Izrael - říjen 2022

Po čtyřech letech jsme se znovu vydali do Izraele. Tentokrát na 9 dní (21.10-30.10.). Bylo nás pět.  Ne kvůli populární knize  K. Poláčka, ale kvůli nákladům za auto, které tak vyšly  jednoho na cca  5 tis.Kč.  ( Půjčení stálo něco málo přes 20 tis. Kč a  benzín nás celkově stál 600 šekelů, tj. 4.200,-Kč). Auto jsme si zamluvili předem a vyzvedli  hned na letišti Ben Guriona v Tel Avivu.  Pokud se nejede na jih do Eilatu, tak je většina nejzajímavějších  míst  v Izraeli dosažitelná jednodenním výletem autem z Tel Avivu, což řada průvodců doporučuje.  Tyto  paprskové jednodenní výlety, však zaberou hodně času na cestě tam a zpět. Tomu jsme se chtěli vyhnout, takže jsme naplánovali " severní okruh" a zamluvili si noclehy v Akku, Tiberias, Jeruzalémě a Tel Avivu. Rovnou z letiště jsme se tedy po příletu přemístili na sever do Akka.

Neprve pár důležitých či užitečných  poznatků z této cesty :

• 1/ Na letišti dostanete světle modrou kartičku - povolení k pobytu platné 3 měsíce, kterou budou chtít vidět v půjčovně aut,  v každém ubytování a  při odletu, proto ji pečlivě opatrujte.

• 2/ V restauracích, provozovaných izraelskými Araby, je lépe dát si jídlo, které je v menu i s cenou. Vyhněte se nabídce na "sdílené jídlo". To znamená, že vám přinesou na stůl asi 20 misek s různými saláty a zeleninou a pak hory různého masa. Ani jedno se díky množství nedá snít a navíc to pak vyjde na osobu téměř na 3x tolik nežli jídlo z jídelníčku. Nás to konkrétně stálo na osobu více než 100 šekelů (dobré jídlo se dá pořídit za 40 -60 šekelů a výborný falafel v pita chlebu dokoce i jen za 10 šekelů - konkrétně v Jeruzalémě před Damašskou bránou,stačí přejít silnici ke stánkům vpravo).

• 3/ V pátek ani v sobotu si raději neplánujte návštěvu ultraortodoxní čtvrti  Mea Šearim v Jeruzalémě. Rozhodně tam nejezděte o šabatu autem  - to by vám na něm nejspíš přistálo pár kamenů.  Pokud tam půjdete v jiný den, tak co nejvíce zahaleni (kraťasy a nátělník bych opravdu neradil).  Navštívili jsme tuhle čtvrť již  v roce 2017 a 2018 a to bez problémů. V těch letech jsme tam občas  potkali  i jiné turisty. Letos jsme tam však na žádné nenarazili, zato  hned při příchodu na nás začali pořvávat děti z balkonů. Bylo to jednoznačné: "Vypadněte". Důvodem je zřejmě to, že během dvou Covidových let, kdy byl Izrael uzavřen,  si  ultraortodoxní  obyvatelé této čtvrti na turisty odvykli. Příjemné to rozhodně nebylo. 

• 4/ Tato rada je pro Tel Aviv. Využijte Happy Hours v barech a hospodách poblíž Dizengoffova náměstí. Opravdu fungují. Před podniky bývá sleva obvykle napsána na tabulích v procentech a může být na jídlo i pití. Úspora je značná, ale bývá většinou jen do 8 večer, takže vyrazit dříve. 

Dále uvádím itinerář (seznam míst, která jsme navšívili v jednotlivých dnech):  21.10. Přílet do TA a přesun cca 130 km do Akka. 22.10. Haifa - Bahajské zahrady, Eliášova jeskyně na hoře Karmel, odpoledne Akko -  křižácké podzemí. 23.10. Nazaret, hora Tábor, Tiberias. 24.10. Podél Galilejského jezera přes Tabghu a Kafernum na Golandské výšiny - konkrétně Har Bental (místo největší tankové bitvy během jomkipurské války se Sýrií v roce 1973)  a v průvodcích doporučovaná drúzská vesnice Madžal Šams (v té  však nic pozoruhodného  k vidění nebylo). 25.10. První kibuc  Degania Alef na břehu Galilejského jezera, termální lázně Hamat Gader na hranici s Jordánskem a Yardenit (místo kde v řece Jordán Jan Křtitel údajně pokřtil Ježíše a kam se jezdí nechat pokřtít poutníci z celého světa). 26.10. Přejezd z Tiberias do Jeruzaléma přes Bejt Šean (jedno z nejstarších měst v Izraeli s antickým amfiteátrem).  27.10. Jeruzalém -Chrámová hora, Olivová hora, Izraelské muzeum. 28.10. Jeruzalém -podzemní tunel u Zdi nářků a přesun k Mrtvému moři. Pozor: populární středisko Ein Gedi je trvale uzavřeno z důvodů propadu podloží, takže zbývá Ein Bokek. Přejezd do TA.  29.10. Tel Aviv - dopoledne od 11. hod. zdarma komentovaná prohlídka Bílého města (UNESCO) - tato část města (4.000 domů) byla postavena ve stylu Bauhaus (u nás používáme spíše pojem funkcionalismus) , odpočinek u moře. 30.10. dopoledne Jaffa a odpoledne odlet.

Haifa - Jejím největším magnetem jsou beze sporu Bahajské zahrady na hoře Karmel. Jedná se o 19 teras v celkové šířce cca 400 metrů a délce 1 km. Náklady na jejich zbudování byly neuveřitelných 250 milionů dolarů a financovány byly z prostředků členů Bahajské víry. Jejich údržbu provádí její členové rovněž zdarma a barevně vysypané cestičky bez jediného plevele či tvarované stromy a keře prostě uvedou každého v úžas. Jsou někdy přirovnávány k jednomu z divů starověkého světa, Zahradám Semiramidiným. Tyhle zahrady mají však sloužit pro zklidnění a zamyšlení se nad tím, co tato víra přináší.  Vstup je zdarma a nejlépe je začít horním vstupem, z něhož je úchvatný výhled. Nedaleko na hoře Karmel je klášter Stella Maris, který se však uvnitř opravuje. Mnohem zajímavější byla návštěva Eliášovy jeskyně (dá se do ní dojít po pěšině od Stella Maris nebo popojet autem). V této jeskyni se údajně ukrýval biblický prorok Eliáš, když již zůstal jako poslední z proroků a věřících v  Jahveho (Hospodina).  Dokonce se domníval, že zůstal z celého Izraele jako jediný věrný tomto bohu. Po jeho úspěšném         "božím souboji", ve kterém byla  zažehnuta   jen jeho hranice s obětinou,( na rozdíl od hranic vyznavačů boha Baala),  se opět lid vrátil ke svému bohu. Při žádné  rituální obřízce nesmí nikde a nikdy chybět tzv. "Eliášovo křeslo", které zůstává vždy prázdné, až na krátký okamžik, kdy se do něj nemluvně položí.  Demonstruje se tím, že se prorok tehdy mýlil a že víra v Hospodina trvá a pokračuje.

Bahajské zahrady

Eliášova jeskyně

Eliášovo křeslo v této jeskyni

Akko - Jeho velkou atrakcí je křižácké podzemí  pod Citadelou.  Křižáci toto město,  důležitou přístavní baštu, ztratili roku 1291, což  znamenalo konec křížových výprav do Svaté země. V rámci jedné vstupenky lze navštívit  podzemní sály, Templářský tunel a expozici v Tureckých lázních, kde jsou na zdech  ke shlédnutí  projekce různých procedur a  v jednotlivých místnostech jsou sochy masérů i tehdejších návštěvníků. Videoprojekce jsou bohužel promítány i v křižáckém podzemí, což ruší jejich atmosféru a působí, že jsou cíleny spíše na školní výpravy. Mnohem autentičtější je Templářký tunel, objevený teprve v roce 1994, když instalatéři opravovali ucpaný odpad jedné obyvatelce města. Akko se pokoušel  neúspěšně dobýt i Napoleon v rámci své Egyptské výpravy. Dnes to připomíná jeho nepříliš povedená jezdecká kovová socha na kopci zvaném Napoleon Hill.

Gotické rytířské sály

Turecké lázně - muzeum

Socha na Napoleon Hill

Nazaret - Tohle město nelze vynechat.  Bazilika Zvěstování, postavená nad údajným domem Panny Marie, kde  jí  byla sdělena ta překvapivá zpráva, že jako panna porodí syna, je moderní stavbou ze 60tých let 20.stol. Její interiér i dvůr zdobí mozaiky Madony z celého světa. Ta česká je z roku 1980 a měla ještě při naší předchozí návštěvě roku 2017  označení Czechoslovakia.

Bazilika Zvěstování

Dům P. Marie uvnitř baziliky

Česká mozaika

Hora Tábor - Místo, kde došlo dle Nového zákona k proměnění Ježíše. On se třemi učedníky se vydal na tento vrchol, který z dálky připomíná náš Říp. Apoštolové usnuli a když se probudili, uviděli Ježíše jak září bílým světlem a rozmlouvá s Mojžíšem a prorokem Eliášem.  Tato scéna je vyobrazena v apsidě kostela Proměnění Páně. Ke kostelu se dá vyjet autem - jsou to ale pěkné serpentiny, takže to zabere nějakou chvíli. Kostel se zavírá v 17 hodin. My jsme dorazili něco po půl páté, kdy už v něm byli pouze poutníci zpívající  u oltáře křesťanské písně, doplněné svistem větru zvenčí.

Kostel Proměnění Páně

Interiér

Apsida s výjevem

Tiberias -  Město, založené kolem roku 20 n.l. a pojmenované na počest císaře Tiberia, leží na břehu Galilejského jezera kde Ježíš chodil po hladině a kde se odehrála i řada dalších zázraků.   Pro nás se stala základnou pro výlety podél břehů jezera.  A to do Tabghy, kde je kostel Rozmnožení chlebů a ryb (tady Ježíš nakrmil ze dvou ryb a pěti chlebů  5000  posluchačů). Na podlaze kostela je slavná mozaika z 5. století. Nedaleko je Kostel  primátu svatého Petra v místě, kde jej  Ježíš slovy: " Pas moje ovce" pověřil vedením církve. To připomíná i sousoší na břehu jezera. Jen o pár kilometrů dále je vesnice Kefarnum, kde je nad údajným domem sv. Petra postaven moderní kostel, který by nejspíš měl připomínat jeho rybářskou loď, ale vypadá jak zaparkované obří UFO.

Mozaika z Tabghy

Pas moje ovce.

Kostel sv. Petra

Golanské výšiny - Har Bental.  Syrská armáda, která roku 1973 napadla Izrael během jednoho z jeho největších svátků Jom Kipur, se tady pokoušela o průlom pomocí 1500 tanků proti 160 izraelským. Z izraelských tanků  zbylo nakonec   jen 7 proti 600 syrských. Izraelcům se přesto podařilo útok zastavit. Jako připomínka jejich boje  jsou zde zachovány původní kryty a  zákopy. Vše  doplňují kovové siluety obránců. Okolní krajina vzhledem k rozsahu bojů dostala přezdívku Údolí slz.

Damašek je jen 60 km daleko

První kibuc Degania Alef, termální lázně Hamat Gader a Yardenit. Cestou do termálních lázní, které jsou pár kilometrů od Tiberias, jsme se zastavili v prvním kibucu založeném roku 1909.Tyto kolektivně hospodařící vesnice měly ve své době nepochybné opodstatnění a sehrály významnou roli při osídlování tehdejší Palestiny. Dnes jsou  již jeho členové odměňováni podle vykonané práce a kibuc nabízí i ubytování turistům. Kibucy jsou zajímavé svou historií, kterou tady připomíná řada starých  zemědělských strojů a nepochybně přitahují i novodobé kibucníky, kteří chtějí žít klidný život bez stresů, nepříliš závislý na civilizaci. O tom, že se nejedná o muzeum, svědčí i velký počet dětí v místní školce.  Lázně Hamat Gader jsou přímo na jordánské hranici a cestou  do nich se nedoporučuje odbočovat. Yardenit je místo  těsně pod Galilejským jezerem a křty zde probíhají jak na běžícím pásu. Pro věřící je nepochybně silným zážitkem být  tady  pokřtěn nebo si alespoň křest rituálně zopakovat v řece Jordán v místě, kde Jan Křtitel pokřtil Ježíše.

Kibuc

Kibuc

Kibuc

Odbočování se nedoporučuje !

Ochranný plot nad lázněmi

Yardenit

Bejt Šean.  Pozor - s půjčeným autem se nesmí jet po silnici č. 90 přes palestinské území  podél Jericha, i když je tato cesta z Tiberias do Jeruzaléma o něco kratší. Jeli jsme tedy přes Bejt Šean, což je bonbónek pro milovníky historie. Tahle silnice vede poblíž Cesarey, která rozhodně stojí v případě časových možností za návtěvu. My jsme se tentokrát zastavili jen u akvaduktu.

Bejt Šean

Amfiteátr pro 7 tis. diváků

Bejt Šean

Akvadukt, Cesarea

Akvadukt, Cesarea

Tolik invalidů jej chce vidět ?

Jeruzalém - Město Židů, křesťanů i muslimů. Většina významných památek je nahuštěna uvnitř prstence hradeb Starého města. Stojí však za to vyrazit i za tyto hradby na Olivovou horu či do Izraelského muzea. My jsme tentokrát bydleli v Západním Jeruzalémě, poblíž trhu Machane Jehuda, což je asi 2 km od Starého města. Na trhu i v okolí je, krom spousty obchodů, i mnoho restaurací a barů, takže večer se tu rozhodně nebudete nudit. Navíc tramvaj odtud jede k Damašské bráně (jedna  ze vstupních bran  do historického centra) a je to jen několik zastávek. V Jeruzalémě jezdí jen jedna linka, takže se nedá splést. Lístek se dá koupit na každé zastávce v automatu za necelých 6 šekelů (cca 42,-Kč). Pokud budete chtít vidět Chrámovou horu (vstup zdarma po dřevěném můstku od Zdi nářků (Western Wall), tak pozor na otvírací časy. Ty jsou od 7,30 do 10,30 a pak od 12,30 do 13,30. V pátek je vstup jen pro muslimy. Interiéry mešity Al Aksá  i  ikonického Skalního dómu jsou přístupné  rovněž jen pro muslimy. Pokud začnete brzy ráno na Chrámové hoře, tak projít Via Dolorosa, Chrám Božího hrobu a Olivovou horu se dá za půl dne a zbyde čas na návštěvu ortodoxní čtvrti Mea Šearim (návrat v čase do 19. století) či Izraelského muzea, kde je umístěn model Jeruzaléma z doby Druhého chrámu, nežli jej zničili Římané. Určitě v muzeu (což je řada objektů ve velkém parku) stojí za zhlédnutí i Svatyně knihy, kde jsou vystaveny svitky od Mrtvého moře, které v Kumránu v prvém století ukryli Esejci. Architekti v 60tých letech pojali tento objekt jako stylizované víko od nádob, v nichž byly svitky uschovány. Objeveny byly po druhé světové válce v jeskyních pasáčkem ovcí. Černá stěna, která symbolizuje Syny tmy (všichni kromě Esejců) kontrastuje s bílou kupolí (Esejci jako Synové světla).  K muzeu jezdí autobus 66, na který se dá přestoupit ze zastávky tramvaje u moderního strunového  mostu architekta Santiaga Calatravy. Jsou to asi čtyři zastávky. Lístky se u řidiče autobusu koupit nedají, ani se nedá zaplatit kartou jako třeba v MHD v Praze,  což nás trochu vykolejilo, takže jsme to projeli bez lístku a naštěstí i bez pokuty. Doporučuji předem prověřit podmínky aplikace Rav - Kav.

Zeď nářků

Skalní dóm

Boží hrob

Dnešní pohled z Olivové hory

Stejný pohled před 2 tis. lety

Svatyně knihy zvenčí

Na ráno 28.10. se nám podařilo koupit předem lístky na prohlídku tunelu pod Zdí nářků. Mimo jiné se tam lze postavit  na dlažbu v ulici z doby Ježíše, či je tam k vidění původní obří kvádr těžky 550 tun, který byl součástí přestavby Chrámové hory a Druhého chrámu králem Herodem.  Hned po prohlídce tunelu jsme vyrazili k Mrtvému moři. Silnicí číslo 1, což je spíše dálnice která vede z Jeruzaléma k Mrtvému moři přes palestinské území, lze dle informací z půjčovny aut projet i půjčeným autem (nikde se nesmí odbočovat). Tahle silnice vede dost pustou krajinou, kde je možné z auta vidět beduínské osady postavené z prken a plechů. Izraelci ji nepochybně sledují a  průjezd je zřejmě vyhodnocen jako bezpečný. Poblíž izraelského Ein Gedi je pak izraelské  kontrolní stanoviště. Koupat se lze na bezplatné veřejné pláži  na jižním konci  střediska Ein Bokek, kde jsou sprchy, plavčík a parkoviště zdarma hned u pláže.

Kontrolní stanoviště v Ein Gedi

Koupání jen na určeném místě

Ein Bokek

Tel Aviv. Každou  sobotu dopoledne v 11 hodin  začíná zdarma prohlídka Bílého města, postaveného židovskými architekty ve 20. a  30. letech v Bauhaus stylu. Sraz je  na Rothschild Bulváru 46. Řada těchto domů připomíná funkcionalistické domy , které známe i od nás. Některé tyto objekty byly citlivě zrekonstruovány v původním duchu, jiné jsou zvýšeny nástavbami, které přiznávají, že jsou nové a moderní. Na poslední fotce je jeden z historických domů (světle modrá část), zvýšený v Bauhaus stylu a pak nastavený ještě jednou v současné době.

Skleněná nástavba

1909, 1930 a dnešní nástavba

Jaffa. Jeden z nejstarších přístavů světa. Zajímavostí je místní bleší trh a pak také Most přání, kde lze při dotyku svého  znamení zvěrokruhu na zábradlí  mostu ještě napravit, pokud jste si nic nepřáli u Zdi nářků.  Přání se ale na rozdíl od zkušeností z cest  neprozrazují.  :)

Most přání

Najdi si své znamení

A přej si....