Jak jsme otočkou projeli nejdražší země - tentokrát bez pokuty!

Člověk se vrátí z otočky u moře (viz. předchozí článek) a auto ho čeká na norimberském letišti. Co to ovšem znamená? Znamená to to, využít dovolenou naplno a vydat se do dalších zemí, které jsme ještě nenavštívili. Tentokrát už po silnici. Nutno podotknout, že v celém švýcarsku jsme neměli data mobilní, tudíž byl pohyb tam hodně namátkový, když jsme zrovna neměli staženou offline mapu.

Míříme do Švýcarska - Konstanz, Rýnské vodopády, Curych

Na mapičce vypadá ta země vcelku malinká, ale jakmile člověk zapne mapy na to, aby někam přejel, je to peklo. Dálniční známka se ve Švýcarsku neprodává na kratší období, než je jeden rok. Tu jsme samozřejmě kupovat nechtěli. Proto jsme volili běžné silnice, namísto dálnic. Jako na potvoru nás hned na přejezdu hranic odlapili celníci, a zvláštně si nás prohlíželi. I člověk, který je nevinný si najednou začne promýšlet, jestli neprovedl něco, co se nesmí :D Matějova rezavá škodovka nevydává přímo zdravé zvuky při rozjíždění, ale připomíná spíš skřípající dveře. Možná proto si celníci nevěřícně obcházeli autíčko, a ptali se kam máme namířeno.

Jako první nás to zaválo na Rýnské vodopády, které se nacházejí na hranicích s Německem. Je to pěkná podívaná. Okolo vodopádů se dá obejít okruh, kde se pokocháte křišťálovou vodou. Parkoviště je zpoplatněné. Ve Švýcarsku se platí franky . Ty mají podobnou hodnotu, jako běžné euro, tudíž se v nich poměrně dobře orientuje bez složitého propočítávání. Parkoviště nás vyšlo na 5 franků s tím, že jsme tam pobyli maximálně dvě hoďky v okolí. Upřímně, ve Švýcarsku jsme nechtěli riskovat pokutu, a tak jsme se ani nepokoušeli o hledání spotu, který je zadarmo. Alespoň pro tento moment.

Ještě v ten den jsme se přesunuli do Kostnice, kde byl upálen Jan Hus. Muzeum se nachází na hlavní třídě. To však bylo zavřené. Nachází se přímo v domě, kde Jan Hus přebýval. Parkovali jsme asi 2 kilometry od centra v lidlu. V okolí jsme nenašli žádné levné ubytování, tudíž jsme se vydali na nedaleké odlehlé parkoviště v lese na německé straně, kde jsme poskládali naše "roadtripové spaní," které tedy tentokrát nebylo žádný luxus, jenom karimatka a spacák a spalo se.

památník

Kostnice

Rýnské vodopády

Další den po příjemně strávené noci uprostřed "divočiny" se naše kára vydala do Curychu. Z Kostnice do Curychu nám to trvalo cca dvě a půl hodiny s tím, že jsme jeli přes různé objíždky, prdelky a dodržovali rychlost, abychom nedostali nevyžádanou pokutu. Curych jsme si prošli dost namátkově, ale přesto bych ráda vyzdvihla jeden highlight a to bylo parkování. Nikomu bych tento parking spot sice nedoporučila, ale přesto toto místo zde napíšu. Jmenuje se Zurichbergstrasse  Na tomto místě je jakýsi automat, kde se vkládá číslo místa, na kterém stojíte a vhazují se peníze podle hodin, které na parkovišti trávíte. My hodili dovnitř určitý obnos peněz, který měl vystačit na 3h na daném parkovišti, ale automat ukazoval jen jednu hodinu, která začala odbíhat právě TEĎ. Ještě 20 minut jsme zkoumali, kam se poděli tamty peníze a co to teda vlastně je . Pak jsme se naštvali a šli prostě obcházet město a policistům nechali jako největší troubové tento vzkaz. (Asi bych neměla zmiňovat, že jsem maturovala z německého jazyka, protože jsem fakt ostuda a úplně se mi to vykouřilo  paměti) ale je důležité si ze sebe umět udělat srandu, a účel to splnilo, pokutě jsme se vyhnuli a zaručeně naše zpráva upoutala pozornost hodně kolemjdoucích a vykouzlila jim úchecht na tváři :D

zpráva pro polícajty

Město jsme prošli, vrátili jsme se k autu a modlili se, abychom zase neviděli jakousi růžovou obálku, botičku, či vzkaz za stěrači. A to se povedlo! Odjížděli jsme bez pokuty! Člověk by nechtěl zrovna v této zemi mimo EU dostat pokutu při jejich cenách.

Naše další cesta vedla na horu Uetliberg odkud je nádherný výhled na město. Zaparkovali jsme tentokrát zadarmo (ano riskli jsme to) u zahrádkářů před chaloupakam na malém betonovém parkovišti. Pokud by se někdo chtěl vydat na Uetliberg, tak zde je adresa parkování Schwandenhof 44. Jak jsme se dočetli, toto místo slouží jako únik pro místní z města. Je to jen pár kilometrů vedle města a všechno je odtamtud vidět jako na dlani. Navíc se zde nachází třicetimetrová rozhledna, na kterou se za poplatek také můžete dostat. My si užili výhled už jen pod ní, protože byl opravdu nádherný.

Uetliberg rozhledna

výhled

Dolu jsme šli okolo 17h a měli už zajednané ubytování ve městě Sankt Gallen u muslimské rodiny. Byli opravdu moc pohostinní a všem bych je doporučila. Měli jsme nádherný pokoj a po noci v autě to opravdu zase bodlo vyspat se v posteli a umýt se.

skvělé ubytování

Je čas na Lichtenštejnsko !

Další den už jsme vyrazili směrem do Lichtenštejnska. Co nás opravdu překvapilo, tak byl průsmyk mezi vztyčenými horami skoro na hranicích Švýcarska a Lichtenštejnska. Cesta ze St. Gallenu do Švýcarska je zase jeden velký zážitek. A to bez ironie. Okolí je opravdu moc krásné a člověk se jako spolujezdec opravdu pokochá nádhernou přírodou.  Využili jsme průvodce cestujlevně a navštívili jsme všechna města, která nám byla doporučována. Ty jsme i náležitě prošli. Jako první jsme se vydali do města Schaan , kde jsme se pokochali kostelem svatého Vavřince s horským pozadím. Dále jsme se vydali do Vaduzu. To je opravdu tak malinký! Zašli jsme na knížecí hrad, prošli si hlavní ulici, v snad jediném místním supermarketu si koupili předražené hamání a poflakovali jsme se okolo. Jako poslední "městská" návštěva bylo město Balzers, kde jsme došli na hrad Gutenberg. Parkovali jsme pokaždé zadarmo u hřbitova, neboť byla tuším sobota, snad jediný den, kdy se neplatí parkovné.

Sv. Vavřinec v Schaan

Balzers

Balzers

Vaduz

Když se blížila noc, vjeli jsme více do hor, neboť nás druhý den čeká výstup na dvoutisícovku. Našli jsme nádherné spací místo na parkovišti u hospůdky, kde zrovna probíhal nějaký důchodcovský hudební večer. Uvařili si večeři za přítomnosti zvonečků krav.

výhled při kuchtění

Další den jsem si vyšlápli Shonberg (2 104m.n.m.) Výšlap se nám moc líbil a zabral nám dohromady cca 4 hodiny. Na vrcholu jsme se museli zapsat do vrcholové knížky a uvařit si vysokohorskou mňamku. Báli jsme se , že nám nahoře bude zima, ale opak byl pravdou. Úplně stačily 3/4 kalhoty a lehká mikča. A ty panoramata! Úchvatné. Asi moje nejoblíbenější část z našeho road tripu.

na vrcholu

restaurace vařič

panoramata po cestě

Sečteno podtrženo

Tento výlet jsme zhodnotili oba jako hodně "hr hrr." Na mapě se ty vzdálenosti zdají být opravdu v pořádků, nicméně pokud člověk nemá dálniční známku a nechce dělat průsery mimo EU, jezdí se zde opravdu pomalu a zdlouhavě. Tudíž jsme polovinu času trávili na cestě. Takže pokud by chtěl někdo navštívit tyto nejdražší země, doporučujeme si připlatit za dálniční známku a ušetřit tak čas na cestách a víc si vychutnat místní přírodu. Navíc bych se jednou ráda vrátila do jižního Švýcarska prozkoumat víc hory. Tak snad jednou, až budeme bohatší :-))

Po cestě zpátky jsme se ještě stavili v mém vysněném Bavorském lese. Taky moc doporučuju!

Za naše 4 dny, které jsme strávili po příjezdu z Mallorky v autě v těchto dvou drahých zemí jsme utratili každý cca 5.000.-

Cestování zdar.