Jarní prázdniny v Barceloně

Jarní prázdniny máme hned začátkem února, dost brzy, takže se nám na hory moc nechce. Na horách si radši užíváme březnové teploty a azurovou oblohu. Proto jsem se spolu s 15-iletou dcerou rozhodla namísto sněhu a lyžovačky užívat jarní pohodu v Barceloně.

Letadlo nám odlétá krásných 12:30 z Vídně a v Barceloně sedáme 14:55, což je skvělý čas. Ráno na pohodu na letiště a v Barceloně už se můžeme ubytovat, převléknout ze zimních bund do jarního a vyrazit poznávat město.

Už při přípravě itineráře jsme se po prozkoumání možností autopůjčoven a parkování v Barceloně rozhodly využívat městskou hromadnou dopravu. On line jsme si na tmb.cat koupily dvě přenositelné T-10 card za 10,20€/os na 10 jízd po městě. Budou nám stačit počtem i rozsahem, abychom se dostaly ke všem cílům, které jsme si v Barceloně vybraly. Zvažovaly jsme i nákup Hola Barcelona Travel Card na 5 dní, která zahrnuje i vstupy do některých muzeí apod, ale nevyplatila by se nám.

Z letiště vyrážíme autobusem č. 46 přímo do centra, na nádherné Plaça d'Espanya (pro autobusy z letiště karta T-10 neplatí, proto je potřeba koupit u řidiče jízdenku za 2,20€). Ubytování jsme zvolily v Ayre Hotel Gran Vía, který je od náměstí a zastávky autobusu asi 50m, paráda. Během chvíle tak vyrážíme prozkoumat nejbližší okolí hotelu, náměstí Espanya a krásnou procházkou kolem Magické fontány, která v zimě bohužel nefunguje, a barcelonského pavilonu Mies van der Rohe míříme ke katalánskému muzeu umění, odkud je krásná vyhlídka na samotné náměstí i část Barcelony. Je tu úžasná atmosféra, pár hudebníků, tanečníků a lidé posedávající na lavičkách. Ráno jsme odjížděli ze zimy a večer si vychutnáváme 18°C a příjemné jaro.

Plaza Espanya + Arenas de Barcelona

Torre de Calatrava

Pohled od Museu Nacional d'Art de Catalunya

Procházíme zahradami kolem muzea a míříme k olympijskému stadionu a telekomunikační věži Torre de Calatrava. Na stadion je volný vstup a výhledy odsud jsou nádherné. Nám v tuhle chvíli začalo zapadat slunce a Barcelona získala kouzelný nádech. Procházkou parkem s fontánami a malými uličkami se později, už dost hladové, vracíme na náměstí Espanya, kde je velký obchoďák Arenas de Barcelona. Ne snad proto, že bychom si potřebovaly hned první večer projít místní obchody, ale protože v horních patrech obchoďáku, na venkovním ochozu, ze kterého je mimochodem taky krásný výhled, je hned několik dobrých restaurací a my jsme ve Španělsku, takže se těšíme na všechny ty tapas dobrůtky, nachos, churros apod. V La lola jsme se najedly královsky, mohu vřele doporučit.

V Barceloně máme v plánu pobýt 5 dní. Dcera tam ještě nebyla, takže jsme se snažily si naplánovat pohodové okruhy, abychom viděli pár zajímavých míst, ale měly i čas na kafíčko, posezení a nasávání jarní atmosféry u moře.

Kolumbův památník

Rambla De Mar

Hned první den se tedy vydáváme do akvária L’Aquàrium de Barcelona na pobřeží. Od hotelu nám jede hned několik autobusových linek i metro. Městská doprava je v Barceloně opravdu špičková, přehledná, rychlá, jednoduchá. My volíme autobus D20, který jede do přístavu necelých 20 minut. Od zastávky se projdeme ještě kolem Kolumbova památníku a krásným přístavem. Vstupné do akvária je 21€/os a při koupi on line nemusíte stát ve frontě u pokladny, ale můžete rovnou ke vstupu. Akvárium není nijak extra veliké, ale je moc pěkně udělané, procházíte obrovským akváriem se žraloky, můžete sledovat komentované krmení tučňáků apod. Já už mám puberťačku, takže nám na návštěvu stačilo dopoledne, ale s malými dětmi, pro které je tam mnoho interaktivních atrakcí, je to klidně zábava na celý den. Restaurace rychlého občerstvení je uvnitř, takže vydržet se tam určitě dá.

L’Aquàrium de Barcelona

Z akvária míříme do nejstarší a nejkrásnější barcelonské čtvrti Bari Gótic, ke kostelu Santa Maria del Mar a malými uličkami plnými krámků, kavárniček a muzeí dál do příjemného parku de la Ciutadella, který vznikl po stržení armádních budov na místě bývalé citadely. Parku, který navrhl francouzský zahradní architekt Jean Forestier a Josep Fontseré, jemuž pomáhal mladičký student Antoni Gaudí. Je plný staletých stromů, vonících pomerančovníků i nejrůznějších uměleckých děl. Procházíme kolem jedné z původních staveb, dnes Paláce katalánského parlamentu, palmového skleníku, kocháme se množstvím různých ptáků nad jezírkem s lodičkami, fotíme se s obrovským mamutem a vychutnáváme si kafíčko u překrásné fontány Cascada del Parc de la Ciutadella.

Bari Gótic

Kostel Santa Maria del Mar

Monument Homenatge a Picasso, 1983

Po krátkém odpočinku pokračujeme kolem Muzea zoologie, které sídlí v Castell dels Tres Dragons (Zámek tří draků) a procházíme velkým vítězným obloukem Arc de Triomf, jenž zde zůstal z doby světové výstavy roku 1888.

Cascada del Parc de la Ciutadella

Park de la Ciutadella

Mamut v Park de la Ciutadella

Palác katalánského parlamentu

Cascada del Parc de la Ciutadella

Castell dels Tres Dragons

Odsud už je to jen asi 20 minut pěšky ke katedrále Sagrada familia, kam máme na 16:15 on line, dlouho dopředu, koupené vstupenky. Na místě, přestože je začátek února, je možné koupit vstupenky na nejbližší volný termín za 2 dny. Když jsem tu byla v roce 1992, ani nevím, jestli se dalo někam dovnitř jít. Tehdy jsem viděla katedrálu jen zvenku a i tak mi připadala kouzelná. Tentokrát jsme se dovnitř podívaly, i do jedné z přístupných věží. A přestože vstupné stojí 32€/os, musím říct, že to opravdu stojí za to. Hra světla, které prochází vitrážovými okny do interiéru katedrály, nejrůznější tvary jindy tak obyčejných věcí, jakými jsou okna, zábradlí, schodiště, dveře, to vše vytváří dojem, jakoby jste vstoupili do nějaké fantastické scenérie ve filmu. A navíc se cestou do věže díváte kolem sebe na řemeslníky, kteří dál pracují na tom, aby katedrálu dokončili. Vylezly jsme úzkými chodbičkami a spletí schodišť do Tower on the Nativity facade, ze které jsme měly krásný výhled i směrem na náš poslední cíl dnešního dne, 144 metrů vysoký mrakodrap Torre Glories. Ten osvětluje na 4500 nezávislých a přes počítač ovládaných světel ukrytých pod fasádou mrakodrapu. Od 20 do 23 hodin pak vytváří světla na povrchu budovy dechberoucí a nevídané obrazce. Od Torre Glories jsme se potom pohodlně během 30 minut vrátily linkou metra 1 přímo na náměstí Espanya k našemu hotelu.

Sagrada familia

Sagrada familia - Tower on the Nativity facade

Torre Glories

Druhý den jsme stejným autobusem D20 zamířily opět až k přístavu do centra. Využíváme toho, že má dnes Picasso museum volný vstup (jako mnoho památek v Barceloně, koukněte na termíny na webových stránkách, obvykle jsou rok předem nebo pevně dané termíny a vymezené dny nebo časy, kdy se dají památky bezplatně navštívit.) a nejdříve si projdeme tohle malé muzeum umění. Po té procházíme krásnými starobylými uličkami čtvrti Barri Gótic, obdivujeme krásné kostely a katedrály, paláce i mnoho děl pouličních umělců. Na Plaza Reial si dáváme kávičku a výborné churros a pokračujeme do Palau Güell z roku 1889, jednoho z prvních Gaudího děl. Jedná se o vůbec první stavbu, kterou si hrabě Güell u Gaudího objednal. Lístky kupujeme bez fronty u vchodu, dospělý 12€ a dítě od 10 do 17 let 5€ vstupné. Mám Gaudího umění ráda, takže je pro mě prohlídka domu od střechy až po sklep zážitkem. Dcera je překvapivě taky nadšená, uf to se mi ulevilo. Bez Gaudího by to v Barceloně nešlo. Od Palau Güell procházíme známou třídu La Rambla a boční uličky, oběd si dáme v tržnici s nezaměnitelnou atmosférou Mercat de la Boqueria, kde koupíte snad vše, co Vás napadne. Její historie se datuje už od roku 1217.

Barri Gótic

Palau Güell

Mercat de la Boqueria

Staré centrum jsme prošly křížem krážem až k Plaza Catalunya a vzhledem k tomu, že je opravdu krásně, vydáme se ještě metrem a autobusem až na kopec Montjuic, tentokrát až ke Castell de Montjuic. Původně jsme doufaly, že se sem stihneme podívat už v neděli odpoledne po příletu, protože v neděli od 15h je vstup zdarma, ale nakonec jsme až sem nedorazily. Dnes nám ale odpoledne na liduprázdných hradbách přišlo po celém dni mezi davy lidí v centru vhod. Vstupné činí 5€ pro dospělého, 3€ pro děti do 15 let. Tento hrad či spíše starobylá pevnost z 18. století je dominantou jihovýchodní části kopce Montjuic. Samotné místo má hodně temnou minulost, jelikož sloužilo především jako politické vězení - na začátku 19. století se zde popravovali anarchisti, během občanské války fašisti a později i republikáni. Samotná pevnost, připomínající brněnské kasematy, je obehnána masívními zdmi. Z těch je úžasný výhled na město, i na na moře, přístav a doky. Do roku 2009 fungovalo na tomto místě vojenské muzeum, ale to bylo zrušeno po předání celého objektu z rukou Ministerstva obrany městu. Památkou na toto období jsou jen obrovská děla mířící směrem na moře. Užíváme si západ slunce s překrásným výhledem na Barcelonu a zahrady kolem nás. Cestou do hotelu se ještě zastavíme na Plaza Espanya v info stánku, kde vyměníme on line voucher za jízdenky Trans Montserrat, které budeme potřebovat na zítřejší výlet.

Castell de Montjuic

Výhled na přístav z Castell de Montjuic

Castell de Montjuic

Sagrada Familia z Castell de Montjuic

Cena této jízdenky je 31,85€/os a zahrnuje zpáteční jízdenku na vlak z Plaza Espanya do stanice Montserrat-Aeri, zpáteční jízdenku na lanovku Montserrat-Aeri, 2 jízdy na metro v Barceloně, neomezený počet jízd zubačkami Sant Joan a Santa Cova a vstup na audiovizuální výstavu "Montserrat za zavřenými dveřmi".

Čeká nás cesta k více jak 1 000 let starému opatství a poutnímu klášteru Montserrat, který se nachází ve stejnojmenném horském přírodním parku severozápadně od Barcelony. Zdejší klášter v horách patří k nejvýznamnějším náboženským památkám v celém Katalánsku. Stará tradice praví, že každý věřící sem musí alespoň jednou za život podniknout noční výlet, aby zde ráno mohl sledovat nádherný východ slunce.

My jsme na východ slunce nechvátaly, ale na výlet ke klášteru jsme se hodně těšily. Vlak k Montserratu odjíždí z nádraží pod Plaza Espanya, odkud jezdí i běžné metro, máme jej kousek od hotelu. Nastoupíme na linku vlaku R5, jejíž cílová stanice je Manresa. Cesta z centra až nahoru ke klášteru zabere i s cestou lanovkou asi hodinu a půl.

Montserrat

Výhled z Montserratu

Montserrat

Jakmile dorazíte lanovkou nebo zubačkou ke klášteru, můžete si projít celé opatství, klášter i baziliku a obdivovat krásnou goticko-renesanční architekturu. Nejzajímavější je zde socha Černé madony, o které pověst praví, že s ní benediktýnští mniši nemohli pohnout a proto kolem ní vystavěli klášter.

Od 13h je v bazilice každý den vystoupení chlapeckého pěveckého sboru Escolania de Montserrat, který patří k jedněm z nejstarších v Evropě a je opravdu velkým zážitkem slyšet tu sbor zpívat.

Montserrat

Montserrat - vystoupení chlapeckého sboru

Kousek od kláštera staví i dvě zubačky. Jedna Vás doveze k jeskyni Santa Cova, kde podle starých pověstí pastýři našli původní obrázek Černé madony. Ta byla bohužel v době naší návštěvy mimo provoz. Druhá zubačka nás vyvezla vysoko nad klášter, do výšky 1 100 metrů, odkud si z vrcholu Sant Joan můžete dopřát ještě lepší pohled na hory a široké okolí. Výhled určitě doporučuji, i samotná cesta zubačkou do příkrého kopce už stojí za to!

Výjezd zubačkou na Sant Joan

Výhled na klášter ze Sant Joan

Když se později odpoledne vracíme z nádherného výletu do hor zpět do Barcelony, přestoupíme na nádraží ještě na metro do centra a zamíříme na pláž Barceloneta, kde je v podvečer moc příjemně. Žije to tady. Všude spousta pouličních umělců, někteří dokonce napodobují Gaudího a staví obrovské hrady z písku nejrůznějších tvarů, které pak ještě nasvítí svíčkami. Venku je kolem 20°C, dáváme si s chutí zmrzlinu a usedáme do jedné ze zahrádek ke kávičce. Než se rozloučíme, jdu zaplatit ke kase útratu a cestou si odskočím na WC. Zároveň se mnou jde ještě mladá Italka od vedlejšího stolu. Na toaletách jsme se zasmály, když jsme nevěděly, kterou kabinku si vybrat, nebyly označené, takže je to jedno, unisex. Bohužel jsem si ale vybrala „tu horší“. Když jsem chtěla otevřít zamčené dveře, s hrůzou jsem zjistila, že to nejde. Italka naštěstí rámus a bouchání na dveře pochopila a zalarmovala personál, aby mne šli vysvobodit. Společnými silami jsme rozmontovali celý zámek, ale smůla, dveře nepovolily. Místní obtelefonovali pár zámečníků, ale nikdo neměl čas přijet a já už jsem dobrých 20 minut trčela zavřená na prťavém záchodě. Až se barman odhodlal odolné dřevěné dveře vyrazit. Konečně! Padáme si do náručí s mým zachráncem. Velkého panáka! Nalévá rum nám oběma, oba se klepeme stejně. Prý se hrozně bál toho, že to těmi dveřmi schytám. Zvládli jsme to bez úrazu. No, ale byl to zážitek. Od té doby se v uzavřených kabinkách nedokážu zamknout a vždycky, když jdu na záchod, kontroluji si, jestli mám u sebe mobil.

Pláž Barceloneta

Větší než velký panák na závěr WC story

Mercat de la Boqueria

Po takovém zážitku už jsme pěkně hladové a protože máme namířeno na vyhlášenou La Rambla, abychom ji náš poslední večer v Barceloně zažily i po setmění, vybíráme si v jedné z malých uliček bar, kde se navečeříme. Natrefili jsme na Mr Robinson Cocktails & Food, útulnou malou restauraci s cestovatelskou výzdobou, opět s výborným jídlem i vínem, jde to ve Španělsku vůbec jinak?

Když se pozdě večer vracíme na hotel, honem ještě všechno pobalíme a uleháme, abychom si odpočinuly. Zítra nás ještě čekají 3 místa, na která se moc těšíme před odletem domů.

Ráno jsme si nachystaly „srdíčkovou“ snídani a cinkly šampaňským. Dnes je Valentýn, a přestože Španělé prý jej slaví o den později, nevím, někteří to tvrdili, hotel je opravdu skvělý a myslí tu i na drobnosti. Po výborné a vydatné snídani necháváme zavazadla na recepci a vyrážíme na naši dnešní Gaudí trilogy.

Valentýnská snídaně

Casa Battló

Střecha Casa Battló

Rekonstrukce v Casa Battló

Metrem L1 se přesuneme během 15 minut z Plaza Espanya na Plaza Catalunya, odkud je to jen kousek k našemu prvnímu cíli. Na 9:15 h máme koupené předem on line lístky na prohlídku dalšího domu z tvorby Antoni Gaudího. Překrásný Casa Batlló, který vytvořil v roce 1904 na zakázku tehdejšího textilního magnáta Josepa Battló. Před vchodem je dlouhá fronta, naštěstí tam ale nemusíme stát a za chvíli jsme uvnitř. Do dalšího z „Gaudího“ domů La Pedrera - Casa Milà kousek vedle máme vstupenky na 11h, krásně nám to vychází, oba si pohodlně prohlédneme a kocháme se. Tyhle barevné a potrhlé střechy, to miluju. Někde jsem četla, že interiér domů působí jako ze sna. Musím souhlasit. Rozmanité tvary místností, barevná výzdoba, je to opravdu úžasné. Když jsem viděla prohnuté dveře, vyboulené zdi a další „šílenosti“, jen jsem si povzdechla nad tím, kolikrát jsem od řemeslníků při stavbě našeho domu slyšela slovo NEJDE. Ti kdyby měli stavět podle Gaudího!

La Pedrera - Casa Milà

Vstup do Casa Battló dospělí 25€, studenti 22€, do La Pedrera - Casa Milà dospělí 24€, studenti 18.5€ - u obou rezervace na určitou hodinu, k dispozici je audioguide. Návštěvu obou mohu opravdu vřele doporučit, jsou to krásné a zajímavé stavby.

Po výborném obědě nás čeká poslední z míst, která jsme chtěly v Barceloně určitě vidět. Autobusem odjíždíme do rozlehlého Parku Güell s architektonickými prvky. Je situovaný nad Barcelonou na svahu hory Turó del Carmel obráceném směrem k moři. Navrhl jej, kdo jiný, opět katalánský architekt Antoni Gaudí. Původně se mělo jednat o zahradní město, v němž mělo stát kolem 60 domů, ale vzhledem k tomu, že se našli pouze dva kupci na domy, celý projekt zahradního města se zrealizovat nepodařilo.

Cesta k parku nám trvá autobusem č.24 jen asi 20 minut, další minimálně půl hodinu ovšem stojíme frontu na vstupenky. Nechtěly jsme je kupovat předem, protože jsou potřeba koupit přesně na určenou hodinu. A my jsme nedokázaly tak pünktlich odhadnout, jak dlouho se v obou palácích zdržíme, oběd, cesta atd. Teď toho trošku litujeme, ale co už naděláme, chvíli si tu vystojíme, na sluníčku to není taková hrůza. Pobíhá tu spousta prodavačů s vodou a dalšími blbostmi, kteří se dekují okamžitě, jak zahlídnou policejní hlídku, Ti nás tu na chvíli zabaví. Stejně máme v plánu strávit v parku celé odpoledne, než se vydáme na letiště, tak kam bychom spěchaly.

Když už se nudíme ve frontě u vstupu, dcera mi dává dárek k Valentýnovi

Park Güell

Park je opět nádherný, je tu na hlavních trasách dost lidí a místy i dost otravných prodavačů, než se znovu objeví hlídka. Ale jsou místa, kde si můžete v klidu sednout a nikým nerušeni vychutnávat výhled na Barcelonu a pohodu kolem. Vstup 10€/os.

Od parku se dostaneme autobusem D40 asi za 40 minut rovnou na Plaza Espanya, kde se v nákupáku na střeše naposledy navečeříme. Sjedeme o 2 patra níž a konečně si vyberu i pár nových kousků do šatníku v mém oblíbeném Desigualu. To by bylo, abych odjížděla zrovna z Barcelony s prázdnou. Vyzvedneme si na hotelu kufry a míříme busem č. 46 na letiště, odkud nám ve 20:40 odlétá letadlo do Vídně. Když potom kolem půlnoci v autě manželovi líčíme zážitky, cesta domů nám na vykládání skoro nestačí. Barcelona byla zkrátka úžasná! Asi litoval, že se zeptal, ale aspoň za volantem neusnul, že.

A jak si tedy užila Barcelonu moje 15-iletá dcera? Byla nadšená, prý se tam odstěhuje. Zdokumentovala ji následovně: