Jihoafrická republika, Kruger, hory, žraloci a konec světa
Afrika, kontinent, který mě od malička lákal a od kterého mě vždy všichni odrazovali. Nejezdi tam, je to nebezpečné, je to jiný svět. Jenže já jsem prostě do Afriky musela a vím, že tam musím zas...
Cestopis z roku 2018 napsala Kateřina Piskačová
Cesta do Jihoafrické republiky pro nás byla původně cestou do Asie. Měli jsme tam naplánovanou celou trasu a přesně jsme věděli, co kde chceme vidět. Před koupí letenek jsem jen z legrace porovnala cenu s letenkami do Johannesburgu a ačkoli konkrétně JAR nebyla nikdy na mém bucket listu, tak bylo jasno. Afrika byla vždy můj sen a s přítelem jsme si řekli, že není čas ztrácet čas, takže se z naší cesty do Asie rázem stala cesta do Afriky.
Po pár týdnech plánování sedíme v letadle Ethiopian Airlines, které nás veze z Vídně na osmnáct dní do Afriky. Přestupujeme na letišti v Addis Abeba, které podle spousty komentářů na internetu patří k těm horším a hodně špinavým. Přiletěli jsme na nejnovější terminál a vše je v naprostém pořádku. Jediné, co nám přijde úsměvné, je množství pracovníků letiště, kteří zde nahrazujíi funkci informačních tabulí. Tabule tady sice jsou, ale jsou poměrně malé, takže na nás neustále někdo volá a ptá se, kam letíme a následně nás směruje ke správné bráně. Ze zvědavosti jsem tu prozkoumala i toalety, které byly čistší než jsou leckdy na letišti v Praze, ale nepochybuji o tom, že v jiných částech letiště jsou v mnohem horším stavu.
I druhý let proběhl dobře a po poledni jsme přistáli v Johannesburgu. Prošli jsme bezpečnostní kontrolou, vyměnili peníze a půjčili si malé auto. Na rozdíl od okolních států není ve většině případů potřeba mít auto 4x4, takže vypůjčení vyšlo poměrně levně. Po pár kilometrech si přítel zvykl na řízení vlevo a my se vydáváme směr Mbombela (Nelspriut), kde trávíme první noc. Hned tady nás trochu vyděsila černá africká tma, pouliční osvětlení, které v některých ulicích připomínalo spíš svit svíčky a naše ubytování obehnané velkou zdí a ostnatým drátem.
Druhý den ráno vyrážíme dál. Čeká nás návštěva rezervace Blyde River Canyon, konkrétně vyhlídky God's Window. Celým údolím se valí mraky a pára, ale stejně jsme z té krásy nadšení. Poté pokračujeme do Krugerova národního parku. Cestou jsme si prvně vyzkoušeli, jak to funguje s hlídači aut na afrických parkovištích např. před supermarkety a díky za ně.
Blyde River Canyon
Blyde River Canyon
Blyde River Canyon
Do Krugeru vjíždíme přes Phabeni Entrance Gate a míříme do největšího kempu v parku, do kempu Skukuza, kde máme pronajatý safari tent. Večer se vydáváme na noční safari. V parku strávíme tři noci, ale hned ta první je úžasná. V noci se pomalu začíná ozývat divoká africká příroda a když za plotem v blízkosti našeho tentu začíná být slyšet hyeny, tak jsem vážně vyděšená, nadšená a šťastná zároveň. V parku najíždíme spoustu kilometrů a postupně naše autíčko bereme na odlehlejší a odlehlejší cesty, takže někdy dlouho nepotkáváme žádná další auta. Druhou noc trávíme v kempu Lower Sabie a poslední v Crocodile Bridge. Poslední den jsme měli v plánu odjet z parku brzy dopoledne, ale nějak se s ním nemůžeme rozloučit. Navíc stále nemáme kompletní velkou pětku. Chybí nám levhart, a tak se rozhodujeme pro poslední výjezd. A dobře jsme udělali. Najednou z houští vychází krásný levhart, přebíhá přes cestu a rychle mizí na břehu řeky. Teď můžeme s klidem vyrazit za naším dalším cílem, kterým jsou Dračí hory.
Kruger NP
Kruger NP
Kruger NP
Kruger NP
Kruger NP
Kruger NP
Ubytovali jsme se v městečku Ladysmith, nedaleko Dračích hor. Na samotné Dračí hory nemáme moc času, ale řekli jsme si, že je alespoň okoukneme. Vyrážíme na výšlap na Monks Cowl, ale čas a bouřka nám v horách dovolují strávit jen několik hodin. Rozhodně doporučuji nechat si na ně víc času. Pokud nám to vyjde letos, tak se do nich vrátíme a strávíme tu víc dní.
Vyrážíme do městečka Kokstad, kam přijíždíme pozdě v noci po tom, co jsme absolvovali jízdu v mlze a bouřce přes vysoké kopce mezi volně pobíhajícími domácími zvířaty. Ráno jsme samozřejmě zaspali a na našem nejdelším přejezdu do Addo Elephant National Park jsme ještě rozpárali pneumatiku. Když se daří, tak se daří.
Dračí hory
Dračí hory
Addo Elephant NP
Addo Elephant NP
Addo Elephant NP je menší park na jihu země a na rozdíl od Krugeru tady potkáváme jen slony, buvoly a hlavně spoustu lidí. V parku trávíme jen jeden den, není velký a zvířat jsme se v Africe již nabažili. Vyrážíme dál na jih do oblasti Garden Route, konkrétně do Tsitsikamma National Park, který je známý svým divokým pobřežím, krásně zelenými kopci a říčkami. Vydáváme se tady po značené cestě na zhruba dvouhodinový výšlap, abychom se mohli pokochat výhledem na oceán. Cesta nahoru je super, vše je krásně značené, ale cesta dolů je větší vzrůšo. Brzo mizí i poslední značky a my se touláme hustým porostem, aniž bychom věděli, kam jdeme. Ze starého pařezu na mě vztekle prská nějaké zvířátko a pomalu začíná zapadat slunce. Přijdu si jako v Jurském Parku. Možná tady umřeme a naše kosti budou okusovat opice, které jsme před chvílí potkali. Cestu do kempu jsme nakonec našli a dorazili jsme i relativně za světla.
Druhý den vyrážíme na blízkou pláž, kde si užíváme malého počtu lidí. Na pláži trávíme i odpoledne ve městě Knysna, které díky svému krásnému pobřeží rozhodně stojí za návštěvu. Další den se rozhodujeme vyřešit problém s tím, že nemáme už žádnou rezervní pneumatiku. Nakonec musíme do městečka George, kde nám bez jakéhokoli vysvětlovaní vyměňují celé auto a my jedeme dál. Zastavujeme se podívat na maják v Mossel Bay, odkud pokračujeme na Střelkový mys, místo, kde se střetává Indický a Atlantský oceán a které je označované jako nejjižnější místo Afriky. Atmosférou tohohle místa jsem naprosto uhranuta. Člověk tady má pocit, jako by byl opravdu na konci světa. Nikde nic, jen ticho a divoký oceán.
Tsitsikama NP
Střelkový mys
Tsitsikama NP
Střelkový mys
Večer se ještě přesouváme do městečka Gansbaai, které je slavné hlavně díky ideálním podmínkám na potápění se žraloky, protože se v jeho blízkosti nachází několik ostrůvků s kolonií tučňáků a lachtanů a hlavně populární Shark Alley. Shark Cage Diving jsme si rezervovali již v Čechách. Dlouho jsme nevěděli, kterou společnost zvolit, chtěli jsme takovou, která nám půjčí veškeré potřebné vybavení. Nakonec to vyhrála společnost Great White Shark Tours v sousedním městečku Kleinbaai, kde na nás kromě vybavení čekala i snídaně, svačina a oběd. Po krátkém školení u snídaně vyrážíme na vodu a všichni čekáme, co se bude dít, protože při minulém potápění neviděli ani jednoho velkého bílého žraloka. Ale my máme štěstí. Velcí bílí se u naší lodě objevují téměř okamžitě po zastavení. Celkem kolem nás proplouvají čtyři žraloci bílí, jeden žralok bronzový a dva velcí rejnoci. Ve vodě jsme sice byli jen několik minut, ale máme možnost se do vody vrátit znovu. Ten pocit, který máte, když se vám těsně u klece najednou objeví čtyřmetrový žralok, je nepopsatelný. V tu chvíli člověku dojde, jak dokonalý a zároveň zranitelný je to predátor.
Celí nadšení z potápění jsem pokračovali do městečka Vermont, odkud druhý den ráno vyrážíme do Kapského města. Projíždíme kolem rozlehlého slumu a znovu vidíme, jaké extrémní sociální rozdíly v Jihoafrické republice panují. Večer sedíme na pláži a díváme se na náš zítřejší cíl, kterým je Stolová hora. Tu jsme se rozhodli zdolat po svých. Lanovka se nám zdá přehnaně drahá a chceme si horu užít se vším všudy. Vycházíme z krásné zahrady Kirstenbosch a po několika hodinách ne zrovna snadného výstupu jsme na nejvyšším bodě hory. Kapské Město máme jako na dlani. Je krásně jasno a v moři je vidět také Robben Island, na kterém byl vězněn Nelson Mandela. V Kapském Městě je v době našeho pobytu velké sucho, a proto se s vodou šetří, kde se dá. Na toaletách pod Stolovou horou jsme narazili na tuhle básničku...
If it's yellow,
let it mellow,
if it's brown,
flush it down.
Z Kapského města pokračujeme do Simon's Town, kde trávíme další noc a ráno jdeme navštívit Boulders Beach s místní kolonií tučňáků brýlových. Tučňáků je tu spousta, stejně jako nevychovaných turistů, kteří po nich hází různé klacíky. Naší další zastávkou je Cape Point a také nedaleký mys Dobré naděje. Turistů tady potkáváme mnohem víc než na Střelkovém mysu, ale stejně je krajina Table Mountain National Park nádherná. Potkáváme tu paviány i pštrosy. Čas nás ale znovu tlačí a my musíme zpět do Kapského města, abychom dokoupili suvenýry, druhý den vrátili auto a nezměškali letadlo, které nás odveze zpět do Evropy.
Ačkoli jsem během naší první africké cesty měla několikrát strach, že se něco pokazí a my se dostaneme do maléru, tak jsem ani jednou nelitovala toho, že jsem si cestu do Afriky i přes varování přátel a rodiny prosadila. Spousta lidí mi říká, že je JAR Afrika pro začátečníky. To klidně být může, ale pro mě je Jihoafrická republika nádherná země s pohnutou minulostí a nepředvídatelnou budoucností, která nabízí nepřebernou škálu přírodních krás. A já už teď vím, že se do Afriky brzy vrátím.
Boulders Beach
Boulders Beach
Table Mountain National Park
Table Mountain National Park
Table Mountain National Park
Table Mountain National Park
Jak se ti cestopis líbil?
Kateřina Piskačová procestovala 32 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.