Kékes - nejvyšší "hora" Maďarska
O Budapešti bylo napsáno už snad vše. Věděli jste ale, že se z ní ale dá dostat do pohoří Mátra vcelku snadno a levně?
Cestopis z roku 2018 napsal nsudo
Toto bude vcelku stručný průvodce cestou na nejvyšší bod Maďarska, který jsem absolvoval v horkém létě 2018. Ve stylu "cestovatel z Wishe" se věnuji okolnímu kraji a jeho zajímavostem, které na alespoň jednodenní návštěvu stačí. Samotné pohoří Mátra, ve kterém Kékes leží, má taktéž mnoho co nabídnout, ale o tom zde psát nebudu.
Prvně jsem se vydal na svou první návštěvu Budapeště, ale mým cílem byla hora Kékes, ačkoli se o hoře i na naše české poměry dá mluvit asi jen s nadsázkou. Měří 1014 metrů nad mořem a průměrně zdatný horský běžec by si ji dával dvakrát za den na rozběhání. Přesto se nejedná o místo, nad kterým by se mávnulo rukou, protože na kopci i pod ním jsou zajímavá místa a atrakce. A ačkoli se dá nahoru dostat i autem, tuto možnost nedoporučuji, už jen z principu, ale i z toho důvodu, že ta procházka stojí za to.
Vyrážel jsem z autobusové stanice Budapest, Stadion, u tehdy ještě rozestavěného stadionu Ference Puskáse, který v roce 2021 hostil zápas naší reprezentace v osmifinále s Nizozemskem. Cílem bylo městečko Gyöngyös. Protože jsem si nebyl vůbec jistý výslovností a jazykovou vybaveností prodavačů a prodavaček lístků, vybavil jsem se fixou, papírem a tento jsem pak přitisknul prodavačce na sklo přepážky. Anglicky mi vyhověla a ukázala, že tu jsou i automaty na jízdenky. :) Cesta po dálnici přímým spojem trvala něco okolo 75 minut a pokud mě paměť neklame, vyšla tehdy na nějakých 150 Kč jedním směrem, podle tehdejšího kurzu.
Městečko Gyöngyös je působilot tak poklidně, jak jenom třicetitisícové městečko uprostřed žhavého léta působit může. Přezdívá se mu "Brána Mátry", tedy pohoří, pod nímž leží. Dominantou jeho katastru je nejenom již zmiňovaná hora Kékes (budu nadále psát "hora", ať mě horští bohové na dalších cestách nevytrestají za rouhání se), ale i vinice, jelikož se zde pěstuje réva, ze které se pak vyrábí populární Tokajské víno, které určitě doporučuji. Příliš jsem se zde však nezdržoval a protože jsem si naplánoval cestu na Kékes o délce přibližně 15km, aby to bylo o něco zajímavější, tak jsem hned vyrazil.
Pod horkým sluncem, za jasného dne, jsem pak první polovinu cesty proklínal své prozřetelné rozhodnutí nevzít si čepici. Po třech kilometrech jsem sundal triko a hodil ho přes hlavu, abych se dostal pod horu do lesa v ještě alespoň trochu vodnatém skupenství. Za to mi sice poděkovaly paže spáleninami, protože jsem nesbalil ani opalovací krém, ale aspoň jsem zachránil mozek.
Cesta z Gyöngyös vede po trase značené žlutou značkou ve tvaru vína a je značená poměrně dobře, i když místy jsem konzultoval i mapy.cz, které tento region mají zmapovaný dobře. Jde se kolem vinic krajem, který místy připomíná Balkán (posuďte sami z fotek). Čímž ale nechci region hanit, každý z nás občas narazí na stopy Balkánu i u nás. :)
Přes kopec Pipishegy (na jehož travnatém vrcholu se nachází upozornění o leteckém provozu, který přes něj přelétá na letiště na jeho úpatí - viz foto) přicházím do vesnice Mátrafüred, která je centrem turismu pohoří Mátra. V obci a jejím okolí se nachází ubytování, muzeum, zoo s divokými prasaty, adrenalin park, zříceniny hradů... prostě vyžití se zde dá najít. :) Odsud se pak pokračuje mírným stoupáním na horu Kékes, která už je skrytá v lese a překonává převýšení necelých 700 metrů z obce.
Na vrcholu Kékes se nachází horská chata Tettö étterem, kde se za dobrý peníz dá vydatně a dobře najíst. Foodies asi odejdou zklamáni, na insta fotky to taktéž úplně není, ale jídlo je chutné a syté, což zvlášť po výšlapu ve 35 stupních je třeba. Stejně tak je zde několik vleků, které v zimě umožňují lyžování na delší modré a kratší červené sjezdovce. Za mojí návštěvy se zde objevilo i několik paraglidů.
Největší dominantou však je vysílač, který je vidět už z Gyöngyös. Na jeho vyhlídkovou plošinu se v roce 2018 dalo vyjet za nějakých 40 Kč a výhledy z něj stojí za to. Ostatně v cestě nestojí žádný vyšší kopec, takže za dobrého počasí je vidět údajně až do Budapeště, na druhou stranu pak přímo na sever i Tatry. Já to štěstí neměl, i tak jsem si ale vychutnal výhledy na místní rovinatý kraj na jihu a kopcovitou Mátru všude kolem.
Po jídle, odpočinku a důkladné dokumentaci všeho následovala cesta dolů zpět do Mátrafüred. A zde se nachází ještě jedna atrakce, kterou jsem zatím nezmínil - úzkorozchodná železnice. Dieselové vláčky s historickými vagony pendlující mezi Mátrafüred a Gyöngyös vás několikrát denně můžou (za tehdy 80 Kč) svézt a urychlit vám přesun. Já si cestu nechal nakonec, abych ušetřil nohy a užil si další zajímavost místního kraje. Cestou nás sice po souběžně vedoucí cestě předjížděli rychlejší cyklisté a do okna zavánělo silné aroma spáleného dieselu, ale sílu zážitku nepřebilo - dřevěné lavice a kamna ve vagonu dávají tušit, že se jedná o historickou záležitost.
Neslibuju si od tohoto článku, že do pohoří Mátra nažene davy, ale budu rád, když alespoň pomůže vykreslit Maďarsko v jiném světle, než jen Budapešť, Balaton a Györ, které známe nejvíce.
Jednalo se o jednoduchý jednodenní výlet, který byl vcelku levný. V pohoří Mátra se pak dá strávit i pohodový víkend, či i více dní. Pro další info přidávám některé zajímavé odkazy níže:
https://www.idnes.cz/cestovani/k...-sveta_tom
Jak se ti cestopis líbil?
nsudo procestoval(a) 19 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 1 rokem a napsal(a) pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.