Jižní Anglie vlakem/autobusem
Cestopis z roku 2024 napsala AnetRoa
Proč jedeš s Jindrou do Anglie? Protože miluje Harryho Pottera a chce to tam vidět. Jednoduchá odpověď. Je pravda, že mě nikdy nenapadlo, že ještě mojí dceru bude tahle kouzelnická série bavit, ale když letos opět filmy opakovali v televizi, úplně jí to pohltilo a dlouhou dobu se nemluvilo o ničem jiném. Když pak vyskočily letenky z Prahy do Lutonu za 600 Kč, nebylo na co čekat. Poletíme za Harrym.
Jenže když už je člověk v Anglii, měl by vidět i něco víc a tak jsem začala plánovat, kam a jak by se dalo ještě jet. Půjčit auto a řídit na druhé straně jsem si netroufla, tak jsem byla omezená pouze na informace kde a kam se nejlépe přepravovat vlakem a autobusem. Když jsem četla kolik vlakových společností jezdí, aby to člověk nepopletl, že hrozí pokuty, začala jsem se trochu bát, ale realita byla nakonec naprosto jednoduchá, nebo jsme prostě měli štěstí.
Původní plán bylo vyrazit po dlouhé době na dámskou jízdu, tedy jen já a dcera, pak jsme ale přidali ještě mamku. Aby Jindřiška měla sparinga a měla se s kým vyblbnout, pozvali jsme ještě jejího mladšího bratrance a to nakonec vedlo k tomu, že se přidali i jeho rodiče (můj brácha a jeho partnerka) a tak z malé dvoučlenné skupiny vznikla grupa 6 lidí, kteří ale bez cestovky pořádně nikde nebyli a mě začalo být jasné, že jakmile se něco pokazí, tak si to pěkně vyžeru.
Londýn
Začaly prázdniny a přiblížil se den odletu. Hned druhý den byly v plánu studia Harryho Pottera, tak jsem ubytování hledala přímo ve Watfordu, abychom se nemuseli složitě ráno dostávat z Londýna. A protože jsem nechtěla všechny hned první den vyděsit trochu šílenou městskou hromadnou dopravou v Londýně, rozhodla jsem se pro nás objednat taxi, které překvapivě vyšlo na stejnou cenu, jako kdybychom jeli vlakem. Nakonec to byla ta nejlepší volba. Proč? V pátek spadli odbavovací systémy a lety nabíraly hrozné zpoždění. Do poslední chvíle jsme nevěděli jestli vůbec odletíme. Nakonec, po devíti hodinách čekání na letišti a trapné kompenzaci za čekání v hodnotě 125 Kč na osobu jsme lehce po půlnoci odlétli a v Lutonu přistáli v jednu v noci. Taxikář na nás naštěstí čekal a za další hodinu už jsme byli na našem ubytování ve Watfordu.
Watford - Studia Harryho Pottera
Pár hodin spánku, rychlá snídaně a vyrazili jsme na nádraží Watford Junction, které bylo od našeho ubytování asi 500 m a odkud odjížděl pravidelně kyvadlový autobus přímo do Studií. Natáčecí studia byla opravdu neskutečná. Byl to úžasný zážitek a pokud máte Harryho Pottera rádi, rozhodně byste je neměli vynechat. Doporučuji koupit lístek hned na ranní vstup, protože tady můžete bez problému strávit celý den. Pozor, lístky se kupují dopředu online. V době, kdy jsem kupovala já už byly některé časy vyprodané a na výběr bylo buď 9 ráno nebo 2 odpoledne. Prohlídka začíná představením v kině, kdy se na konci vytáhne plátno a za ním je vstup do hlavního sálu Bradavic. Pak se postupně prochází různé místnosti, krom hlavního sálu se podíváte do Gringotovy banky a to jak do té pěkné a nablýskané, tak pak i do té, kterou při útěku zničil drak hlídající poklad, projdete se zapovězeným lesem, dostanete se na nástupiště 9 a 3/4, navštívíte dům Dursleyových v Zobí ulici, navštívíte skleník profesorky Prýtové, kde si můžete vytáhnout mandragoru, projdete se Příčnou ulicí a mnoho a mnoho dalšího. V rámci prohlídky pak probíhají další aktivity. Na začátku jsme dostali Pobertův plánek a úkolem bylo najít prašivku. Plánek jsme v různých místech přikládali a objevující stopy nám ukazovali šifru, díky které jsme ji nakonec našli. Další hrou bylo, že v každé místnosti bylo schováno několik zlatonek, které jsme měli najít. Krom toho jste si mohli vyzkoušet, zda vás na povel "HOP" poslechne koště a vyskočí vám do ruky, v kabinetu profesora Lupina jsme zase pouštěli bubáka ven ze skříně. Pak zde byly možnosti fotek před zeleným plátnem, ty byly ale za poplatek. Jinak veškeré ostatní focení je ve studiu zdarma. Nám už se nechtělo moc utrácet, tak jsem nechali děti vyfotit při letu na koštěti, ale vím, že byla možnost fotek i ve vlaku do Bradavic a na dalších jiných místech. Nakonec jsme ochutnali máslový ležák a pak se zasekli v obchodě se suvenýry. Byl to opravdu velký zážitek a pokud vás tohle aspoň trochu baví, určitě se jeďte podívat. Za ty peníze to opravdu stojí.
Londýn - centrum, památky
Další den jsme se rozhodli využít prohlídkou hlavního města. A protože jsme v Londýně už všichni byli, rozhodli jsme se to zase trochu propojit s Harry Pottrem. První cesta směřovala na nádraží King Cross. Zajímalo nás, zda tam je nástupiště 9 a 3/4 a zda je ve zdi vozík s kufry. To vše tam bylo, ale taky obří fronta, kterou jsme se rozhodli vynechat, protože fotku s vozíkem jsme právě měli už ze studií. Kolem hlídala ochranka, aby se lidi nemačkali a vypadalo to, že se tam nemůžete vyfotit ani sami a zdarma. Stál tam člověk, který půjčoval šálu a hůlku a fotil. Vedle byl taky obchůdek s kouzelnickými suvenýry a sladkostmi, které z knížek znáte. My se rychle otočili a mazali pryč. Pak jsme se rozhodli navštívit Chinatown a dát si oběd, vyrazili jsme pěšky a když jsme se protlačili hroznými davy turistů před parlamentem, dostali jsme se do trochu volnějších uliček a nakonec došli do čínské čtvrti. Odtud jsme se rozhodli dojít k Big Ben a London eye. Trasa vedla přes Trafalgar square, kde byla nějaká indická slavnost a nedalo se ani hnout. Stejně to vypadalo i u dalších památek. Všude davy lidí. Postupně jsme z toho začínali být úplně otrávení a chuť vidět něco dalšího nás pomalu přešla. Nadhodila jsem, že bych se ještě ráda podívala na Leadenhall market, která inspirovala Příčnou ulici a pak že bychom se vrátili na hotel. Překvapivě to byla dobrá volba. Od London eye jsme se kousek popovezli metrem a právě v téhle ulici skoro nikdo nebyl, jen pár lidí postávalo a popíjelo místní pivo. Po všech tě přeplněných ulicích to byla skvělá změna a tak jsme si také dali pivo a jen tak relaxovali. Když už se nám nervy uklidnili, došli jsme ještě k Toweru, ale jen z dálky, protože i tam byly opět davy lidí. Pak jsme sedli na metro a vyrazili na ubytování. Čekalo nás totiž balení a přesun vlakem do dalšího města.
Čínská čtvrť
Leadenhall market
Tower
London eye
Trafalgar square
Brighton
Ráno jsme se tedy zabalili a vyrazili na nádraží Watford Junction s větší rezervou, abychom vybrali správný vlak. Někde jsem četla, že se může stát, že do nějakého města ve stejný čas jedou třeba dva vlaky, každý ale jiné společnosti a pokud nastoupíte do špatného, můžou hrozit velké pokuty. Nejsem si jistá, ale za celých 14 dní se nestalo, aby jelo více vlaků ve stejný čas do stejného města. Na cestování vlakem doporučuji aplikaci trainline. Vyhledává všechny vlaky bez ohledu na společnost, jízdenky s qr kodem jsou přímo v aplikaci a tak nemusíte řešit kupování lístků v automatech na nádraží.
Tak jsme sedli do vlaku a s přestupem v East Croydon jsme byli za necelé dvě a půl hodinky na nádraží v Brightonu. Brighton je přímořské město plné dost výstředních lidí. V nějakém článku jsem četla, že je to hlavní gay město Anglie. V jednom baru jsme se zakecali s jedním klukem, který se pokoušel sbalit bráchu a ten nám řekl, že od čtvrtka do neděle je celé město jedna velká párty. My tam byli od pondělí do středy, takže to nebylo nějak divoké.
První den v Brightonu jsme vyrazili na místní oblázkovou pláž. I když se pár lidí koupalo, byly celkem dost velké vlny a tak jsme zůstali jen u namočených nohou. Něco málo jsme posvačili a vyrazili se podívat na vyhlášené Brighton pier. Prvně procházíte vstupní branou kde se platí symbolické vstupné za osobu 1 libra. Následně se vstupuje do místnosti plné herních automatů. Jakmile tudy projdete, dostanete se ven, kde na zbytku mola najdete pouťové atrakce - horské dráhy, autodromy a nějaké kolotoče. Na atrakce se chodí tak, že v budce koupíte kartu na kterou si zaplatíte kredit a následně s ní platíte na každé atrakci. Ceny jsou různé dle velikosti kolotočů. Když se nám podařilo odtud dostat děti, mohli jsme se vrátit na ubytování a trochu si odpočinout před dalším dnem.
Seven sisters
Další den jsem naplánovala výlet mimo město trochu do přírody. Kousek od Brightonu se totiž nachází národní park Seven sisters, který tvoří křídové útesy na pobřeží s osmi vrcholy. Z Brightonu jezdí pravidelně autobusy. Nevěděli jsme kolik to bude stát, nakonec jsme zjistili, že je jedno jak dlouho člověk jeden, ale vždy to stojí pouze 2 libry. Děti mají cestu zdarma a dospělí platí formou "tap on" "tap off". Tedy při vstupu do autobusu pípnete platební kartou a stejně tak při východu.
Tak jsme vyrazili na cestu. Většina lidí a turistů směřujících sem vystupovala právě na zastávce Seven sisters park center. Já bych to nedoporučovala, krom toho, že tam hned od začátku bylo hodně lidí, tak pokud se chcete projít po útesech na druhou stranu, tak vás sice čekají menší sestupy ale výstupy na celkem strmé kopce. Pokud vyrazíte z opačného směru, tak krom startu s méně lidmi, je stoupání a sestupování naopak. Stoupáte do mírných kopců, ale sestup by se dal sjet po zadku. My tedy vystoupili až na zastávce East Dean Garage a odtud se vydali k pobřeží. Dolu k moři se dá sejít po schodech, které tam jsou postaveny. Na místě je i parkoviště, menší obchůdek a zmrzlina. My si šli dát nejprve odpočinek na pláž a pak vyrazili na trasu přes útesy Seven sisters. Jelikož je mamka po operaci po otevřené zlomenině kotníku, bylo mi jasné, že trasu celou nezvládneme. To ale nevadí, v průběhu trasy je několik cest, kdy se můžete odklonit a dostanete se zpátky k hlavní silnici odkud jezdí pravidelný autobus a to byl i náš plán. Slezli jsme asi tři vrcholy a pak se otočili k moři zády a vyrazili zpátky na autobusovou zastávku. Je dost pravděpodobné, že budete muset otevřít branku ohrádky a procházet přes stáda pasoucích se oveček. Tudy ale ty turistické cesty vedou a tak to je. Po chvíli jsme dorazili na autobusovou zastávku Pond odkud nám jel autobus zpátky do Brightonu.
Po celodenním chození jsem byli docela vyřízení a navíc nás čekalo znovu balení, protože další den jsme se přesouvali do Salisbury.
Stonehenge
Další den jsme tedy v Brightonu sedli na vlak a pokračovali do Salisbury. Cesta trvala opět kolem dvou a půl hodiny s přestupem v Southamptonu. Salisbury je menší historické městečko a také je dobrým výchozím bodem na výlety do Stonehenge. To pravděpodobně vědí a tak na tom chtějí vydělat a né málo. Když jsem mluvila o tom, že autobus je levnější, tak výjimkou to bylo právě zde. Pokud jste se chtěli dostat ze Salisbury do Stonehenge, jezdil z centra Stonehenge autobus a ten si za cestu na osobu účtoval 20 liber.!?! Absolutně jsme to nechápali a raději ho nechali odjet a to bylo dobře. Je to klasická past na turisty. Pokud budete chtít jet na Stonehenge ze Salisbury a chcete ušetřit, stačí jet klasickým autobusem do Amesbury na zastávku Heath square. Autobusy jezdí přímo ze Salisbury a cesta vás bude opět stát pouze 1 libru na osobu. Odtud vede pěkná turistická cesta přímo k Stonehenge mezi poli a pasoucími se ovečkami. Cesta je po rovince, žádné velké kopce a zabere vám asi půl hodinky. Ale už z dálky můžete pozorovat obří menhiry. Po cestě potkáte pár stánkařů a nějaké drobné občerstvení. Po cestě dojdete přímo ke vstupu k Stonehenge, nejedete tedy přes turistické centrum. Je potřeba koupit lístky předem online. Nebo je možné využít kyvadlový autobus zdarma, který právě jezdí od Stonehenge k turistickému centru. My jen ukázali vstupenky na mobilu a mohli jsme vyrazit na obhlídku. Menhiry kolem sebe mají menší plůtek a přímo k nim se dostat nedá. Po procházce a odpočinku jsme využili kyvadlový autobus a vyrazili do turistického centra. Zajímali nás suvenýry, také se tu nachází výstava a neolitické domky, najdete tady restauraci a záchody.
Po prohlídce jsme se vrátili autobusem zpátky ke Stonehenge a pak vyrazili na cestu k autobusu.
Southampton
Další den jsme se chtěli podívat do Winchesteru, ale zjistili jsme ráno ,že tam nejede nic přímo, pouze s přestupem v Southamptonu. Vyrazili jsme tedy tam, s tím, že se tam projdeme, dáme nějakou sváču a pak budeme pokračovat do Winchesteru. V Southamptonu jsme ale nakonec zůstali. Jedná se o přístavní město, moc památek tu ale nenajdete. Ve městě jsou patrné zbytky hradeb, které zůstali po drancování Francouzů ve 14. století, z tohoto přístavu vyplouvali puritáni na lodi Mayflower a v roce 1912 odtud vyplouval Titanic, během druhé světové války bylo město terčem mnoha útoků a také tudy prošlo přes 2 000 000 amerických vojáků, kteří se následně vylodili v Normandii v den D. Všechny tyto události v Southamptonu připomínají památníky, pomníky a cedule na chodnících. V celém městě je také velké množství barevných majáků a kotev. Po procházce přístavem a městem jsme vyrazili do parku, kde jsme chtěli ještě mrknout na památník členům posádky Titanicu. Cestou nás ale potkal průvod hrajících a zpívajících plyšových zvířátek - dle informací se tento průvod koná pravidelně (Southampton Furries pride) a je na podporu LGBT komunity. Po odpočinku a svačině v parku jsme pak vyrazili zpátky na autobus a vrátili se do Salisbury. Čekalo nás totiž další balení a stěhování, tentokrát do Plymouth
Plymouth
Ze Salisbury jsme vyráželi dopoledne a někdy po obědě už jsme vystupovali na nádraží v Plymouthu. Na ubytování jsme se pak museli dostat autobusem, protože bylo celkem daleko a navíc začala být horka a s kufry se nám nechtělo táhnout. Počasí na následující 2 dny hlásilo kolem 30 stupňů, tak jsem se rozhodli udělat spíše nenáročný plán. První den jsme prošli město, přístav (kde se děti trochu okoupaly), nesměla chybět návštěva majáku Smeaton´s tower a památníku Mayflower. Tady jsme pak narazili na výletní lodičky, které několikrát za den jezdili na asi 30 minut po moři vzdálenou pláž Cawsand beach. Jelikož celý další den mělo být kolem třicítky, rozhodli jsme se jeden den věnovat válení na pláži. Druhý den jsme tedy vyrazili do přístavu. Loď vyplouvala každou hodinu a půl, nebylo třeba dopředu rezervovat, jen se nastoupilo a po vyplutí vás obešel pán s terminálem s platbou 6 liber za dospělého a 3 libry za dítě za jednu cestu. Pláž byla ale dost narvaná k prasknutí. Nakonec jsme přeci jen nějaké místo ulovili a zbytek dne strávili odpočinkem a koupáním (i když oceán byl celkem studený, takže vždy jen na chvilku). Přímo na pláži byla restaurace a stánek se zmrzlinou.
Bristol
Další den ráno nás čekalo poslední stěhování a to do Bristolu. Dětem jsme dlouho slibovali návštěvu akvária a tak jsme se rozhodli vyrazit a navštívit to bristolské. Akvárium bylo moc pěkné, bylo zde hodně k vidění a probíhalo zde také krmení. Místy se pak procházelo jakousi džunglí, kde byly sochy dinosaurů. Výhodou místního akvária bylo, že vstupenka vám platila celý den, takže bylo možné odejít, třeba na oběd a pak se zase vrátit. My pak vyrazili na náměstí, kde bylo několik fontán a kašen a kde se koupalo mnoho dětí. My dospělí tedy usedli pod střechu na pivo a děti další hodinu řádili ve vodě.
Cardiff
Poslední den výletu po Anglii jsme věnovali návštěvě hlavního města Walesu Cardiff. Byli jsme zvědaví, jestli se bude nějak lišit od ostatních anglických měst. Cardiff byl plný waleských vlajek, všude byl vykreslen červený drak a také všechny názvy byly psány dvojjazyčně. Prošli jsme se centrem, ochutnali tradiční waleské sušenky, prohlédli si zeď se zvířátky a cardiffský hrad. Pak jsme vyrazili do místního přístavu, kde byla pouť. Prošli jsme se podél moře a prohlédli si parlament. Pak už nezbývalo než se vrátit na nádraží, sednout do vlaku a dojet zpátky do Bristolu. Zabalit všechny věci a připravit se na zítřejší cestu na letiště. Večer jsem se zpožděním objednávala lístky na vlak, ty nakonec vyšli opět na stejnou cenu, jako byla cena taxíku. A tak místo jízdy vlakem se dvěma přestupy, zvolili jsme pohodlnou jízdu taxíkem. Letadlo nám tentokrát letělo na minutu přesně a chvíli po deváté večer jsme přistáli v Praze na letišti.
"technické informace"
cestování vlakem - Na cestování vlakem doporučuji aplikaci trainline. Vyhledává všechny vlaky bez ohledu na společnost, jízdenky s qr kodem jsou přímo v aplikaci a tak nemusíte řešit kupování lístků v automatech na nádraží. Hodinu před příjezdem vám už hlásí, zda vlak jede na čas nebo má zpoždění a také z jakého nástupiště pojedete. Vlaky se vyplatí kupovat aspoň tři týdny dopředu, bývá levnější cena. Pokud jste flexibilní, tak jsou časy, kdy bývá vlak méně vytížený a pak je i cena levnější.
cestování autobusem - cestování autobusem je výrazně levnější, ale trvá taky déle. Nemůžu říct, zda je to tak po celé Anglii, ale tam, kde jsme byli, stála cesta vždy 1 libru za každé pípnutí kartou při nástupu. Abych to lépe vysvětlila - bylo jedno jak dlouho jsme jeli, důležité bylo, kolikrát se přestupovalo. Příklad - pokud jsme jeli z Brightonu na Seven sisters, jelo se pouze jedním autobusem skoro hodinu, ale pípli jsme jen jednou cestou tam a jednou cestou zpátky, tudíž celá cesta nás stála 2 libry. V Salisbury jsme bydleli dál od centra, takže jsme jeli jedním autobusem do centra a druhým pak dál, to znamená, že jsme si museli pípnout dvakrát (vždy je povinnost pípnou kartou při vstupu), proto nás zpáteční cesta stála celkem 4 libry. Také byla možnost koupit lístek přímo u řidiče, ten si ale účtoval automaticky 2 libry za osobu. Tedy lepší, levnější, výhodnější je pípat platební kartou. Děti nám jezdily zdarma
typ na restauraci - my si oblíbili síť restaurací Wetherspoon. V každém městě se jich nacházelo několik. Cenově to vůbec nebylo drahé a mohli jste v klidu ochutnat tradiční britská jídla a piva. Všechny restaurace v rámci této sítě mají stejnou nabídku jídel. Klasiku fish and chips zná asi každý, tady vyšla na cca 9 liber v meníčku s pivem. Také určitě stojí za to vyzkoušet tradiční snídani. Tady byla možnost velké a malé - snídaně obsahuje volská oka, topinky, párky, hashbrown, teplé fazole a žampiony, případně za poplatek se dalo ještě dokoupit. V rámci snídaně ale bylo možné vybrat z mnoha jiných jídel. Ze sladkého pak doporučujeme ochutnat lívance s javorovým sirupem a ovocem a british apple crumble (jedná se o talíř, ve kterém jsou teplá nastrouhaná jablka, směs rozemletých sušenek a dva kopečky vanilkové zmrzliny). Pozor, nechodí zde obsluha ke stolu. Každý stůl má svoje číslo, po té, co si vyberete nějaké jídlo, dojdete na bar tam objednáte. Pití vám číšník dá rovnou a jídlo vám pak donesou.
Jak se ti cestopis líbil?
AnetRoa procestovala 30 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 8 měsíci a napsala pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Pekný cestopis.
Navnadila si ma na Seven Sisters.
Pri dobrej konštelácii letenky na Gatwick a ubytovania v Brightone to bude pekná víkendovka.