Jordánsko bez cestovky

Naše dovolená v Jordánsku 2022 začala už v roce 2019, kdy jsme byli s manželkou v Izraeli a Palestině a koukali na druhý břeh Jordánu a následně Mrtvého moře a říkali jsme si, to by mohlo být fajn místo k prozkoumávání. Jako milovníci biblických příběhů jsme hned po návratu začali plánovat. Z Jericha je to na Horu Nebo co by kamenem dohodil, ale vzhledem k politické situaci v regionu je to vzdálenost obrovská a my potřebovali díky covidu na její překonání 3 roky. V 2020 nám dovču zrušili 14 dní před odletem.

Nechci psát "strukturovaný cestopis", jen bychom rádi přispěli tím, co jsme sami za sebe prožili. Považuji za zbytečné nějak detailně popisovat krásy hlavních turistických lákadel Jordánska, které jsou dostatečné známé resp. informace o nich. Jak a proč se kupují Jordanpassy si zjistíte jinde. Spíš chceme přidat něco, co se až tak běžně v cestopisech nepíše a co může zvlášť nezkušeným (jako my) usnadnit pobyt a vyvarovat se zbytečným chybám nebo nasměrovat na ne až tak "profláklá" místa.

Během našeho cestování jsme navštivili:

- Qasr Mshatta

- Madabu

- Hora Nebo

- Tell el Hammam (archeologické naležiště jednoho z několika předpokládaných míst pro Sodomu a Gomoru)

- Jediný soukromý pivovar v jordánsku Carakale

- Noční Al Salt

- Jerash

- Hrad Ajloun

- Gedara (zavřeno) + „trojmezí“ u Genazeretského jezera

- Pella

- Mrtvé moře

- Ma'in Hot Springs

- Bab Edh-Dhra (další archeologické naležiště jednoho z několika předpokládaných míst pro Sodomu a Gomoru)

- hrad Ajloun, Karak, Shobak

- Petra

- Rudé moře pod Aqabou

- rezervace Wadi Rum

- Wadi Afra

- Ammán

- určitě jsem na něco zapomněl.

Víc jsme nestihli, i když jsme se sebevíc snažili .

Jsme manželé v té době cca 47 let na hrbu. Odlet 16.03. ráno, návrat 26. 03 odpoledne.

Cestujeme bez dětí a cestovek jen s palubním zavazadlem, kde máme i spacáky a nafukovací karimatky. Paní je silně věřící křesťanka, já mám odpor k monoteistickému Bohu v jakémkoliv podání, ale vím, že něco tam musí být. Jsem spíš takový P.K. Jo ty nevíš, kdo je P.K.? Tak si ten Oskarový film stáhni, stojí za shlédnutí.

Cestování pronajatým osobákem, který nám po několik nocí sloužil jako místo k přespání a umožnil nám tak maximálně efektivně využívat náš čas pro návštěvu a dodal dostatečný pocit nekomfortu, který je součástí DNA Jordánska (pokud nevyužíváte služeb toho nejlepšího dostupného zázemí). Zároveň jsme sami pro nás zjistili i něco víc o sobě a utvrdilo mě to v tom, že moje manželka je skutečně jedna z milionu. K mnoha jejím skvělým vlastnostem patří i to, že je odolná. Pravdou ale je, že je extrémně odolná. Není to úplně sranda spát v osobáčku na zadních sedačkách, pokud se o spánku dá vůbec hovořit. Lepší termín by byl únavný odpočinek skrčmo, když jste pod tenkým cestovním spacákem, na autě leží v noci námraza, slyšíte neznámé zvuky … k tomu v 6 ráno předstírat, že si užívám variaci na romantickou snídani v podobě misky s humusem a kouskem pity zachumlaná do spacáku, zmačkaná jako pytlík od svačiny :-). Tuto formu cestování a přespávání máme vyzkoušenou z našich předchozích dovolených a je to něco, co nám dává trochu jiný rozměr, často i adrenalin, když vás např. budí megafonem vojáci, že jste na nebezpečném místě a musíte odjet … :-) - tohle se prostě neomrzí a velká míra nepohodlí a často i nevyspání se dostává pod kůži tak, že už to ve nás zůstane jako nezapomenutelný vzájemně obohacující zážitek (nebo se po návratu rozvedete :-)). Krom toho získáváme prostor na snížení nákladů, protože za cenu jednoho máme dvě služby. No nekup to za ty peníze :-).

Jerash - nádhera přenádherná, nevynechejte nic, pokud vládnete anglicky, klidně investujte do "průvodců" na jednotlivých zastaveních. Získáte krom vizuální stránky i informace, které jste z youtubu nevěděli. Počítejte s téměř celým dnem na projití celého komplexu s tím, že si najdete čas vnímat toto místo. A pokud potkáte mezi návštěvníky takovou tu klasickou českou mentalitu, která vám bude říkat: „Tam nechoďte, sedí tam nějací místní a budou z vás tahat peníze ...“ , oprostěte se od toho - chce trochu odvahy. Běžte tam, dejte těm místním klidně 2 dináry a poslouchejte. Potom se vám nestane, že při prohlídce chrámu bohyně Artemis neuvidíte katakomby pod ním, nezjistíte nic o výstražné funkci římských sloupů, neuvidíte jednu z nejznámějších „atrakcí“ Jerashe – kávová lžička :-), která je tam už více než 20 let . Využijte ten čas, který si zaplatíte smluvní cenou a ptejte se průvodce na jeho život, rodinu a nechte si vyprávět. Jsou to cenné chvilky, které boří předsudky. Setkali jsme s inteligentními lidmi, vysokoškoláci s kvalitní angličtinou, několikrát i studenti českých vš z doby komunismu, laskavým trpělivým projevem vám informace podají srozumitelně, i když je naše angličtina slabá jako deštník proti drahotě od naší/vaší vlády … a také s upřímnou vděčností za každý námi utracený jod.

Z míst, o kterých se moc nepíše, bych jednoznačně doporučil sever Jordánska a pro nás ohromující Pellu. Je to zlomek římských památek, které jsou v Jerash, ale protože jsme tam byli půl dne naprosto sami, místo jsme si prošli i po okolních kopcích, potkali mnoho místních pastevců, které přes tyto cenné ruiny denně vodí svá stáda ovcí, koz, byli jsme ohromeni. Večer před návštěvou jsem přijeli autem na malé parkovišťátko nad visitor centrum, přespali jsme (spíš jsme moc prokecali :-) ) v autě a od východu slunce jsme začali objevovat toto místo. Skoro na každém kroku šlapete v keramice, která leží jako pozůstatky římské doby. Nic není naleštěné, naaranžované. Prostě krásné silné místo, které nedostanete z hlavy, pokud nejste ten typ „masňáka“, který se rád jen válí na pláži u moře a umíte se radovat z maličkostí.

Další krásné místo na severu Jordánska je u Genezaretského jezera. Původní cíl byla Gedara/Um Qais. Naneštěstí jsme přijeli až po zavírací době a neviděli ji zevnitř. No a protože všechno zlé je pro něco dobré, přemluvili jsem jednoho místní průvodce a za cenu 5 JOD nás dovezl na trojmezí. Při pohledu na jezero nám vyprávěl o válkách, které se tam udály. S darem hovořit, popisoval a ukazoval místa, kde stála jaká armáda a jak boje postupovaly ... bylo velmi snadné si to celé vizualiuovat. Tak velký dar vyprávět měl náš průvodce. Opravdu nádherné místo návštěvníky Jordánska přehlížené. Potom jsme průvodce odvezli zpět do Gedary a znovu jsme se vrátili a byli v tom místě do tmy. Došli jsme až k Ježíšovo jeskyni a užívali si nádhernou atmosféru, kde na vás historie doslova dýchá. Neopakovatelně nádherný zážitek – vidět tmu nad Genazeretským / Galilejským jezerem, rozzářená izraelská města, potemnělou Sýrii, … a celé to vámi jen prostupuje. Celý sever a cesta údolím Jordánu je zážitek. Zastavovali jsme u místních silničních prodejců. Někde jsme koupili pár rajčat, někde 2 pomeranče, jinde trochu čerstvé ovocné šťávy a všude jsme trávili opravdu mnoho času povídáním si s místními, kteří nás opravdu laskavě a srdečně provázeli po místech, která jsou pro ně trvalým dědictvím, kde pěstují ovoce, zeleninu. Téměř nulová mechanizace, chemie, … opět něco, co nezažijete s žádnou cestovní kanceláří. Představte si, že vás provází místní farmář, který vypadá jako ten nejhůř oblečený bezdomovec u nás, mluví arabsky, neumí číst, vy rozumíte jen trochu anglicky a přesto rozumíte jeden druhému, protože komunikujete nějak nepopsatelně jinak. Ti lidé jsou skutečně úžasní. Chce to jen, abyste i vy opustili předsudky. Za to děkuju opět své ženě, která je tím hlavním motorem, který zastavoval motor našeho auta větou: „Zastav, zastav, tam se musíme jít podívat, …“

Mrtvé moře - pobyt v resortu se soukromou pláží bez ubytování jen kvůli vykoupání vás přijde i na 20 JOD za osobu. Raketa pro baťůžkáře, který má třeba jen jedno dopoledne nebo několik málo hodin na tento neopakovatelný zážitek v cestě za dalšími. Zvolili jsme koupání na "veřejné pláži". Nejznámější veřejná pláž je tam, kde je zdroj teplých pramenitých vod, kde se poté můžete omýt. Jsou to místa, kde žijí doslova tisíce uprchlíků ze zemí, které rozesrala slavná demokratická armáda spojených debilních států a dalších zločinců. Ano, okolí pláže je na první pohled hnus. Problém je ve chvíli, když zjistíte, že je to hnus i na druhý pohled :-). Po vykoupání se můžete sprchovat pod malým vodopádkem s teplou minerální vodou vyvěrající ze skal. Má to svoje kouzlo a kombinace přírodních krás se stovkami migrantů a vším tím bordelem okolo vám dá možnost zažít Jordánsko jinak než v přepychovém resortu. Tady uznávám, že pro někoho to může být nepřekonatelně hnusné, pro jiného zážitek. Neodsuzujte je za ten všudypřítomný odpad, který se line celou zemí. Zkuste se více vcítit do jejich životů. Opravdu žijí pod plachtami mezi svodidly a plotem a třídění odpadu je to poslední, co je trápí. Jordánsko poskytuje azyl pro miliony uprchlíků. Je jich tam víc, než je rodilých Jordánců. Mají dobrá srdce, ale o to víc nepořádku. Zatím, co mi řešíme otázku, co si ještě koupit, oni řeší otázku, jak přežít další noc. Nezapomněli na to, co je důležité, my ano.

Jinak mají samozřejmě odpady zmáknuté a vše se likviduje každou noc. Jen to jejich třídění je jednodušší. Třídí takhle: Hoří - Nehoří, Hoří - Nehoří .... :-) , což nás brzy čeká taky :-) Každý den prázdné popelnice nejsou nikde v EU :-)

Kvůli koupání a známým informacím jsme si vezli i boty do vody, což se 100% vyplatí. Nějaké staré tenisky, které tam potom vyhodíte do popelnice nebo je necháte ležet a místní je ještě zužitkují do maxima. Krásná „instagramová“ místa jsou více na sever od veřejných pláží. Jsou to opravdu nádherná místa, ale moc se tam nekoupe, protože se není kde omýt a jsou to místa, kde není léčivé bahno, ale solné podloží. Poskytují krásný pohled a jsou mnohem hezčí než z Izraelské strany. Pokud máte možnost si sebou vzít pár petek s vodou na omytí, tak klidně využijte tyto krásné "zátoky". Stačí vám 3 petky a dostatečně se po slané vodě opláchnete. Také by se dalo v sezóně, kdy je otevřeno Wadi Mojib (jen pře silnici od Mrtvého moře), omýt po koupání v místní atrakci - cestou řekou. Za nás bylo k naší smůle Adventure centrum zavřené, takže proto volba veřejné pláže s omytím v potůčku pod vodopádkem s mnoha migranty. A bylo to skvělé rozhodnutí. Jinak jsem si sám pro sebe zboříl další z mýtů. V Mrtvém moři se dá obstojně plavat a dá se tam i potopit. Jen prosím gelové špunty do uší, neotvírejte oči, pusu, než si opláchnete hlavu ... pokud dotanete tak blbý nápad jako já. To vám jinak nastane peklo a pobyt na dlouho zhořkne :-).

Při průjezdu silnicí podél Mrtvého moře nezapomeňte najít místo se známou „atrakcí Lotova žena“ nebo můžete vyjet směrem na Madabu a kousek nad mořem je něco jako muzeum Mtrvého moře – krásné klidné místo s viewpointem a také s možností ubytování vyšší kvality.

Další skvělé místo u Mrtvého moře a dobrá alternativa zvlášť v chladnějších termínech podzim - jaro je vykoupání v resortu Ma'in Hot Spring . Za celodenní vstup jsme platili asi 17 JOD na osobu, byť jsme přijeli až odpoledne, ale opět nelitujeme, že jsme si to dopřáli. Koupání pod xx metrů vysokým vodopádem až do půlnoci, ze kterého dopadá teplá voda tak, že se z toho točí hlava, je prostě neopakovatelné. Masáž zad dopadajícími proudy vody, saunování v přírodní jeskyni pod vodopádem a opět kontakt s místními. I s doslova žalostnou angličtinou jsem se nasmál, až mě bolelo břicho. Místní mají snad stejný styl černého, ale chytrého humoru jako máme většinou my. Prostě takový Járův humor. Pro ženy to nemusí být až tak příjemné, ale mnohé z nich si budou připadat jako "bohyně" díky nápadným a dychtivým pohledům místních na to, co je pro ně haram. Prostě turistka v plavkách je něco, co si užívají, ale není to nic úplně vtíravého, pokud není dotyčná přecitlivá vzývatelka míítůů. Naopak ženě vědomé si své ženskosti to snad i zvedne sebevědomí. Ale rozhodně si ženy a dívky prosím vezměte přes plavky tričko nebo nějakou košili na spaní až ke kolenům a projevte tím prosím respekt místním lidem. To platí i pro veřejné pláže kdekoliv. Ženy a děti mají také možnost samostatného koupání bez mužů, ale už to není pod tím vodopádem. V Ma'in Hot Springs se můžete i ubytovat (kurwa drahé ubytko :-) ) a využít čas odděleného koupání pro hosty .Toto místo je takový tajný trumf v záloze, pokud chcete někoho překvapit něčím zajímavým a neotřelým.

A kousek je Mukawir a archeologické naleziště Machareus - pro milovníky biblických příběhů, jako jsme my, to bylo krásné místo v tichu, bez lidí, k rozjímání, kde Salome … Jan Křtitel … a zbytek si sám zjisti :-). Machareus byl další z mnoha zlatých hřebů, byť pro 90 % lidí to může být naprosto bezvýznamné nudné místo a ztráta času, protože kurwa Salome není Petra :-).

Další krásné místo byl i hrad Shobak s jeho "podhradím". Lidé tam žijí často v jeskyních, jsou laskaví a byl to jeden z top zážitků naší cesty. V jedné jeskyni hned u cesty jsme se potkali s chlapíkem, který za komančů studoval geologii v Brně. Byl opravdu skvělý. Jeho brouk předělaný na spaní je světově legendární záležitost a můžete se domluvit, že v něm přespíte. A jeho strýc Ali, který přijel na skůtru a přivezl mu pravou domácí baklavu, byl jako pravá esence dobra a laskavosti. Baklavu nám, jak jinak, dal samozřejmě i s kávou jako pohoštění. Na oplátku jsme jim dali kvalitní provaz, který jsme měli na sušení prádla a zakoupili od nich suvenýry ani nechtějte vědět za kolik. Jako rozšoupli jsme se náramně :-). I maličkost v podobě provazu je potěšila, protože si jen těžko dokážeme představit, jak oni skromně žijí a i psíka mají na obyčejném lýkovém provázku s pěti navázanými uzly …

Pokud rozumíte trochu anglicky, určitě si zaplaťte na zřícenině průvodce. Shobak byl prostě překrásný a za nás násobně celkově lepší zážitek než Karak a Ajloun dohromady. Tím nechci snížit tyto dva hrady, protože jsou to doslova skvosty.

Osobně jsem byl šokovaný znalostmi místních lidí žijících často ve stanech, jeskyních starajících se o hospodářská zvířata, námi považovaných za pastevce koz a necivilizované neandrtálce. Jejich znalosti o fungování světa, pohled na politiku a světové dění ... velmi inspirující, nezaujaté, bez sebeklamu.

Petra - je nejznámější a často jediný cíl návštěv Jordánska. Její krása roste s mírou toho, jak moc jste ochotni opustit hlavní turistické cesty. V Petře vždy smlouvejte a neplaťte jim víc, než musíte. Znají tam jen číslovky 2, 5, 10, 15. Nekupujte žádné staré mince nebo podobné rádoby historické cetky, jsou falešné. Buďte sebevědomí v odmítání často vtíravých trhovců. Návštěvu Petry vám mohou tito jedinci opravdu znechutit svou vlezlostí a skoro až arogantní drzostí. Připravte se na to a rozhodně si návštěvu znechutit nedejte. Pokud zjistí, že máte své sebevědomí, budou vás více respektovat. Pokud z vás ucítí nejistotu a nerozhodnost, využijí toho a vám to znepříjemní pocity.

Případné suvenýry nakupujte až cestou zpátky před „zavírací dobou“, ceny jsou často směšné, když opravdu chtějí prodat. Ráno to mají napálené na maximum pro natěšené turisty.

Za mě jednoznačně den na Petru nestačí. Nestačí ani 2 plné dny. Pokud máte opravdu jen jeden den, zvažte možnost, nechat se brzy ráno vyvézt nějakým snadno dostupným jeeptaxi nebo se domluvte s vašim domácím v ubytování, aby vás dovezl až k Monastery ze strany Malé Petry a tam začněte vaši návštěvu jakoby z protisměru hlavní turistické cesty. Není tam žádné visitor centrum a proto můžete začít s návštěvou opravdu velmi brzy a ušetříte síly pro mnohé nelehkým výstupem z údolí nahoru. Vyjděte potom hlavním vchodem. Tímto ušetříte opravdu mnoho cenného času, sil a uvidíte maximum toho, co se opravdu dá stihnout.

Nádherná byla naše cesta druhý den na obětiště a dále jihozápadním směrem od hlavních turistických míst. Pro mě násobně větší zážitek, než jako první vidět pokladnici, byť ta sama o sobě je skvostná a první pohled na ní ze Siq je dechberoucí i když jste na to připraveni. Také zapomeňte na to, co často čtete v průvodcích, abyste byli v Petře co nejdřív ráno a viděli ten nej východ slunce u Pokladnice. Pokud půjdete hlavním vchodem návštěvnického centra s turnikety, pustí vás jen dle otevírací doby, což u nás bylo někdy v 8:00 a to je při jednodenní návštěvě sakra pozdě. Je to pozdě i při dvoudenní návštěvě :-).

Nedávno manželka získala krásnou knížku od Helen Keiserové - Přišli z pouště – překlad knihy vydané v roce 1904 s podtitulem - S beduíny po stopách starých Nabatejců. Kdybychom tuto knihu měli před návštěvou, byl by náš zážitek mnohem intenzivnější a jsem zpětně rád, že jsme v naší únavě nevzdali výstup na vrchol Umm Al Biyara, protože na 10. straně knihy je popisovaná krásná legenda o černé klisně, kterou můžeme vidět pást se na vrcholku během úplňků …., která se k této hoře váže. Znát to před tím, bylo by to ještě lepší, i když si neumím představit, jestli by to vůbec šlo :-)

Byli jsme v Petře 2 dny + jedno odpoledne v Malé Petře. Za dva dny v Petře jsme nachodili cca 70 000 kroků, opravdu náročné fyzicky i psychicky. Po návratu z 1. dne v Petře jsme prošli poměrně velkou "manželskou" krizi. Jak jsme už byli celkově vyčrpaní, k zapálení ohně stačila malá sirka. Vše se ale 100x vrátilo v dobré. Je potřeba bojovat za to, na čem nám záleží - to je jen taková malá vsuvka, že to nebylo vše jen idilické. Věnujte čas místním lidem, poseďte s nimi a povídejte si. Nemyslím ty prodejce, ale spíše skutečné místní, kteří v Petře dodnes žijí v jeskyních ve skalách. Také nebuďte moc sociální, protože určitě potkáte mnoho roztomilých dětiček, pro které byste se rozdali. Myslete na to, že téměř vše z vašich peněz bude vyměněno za tvrdé drogy. Severně nad Petrou je vybudované městečko Al Bayda, kde král umístil lidi, kteří žili v Petře. Je to velmi smutné městečko, něco jako u nás sociálně vyloučená Orlová - oblast plná drogové závislosti. Na drogách jedou skutečně i malé děti a to se bavíme o Heroinu a dalších chemických sračkách!!!

Pro milovníky biblických příběhů připomínám, že přímo z Petry začíná turistická trasa na horu Hór (Jabal Harun), kde podle tradice zemřel Aron, Mojžíšův bratr. Naneštěstí na trip bych potřeboval ještě jeden den, který nebyl, tak je důvod se vrátit. Nějak vnitřně cítím, že tam prostě musím dojít :-).Věc, která mě při pohledu na bídu místních napadla, že příště si zaplatíme další odbavované zavazadlo, do kterého dáme dětské boty, nějaké zimní oblečení, rukavice, … to tam přinese mnoho radosti, protože vidět 4 – 6 leté cácorky běhat bosé v teplotách okolo 10 st. je něco, co vámi lidsky pohne. Děti jsou vděčné za ovoce, jakoukoliv sladkost, i když jejich první věta je give me dinar. Takže jsme rozdali všechny zásoby hroznového cukru, proteinové tyčinky, gumové medvídky …a díky těm pocitům jsme zjistili, že nám paradoxně nic neubylo. Je to lepší, než jim dávat peníze.

Poslední zmíním turistický fenomén „noční Petra“. Je to možnost navštívit Petru v noci osvětlenou stovkami svíček. Tento zážitek není součásti Jordan passu a stojí něco jako do 20 JOD na osobu. Dojdete jen k pokladnici, kde je kulturní hudební program. Jako má to svoje kouzlo, ale je to takové „romantické klišé“ pro ňoumy, co si neumí v záplavě krás Jordánska najít lepší alternativu. Za nás skutečné romantiky :-) to beru jen jako vyhozené peníze, za které máte například v Maiín Hot Spring lepší celodenní využití nebo si užít výbornou večeři. Krom toho je Petra ve dne lepší o světelný rok.

Wadi Rum - byla jako jedna z posledních hlavní destinaci, která byla v našem plánu. Po mnoha krásách, které jsme v JO viděli, jsem si říkal, jestli má Wadi Rum nějaké eso v rukávu. Už první pohledy mě ujistili, že velké ANO. Nešlo ani tak o to, co jsem viděl, ale vice o to, co jsem cítil.

2 krásné noci v kempu, 2 dny v poušti, celodenní jeep tour a místní lide, beduíni, Nubíjstí otroci, ... mě ovlivnili víc než cokoliv v Jordánsku. Místo, kde se dějí zázraky. Každé vnímavé bytosti se místo vryje pod kůži – není jiná možnost :-).

Mnoho lidi by mohlo zaujmout, že Wadi Rum je místo, kde se běžně praktikuje otrokářství. Mezi otroky jsou nejvíce Nubíjci, ale není to otroctví, které známe z amerických filmů. Je to dobrovolné, uzavírá se smlouva …

Ubytování hlouběji v rezervaci nepřinese v žádném případě více absolutní tmy a je to klišé uváděné slepým opisováním cestopisů o tomto místě. Hlouběji do rezervace znamená, že jste blíže k městu Aqaba, které je moderní západní, plné světel. Tma ve Wadi Rum je dnes už mýtus, ale přesto je to asi nejkrásnější místo, které jsem kdy navštívil. Jeho moc uzdravovat moji duši byla obrovská. Více než tma mě oslovilo ticho a klid. Přál bych si tam jednou zemřít, a to myslím vážně. Výběr z přehršle cca 300 kempů bych spíše volil podle umístění. V zimních, jarních měsících přijde opravdu vhod, když je kemp umístěný tam, kde brzy vychází slunce a pozdě zapadá. Opravdu se to vyplatí. Mnoho kempů je přímo pod skalami, které stíní už od brzkých odpoledních hodin, což se bude hodit v létě. Námi vybraný kemp Wadi Rum Desert Adventures měl dunu, ze které byl nádherný západ slunce. To není jen romantika, ale je to opravdová nádhera. A východ slunce rozehřál naše těla brzy ráno, protože poušť je poměrně ve vysoké nadmořské výšce a přes noc se teploty pohybovaly okolo nuly. Doporučím nešetřit lováky a užít si celodenní jeep tour. Uvidíte vše turisticky známé, dopřeje vám to čas si jednotlivé lokality užít. Druhý den si můžete projít pěšky, co je v okolí. Ztratit se snad nejde, pokud máte v mobilu mapu.

Další zajímavost je, že v poušti severně nad Wadi Rum jsou obrovské podzemní zásobárny pitné vody, ze kterých jsou zásobovány jak Aqaba, tak i města na severu vč. Ammánu, .... Pokud vám místní ukážou, nechá se v těchto podzemních zásobárnách i vykoupat. Pitná voda teče podle oblasti v Jordánsku jen obden. Proto vidíte na domech ty velké zásobníky na vodu.

Pokud jste vyloženě dobrodružné povahy nebo máte v makovičce trohu vyhrabáno :-), tak doporučím trip údolím Wadi Afra. Místo poznamenané zemětřeseními, kde si příroda vyhrála. Kusy skal jsou poházené jako kostky domina. Krásný "adrenalinový" trip údolím potoka s příjemně teplou vodou. Několik set metrů za + 2 hodiny hodin :-). Tady to místo nedávám jako návod. Nevím, co by se stalo, kdybyste byli obtěžováni nějakým zvířecím tvorečkem, štírem nebo jste si udělali nějaký úraz atp. My jsme si to opravdu užili, ale zpětně to hodnotím jako nebezpečné, protože jsme tam nikoho nepotkali a těžko bychom sháněli pomoc v případě potřeby. V okolí Wadi Afra jsou i nějaké kempy a je to oblast, které turisté nevěnují pozornost a místo je skvělé pro lidi, co mají rádi klid nebo svoji úzkou komunitu, ticho, přírodu, turistiku. Manželka by tam chtěla příště zakempovat na víc dnů, líbilo se ji tam víc než mě.

Škorpiony jsme v Petře viděli, a to bylo chladné předjaří s nočními teplotami okolo nuly a týden před tím tam sněžilo.undefined

Ammán - tohle město jsme si nechali na úplný závěr dovolené. Přivítalo nás hnusné deštivé počasí, teplota max 6 - 9 stupňů a v noci okolo nuly s ranní námrazou. Slunce vysvitlo, až když jsem odcházeli na bus směr letiště. Na pokoji nebylo žádné topení, teplá voda tekla asi 2 minuty a potom už jen velmi studená ze střešních nádrží. Nejdřív jsem byl tak nasraný, že ubytování neodpovídá popisu a tím, co v tom hnusným velkoměstě budeme v dešti a chladu dělat. Cca 9 dnů zpět jsme viděli tolik krás, městům jsem se vyhýbali, koupali se v teplém Mrtvém moři, Hot springs, procházeli se "adrenalinovým" udolím Afra .... Druhý den jsem se v uvědomění toho, co jsme už zažili, opět zastyděl nad svým evropským hodnotovým smýšlením a začal jsem se tomu všemu doslova radostně smát. Bylo to osvobozující. Smáli jsme se tomu, že musím v pokoji chodit ve spacáku, jaká je tam zima a my neměli už víc oblečení :-), ze sprchy chodím na holčičku ... Ráno po téměř probdělé noci jsme vrátili auto do půjčovny a celý den jsme prochodili místy, která nejsou určená pro turisty. Vyzkoušeli jsme si taxi, což byl zase zážitek, ze kterého jsem čůral smíchy, trhy pro místní, zapadlé uličky, podzemní garáže, prostě jen tak chodit tzv na šipku a nasávat atmosféru. Citadelu jsme stihli asi jen hodinu před zavíračkou, což byla dost škoda. Divadlo dole jsme nestihli vůbec.

Na hlavní turistickou třídu Rainbow street jsme se dostali až za tmy, ale bylo to skvělé. Zašli jsme do panoramatické restaurace a dali si vynikající večeři – naše první a jediné jídlo ve skutečné restauraci, když pominu šawermy a falafel ve fastfudech. A to jídlo??? Celkově nám „arabská“ kuchyně učarovala, takže už máme doma zásoby jordánského humusu, směsi na falafel, Gazella čajů s kardamomem nebo bergamotem, kazety s baklavou, několik krabic s Maamoulem … :-) . Zprvu zatracený Ammán jsem si užil jako odpůrce měst úžasně. Fyzicky náročný den, protože Ammán je neustále do kopce z kopce, jsme zakončili pozváním na čaj od našich hostitelů – uprchlíci z Palestiny jakoby vypadli z oka postavám z Faudy - a příjemným pokecem vč. témat jako je Izrael, konflikt na Ukrajině a byl jsem rád, že naše pohledy byly téměř totožné. Byl to skvělý večer, který opět doslova zbořil na prach náš „dokonalý“ evropský civilizovaný pohled na mnoho témat. Byl jsem doslova udivený jejich schopností analyzovat dění ve světě a predikovat budoucí. Jsou opravdu velmi inteligentní. A poslední noc na pokoji v cca 6 stupních byla opět nezapomenutelná jako celá dovolená v Jordánsku. V hodnocení ubytování jsem musel dát i přes to všechno plných 10 bodů, protože to prostě za 10 bodů stálo :-).

Nějaké poznatky, tipy

Vhodné oblečení. Úplně nejlépe bude, pokud se nebudete oblékat jako turista. Pokud budete vypadat jako turista, budou se k vám jako k turistovi chovat. Tady platí přímá úměra. Beduíni jsou velcí válečníci a bojovníci. Tato kultura protkává Jordánsko napříč. I král je původem beduín. Velmi ocení (a vám to usnadní a zpříjemní pobyt) pokud si obléknete cokoliv místního tradičního nebo něco s armádní tématikou - nějaké camo tričko, tmavé jednobarevné kalhoty, obyčejné tepláky za 200,- nebo jakékoliv jednoduché gatě z armyshopu. V ČR by vám říkali socka, ale tam by vás brali jako svého. Vzít si jejich šátek na hlavu a nosit ho všude je také něco, co ocení třeba jen při běžném kontaktu, aniž byste to vypozorovali. Pokud se budete oblékat vyzývavě nebo evropsky "trendy turista ala barevný funkční papoušek z Dechatlonu“, potom se ničemu nedivte.

Toto uvádím hlavně pro pohlaví X. Pokud vám kdokoliv bude říkat, že v Jordánsku není nutné nosit cudné a nevyzývavé oblečení ... tak za sebe říkám, nevěřte tomu. U nás běžný styl v podobě triček do pasu, kožené upnuté gaťky, vše vyzývavé. Tím se samy za sebe diskvalifikujete. I když vám nic neřeknou, okamžitě vámi budou pohrdat a to často nepokrytě.

Další dobrá rada pro ženy je, aby neprodávaly automaticky ruku při pozdravu. Většina muslimů nebo i nemuslimští arabové, beduíni, na to nejsou zvyklí. Viděli jsme, jak si po takovém podání ruky s manželkou šli někteří následně ruce omýt, protože se v ten moment stali "nečistí". Paradox je, že jsou tak slušní, že tu ruku podají, i když ví, že je to v rozporu s jejich vírou a vnitřním přesvědčením. V tomto ohledu nám už pomohly zkušenosti z Palestiny, ale něco nového jsme se ohledně tohoto dověděli od beduínů.

Dobré je nechat podat ruku partnera, pokud je s vámi a ideální je, když budete stát za ním a počkáte, až vás představí. Ruku podejte jen v případě, že vám bude nabídnutá. Pokud je to třeba nějaký průvodce nebo majitel ubytování, který vám ruku na pozdrav nenabídl, a budete mít pocit, že mu podáním ruky chcete vyjádřit vděčnost, regulérně se zeptejte "mohu vám podat ruku?". A uvidíte, že se mu třeba rozzáří oči a ruku vám podá jako projev vděčnosti za vaši vděčnost. Mladí jsou většinou úplně v pohodě, ale pravidlo to není. Možná se vám to zdá banální, ale oni jsou pravým opakem povrchního západního havárjů.

Mají násobně větší cit pro nonverbální komunikaci než nadprůměrný eurounijní nadčlověk Jejich pohled je zvlášť u starších muslimů jako skener - sjedou vás od hlavy po boty během jednotek vteřin a odhalí vaši podstatu vcelku přesně už jen z vašich očí, mimiky, gest,výrazu tváře, kde se regulerně zobrazuje vaše povaha ... Tyhle lidi nejde obelhat falešným úsměvem, korektním vyjadřováním. Tyto maličkosti následně způsobí, že se vám dveře bud otevřou dokořán nebo zavřou. Potom se vám může stát, že když se vrátíte z celodenní jeeptour, že skupinu vyloží a vám řekne, ať počkáte (vy na sebe s partnerem budete koukat, co se děje) a on vás odveze na nějaké místo s „duchovní hodnotou“ pro ně, které je turistům zapovězené a nechá vás nakouknout víc do jejich života. Ukáže vám to jako projev respektu k vašemu respektu. Oni fungují jednoduše – oko za oko, zub za zub. A nejvíc příjemné to bylo u večeře, kdy vám donese extra porci nějaké dobroty, maso navíc, … a ostatní ve společném stanu jen koukají, proč oni ne a vy ano. Největší pocta pro vás může být věta: "Když přijedete příště, budete mými hosty", což je pravdivý slib a příště máte ubytko a jídlo jako host nikoliv jako platící turista. Takle oni fungují.

V Ammánu, jak jsme byli na té večeři, jsme se po vyjití na ulici vrátili k takovému tomu naháněči lidí a poděkovali jsme mu za to, že nás nahnal, protože jinak bychom sami sebe přesvědčili, že nám stačí zas nějaká rychlá šawerma. Týpek byl rád a ptal se, jestli nám může ještě nějak pomoct. Tak jsme jen v nadsázce řekli, že bychom rádi navštívili jednu z mešit kousek dál v ulici, do které nás před tím nepustili, resp. byl trabl v tom, že jsem chtěl jít s manželkou. Týpek okamžitě zavelel a šli jsme za ním. Vše domluvil v mešitě během pár vět a oba nás pustili do čistě mužské oddělené části a mohli jsem si užít 10 minut v tom krásném prostředí mešity a imám nám vyprávěl něco původu místa a odpověděl na naši strašně důležitou otázku :-), proč na některých mešitách je půlměsíc jako úsměv z leva do prava a na některých je jako srpeček měsíce zhora dolů. Upřímnost, vděčnost, slušnost, empatie, komunikace, … boří hranice. Další top zážitek, který nejde vyfotit a dát na instagram, ale tohle s námi zůstane napořád.

Prostě manželka pochopila sama od sebe, že je lépe, aby chodila za mnou tam, kde to bylo "kulturně" vhodné. Myslím, že přizpůsobit se je známkou inteligence. Pro nás to byla docela zábavná hra a manželka to dotáhla k dokonalosti už v Palestině, když sama řekla:"Tak mi dej batoh, přeci ho nebudeš nosit ty. Co by si o tobě mysleli, když ho neseš a máš s sebou ženu" :-). Jediné, co ji vadilo, že ji často naprosto ignorovali a bavili se jen se mnou. To mi jí bylo opravdu líto, protože ona má lidi ráda víc než já (já mám raději zvířata), ale je to jejich země, jejich pravidla a za sebe jsem rád za tyto rozdílné mentality.

Doufám, že si tuto pasáž nikdo nepřetlumočí, jako že jsme vypočítaví a plánovali jsme to předem. Věřte, že ne. Jen se snažíme chovat s respektem a to, co se dělo, byl zas jen takový dárek, o kterém jsme neměli tušení, že může přijít. I maličkost dokáže změnit pohled. Zpětně to beru, že jsem objevil pravdu citátu: "Pokud chceš změnit svět, musíš změnit sám sebe."

Naše předsudky o muslimech, blízkém východu. To je skutečně velká překážka. Pokud nejste schopni tuto barieru předsudků zbořit, tak seďte doma na prdeli, koukejte na zpravodajství ČT nebo jeďte zase do Chorvatska nebo do uzavřených naleštěných letovisek Egyptské Hurghady .…

Pokud si rádi hrajete na civilizované pány a dámy tvorstva s tím, že nechcete respektovat místní zvyklosti, tradice, tak platí rada z bodu 2. Nebudete potom naříkat, jak to bylo hrozné a že jste vyhodili peníze z okna za blbou dovolenou.

Cestování autem z půjčovny. Na začátek uvádím, že jsem asi 12 let pracoval jako automechanik, 6 let jsem jezdil pojízdnou dílnou po celé Evropě od Portugalska po Anglii, 10 let jsem jezdil jako řidič trolejbusu. Mám kompletní řidičák a profesák C, D, E. Můj koníček je těžce adrenalinový a nebezpečný. Ale i s těmito zkušenostmi jsem byl občas na pokraji zhroucení. 2x jsme byli kousek doslova od smrti. Jedete podle navigace po něčem, co se tváří jako dálnice. Každý v protisměru svítí dálkovýma, všichni za vámi svítí dálkovýma a to tak, že jsem se dostal do momentu takového oslnění, že jsem přestal bezpečně vidět cestu. Do toho všeho vám běžně jezdí auta v protisměru a to i bez jakýchkoliv světel nebo jen s jednou obrysovkou. STK tam asi neexistuje a jezdí se doslova vším, co prostě jede. Manželce jsem řekl, že musím zpomalit a najít místo na odpočinek hlavně pro oči. Sotva jsem začal zpomalovat, silnice, co se v mapách tváří jako dálnice, končila překopem a za ním valem, který nebyl nijak označený a ve tmě viditelný. Nebýt zpomalení díky oslnění, tak bych do toho pravděpodobně vlétl v plné rychlosti. Další okamžik, kdy jsme doslova o centimetry unikli těžké nehodě, byl, když jsme jeli v noci po jedné z nejlepších silnic v Jordánsku a najednou byl napříč postavený neosvětlený kamion, který se snažil přejet do protisměru. Brzdit už nemělo smysl a projel jsem jen díky tomu, že z praxe mám téměř dokonalý odhad průjezdného profilu a s velkou dávkou štěstí a shody náhod. Prdel se mi sevřela do krajnosti a dýchat jsme začali asi až po půl hodině :-). Těch prekérek bylo prostě až moc, protože jsme využívali všechny komunikace uvedené v navigacích googlem počínaje a mapy.cz konče a přejezdy mezi lokalitami jsem dělali převážně za tmy opět s ohledem na max. využití času. Nefungovala spolehlivě žádná z navigací na 3 mobilech. Jednou jedeme po silnici v nočním Al Saltu takovými kaskádami dolů - kopec dolů, který se srovná nějakou křižovatkou a za ní zase dolů z kopce. Ale po jedné křižovatce mi to přišlo jako moc z kopce a tak jsem zastavil, vystoupil a šel se podívat, kam že to mám jet. Silnice byla ustřelená a pod námi prostě xx metrů sráz dolů a pod ním staveniště. Bylo to opět za tmy, neoznačené bez barier a skutečně životu nebezpečné.

Takže v Jordánsku neexistují dálnice - toto si pamatujte, byť se v mapách tváří jako dálnice. Mají jen silnice něco jako u nás 1. až 3. třídy a do toho i pole. Všude jsou úrovňová křížení - na to nikdy nezapomeňte při jízdě. Místní jezdí často v protisměru v tom, čemu říkáme odstavný pruh, pokud tam takový je. Pokud tam není, jedou prostě tak nějak u kraje a to klidně bez světel. Na silnicích (i těch, které se tváří jako dálnice), je dost retardérů, které často slouží jako přechody nebo jen hrb pro zpomalení ve městach, vesnicích, ... a jsou často neoznačené nebo označení přehlédnete. Dobrá pomůcka je, že když jedete takovou příjemnou silnicí mimo města a vidíte v dálce mešitu, buďte si jistí tím, že tam bude přechod s retardérama. Ať budete opatrní sebevíc, stejně tak se vám na 99% stane, že nějaký trefíte buď v plné rychlosti nebo budete brzdit na poslední chvíli. Trefil jsem taky jeden v cca 90 km/hod rychlosti a to tak, že moje 150 cm "vysoká" žena málem proletěla stropem a já hlavou udělal hrb na střeše. Jen se štěstím jsem nepoškodil podvozek auta. Tolik proražených pneumatik jsem ještě podél silnic neviděl. Na cestě z Aqaby na sever kousek nad Aqbou jedete z takového dlouhého kopce. Kamiony tam jedou doslova krokem, protože když to nechají rozjet, nezastaví to. Brzdy mají přehřáté a gumy jim praskají jako o závod. U půjčeného vozu si vždy zkontrolujte v jakém stavu je rezerva, protože se vám s velkou pravděpodobností bude hodit. Místní půjčovny vám nabídnou často i 2 rezervy a ví proč. Také si zkontrolujte světla. Pokud nesvítí byť jen jedno dálkové natož tlumené, trvejte na výměně žárovek, které nefungují. Vždy si zaplaťte plné pojištění, protože se to vyplatí. A pokud můžete, vyhněte se těm globálním půjčovnám na letišti, ale najděte si místní půjčovnu, která zná specifika a poskytne vám nejen dobré rady, ale skutečný 24 hodin servis v případě potřeby. Globální půjčovny např. v pátek fungují jen za příplatek. Nelitujte, že je to třeba o 1500,- dražší za stejný typ vozu než v globální půjčovně, protože vám to dá větší jistotu a klid, když se něco stane a že těch možností je strašně moc. Vůbec jsem nezmínil šutráky na silnicích, zvířata od psů a koček po velbloudy. Vyhněte se autům s nízkým podvozkem, raději něco menšího jako Micra nebo naopak něco s trochu vyšším podvozkem ve stylu MPV, SUV, pokud se rozhodnete cestovat mimo ty hlavní v mapách zelené cesty nebo Královskou silnicí podél mrtvého moře. Ze zkušenosti cestovat křížem krážem Jordánskem, a to převážně po tmě, doporučím pouze velmi zkušeným řidičům. Myslím ale opravdu zkušeným, s dávkou předvídavosti, trpělivosti, talentu a milujících adrenalin - nemyslím tím ty, co si jen myslí, že jsou zkušení, protože projedou Prahou bez nehody. Všichni ostatní se držte jen zelených silnic a i tam velmi opatrně a ideálně za světla - na toto cestování vám potom stačí v pohodě i to auto z globální půjčovny. Mapové podklady všech navigací jsou velmi zastaralé - dle konzultace s místními minimálně 5 let, během kterých se toho dost změnilo. Proto ty ustřelené silnice se srázem na konci. Jet po zelené je tak nějak na jistotu, jet jinudy je adrenalin, zábava, nervy, poznávání, všechny emoce od štěstí po záchvaty vzteku v jednom intenzivním balení :-) .

To, že jsme auto z půjčovny Kia Ceratto (nebo tak nějak) vrátili v pořádku, bylo čirou náhodou a souhrou okolností. Policejní šikana na dodržování předpisů není žádná. Na silnicích se setkáte s množstvím policejních stanic resp. přístřešků, ale až tam pochopíte, co znamená pomáhat a chránit. Nijak vás po zastavení neobtěžují, zeptají se, odkud jste, jestli je vše v pořádku a jestli nepotřebujte nějak pomoct … a jedete dál bez pásů, celodenního svícení. Na silnicích opravdu velký pozor. Jak mají Jordánci otevřená srdce, tak strašný jsou doslova kokoti na silnicích. Na druhou stranu, kdekoliv zastavíte třeba jen na odpočinek, vždycky někdo zastaví, jestli nepotřebujete pomoc.

Platby a peníze - to je asi kapitola, kde jsou naše zkušenosti jiné než u jiných návštěvníků. Směnáren není mnoho, pokud cestujete křížem krážem a snažíte se vyhýbat velkým městům. Nejlepší kurz jsme dostávali od lidí, kde jsme byli ubytováni přes booking, pokud jsme nepřespávali v pronajatém autě, což bylo v Jordánsku asi 5 nocí. Že v Petře zaplatíte kartou v téměř každém stánku, jsme nezažili v březnu 2022 téměř nikde kromě vstupního centra. Do Wadi Rum bez JOD vůbec nejezděte. Místní beduíni jsou hrdí a sebevědomí lidé. Měli jsme sebou USD i Eura, ale tyto měny odmítli, i když jsme jim řekli, že akceptujeme jejich kurz, protože nejbližší směnárna je snad až v Aqabě. Nakonec jsme se domluvili na platbě kartou - ano, odmítli dolary i eura v hotovosti, což jsem nikde jinde nezažil. Terminál má v té vesnici jen málo kdo. Prakticky ti z toho mají "živnost" a za platbu se platí poplatek v našem případě asi 7 JOD. Celkově se na platby v dolarech a eurech netváří nikde nic moc příjemně a je opravdu lepší mít dostatek JOD a kde lze, tak platit kartou. Ve všech průvodcích se dočtete o tom, jak milují smlouvání. To ale neplatí nejen ve Wadi Rum. Místní beduíni jsou neuvěřitelně hrdí a nesmlouvejte s nimi. Urazí se. Respektujte je a jejich ceny a oni budou respektovat vás. To není tržnice, kde je smlouvání vítané

Ubytování pro baťůžkáře v pronajatém autě. Jedna z ohromujících věcí v Jordánsku je, že tam žijí skvělí lidé. Při našich návštěvách u místních, pokud přišlo na téma, „kde budete dnes spát“, na naší odpověď že v autě … přišla vždy nabídka nebo spíš rozkaz: „To v žádném případě, budete dnes spát u nás doma, připravíme pro vás tu nejlepší večeři v Jordánsku, moje maminka umí ten nejlepší Mansaf ...“ A to vše je nezjištné! Žádnou noc jsme nemuseli spát v autě a mohli jsme využít laskavého pohostinství místních lidí. Takže si opravdu nemusíte dělat starost, kde budete spát, protože i v tom nejnuznějším místě vám nabídnou to nejlepší, co mohou a s otevřeným srdcem a zavřenou peněženkou vás pohostí tím nejlepším, co mají. Za tak krátkou dobu dovolené se na tuto jordánskou lidskost nedá vůbec zvyknout, pokud jsme z končin, kde se vše poměřuje na hodnotu peněz. Proto jsme tyto nabídky odmítali – nechtěli jsme být na obtíž a doslova neumím přijímat takové dary, jak jsem zdeformovaný.

SIM karta - kupte si ji tehdy, když víte, že ji budete potřebovat. Na data se rozhodně vyplatí. Výhoda je, že je levná a druhá výhoda je, že nám snad každý den chodil dárek v podobě třeba balších 10 Gb. Prostě při běžném provozu se to nedalo vůbec spotřebovat. Kartu jsme si koupili až v Jerash v prodejně Orange a byl to krásný zážitek na 1 a 1/2 hodiny, kdy jsme seděli u stolečku v krámku, majitel zavolal svým kamarádům okolo, kteří se stavili, pozdravili jsme se a popovídali jsme si. Ukázali jsme si fotky dětí (velmi ocení a váží si lidí, co mají děti) Máme 3 děti a tím jsme získali ještě více respektu. Vypili jsme mnoho vynikající kávy, čaje, dostali jsme asi tunu baklavy a dalších jejich sladkostí, které jsou naprosto vynikající. Prostě krásný zážitek s místními a to jsme utratili asi jen 400,- za simku. Daň za to byla, že jsme s manželkou celou noc nespali, jak jsme byli naspídovaní :-). Ale i tak to byla skvělá noc. Tato zkušenost s vřelým a nefalšovaným přijetím nám trochu změnila plány, protože jsme se rozhodli neodmítat (do únosné míry, protože byste tím mohli strávit klidně celý den) pozvání na posezení u čaje téměř kdekoliv. Díky tomu jsme viděli to zákulisí, které se turistům běžně neukazuje. Byl jsem ohromen obyčejnými lidmi až tak, že jsem byl sám sebou zahanbený za to, že se na ně snažím nahlížet kritickým pohledem "vyvoleného" západonebostředoevropana. Prostě nákupy v malých krámcích byly skvělým zážitkem a jedním z největších z dovolené. Jedna z věcí, která mě fascinovala, byla, že ti lidé občas neuměli vůbec anglicky, velmi často ti starší neuměli ani číst. My neumíme vůbec arabsky a anglicky jen trochu .... a přesto jsme dokázali sedět hodinu u stolu a domluvili jsme se pomocí rukou, fotek, obrázků, googletranlatoru a asi i pomocí srdce, protože jsme si rozuměli. Nádherný pocit, protože zjistíte, že když je vůle, je i porozumění. Ale touto informací se jen opakuju.

Pocit bezpečí v Jordánsku byl skvělý a rozhodně jsem se cítil svobodněji a bezpečněji než ve svém městě, v profízlované ČR a potažmo celé EU. Ale dal bych si pozor na paušalizování a "náhlé změny nálad". My jsme byli v době nějakých voleb a tak nebyla nouze vidět obrněné transportéry, tanky, vojáky, vozidla se zamřížovanými okny. Jordánci jsou válečníci a jsou ozbrojeni jak noži, tak často i střelnými zbraněmi. Opravdu není to 100%, že se budete cítit bezpečně a chce to sledovat informace o dění. Král není zrovna 2x populární, protože se snaží rozprodat zemi. Myslím, že v 2020 byly velké protesty, protože chtěl prodat Petru a to dokonce Izraelcům. To bylo opravdu období "o hubu" pro turisty.

Poslední věc, co bych rád zmínil, jsou "suvenýry" a jejich transport domů. Letiště QAIA je v podstatě Francouzské. Je to místo, kde končí jordánské otevřené srdce a začíná buzerace a šikana EU. Nemá cenu mluvit o aroganci pracovníků Ryanairu, kteří mi odmítli uznat platné osvědčení o kompletním očkování (se kterým jsem tam nota bene přiletěl s tou samou společností) a chtli ze mě tahat další peníze za test ... takhle z našeho letadla vyřadili asi 10 lidí a bylo kurwa řevu. Nakonec to dopadlo dobře. Ale to důležitější - viděli jsme, jak hákliví jsou na veškeré "hmotné vzpomínky", které si vezete vč. obyčejného pytlíku s pískem z pouště. Definují to jako nerostné bohatství a pokud to u vás najdou, zabaví vám to a reálně vám hrozí trest vězení až 2 roky. Pokud to zkusíte převést, najdou u vás něco, nikdy nezvyšujte hlas, nedohadujte se s nimi. Je to opravdu jiná mentalita, jiná pravidla … abyste se potom nedivili. Nesmíte vézt ani kelímek bahna z Mrtvého moře, kámen z Petry, …

S tímto kontextem jordánské dovolené jsme se jako nezkušení cestovatelé seznámili až na letišti, když jsme viděli, jak to „celníci“ lidem tahají z bágáže při skenování zavazadel. Doslova nám zatrnulo, protože jsem ujetí na sbírání kamínků, … a vždy si vozíme touto formou vzpomínku na místa, kde jsme byli. Takže jsme v batozích měli pečlivě rozdělené kameny podle lokalit, kde jsme byli, kelímek bahna z Mrtvého moře, který jsme koupili za 5 JOD od jedno místního prodavače u pláže, byť jsme si ho mohli sami nabrat zdarma po kýblech … Vezli jsme si vyplavené kousky korálů, zkamenělé mušle z oblasti pod Aqabou, střepy z římské keramiky vyhrabané z hlíny z okolí Pelly, trnové větvičky z druhového keře, ze kterého byla zhotovená trnová koruna pro Ježíše, písky ze všech oblastí, kde jsme byli, … prostě doslova několik kilogramů vzpomínek, které jsou ale považovány za bohatství Jordánska a vyvážet je, je trestný čin. Byla velká chyba tohle udělat a nic nás neomlouvá. Nejvíc toho bylo v batohu manželky. Když to na rtg viděla pracovnice kontroly, začala rozhazovat rukama, hystericky křičet a přivolala nadřízeného. V ten moment jsem já byl již odbavený a šel jsem k místu, kde byla manželka - pro muže a ženy je oddělené odbavování. Na obrazovce jsem přesně viděl to, co viděla ona a doslova rozesmátý jak malé děcko jsem prstem ukazoval obrazovku a říkal manželce: "Hele támhle je ten velký korál, támhle je můj šutrák z Petry, ... a po pár vteřinách mi to docvaklo a dostal jsem strach. Přivolaný nadřízený si nás vzal stranou, laskavým přístupem nám sdělil, co je špatně a jaký je za to trest a popřál nám šťastný let domů a vše nám nechal. Byl to doslova zázrak, protože ostatním brali i ten jediný pytlík písku, co měli schovaný, pokud ho u nich našli. Brali jsme to jako dar, že jsme se k místním chovali slušně a s respektem a i za to bahno v kelímku jsme dali 150,- kaček. Ano, vím že je to špatně, chtít si přivlastnit něco, co nám nepatří, ale kdo ví, jestli se tam ještě někdy podíváme a takhle nám to pomáhá dostat myšlenky ze sraček, do kterých se Evropa řítí. Samozřejmě to není žádná omluva. Dejte si na to pozor, ať vám nezhořkne konec krásné dovolené.

A tady je mé doporučení na závěr pro každého, kdo se rozhodne pro tuto destinaci. Zapomeňte na měřítka, kterými tady posuzujete a podle kterých žijete. Zapomeňte na předsudky. Jeďte tam jako „nepopsaný list papíru“ a zažijete překvapivé okamžiky.

Jordánsko mě rozsekalo na kousky, jak je nádherné. Doslova každých 10 metrů bylo něco, co mě nadchlo, zaujalo, přimělo k zamyšlení. Najeli jsme skoro 1500 km od severního trojmezí u Galilejského jezera po Aqabu, občas jsme jeli tam a zpět a zpět a tam, ale celkově to převýšilo několikanásobně každou vynaloženou korunu. Celkově nás to vyšlo na cca + 50 000,- (neměli jsme nikdy potřebu to přesně počítat), ale z toho bylo cca 10 000,- za dárky, 7 letenky, myslím, že 10 bylo auto, + 3 benzín, 2x Jordanpass cca 220 USD, ve Wadi Rum padla asi trojka a poměrně dost peněz jsem dali těm opravdu nejnuznějším lidem, které jsme potkali, prostě po cca 2 JOD. Dali bychom i víc, ale opravdu nejsme boháči a těch lehce přes 50 bylo o dost víc, než byl základní rozpočet. Ubytování - co nejnižší cena se snídaní, ze které jsem si udělali i svačinu na celý den. Do všech ubytování bych jel znovu. Jinak jídlo prakticky jen pita, humus, pita humus, nějaký kousek ovozelu, večer něco teplého, takže šawerma :-). Luxusně jsem se najedli ve Wadi Rum a poslední den v Ammánu. Jako bonus jsem přijel o 4 kg lehčí díky pohybu a že na jídle jsme se snažili ušetřit. Nastarovalo mi tak metabolizmus, že do 2 týdnů jsem sundal bez práce další 3 kg.

Byl to fakt záhul, hovno dovolená, jdu to reklamovat, budu se soudit, když mi nevrátí peníze, díky bohu, že žiju v EU a mám svá práva, tohle si ke mně nebude nikdo dovolovat ... :-)

Za gramatické chyby se omlouvám a považujte je prosím za chyby lidské. Nějak nemám potenciál to znovu kontrolovat a vlastně ani neumím tak dobře česky, abych ty chyby viděl. Je mi jasné, že možná 90% lidí si řekne, co nás na tom oslovilo, nadchlo, naplnilo srdce, ... Pella krcálek, Hot Springs, jeden vodopádek, Afra ztráta času, nikde nic než šutry a bordel, co jako na Trojmezí - čumět a rozjímat nad nesmrtelností chrousta, takový flák cesty do Um qais kvůli ruinám? Ježíšovo jeskyně ... vždyť to není ani na mapě a není tam žádné občerstvení, tak proč pálit benzín? Na Machareus x hodin v hicu jako kráva pro pár metrů čtverečných trosek? To jsem jako magor, když se místo toho můžu válet v resortu? lidí je jako sraček, tak proč se starat o nějaké muslimácké dementy natož se snažit chápat jejich mentalitu a ještě se ji přizpůsobovat? Lepší je tu verbež vystřílet, srát na ně. Ty wole jako kdybych řekl kámošům, že jsem dal pade za dovolenou ve dvou na 11 dnů, že jsem kvli tomu spal v autě jako nějaký bezďák, tak řeknou, že jsem socka ... A máte svým způsobem pravdu. Nikoho za to neodsuzuju. Uvažoval jsem podobně ještě před pár lety. Satisfakcí pro mě je, že jste dočetli až na konec a doufám, že třeba jeden z deseti ... a kdyby 2 ... bylo by to fajn.

Prosím, abyste nepsali žádný komentář pod náš cestopis. Pokud máte nějaké své dojmy, pojmy nebo dokonce průjmy, vyjadřujte si je jinde. Pokud máte nutkavou potřebu se vyjadřovat, napiště si svůj cestopis nebo běžte jinam. Prosím respektujte naše přání. Případné dotazy prosím do soukromé zprávy. Děkuji, děkuji.

Tak zase někdy znovu, jak by řekli místní, 'iin sha' allah, v Jordánsku.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 0 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Blessed

Cestopis byl naposledy aktualizován 14. 3. 2023

Blessed procestoval 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

1 komentář

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

jery

před rokem

Komentár pod cestopis aj tak napíšem, keďže je tu tá možnosť. :P V podstate len zopakujem príspevok, čo som dal k tomu predošlému (zmazanému) cestopisu.

Cestopis fajn, díky hlavne za to, že nie je ako väčšina cestopisov z Jordánska (len Petra &Wadi Rum & Mŕtve more), ale že je tam aj plno tipov na ďalšie zaujímavosti. Škoda že tam nie sú aj púštne hrady, ale aj tak, na ten obmedzený čas ste toho zvládli plno.

Automobilová doprava v Jordánsku - tu by som trochu nesúhlasil, mal som tam auto viackrát a jazdilo sa mi celkom v pohode, bežný blízkovýchodný štandard s pár špecifikami (neoznačené spomaľovače aj na diaľnici, na diaľnici otáčanie sa do protismeru a občas protiidúce auto v odstavnom pruhu...). Ammán na šoférovanie je divočina, ale to je väčšina blízkovýchodných metropol.

Oddelené odbavovanie podľa pohlaví na AMM - bol som tam viackrát, vždy s manželkou alebo dcérou, a na nič také si nespomínam.

Pamiatky v podobe antických črepín - nebrať, ponechať tam kde sú. Ak by si každý turista zobral pár kíl takýchto spomienok, čo by im tam potom za krátky čas ostalo...?