Jihoafrická republika - 2016

Půlrok po absolvování první cesty na vlastní pěst jsem se rozhodl utržit větší sousto. V momentě, kdy se moje štace u prvního zaměstnavatele blížila ke konci a já věděl, že půjdu pracovat do firmy s bohatou tradicí, bylo potřeba oslavit nějakou dobrodružnou cestou. Nechtěl jsem do země, kde jezdí každý, potkávat hordy čínských turistů a prát se s nimi o lepší flek na vyhlídce. V březnu se jako jedinou alternativou jevila země na jižní polokouli. Za poměrně krátkou dobu jsem se skálopevně přesvědčil, že černý kontinent a jeho nejjižnější výběžek, tedy JAR, bude skvělou volbou.

V únoru, tedy měsíc a půl před plánovaným odletem, jsem přes letušku zakoupil letenku na trase Vídeň – Addis Abeba - Johannesburg za 14 858 Kč. Lety měla na starost Ethiopian Airlines. Následoval koloběh očkování proti tyfu, žluté zimnici a žloutenkám, paralelně s nákupem auta a hledáním ubytka. Z hlediska velikosti JAR jsem se rozhodl strávit veškerý čas v jedné provincii, volba padla na Kwa-Zulu Natal. S ohledem na délku dovolené, 17.3. – 29.3.2016, bylo nutné zvolit 2 záchytné body, ze kterých budu cestovat autem za divokou přírodou. Jako první záchytný bod jsem zvolil Durban (5 nocí 2240Kč), největší město provincie Kwa-Zulu Natal na pobřeží Indického oceánu, ráj surfařů a překupníků marihuany. Druhý záchytný bod měl splňovat opačná kritéria než ten první. Městečko Mooi River splňovalo vše, co jsem vyžadoval. Čerstvý vzduch, statkářská oblast, absence ruchu velkoměsta, výchozí bod do Dračích hor (7 nocí 2680 Kč).

Nastal den odjezdu, já ještě mezikontinentálním létáním nepolíbený jsem stresoval od chvíle, kdy jsem nastoupil do autobusu směr Vídeň, jak to všechno bude probíhat. Naštěstí vše proběhlo v nejlepším pořádku a my se krátce po půlnoci „naloďovali“ směr Etiopie. Krátce po 6:30 jsme přistáli v Etiopii, nedlouho na to jsme už seděli v letadle směr Johannesburg. V cca 13:00 jsme dosedli za deštivého dne na letišti O.R. Tamba, po vyzvednutí zavazadel a vyřízení celních formalit jsem se odebral ke kiosku autopůjčovny Avis. Za 13 denní nájem automobilu značky Ford Figo jsem zaplatil 4919 Kč.

Po letmé prohlídce auta, jsem vyrazil na téměř 600 km cestu do Durbanu. Ze začátku jsem měl obavy, jestli nebudu mít nutkání jet po pravé straně. První  kilometrů nasvědčovaly, že s kvalitou silnic to nebude žádná sláva. Do toho ještě musíte předvídat chování černošských obyvatel, procházejí se podél dálnice, tu a tam občas vyskočí i z prostoru mezi svodidly dělící jízdní směry. Po opuštění provincie Gauteng zmizelo i vše to špatné, lidi ze silnic ubylo, zlepšila se kvalita silnice, středová svodidla ovšem zmizela. Od vstupu do provincie Svobodný Stát po Durban, je několik mýtných bran, kde zaplatíte v budce chlapíkovi částku za mýto. Já jsem byl tak blbý, že jsem se na to v autopůjčovně nezeptal a zaplatil jsem zbytečně asi na 3 stanovištích mýto, než jsem si uvědomil, že mé auto je od mýta osvobozené. Po asi 4 hodinách jízdy jsem vstoupil na území Kwa Zulu Natal, přede mnou ještě asi třetina trasy, a já začal přemýšlet, jak dám vědět hostiteli, kdy dorazím. V té době jsem ještě disponoval tlačítkovým telefonem, bez navigace a jihoafrické SIM karty. Mým tahákem byl papír A4 s informacemi o změnách směru stáhnutý z Google Maps. Do Durbanu jsem přijel krátce po 21:00 ovšem jedno nevinné špatné odbočení znamenalo bloudění další hodinu a bez navigace je to dvakrát více srandy. Po 22:30 jsem konečně dorazil na ubytovnu, rodinný barák oplocený žiletkovým drátem, napojený na ochranku. Každý, kdo je trošku bohatší má takto zařízený dům. Druhý den, 18.3.2016, seznámení s okolím, exkurze v Moses Mabhida Stadium, dějiště MS 2010, koupání v Indickém oceánu. Třetí den, 19.3.2016, návštěva přírodní rezervace Tala, na polovině cesty mezi Durbanem a hlavním městem Pietermaritzburgem, doporučuje se auto s pohonem 4x4, s hostitelem jsme to zvládli i mým vypůjčeným autem. V rezervaci můžete vidět nosorožce, žirafy, zebry, hrochy, pštrose, buvoly, pštrosy, antilopy skákavé, kudu a další. Čtvrtý den, 20.3.2016, stále panujou vysoké teploty nad 30 °C, s hostitelem jsme se vydali tentokrát do města Umhlanga, je to letovisko s mnoha hotely,  bohatou klientelou a krásnými plážemi pro začínající surfaře. Hostitel se rozhodl mi dát lekci surfu pro začátečníky. Od té doby mám respekt ke všem surfařům, protože mě se za půlden nepodařilo postavit na prkno a ujet aspoň 2 metry. Večer téhož dne jsme s hostitelem jeli grilovat k jeho přátelům. Pátý den, 21.3.2016, teplota klesla o 10°C a začalo pršet. Program dne: návštěva uShaka Marine World, toho času největší akvárium na jižní polokouli. V ceně byla vstupenka do akvaparku, delfiní a lachtaní show. S přehledem se tam dá strávit celý den. Šestý den, 22.3.2016, vyklízení pokoje, rozloučení s hostiteli, odjezd do Scottburghu na krokodýlí farmu. Na zdejší farmě žije nejstarší žijící krokodýl nilský v zajetí, narodil se v roce 1900 a v zajetí žije od r.1985, s 10 „manželkami“ vyprodukuje přes 400 mláďat ročně. Jakmile dokončíte prohlídku farmy, na řadě je krmení krokodýlů kuřaty a na závěr se můžete vyfotit zadarmo s mládětem krokouše. V místní restauraci jsem si dal k obědu krokodýli maso za cca 250 randů. Po exkurzi jsem se odebral k druhému hostiteli do Mooi River. I tady jsem dokázal zabloudit a už za tmy, kdy jsem si nevěděl rady jak dál, jsem zašel do restaurace, aby zavolali hostiteli a vyzvednul mě. Jako odměnu jsem jí dal 50 randů, tj. 70 – 80 Kč v 2016. Za 10 minut přijel hostitel, a já ho následoval domů ve svém voze. Ubytování v chatce na farmě, bez internetu, tenhle styl se mi líbil.

Mé auto po jízdě v rezervaci Tala

Kudu, rezervace Tala

Zebry, rezervace Tala

Antilopa skákava, rezervace Tala

uShaka Marine World

pohled na Durban z oblouku stadionu

Sedmý den, 23.3.2016, ráno jsem požádal hostitele, zda by nezadělal díry v chatce, v noci mi tam vletěl 1 netopýr, byl jsem nucen ho usmrtit knihou. Dvě hodiny jsme sádrovali veškeré škvírky, po práci jsem jel s hostitelem (farmář) na obhlídku jeho pozemků kde se pásl dobytek a dalších budov, určené pro dojení krav. Bylo hezké se aspoň na chvíli zbavit toho ruchu velkoměsta a užívat si jakožto spolujezdec krásy venkova. Osmý den, 24.3.2016 výlet do hlavního města Kwa Zulu Natal, Pietermaritzburgu. Každým rokem zde začíná, nebo končí nejslavnější ultramaraton světa Comrades Marathon o délce necelých 90 km. Jedním rokem se začíná zde a končí v Durbanu, následující rok se běží opačně. Dominantou města je stará cihlová budova radnice. Po příjezdu na farmu projížďka na koni a čtyřkolce. Devátý den, 25.3.2016, výlet do Dračích hor, Giants Castle Reserve, Main Caves nedaleko hranic s Lesothem. Desátý den, 26.3.2016, návštěva města Howick, monument Nelsona Mandely, koupání v přehradě, prohlídka města. Jedenáctý den, 27.3.2016, obdivování přírody v Maloti Drakensberg Park, zaparkujete u veřejných záchodků poblíž školy Elandskopu, pak už musíte pěšky nebo na koni. Je třeba mít neustále parking na očích, je třeba se vyvarovat přecházení kopečků, jakmile přejdete kopec, ztratíte rychle orientaci. Ono je tam velký prostor k prozkoumání na pár hodin, takže přecházení kopců je irelevantní. Den dvanáctý, 28.3.2016, poslední volný den, já ještě neměl nic nakoupeno pro členy rodiny, tudíž se šly nakupovat suvenýry, výrobky ze dřeva, nějaké masky, víno, odpoledne jsme popili s farmářem a jeho ženou, po západu slunce jsem šel spát. Den třináctý, 29.3.2016, budíček v 5:00, rychlá snídaně a v 5:30 odjezd farmy na letiště v Johannesburgu. Trasa necelých 500 km s jednou přestávkou na benzín a záchod utekla rychle i za nehostinných podmínek (vysoko nad 30°C), už z dobrých 50 km je vidět panorama Johanesburgu. Odevzdání auta proběhlo v pořádku, na letišti jsem rychle utratil zbývající hotovost a šel se naloďovat směr Addis Abeba. Odlet krátce po 14:00, přílet do Etiopie za tmy. Zde proběhlo 4 hodinové mezipřistání, za mě musím říci, že toto letiště shledávám jako nejhorší hub pro mezipřistání od 3 hodin nahoru. Nepočítám Luton, to není letiště ale stodola. Přílet do Vídně v brzkých ranních hodinách.

Maloti Drakensberg Park

Giants Castle

Main Caves

Shrnutí: s dovolenou jsem byl bezesporu spokojen, vyvaroval jsem se bezhlavému navštěvování desítek míst za den, jak to mají v oblibě turisté z nejedné asijské země, mnou navštívená místa jsem si užil i za předpokladu, že jsem 2 hodiny čuměl jedním směrem. Co se týče nákladů, nejvyšší položkou byla letenka. Ceny za nájem auta a ubytování shledávám jako symbolické částky. Celkově jsem se vešel do 40 000 Kč. Nevím jestli to je moc nebo málo, nicméně jsem už věděl, že nebudu odborník na nízkonákladové cestování. Za kvalitu fotek se omlouvám, něco bylo foceno na Nokii 500 a něco na digitální foťák Samsung.

Za nějakou dobu vydám další cestopis, tentokrát z roku 2017. Uvidím, jak rychle se mi podaří obnovit fotky z poškozeného disku. Do té doby na počtenou.