KEŇA a TANZANIE

Tento cestopis přímo navazuje na cestopis Výstup na Mount Kenya: https://www.cestujlevne.com/cest...985-m-4123

Příprava: po výstupu na Mount Kenya si pojedeme odpočinout na pláž. Vybírám tu údajně nejhezčí keňskou: Diani Beach. Najdu noční autobus z Nairobi do Mombasy, tím ušetříme vzácný denní čas i peníze za ubytování. Náhodou objevím i 13hodinový noční spoj Nairobi - Kampala (Uganda!) a chvilku nad Ugandou opravdu přemýšlím. Jenže gorily vidět nechceme, respektive nejsme ochotni dát za tuto atrakci nehoráznou sumu kolem 5000 USD pro 2. Gorily ve volné přírodě tak v životě neuvidím, ale vůbec mě to nemrzí. Máme je i v Praze a můžeme se na ně koukat celý den z 1 metru za 350 Kč :)

Z nabídky CK (bez vstupu do parku, dopravy v Ugandě a ubytování): "Cesta za gorilami trvá obvykle 30 minut až 2 hodiny, podle toho v jakou hodinu přijdete na bránu parku a jaká gorilí rodina vám bude ten den přidělena. Po vypršení zaplaceného času na pozorování goril na místě (standardně 1 hodina za 700 USD nebo 4 hodiny za 1500 USD) potom strávíte stejný čas cestou nazpět na bránu parku. Dohromady tedy počítejte 2-5 hodin při standardní délce pozorování a 5-8 hodin při prodloužené délce pozorování goril."

Mnohem lepší než Uganda bude sousední Tanzanie. Minibusové spojení Nairobi – Arusha jezdí 2x denně a stojí jen 25 USD. Když už na Kilimanjaro (asi nikdy v životě a z mnoha důvodů) nepolezu, budu se na něj aspoň 2 dny koukat a snad nebudou pořád mraky :) Většina lidí v Keni nebo Tanzanii navštíví safari. My už na jednom úžasném byli v Botswaně a na další nepotřebujeme. Budu moc ráda, když nějaké zvíře někde náhodou potkám, já mám radost i z housenky, ale nejlepší jsou zvířata, která se nám ukážou nečekaně ve volné přírodě než při organizovaném nahánění po parku. Na divoké slony nebo na 2 zebry pochodující po silnici v Zimbabwe nikdy nezapomenu. Safari v Africe je také čím dál dražší, za 2-3 dny klidně zaplatíte i 1000 USD/osoba. My si raději v Tanzanii půjčíme auto a uvidíme, co budeme chtít. Taky chceme jet vlakem, to je v Africe nutnost. A musím vidět ty Masaje, kdysi jsem o nich četla (Bílá Masajka) a úplně jsem se v té maňatě viděla :)

Finální plán na leden 2025: po výstupu na Mount Kenya (4 noci) pojedeme rovnou na Diani Beach (2 noci), pak vlakem z Mombasy do Nairobi (1 noc), minibusem do Tanzanie (4 noci) a zpět do Keni. Postupně objednávám ubytování na bookingu, střídám hodně levné na přespání a dražší, které si chci užít, prostě klasika. A jedno ubytování je teda hodně drahé, ale já mezi ty Masaje moc chci :)

Protože první 4 dny jsme strávili v Národním parku Mount Kenya, začínám dnem pátým:

Den 5. a 6. - z Nanyuki na Diani Beach

Na ulici v Nanyuki nás zastavuje hodně starý pán a ptá se, odkud jsme. Říkáme, že z Evropy a že je to daleko. Pán ukazuje na nebe a ptá se, jestli jsme přiletěli letadlem? My, že ano. Stařeček se začne usmívat, obdivně kývá hlavou, zasněně kouká na oblohu a asi si představuje, jaké to tam nahoře je...

Po úspěšném zdolání hory Mount Kenya a pořádné odpolední očistě v pěkném a levném hotelu v Nanyuki jedeme večerním matatu zpět do Nairobi. Matatu jsou na autobusovém stanovišti přehledně označená velkými cedulemi stejně jako v Nairobi. Za 3 hodinový přesun platíme 800 keňských šilinků (KES)/osoba (= 147 Kč). Naše matatu není v moc dobrém stavu, má slabá světla, řidič toho v noci za jízdy ani moc nevidí, chvílemi se zdá, že jede poslepu.

Nanyuki

1. dopravní prostředek = matatu do Nairobi

U Tea Roomu (centrální autobusové stanoviště) v Nairobi vystupujeme ve 22:15. Je tu jako vždy spousta lidí a zmatek a my hledáme poslední dnešní autobus do Mombasy od (údajně nejlepší) přepravní společnosti Tahmeed. S pomocí místních jej najdeme a když chceme nastoupit, odchytí nás zdejší správce ve žluté vestě a neusazuje nás do tohoto velikého, pohodlného autobusu, ale do malého, starého minibusu. V něm chybí poslední 2 pasažéři, aby mohl vyrazit na dlouhou noční cestu do Mombasy. Minibus se nám nelíbí, představovali jsme si sklápěcí sedadla a klidný spánek, ale nemůžeme se tu v noci hádat se 6 černochy a najednou mi to přijde i zbytečné a hloupé. Naše 2 místa jsou ještě ke všemu za sebou a u dveří, ale to už neřeším, budeme spát a za pár hodin se vykoupeme v Indickém oceánu! :) Je noc, ale i tak vidíme, že minibus je v hrozném stavu. Sedadla sklopit nejdou, potahy jsou roztrhané, všude kolem i pod námi leží různá zavazadla, jen my dva máme celkem 4 batohy, místní nám je pomáhají uspořádat, ať můžeme všichni nějak spát. Luky má na zemi u nohou nějakou tlustou desku a 50 cm před sebou velikou obrazovku, která je puštěná skoro celou noc.

Kolem 23 hod. konečně vyrážíme do Mombasy. Luky chce za jízdy pootevřít okénko, to mu zůstane v ruce. Zasouvá ho zpět, nejde to. Fouká na nás na všechny studený vítr. Řidič zastavuje, opraví okno a jde zase řídit. Za 5 minut okno opět padá. Druhá oprava je delší. Řidič okénko napevno přišroubuje přímo k rámu okna a Luky dostane na zbytek cesty šroubovák, kdyby chtěl vyvětrat.

V minibuse je nás celkem 21, z toho 2 hodně malé děti: asi 2měsíční miminko a 2letý kluk. Ani jedno dítě za celou noc nezabrečí ani nezafňuká. Ale to už známe. Africké děti nebrečí, nevztekají se, ne, že by neměly důvod, hlad mají opravdu často, ale vědí, že pláč jim k ničemu nepomůže. Nejsou rozmazlené jako evropské děti. Nemají nic a jsou vděčné za všechno, co kdy dostanou. Chtějí si "jen" hrát a občas se najíst. Automaticky pomáhají dospělým. Pracují. Ne všechny chodí do školy. Škola je v Keni i Tanzanii sice zdarma, ale uniformy, školní potřeby, jídlo a doprava jsou pro místní obyvatele velmi drahé. Do školy proto chodí v obou zemích jen kolem 60% dětí.

Cestou zastavujeme 2x na záchod, kupujeme si nějaké jídlo. Jsme všude jediní běloši, kolem stovky černochů a na jejich chování vůbec není znát, že sem tak úplně nepatříme. Buď se tváří normálně, tzn. úplně nás ignorují (to mám vlastně nejradši) nebo se usmívají, chovají mile a přátelsky, někteří se ptají, odkud jsme. Představuji si, jaké by to bylo, kdyby v českém autobuse seděli 2 černoši. Kolik z nás by se na ně usmívalo, pomáhalo jim se zavazadly a dávalo se s nimi do řeči?

Náš vybraný bus Tahmeed

2. dopravní prostředek = přidělený minibus do Mombasy

Přestávka

Tímhle nás jelo 21

V Mombase kolem 7 hod. ráno vystoupíme z minibusu a místní už nás posílají na tuktuk k trajektu přes záliv, ten je prý zdarma. Tuktukář nás odveze 3 km až k bráně na trajekt, na který rovnou nastupujeme a za 5 minut vyrážíme opravdu zdarma přes záliv. Na trajektu jsme zase jediní běloši a v přístavu na druhé straně jdeme v tlačenici se stovkami místních nahoru po schodech na místní stanoviště matatu. Zdálky na nás volají, kam jedeme a my si rádi zakřičíme: "Ukunda" :) a hned sedíme v dalším matatu a chvíli čekáme, až se zaplní. Asi za půl hodiny už si v Ukundě kupujeme pivo a veliké palačinky za 5 Kč/ks.

Přesun k oceánu proběhl nakonec šesti dopravními prostředky: 1. matatu do Nairobi (3 hod.), 2. noční minibus do Mombasy (8 hod.), 3. tuktuk na trajekt 3 km (5 min.), 4. trajekt přes záliv (20 min.), 5. matatu do Ukundy (40 min.), 6. tuktuk na Diani Beach (10 min.). Vypadá to složitě, ale cestování v Keni je velmi jednoduché. Na jakýkoliv spoj navazuje nějaký další spoj, což je pro nás hodně neobvyklé. Nemají tu jízdní řády ani hodiny, přesto se každý rychle a levně dostane do svého cíle. Celkem jsme za dopravu k oceánu dali 2x 717 Kč, odpočinuli jsme si, vyspali se a ani nám nedošlo, že využíváme 6 dopravních prostředků rychle za sebou. A Keňané jsou úplně v pohodě. Pomáhají nám a nechtějí za to žádné peníze, většina jich umí anglicky lépe než my.

3. dopravní prostředek = tuktuk na trajekt

4. dopravní prostředek = trajekt přes záliv v Mombase

Na druhé straně

Vylodění

5. dopravní prostředek = matatu do Ukundy

6. dopravní prostředek = tuktuk na Diani Beach

Kolem 13 hod. přijíždíme do Diani Cottages. Po 5 dnech budeme spát v posteli :) Hned si to zkouším, nádhera! Náš domek na 2 noci je moc hezký, veliký, pohodlný, s kompletně vybavenou kuchyní a koupelnou s horkou vodou. Dnešní den plně věnujeme odpočinku, i moře vzdálené asi 300 metrů necháváme na zítra.

Diani Cottages

K bazénu si donesu talíř s velikou palačinkou za 5 Kč, odbíhám pro kafe, vracím se a palačinka je pryč! Někdo mi ji ukradl! Chci vidět, kdo měl tu drzost. Pokládám na stejný talíř sušenku, čekám, a asi za 10 sekund se zloděj objeví a sušenku na místě sežere :) Opice byly samozřejmě jedním z důvodů, proč jsem vybrala tohle ubytování, ale nějak jsem na ně úplně zapomněla. A kromě několika druhů opic tu máme i další zvířátka: spoustu ještěrek a obřího švába. Jdu si pro druhou palačinku.

Zloděj

Diani Cottages

V našem ubytování máme 6 chatek, většinou jsou tu páry, pak jedna rodina s dětmi a v 1 chatce bydlí samotný mladý muž a přivádí si sem hezké, mladé Keňanky. To je tu normální. Bílý muž jakéhokoliv věku (a tloušťky) si někam vede (většinou) krásnou, mladou Keňanku. Všechny mluví výborně anglicky a 50% z nich je HIV pozitivních. Prostituce je k vidění na pláži, ve městě, v restauracích i v našem ubytování a nikomu to nevadí. Něco podobného jsme viděli v Gambii, ale naopak: starší bělošky (i přes 65 let) se vedly za ruce klidně i s 20letými pěknými vysportovanými černochy.

Po 4 dnech na pytlíkách od Summitu (už mi vůbec nepřijdou tak dobré jako před cestou) jíme pořád čerstvé ryby. Na večeři v restauraci pro bílé sedí u poloviny stolů tyto zvláštní dvojice postarších Evropanů a mladých černošek. Plešatí tlouštíci vypadají vedle "svých" mladých holek velmi spokojeně a slečny se za ty peníze moc hezky usmívají. Chce se mi smát, snažím se na ně moc nedívat, ale sedí u všech sousedních stolů a opravdu přitahují pozornost. A také jsou tu s námi 2 tyto mladé, hezké Keňanky bez mužů, které si, díky svému povolání, můžou dovolit platit stejné ceny jako běloši.

Keňské šilinky

Rybka

Freshe

Seafood v sýrové omáčce v mušli

Den 7. - Diani Beach

Večer zalezeme do postele a probudíme se ve stejné poloze skoro za 11 hodin! Konečně jsme dospali výstup na Mount Kenya i dlouhý přesun k oceánu. Po výborné snídani vyrážíme na nejhezčí keňskou pláž. Diani Beach je dlouhá 17 km, je tu krásně bílý a extrémně jemný písek, ale jinak nás pláž moc nenadchla. Koupat se můžeme jen za přílivu (plán přílivů a odlivů je vždy součástí itineráře), v oceánu je spousta řas, plasty naštěstí žádné, ale chybí mi tu zátoky, kameny, útesy. Takhle jemný písek ale vidím poprvé. Přicházejí nás přivítat 2 místní kluci, všichni se zdravíme svahilským pozdravem "jambo!" [džambo]. Nabízí nám nějaké předražené dřevěné výrobky, odmítáme a jsou s tím v pohodě. Zazpívají nám píseň, kterou už známe z Keni, Luky s nimi na pláži chvíli tancuje :) Většině lidí vadí na plážích prodejci zvaní "majfrendi" - mně ne. Chápu je, je to jediný zdroj jejich obživy. Všem se dá slušně říct NE nebo je úplně ignorovat. Já si vždy představím, že jsem na jejich místě. I já se mohla narodit v Africe nebo v chudé čínské vesnici nebo třeba v Palestině. My všichni v Česku máme mnohem větší štěstí, než si uvědomujeme.

Ráno

Diani Beach

Jdeme se projít po pláži a najednou je za námi 6 km. Vybírám si nové pareo a stejná prodavačka nás za hodinu a půl najde o 3 km dál a raduje se, že nás poznala podle modrých plavek (jinak jim připadají taky všichni běloši stejní). Nechápeme, proč nás hledala a ona říká, že si někdo zapomněl u jejího stánku staré pareo a ona si myslí, že je moje a tak mi ho chce vrátit. Jenže moje není. Tohle je asi možné jen v Keni.

Diani Beach

Bar na pláži

Jiný bar na pláži

Diani Beach

Nové pareo

Hotelový bar

Ráno cestou po pláži jsem několika stánkařům slíbila, že se u nich zastavím později, až půjdeme zpět. A za pár hodin na mě opravdu každý z nich mává a volá, že jsem to slíbila. Překvapilo nás, jak Keňané dodržují své slovo. Cokoliv jsme si domluvili, bylo včas, bez problémů a to samé očekávají i oni od nás. A tak všechny stánky navštěvuji a aspoň jim pochválím zboží a trochu si popovídám. Ještěže jsem jim neslíbila, že si u každého něco koupím :)

Diani Beach

Siesta :)

Náš oblíbený bar na pláži, jedině tady mají passion fruit alko i nealko drinky:

Bar na pláži

Passion fruit cocktail

Bar na pláži

Den 8. - vlakem z Mombasy do Nairobi

Ráno dostáváme zase výbornou a trochu jinou snídani. Ovoce máme ještě ze včerejška, dnešním krmíme opice.

Snídaně II

Z Mombasy pojedeme nočním vlakem do Nairobi. V Mombase je nové, předimenzované nádraží, jezdí tu jen 3 vlaky denně. Kontroly probíhají podobně jako na letišti: batohy musíme položit rovně za sebe na pás, aby je očmuchal pejsek. Následují další 2 kontroly zavazadel i nás. Nic strašného ani složitého. Kupujeme lístky za 1500 KES. Jsme tu dřív, tak se rozšoupneme v nádražní restauraci. Personál všech 3 restaurací v přízemí se o nás málem popral. Dáváme si indické jídlo a jihoafrické víno. Později sedíme v čekárně a přijde k nám sympatický Keňan z jiné restaurace, jestli si nedáme kafe. Říkám, že jo, on je rád, já vstávám, ale mám sedět a chvilku počkat. Nejdřív donese zelený stoleček a za chvíli na něj položí tác s velikým kafem a nádobou s cukrem, kterou si v čekárně předáváme s ostatními. A takhle až pod nos tu všem nosí i jídlo nebo zmrzlinu.

Pejsek

Vlakové nádraží

Nádražní restaurace

Kafe na nádraží

Vlak je moderní, jede na minutu přesně, za jízdy se tu vytírá, WC je čisté. Zase jsme tu jediní běloši a každý nás ignoruje, což oceňuji. Sedadla ve 2. třídě nejdou sklopit, ale spali jsme skoro celou cestu. Za 5,5 hodiny a 300 Kč jsme v Nairobi.

Nástup

Lístky

1. třída

2. třída

Ve vlaku do Nairobi

V Nairobi jedeme z nádraží Boltem už podruhé do Hostelu Khweza, který je sice jen 1 km od Tea Roomu, ale v nebezpečné čtvrti hlavního města. Nám se tu ale líbí, personál je skvělý, už nás zná a s horkou vodou ve sprše už si taky umíme poradit. Za pár hodin dostáváme výbornou snídani na střešní terase, kterou jsme si objednali v noci přes mobil. Překvapil nás velký výběr úpravy vajec, různé druhy fresh džusů i ovoce, 3 typy toastů, k tomu káva nebo čaj.

Hostel Khweza

Pohodlná postel

Sprcha

Snídaně na střeše

Výhled z terasy :)

Den 9. - přejezd do Tanzánie

Pro přepravu do Tanzanie jsme vybrali firmu Impala. 7hodinová cesta minibusem z Nairobi do Arushy stojí jen 25 USD a dokonce pro nás v 6:30 ráno přijedou zdarma až do hostelu a odvezou nás pro lístky do své zamřížované kanceláře u zastávky minibusu. U nás nevídané. Doprava tady v Africe funguje výborně. Mají tu ranní, denní i noční matatu, minibusy, velké autobusy, vlaky, skútry, Bolty i taxíky, nemůže se tedy stát, že někde zůstaneme trčet.

Všude mříže

Kancelář Impala

Nakládáme

Jedeme do Tanzanie!

Impala je výborná společnost, i její minibusy jsou ve slušném stavu. Poprvé v životě máme zavazadla na střeše. Zastavujeme na WC před hranicemi, kde na těch dámských mají místo dveří závěsy - taky poprvé v životě. V Tanzanii na hranicích vidíme první Masajky, nabízejí nám své zboží.

Náš minibus

Zastávka před hranicemi

Hranice Keňa - Tanzanie

Cesta do Arushy

Přibližně 60% ze 70 milionu obyvatel Tanzanie žije pod hranicí chudoby s 1,25 USD na den. 32% populace je podvyživených. Školní docházka je sice do 15 let povinná, ale ve skutečnosti školu navštěvuje jen 60 % dětí ve věku 5–14 let. Nákup uniforem, knih a školních potřeb je pro mnohé rodiny obrovská finanční zátěž.

V Arushe u kanceláře firmy Impala nás má čekat někdo z půjčovny s naším autem a nikde nikdo :( Opět díky pomoci asi 6 místních (v Tanzanii nemáme data, tak zjišťují telefon na firmu přes web, někam za nás volají a do telefonu se rozčilují) asi za hodinu přebíráme objednané auto. Všem zúčastněným děkujeme, oni jen mávnou rukou a my vyrážíme do Tanzanie :) Vybíráme z bankomatu tanzanské šilinky, dobře se to přepočítává: 100 šilinků = 1 Kč. A pak už jen chci, aby se vyjasnilo a my zahlédli Kilimanjaro. Cestou se opravdu mraky na chvíli rozestoupí a těsně před západem slunce Horu vidíme celou. Je obrovská!

Naše fáro :)

Tanzanské šilinky

Cestou do Moshi

Kilimanjaro vykukuje

Kilimanjaro (5895 m)

Už se stmívá a my přijíždíme do ubytování v Moshi. Ve svém krásném domě nás vítá stále usměvavá a starostlivá Patricia. Připadáme si tu jako na zámku. Patricia má naprosto úžasnou venkovní kuchyni a v ní v lednici chlazené Kilimanjaro :)

U Patricie

Venkovní kuchyně

Kilimanjaro :)

Den 10. - pod Kilimanjarem

Bydlíme v útulné chatičce u bazénu, spíme opět skvěle, ráno je teplo a jasno. K snídani nám Patricia připravuje vejce, toasty, avokádo, mango fresh juice, kávu, čaj.

Naše chatka

Náš pokoj

U Patricie

Snídaně venku

Jedeme se podívat k jednomu ze vstupů do Národního parku Kilimanjaro. Jsou mraky, ale za pár minut se začínají rozplývat a zase vidíme Kilimanjaro (5895 m) v celé své kráse. Ne, nahoru nejdeme :) Ne, že bychom to nezvládli, ale... těch "ale" je v tomhle případě moc.

Cestou

Kilimanjaro

Pod Kilimanjarem

Jsme u Mweka Gate ve výšce 1640 m. Vrchol Kilimanjara - Uhuru Peak - je odtud jen 22,5 km a 18 hodin chůze, ale tato trasa se používá hlavně pro sestup. Z nejvyšší hory Afriky scházejí první nosiči. Turisté s průvodci přijdou později, chodí pomaleji (kromě nás :) ). Nosiči se po týdnu na Hoře umývají venku ve studené vodě a vyhřívají na slunci, známe ten skvělý pocit. Jenže během jedné minuty vidíme několikanásobně víc nosičů než za celé 4 dny na Mount Kenya! Kilimanjaro je vážně "masovka" :( Chaty i pro 120 osob, jde se ve větších skupinkách, nahoře jsou fronty na fotku skoro jako na Everestu a vstup do parku a všichni ti nosiči, průvodci a kuchaři jsou mnohem dražší než při výstupu na Mount Kenya.

Mweka Gate

Nosiči

Další nosiči

Mweka Gate

Spousta nosičů v cíli

Nosiči a Luky

Projíždíme vesnicemi pod Kilimanjarem, cestou zastavujeme u kávových plantáží.

Kilimanjaro (5895 m)

Vesnice

Pod Kilimanjarem

Cestou

Kávové plantáže

Pod Kilimanjarem

V Tanzanii se řídí vlevo. Ve městě Moshi je zmatek, ale za chvíli odbočujeme k termálním pramenům.

Moshi z auta

Cestou

Z auta

Cestou ke Kikuletwa Hot Springs jednou zabloudíme. Máme hlad a kvůli jídlu se necháme odchytit naháněči hned na parkovišti. Oběd nám dvěma připravují 3 kuchaři. Dáváme si hovězí na 2 způsoby, je výborné a levné.

Cestou k jezírkům

Cestou z auta

Cestou k jezírkům

V cíli

3 kuchaři pro nás 2

Oběd

Vstupné do Kikuletwa Hot Springs je opět stejné pro cizince i pro místní, tzn. že pro nás je levné a pro místní drahé: 10000 tanzanských šilinků (= 100 Kč). Místní většinou neumí plavat, za 50 Kč si půjčují i duše na plavání. Chvíli pozorujeme okolí :) Počet bělochů = 0, nálada ve vodě je výborná, ženy tu mají většinou 2dílné plavky. Svlékáme se a nikdo na nás (mě) nekouká, všem jsme tu opět úplně jedno, skvělé! Všichni si užíváme osvěžující koupel.

Pokladna

Kikuletwa Hot Springs

Skokan

Kikuletwa Hot Springs

Jezírka jsou 2 nad sebou a je tu silný proud. Nejsem dobrý plavec, ale tohle ještě zvládnu :)

V proudu

Spodní jezírko

Kikuletwa Hot Springs

Skokani

Horní jezírko

Kikuletwa Hot Springs

Večer míříme do krásné africké restaurace v "bílé" zóně (= pro bělochy), je z ní přímý výhled na Kilimanjaro. Dáváme si tanzanské curry, beef burger a zkouším fresh z baobabu, nic moc :)

Parkoviště

Restaurace 360°

Spodní "talíř" je pro 5 osob

Den 11. - hurá k Masajům

Po snídani se loučíme s Patricií, která se nás ptá, co by mohla na svém ubytování zlepšit. Odpovídáme po pravdě, že nic. Její vila, zahrada, bazén, venkovní kuchyně, pokoj, snídaně i přístup k hostům jsou bez chybičky!

Loučíme se s Patricií

Snídaně ve venkovní kuchyni

Na zahradě

Čeká nás skoro 3hodinová cesta autem za Masaji. Asfaltová silnice je pěkná, provoz minimální, tanzanskou policii v bílých uniformách vidíme zdálky a tušíme, co přijde. Zastavují nás. Budou chtít prachy. Žádný přestupek jsme neudělali, celé to bude podvod, korupce, prostě jsme bílí, tak budeme platit, ach jo! V duchu přemýšlím, jestli budou chtít 50 nebo 100 USD. A policajt začal docela hezky, slušně a s úsměvem: "Dobrý den, doklady, prosím, jeli jste moc rychle." Luky zdraví, podává doklady, okamžitě odmítá rychlou jízdu, protože on jezdí pomalu (a to je pravda, na "padesátce" jede raději 46 km/hod., moje nervy!). Já se na policajty usmívám, nic nepomáhá víc než úsměv následovaný pochvalou zdejší krásné země plné velmi přátelských lidí... K našemu překvapení nám policajt ukazuje fotku v mobilu! Tak oni mají fotku!? Zkoumáme ji. Je to naše auto, uvnitř sedíme my a jedeme na padesátce 65 km/hod. Mají pravdu. Tak to je v háji. A černý policajt celý v bílém (mají moc hezké uniformy): "Nechcete mi něco říct?" Luky: "Ne." Já mezi zuby: "Omluv se!" Policajt: "Opravdu ne?" Luky: "Já se omlouvám. Já... Já..." A policajt s úsměvem: "Jeďte opatrně a ať už se to neopakuje." Hodný policajt!? V Africe! Černoši odpustili bělochům pokutu! A odpustili by ji i bílí policajti černochům? Tak to víme jistě :)

Kilimanjaro

V nějaké vesnici

Obchod se vším možným

Masaj se svým stádem

Už tam budem

Přijíždíme k Masajům. Budeme bydlet v masajské vesnici, které se říká "boma". Jen ta naše boma z bookingu je čistě turistická, s plotem, bránou, zahrádkami a restaurací, ale sousedí s opravdovou masajskou vesnicí, kam se půjdeme podívat. Na recepci nás vítá sympatická Masajka a upřímně nám děkuje, že jsme sem přijeli. Mladý Masaj nám ukazuje maňatu, ve které budeme spát! :) Je obrovská a luxusně vybavená pro bělochy, ale jinak je to tradiční maňata, kterou uplácaly ženy ze zdejší vesnice z hlíny, trávy, kravského trusu a moči. Kostru chýše tvoří větve zabodnuté do země a slunce ve finále celou stavbu zpevní. U Masajů dělají všechnu práci ženy. Masaj celý život pase dobytek. Masaj nepomáhá. Ani zabít lva už nemusí. Naše maňata má na rozdíl od té pravé masajské hezkou betonovou podlahu, koberce, dřevěný nábytek, otevírací okna včetně sítí proti hmyzu, zamykací dveře, krásný strop a pěknou koupelnu s velkými bílými ručníky. Po zaplacení 1 noci je pobyt zde all inclusive. Dostaneme oběd, večeři, snídani, ovoce a voda, káva a čaj jsou stále k dispozici. Můžeme se zapojit do mnoha aktivit s Masaji (rozdělávání ohně, procházky, navlékání korálků, tance, zpěvy), nikdo po nás už žádné další peníze nechce a to ani při odjezdu. Mladý Masaj se nám omlouvá, že v koupelně teče jen studená voda, prý nám ale velmi rád vodu ohřeje a donese až do maňaty, stačí mu říct 30 minut předem. S díky odmítáme.

Recepční

Maňaty pro turisty

Uvnitř krása pro bělochy

V turistické maňatě

Strop

Luxus

Masajové jsou "děti krve a mléka". Plyne to z jejich zvyků pití čerstvé krve smíchané s čerstvě nadojeným mlékem. Masajové nařezávají zvířatům krční tepny a „pouštějí jim žilou“. Na každé zvíře přijde řada jednou za 4 dny. Vody mají Masajové nedostatek, ženy ji musí nosit z velké dálky, proto ji téměř nepijí a ani se moc nemyjí.

Jsme tu jediní turisté a recepční nám oznamuje, že za chvíli přijdou Masajové z vesnice a zazpívají a zatančí nám na uvítanou. Jen nám dvěma. Je nám hloupé, aby se kvůli nám scházela celá vesnice, ale oni jsou na to zřejmě zvyklí. Zamykáme maňatu :)) Branou už přicházejí masajské ženy a muži oblečení do svých tradičních barevných oděvů, ověšeni spoustou ozdob. Zpívají a tančí, ale on to vlastně moc zpěv ani tanec není, spíš opakující se výkřiky do rytmu, poskakování na místě a trhavé pohyby. Ženy mají na krku zvláštní bílé kruhy z korálků, při tanci podivně škubou rameny a pohazují tak s kruhy nahoru a dolů. V Africe pokaždé tančí Luky, dnes vytáhli mě :) Dostanu na krk korálkový kruh, zkouším to jejich trhání rameny, moc mi to nejde, i to jejich skákání je hodně vysilující, za 2 minuty mám dost :)

Maasai Boma

Zpěv a tanec

Tanec s Masaji

Zpěv a tanec

Masajské ženy

Masajky nejsou moc hezké - kromě naší recepční. Mají vyholené hlavy, které si potírají tukem, úplně vytrhané obočí, vytahané uši od zavěšených ozdob, špatné zuby, na obličeji různé vyřezané jizvy, které je mají zkrášlovat. Vypadají mnohem starší než ve skutečnosti jsou. Nemají žádná práva, jen povinnosti. Masajské ženy mají 6-7 dětí. Nikdy nesmí vidět muže jíst maso, samy později jen ocucávají kosti. Starají se vlastně o všechno: o děti, dřevo, oheň, vaření, nosí vodu. Přesto mají pro Masaje nižší cenu než kráva nebo koza. Všichni Masajové jsou moc milí, hodní a usměvaví. Jen tu jejich kulturu není snadné pochopit.

Masajské ženy

Masajka s dcerou

Tanec

Malí Masajové

Následuje oběd v pěkné jídelně s výhledem. Židle jsou pohodlné, vyrobené ze dřeva a kozích kůží. Jídlo je zbytečně luxusní, jenže skutečného masajského bychom se moc nenajedli. Masajové jedí jen občas kukuřičnou kaši, maso velmi zřídka, většinou místo jídla jen pijí mléko smíchané s krví svých zvířat. Po vydatném obědě dostávám šílený nápad, jdu s masajskou mamou navlékat korálky! Je to strašná práce, korálky jsou mrňavé, já nemám brýle, nejde mi to, nebaví mě to, krátký řetízek (na ruku) navlékám asi 20 minut a kouká se na mě přitom 6 dalších Masajů :)

Jídelna pro turisty

V jídelně

Oběd

Korálky

Moc to nejde

Do naší Maasai Bomy odpoledne přijíždí starší (než my) holandský pár ve velkém jeepu pro 8 osob s řidičem oblečeným v béžovém safari oblečku jako ve filmu. Tak tohle musí být hodně drahé, najmout si na pár dní takové auto s řidičem v Tanzanii. Nadšeně je vítáme, máme radost, že se poměr bělochů ku Masajům rázem zdvojnásobil a těšíme se, že si popovídáme a společně poznáme Masaje. Jenže Holanďané jsou po 4denním safari totálně vyčerpaní a chtějí spát. Ptáme se, jestli s námi půjdou v 6 ráno s Masaji na procházku a pak do školy a oni, že už mají Afriky dost :), koupili si na recepci lahev předraženého jihoafrického vína (400 Kč) a nešli s námi ani večer k ohni a na tanečky. Prý se už 4 dny nevyspali, pořád je budili, ve dne v noci v otevřeném jeepu naháněli zvířata a jedli pořád to samé. Ani nebyli ze safari moc nadšení. No, můj názor na safari je stále stejný: 1x za život zažít opravdu pořádné safari (a vůbec nemusí být 4denní) je nádherný zážitek.

K večeru jdeme s naší recepční a Masajem na procházku do skutečné masajské bomy a postupně se o Masajích dozvíme snad úplně vše. Úvodní proslov má starší Masaj, zřejmě šéf naší turistické bomy. Má 4 ženy, spoustu dětí a dobytka. Masajové můžou mít více manželek. Čím více má Masaj dobytka a dětí, tím je bohatší. Masajská žena musí být věrná jen jednomu muži. Každý Masaj má u sebe vždy 5 věcí: masajskou hůl, dýku, tradiční kostkovaný oděv (a pod ním nic), sandály vyrobené z pneumatik (vydrží 5 let, jsou velmi odolné a těžké) a nově má většina z nich v kapse MOBIL! Masajové mají mnoho obřadů, např. Eokoto e-kule (obřad, kdy Masaj smí pít mléko, aniž by ho žena viděla) nebo Enkang oo-nkiri (obřad, kdy žena připraví vybrané maso a bojovníci ho jedí). Zařazení muže do kmene je ve věku kolem 14 let. Vstupní podmínkou je obřízka. Provádí se bez umrtvení někým z kmene. Kluk nesmí od obřadu utéct, nesmí projevit bolest ani odvrátit zrak. Rituálem při vstupu do dospělosti býval pro Masaje po staletí přímý souboj se lvem! Vláda se tomu snaží zabránit, vymyslela něco jako "masajskou olympiádu", kdy Masajové předvádí své dovednosti a lvy nechají žít. Masajové nepohřbívají své mrtvé – nechají je napospas divokým zvířatům, někdy je i pomazávají krví a tukem, aby si jich zvířata všimla.

Dostáváme tradiční masajský oděv a hůl a blížíme se do opravdové masajské vesnice. Z druhé strany akorát přichází žena s těžkou nádobou plné vody na zádech, v ruce má menší kyblík, kterým vodu nabírala. K mámě přibíhá malá, asi 4letá holčička a automaticky jí bere těžký kyblík s vodou z ruky. Kolem postávají i její synové, ale ty tohle nikdy nenapadne, ani nesmí napadnout. Jednou z nich budou skuteční Masajové...

Prohlížíme si reálnou maňatu. Na rozdíl od té naší je opravdu malinká, dospělý muž se v ní nepostaví. V maňatě nejsou okna ani komín, přesto je tu ohniště primitivně vytvořené ze 3 velkých kamenů. V takovýchto maňatách spí až 8 lidí (žena a její děti).

V masajském :)

Malá pomocnice

Ve vesnici

Návštěva opravdové maňaty

Uvnitř maňaty

Ve vesnici

Procházka je příjemná, potkáváme spoustu dětí i zvířat a těsně před západem slunce se na obloze objevuje duha.

Procházka s Masaji

Děti mají novorozené kůzle

Boty z pneumatik

Před západem

Uvnitř vesnice má být široká kruhovitá ohrada, kde se na noc schovávají zvířata před divokou zvěří. V praxi tvoří ohradu jen hromada naházených větví s trny a kruh to taky moc není. Kolem zvířat jsou maňaty postavené ženami. Masajové jsou pastevci, zemědělství se vůbec nevěnují. Celý život Masaje se točí kolem dobytka, který pro něj má větší cenu než jeho žena.

Maňaty

Asi manželka

Maňaty nemají komín ani okna

Ohrada pro dobytek

V ohradě

Masajské bohatství

Uprostřed vesnice se shromáždily děti a čekají, až je Luky pozdraví, ale on neví jak. Naše recepční mu vysvětluje, že děti čekají, až jim pohladí hlavy. Děti jsou všude na světě stejné. I ty masajské se chtějí nosit a chovat a taky rády blbnou při focení :)

Ve vesnici

Co teď?

Takhle se u Masajů zdraví děti

Moje nová kamarádka z uvítacího ceremoniálu mě zve do své maňaty! Po takovém pozvání od masajské mamy toužím 20 let! Nadšeně přijímám. Dokonce si můžu sednout na její postel a vše si tu prohlédnout. Moc toho tu ale není. Kouř je velmi nepříjemný, štiplavý, přesně jako v knize. Nejsou tu okna ani komín.

Večer s Masaji sedíme u ohně. Dnes je úplněk. Masajové nám vypráví, jak dřív každý z nich musel zabít lva, aby se stal Masajem. Později zabíjeli lvy ve skupinách a dnes to již vláda zakazuje. Opět tančíme/skáčeme, za 5 minut jsme vyřízení a zpocení, ale Masajové prý vydrží tančit i 10 dní, když něco slaví. Těšíme se na noc v maňatě!

Pozvání do maňaty!

Jdu dovnitř

Sedíme na posteli

Zásoby jídla

Večerní skákání

Lenoch (pardon Masaj) u ohně

Den 12. - od Masajů do Arushy

Spalo se nám krásně, ale vstáváme ještě za tmy a jdeme s naším mladým Masajem na 5 km procházku savanou. Prý nevstal jen kvůli nám, chodí rád a my taky. A to je asi tak vše, co máme s těmito lenochy společné :) Fotím východ slunce a najednou za sebou slyším známý zvuk. Neotáčím se, ale ptám se Lukyho: "Dělá to, co si myslím?" Dělá. Masaj si jednou rukou odhrnul oděv a čůrá 3 metry ode mě. Čekám, až skončí, pak se otočím a jdeme dál.

U rybníka potkáváme starší masajskou ženu, kyblíkem nabírá bahnitou vodu do 20litrového kanystru, ten si zavěšuje pomocí popruhu za hlavu a jde pomalu do vesnice. Našeho Masaje ani nenapadne jí pomoct. Muži nedělají žádné těžké práce.

Východ slunce

Procházka

"Voda"

Masajská žena s kanystrem vody

Pořád nechápu to celoživotní masajské nicnedělání. Na procházce se ptáme našeho Masaje: "A co tady tak pořád děláte?" Masaj odpovídá: "Spoustu věcí." Já: "Třeba co?" Masaj: "Třeba trénujeme hod do dálky." To chci vidět. Masaj chytne svoji hůl jako oštěp a hodí ji do dálky. Asi 10 m. Říkám Lukymu, ať to zkusí. Na první pokus hodí o 5 metrů dál. Masaj uznale kývá. Pokračuju: "A co tady ještě děláte?" On: "My rádi chodíme." No, to my taky. Já prostě nechápu Masaje. Zřejmě musí mít obrovskou trpělivost a k tomu velké ego na to, celý život vydržet nedělat nic a vše nechat na ženách. Nenabrat vodu, nenosit vodu, nestavět chýše, nerozdělávat oheň, nechodit pro dříví, neudržovat oheň, nevařit, nepomáhat!, nestarat se o děti a za celý život vůbec nic nevybudovat, nevymyslet, nevykopat studnu, nikam se neposunout, v ničem se nezdokonalit. Bohužel vše z knihy Bílá Masajka je pravda a ji už vůbec nechápu.

V 7 hodin ráno se do místní Nashypai School sjíždějí nejen masajské děti ze širokého okolí. Některé jdou pěšky, jiné přiveze školní bus, další 3 přiveze táta na motorce. Všichni čekají, až se otevře škola. 30% z ceny našeho ubytování jde přímo této škole. Školní uniformy a pomůcky jsou velmi drahé, proto chodí do školy jen asi 60% dětí.

V Tanzanii žije 70 mil. obyvatel, z toho 60% pod hranicí chudoby. Každé třetí dítě v této zemi trpí chronickou podvýživou. 38 dětí z 1000 narozených zemře do 5 let věku na obyčejný průjem nebo kašel. Očekává se, že populace v Africe vzroste do roku 2050 o 90%.

Nashypai School v 7 ráno

Nashypai School

Školní bus

Táta se 3 dětmi

Nashypai School

Zdejší škola je postavena z darů několika evropských zemí. Docházka se píše křídou přímo na školní budovu. Všechny děti se před školou seřadí podle tříd, s paní učitelkou mají společnou rozcvičku, zpívají anglicky a tančí, recitují anglické říkanky a nakonec zazpívají tanzanskou hymnu. To je silný zážitek. Vcházíme do nějaké třídy, děti mají radost, automaticky se postaví, smějí a začnou zpívat a náš Masaj s nimi. Jen jedna holčička ve starém svetru spí a nikdo ji neruší. Není to Masajka, nemá oholenou hlavu. Výuka je pouze v angličtině, na tabuli mají příklady z matematiky a biologie, právě se učí o Koperníkovi. I ve třídě děti zpívají v průběhu celého dne, slyšíme je až do naší maňaty. Ve škole učitelé i žáci ví, že naše peníze dostane škola přes ubytování. Děti ve škole ani ve vesnici nežebrají a ani jim nemáme nic dávat, vyvolává to mezi nimi nepokoje. Víme, že africké děti jsou schopny se do krve poprat o bonbón :(

Nashypai School a docházka

Rozcvička před školou

Ve třídě

Zpěv ve třídě

Celý první den Masajky hluboce lituji a kdybych si mohla vybrat, byla bych 100x radši Masaj. A druhý den to mám přesně naopak. Masajští muži žijí extrémně nudný a stereotypní život. Byla bych určitě radši Masajka. Ty mají aspoň zážitky, spoustu práce, dětí, starostí i radostí. Ale určitě bych si nejdřív vyrobila jednoduché nástroje, nepálila bych čerstvé dřevo, v mojí maňatě by byl komín!, ve všem bych měla systém a taky plán :) Tajně bych sázela brambory nebo obilí a ještě by mě to bavilo a asi by mě velmi brzy z kmene vyloučili :) Trochu chápu, že Masajové odmítají jakýkoliv pokrok a uznávají (z lenosti) tradice, ale proč tedy mají v kapse pod kostkovanou dekou mobil?

Po snídani (palačinky, ovoce, fresh juice, káva) se s Masaji loučíme. U recepce jsou 2 krabičky na dýška, jedna pro personál, druhá pro školu. Ani při odjezdu nás nikdo nežádá o příspěvek, přesto do obou krabiček něco dáváme. Líbilo se nám tu. Nové zážitky a výborná zkušenost. Při našem odjezdu se zase shromáždí část vesnice a naposledy nám zatančí/zaskákají, tentokrát už přidávají i smích a mávání, za společně strávené 2 dny se už všichni známe :) A nakonec to tak drahé ubytování není (loni objednáno za 3500 Kč pro 2, teď už stojí 5000 Kč), když v ceně je veškeré jídlo, pití, káva a všechny ty masajské atrakce. Máme pocit, že za 2 dny známe Masaje dokonale, i když jejich kultuře stále nerozumíme.

Naše maňata

Zkouším boty z pneumatik, jsou těžké

V jídelně

Snídaně

Loučení :)

Masaj se svým stádem

Za hodinu přijíždíme do Arushy do Serengeti Villa. I tady nás vítají úsměvem a svahilským pozdravem "jambo!". Vracíme auto (= někdo si pro něj přijede) a dnešní den věnujeme nicnedělání. Pro mě je tohle poslední ubytování (za 10 USD/osoba) dokonalé! Malý, ale čistý pokoj v masajském stylu, v koupelně teče horká voda a je tu i toaletní papír (oboje je v Africe nadstandard). Venku krásný bar s houpačkami, spousta zeleně a posezení i poležení všude kolem, vkusné dekorace, pěkná a levná restaurace s coffee barem s kávou zdarma. K úplné dokonalosti chybí jen sklenka červeného vína. "Bohužel" tu prodávají jen celé lahve a Luky víno nepije, ale i s tím si poradím :)

Serengeti Villa

Restaurace

Coffee bar

Serengeti Villa

U první sklenky vína si povídám s Číňankou, která nyní žije v Belgii a po 4denním safari říká, že bylo moc dlouhé i drahé a opravdu nadšená je jen z parku Ngoro Ngoro s největší koncentrací zvířat na světě. Kráter s desetitisíci zvířaty, obrovskými stády, hejny a tlupami všeho, co chcete i nechcete vidět. Několikrát nám opakuje, pokud zvažujete safari, jeďte do Ngoro Ngoro. Tak možná, jestli ještě někdy budu chtít zažít krásné safari, bude to Ngoro Ngoro :)

Náš pokoj

Bar

Jihoafrická vína

Serengeti Villa

Pes by byl lepší

Zase Kilimanjaro :)

V Arushe jdeme na procházku. Hledáme nějaké místní jídlo, míjíme několik obchodů, kde seženete skoro vše, mají tu i Beauty Salon, škoda, už nemáme čas :) Akorát přijíždí školní bus, děti na nás volají a mávají.

Beauty Salon :)

Obchod se vším možným

Řeznictví :)

Školní bus

Školáci

A pak uvidíme ve stánku na ulici hranolkovou omeletu. Jsme v "černé" zóně, doteď jsme jedli v bílé, ale tohle musíme ochutnat! Uvnitř malé restaurace je příjemný chládek, vítá nás majitel, zrovna loupe brambory na další hranolky a pouští nám Boba Marleyho. Omeleta je rychle hotová, vážně výborná a veliká, každá snad ze 3 vajec a stojí 25 Kč, ani nedojíme. Cola tu stojí polovinu, co v supermarketu (10 Kč). Za 2 obří omelety s hranolkama a pitím máme platit 60 Kč. Dáváme majiteli velké dýško 40 Kč a všichni jsme spokojeni.

Hranolková omeleta

Kuchař

Uvnitř

"Černá" zóna

Svahilská večeře v našem ubytování je v kombinaci s jihoafrickým vínem vynikající.

Svahilská večeře

U ohně

Den 13. - zpět do Nairobi

Ráno nás čeká nejlepší a největší snídaně za celý pobyt v Africe. Nedá se celá sníst, palačinky, toasty a ovoce si bereme s sebou na 7hodinovou cestu do Nairobi. Až do ubytování pro nás zase zdarma přijíždí společnost Impala a plni nových zážitků jedeme minibusem zpět do Keni. Na obou stranách hranic se úředníci usmívají a vtipkují, to je pro nás úplná novinka. Ptají se, kde se nám líbilo víc, jestli v Keni nebo Tanzanii. Odpovídám podle okýnka dané země 1x Keňa a 1x Tanzanie a dostávám 2 razítka se spokojenými úředními úsměvy. Popravdě se mi líbí obě země a nemám ráda ta věčná porovnávání ani otázku "kdesevámlíbilonejvíc?" V Keni si naposled máváme s Masaji, kteří se celý den věnují tomu nejcennějšímu, co v životě mají: 🐐🐂🐐 .

Snídaně za 5 dolarů :)

Masajové se svými miláčky

U hranic

Závěr: Vím, že naprostá většina mých kamarádů, sousedů a příbuzných by takhle nikdy necestovala a vlastně by vůbec "mezi ty černý" dobrovolně nejela, případně by zůstala celou dobu na Diani Beach nebo úplně nejlépe na Zanzibaru :) No a pro mě byly 2 dny na pláži až moc dlouhé a vlastně nejnudnější ze všech v Africe. Hodně Čechů má zbytečný strach z cestování, z letadel, z lidí, ze špíny, z nemocí, z místní dopravy, z jídla, ze záchodů, ze zvířat... Je to jako by se černoch bál jet v Praze s bělochy metrem nebo si u stánku koupit párek v rohlíku. A myslím, že spíš vám ukradnou tašku na českém koupališti než na pláži v Africe. Prostě všude na světě jsou lidé stejní = z 99% hodní a slušní. Já mám samozřejmě taky někdy na cestách strach, ale přiměřený situaci. Oblíbená hláška mého táty byla: „Kdo se bojí, sere v síni.“ A já, dokud to půjde, nechci a nebudu „srát v síni“.

Díky, že se zdržíte komentářů typu, co jsem tentokrát udělala špatně a jak někdo nechápe, jakým způsobem se dopravuji nebo stravuji a jak zbytečně riskuji. No, je to MOJE cesta, moje plány, moje peníze a můj život. Někdo si místo letenek kupuje kabelky, nechápu to, ale toleruji. A nechlubím se tím, že cestuji, cestovat dnes může každý, kdo jen trošičku chce. Mě cestovat baví, fotit mě baví, psát o tom mě baví a baví mě, že to někoho baví číst. A vím, že moje cestopisy pomáhají dalším lidem cestovat a něco zažít a já z toho mám radost. A taky se těším, až je jednou přečtu svým vnoučatům, některé tedy určitě ne před spaním :), protože já budu vždy spát radši v chatrči s místními než v 5* hotelu a chápu, že většina lidí to má naopak. Každý jsme jiný, máme jiné potřeby, cíle, touhy a o tom to celé je. Cestujte, buďte tolerantní, zdraví, nezáviďte ostatním ani letenky ani kabelky, buďte spokojeni sami se sebou, pak budete spokojeni i se světem kolem vás.

Ubytování:

Diani Cottages: https://www.google.com/maps/plac...FQAw%3D%3D

Khweza Bed & Breakfast Nairobi: https://www.google.com/maps/plac...FQAw%3D%3D

Sprunger Avenue Moshi: https://www.google.com/maps/plac...FQAw%3D%3D

Maasai Eco Boma Lodge: https://www.google.com/maps/plac...FQAw%3D%3D

Serengeti Villa Arusha: https://www.google.com/maps/plac...FQAw%3D%3D

Náklady: Letenka z Prahy do Nairobi 11750 Kč, víza Keňa + Tanzanie 2000 Kč, ubytování 6100 Kč, auto + benzín 5300 Kč, ostatní doprava 2750 Kč, jídlo 2000 Kč. CELKEM pro 1 (bez Mount Kenya): 29900 Kč.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 4 x Velmi praktické!

📷 5 x Krásné fotky!

😂 2 x Rozesmál jsi mě!

📖 5 x To chci taky zažít!

❤️ 15 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala IvanaBl

Cestopis byl naposledy aktualizován 2. 3. 2025

IvanaBl procestovala 96 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 23 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

4 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

jast

před měs

Opět skvělý cestopis, přečtl jsem oba díly :-)
Úplně z něj cítím to nadšení z cestování, krásně napsáno a úžasné fotky.

IvanaBl

před měs

Děkuju!

Jituliště

před měs

Úžasný cestopis 🤗 Díky vám jsem mohla strávit chvilku ve společnosti Masajů, protože sama na to nemám koule. A přiznávám, jsem vaší fanynkou, máte dar popisovat zážitky velmi čtivě a já si je vždycky ráda přečtu.

IvanaBl

před měs

Mockrát děkuji :)