Jordánsko není jen Petra

Proč a jak Jordánsko?

Od chvíle, co Ryanair přišel s levnými letenkami z Prahy, měla jsem na Jordánsko zálusk. Otázka tedy nebyla jestli, ale kdy.
Nakonec jsme ve složení dvě holky, do této kouzelné země vycestovaly na přelomu října a listopadu. Volba termínu byla i ze zpětného pohledu velmi šťastná, protože teploty byly příjemně teplé, ale neumíraly jsme vedrem.

Od začátku jsme měly jasno v tom, že chceme naši dovolenou pojmout jako road trip.Sestavily jsme si itinerář, přes Alamo rezervovaly auto, přes booking zarezervovaly veškerá ubytování, koupily Jordan Pass (rozhodně doporučuji - obsahuje jak víza, tak vstupy do velké spousty lokalit, včetně Petry) a pak nezbývalo, než vyrazit :)

Den 1: Přílet do Ammánu

Do Ammánu jsme přiletěly kolem šesté večer. Rozměnily jsme peníze. Vyzvedly jsme si náš Nissan Sunny, zadaly do MAPS.ME adresu našeho hostelu a vyrazily.

No a kde jinde než tady zmínit to, co se většinou uvádí jako nejnebezpečnější aspekt Jordánska... Silniční provoz :)

Obě jsme si uměly představit, do čeho jdeme. Já zažila dopravu v Íránu, Domča zase v Indii. Nicméně nikdy ne v roli řidiček. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla připravená na nejhorší, ale pravdou je, že realita byla lepší, než jsem čekala.

Takhle, každý si jezdí jak chce. Auta v noci běžně na neosvětlených silnicích nesvítí. Nad smyslem pruhů ve vozovce se taky nikdo nezamýšlí. Blinkry jsou přežitek. Jediné, co tak nějak platí, je, že na červenou se stojí a na zelenou jede.

Na tohle je potřeba se psychicky připravit. To znamená, být neustále, ve střehu. Je taky důležité nevnímat ustavičné troubení našim "západním" způsobem. Troubením Vás Jordánci na něco upozorňují. Nechtějí Vám tím říct, že jedete jak debil. Například do světelných křižovatek se úmyslně najíždí tak, že první auto na semafor nevidí (aby se urychlil provoz). Je tedy logické, že mu auto za ním musí dát pomocí klaksonu najevo, že už je zelená a může jet.

Zároveň platí, že si opravdu nemusíte při parkování lámat hlavu tím, jestli nemáte před sebou nebo za sebou zbytečně moc volného místa atd. Tohle Jordánci rovněž neřeší, protože najíždět při podélném parkování zepředu je prostě pohodlnější. Že se pak vejde zbytečně méně aut? Nevadí! Udělá se přece paralelní parkovací pruh. Že to omezí provoz? Nevadí! Prostě se auta sjedou do pruhu jednoho... :D. Nedá se divit, že s tímhle přístupem, asi neexistuje denní doba, kdy by Ammán nebyl jedna velká popojíždějící kolona.

Pokud existuje nějaká tajná sekta milovníků retardérů, rozhodně musí sídlit v Jordánsku. Retardéry (velice rozmanité druhy) jsou prostě všude. Často jsou ta místa logická a předem Vás na to upozorní cedule. No a často taky ne... Nejlepší byl třeba jeden záludně ukrytý za zatáčkou na zcela rovné silnici kde široko daleko nebylo nic, než cca 50 metrů před tou zatáčkou cedule zvyšující povolenou rychlost na 110 (v Jordánsku maximum)...

Co se týče stavu silnic, je to hrozně různorodé. Od povrchu na úrovni naší dálnice po naprostou katastrofu. Záludnost tkví v tom, že povrch se z jednoho na druhý může bez jakéhokoliv varování změnit téměř z metru na metr.

Co tedy říct k dopravě závěrem? Podle mě to není taková hrůza, jak se často píše. Je potřeba se ale naladit na místní notu, být v pohodě a nic neřešit. Má to i svoje výhody. Když uděláte něco blbě, nikdo Vás nebude mít hned za blbce. Když Vám nepůjde zaparkovat, okamžitě se seběhne řada ochotných Jordánců, kteří Vám budou chtít pomoct. Hlavní opravdu je, být nonstop ve střehu, předpokládat cokoliv a nic nebrat za jasně dané.

Ale vraťme se zpátky k naší cestě do ubytování. Měly jsme zaplacený nocleh v Cliff Hostelu v centru Ammánu. Problém byl, že místo, kam nás navigace zavedla, rozhodně neobsahovalo nic, co by byť jen vzdáleně mělo připomínat náš hostel. Poté, co jsme si tak na čtyřikrát udělaly okružní jízdu, po okolních uličkách, auto jsme v jedné boční zaparkovaly a vydaly se náš hostel najít pěšky. Zeptaly jsme se cestou asi pěti lid. Jelikož nás každý poslal úplně jinam, šly jsme podle naší intuice a světe div se, náš neochvějný ženský orientační smysl nás skutečně do hostelu nakonec zavedl. Byl zastrčený v boční uličce asi 300 metrů od místa, kde jsme nechaly auto.

Ubytování bylo jednoduché, čisté. Dvě postele, křeslo, umyvadlo, sprchy na chodbě. Shodily jsme bágly a vydaly se na večerní procházkou. Cestou ulovily něco k snědku v pouličním občerstvení a než jsme padly do postele, užívaly jsme si z balkónu pohled na pulzující tepnu země, kterou jsme měly v plánu během příštího týdne prozkoumat.

Výhled z balkonu hostelu

Noční okolí hostelu

Den 2: Antický sever

Brzo ráno (s naivním přáním vyhnout se kolonám) jsme sedly do auta zadaly do navigace náš cíl a vyrazily. No... mám takovou radu. Co se týče offline navigací, když Vás budou v Ammánu někam vézt a Vám to bude připadat jako hloupost. Na 99,99% to bude hloupost. Po půl hodinové poznávací jízdě po místních dvorcích, škole couvání z kopce úzkou uličkou, snaze nepřejet kočku v krabici a vytahování kanystru zaseklého na podvozku v ulici plné... (dodnes se přesvědčuji že to byla voda a bláto) jsme se rozhodly navigaci vypnout, sjet na hlavní silnici a podle cedulí a sluníčka jet na sever. A povedlo se. Z Ammánu jsme se úspěšně vymotaly :)

Našim prvním cílem byla návštěva zbytků antického města Umm Qais. Jedná se o místo, na které moc turistů nezavítá, ale já ho rozhodně doporučuji. Prvním kladem je právě fakt, že zde dost možná budete úplně sami. Druhým potom krásné výhledy na Golanské výšiny a Galilejské jezero v Izraeli.

Umm Qais

Galilejské jezero

Jelikož Umm Qais leží na úplném severu země u hranic s Izraelem a Sýrií, začaly jsme se vracet na jih, abychom navštívily antický highlight Jordánska - Džeras.

Cestou jsme nabraly jídlo v jedné restauraci v Irbidu (3. největší město Jordánska a dopravní uzel mezi Jordánskem a Sýrií) a poprvé jsme tak seznaly, že jedna místní porce nám bude stačit minimálně na den a půl. Odvážely jsme si tedy nějaké kuře s úžasnou rýží a tunou hranolek. A to vše za pár kaček. Prostě stravovací místo pro místní, ne pro turisty. Ale to je asi ověřený způsob jak ušetřit a poznat skutečnou místní kuchyni všude na světě.

Antické vykopávky římského města v Džerasu jsou prostě nádherné a pokud jste milovníky antiky, neměli byste si toto nechat ujít.

Džeras

Je potřeba si uvědomit, že pokud budete do Jordánska cestovat v tuto roční dobu, budete mít sice krásné počasí, ale taky dosti krátké dny. Není to problém, ale je potřeba s tím počítat a itinerář tomu přizpůsobit.

Z Džerasu jsme zamířily do Madaby, kde jsme měly koupený náš druhý nocleh - v Madaba Hotelu. Ubytování v podstatě stejné kvality jako v Ammánu.

Den 3: Madaba, Hora Nebo, Mrtvé moře, Akaba

Hned ráno jsme se vydaly do kostela sv. Jiří, který se pyšní mozaikou unikátního významu - jde o vůbec nejstarší dochovanou mapu Palestiny z roku 560.

Mozaika - mapa Palestiny

Poté jsme sedly do auta a vyrazily k hoře Nebo, ze které dle Starého zákona spatřil Mojžíš zemi zaslíbenou. Sám do ní již však nedošel a na hoře skonal. Z hory se Vám naskytnou krásné výhledy a rovněž si prohlédnete místní Mojžíšův pamětní kostel s krásnými mozaikami.

Hora Nebo

Krásnými serpentinami jsme z hory sjely na Silnici kolem Mrtvého moře a vydaly se na jih. Naší první zastávkou byla soutěska Wádi Mudžib. K našemu zklamání již byla uzavřená i přesto, že sezóna měla končit až za týden. Důvod byl prostý. Minulý týden napršelo a provozovatel se rozhodl uzavřít ji tedy dříve. Být to jinde, jsem asi rozladěná. Ale tady jsme na blízkém východě a s tímhle člověk musí počítat a nesmí si tím nechat zkazit náladu.

Míříme tedy dále na jih. Rekreační střediska na severu Mrtvého moře jsme již nechaly dávno za sebou a pomalu se blížíme k jeho jižnímu okraji. Proto zastavujeme u silnice, bereme si ručník a plavky a vydáváme se ze srázu dolů k vodní hladině. Široko daleko nikde nikdo a my se vydáváme blbnout nechat se nadnášet do tohoto přírodního unikátu.

Mrtvé moře

Jakmile jsme obě řádně slané, šplháme zpátky k našemu autu a pokračujeme zdánlivě nekonečnou (v pozitivním slova smyslu) cestou až na samotný jižní cíp země, do bezcelní zóny města Akaby.

Po příjezdu jsme se ubytovaly v Al Deyafa Hotelu a pod heslem jedno moře denně nestačí jsme se vydaly na pláž a rovnou šup do Rudého moře. Po nějakých 350 km za volantem (neporovnávat s 350 km v ČR :D) byl tenhle relax prostě parádní.

Akaba

Večer jsme strávily trajdáním po tomhle přímořském letovisku, obcházením krámků, večerních trhů a nasáváním atmosféry. Měla jsem stejný pocit jako rok před tím v Izraeli. Během jednoho dne jsem ze zelených pahorků sjela do pouštních subtropů. Večer jsme zakončily u šíšy, kterou nám připravil náš úžasný recepční v hotelu. Zapsal se na seznam arabských čekatelů o mou ruku, ale upřímně tím, jak úžasně o nás pečoval ostatní nejspíš přeskočil.

Den 4: Wádi Ram

Brzy ráno jsme vyrazily z Akaby na východ do světoznámé jordánské pouště - Wádi Ram.

Už v létě, když jsme naši cestu plánovaly, jsme se dost zasekly na bodě "jaký kemp ve Wádi Ram vybrat" Na internetu je jich obrovské množství, všechny nabízejí plus minus totéž, každý cestovatel doporučuje jiný... Nakonec jsme jich prostě pár projely na internetu a jeden si vybraly. Jediné na co jsme se dívaly bylo to, aby byl co nejvíc v poušti a co nejdál od vesnice (kvůli osvětlení). Vybraly jsme si kemp Wadi Rum Rocks. Dal nám přesně to, co jsme očekávaly a rozhodně tedy můžeme doporučit.

Dopoledne nás náš průvodce Suleiman vyzvedl ve vesnici, nasedly jsme do auta a začala jízda po nejkrásnějších místech Wádi Ram. Já osobně pouště miluju a stalo se tedy to, co jsme čekala, Wádi Ram jsem byla naprosto okouzlená. To místo má neskutečnou atmosféru a za mě to byl asi nejsilnější zážitek z celého Jordánska.

Wádi Ram

Opět se ukázalo, že být dvě holky v arabské zemi je prostě výhra. Suleiman byl neskutečně pozorný průvodce. Dlouho jsme si povídali o Beduínech, o zemích, které jsme navštívili, o tom , co mě při poznávání baví... No a samozřejmě přišla řeč na to, jak jsem byla nadšená v Íránu z toho, že tam bylo minimum turistů. Suleiman jako správný obchodník pochopil co si jeho zákazníci žádají a nabídl nám, že nás vezme do odlehlých částí údolí u hranic se Saudskou Arábií. No nedalo se než souhlasit a stálo to za to. Navíc řízení auta v písku je prostě švanda. Zvlášť při tónech makarény :D

Západ slunce byla kapitola pro sebe sama. To se nedá popsat, to se musí zažít :). Večer se jedlo tradiční beduínské jídlo, tančilo, kouřilo šíšu... prostě pohoda. Večer bych si osobně uměla představit méně komerční, ale když už toho bylo moc, nebylo nic snazšího než si odejít bokem do pouště, lehnout si do studeného písku a koukat na to kouzelné nebe plné hvězd.

Wádi Ram

Wádi Ran

Wádi Ram

Západ slunce

Den 5: Petra

V pět ráno jsme se při krásném východu slunce nechaly odvézt z kempu do vesnice k našemu autu. Vzaly jsme sebou rovněž dvě Holanďanky ze kterých večer vypadlo, že chtějí ráno sehnat autobus do Petry. Když jsem měly stejnou cestu, tak co bychom je nesvezly :). Při příjezdu k autu zjišťujeme, že máme vypuštěné kolo. Všimneme si toho dřív, než Suleiman odjede, takže nám kolo napumpuje a můžeme vyrazit na sever směr Wádi Músa, kde se nachází slavné skalní město.

Kolik na Petru? Den nebo dva? Téma, kterého je plný internet... A správná odpověď? Neexistuje... Dá se Petra stihnout za jeden den? Dá. Stihnete u toho nasát atmosféru toho místa? Ano. Stihnete dát si oběd v místní předražené restauraci? Spíš ne. Stihnete procházet centimetr po centimetru všechno co Petra nabízí? Stoprocentně ne...

Představovat nabatejské skalní město je spíše nošením dříví do lesa. Takže jen zdůrazním, že tak, jako Jordánsko se nerovná Petra. Petra se nerovná Pokladnice. Jde o několik kilometrů rozlehlý komplex skalního města. Místa jako Pokladnice nebo Klášter byla úchvatná. Ale nejvíc nás asi uchvátila místa, která jsme potkaly na trase, kdy jsme uhnuly z hlavní cesty a vydaly se okružní trasou skrz Wádi Ram.

A i tak nám na to stačil jeden den. Petra je úžasná a je v ní co dělat x dní. Ale pokud v Jordánsku nejste na dva týdny, je určitě škoda nevidět i jiná místa. Co jsme nestihly je Malá Petra, ale bylo to buď a nebo...

Pokladnice

Petra

Wádi Musa

Petra

Klášter

S padající tmou jsme se vydaly směrem na sever do horské vesnice Dana, kde jsme měly nocleh v Dana Moon Hotel. Stejný standard jako v předešlých případech a pro nenáročného cestovatele rozhodně spokojenost.

Den 6: Dana, Kerak

Dana je prostě pohádková. Středověká horská vesnička v přírodní rezervaci a široko daleko nikdo. Během dopoledne jsme prošly několik tras, kdy jsme většinou nepotkaly živáčka a bylo to zase úplně jiné a naprosto kouzelné Jordánsko. Pokud máte rádi hory a klid, Dana je to, co v Jordánsku nechcete vynechat.

Dana

Kolem druhé hodiny jsme sedly do auta a vyrazily nádhernou Královskou silnicí (zážitek sám o sobě) do města Keraku, jehož dominantou je stejnojmenný raně středověký křižácký hrad, který úspěšně odolával Saracénům až do roku 1189, kdy ho dobyl Saladín. Výraz "impozantní" pro západ slunce na tomto kouzelném místě není ani zdaleka dostatečný.

Kerak

Výhled z Keraku

Následně jsme přejely do našeho ubytování v Keraku v Cairwan Hotel (opět skvěle splnil očekávání). V rámci rozhodnutí chceme ochutnávat místní věci jsme tradičně odmítly večeři v hotelu a vydaly se do města na večeři. K našemu překvapení, jsme nenašly otevřené jediné občerstvení. V opuštěných potemnělých uličkách jsme byly dost za exotky, což sebou přinášelo, nejrůznější pozvání domů. Nicméně restauraci nebo rychlé občerstvení kvůli nám nikdo neotevřel. Inu přesvědčila jsem Domču, že před Kerakem byla vesnice a před ní městečko, kde určitě něco bude! No... kolem cesty toho byla spousta... A kdybychom třeba potřebovaly opravit auto, určitě bychom byly uspokojené. Ale...

Nicméně ve mnou vzpomínaném městečku jsme skutečně narazily na shopping mall s food courtem. Asi není třeba dodávat že se jednalo o místo kde chodí místní a tak jsme byly tak trochu místní atrakce. Každopádně nám to získalo porci jídla na dva dny plus nějaké přídavky jako pozornost podniku. Usínaly jsme přecpané k prasknutí...

Den7: Betánie za Jordánem, pouštní zámky

Brzy ráno jsme zahájily přesun dál na sever až nad Mrtvé moře - do Betánie za Jordánem.

Jde o slavní biblické místo, kde údajně Ježíše pokřtil Jan Křtitel. Dostanete se zde až k samotnému Jordánu a jen pár metrů Vás dělí od izraelského břehu. Zda toto místo stojí za návštěvu je na zvážení každého. Nicméně pokud jste cestovatelé, na které tato biblická místa dělají silný (je jedno jestli náboženský nebo historický) dojem, rozhodně návštěvu doporučuji.

Místo údajného křtu Ježíše

Betánie za Jordánem

Izraelská břeh Jordáno

Z Betánie jsme pokračovaly dál na sever a těsně před Ammánem jsme uhnuly na východ do nehostinné východní pouště. Jedná se o nehostinnou štěrkovitou poušť, kde je přesně nic a uprostřed toho nekonečná silnice plná kamionů a rozpadlých pneumatik, která vede až do Iráku.

Při průjezdu touto oblastí na člověka dopadne ta pravá chudoba Jordánska, především pak Palestinců, kteří tuto oblast téměř výhradně obývají. Co zde však přivedlo nás, byly tzn. pouštní zámky. Výhodou této oblasti je bez pochyby to, že zde pro odlehlost zavítá minimum turistů.

Jde o jedny z nejzáhadnějších památek Jordánska, jelikož dodnes není jasné k čemu tyto stavby vlastně sloužily. Vznikly za vlády dynastie Umajjovců v 7. a 8. století a jsou mimořádně cennými památkami z období raného islámu.

Naší první zastávkou byl Kasr Harrána. Tato stavba s největší pravděpodobností sloužila k setkávání šlechty z Damašku s místními Beduíny.

Kasr Harrána

Následoval Kusajr Amra, zapsaný na seznamu světového děditství UNESCO. Dodnes není jasné, k čemu tato stavba sloužila. Nicméně vše nasvědčuje o tom, že se jednalo o místo, kam nejvýše postavení jezdívali a kde byli přesvědčení, že oko Alláha nedohlédne... Radovánky, které zde nejspíš pořádali byly totiž asi vše, jen ne v souladu s tím, co káže Korán. Výmluvné jsou již i samotné fresky. Je potřeba navíc vzít v úvahu, že islám zakazuje zobrazování jakýchkoliv lidských bytostí. O těch obnažených ani nemluvě... :)

Kusajr Amra

Naší nejvýchodnější zastávku představoval asi nejznámější pouští "zámek" - Kasr al - Azrak, který proslavil Lawrence z Arábie, který zde přečkával zimu a následně se svou posádkou odtud vedl svůj útok na Turky v Damašku.

Kasr al - Azrak

Toto byla naše poslední zastávka v impozantním krutém světě východní pouště a vydaly jsme se směr Ammán. Cestou na nás začali mávat policisté u silnice. Silniční kontrolu jsme potkaly už mezi Wádi Ram a Wádi Musa. Poslušně jsem tedy zastavila. Jaké bylo naše překvapení, když nám dva mladí policisté s nulovou znalostí angličtiny skočili do auta :D. Naštěstí jsme se shodli, že chceme všichni do Ammánu a vyrazili na cestu. Aneb jak přijít v Jordánsku ke stopařům :D.

Nocovaly jsme v nám již známém hostelu Cliff. Po týdnu jsme byly na stejném místě, ale spoustu věcí jsme už po týdnu mezi místními vnímaly zcela jinak.

Den 8: Ammán

Poslední den před odletem jsme si vyhradily na samotné hlavní město. Je třeba si uvědomit, že Jordánsko je uměle vytvořenou zemí (do historických souvislostí nebudu zabíhat - byla bych tady do rána a je toho navíc plný internet :)) a Ammán nikdy v minulosti nebyl jakékoliv centrum (to byla blízká centra Bagdád nebo Damašek). I tak ale má Ammán co nabídnout, byť se rozhodně nejedná o to, proč byste do Jordánska měli jet.

Prvním, místem, které rozhodně stojí z vidění je tzv. Citadela. Nachází se na nejvyšším ammánském pahorku (tzn. krásné výhledy) a její počátky sahají až do doby bronzové.

Citadela

Ammán

Druhým místem a asi neznámější ammánskou památkou je římské divadlo z 2. století.

Římské divadlo

Po procházce městem jsme vyrazily na letiště. Hned po příjezdu při vracení auta nás čekala nepříjemnost.

Na předním nárazníku byla malá promáčklina, která dle fotek při předávce na autě nebyla. Všimly jsem si jí už v průběhu, ale jelikož jsme si byly jisté, že jsme ji nezpůsobily a měly jsme full insurance, nevěnovaly jsme tomu pozornost. Chyba. I k takovéto maličkosti potřebujete policejní protokol, aby bylo možné pojištění uplatnit. No, co Vám budu povídat. Jako obvykle zabrala kombinace asertivity a zároveň milého chování v kombinaci s "dvě holky ze západu". Všechno jsme přátelský urovnali, potřásli si rukou a má peněženka nebyla ani o cent lehčí. Ale doporučení pro vás - fakt i při malém škrábanci ty policisty zavolejte a nechte si to napsat. Sice tím ztratíte nějaký čas, ale spoléhat na to, že to vyjde se nemusí vyplatit...

Letištní kontroly proběhly bez problémů (což u mě není úplná samozřejmost, ale o tom někdy příště :)) a my se plné úžasných zážitků vydaly zpět domů.

Jordánsko - ano či ne?

Je Jordánsko pro Vás? Na tuhle otázku Vám neodpovím, ale může Vám říct, co Vám Jordánsko dá a co naopak nikoliv.

Jordánsko je popisováno jako západní enkláva blízkém východě. No, jakoby je to pravda, pokud jedete po hlavních atrakcích atd. ALE, pokud cestujete Jordánskem na vlastní pěst, všude na Vás dopadá to, že se skutečně jedná o velice chudou zemi. Tzn. nejsou to bohaté Emiráty nebo Omán. Ano nemusíte se bát. že Vás někdo zavře za to, že jste moc odhalení, ale počkat... tohle se neděje ani v zemích jako Írán (osobní zkušenost).

Jordánsko nemá žádná úchvatná města ani mešity, kvůli kterým by stálo za to do něj zavítat.

Jordánsko je plné Arabů. Majoritu obyvatel tvoří Palestinci. Takže nečekejte exotické šejky v limuzínách.

Ženy... Čerpám čistě ze své zkušenosti... Když muslimové uvidí, že cestujete samy ženy, popadne je ochranitelský komplex. Který Vám ale nic nevnucuje! Když zjistí, že máte přítele a jste zadaná a stejně se prostě někam jedete sama podívat, nedá Vám už jediný náznak návrhu - jste přece zadaná! A zároveň v jeho očích neskutečně stoupnete. Tzn. nekoná se tradiční západní "nedáš mi, co bych se s tebou zahazoval", ale tradiční východní"jsi zajímavá, respektuji, že nejsi k mání a jsem rád, že s tebou můžu mluvit"

Jaké Jordánsko je? Chudé, tvrdé, krásné a dobrosrdečné. Místní lidé jsou přátelští, milí a rádi Vám budou s čímkoli nápomocní. Pokud chcete poznat pouště, starověké a raně středověké památky, kráčet po biblických místech a dozvědět se něco o pohnutých dějinách tohoto regionu, Jordánsko je určitě dobrou vstupní bránou :).

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 3 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 3 x To chci taky zažít!

❤️ 9 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Hanka Maturová

Cestopis byl naposledy aktualizován 13. 4. 2020

Hanka Maturová procestovala 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 8 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

4 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

divan

před 5 lety

Pěkný cestopis, díky.

kubisovakat

před 5 lety

Super cestopis a díky za poukázání na místa, která jsou mimo klasický turistický trojúhelník (Petra, Wadi Rum, Mrtvé moře). Pouštní zámky na mně zanechaly velký dojem, stejně jako jsem byla mile prekvapena Ammanem nebo zeleným severem kolem Umm Qais, který byl úplně jiný než zbytek země. Jinak izraelský břeh Jordánu na Vaší fotce vypadá docela klidně, během naší návštěvy byl úplně plný ortodoxních křesťanů a snad i příslušníků různých sekt, kteří se v te břečce nechávali nadšeně znovu pokřtít.

mirjur

před 5 lety

Hezky jste to projely, jen co je pravda. Děkuji za inspiraci.

Pozn. pro admina: "Na CL je už méně než den" ? Jako fakt?

padrino11

před 5 lety

To může být, den je to po 24 hodinách. Cestopis zajímavý, za stávající situace asi přehodnotím svůj přístup čím dále tím víc exotika a začnu se věnovat zemím co jsem si nechával až na důchod. Budou asi nejdříve dostupné.