Jordánsko v lednu
3 jedinečná a nezapomenutelná místa v 5 dnech i s rodinou. Jde to!
Cestopis z roku 2020 napsala Jana _18
Už delší dobu jsem plánovala výlet do Petry a krásné pouště Wadi rum, nejlépe mimo sezónu a davy lidí. Když se objevily zpáteční letenky za 25 Eur na osobu v termínu přes pololetní volno, aby děti nemusely chybět déle než 3 dny ve škole, zdálo se, že není co řešit.
Ale je to blízký východ. Situace v Íránu a následně ještě zprávy plné koronaviru nás trochu znejistěly. Zvážili jsme všechna rizika a rozhodli se, že do toho jdeme. 28. ledna vyrážíme.
Vstávání v 1:00 h jsme okomentovali pouze slovy, že bychom ještě tak hoďku, či dvě snesli. Ale dálky lákají a ani hustá mlha a příšerné počasí nás neodradí od cesty na vídeňské letiště. Ve 4:00 h ráno je tam všude ještě klid, takže odbavení zavazadel, kávička a check in do letadla byl více než v pohodě. Letadlo odlétá poloprázdné.
Poslední část letu už sledujeme nad Izraelem krásně barevné hory se střídající se pouští. Letadlo se otáčí nad Rudým mořem a nalétává přes Eilat a Aqabu na letiště Ramon airport Eilat.
Po příletu nás čeká rozhovor s úředníky: "Kam jedete? Na jak dlouho? Co navštívíte?" atd.. Na letišti ještě vybíráme v bankomatu izraelské šekely. Karty m bank nechtěl vůbec akceptovat, z karty KB se nám podařilo vybrat hotovost. Poplatek za výběr 11,60 ILS, takže nás šekely vyšly na 6,70, což je pořád ještě lepší než kurz 7,50 ve směnárně v Brně.
U východu z letiště jsou automaty na jízdenky, potřebujeme lístky na bus č. 30 nebo 50, který nás doveze cca 1km od hranic do Jordánska. Stojí 4,20 ILS a je možné je platit kartou, ale bohužel každý zvlášť, takže je to trošku zdržovačka. Vedle ve stánku nebo potom přímo u řidiče se dají koupit taky, ale už jen hotově.
Autobusy do Eilatu, tím pádem i na hranice, jezdí každých 10 minut. Jízdní řády najdete na egged.co.il. Na hranice je to asi 20 minut cesty, 4 zastávky, které je ale potřeba si hlídat a dopředu na řidiče zacinkat, jinak jen profrčí. Od zastávky autobusu jdeme procházkou k hranicím, nasáváme jarní vzduch a sledujeme helikoptéry hlídkující nad hranicí.
Na hranici musíme zaplatit výstupní poplatek 104 ILS/os v hotovosti, dostáváme kartičku do pasu, projdeme přes automaty na kontrolu biometrických pasů a vyrážíme do Jordánska.
Tam nám chlápci s cigaretou v ústech zběžně projedou kufry, když vidí, že držíme v ruce Jordan pass, posílají nás do dveří číslo 10. Do pasu dostáváme razítko, úředník, opět s cigaretou, vyplní spoustu údajů, za asistence dalších tří usmívajících se pomocníků a posílá nás k dalšímu okénku. Cestujeme spolu dvě rodiny, takže je nás sedm a všude tvoříme frontu. Projdeme skenováním a potom ještě několikrát kontrolou pasu a jsme v Jordánsku.
Za hranicí stojí nachystané taxíky. Standardní taxa pro cestu do Aqaby je 10 JOD. Dáváme řidiči adresu půjčovny a trneme, abychom dojeli živí a zdraví. Taxikáři tu jezdí fakt jak magoři.
Na adrese půjčovny, žádná půjčovna není. Ale recepční v hotelu říká, že AVIS je jen o kousek dál v ulici u pláže, tak jsme si i s kufry udělali krátkou procházku hlavní třídou po Aqabě a půjčovnu jsme asi po 10 minutách naštěstí našli. Vyzvedneme auto za 68 JOD na 4 dny, naházíme do aut jen bágly a pěšky vyrážíme vyměnit peníze a na oběd do restaurace, na kterou máme doporučení a měla by být jen o dvě ulice dál.
V bance vedle prý hotovost nemění, tak hledáme další směnárnu. Objevujeme tax free, EUR = 0,77 JOD, USD = 0,71 JOD.
Přímo v uličce nad mešitou Sharif Hussein bin Ali nacházime restauraci Al shami s terasou a výhledem na mešitu i moře až do Eilatu. Na stůl nám číšník přináší mističky s předkrmy a pitu. Chvíli s ním diskutujeme o názvech jídel a vybíráme něco tak trochu na ochutnání. Al shami tourist dish za 10 JOD byla skvělá volba, vzorek od každého masa, jídlo pro víc lidí, mohu vřele doporučit. Ale ani ostatní jídla nebyla k zahození, chutnalo nám všechno a po obědě jsme museli vyrazit na prohlídku města, abychom všechnu tu energii zužitkovali.
Pozůstatky starověkého islámského města Ayla nebo Aqaba castle nás ale nijak neohromily. Všechno je tak nějak spíš obklopeno nepořádkem, že jsme radši sedli do aut a vyrazili směrem do Wadi rum.
mešita Sharif Hussein bin Ali
Aqaba castle
Al shami restaurant
Při cestě autem je podstatná jedna důležitá věc. Po celém Jordánsku jsou na silnicích i dálnicích, ve městech i mimo ně, zpomalovací prahy. Někde luxusně označené, jinde absolutně bez značení a někde i dva nebo tři za sebou. Pozor na ně! Benzinky potkáváme celkem často a některé i s občerstvením nebo obchodem.
K Wadi rum visitor centru jsme dorazili z Aqaby asi za hodinu, pomalu začalo zapadat slunce. Na parkovišti, kde jsme odstavili auta, na nás čekali bratři Ali a Mohamed, vlastníci Salma campu, do kterého jsme přijeli nocovat. Pobrali nám zavazadla, naložili nás nahoru na korbu jeepu a vyrazili jsme do pouště. Na korbě jsme trošku vymrzli, ale v kempu už bylo příjemněji a čekal na nás rozdělaný oheň. Jsou tu 4 stany s koupelnou a asi 5 dalších bez koupelny, je to opravdu malý, útulný kemp zasazený mezi skály.
Ubytovali jsme se do stanů (25 JOD/ 4 osoby, vč. snídaně) a vyrazili na jejich tradiční večeři (8 JOD/ os). Překvapilo nás, že je kemp na konci ledna plně obsazený. Venku bylo k večeru kolem 15°C, v noci jsme ve stanu naměřili 11°C. Bez teplého oblečení, by to moc na pohodu asi nebylo. Ale my jsme se zateplili a vezli s sebou i spacáky, takže byla noc příjemná. Nebe s tisíci hvězd, beduíni tančili, zpívali a vykládali nám o životě v poušti i o jejich sedmi sestrách. Prostě paráda!
Salma camp
Ráno jsme v 8:30 vyjeli na 4hodinovou tour do pouště (65 JOD/ jeep) s mladším z bratrů, Mohamedem. Povozil nás po zajímavých místech, kde se dá většinou lézt po skalách nebo si dát čaj ve stanu s beduíny, kteří tam nabízejí spoustu drobností na prodej. Nikde ale nebyli vlezlí nebo nám nenutili nic kupovat, naopak, všichni byli ohromně milí. Ptali se samozřejmě, odkud jsme apod. Poušť je barevná a krásná, opravdu stojí za to vidět a zažít na vlastní kůži. I v lednu tu bylo se sluníčkem přes 20°C, ale na korbě jeepu to pěkně vyfukovalo, takže teplé oblečení se rozhodně hodilo. Po návratu do kempu jsme si dali ještě kratičkou projížďku na velbloudech. V poušti žije divokých velbloudů překvapivě hodně, ale zvolili jsme ty „domácí“, i tak to stálo za to.
Wadi rum - Um Frouth Rock Bridge
Z Wadi rum jsme se vydali po Desert Highway a Kings Highway do Petry. Bylo po poledni a dostali jsme hlad. Hned na druhé pumpě od odbočky do Wadi rum jsme dokonce objevili „restaurant“. Jídelní lístek v rozsypaném čaji, ale nejdražší jídlo stálo 5,50 JOD, tak jsme to riskli. Pánové nám ochotně ukázali, co, kde a jak připravují. Řekli jsme jim, že je nás sedm a rádi bychom ochutnali, jestli by nám to mohli nějak namíchat. Po chvilce nám na stůl nanosili hotovou hostinu, snědli jsme možná tak 2/3 a funěli jsme ještě druhý den ráno. Tak výborné jídlo jsme už dlouho nikde nejedli a to za 35 JOD pro všechny.
Cestou stoupáme do hor a na všechny strany obdivujeme výhledy daleko do skal. Bohužel, většinou holých a pustých. Nahoře v kopcích se objevuje dokonce pár fleků se zbytky sněhu a v pozdním odpoledni už vjíždíme do Wadi Musa. Když se před námi v záplavě zapadajícího slunce objevuje náš hotel Esperanza Petra, krve by se v nás nedořezal. Sice na skvělém místě, ale tohle je rozestavěný dům, tam budeme bydlet? Z ostatních arabských států jsme na rozestavěné domy zvyklí, ale náš hotel? Na bookingu tak určitě nevypadal. V rozčarování se jdeme podívat dovnitř. Vítá nás milý „recepční“, hned nám vše ukazuje, radí, co a jak v Petře, doporučuje restauraci na večeři, pokoj pro 3 za 75 JOD, ke vstupu do Petry je to kousíček z kopce. No dobře, ukecal nás, už usedáme na terasu s čajem a šíšou a spokojeně koukáme, jak slunce zapadá za skalnaté hory. Asi se nám tu bude i líbit.
Wadi musa
Hotel Esperanza Petra
Západ slunce nad Petrou
Noční Wadi musa z terasy hotelu
Pár mínusů se sice našlo, snídaně začíná až v 6h, to už jsme chtěli být v Petře, ale 30 minutové zpoždění snad přežijeme. Topí se dost hlučnou klimatizací, která občas fouká studená, takže na spaní nic moc. A ráno neteče voda, vůbec. Pustili ji až těsně před šestou, asi vypínají, aby jim v noci nezamrzla. Ale ochota a milé chování personálu to vše vynahrazuje. Vyrážíme do Petry.
Venku je kolem 8°C a vychází sluníčko. Vstupní branou procházíme cca kolem 6:30 a volným tempem projdeme ve stínu mezi skalami soutěsky Al - siq až k Pokladnici. Tady se samozřejmě na chvíli zdržíme. Když lezeme na protější skálu na focení, budíme zrovna mladého beduína pod hromadou koberců a dek. Jen se usmívá a začíná uklízet děsný bordel všude kolem. Pokračujeme dál po Street of facades, všude kolem je co obdivovat. Pořád je ještě ale dost chladno a tak se moc nezdržujeme a jdeme dál za sluncem. Když dorážíme k hrobkám, slunce už krásně svítí a hned je líp. Na cestu po 850 schodech do kopce k Monastery už bychom ani tak moc teplo nepotřebovali. Nahoru dorážíme kolem 10h a klášter je bohužel ještě ve stínu. Rozhodli jsme se trochu porozhlédnout kolem, uvelebit se s čajem a kávou u kavárny na lavičkách a čekat. Vypadalo to jako dobrý plán, ale dejte 7 lidem hodinu a půl u Monastery! Nedovedete si představit, kolik fotek je nutné potom promazat.
Celou tu dobu pozorujeme narůstající počty návštěvníků a jsme zvědaví, jak to bude vypadat dole. Zpět vyrážíme před polednem. Po stezce už míří davy lidí pěšky i na oslech a v údolí se to jen hemží, lidmi, koni, osli, velbloudy, povozy a taky spoustou koček, psů a štěňátek. Je tu spousta všelijakých stánků s drobnostmi, ale kromě dvou nevábně vypadajících restaurací tu bohužel není moc možností občerstvení, což je škoda. Část naší výpravy už začíná být trošku hladová, proteinové tyčinky prý nestačí, usazujeme je u stánku s nápoji a vyrážíme obhlídnout hrobky, teď už zalité sluncem. A taky obsypané lidmi. Kolem 14h vyrážíme cestou zpět k východu. Pokladnice i soutěska Al – siq mají teď úplně jiné barvy, než tomu bylo v chladném ránu.
Vstup do soutěsky Al - siq
Pokladnice
Ráno je všude pusto a prázdno
Monastery
Z Petry vyrážíme na pozdní oběd do restaurace Al wadi, která měla výborné hodnocení. Musím potvrdit, že každé jídlo zde bylo opravdu výborné. Teplá pita rovnou z pece, velbloudí kebab nebo jordánské speciality, vše chutnalo skvěle. Posilněni vyrážíme směrem k Mrtvému moři.
Cesta je dlouhá, ale přes skalnaté hory opravdu krásná. Díky kvalitním vozům z půjčovny i plná adrenalinu. Po chvíli brždění obě auta začala vibrovat. Tak jsme si dali pauzu s výhledem až na moře, zvolnili jsme tempo a pokračovali opatrně dál.
Pár kilometrů do cíle nám ještě chybí
Večeře v Irish pubu
Do hotelu Dead sea spa jsme dorazili kolem 19h a zašli ještě na večeři do nedalekého Samarah mall. Je to malé nákupní centrum s několika obchody se suvenýry, produkty z Mrtvého moře a několika restauracemi různých kuchyní (libanonská, americká). Naši chlapi byli šťastní, že si dali konečně čepované pivo v Irish pubu. K jídlu jsme tentokrát vybrali nejordánské nachos, za to nejlepší, jaké jsem kdy jedla.
Ráno nás pohled z okna moc nepotěšil. Počasí se od včerejška zhoršilo, obloha zatáhla a začalo foukat. Nicméně předpověď na arabiaweather hlásí od 10h zlepšení, takže v klidu posnídáme a doufáme, že se slunce objeví. Check out na hotelu je až ve 12h, takže po desáté míříme na pláž už s plavkami a zvědaví, jak moc bude tohle moře jiné, než ta ostatní. Na hotelové pláži ještě studujeme cedule, které ukazují, kam až dosahovala hladina v roce 2000, 2005 a 2010. Od té poslední je to k vodě pořád ještě pěkný kousek. Není to moc veselý pohled. Nakonec je ale čemu se zasmát, každý příchozí na sebe ve spěchu patlá bahno a mizí v teplé vodě Mrtvého moře. Sluníčko sice vykukuje, ale co si budeme nalhávat, je čerstvo. Voda je teplejší. A zkusit jsme to prostě museli. Někteří z nás nadšeně pokračovali ještě i do vyhřívaného hotelového bazénu, aby si slunce užili naplno.
Hladina Mrtvého moře v roce 2000
Hladina Mrtvého moře v roce 2005
Hladina Mrtvého moře v roce 2010
Z hotelu vyrážíme znovu do Samarah mall, abychom si dali oběd v Ocean restaurantu nabízejícím libanonskou kuchyni a nemuseli hledat jídlo cestou do Aqaby, kde máme večer v 18h vrátit auta.
Mrtvé moře
"Konec" Mrtvého moře
Lotova žena
Cesta do Aqaby vede nejdřív podél pobřeží Mrtvého moře. Zastavujeme okouknout Lotovu ženu, obdivovat nádherné zátoky se solnou krustou a zdokumentovat smutný "konec" Mrtvého moře. Opravdu to vypadá, že zmizí dřív než si všichni dokážeme představit. To, co se zde děje je až neskutečné a velmi smutné. Pohled na propadlé krátery a zbytky moře střídají na druhou stranu od Jordan valley highway barevné skalnaté hory a písečné duny. Odpoledne uteče jako voda a už jsme těsně před Aqabou, ještě dotankujeme a vracíme auta v Avisu. Domluvili jsme se, že nás odvezou za stejných 10 JOD, jako taxíkáři, na hranice, takže ani nemusíme vytahovat kufry z auta. Jen si to prý máme odřídit sami. Náramně se tím asi baví, jak jsme v jejich provozu zmatení.
Na hranicích procházíme opět několikerou kontrolou pasu a skenem na jordánské straně, v duty free utrácíme poslední JOD, co nám zbyly a už míříme do Izraele, odkud nám zítra v 11:30 h odlétá letadlo.
Na izraelské straně některým důkladně proberou kufry, pak všichni absolvujeme opět rozhovor s úředníkem: “Kde jste byli? S kým cestujete? Kam jedete? Kde budete bydlet? Kdy Vám letí letadlo?“ Opět nám několikrát zkontrolují pasy a vyrážíme ke stanovišti taxíků před hranicí. Je pátek večer, což znamená, že hranice ve 20h zavírá a autobusy už touto dobou nejezdí. Chlapi nezapomínají poznamenat, že se najednou cítí být v bezpečí a v civilizaci. – Na chvíli. - Taxíkář chce do hotelové čtvrti za každé auto 50 ILS, je to odsud kousek, ale jsou tu jenom dva, takže nám nezbývá než souhlasit.
Po příjezdu na hotel Rich royal suites nás čeká další nemilé překvapení. Snídaně je sice od 7h, ale v jiném hotelu, asi 10 minut cesty odsud. Takže to, že jsme si vybrali hotel, kde je zastávka autobusu přímo před vchodem, je nám k … Ale no tak dobře, to nějak zvládneme.
Další šok nás ale čeká hned po příchodu na pokoj, hnusně plesnivá koupelna, za 4.300 Kč na noc! No tak sem dobré recenze psát určitě nebudeme.
Vyrážíme se podívat k moři, projít se večerní promenádou a dát si něco k jídlu. Narazili jsme na Gulf restaurant. Příjemné prostředí, žádný luxus, jídlo jakž takž šlo a i když jsme neměli úplně velký hlad a dali si jen obyč pizzu s něčím na pití, platili jsme dvojnásobek toho, co v Oceanu u moře nebo v Petře a trojnásobek ceny jídla v Aqabě.
Poslední ráno vstáváme tak, abychom stihli dojít na snídani do hotelu Pegasus, vrátit se pro kufry a odjet prvním autobusem v 8h na letiště. Další překvapení, v Pegasusu podávají snídaně až od 7:30h, takže kupujeme pár příšerně drahých, balených croisantů a sušenek v obchůdku pod hotelem a běžíme na autobus.
Ten jede načas a asi za půl hodinky jsme na letišti.
Všichni varovali, že tu musíme být alespoň 3 hodiny předem.
Když jsme vystáli frontu na odbavení kufrů, zjistili jsme, že před námi stojí úřadník, se kterým musíme nejdřív absolvovat security check a že máme zavolat i děti, protože pak už zpět nepůjdeme, ale dál. Otázky musí položit všem, celé rodině naráz. Podle česky vytištěného formuláře tedy odpovídáme na otázky typu: „Kdo Vám balil kufr? Měli jste ho celou dobu pod kontrolou?“ apod. A teprve s modrým lístkem z této kontroly můžeme pokračovat dál. Tenhle lístek pak chtějí vidět všichni, ještě asi 5x nebo víckrát?
Před cestou pár lidí upozorňovalo, že je lepší mít letenky vytištěné, ale načetli si je i z mobilů, papírové nebyly nutné. My jsme prošli celé to kolo kontrol asi za půl hodiny, protože jsme byli na letišti mezi prvními a odlétala první dvě poloprázdná letadla. Dokážu si ale představit, jak musely fronty na začátku u bezpečnostního pohovoru s počtem přicházejících lidí narůstat.
Na letišti byla v sobotu dopoledne polovina obchodů zavřená. V jediné otevřené kavárně jsme si dali konečně kafe a koupili pár příšerně drahých baget na cestu. Gate otevřeli docela brzy a začali všechny nahánět, aby se už nahlásili. Pak nás ale nechali stát před budovou a čekali jsme. Několikrát se ještě přišli zeptat, jestli je tam ten, či onen, vypadali pomateně. My koneckonců taky, před naším letadlem stála sanitka se zapnutými majáky a z letadla vyváděli ošetřovatelé v rouškách mladého klučinu. Naštěstí roušky po chvíli sundali a s klukem se dál bavili a smáli, jakoby nic. Takže koronavirus jsme si snad neodvezli.
Odlétáme z Eilatu, ráno tu bylo 18°C. Když sedáme cca o 4 hodiny později ve Vídni, je tu naprosto stejná teplota, paráda. Nemám ráda 30° C teplotní skoky. Počasí vyšlo na výbornou.
Cestou domů hodnotíme uplynulých pár dní a dohadujeme se, který zážitek byl ten NEJ, nedokážeme se shodnout.
Tři naprosto odlišná, unikátní a nezapomenutelná místa – WADI RUM – PETRA – DEAD SEA. Zůstanou nám v myšlenkách hodně dlouho.
Věřím, že i Vám tyhle ryze praktické informace pomohou, abyste neváhali, využili možností levných letenek, které se z Prahy, Bratislavy nebo Vídně nabízejí a vyrazili třeba už o jarních prázdninách poznávat krásy Jordánska.
Kdybych jela znovu? Nám to termínově nevycházelo, ale asi bych radši letěla do Ammánu a z Eilatu potom zpět. Ale i takhle to bylo super, vrátila bych se tam hned.
Jak se ti cestopis líbil?
Jana _18 procestovala 33 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil6 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Docela hezky napsano a taky vlastne aktualne ,zvazovali jsme to Jordansko i ten Izrael a cim dal vic se po takovem cteni utvrzuju v tom, ze Izrael radeji tedy mozna ne i kdyz ten Ejlat s levnyma letenkama laka a nabizi se letetet do Ammanu ,tam pujcit auto absolvovat Mrtve more a pak vse ostatni az do Aqaby a tam vratit auto a odletet pak s Ejlatu
Ale kdyz ctu o tech cenach v Ejlatu ,zjevne mensi vstricnosti a jeste to otravovani na hranici a k tomu priplatek za vraceni jinde nez pujceni ,tak si rikam jestli radeji nevolit zpatecni let z Ammanu , pripadne letet do Aqaby a vypustit cestu k Mrtvemu mori a absolvovat jen Petru a Wadi rum V Aqabe ,nebo tedy v okoli by mela byt snad moznost vykoupani se v Rudem mori ,taky hezka, ale tak zatim tomu nechavam volny prubeh ,Navic mi prijde ze ta oblast neni moc bezpecna i kdyz jsme v muslimskych zemich nikdy zadny problem nemeli , spis to myslim tak, ze je to oblast pripadneho mozneho valecneho konfliktu a do takovych zemi vazne nemusim
Docela hezky napsano a taky vlastne aktualne ,zvazovali jsme to Jordansko i ten Izrael a cim dal vic se po takovem cteni utvrzuju v tom, ze Izrael radeji tedy mozna ne i kdyz ten Ejlat s levnyma letenkama laka a nabizi se letetet do Ammanu ,tam pujcit auto absolvovat Mrtve more a pak vse ostatni az do Aqaby a tam vratit auto a odletet pak s Ejlatu
Ale kdyz ctu o tech cenach v Ejlatu ,zjevne mensi vstricnosti a jeste to otravovani na hranici a k tomu priplatek za vraceni jinde nez pujceni ,tak si rikam jestli radeji nevolit zpatecni let z Ammanu , pripadne letet do Aqaby a vypustit cestu k Mrtvemu mori a absolvovat jen Petru a Wadi rum V Aqabe ,nebo tedy v okoli by mela byt snad moznost vykoupani se v Rudem mori ,taky hezka, ale tak zatim tomu nechavam volny prubeh ,Navic mi prijde ze ta oblast neni moc bezpecna i kdyz jsme v muslimskych zemich nikdy zadny problem nemeli , spis to myslim tak, ze je to oblast pripadneho mozneho valecneho konfliktu a do takovych zemi vazne nemusim
Děkuji. Jordánsko mohu po těchto zážitcích opravdu doporučit. Milí lidé a skvělé jídlo.
Co se místa týče, opravdu záleží jen na Vás, co tam chcete vidět. Mrtvé moře, tak, jak vypadá dnes, už dlouho nebude. Petra, byla už i v lednu odpoledne docela plná lidí a v poušti rostou luxusní kempy, jako houby po dešti. I v Aqabě je už dnes spousta luxusních hotelů, ale to špinavé město a nevalné pláže, mě osobně ke koupání vůbec nelákaly. Rudé moře s příjemným odpočinkem bych si radši užila třeba v Egyptě. Myslím, že i Jordánsko bude brzy s přibývajícími turisty bohužel úplně o něčem jiném.
Děkuji. Jordánsko mohu po těchto zážitcích opravdu doporučit. Milí lidé a skvělé jídlo.
Co se místa týče, opravdu záleží jen na Vás, co tam chcete vidět. Mrtvé moře, tak, jak vypadá dnes, už dlouho nebude. Petra, byla už i v lednu odpoledne docela plná lidí a v poušti rostou luxusní kempy, jako houby po dešti. I v Aqabě je už dnes spousta luxusních hotelů, ale to špinavé město a nevalné pláže, mě osobně ke koupání vůbec nelákaly. Rudé moře s příjemným odpočinkem bych si radši užila třeba v Egyptě. Myslím, že i Jordánsko bude brzy s přibývajícími turisty bohužel úplně o něčem jiném.
Pekný cestopis.
"Myslím, že i Jordánsko bude brzy s přibývajícími turisty bohužel úplně o něčem jiném."
Jordánsko bude také isté, akurát pribudnú "hallomyfriendi". Už teraz Jordánci na juhu Jordánska vidia turistov len ako chodiace peňaženky.
Pekný cestopis.
"Myslím, že i Jordánsko bude brzy s přibývajícími turisty bohužel úplně o něčem jiném."
Jordánsko bude také isté, akurát pribudnú "hallomyfriendi". Už teraz Jordánci na juhu Jordánska vidia turistov len ako chodiace peňaženky.
Mikire s prominutím řešíš kraviny. Neboj se toho a do Jordánska leť a do Izraele taky, ale zvlášť (tam tě nepříjemně překvapí akorát ceny ubytování a jídla). Jestli si v obou zemích nenajdeš něco, co se ti bude líbit, tak se budu divit.
Mikire s prominutím řešíš kraviny. Neboj se toho a do Jordánska leť a do Izraele taky, ale zvlášť (tam tě nepříjemně překvapí akorát ceny ubytování a jídla). Jestli si v obou zemích nenajdeš něco, co se ti bude líbit, tak se budu divit.
moc hezký cestopis a zaujala mne Vaše varianta Eilat aqaba... přijde mi to jako dobrá volba, když se nechci trmacet přes celé Jordánsko, jen kvůli tomu se dostat do Aqaby. Chtěla bych se zeptat jak se Vám Aqabe líbilo? pláž, koupání atd? Díky
moc hezký cestopis a zaujala mne Vaše varianta Eilat aqaba... přijde mi to jako dobrá volba, když se nechci trmacet přes celé Jordánsko, jen kvůli tomu se dostat do Aqaby. Chtěla bych se zeptat jak se Vám Aqabe líbilo? pláž, koupání atd? Díky
Přiznám se, že samotná Aqaba mě nijak nenadchla. Neprošli jsme ji křížem krážem, zdrželi jsme se tam pouze jedno odpoledne, na můj vkus je to moc špíny i v okolí luxusních hotelů. Pláže ve městě vypadaly čisté a oproti Eilatu klidné, tam jsem měla pocit, že je to jeden velký cirkus. Kdybych měla Aqabu jednoduše popsat, řekla bych, taková arabská klasika. Ale lidé moc milí.
Přiznám se, že samotná Aqaba mě nijak nenadchla. Neprošli jsme ji křížem krážem, zdrželi jsme se tam pouze jedno odpoledne, na můj vkus je to moc špíny i v okolí luxusních hotelů. Pláže ve městě vypadaly čisté a oproti Eilatu klidné, tam jsem měla pocit, že je to jeden velký cirkus. Kdybych měla Aqabu jednoduše popsat, řekla bych, taková arabská klasika. Ale lidé moc milí.