to zvládneme. V autobusech totiž nebylo možné platit hotově ani kartou. Jediná možnost byla koupit jakousi jejich jízdní kartu a na tu nabýt dostatek peněz. Co je ale dostatek peněz pro dva dospělé a dítě ke Kalia beach, jak se jmenovala zastávka, nám už nikdo nebyl schopný říct. Nakonec nás uklidnilo, že ke kartě se nahrála aplikace do telefonu a mohli jsme vždy okamžitě na kartu převést další peníze. Tak jsme počkali na autobus a vyrazili. 

Autobusové nádraží Jeruzalém

Autobus nás dovezl do palestinské části země, Západní břeh Jordánu. Vystoupili jsme na zastávce Kalia beach a tak trochu opět zaskočeni. Stála tam jedna benzinová stanice a pak nic, široko daleko jen suchá země. Do kempu to byly "jen" dva kilometry. Měly být, jenže vše tam bylo tak různě oploceno, takže jsme nakonec nachodili o dost víc, než jsme vše obešli a došli k bráně do našeho kempu. Koukali na nás jako vyjevený, protože tam prý všichni jezdí autem a pěšky nikdo nepřišel. 
U mrtvého moře jsme se rozhodli strávit čtyři dny. Počítali jsme, že tak velký moderní kemp je určitě vybavený a bude organizovat výlety po okolí. No, další chyba. Kemp žádné výlety nepořádal, také zde nebyla žádná restaurace ani obchod v blízkém okolí. Nejblíž byla ona benzínová stanice, hodinku a půl pěšky "pouští". No ještě nám zbyla nějaká čínská polívka, zatím to nebudeme řešit. Vyrazili jsme na pláž u mrtvého moře, aby jsme zjistili, že to vypadá jako místo, kde právě proběhlo zemětřesení. Vše zničené, vše polámané, všude odpadky. O trochu víš bylo místo se stánkem a bazénem, tam už to vypadalo lépe. Pár přátel mě upozorňovalo, že tato část mrtvého moře není nic moc a pravdu měli. Takže jsme se každý den napatlali bahnem a po nějaké době opláchli, aby to mělo ten léčebný účinek a zbytek  dne trávili u bazénu. 
Hned první večer jsme se díky naší nejmladší seznámili s dvěma izraelskými rodinkami, které zde byli na výletu a měli s sebou děti. Děti si nepotřebovaly rozumět, hrály si i tak a Jindřiška se s nimi podělila o naše sladkosti. Díky tomu za námi přišli rodiče aby nám poděkovali a pozvali nás, jak říkali oni, na "pravé izraelské barbecue" . Pozvání jsme rádi přijali (vzhledem ke stavu našich zásob a vyhlídkám na nákup) a povídali jsme dlouho do noci. Bavili se o všem možném a právě i o cenách. Dozvěděli  jsme se, jaká je u nich minimální mzda (prý na naše cca 80 000 kč), kolik stojí běžně nájem atd. atd. 
Ptali se kam se chystáme na výlet a rovnou nás odradili od výletu autobusem do Jericha. Prý jedině autem, autobus totiž staví několik km od města a dostat se do centra skrze chudinskou okrajovou část by pro nás prý mohlo být nebezpečné a rozhodně pro malou. Druhý den jsme se rozloučili, protože oni pokračovali dále, před odjezdem nám ale přinesli všechno svoje jídlo, včetně celého kuřete a další surovin, ovoce a zeleniny. Prý by se jim to po cestě zkazilo. No řekla bych, že jim nás spíš bylo líto, věděli, že bez auta se nikam nedostaneme a nic moc si nepořídíme. To pravděpodobně řekli i dalším lidem. Jak to vím? Večer jsme seděli venku před "stanem" (rozuměj glamping) a přišla k nám další izraelská rodina a přinesla celý talíř jídla. Prý jen tak a ať se nám tu líbí.
Večer jsme pak sedávali před stanem, popíjeli pivo a poslouchali naprosté ticho, které každou hodinu přerušilo vytí šakalů, kteří ve smečce běželi podél plotu kempu. Vždy pravidelně od sedmi večer do cca jedné ráno. Krásný, zajímavý, zážitek
Tak nám těch pár dní rychle uteklo, hlady jsme netrpěli a vyrazili do naší poslední zastávky - Tel Aviv.

krystal soli

glamping v Kalia beach

pláž v Kalia beach

Tel Aviv

Ráno jsme rychle posnídali, zabalili batůžky a vydali se na hodinku a půl dlouhou cestou pouští. Z první zastávky odjel autobus o pár minut dříve, tak jsme ho nestihli a jelikož ten další tam stavět neměl, došli jsme pěšky na další zastávku. Za chvíli nás nabral autobus, který nás vysadil v Jeruzalémě na autobusovém nádraží. Odtud jsme jen přešli silnici, přesedli na vlak a brzy vystupovali na vlakovém nádraží v Tel Avivu. 
Tel Aviv byl úplně jiný, velké moderní město plné zeleně a rozkvetlých stromů, to jsme ale nevěděli, že si nic moc z toho neužijeme. Došli jsme na ubytování a chtěli se jít projít ještě po městě, jenže mi přišla zpráva z ministerstva zahraničí. Předešlé noci došlo k útoku izraelský jednotek v pásmu Gazy a očekávají v následujících dnech a nocích odvetnou akci. Doporučili nám zjistit, kde se nachází nejbližší protiraketový bunkr, abychom věděli, kam běžet až se rozeznějí sirény. Také nám doporučili nechodit na přelidněná místa, protože očekávají útoky atentátníků. Seděli jsme na hotelu a absolutně netušili, co dělat. V první řadě jsme tedy našli protiraketový bunkr, bydleli jsme naštěstí v prvním patře a bunkr byl hned pod námi, stačilo tedy seběhnout po schodech. Pro informaci, takový bunkr tam má každá budova. Následně jsem volala na ambasádu o pár rad. Paní byla hrozně příjemná, hlavní bylo zůstat v klidu a vše vysvětlit dítěti, aby se nebálo. Tak jsme naší nejmladší připravili na to, že si možná večer zahrajeme hru na schovávanou a že když znějí sirény, je to jako když u nás počítáme do desíti a pak je "před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát...." Malá byla tak nadšená, že když v noci žádné sirény nespustili, vzbudila se celkem zklamaná. :)
Druhý den jsme přemýšleli, zda můžeme ven a co budeme dělat v případě, že spustí sirény. Nakonec nás ale stav lednice donutil minimálně dojít na nákup. Když jsme vyšli ven, všude bylo spoustu lidí, jako by se vlastně nic nedělo a tak nám došlo, že tyhle situace jsou tady tak naprosto běžný, že už to nikdo ani neřeší. A tak jsme nejdříve vyrazili na tržnici a odtud rovnou na pláž. Musím říct, že pro nás to byla jedna z nejhezčích pláží. Krásný jemný bílý písek, všude mušle, dětské hřiště, malá hloubka široko daleko, takže pro děti úplně ideální. Postupně jsme se konečně úplně uklidnili a užívali si náš poslední den v Izraeli na pláži a létající vrtulníky nad hlavou jsme už úplně ignorovali. 

"Technické informace"  

- odlet z Vídně, společnost Wizzair - cena zpáteční letenky 1200 Kč/osoba
- parkování ve Vídni - parkplatz Tiger - na deset dní cca 50 EUR
- cestování po zemi vlakem nebo autobusem, nutnost pořídit dobíjecí kartu 
- platba - mi neměli žádnou hotovost, všude jsme platili kartou, jen jednou jsme museli vybrat, když jsme v          restauraci po jídle chtěli zaplatit a nefungoval terminál. Já měla problém se svojí kartou během plateb, ale bezproblémově nám fungovala Revolutka 
- ubytování přes Booking
- informace ohledně bezpečnosti - zadala jsem na stránkách MZV náš cestovní plán do DROZDU a na základě toho nám poslali mail i smsku, když bylo něco akutního