Kopcovité Amalfské pobřeží a na skok do Říma
Posledních pár let alespoň jeden výlet pustí naší peněžence žilou. Letos to bylo při výletu na Amalfské pobřeží, a ačkoli celková částka výletu přesáhla o pár tisíc náš rozpočet, rozhodně to stálo.
Cestopis z roku 2020 napsala Kateřina Piskačová
O dolce Napoli, o suol beato, ove sorridere volle il Creato.
O dolce Napoli, o suol beato, ove sorridere volle il Creato.
Myslím, že po prvních několika minutách v Neapoli jsme s Tomášem oba utrpěli lehký kulturní šok. Na nepořádek v ulicích jsme byli mentálně připraveni, mysleli jsme si, že jsme připraveni i na silniční provoz v Neapoli, ale na to se asi připravit nedá, prostě tam musíte vjet a doufat, že vy i auto projedete bez úhony. Chvílemi jsem měla co dělat, abych nevykřikla pokaždé, když se před nás odkudkoli narval řidič čehokoli. Chvíli jsme přemýšleli, jaká silniční pravidla v Neapoli platí, jestli mají všudypřitomné skútry nějakou speciální přednost nebo tak něco, ale Tomáš naštěstí rychle dospěl k závěru, že v Neapoli žádná silniční pravidla neplatí a vyhrává ten, kdo se nejméně bojí, případně má větší dopravní prostředek, se kterým zajisté souvisí i míra strachu. Taky jsme velmi rychle pochopili, že řidiči skútrů buď věří v to, že je chrání jeden z mnoha neapolských patronů nebo prostě musí věřit v reinkarnaci, protože nad kousky, do kterých se se svými stroji smrti pouštěli, nám zůstával rozum stát. Naše první kroky v Neapoli vedly k moři, a tady se to stalo. Naprosto jsem se do Neapole zbláznila. Vydržela bych věčnost stát v přístavu a pozorovat ruch města krčícího se pod mohutným Vesuvem. Hlavou už mi dávno nehrála Santa Lucia, ale Nessun dorma a Luciano Pavarotti a tohle italské opojení se mě drželo až do konce našeho pobytu, dokonce mě ani nějak výrazně nerozhodilo upozornění od místních chlapíků na parkovišti, abychom si dali bacha na peníze a vlastně všechny věci, pouze jsem pevněji chytla popruhy děravého batohu a užívala si cestu neapolskými ulicemi plnými balkonů ověšených ještě mokrým oblečením, ze kterého voda kapala přímo na chodník. Neapol jsme se rozhodli projít po svých. Jedli jsme zmrzlinu, užívali si bláznivou Itálii, dýchali výfukové plyny snad stovek skútrů a večer jsme se vypravili do další restaurace, kde prý také mají tu nejlepší pizzu na světě. Touto pizzerií je slavná L’Antica Pizzeria da Michele, ve které se natáčel slavný film s Julií Roberts, Jíst, meditovat, milovat, a podle mě tady mají opravdu tu nejlepší pizzu, která existuje. Cena pizzy je navíc směšně nízká, ale všechny tyto klady jsou vykoupeny příšernou frontou, která se před restaurací několik hodin tvoří. Bez turistů jsme ve frontě stáli jen necelou hodinu, ale během hlavní a normální turistické sezóny si tu postojíte ve frontě o několik hodin déle.Dalších několik dní jsme se pohybovali mezi Vesuvem, Pompejemi a různými městy na Amalfském pobřeží. Výstup na Vesuv si rozhodně nenechte ujít, vstupenku si kupte raději předem, ať nebojujete s internetovým připojením u vstupu tak jako my. Pouze upozorňuji na to, že ačkoli se ze sopečného kráteru stále trochu kouří, neočekávejte divoké bublání lávy, vystřelování sopečných kamenů do výšky desítek metrů ani podobné výjevy z Pána prstenů nebo kreslených pohádek o dinosaurech, jako to mnoho návštěvníků dělá. Sílu Vesuvu si ale jistě uvědomíte při návštěvě Pompejí, ve kterých ještě stále probíhá odhalování budov pod několik metrů vysokou vrstvou sopečného materiálu.
Na Amalfském pobřeží určitě navštivte město Amalfi a jeho nádhernou katedrálu. Nevynechejte ani městečko Sorrento proslavené místními citrony, které najdete opravdu na všem a ve všem. Pokud toužíte po pořádné procházce, vydejte se na slavnou Stezku bohů, Sentiero Degli Dei, mezi vesničkami Bomerano a Nocelle, ve kterém ochutnejte tu nejlepší ledovou tříšť z citronů, kterou můžete v Itálii dostat. Ačkoli jsou pláže Amalfského pobřeží nádherné, věřte, že se k nim budete dostávat velmi obtížně. Vzdálenost na pláž se tu ve většině případů neměří v metrech, ale v počtech schodů, které často přesahují několik set, a tisíc schodů tady rozhodně není ničím neobvyklým. Pokud se nechcete po koupání v moři škrábat vysoko do kopců, vyrazte na jih až pod město Salerno např. do městečka Paestum, kde kromě nádherné pláže můžete navštívit také jedinečný archeologický park. Při zpáteční cestě do Říma se nám povedlo znovu udělat rezervaci v Tomášově vysnění pizzerii, a tentokrát to vyšlo. Musím uznat, že si zde místní šéfkuchař rozjel slušný business, a ačkoli pizzu z Neapole ta v Caiazzu nepřekonala, určitě patří k tomu nejlepšímu, co může Itálie nabídnout. Naší poslední zastávkou byl Řím. Měli jsme jasno. Využijeme minima turistů a projdeme si hlavně Vatikán, skočíme k fontáně, pak schody, koloseum a hurá domů. Ve Vatikánu jsme strávili skoro celý den. Vtipkování o tom, jak církev k penězům přišla, mě bavilo natolik, že jsem jim brzo odpustila i to, že mě donutili koupit si za 7 euro dva šátky, do kterých jsem se musela celá zahalit, abych náhodou nepobouřila odhalením svých nejintimnějších částí ramen a kolen nějakého věřícího. Čekala jsem, že holá ramena mi asi neprojdou, ale zakrývání kolen mi přišlo už vážně zbytečné. Nehledě na to, že mnohé ženy byly dovnitř puštěny se zakrytými rameny, ale výstřih až na břicho nikoho nenarušoval. Myšlenek o logice církve jsem měla celou dobu prohlídky plnou hlavu. Obzvlášť ve chvílích, kdy jsem stála zahalená v šátcích před obrazy, které, ač malované, vyvolávaly u mě červenání po celém těle. Nebo před takovými, jejichž násilnost téměř vháněla člověku slzy do očí. Všechny moje pochybovačné a ironické myšlenky nakonec zastínila Sixtinská kaple, tak impozantní církevní výzdobu jsem ještě nikdy neviděla. Zbytek Říma jsme proběhli opravdu ve spěchu, ale i tak jsem ráda, že jsme využili situace způsobené covidem a užili si krásy města na řece Tibeře.Jak se ti cestopis líbil?
Kateřina Piskačová procestovala 29 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.