Kapverdy a vlakem zpět - Portugalsko, Španělsko, Francie

Původně jsem přemýšlela, zda nemám cestopis rozdělit na 2 části - někoho asi víc zajímají Kapverdy a někoho část cesty po Evropě, ale vzhledem k tomu, že já jsem to měla jako intenzivní 3 týdenní cestu, přišlo mi škoda si to rozdělit. Klasicky tady můj záznam z cest píšu jako "deník" a snažím se k tomu přidat užitečné rady, které by mi třeba v plánování pomohly.

Pondělí 29.8

Zrovna jsem se vrátila z měsíční cesty po střední Asii, ale nechala jsem si 2 dny na přebalelení a hurá znova na letiště. Letadlo v 19 30 mělo klasicky mírné zpoždění, ale nakonec po 22. hodině dosedáme v Lisabonu. TAP je pěkně drahá nízkonákladovka, ale alespoň měl stevrad/letušák vtipnou bezpečnostní ukázku a aplaus celé zadní poloviny letadla.

Hned u východu z letiště je zastávka metra s automaty, kde za 2 eura kupuji jízdenku (0,5 eura je za kartu kam se jízdenky nahravají) a hurá směr město. Vystupuji na zastávce Marques de Pombal a na hostel to mám kousek. Na hostelu se můžu v klidu a potmě ubytovat (aneb celý pokoj už spí).

Úterý 30.8.

Ráno si dám hostelovou snídani a hurá do centra. Pěšky jsem došla na konečnou zastávku tramvaje 28 - Campo Ourique, kterou jsem se svezla až do centra k pevnosti. Zvolila jsem méně vytíženou konečnou, ale cestou do centra se tramvaj pořádně naplnila. Do tramvaje platí běžný lístek na hromadnou dopravu - já si na svou kartu nahrála několik eur, které se mi budou postupně strhávat (každá jízda je pak cca o 0,2 eur levnější než jednorázový lístek).

Po návštěvě několika vyhlídek a pak už směr na Castelo de S. Jorge. Zde kupuji za 5 eur vstupné studentské vstupné. Pevnost má několik částí, dá se vylézt na hradby a výhledy jsou k nezaplacení. Z pevnosti zamířím k vyhlídce Santa Justa, Praca do Comercio a taky třeba na zastávku Santa Apolónica, kde potřebuji vyřešit místenky na vlak. Odsud potom zamířím do Bairro Alto a do parku Eduarda VII. Kde se zrovna koná obrovský knižní festival.

Výhled z Castelo de S. Jorge

Turistická atrakce...

Středa 31.8.

Hned ráno jedu metrem do přístavu Cais do Sodré a odtud vyrážím lodi do Cacilhas. Na loď přes řeku platí stejná karta jako na mhd (lístek je ale o něco dražší). Na druhé straně si procházím přístav, kde je krásný maják a taková mini pevnost a pokračuji dál. Cestou k soše Krista ještě zastavuji u pevnosti a několika vyhlídek. Vstup do areálu sochy je zadarmo, jediné, co se platí je pak vstup na samotnou sochu, který si ale nechávám ujít.

Od sochy Krista potom zamířím zadní cestou dolů k moři, skrz rozpadlé domy až k výtahu, který mě opět vyveze nahoru do města. Almada je malebné městečko, které má spoustu pěkných uliček a byla jsem ráda, že jsem místo tram/busu z přístavu k soše šla pěšky. V přístavu akorát dobíhám loď zpět do Lisabonu.

Kousek za přístavem je zastávka tramvají a autobusů, já naskočím do 15 a mířím směr Belém. Další mojí zastávkou je Belémská věž a poté klášter. Vstup do kláštera stojí 10(5eur), ale vstup do kostela je zdarma. Popravdě doporučuji pouze návštěvu kostela- v  klášteře se projdete po 2 balkónech a nahlédnete asi do 2 místnosti. Pokud tedy nechcete dát 250 Kč za foto spot, tak vám nic neuteče. Zato kostel je parádní a rozhodně stojí za návštěvu!

Socha Krista

Skoro jako Golden Gate

Belémská věž

Klášter

Čtvrtek 1.9.

Ráno budík před 6 a hurá na letiště. Stíhám první metro které jede v 6 30. Tap má na letišti v Lisabonu celou svoji zónu, kde probíhá samoodbavení, posílám tedy batoh pryč a doufám, že se s ním ještě uvidím. Let byl velmi příjemný, sice jsem měla místo u okýnka, ale celou dobu mi do sedadla bušil malej spratek a vedle mě seděl pán na vozíku, takže když bych potřebovala na záchod, musela bych ho přelézt jako jeho paní. Jídlo taky nic moc, ale hlavně že letíme.

Nakonec jsme přistáli chvíli po 12 s ohromným aplausem cestujících a pak že tleskají jen Češi. Jinak letos mám v oblibě letiště, kde se letadlo otáčí na runway a ještě se od něj se chodí pěšky přes půlku letiště (viz. Faery)

Na letišti jsem vyměnila 200 eur, protože jsem si myslela jak zaplatím ubytování kartou – jak avizovali chichi, ani omylem. Obecně výměna peněz je tu fakt výhodná- buď můžete platit eurem, ale platíte asi o 9% (vrací vám v escudos horším kurzem), nebo vyberete z bankomatu kde jsou, ale supr čupr poplatky jak prase a nebo na letišti kde do 63 eur je poplatek 350 cve, do 249 eur 5%, pak to nějak klesá na 3,5% a 1,5%. V bance se platí s každou výměnou 500 cve, ale u bank i bankomatů jsou vždy ohromné fronty. Doporučuji si tedy vyměnit jednou a hodně, ať proděláte co nejméně.

Na letišti na mě čekal odvoz z hotelu za 10 eur. Letiště je sice vzdáleno asi jen 5 km od města, ale cesta je pěkně hnusná, takže lepší za investovat. Z letiště bohužel nic jiného nejezdí. Ubytovala jsem se a hurá do města. Bydlela jsem v historické části města- tzv. Plateau – je na kopci a shlíží na další čtvrti. Je tam pár zajímavých míst- kříž, výhled a starý tank. Spousta obchodů, pár ministerstev a ambasád. Je to opravdu malá část města. Odtud jsem sešla po barevných schodech dolů a šla do další části města. K známé pláži Quebra Canela. A jedinému obchoďáku snad na celých ostrovech – Praia shopping. Chtěla jsem si koupit nanuk, ale v jediném supermarketu, co tam byl samozřejmě nic neměli. Jinak tam bylo pár obchodů s bůhvíčím a oblečením ale jinak pusto...jo a ještě kino tam snad někde je.

Vydala jsem se tedy zpět, cestou se zastavila u mercado de sucurpia ohlédnout aluguery na další den. Pak jsem pořídila nějaké zásoby a šla jsem na hotel.

Praia

Po dešti

Centrum města z dálky

Pátek 2.9.

Ráno mě přivítal slejvák, ale nedala jsem se a v žabkách a s deštníkem vyrazila k stání aluguer – sdílených minibusů. Na schodech jsem se málem zabila, ale dorazila jsem. Aluguery jsou bílé dodávky, které mají vždy z boku u řidiče a spolujezdce napsané kam jedou. Vždy se čeká než se naplní a tak můžete čekat 5 minut (jako já) a nebo klidně půl hodiny. Mám pocit, že ale to se vám nestane, aluguery jezdili fakt často.

Postavení Aluguer u Mercado de Sucurpia

Cestou vyhrávali místní vypalovačky a já se tísnila s dalšími 20 lidmi. Sice bylo napsáno, že se jede jen do Cidade de Velha, ale jela i někam dál, takže si hlídejte, kde chcete vystoupit. Pokud chcete vystoupit na specifickém místě, řekněte to řidiči chvíli před (nebo poproste nějakého spolujezdce, ať to zařídí užitím google translate). Platí se při výstupu, vylezete ven a přes okénko spolujezdce podáte peníze. Lepší je mít drobné, ale vezme i o něco větší. Cesta stála 100 CVE.

Cidade Velha je první město na celých Kapverdách, je tu nejstarší koloniální kostel a první koloniální ulice – Banana street. V Banana street je zmíněný kostel. Na náměstí ve městě je pomník obětem. Kapverdy totiž sloužili jako bod tzv. Obchodu po trojúhelníku. Z Evropy se přivezly cetky do Afriky za který se koupili otroci, ty byli převezeni sem – tady probíhalo „přeučení“ na otroky, pak je hodili do Ameriky, kde za ně nakoupili brambory a tak. Kapverdy byli před objevení Portugalci neobydlené.

V Cidade Velha Portugalci taky provozovali pěstovatelské pokusy – snažili se vypěstovat kokosy, cukrovou řepu a tak. Spolu s mangy a banány se to tu vše pěstuje do teď.

Ve městě je taky rozpadlá katedrála a na kopci je taky pevnost. Za 500 CVE uvidíte UNESCO video (a myšku pobíhající kolem), dostanete pásek na ruku, popis makety a případně i provázení po pevnosti. To mi ale přišlo jako zbytečné a tak jsem si jí prošla sama.

Když jsem se vrátila zpátky do města na náměstí se už rozjel trh se suvenýry. Já, ale naskočila do aluguery a vyrazila zpět do Praii. Tady jsem si prošla tržiště, zašla si koupit dortík a pak vyrazila na pláž.

Cidade de Velha

Špičková infrastruktura

Pevnost

Katedrála

Sobota 3.9.

Ráno jsem si zabalila batoh a nechala se odvést na letiště. Dneska mě čekal domácí let se společností Bestfly na vedlejší ostrov Maio. Letiště má fakt zajímavý systém- sice je napsáno, že se odbavuje na přepážce 7-8 ale ve finále je to na 1-3. Takže prostě, tam kde jsou lidi, tam se běžte postavit. Nebuďte nervózní, check in se zavírá až se všichni odbaví- klidně 15 min před plánovaným odletem. Kufry se nandávají zhruba 10 min před odletem, zatímco se nastupuje.

Na letu byli povinné roušky, u vstupu vám stříknou dezinfekci a pak se celé letadlo ještě postříká. Překvapilo mě, že vše hlásili jak v portugalštině, tak i v angličtině. Letadlo má 19 řad 2*2. Ale uklidnilo mě, že má busy schedule – před námi přiletelo ze Salu, z Maia letí zase do Praii a potom odlétá asi hodinu po přistání a půl hoďky potom zase na Sal.

Letiště na Maiu je opravdu malinkaté, přistávací hala je jen krátká úzká chodba, kde vám na „polici/pás“ vydají kufry a odletová hala je trochu větší s malou přepážkou na odbavení.

Z letiště už je vidět hlavní město ostrova Porto Inglés/Ilha di Maio. A je to asi 2 km. Z letiště jezdili taxi a pravděpodobně i aluguery (ty jezdí po celém ostrově- ale nejsem si jista kde přesně staví a kolik stoji). Ale já se klidně prošla, na město už bylo od letiště vidět.

Snad většina silnic se opravovala což trochu komplikovalo cestu. Ubytovala jsem se na hotelu a první co, že jsem vyrazila na nákup – hlavně pro vodu. Už když jsem vycházela trochu kapalo, ale během těch 5 minut k obchodu se šíleně rozpršelo. To mi samozřejmě překazilo plány, ale místní byli nadšení- všichni se koupali v oblečení ve vodě, která tekla z okapů. Jak jsem se pak dozvěděla v Tarrafalu – voda je fakt velký problém. V roce 2017 bylo super sucho, což je zde obecně problém a navíc na Kapverdách neumí „recyklovat“ vodu. No, ale když jim zase prší až moc, tak vypadne elektřina na celém ostrově (jak jsem si pak taky vyzkoušela v Tarrafalu).

Každopádně asi za 20 minut přestalo pršet úplně. Vydala jsem se na malou pevnost, která je ve městě a potom na vzdálenější pláž Ponta Preta, která už je součástí chráněných oblastí na Maiu. Maio je ostrov plný pláží a zajímavé fauny. V moři se dají spatřit velryby a na plážích se líhnou želvy. Proto je i většina pláží součástí chráněných zón a během želví sezóny (cca květen - říjen) se večer na plážích nesmí dělat nic, co by mohlo želvy rušit. Já jsem bohužel líhnout želvy neviděla, ale za to jsem potkala několik prázdných vajíček.

Pevnost na Maiu

Neděle 4.9.

Po vydatné snídani jsem se došla vykoupat na pláž, ale k mému velkému zklamání byly fakt super vlny (červená vlajka), hlavně voda hodně stahovala zpět. Ve vodě jsem tedy nebyla moc dlouho a spíš jsem si užívala sluníčka. Potom jsem si ještě prošla městečko, vyšla na vyhlídku a potom k solným dolům. Další zajímavostí Maia jsou salinas. V "laguně" poblíž moře se usadí voda a po vypaření tam zbydou vrstvy soli. Ty potom místní shrabou do takových větších hromad a dále je zpracují. U těchto salinas je krátká naučná cesta s info tabulemi a taky informační centrum (to má sice jistou otevírací dobu, ale když jsem tam přišla a měli mít zavřeno, stejně bylo otevřeno). Tam se dozvíte víc informací o ostrově a také si můžete koupit místní sůl. (já si koupila malou hezky zabalenou lahvičku za 150 cve)

Na lístku u lodi psali, že tam máme být o hodinu předem a tak jsem v přístavu stála v 15 hodin. Celý přístav se opravuje a tak jsem seděla a čekala na židli vedle stavbyvedoucího. Okolo 16 (plánovaný odjezd lodi) se začali scházet lidi na molo a v 16 15 jsem konečně v dáli viděla loď. Ta přistála v  16 30. V 16 45 poté, co se všichni vylodili jsem doufala, že konečně začne nástup na palubu, ale houby. Kufry se skládaly do přívěsu náklaďáku, který měl pak velký problém zajet do lodi – navíc kvůli velkým vlnám se najížděcí můstek hodně hýbal. Užívala jsem si spalující rovníkového sluníčka a v 17 45 jsme konečně vyrazili! Plánovaný příjezd do Praii byl v 17, ale tak stane se.

V 19 hodin jsem už konečně vylezla z lodi, jen co jsem zahla na silnici vedoucí z přístavu, zastavilo mě několik lidí a aut, že rozhodně nemám chodit tou ulici, že je to super nebezpečný a že mě tam zabíjí. Protože jsem se rozhodla, že dneska ještě nechci umřít, protože chci vidět Barcelonu, tak jsem nasedla jsem tedy do sdíleného taxi a za 200 cve se nechala dovést k hotelu. S rychlostí jakou projížděl řidič tu ulici a s tím jak nervózně vypadal jsem čekala, že snad po nás začnou střílet. Každopádně jsem byla ráda, že jsem na hotelu.

Solné doly

Pondělí 5.9.

Ráno jsem si koupila nějaké jídlo (což jsem večer předtím nestihla) a vyrazila k stanovišti aluguer. Původně jsem měla v plánu hike v národním parku Serra Malagueta, ale když jsme se k němu přiblížili byla strašná mlha a pršelo. Rozhodla jsem se tedy hory vynechat a jet rovnou do Tarrafalu. Cena za cestu byla 600 CVE.

Nechala jsem si zastavit u koncentračního tábora. Vstupné stojí 200 CVE a rozhodně stojí za návštěvu. Odpoledne jsem si prošla město, trh, promenádu kolem moře a taky jsem zašla na slavnou pláž s nápisem Tarrafal. Na pláži jsem potkala místního, který se snažil učit anglicky a tak jsme si chvíli povídali. Nejen návštěva koncentračního tábora, ale i konverzace s místním byla docela eye-opening. Jinak kvůli dešťům nefungovala v celém městě elektřina a později už jen wifi až do pozdního večera, ale osobně mi to příliš nevadilo.

Jinak jsem byla ubytovaná v místním hostelu Taraffal´s meeting point v sdíleném pokoji. V celém hostelu jsme byli 4 (z toho jeden pár) a ostatní měli soukromý pokoj, takže jsem byla v 8 lůžáku sama.

Santiago je zelený ostrov

Tržiště

Koncentrační tábor

Úterý 6.9.

Servírovaná snídaně byla opravdu bohatá a konečně jsem trochu využila prostředí hostelu a seznámila se se Španělkou (která se mnou shodou okolností včera jela aluguerou). Ráno jsem ještě trochu doufala, že bych mohla jít na hory, ale stále tam byla mlha. V noci navíc hodně pršelo a tak se aluguera cestou zpátky musela vyhýbat spoustě spadaných kamenů na silnici.

Dopoledne jsem tedy strávila plaváním v moři a potom vyrazila do Assomady – města na půl cesty mezi Praiou a Tarrafalem. Město je známé svým tržištěm ale popravdě mě trh nějak nenadchl – podobné jsem viděla jak v Praie tak v Tarrafalu. Potom už jsem dojela do Praii, kde jsem doutratila zbylé escudos a „rozloučila“ se s městem.

Večer jsem se ještě jednou vyděsila v tomhle nejnebezpečnějším městě Kapverd několika výstřely venku a tak jsem byla ráda, že další den odlétám 😂.

Středa 7.9.

Měla jsem domluvený odvoz z hotelu v 10 hodin, ale auto nikde a tak jsem si šla shánět taxi. Hned jak jsem došla na hlavní ulici už u mě přizastavoval taxík. A za 1000 CVE (stejná cena jako u domluveného odvozu) mě hodil až na letiště. Tam byla samozřejmě šílená a pomalá fronta na odbavení, na kontrolu zavazadel i na následnou pasovou kontrolu. Letadlo tak nabralo zpoždění- odlet měl být v 12 30 (to jsem teprve nastupovala do poloprázdného letadla) a nakonec letadlo odlétalo skoro o hodinu později. Aby toho nebylo málo, ještě jsem byla posazená k únikovému východu, takže jsem byla celý let vystresovaná tím, jak to budu muset někde otvírat. Večer jsem se potkala se svým parťákem na další část cesty.

Hodnocení a shrnutí Kapverd

Kapverdy byly moje první navštívená destinace v Africe a rozhodně to byla skvělá volba! Kapverdy jsou zajímavý mix africké a evropské/portugalské kultury a ostrovy jsou nádherné! Doporučuji navštívit jiné ostrovy než Sal a Boa vista, kde jsou akorát pláže a hotelové komplexy. Já jsem byla hrozně ráda, že jsem byla nejen na hlavním ostrově, ale viděla jsem i malý (skoro zapomenutý) ostrov Maio.

Ve finále na Kapverdách všechno fungovalo a neměla jsem žádný velký problém. Pokud nepočítám letenky na Kapverdy, jeden vnitrostátní let a loď mezi ostrovy, celé Kapverdy mě vyšly na 280 eur.

Čtvrtek 8.9.

Ráno jsme vyrazili do Sintry, a to příměstským vlak co jezdí co 10-20 minut z několika nádraží ve městě (Oriente,Rossio). Můžete použít kartičku na dopravu viva viagem a jednosměrná jízdenka stojí asi 2 eura a nebo v rámci celodenní za 6 eur.

V Sintře jsme začali výšlapem k Palacio de Pena a to kolem Castelo dos Mouros. A zaplatili jsme si vstupné i do parku tak i do zámku, za 14 eur. Co nás zklamalo bylo, že celá prohlídka zámku vypadala tak, že jsme postupovali v dlouhé řadě plné lidí celým zámkem.

Pak jsme se prohlídli park a pokračovali k Quinta da Regaleira. V rámci vstupného (10 eur) je vstup do parku – kde je například iniciating well, zámek i kaple. Den jsme zakončili prohlídkou centra města a návratem zpět do Lisabonu. Sintra je naprosto nádherné město plné historie a památek a mě osobně nadchla mnohem víc než samotný Lisabon.

Pátek 9.9.

Ráno jsme se opět dopravili na nádraží Oriente. Odtud nám chvilinku po 7. odjížděl vlak do Porta. Na tamním nádražím jsme nechali ve skříňce zavazadla (za tuším 10 eur skříň) a vyrazili do města.

Zde jsme navštívili památky jako: Ponte Duomo, Clerigos igreja, pár kostelů, katedrálu, Ribeira, nebo třeba nádraží Sao Bente - asi nejhezčí nádraží, co jsem kdy viděla… Město nás uchvátilo a myslím, že si tady každý najde to svoje. Fun fact - asi 3 krát nám někdo nabídnul drogy (od trávy až po hašiš), což se nám v žádném jiném městě nestalo. Z města jsme odcházeli navíc obtěžkáni několika litry portského vína. Z Porta nám jel po 19. vlak (motoráček) do španělského města Vigo. Tam jsme se ubytovali v hotelu a hned šli spát. Jinak portugalské vlaky asi zásadně nejezdí na čas? Protože oba vlaky měli hned na první stanici třeba 15-20 min zpoždění.

Ještě krátce zmíním důvod naší cesty vlakem. Oba jsme totiž vyhráli Interrailpass v rámci soutěže DiscoverEu - ten umožňuje 7 dnů v rámci jednoho měsíce cestovat vlaky po Evropě (v některých je nutná seat reservation, která stojí 5 ale i 34 eur).

2 kostely a mini domek mezi nimi

Kachlíky všude

A regio vlakem do Španělska

Sobota 10.9.

Plán na dnešní den byl jet ráno vlakem do Madridu a ten si projít (další den potom cestou do Barcelony navštívit Zaragozu). Ale osud nebo španělské vlaky tomu chtěli jinak. V rámci interrailu jsme si museli koupit místenky (v Portugalsku a Španělsku to jde až na nádraží a ne online jako skoro všude jinde), ale všechny vlaky do Madridu byly na několik dalších dnů beznadějně vyprodané. Zvažovali jsme naše možnosti a opravdu jsme nechtěli platit min. 100 eur za jiné dopravní prostředly, když nás místenka má stát max. 10 eur. Nakonec jsme našli alternativu. Šli jsme si projít Vigo (i se všemi batohy, protože na nádraží/obchoďáku nemají žádnou úschovnu). Velmi nás zaujala pevnost San Sebastian. Z které zbyla jen půlka a zbytek tvořila hodně hezká budova :/ a nebo několik eskalátorů do kopce.

V 13 20 jsme pak nasedli na vlak do Madridu, ale dojeli jsme asi jen do 80 km vzdáleného Ourense. Tady jsme se dopravili skrz celé město do hostelu, zanechali zde batožinu a vyšli si do Parque botánico. Jedná se o kopec nad městem s krásnými vyhlídkami- otevřeno má od 10 do 20-21 (podle měsíce) a vstup je zdarma.

Zajímavostí na španělských vlacích je nejen jejich přesnost odjezdu (snad jediný vlak neměl zpoždění), ale i to, že vám při vstupu kontrolují zavazadla a lístky - jako na letišti a to po teroristickém útoku na vlaky v Madridu v roce 2004.

Výhled na Vigo

Neděle 11.9

Dneska jsme měli celý den na Ourense. Proto jsme ráno nikam nespěchali. Prošli jsme si v klidu město - mělo překvapivě zajímavé a hezké historické centrum, zastavili se na oběd a pak si zašli k řece. Kolem řeky je udělaná krásná promenáda a dokonce tam bylo i veřejné koupaliště (vypadalo to, že bylo zadarmo).

Před 21 nám jel vlak do Madridu, kam jsme dorazili těsně před půlnoci. Přejeli jsme tedy „cercanías“ (příměstské vlaky, které ale zastavují i v centru - bylo to levnější) z nádraží  Charmartín na nádraží Atocha v centru. Do 1 do rána jsme byli v McDonalds, ale pak zavřeli sezení. Nezbylo nám než vyrazit za památkami :-). Noční Madrid žil i v neděli, my se doplazili do centra a chodili po památkách nebo třeba hráli Uno. Tak či tak jsme nějak přežili a po 5. jsme už byli zpět na nádraží Atocha.

O tom si v ČR zatím můžeme nechat jen zdát

Pondělí 12.9

Ráno v 6:30 jsme už frčeli do Barcelony. Tam jsme se potkaly s naší kamarádkou, která se k nám připojila. Protože byl check-in až od 16, nechali si věci v lockeru (14 eur za jednu velkou skříň, do které se nám vešli všechny naše věci a ještě tam bylo místo) a vyrazili jsme do Akvária. U skříněk, kde jsme nechali věci jsme objevili i kartičky se slevami a hned tam byla i sleva 2 eura do Akvária. Vstup nás tedy stál 22 eur. Akvárium je slavné hlavně díky takzvanému tunelu, kde všude kolem vás je voda a ryby. Tunelem projíždíte na jezdícím pásu. Krom tunelu se tam nacházejí i menší nádrže, ale ty až tak supr čupr nejsou. Myslím, že bych návštěvu doporučila kdyby vstup stál tak o polovinu méně.

Po Akváriu jsme vyrazili na pláž Barceloneta. Byla jsem příjemně překvapena zázemím na pláži - v rozumných vzdálenostech tam byli veřejné toalety zdarma, věže plavčíků, sprchy, .... Pláže i moře byly čisté. Ale co jsem slyšela, během léta to bývá horší.

Po check inu do našeho Airbnb (kde jsme bydleli i s majiteli) jsme se ještě šli podívat do barrio gotico, kde jsme bydleli. Velmi nás zaujala katedrála, která se zrovna opravovala a velkou část lešení zdobila reklama na Samsung....

Úterý 13.9.

Ráno jsme vyrazili do Monserratu, což je klášter v kopcích kousek za Barcelonou. Jeli jsme cca hodinu vlakem z centra Barcelony za 5 eur do stanice Monistrol de Monserrat, odkud jsme vyrazili asi na 1,5 dlouhý výšlap ke klášteru - naštěstí bylo docela zataženo a tak jsme nebyli sežehlý sluníčkem. První jsme se pokochali výhledy a pak jsme si prohlédli baziliku a vyrazili ke kříži sv. Miquela (cca 20 min), odkud byl parádní výhled na klášter.

Když už jsme měli výhledů dost, seběhli jsme zase zpátky do městečka Monistrol odkud jsme vyrazili vlakem zpět. Naší další zastávkou v Barceloně byl Parque Guell se vstupným 10 eur. Park byl navržen Gaudím a nám se strašně líbil. Navíc z něj byly krásné výhledy na celou Barcelonu.

Když jsme vyšli z parku byl už večer a my se rozhodli zajít na paellu a sangríu. Obojí nás nezklamalo a my měli skvělý večer.

Středa 14.9.

Dneska se od nás oddělil spolucestující č. 1, neb musel zpět do Prahy. My jsme s kamarádkou vyrazily za dalšími Gaudího památkami. Jako první jsme se zastavily u Paláce Guell, který byl kousek od "naší" stanice metra. Pak už jsme vyrazily na naší první zastávku - Sagrada Família. Obě nás tahle stavba uchvátila (ale buď se vám Gaudí hodně líbí a nebo naopak vůbec, nic mezitím že jo...). Plácly jsme se přes kapsu a koupily si lístek za 24 eur (normální nestudentský je za 26, s přístupem na věž za 36), abychom se podívaly dovnitř.

Od katedrály jsme se pěšky vydaly k dalším Gaudího domům - Casa Mila, Casa Batllo, .... Na oběd jsme si zašly do restaurace Oassis Natural Cooking (na ulici Passeig de Gracia). V téhle moderní a útulné restauraci jsme si daly tapas (nachos se "vším") a pizzu. A bylo to jedno z nejlepších jídel z celé dovolené, proto tu taky uvádím název.

Odpoledne jsme se pak vydali ještě na Castell de Montjuic, do 1/3 kopce vede zubačka, na kterou platí běžné jízdenky jako na metro. Od ní potom ještě vede lanovka, ale nám se nechtělo platit 10 eur. Kopec to totiž není skoro žádný a byly jsme nahoře super rychle.

Co jsme si ale zaplatily, byl vstup na pevnost (za cca 6 eur). Dozvěděly jsme se něco z historie Barcelony, ale hlavně jsme měly parádní výhledy na celou Barcelonu

Pevnost Monjuic

Tapas

Čtvrtek 15.9.

Dopoledne jsme se šly projít na promenádu kolem Barcelonských pláží. Pláže i promenáda byla plná aktivních lidí a my si užívaly příjemnou atmosféru. Po návratu jsme se odcheck-outovaly a vyrazily do centra na oběd. Pak už jsme se vydaly na nádraží, odkud nám v 14 odjížděl vlak (TGV na které jsme se super těšily) do Paříže.

V Paříži jsme ihned pocítily výraznou změnu naší geografické polohy, neboť tady bylo asi 15°(zatímco v Barceloně asi 30). Koupily jsme si jízdenky na metro - paklík po 10 (překvapilo nás, že nám vyjelo deset malých jednotlivých lístků..) za 15 eur. Metro bylo čisté a klidné a my dorazily do Aubervilliers do našeho Airbnb. Kde nás čekalo nádherné ubytování (zase sdílené s majiteli), ale asi nejlepší z celé dovolené.

Pátek 16.9.

Obě jsme už Paříž navštívily a tak jsme měly spíš seznam "restů", co bychom chtěly vidět nebo si připomenout. První z nich bylo Museum Louvre. Dopředu jsme si "koupily" (do 26 let je spousta památek ve Francii zdarma) lístky na 9, ale ve frontě jsme byly už o něco dřív. Chtěly jsme totiž ze všeho nejdřív vidět Mona Lisu bez nějakých větších front, abychom si v klidu mohly projít zbytek muzea. Dopředu jsem si nastudovala kudy kam v Louvru. U Mona Lisy jsme byly asi mezi prvními 10, (respektive 9:06 jsme si jí už fotily :-)). Byla to pak super výhoda, protože jsme si zbytek Louvru procházely bez nějakých davů. Určitě doporučuji navštívit apartmány Napoleona III., které jsou fakt nádherné.

Z Louvru jsme se potom vydaly po nábřeží Seiny (s malou zastávku v boulangerii na kafe a pan au chocolate) až k Notre-Dame. Opravy jsou v plném proudu, ale mě opravdu trhalo srdce vidět katedrálu takhle - naposledy jsem byla v Paříži ještě před požárem.

Pak už jsme se procházely pařížskými uličkami, navštívily pár pěkných obchůdků a taky Lucemburskou zahradu a Pantheon. V jedné boulangerii jsme si koupily oběd (výborný salát/bagetu) a sedly si s ním jako místní v parku. Parky byly plné židlí, které se daly volně přemisťovat...

Po obědě jsme vyrazily za dalším uměním - tentokrát do Musee d´Orsay. Tady byly naším hlavním cíle malby (post)impresionistů.

Závěrem celého dne byla pak návštěva Eiffelovy věže. Dopředu jsme si za 13 eur koupily vstup až na vrchol na 19:30. Což nám akorát vyšlo na západ Slunce nad Paříží.

Sobota 17.9.

Druhý den v Paříži už jsme si nechaly takový volnější. První jsme vyrazily do čtvrti Montmartre a do Sacre-Coer. Odtud byly krásné výhledy na město, ale velmi nás zaujal místní bleší trh. Měly tu opravdu pěkné kousky a já si koupila historický pohled s motivem Paříže za cca 1. Rozhodně to ale mělo lepší atmosféru než pouliční prodejci blýskajících se miniatur Eiffelovky.

Vzaly jsme to kolem Moulin Rouge a přes kavárnu až k Vítěznému oblouku. Odtud jsme se vydaly po Champs-Elysees zpět do centra a k opeře. Cestou jsme se zastavily v pár obchodech (nejvíc nás zajímala francouzská kosmetika a jídlo). U Opery je vyhlášený obchod s parfémy (někteří z nás se sem už vracely) Musee du Parfum. Obě jsme si koupily parfémovou vodu (cena 20-30 eur).

Po obědě jsme se už tak volně procházely, navštívily pár filmových lokací a hlavně místní supermarket, abychom si mohly koupit pár francouzských jídel/nápojů, které si dovezeme do Čech.

Neděle 18.9.

Dneska nás už čekala dlouhá cesta zpátky do Prahy. Původně jsme měly mít jen přestup ve Stuttgartu a Mnichově, ale kvůli zpoždění jsme nakonec jely z Stuttgartu místo rychlíkem ICE 2 regionálními vlaky a doufaly, že stihneme náš rychlík do Prahy. Nakonec jsme 3 minutový přestup ve Schwandorfu zvládly a stihly jsme ten samý rychlík, kterým jsme původně měly jet už z Mnichova.

Shrnutí evropské části

Jako dopravní prostředek jsme používali vlaky v rámci vyhrané jízdenky - rozhodně jsme dost ušetřili, ale pokud bych si měla interrail kupovat sama asi bych do toho nešla - neboť cena místenek se docela nasčítá (když jen třeba Barcelona-Paříž stojí 34 eur).

Co se týká cesty a měst samotných, tak bych neměnila. Samozřejmě bych ráda viděla ten Madrid (který jsme měli jen jako noční) a Zaragozu, ale zase jsme navštívili i menší města, která byla taky pěkná a zajímavá. Tady ještě nějaké cenové shrnutí, kde je započítáno vše kromě Kapverd:

Ubytování: cca 8 500,- (plus 10 eur městská taxa v Lisabonu, která se platí zvlášť)
Vstupy: 115 eur
Jízdenky na dopravu: cca 50 eur
Rezervace místenek ve vlacích: 76,25 eur
Jídlo: cca 150 eur
+ další výdaje jako suvenýry atd..

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 3 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 4 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Larach

Cestopis byl naposledy aktualizován 16. 10. 2022

Larach procestovala 65 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 3 lety a napsala pro tebe 7 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

0 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.