Jak jsem korumpoval, aby mě pustili do letadla - Svatý Tomáš a Princův ostrov
Svatý Tomáš a Princův ostrov vede žebříčky nejméně navštěvovaných zemí planety. Je to škoda, snad i moje vyprávění a fotky ukáží proč. Toto je první část z výpravy o našem výletě do ostrovní země.
Cestopis z roku 2021 napsal Jan Vidim
Tenhle šílenej výlet se začíná rýsovat někdy v únoru. V Praze zima jako v márnici a lockdown, že nás hospodský ani nepustí se vyčůrat, protože se bojí kontroly. Na internetu spatřuju „akční“ letenku – z Lisabonu na Svatý Tomáš a Princův ostrov za 400 EUR. Rychle kontroluju, jaký tam mají covid restrikce, jestli to nebude stát na místě miliony a taky kdeže to vlastně je. Za prvé v černý Africe jsem ještě nebyl a za druhé dva spolucestující už mám, Vojtu a Lukáše, mám tedy proč a s kým, a tak kupujeme letenky jenom pár hodin od chvíle, kdy na ně narazím na internetu. Kupujeme 14denní termín, jedeme tam asi jednou za život, tak ať si to tam užijeme. Viděno zpětně – mít tak o 3 dny méně, asi by to i bylo lepší. Ale k tomu později.
Cesta tam je dost dlouhá, a to mám letiště a všechno okolo docela rád. Letíme 27. srpna přes Mnichov do Lisabonu a druhý den ráno nasedáme do letadla směr São Tome. Plánů máme minimum. Zamluvil jsem na první tři noci ubytování v hlavním městě São Tomé s tím, že dál se uvidí a pak jsme ještě koupili letenky na Princův ostrov. Víc nemáme, vše ostatní plánujeme řešit až na místě. Ještě v Lisabonu nám zkontrolovali test a v letadle dostáváme vstupní formuláře. Ještě to netušíme, ale ty nám dávají přičichnout k pošahané místní covidí byrokracii, se kterou si později fakt užijeme.
covidový nesmysl
A teď pozor, vyplnit se mají všechny země, kde jsem byl já a je tam i covid. Že to nedává smysl, když je covid všude? Svatotomášská vláda je dost zpomalená a zmatená, zdá se. Což pak potvrzuje i předtištěné datum s rokem 2020. Kdybychom tehdy věděli, co nás čeká dál, neřešíme takovou kravinu, jako hloupé datum. Jinak, co do formuláře napíšete, je úplně fuk, na letišti ho hodí do krabice, a to je vše.
No nic, formulář strkám do batohu, jdu fotit ostrov, protože přistáváme. Výhledy z okénka famózní. Odvoz z letiště do domečku, co máme pronajatý, nám nabízel majitel za 30 EUR. To se mi zdálo hodně na 8kilometrovou jízdu, a tak volíme strategii, že na majitele zatím kašleme a že za 30 EUR se při nejhorším najde nějakej „chudák“, co nás sveze. Nakonec jedeme za 10 EUR. Ostrov Svatý Tomáš nás přivítá výpadkem elektřiny, všude tma jak v pytli.
přistání s parádním výhledem
příletová "hala"
První dobrodružství začíná hned zkraje, když podle Google map a ani s pomocí taxikáře nemůžeme najít naše ubytování (má se nacházet na Rua 3 de Fevereiro). Máme velkej hlad a u sebe šíleně moc peněz (na São Tome nefungují bankomaty). Fakt nechceme běhat někde v Africe po tmě a spoléhat na to, že zrovna tahle ulička je bezpečná. Ubytování nacházíme, když na rozdíl ode mě Vojtovi dojde, že Rua 3 de Fevereiro bude znamenat ulice 3. února. Doteď jsem zběsile hledal dům s číslem 3. 😊 Bohužel k večeři máme vlastně jenom housku, protože už je 8 večer a to, jak se v průběhu pobytu naučíme, až na pekaře všichni spí. Tady se žije jen za denního světla, tj. od 6 do 18 hodin. Jdeme spát, ráno moudřejší večera.
nedělní São Tomé - všichni jsou doma
Více patrové budovy jsou v zemi hodně výjimečné, mimo hlavní město prakticky nejsou.
Další den věnujeme procházce po hlavním městě s ne příliš originálním jménem – São Tomé. Jeden den bych zde určitě strávil, tamější koloniální architektura je rozhodně zajímavá natolik, abyste si nezačali říkat „hm dům“ hned po první hodině procházky, druhým důvodem, proč určitě strávit čas v São Tomé jsou služby, které jsou ve městě k dispozici. Směnárny v zemi nejsou, pouze veksláci, co vám vymění peníze na ulici. Není se čeho bát, dělají to tak všichni a směnárnici byli vždy poctiví a dávají za 1 EUR 25 STN (svatotomášská dobra), takže se ceny na koruny přepočítávají snadno. Supermarkety jsou také pouze v São Tome a pouze dva. V nich seženete například potřebný repelent anebo např. SIM kartu. Pro SIM kartu jdeme ten den večer. Bohužel paní říká, že dnes už nejsou a že budou až v pondělí. Okej, divný, že SIM karty dováží jak čerstvý housky, ale co naděláme.
katedrála Panny Marie Milostivé v São Tomé
dům typický pro centrum města
Prezidetský palác
1 dobra = 1 koruna
detail jednoho z domů
Z venku jsou domy zchátralé.
Problémy mohou působit prasata...
S majitelem našeho ubytování si domlouváme půjčení auta na další den. Suzuki Jimny nám půjčuje za lidových 35 EUR na den. Místního provozu se moc nebojím, až na jednu velkou křižovatku v hlavním městě není provoz moc silný. Problémy mohou působit prasata, kozy a další dobytek, který musí přejít zrovna v tu vteřinu, co projíždím.
Jedeme do Monte Café, nepřekvapivě kávové plantáže, jejíž součástí je i restaurace, jídlo tu nabízí za nekřesťanských 10 až 15 EUR, to teda odmítáme, ale kávu za 2 eura rádi ochutnáváme. Milý personál nám ukazuje, jak se káva vyrábí. V jedné z budov vybudovala vláda i muzeum kávy, kde se dozvídáme něco o historii a potkáváme jednoho z mála anglicky mluvících Svatotomášců. Autem ještě sjedeme k vodopádu, ve kterém se i vykoupeme. Oběd řešíme, tak že se v jedné vesnici zeptáme, kde si můžeme dát jídlo a místní nás nasměrují k jedné chatrči. Dostáváme rybu s hmotou, která nám moc nechutná, ale ryba, i když ryby rádi nemáme, je fajn. Tenhle oběd i s palmovým pití stojí 35 korun. V podvečer se při cestě domů zastavíme u pevnosti v hlavním městě, nic extra, ale při západu slunce za návštěvu rozhodně stojí. Jdeme spát okolo 20. hodiny, protože už po 18. hodině je tma, jak v Česku o půlnoci.
Káva a výhled? Ano.
výhled z muzea na budovu továrny
jedna z budov sloužící pro zpracování kávy
A takhle se kávová zrnka třídí.
Monte Café
Tady probíhá sušení.
pevnost v São Tomé
Tohle sloužilo k přivázovaní lodí
typické náměstí
všední život na São Tomé
„Ty pi*o to jsou ale velký vlny.“
Další den se jedeme podívat na Boca do Inferno, jednu z hlavních turistických atrakcí této malé africké země. Na fotkách to není nic extra. Kámen ve vodě. Jenže fotky se nehýbou. Tímto „soukamením“ se prohání gigantické vlny, které mohou mít klidně pět metrů (?) – předesílám že můj odhad může být úplně vedle. (Text mi kontroluje přítelkyně a myslí si, že jsem se s mým odhadem zbláznil). No prostě jsou tak velký, že přijdete a řeknete si: „Ty pi*o to jsou ale velký vlny.“ No, a navíc dělají pořádnej rámus, jak naráží do skal. Na piknik ideální místo.
Je to 5 metrů?
3 čuníci a 5metrové vlny?
Tahle je faakt veliká.
Lukáš se osvěžuje kokosem za 10 dober
Vojta kokos nemá, ale sluší mu to.
Šplouch
...jsou hrozně výřečný, bohužel převážně francouzsky
Návštěvu Boca do Inferno je dobré spojit s prohlídkou Água Izé, vesnice, která dřív sloužila jako továrna/skladiště na kakao a kávu – hlavní vývozní artikl země. Odchytává si nás banda mladých kluků, který jsou hrozně výřečný, bohužel převážně francouzsky, ale jejich portugalo-angličtinou a mojí extrémně chabou španělštinou si i zvládneme říct, co byl který barák zač, teď už to samozřejmě nevím, ale kluci měli radost, že se zajímám a že si něco rozumíme.
stará budova na zpracování palmového oleje
Água Izé
Tady se asi něco vyrábělo.
Skladiště, továrna? Už nevím.
Děti na bělochy hrozně zírají.
Krejčí Bernardo, který se nechal vyfotit při práci potom, co jsem mu zalhal, že jsem novinář.
...pivo je to hodně, hodně dobrý
V místním baru si kupujeme pivko. Jmenuje se Rosema a stojí 25 dober (1 EUR), místní jsou na něj ohromně hrdí a uděláte-li palec nahoru s pivem v ruce, mají úsměv od ucha k uchu (palec nahoru je obecně dobrej způsob komunikace, všechno vyřeší bezkonfliktně a ke spokojenosti obou). A taky mají proč být na zlatavý mok hrdí – pivo je to hodně, hodně dobrý. Kde jakej eurovýplach by to strčilo hravě do kapsy a pro představu mě třeba chutnalo víc než Kozel.
já, moje pivo a kluci
práce šlechtí
ulice v Água Izé
...jíme nejlevnější jídlo mého života
Pak nás v Água Izé odchytí ještě jeden týpek, co si říká průvodce. Ten umí dobře španělsky, a tak nám ještě ukazuje zákoutí vesnice. Vše, co ještě stojí (z koloniálních dob), místní předělali na svoje obydlí včetně například nemocnice. Nevím no, ale tohle mi přijde jako bytová krize, ne že chudáci lidi v Česku nemůžou bydlet v Praze, protože mají na byt připraveny jen 3 miliony. Náš průvodce nás přivádí k místní „restauraci“, kde jíme nejlevnější jídlo mého života. Je to rýže s něčím – je to docela suchý, ale chuť dobrá a stojí to 10 dober čili 10 korun. Znovu bych si to dal, zvlášť za ty prachy
jídlo za 10 korun
"restaurace"
Lukáš a náš průvodce
Nemocnice, která řeší bytovou krizi.
výhled na moře z nemocnice
Příroda si bere zpět, co jí patří.
...bude to jeden z nenáročnějších dnů našich životů
Domu přijíždíme raději brzo, druhý den vstáváme na trek (před 5. hodino ráno) na nejvyšší horu Pico de São Tome v nadmořské výšce přesahující 2 000 m. n. m., v itineráři je i nocování v džungli, pod horou, aby se ráno stihl výhled na ostrov, než ho jako každý den zahalí mraky. Prvních několik hodin je to v pohodě. Prostě výšlap. Ještě ani nevíme, že to bude jeden z nejnáročnějších dnů našich životů. Nebojte o život nešlo, ale moc si budeme přát, aby to skončilo. Po asi třech hodinách chůze začne pršet tak, jak se na rovníkovou oblast sluší a patří. Naše náhradní oblečení je úplně mokrý, naše spacáky taky. Fakt! Jak kdybychom je hodili do vody. Terén navíc začne stoupat, čím dál prudčeji. Každých pár metrů se musíme plazit doslova po čtyřech. Příjemné to není, jsme špinaví. Aspoň nám není zima, ještě aby jo, když je to taková makačka. Když okolo 13. hodiny dorazíme na tábořiště, jsme tak zničení, že úplně bez nervů sedíme až do večera u ohně pod altánkem 2 × 2 metry.
příprava na výšlap
Zatím to jde, úplně bez problémů - to se změní.
Jediným zdrojem tepla mi je Vojta...
Oblečení sušíme nad ohněm, který rozdělali naši průvodci, které jsem do příběhu ještě neuvedl. První dredatý Paulo a jeho kolega Julio, ty nám taky nesli jídlo, pití, stany a spacáky. Aspoň já jsem takovým sušením svoje oblečení úplně zničil, protože kouřem smrdí do teď, ale usušit jsem ho prostě musel, neměl bych v čem spát a jak pršelo, tak i přes den bylo pocitově tak 15 stupňů. Nic příjemného. Večer zažívám jednoznačně nejtěžší noc svého života, protože spím bez spacáku (je mokrý). A jediným zdrojem tepla mi je Vojta, takže mi fakt nevadí se přitulit. Prší celou noc a vždycky když se v noci probudíme si říkáme „a teď“ už přestane a bude dobré ráno a uvidíme hezký výhled. Dobré ráno to není, prší furt, po snídani vylezeme na vrchol, to je tak 40 minut cesty z tábora. Vidět není vůbec nic. Takže celé tohle pro nic? Možná jo, možná ne. Nelituji, že jsem šel. Zpátky k autu dojdeme asi ve 12 hodin.
Toto není šťastný Honza.
Stavění stanu jsme nechali na nich, neměli jsme na nic náladu.
Servírujeme večeři!
ranní nevýhled
Takhle jsme dopadli - fotka už od auta.
Takhle dopadlo moje oblečení.
A kolik tahle sranda stála? 150 EUR na osobu, drahá sranda a jedna z největších položek v rozpočtu. Rozepisovat se detailněji o tom, kudy přesně jsme šli a jak to všechno bylo nejhorší, bych se mohl snad do nekonečna. Ale to bych se nedostal k ničemu jinému. A tak tedy jen shrnu. Bylo to velmi obtížné, nepříjemné a bolestivé, ale i když nebyl výhled, tak to za ty peníze stálo, takový trek džunglí prostě jen tak nezažijete. Z treku jsme doma asi ve 14 hodin jenom padneme do sprchy a postelí a ten den už nic neděláme.
Odcházíme úplně v klidu...
Druhý den, to je v pátek, se vydáváme do nemocnice, protože v sobotu letíme na Princův ostrov a potřebujeme test. Na oficiálních webových stránkách ministerstva zdravotnictví, což je mimochodem jen profil na Facebooku, je umístěna tabulka s rozpisem testů v návaznosti na lety. Náš test má být tedy dnes mezi 8. a 14. hodinou, my přijdeme asi v 11 hodin. Nikde nikdo, kdo by vypadal, že by nám udělal test. Tak se zeptám osoby, co vypadá jako doktor, kdepak si mohu nechat udělat test. Ten nám vysvětluje, že test dneska není, že test je až těsně před odletem, ať tedy přijdeme zítra v 7 ráno a že to je normální a že se to stihne vše zařídit, přestože let je v 9 hodin (ráno), nezdá se mi to, ale přesto jsem několikrát ujištěn, že je to takto v pořádku. Odcházíme tedy úplně v klidu. A ano, to je ta dementní covid byrokracie, na kterou odkazuji v úvodu. Ten den toho ještě stihneme hodně, ale k tomu se pro přehlednost vrátím až později v druhém díle cestopisu.
„Na kdy počkat, kurva!?“
V sobotu si tedy přivstaneme, abychom byli v nemocnici včas. V nemocnici v 7 hodin nikdo není, úplně prázdno. Než se stihnu rozčílit, ještě 10 minut hledáme. Nenajdeme, jsem tedy ofiko rozčílenej. „Ale vždyť ten pán říkal: ‚zítra v 7 a tenhle stan‘. Jak je teda do prdele možný, že jsme tady sami?“ Cca v 7:15 objevíme prvního zaměstnance, který nám říká, že na test máme počkat. „Na kdy počkat, kurva!?“ Za hodinu a půl mi letí letadlo. Dotyčný mě buď nechápe nebo chápat nechce a přesvědčuje mě, ať počkám. Pořád všichni opakují, že „ešperar“ tedy počkat (ano, moje portugalština se časem zlepšuje). S čekáním ať jdou do háje. Byl jsem tady už včera, abych dneska čekat nemusel.
...pán je neúplatný anebo nechápe, o co jde
Nervózně přešlapujeme, snažíme se domluvit nebo korumpovat, bez výsledku. V 7:50 vyskládají na stůl krabici s nějakým načiním. To si říkáme, že jestli nám vezmou obratem vzorky, budeme v pohodě. Snad. Ještě jednou zkouším si za výsledek zaplatit 30 EUR, nepomáhá to, pán je neúplatný anebo nechápe, o co jde.
Atmosféra by se dala krájet, byli jsme nervózní.
...rozhodujeme se odjet na letiště bez testu.
Vzorky nám neodeberou ani po 8. hodině a jen si nás zapíšou do tabulky. Přichází chvíle, které jsem se chtěl vyhnout. Musíme se rozhodnout, jestli jet na letiště bez negativního testu a něco vymyslet tam anebo čekat, jestli nám test udělají a s tím, že budeme na 100% v pohodě a do letadla nás pustí. V 8:15 se stále nic neděje a my nechceme jen tak přihlížet. Proto se rozhodujeme odjet na letiště bez testu. Utíkáme tedy na stanoviště taxíků. V tu chvíli odhaduju šance na úspěch tak 1 ku 10, ale zkusit to musíme, v nemocnici bychom jen bezmocně koukali. Běžíme městem řvouce „taxi aeroporto“. Taxikáři říkáme, že „rapido, rapido!“. Na letišti jsme asi v 8:40 (20 minut před odletem). Jsme poslední, ale v odletové hale (spíš místnosti) je ještě asi 10 cestujících. Většina z nich, přiletěla z Portugalska včera a mají tedy testy z Evropy. Nikoho se stejným problémem nepotkáváme. Bohužel.
odletová místnost
„Covid?“ - „Yes.“
Ve frontě na check-in Lukáš pronáší „že přece nejsou takový zm*di, aby nás tam nepustili“, „právě, že jsou“ odpovídám. Za chvíli se to ukáže. Jdeme na check-in jako poslední. Předkládáme rezervaci letenky a pasy. Nervózní jsme asi tak… hmm… hodně. Budou rozumní a pochopí nás nebo budou striktní a my budeme muset akceptovat, že nesplňujeme podmínky vstupu? Je to tady. Paní se zeptá „Covid?“ já na to „Yes“ a dává nám palubní vstupenku (Jupíííííí!).
Ohromnou radost, kterou ale nesmíme projevovat, aby nás nějaký chytrolín nechtěl kontrolovat, rychle krotím, protože ještě nás čeká ještě jedna kontrola na gatu. Nenápadně pozorujeme, jestli po někom chtějí něco víc než palubní vstupenky. Vypadá to, že ne. Moje nadšení se zvyšuje, navíc mám vymyšlenou výmluvu, že nám testy sebrali na check-inu. Přistupuju k paní, co let odbavuje, skenuje můj boarding pass, kontroluje pas a pouští mě dál. Teď už můžou začít oslavy! Z letadla nás už vyhodit přece nemůžou! Anebo můžou? Snad ne. Jsme v letadle, plní adrenalinu a ohromně šťastní. A mimochodem letenka stojí 100 EUR každým směrem, takové letadlo nechcete nestihnout.
Každý přijíždějící si musí po příletu umýt ruce...
Letíme SAABem 340 přes 30 let starým strojem. Zajímavostí je, že jak letadlo, tak posádka je z Ukrajiny. Vzlítáme na čas. Letadlo dělá šílený rámus, ale jinak není nic nestandartního. Během 40minutového letu asi nepřekvapí, že servis není. Přistání na Principe je s pohádkovým výhledem na džungli. Aby taky ne většina ostrova je neobydlená, čísla nemám, ale řekl bych že okolo 70 % ostrova je jenom prales. Co se covidu týče teď už víme, že zpět nás nepošlou, to by nedávalo smysl, ale také že nějaké vysvětlování ještě může proběhnout. Každý přijíždějící si musí po příletu umýt ruce, vtipné. Ale tuhle podmínku rádi splníme.
SAAB 340
Dávám 5 hvězdiček z pěti.
Po umytí rukou bohužel následuje kontrola covid testů – ty nemáme. Máme ale upgradovanou výmluvu, a sice že nám testy sebrali na letišti v São Tomé. S Vojtou nás pobaví Lukáš, který suverénně naběhne na paní s angličtinou a začne ji něco vysvětlovat, co jí vysvětluje by mě fakt zajímalo, protože angličtina je na São Tome platná asi tak jako čeština. Když vidím, jak je v nesnázích, jdu mu pomoci španělštinou s trochou portugalštiny.
....paní dojde, že se mnou moc nepochodí
Paní vysvětluju, že máme certifikát o očkování, ale že test nám vzali test na letišti v místě odletu. Volíme vyjednávací strategii „a tak nás tady máte a co teď“. Potom, co to několikrát zopakuju, kde je náš test, paní dojde, že se mnou moc nepochodí. Jednak nemám test a ani moc neumím její jazyk. Udělá si kopii covidpasu a nechává nás jít, co jí taky zbývá, že? Úsměvné je, že v tomto chaosu se Vojtovi podařilo projít bez jakékoliv kontroly, protože papíry měl v zavazadle, které mu odbavili při nástupu. A tak řekl, že prostě nemá a nechali ho být.
Principé airport
Tedy třikrát hurá a ani debil z nemocnice nám nezabránil se dostat do tohoto ráje. Před letištěm se domlouváme s jedním řidičem, aby nás vzal do Santo Antonio, hlavního města ostrova, za 10 EUR nás bere před náš hotel vzdálený asi 15 minut. Ubytujeme se a začíná plážová část našeho výletu na Svatém Tomáši a Princově ostrově. O tom, co jsme prožili zde a také o druhé polovině zážitků z hlavního ostrova napíšu v druhé kapitole cestopisu, která vyjde snad za 2 až 3 týdny. Děkuji za přečtení a opět ocením zpětnou vazbu.
Jak se ti cestopis líbil?
Jan Vidim procestoval 53 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Je skvělý, že jste zavítali na překrásný ostrov Svatého Tomáše. Jsem zvědav, proč by bylo lepší mít tam o 3 dny méně, tedy 11 dní?!
Oněch 11 dní jsem tam strávil v roce 2018 a rád bych i nějaký ten týden přidal. Tenkrát jsem se ani na Princův ostrov vydat nechtěl z důvodu nedostatku času, také kvůli vyšší ceně vnitrostátní letenky a pochybám o občas troskotajícím časově náročném trajektu. Tím pádem alespoň poznání Princova ostrova zůstává do budoucna.
Tenkrát spolucestující odpadl ještě před odletem, tak jsem to ve vlastní režii pojal jako objetí téměř celého ostrova, tedy zajet do Porto Alegre a dojít na pláž Jalé. A z druhé strany jsme zajeli s novými portugalskými přáteli za Santa Catarinu do Ponta Furada.
Bylo to úžasné i dobrodružné částečně místní dopravou. Ve vzpomínkách zůstanou koloniální hlavní město São Tomé, São João dos Angolares, Ilhéu das Rolas, Lagoa Azul, i skvělá Roça Monte Forte a výlet k vodopádu Nazaré. Taky se tam během dne rozpršelo, takže si asi dokážu přestavit váš nesnadný výstup na Pico de São Tomé (2024 m). Jeden německý kámoš se tam s průvodcem také vypravil a nejen od něj jsem slyšel to varování před fatálním ušknutím od černé kobry. Je dobré, že jste na ní zřejmě nenatrefili.
Z vnitrozemí jsme na jednodenním výletu dojeli do Botanické zahrady a také na Monte Café. Bohužel na túru k Roça Bombaim už tenkrát nedošlo. Kromě přírodních krás to mělo i kulturní podtext, a to cesta v době Carnavalu, shlédnutí open-air divadelní tragédie Tchiloli nebo návštěva portugalského prezidenta Marcela, což odnášelo i folklorní ukázky na hlavním náměstí.
Myslím si, že na ostrově São Tomé lze stále co objevovat, a to třeba i týdny ... hlavně pomalu (leve-leve) ...
Je skvělý, že jste zavítali na překrásný ostrov Svatého Tomáše. Jsem zvědav, proč by bylo lepší mít tam o 3 dny méně, tedy 11 dní?!
Oněch 11 dní jsem tam strávil v roce 2018 a rád bych i nějaký ten týden přidal. Tenkrát jsem se ani na Princův ostrov vydat nechtěl z důvodu nedostatku času, také kvůli vyšší ceně vnitrostátní letenky a pochybám o občas troskotajícím časově náročném trajektu. Tím pádem alespoň poznání Princova ostrova zůstává do budoucna.
Tenkrát spolucestující odpadl ještě před odletem, tak jsem to ve vlastní režii pojal jako objetí téměř celého ostrova, tedy zajet do Porto Alegre a dojít na pláž Jalé. A z druhé strany jsme zajeli s novými portugalskými přáteli za Santa Catarinu do Ponta Furada.
Bylo to úžasné i dobrodružné částečně místní dopravou. Ve vzpomínkách zůstanou koloniální hlavní město São Tomé, São João dos Angolares, Ilhéu das Rolas, Lagoa Azul, i skvělá Roça Monte Forte a výlet k vodopádu Nazaré. Taky se tam během dne rozpršelo, takže si asi dokážu přestavit váš nesnadný výstup na Pico de São Tomé (2024 m). Jeden německý kámoš se tam s průvodcem také vypravil a nejen od něj jsem slyšel to varování před fatálním ušknutím od černé kobry. Je dobré, že jste na ní zřejmě nenatrefili.
Z vnitrozemí jsme na jednodenním výletu dojeli do Botanické zahrady a také na Monte Café. Bohužel na túru k Roça Bombaim už tenkrát nedošlo. Kromě přírodních krás to mělo i kulturní podtext, a to cesta v době Carnavalu, shlédnutí open-air divadelní tragédie Tchiloli nebo návštěva portugalského prezidenta Marcela, což odnášelo i folklorní ukázky na hlavním náměstí.
Myslím si, že na ostrově São Tomé lze stále co objevovat, a to třeba i týdny ... hlavně pomalu (leve-leve) ...
Já sám osobně nemám moc rád flákání se a dlouhé posedávání po barech. A přece jenom je nám 22, takže na krmení holubů bude čas. Některé dny nám přišli takové vyprázdněné, že kdybychom chtěli mohli jsme některé výlety sloučit (např. Rolas s Jalé a Cao Grande), takhle jsme měli na vše čas a tak jsme se trochu poflakovali - konkrétnější budu v druhém díle...
Ono hodně záleží na koho na ostrově narazíš. Umíš-li komunikovat portugalsky dokážu si představit, že povídáním s místními strávíš každý den hodiny. (Jsou hrozně zvědaví, kdo jseš a odkud a jestli se ti u nich líbí) Když ale portugalštině nevládneš musíš potkat někoho komunikativnějšího (aby uměl aspoň španělsky nebo dobře rukama nohama). V tom si myslím byl náš "problém".
My také všude jezdili autem (ve třech to ani není drahé) to nám o proti tobě mohlo ušetřit také dost času.
Na pláž Jalé jsme jeli autem a ne pěšky, v tom budou ty rozdíly... Fakt jsme byli všude a mít další den navíc nevím kam bychom jeli. (možná znovu do džungle) :)
Trajekt co jsem se ptal je hodně nespolehlivý. Má jezdit asi jednou za týden, ale taky nemusí, a cenová úspora není, tak významná aby se to vyplatilo risknout (místní říkali, že trajekt stojí 900 dober a jede asi 10 hodin) letenka 2 500 dober někdy i 80 EUR - je to hrozně moc, ale na 100 % to za ty prachy stojí - Princův ostrov je skvělý
My zas zažili prezidentské volby - o nich v dalším díle - karneval to nebyl, ale sranda a zažitek určitě jo.
Leve-leve nás několikrát drobně vypeklo, ale pak jsme radši s ničím nepočítali dokud to nebylo
Já sám osobně nemám moc rád flákání se a dlouhé posedávání po barech. A přece jenom je nám 22, takže na krmení holubů bude čas. Některé dny nám přišli takové vyprázdněné, že kdybychom chtěli mohli jsme některé výlety sloučit (např. Rolas s Jalé a Cao Grande), takhle jsme měli na vše čas a tak jsme se trochu poflakovali - konkrétnější budu v druhém díle...
Ono hodně záleží na koho na ostrově narazíš. Umíš-li komunikovat portugalsky dokážu si představit, že povídáním s místními strávíš každý den hodiny. (Jsou hrozně zvědaví, kdo jseš a odkud a jestli se ti u nich líbí) Když ale portugalštině nevládneš musíš potkat někoho komunikativnějšího (aby uměl aspoň španělsky nebo dobře rukama nohama). V tom si myslím byl náš "problém".
My také všude jezdili autem (ve třech to ani není drahé) to nám o proti tobě mohlo ušetřit také dost času.
Na pláž Jalé jsme jeli autem a ne pěšky, v tom budou ty rozdíly... Fakt jsme byli všude a mít další den navíc nevím kam bychom jeli. (možná znovu do džungle) :)
Trajekt co jsem se ptal je hodně nespolehlivý. Má jezdit asi jednou za týden, ale taky nemusí, a cenová úspora není, tak významná aby se to vyplatilo risknout (místní říkali, že trajekt stojí 900 dober a jede asi 10 hodin) letenka 2 500 dober někdy i 80 EUR - je to hrozně moc, ale na 100 % to za ty prachy stojí - Princův ostrov je skvělý
My zas zažili prezidentské volby - o nich v dalším díle - karneval to nebyl, ale sranda a zažitek určitě jo.
Leve-leve nás několikrát drobně vypeklo, ale pak jsme radši s ničím nepočítali dokud to nebylo
To jídlo za 10 vypadá jak cassava leaves, ale obyčejně to bývá polité palmovým olejem, takže spíš mastné jak suché.
To jídlo za 10 vypadá jak cassava leaves, ale obyčejně to bývá polité palmovým olejem, takže spíš mastné jak suché.
Je to možný, ale polite olejem to určitě nebylo nebo ne v takovém množství, abych si to pamatoval. V té zelené směsi byly taky kusy kuřecího.
Je to možný, ale polite olejem to určitě nebylo nebo ne v takovém množství, abych si to pamatoval. V té zelené směsi byly taky kusy kuřecího.