Krátké putování po Blízkém východě

13 dní, 3 země, nekonečno zážitků. Na konci ledna jsme si s klukama sbalili batůžky a podnikli výlet, jehož hlavním cílem byl Sultanát Omán. Po cestě jsme však ještě díky výhodnému spojení s Vídní zavítali do Abú Dhabí a Arménie.

Den 1. - odlet

Letíme z Vídně. Auto necháváme na parkovišti Parktiger 2. Cena je docela přijatelná - 70 EUR na celou dobu. 10 minut chůze odtud je vlaková stanice, odkud se dostanete na letiště za 2 EUR. My však klasicky nestíháme a volíme taxík. :D

Na letišti však vše probíhá rychle a fronty se nikde netvoří. Procházíme přes security check, pasové a letíme do Abú Dhabí. Pro všechny lety, hlavně díky nízkým cenám, volíme společnost Wizz Air a kromě pár posunů letů, které však byly oznámeny s dostatečným předstihem dopředu, nenastal jediný problém. Nemáme zpoždění, ve 13 hodin se náš letoun odlepuje od vídeňské ranveje.

Po cca 6 hodinách letu jsme na místě. Letiště v Abú Dhabí hodnotím jako jedno z nejlepších, které jsem kdy navštívil - krásné, čisté, obrovské a přitom je vše kousek od sebe rychle dostupné, a přehledné.

Na letišti si pořizujeme kartu Halifat, která se používá pro veřejnou dopravu ve městě. Karta je zdarma a lze si na ní nahrát jakýkoliv obnos, který se poté strhává "pípnutím" u dveří autobusu (nezapomeňte si "odpípnout" při výstupu). Do autobusu z letiště je potřeba se trochu prorvat násilím, jelikož se zde nesmí stát a Asiaté, kteří v UAE pracují, zrovna ohledy neberou :). Ve městě na tento problém s používáním MHD však nenarazíte a vše funguje jak u nás, ale v dopravních špičkách jsou autobusy přecpané a s báglama nebo jinými zavazadly je občas nepříjemné se protáhnout.

Na ubytování dorážíme až po půlnoci, tak se jdeme jen v rychlosti podívat na Corniche Beach, sehnat něco k snědku a rychle spát.

Bratislava

odletová hala, letiště Abú Dhabí

interiér letiště v Abú Dhabí

Corniche beach

Den 2 - přelet do Maskatu

Jedinou nevýhodu letiště v Abú Dhabí jsme shledali v nemožnosti mít letenky elektronicky (alespoň u Wizz Air). Od společnosti nám došla notifikace o vážném doporučení dorazit na letiště s 4 hodinovým předstihem, což jak jsme zjistili, byla úplně zbytečná krádež pár hodin spánku, protože vše proběhlo rychle a hladce. V duty free ještě nakupujem pár flašek vodky (do Ománu lze dovést 2l na osobu), abychom měli pobyt ještě příjemnější :D a odlétáme.

Celkový dojem z prvních chvil v Ománu máme rozpačitý. Na imigračním v Maskatu trávíme v řadě 1,5 hod., místo předem rezervované čtyřkolky nám půjčovna poskytuje jen auto s náhonem na přední kola a... VÝRAZNĚ NEDOPORUČUJEME SMĚNU PENĚZ NA LETIŠTI V MASKATU.

2,5 hodiny po příletu konečně mizíme z letiště. Stavujeme se v hypermarketu na nákup, jdeme se ubytovat a na projití hlavního města nám zbývá asi jen hodina a půl za světla. Naše první zastávka tedy směřuje do starého města Mutrah, kde se projdeme po promenádě směrem k pevnosti Mutrah Fort, ze které akorát stihneme krásný západ slunce nad městem.

Za tmy se ještě přesunujeme k vládní čtvrti okolo sultánova paláce Al-Alam. Na místě jsme k našemu překvapení jediní cizinci a krom pár místňáků nepotkáváme vůbec nikoho. Z náročného programu a přeletů jsme však unaveni, místo jen "pocvakáme" a kolem 8. večer razíme zpět na nedaleký hotel. Maskat je pěkné město a zaslouží si více času, než kolik jsme mu věnovali my.

Milovníci ryb by si ve zdejších obchodech přišli na své...

západ slunce z Mutrah Fort

promenáda kolem přístavu v Mutrah

sultánův palác Al-Alam

Den 3 - přejezd do hor

Ráno vstáváme tak, abychom v 8 hodin ráno byli u mešity sultána Kábuse. Mešita je otevřená jen v určité dny v týdnu (my byli ve čtvrtek) a jen mezi 8. a 11. dopoledne. Vstup je zdarma.

Mešita je nádherná. Vše je nablýskané, čisté a okolní zahrady místu dodávají ráz orientální pohádky. Navštěvujeme hlavní modlitebnu, ve které nám vyrazí dech nádherný lustr a strop a projdeme se po druhém největším kusovém koberci na světě. Doporučuji na toto místo vyhradit alespoň hodinu času a vyrazit časně ráno. S naším odchodem sem začala najíždět kvanta autobusů se zvědavými turisty a místo se začalo přelidňovat.

Kábusova mešita

vstup k hlavní modlitebně

lustr v hlavní modlitebně

Po prohlídce mešity opouštíme současné hlavní město a přesouváme se do bývalého hlavního města, Nizwa. Po cestě sem se ještě zastavujeme ve starobylém městečku Birkat Al-Mouz, přes které jsme měli původně začít stoupat na náhorní planinu Jebal Akhdar, avšak kvůli prudkému sklonu vozovky se sem dostanete jen se čtyřkolkou. Pokud jste na tom stejně jako my, rádi Vás tam zavezou místní za cca 30 OMR, ale dá se usmlouvat i za méně. Projdeme si ruiny starobylého města, prohlédneme si zdejší promyšlený zavlažovací systém, kterému město vděčí za svou existenci, dáme kávu a přesunem se o pár kilometru dál, do zmíněného města Nizwa.

Nizwa je brána do severní části pohoří Hadžár. Je to 4. největší město Ománu se 70 tis. obyvateli a centrum "konzervativní" vnitrozemské části země. Za zmínku v tomto městě stojí jedna z největších ománských pevností a tradiční trh s produkty místního zemědělství. V centru je možné bez problému zaparkovat a přes počáteční obavy z velkého množství turistů jich zde napočítáme každý na prstech jedné ruky. Procházíme si zdejší trh, nakupujeme suvenýry (JSOU ZDE VÝRAZNĚ LEVNĚJŠÍ NEŽ V MASKATU) a rozhodneme se, že návštěvu pevnosti necháme na jindy, protože nás čeká ještě nabitý program.

Následuje přesun na ubytování do města Al-Hamra, které je bohaté na možnosti výletů do okolí. Po check-inu vyjíždíme na Eastern mountain. Dojedete sem vpohodě, i s dvojkolkou, po asfaltce. Dávejte si však pozor na kozy, nikdy nevíte, za kterou zatáčkou se Vám objeví těsně před kapotou... Procházíme se po hřebeni a nemůžeme se nabažit dechberoucích výhledů na severní vrcholky Hadžáru. Delší pochod však nepodnikáme a za světla se ještě přesouváme do vesničky Misfat al-Abriyyin. Zde přichází první menší krizovka. Doporučujeme zaparkovat dál od vesnice. Pokud do ní vjedete, není zde vůbec prostor vyhnout se s protijedoucím, či se dokonce otočit. Nám se sem povedlo vjet a při manévru "otoč se a vyjeď ven" jsme jen čekali, kdo dřív utaví spojku, něco odře nebo se v prudkém svahu převrátí :D. Naštěstí vše dopadlo dobře a do vesnice později dorážíme s úžasným západem slunce, který si náležitě užíváme z místní kavárny Halwa Coffee.

Birkat al-Mouz

pevnost Nizwá

panoramata z Eastern mountain

Misfat al-Abriyyin

krásný západ nad Misfatem

Den 4 - Wadi Nakhr a Bahla

Vstáváme brzo a kolem 8. ranní necháváme auto u hlavní cesty a vyrážíme na procházku do Wádí Nakhr. Cesta tam a zpátky je dlouhá asi 14 km, ale náročná není. Jde se celou dobu v kaňonu a pohodlně ve stínu.

Výhledy jsou majestátní. Procházíme ománským Grand Canyonem a kolem nás se tyčí skály a hory místy i přes kilometr do výšky. Cesta vede po šotolině, kterou zvládnou projet jen vozidla s náhonem na všechna 4 kola. Po cestě však potkáme aut jen pár, 2 a půl Němce a asi 30 koz. Wádí končí v menší osadě, kde končí i šotolinová cesta, dál se dá dostat jen po skalách a broděním se ve vodě. Právě na konci Wádí nás místní pozvou na kávu a datle, atak s nimi krátce poklábosíme a vydáváme se zpět k autu.

Kolem půl třetí odpoledne jsme zpět a přesouváme se do města Bahla. Zde se nachází největší ománská historická pevnost, která v minulosti sloužila i jako sídelní hrad ománských panovníků. Tentokrát se již pevnost rozhodneme navštívit a nelitujeme. Pevnost je rozlehlá, nabízí vnitřní expozice a nádherné výhledy na město a okolí. Do Bahlá jsme zavítali zrovna v průběhu Zimního Festivalu a třešničkou na dortu bylo kulturní představení místních obyvatel, ze kterého jsme si odnesli velký zážitek, viz foto.

Po prohlídce pevnosti nasedáme do auta a se zastávkou v supermarketu se vracíme k večeru na ubytování.

vstup do Wádí Nakhr od hlavní cesty

Wádí Nakhr

ománský Grand Canyon zespod

pevnost Bahla

tradiční "mečový tanec" v podání místních obyvatel

Den 5 - Balcony Trail

6.30 zvoní budík a my vstáváme do dalšího dne. Dnes je na programu výjezd do vesnice Al-Khitaym a odtud se projít po asi nejznámější turistické trase v Ománu - Balcony Trail.

Jakmile vycházíme z ubytka, zjišťujeme nepříjemnou věc. Navzdory předpovědi počasí je úplně zataženo. Říkáme si klasické "no, co už..." a vyrážíme. Cesta nahoru vede ostrým stoupáním při kterém se zanedlouho ztratí zpevněná vozovka a jedeme po šotolinové, prašné cestě. Pokud neprší, vyjedete sem celkem bez problému i s dvojkolkou. Je zde sice pár náročnějších úseků, kdy se auto "zapotilo", ale není to nic, co by se nedalo zvládnout.

S přibývající nadmořskou výškou prolomujeme oblačnost a za odměnu se nám naskytnou nádherné výhledy. Grand Canyon je, zatím, schovaný pod mraky, ale ten pohled na nejvyšší ománské vrcholky obklopené bílou peřinou je vskutku skvostný a nejeden fotograf by se zde vyřádil. Následuje opět lehké klesání do již zmíněné vesnice, která je však znovu ve výšce na úrovni oblačnosti. Zaparkujeme, zkontrolujeme, zda všechny pneumatiky drží a vycházíme na trail.

Grand Canyon zahalený bílou peřinou

kozeny, kam se podíváš

asi špatně zatáhnutá ruční brzda...

Balcony trail (walk) můžeme plně doporučit. Je jednoduchý, bezpečný, dobře značený, projdete se doslova po hraně ománského Grand Canyonu a přitom potkáte jen pár turistů. Cesta tam a zpátky z parkoviště s přestávkama zabere tak 5 h. Na konci je malé jezírko a jeskyně, kde se můžete schovat před silným slunkem. Nám se tak v druhé polovině cesty k jezírku začaly trhat mraky a zpátky už jsme měli skoro jasno.

turistické značení v Ománu

cesta vede po hraně kaňonu

nádherné výhledy po celou dobu trailu

jezírko a jeskyně na konci trailu

nejvyšší hora Ománu, Jebel Shams, se zprvu vůbec nejeví jako nejvyšší bod země :)

Přicházíme k autu a pokračujeme dále. Tento den se musíme ještě přesunout o cca 240 km na východ, do města Ibra, kde máme booknutý nocleh. Opatrně při cestě zpět do údolí, klesání je opravdu strmé, tak ať neuvaříte brzdy :D. Už za tmy, po dlouhých 3,5 hodinách cesty a asi 5 "přeletech" přes zdejší otravné retardéry se konečně dostáváme na hotel, který máme ještě s jedním Frantíkem pro sebe úplně sami. Jdeme na véču přes ulici opět do nějaké random turecké restaurace s jednou recenzí na google maps a dostane se nám za pár šušňů královské hostiny, že se už poté na nic jiného než na spánek ani nezmůžeme.

náš Ševík dnes dostal zabrat

půlka věcí na stole byla jen "pozornost podniku"

Den 6 - Wadi Bani Khalid a poušť

Včerejšek byl poměrně náročný, tak si dovolíme pospat až do 8 hodin. Poté sbalíme věci a vyrážíme poklidnou cestou po prázdné dálnici k Wádí Bani Khalid. Oproti horám je zde už opravdu vedro a jen dumáme, jaká asi šílená výheň to tady musí být v létě. Od parkoviště jsou "bazény" pár minut pěšky a dál se wádím dostáváme ještě k malé jeskyni, do které se musíte proplížit kvůli úzkému otvoru, ale uvnitř nic moc k vidění není. Celkově je Wádí Bani Khalid příjemným místem ke koupání. Podél říčky je spoustu úseků, kde se dá okoupat i v soukromí v průzračné teplé vodě. Oblast však patří mezi oblíbená místa i mezi místními, což se odráží na cenách v místních bufetech a návštěvnosti. Celkově nás Wádí Bani Khalid neurazilo, ale ani nenadchlo a Wádí Shab, které jsme navštívili v dalších dnech, bylo úplně na jiném levelu.

kolem hlavního "bazénu" je spoustu podobných příjemných míst k pikniku

na začátku jsou hluboké a široké prostory k plavání...

...postupně se ale říčka ztrácí v zemi a dál je rokle těžko prostupná

Z Muqalu (Wádí Bani Khalid) odjíždíme tak, abychom mezi 3. a 4. odpoledne dorazili do města Al-Mintarib k poušti Wahiba Sands, kde jsme ubytováni v kempu Arab Desert Camp. Nemáme čtyřkolku, zastavujeme na pobočce kempu za městem, kde necháváme auto a za 10 OMR nás řidič Ahmed odváží ke kempu.

Ve stanu jsou normální postele, jak všude jinde, a taky sprcha a WC, které nepatřily mezi ty nejčistější, co jsme kdy navštívili, ale budiž :D. Před spaním nám do stanu zavítala párkrát i myška, z čehož jsme však nedělali zbytečné haló a jen schovali čínské polívky do batohu :D. Navzdory očekávání se teplota v poušti celou noc držela na velmi příjemných 18 stupních.

V kempu si domlouváme ještě extra jízdu v dunách ala Rally Dakar při západu slunce, který se však díky oblačnosti téměř nekoná :D. Přesto máme asi z hodinového výletu skvělý zážitek! Vracíme se zpátky do kempu a po chvilce dostáváme velmi bohatou večeři v podobě švédských stolů. Po večeři následuje program u otevřeného ohně, kde nám místní beduíni zazpívají a zabubnují a společně si i zatancujeme na jejich i evropské písničky.

Noc v poušti jsme si odzkoušeli už minulý rok v Maroku a po této zkušenosti jsme se na tuto část tripu těšili úplně nejvíce, hlavně na večerní oblohu a pozorování hvězd. Poušť zde je však oproti Maroku docela rušná. Bydlí zde spoustu beduínů a i v noci je mezi dunama docela provoz. Navíc se náš kemp nacházel jen pár kilometrů od města Al-Mintarib, které vytváří světelný smog, kterému ještě v obdobích úplňku přidává měsíc. Pohled na hvězdy byl krásný, nicméně zůstal trochu za očekáváním a to i přes to, že se nám na noc vyjasnilo. Pokud však plánujete podívat se do pouště, noc v kempu doporučujeme na 100 %. Je to zážitek na celý život!

Arab Desert Camp

tradiční písečný mazlík

skorozápad

Den 7 - návrat na pobřeží

Vstáváme časně ráno a na dunách kolem kempu pozorujeme nádherný východ slunce. Po snídani nás místní beduíni ještě dovedou k nedalekému kozímu přístřešku, kde si zkusíme kozu i podojit a ochutnáváme mléko. Přes ty bobky a smrad všude okolo bylo i docela dobré...:D K našemu autu nás zavezou až kolem 11. hodiny dopoledne, tak si ještě užíváme posledních pár chvil v okolí kempu. Postupem času se však z pouště stává výheň a mimo stín se po vřelém písku ani moc nejde pohybovat.

východ slunce v dunách

kámošky

Přesouváme se znovu k pobřeží, konkrétně na nejvýchodnější výběžek Arabského poloostrova, do města Ras al Hadd, kde máme domluvené ubytování. Po cestě ještě zastavujeme v přístavním městu Súr, které patřilo do doby otevření Suezského průplavu mezi nejvýznamnější centra obchodu v oblasti. Až do současnosti však město patří mezi přední města budující lodě "dhow", což jsou tradiční plachetnice využívané ve vodách kolem Arabského poloostrova, Pákistánu, Indie a východní Afriky. Ve městě se nachází pěkná promenáda kolem moře, maják, námořní muzeum a pevnost nad mostem Al Ayjah, který je hlavní dominantou města.

Súr, maják

Súr, most Al Ayjah

Po příjemné zastávce pokračujeme dále na jihovýchod. Před tím, než se ubytujeme, míříme ještě do želví rezervace Ras al Jinz, kde bychom si chtěli rezervovat prohlídku a zeptat se, jak to vůbec funguje v zimě, kdy není sezóna. Děláme si rezervaci na 9 večer s tím, že pokud by žádné želvy klást vajíčka dnes večer nepřišly, neplatíme nic. Do večera však máme času ještě hodně, proto se po check-inu na ubytku taky konečně vymácháme v moři, což se nám podaří zrovna při západu slunce.

Večer se tedy vydáváme zpět do rezervace. Za celou dobu pobytu v Ománu nepotkáváme nikde více turistů, jak právě tady. Jak jsem již zmínil, není sezóna a pravděpodobnost, že se nějaká želva na pláži vyskytne není zrovna velká, ale máme štěstí a na pláži jsou želvy hned 2 (v letních měsících jich dle průvodce může za noc na pláž připlavat až kolem 20). Na 2 želvy tady čeká cca 150 - 200 zvědavých turistů, takže každý máme jen chvilku na podívání. Přesto jde o silný zážitek a rezervaci doporučujeme. Nezapomeňte si však při focení vypnout blesk, který by želvě mohl ublížit.

první koupačka ve slaných ománských vodách

želví rezervace Ras al Jinz

zahrabávání vajíček

Den 8 - Wadi Shab a Bimmah Sinkhole

Dnes nás čeká přesun podél celého pobřeží až do posledního ubytování kousek před Maskatem a do toho 3 zastávky. Zkoušíme vstát na jediný východ slunce nad mořem, který je možný v průběhu našeho výletu spatřit, ale marně. Z pěti minut spánku navíc se rázem stává skoro hodina, tak třeba někdy příště :D.

První zastávkou je Wádí Shab. Do rokle se však z parkoviště dostanete jen přes řeku, přes kterou Vás za 1 OMR převeze převozník. U přístaviště je i půjčovna nepromokavých vaků a obalů na mobil. Pokud nedisponujete svým vybavením, nemávněte rukou jako my a určitě si půjčte, bude se Vám to hodit :). Wádí se nám líbí moc. Navzdory našemu zaspání jsme tu stále brzo a kaňonem procházíme úplně sami a potkáme jen pár místních zemědělců. Cesta od přístaviště trvá necelou hodinu a jde o velmi příjemnou procházku. Oproti Wádí Bani Khalid se nám tu líbí o parník víc.

Po necelé hodině se dostáváme do místa, odkud už se dál pěšky nedostaneme. Právě tady využijete své nepromokavé vybavení na mobily apod., které my však nemáme. Trošku zariskujeme a necháváme věci napospas osudu na břehu. V tu dobu však ještě nevíme, co přesně nás čeká. Naskáčeme do průzračné vody s tím, že poplaveme kousek proti proudu řeky a že konec je "za rohem". Jsme však na omylu a z očekáváných pár metrů "za roh" se stává cca 400 metrů plných brodění, plazení po kluzkých kamenech a plavání. Pokud máte s sebou, vezměte si i boty do vody. Bez nich je to bolestivější a i nebezpečnější, ale dá se to zvládnout. Na konci se nachází jeskyně, o které jsem ani netušil, že se tam dá dostat. Vede do ní otvor, do kterého tak tak protáhnete hlavu a vevnitř je vodopád... nádhera. V jeskyni nakonec potkáváme skupinku Čechů, která nám nakonec lehce pomáhá s fotodokumentací. Při zpáteční cestě kolem poledne se už z místa začíná stávat malý Václavák. Doporučujeme tedy návštěvu ráno, budete zde opravu sami. Wádí Shab se svou jeskyní a vodopádem byl pro nás skvělý zážitek a shodli jsme se, že i jedno z nejkrásnějších míst, které jsme kdy navštívili.

nejzelenější wádí, kterým jsme v Ománu procházeli...

zavlažovací systém ve wádí

vstup do jeskyně není nic pro klaustrofobiky

Po odpočinku v kavárně u přístaviště se přesouváme autem jen o pár kilometrů dál, k Tiwi beach. Pláž je pěkná, oblázková, ale upřímně jsem z fotek a recenzí na Googlu očekával víc. Jsme tu ovšem znovu téměř sami, okoupeme se, chvíli pochillujeme a posouváme se dále směr Maskat, ke krasové propadlině Bimmah Sinkhole.

Bimmah Sinkhole je velmi oblíbené místo mezi místními. Krasová propadlina je hluboká cca 30 metrů a široká 50 m. Voda je slaná (jáma je propojená s mořem) a o něco teplejší než voda mořská. Kolem se nachází krásný park se spoustou míst pro piknik, dětských houpaček atd. Pěkné odpočinkové místo... Okoupeme se a postupujeme dále, je už pozdní odpoledne.

V Maskatu se stavujeme na véču do ománské pobočky McDonalds a uvědomujeme si další zajímavý poznatek. V žádné restauraci (krom obchodních center) jsme nepotkali žádného návštěvníka - Ománce. Všechny restaurace a podniky, co jsme navštívili fungovali na bází "přijedu autem, zatroubím, přiběhne pingl, objednám si a přednostně mi je přineseno jídlo"... Amerika. Celá 2 patra mekáče teda máme doslova pro sebe a obsluha má z nás vyloženě radost :D. Poté konečně dorážíme na ubytko v poklidné vesnici Qantab, kde budeme 2 noci.

pláž Tiwi

Bimmah Sinkhole

poslední ubytko bylo docela luxusní a spíše jsme si připadali jako někde v západní Evropě

Den 9 - chillout

Poslední celý den v Ománu si rozhodneme dát na pohodu. Vstáváme na naše poměry docela pozdě a dopoledne trávíme okolo našeho apartmánu ve vesnici Qantab, kde je i docela pěkná pláž. Odpo nasedáme do auta a vyrážíme k pláži As Sifah. Pláž je nevybavená a není zde možnost se rozumně schovat před sluncem. Avšak je nádherná, čistá, široká a dlouhá několik kilometrů. K tomu všemu jsme tady krom jedné ománské rodinky nerušeni a znovu si klademe otázku, jak moc by asi tato pláž byla obsypána turisty, kdyby byla někde v Evropě :). Na konci pláže se nachází přístav, který je však součástí nějakého superresortu plného barů, luxusních hotelů a restaurací. Pokud však nemáte Ferarri, Lamborghini nebo tady nejste ubytovaní, nedostanete se sem.

Jakmile se nám začíná vařit mozek, jedeme zpátky. Cestou se ještě stavujeme v zátokách kolem vesnic Yiti, Yenkit a Bandar Al-Khairan. Jsou zde pěkné vyhlídky a klidná voda. Dá se pronajmout i loďka, paddle board nebo kajak. Vracíme se na apartmán, osprchujeme se a na večer se rozhodneme vyrazit ještě do Maskatu. Konkrétně si jen autem projedeme staré město, protože jsme na to první den neměli dostatek času a na závěr skončíme, i ze zvědavosti, v největším nákupáku v zemi, v Mall of Oman. Mall je obrovský, nachází se tady podobě jako v Dubaji i "snow centrum" s ledovou plochou a dalšími atrakcemi pro děcka . Jak už je v arabských zemích zvykem, největší zastoupení tady mají obchody s parfémy, které si však s finančních důvodů dovolit nemůžeme a nakoupit oblečení už vůbec ne, z důvodu low-cost cestování jen s batohem. Nakonec se tady jen projdeme, okusíme zdejší fast food, nakoupíme něco na zapití v Carrefouru a jedeme zpátky na barák zlikvidovat poslední zbytky našich likérů :D.

vesnice Qantab

výhled z balkonu

pláž As Sifah

zátoka kolem Bandar al Khairan

snow centrum, Mall of Oman

Den 10 - návrat do Abú Dhabí

Ráno si dopřávám ještě slanou koupel, procházím se chvíli po kopcích kolem naší vesničky a pak už se jen vrátím sbalit věci a odjíždíme na letiště. Za celou dobu nám v Ománu nenastala žádná dopravní komplikace, žádné zácpy... nic. Jak už to tak ale bývá, tak se to muselo pokazit právě dneska a Maskatem se oproti původně plánované hodině (i s vypucováním auta) probíjíme se vším všudy asi hodinu a padesát minut :). Naštěstí to ale nebylo fatální a stíháme krom rozfofrování posledních rijálů za mytí našeho krasavce a nákupu posledních suvenýrů i letadlo.

poslední foto z Ománu, východ slunce z kopce u vesničky Qantab

Letadlo má ve finále ještě asi hodinu zpoždění, což nám však nehraje do karet, protože i tak máme na Abú Dhabí jen velmi málo času. Po přistání s úžasným výhledem na okruh F1, Yas Marina, se proto na letišti moc dlouho nezdržujeme, bereme taxíka a směřujeme k mešitě šejka Zayeda, která se právě v 15 hod. odpoledne otevírá (v pátek je mešita zavřená mezi 12. a 15. hod.). Celý komplex je neuvěřitelný. Do mešity si musíte objednat vstupné buď online nebo na tabletu v přilehlém nákupním centru, ale neplatíte nic. Pak už zbývá jen projít bezpečnostní bránou a dlouhým podzemním tunelem lemovaným fotografiemi z výstavby, významnými návštěvami mešity atp. Vycházíme z tunelu a padá nám brada. Mešita je nádherná, obrovská a vše je naleštěné, jako kdyby se z toho mělo žrát. V Abú Dhabí panuje na leden netypických 33 stupňů, leje z nás jak z volů, ale užíváme si to. Na závěr prohlídky se dostáváme i do pánské modlitebny, které dominují 3 nádherné lustry vyrobené firmou Swarovski. Celkově návštěvu velmi doporučujeme, ale vyhraďte si na mešitu minimálně hodinu a půl času. Proces vstupu a pak i výstupu je poměrně zdlouhavý i díky místy docela velkým davům lidí.

Ferrari World a okruh Yas Marina, Abú Dhabí

mešita šejka Zayeda, bývalý vládce UAE je na nádvoří pohřben

lustr od firmy Swarovski

mešita šejka Zayeda

Po prohlídce bereme první autobus do centra. Cesta v odpolední špičce přes všechny semafory a zastávky trvá cca 50 min a na ubytko dorážíme až se západem slunce. Neskládáme však zbraně a i přes únavu pokračujeme do města. Konkrétně míříme k šejkově rezidenci, dovnitř ale nakonec kvůli omezené časové dotaci nejdeme. Kousek odtud se ale nachází luxusní třída s nejlepšími hotely světa (Emirates Palace) a mrakodrapy, kterou se procházíme. Poté se ještě s pomocí MHD dostaneme na umělý ostrov k hotelu Fairmont Marina Residences, který září na celé město a fascinoval nás z dálky už na začátku naší cesty, při naší první noci zde. Je už pozdě. V přilehlém Mallu si dopřáváme ještě junk food véču a odjíždíme na ubytování, kam se vracíme až kolem 11. večerní. Čekají nás zase jen asi 2 a půl hodiny spánku, tak moc neotálíme a jdeme na kutě.

vstupní brána do Emirates Palace

mrakodrapy naproti hotelu Emirates Palace

Fairmont Marina Residences

Den 11 - kulturní šok

Kolem 3. ráno jsme už na letišti a rozbití jak lego přelétáme do arménského hlavního města, Jerevanu. Téměř celý let, včetně startu jsem prospal a probral se až těsně před přistáním a po kontrolním výhledu z okénka se mi naskytl krásný výhled na mýtickou horu Ararat (kamarád měl zase z druhé strany uličky výhled na nejvyšší horu Arménie, Aragac). Na letišti v Jerevanu nás vítá smog a krásných -10 stupňů :). Imigrační probíhá vcelku rychle. Poté si vyzvedáváme auto (Nissan Sunny) a vydáváme se znovu na průzkum. Oproti včerejšku jde fakt o obrovský rozdíl. Připadáme si jak o 40 let nazpět. Polorozpadlé baráky, cesty a Žiguli všude kam se podíváš. Do toho onen silný mráz a sluneční paprsky pronikající hustým smogem... "Sovětský svaz" :D, vtipkujeme. Kluci jsou z toho rozčarovaní, ale já si to užívám. Je to zase něco jiného a vidět tohle všechno při jednom výletu je k nezaplacení.

Aragac, 4 090 m. n. m.

bájný Ararat, 5 137 m. n. n.

Z Jerevanu míříme k posvátnému klášteru Khor Virap, odkud se naskýtá jeden z nejhezčích výhledů na Ararat. Ač se jedná o nejposvátnější místo Arménů, kteří ho mají i ve státním znaku, hora se díky určitým historickým událostem nachází na tureckém území. Hranici mezi zeměmi tvoří řeka Aras nacházející se jen kilometr od kláštera. Po cestě sem se trošku obáváme smogu, ze kterého se ne a ne dostat. Nakonec se však na nás usměje alespoň částečně štěstí, trochu se vyjasní a majestátní hora se objeví. U parkoviště pod klášterem se nás pokouší odrbat zdejší všehoprodejci a všehovlastníci, ale neúspěšně. Na nádvoří se nachází kaple, kterou taky jdeme omrknout, vstup je tady stejně jako do všech kaplí, kde jsme byli, zdarma. Khor Virap je kousek od Jerevanu a dostanete se sem do hodiny. Návštěvu doporučujeme jen při vyšší viditelnosti.

klášter Khor Virap

klášter leží "ve stínu" Araratu

Vracíme se zpátky do Jerevanu. Zdejší provoz je docela hektický a nebezpečný, ale vše zvládáme a auto na noc parkujeme u katedrály sv. Řehoře, pravděpodobně zdarma :D. Při pěší cestě na hotel se dostáváme nevědomky do nejrizikovější situace za celý výlet a doslova jen o pár centimetrů nás míjí obrovské ledové kry padající s nějaké budovy. Mě škrtnou o ruku, kamarádovi o batoh. Mezitím co děkujeme všem božstvům, dorážíme na ubytování. Jsme všichni úplně vyčerpaní, dopřáváme si tudíž hodinku šlofíka a až poté vycházíme do města. Procházíme hlavní nákupní třídou od Náměstí republiky přes Arménskou národní operu až ke Kaskádě. Za celou dobu nepotkáváme žádné turisty a i v místních restauracích a podnicích to nedokáží pochopit a pletou si nás s Rusy :D, kterých je tu spoustu a létají odtud do Evropy. Z Kaskády je krásný výhled na město a dá se pokračovat ještě dál, do parku Vítězství, což je i náš program. Pomalu zapadá slunce, v parku nikdo moc není a je tu spoustu přes zimu zavřených atrakcí pro děti. Některé už jsou však zavřené řadu let a chátrají, což místu dodává specifickou "creepy" atmosféru. Na konci parku se nachází velká socha Matky Arménie, ikony města a památník obětem 2. sv. války. Kolem sochy je menší přehlídka vojenské techniky vč. ruského tanku a stíhacího letounu. Zpátky se vracíme znovu pěšky a se zastávkou na burger v jedné z místních restaurací putujeme zpět na pokoj se dospat na zítra. Městu se říká "Paříž Kavkazu" a samotné centrum je docela pěkné a v teplejších dnech může být i příjemné... Nicméně je ale třeba zmínit, že z našeho pohledu šlo o jednu velkou přehlídku komunistického brutalismu.

předměstí Jerevanu

největší kostel v zemi, katedrála sv. Řehoře

výhled na Jerevan z Kaskády

park Vítězství

Matka Arménie

západ slunce nad Jerevanem

Den 12 - driftéři

Po konečně pořádném spánku jsme v 8 ráno už na místě, na kterém jsme včera nechali naši káru. Auto noc na nehlídaném parkovišti u sídliště přežilo bez úhony. Venkovní teplota je znovu kolem -10 stupňů. ISICkama seškrábeme námrazu ze skel a po zastávce v jednom z místních hypermarketů se pouštíme do dnešního dobrodružství.

Našimi prvními zastávkami jsou antický chrám Garni a klášter Geghard. Obě místa jsou kousek od sebe schovaná v horách, co by kamenem dohodil z Jerevanu. S rostoucí nadmořskou výškou se zhoršuje kvalita silnice i její sjízdnost. Máme štěstí, za poslední týden toho v Arménií moc nenasněžilo a silnice sjízdné jsou, byť je tu spoustu namrzlých a rizikovějších míst. Do Garni se dostáváme brzy a klášter ještě ani není otevřený. V mezičase se chceme vydat k přírodnímu úkazu "Symphony of Stones", který se ve městě taky nachází. Vedlejší cesty mimo hlavní však přes krustu ledu moc sjízdné nejsou a navíc, k úkazu vede cesta přes prudké klesání pod skálu, na které je město Garni vystavěno. Auto tedy necháváme na rovině co nejblíž to jde a vyrážíme pěšky. Po minutě se ukáže skvělá povaha místních lidí, kdy u nás zastaví nějaký pán s manželkou ve starém Mercedesu s nabídkou svezení dolů. Nabídku samozřejmě akceptujeme, násáčkujeme se do auta a jedem. Nakonec se ukáže, že zrovna cesta pod skálu je posypaná a úplně bez problému bychom to zvládli taky, ale co už... Zaplatíme vstupné a pod přírodním úkazem se jdeme kousek projít (samozřejmě, že tu jsme sami). Místo mi trochu připomíná Panskou skálu ve větším měřítku. Úkaz je to krásný, ale zima je opravdu velká. Po asi 15 minutách zavelíme k návratu a výstup do zmíněného kopce nám znovu prohřeje krev. Přesunujeme se k chrámu Garni, což je jediná antická památka na území bývalého SSSR. Tolik k vidění toho tady není, ale je odtud krásný výhled na okolní hory a samotné město. Poté přejíždíme o pár kilometrů dál ke klášteru, od kterého jsem měl velké očekávání. Klášter Geghard je zařezaný mezi skálami a z fotek působil majestátně. Nicméně v průběhu naší návštěvy je v rekonstrukci a celkově s okolní mlhou atd. to stojí lidově řečeno "za prd". Interiér se mi však ze všech klášterů, které jsme v Arménií navštívili, líbil ze všeho nejvíce.

Symphony of Stones

chrám Garni

výhled na okolí z chrámu v Garni

interiér klášteru Geghard

Přejíždíme o něco dál a další zastávkou je znovu klášter, tentokrát u jezera Sevan, Sevanvank. Samotné jezero je obrovské a jedno z největších jezer ve vysoké nadmořské výšce na světě. Leží v 1 900 metrech a hlava mi odmítá přijmout fakt, že "obyčejné kopce" kolem dosahují i 3 000 m. n. m., zajímavé... Klášter se nachází na malém poloostrově, který byl dříve ostrovem. Trochu se nám při návštěvě rozpustí mlha a okolí se nám ukazuje v celé své kráse. Místo si projdeme, zahřejeme se čajem v místní maličké kavárničce, nakrmíme toulavé psy a pokračujeme.

jezero Sevan

klášter Sevenvank

Poslední místo, které máme ještě v plánu vidět, je Selimův průsmyk (Selim Pass), který nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů v Arménií. Při plánování jsem tušil, že by výjezd sem, do cca 2 500 výškových metrů mohl být v únoru velmi problémový, přesto riskujeme a jdeme do toho. Připadáme si jako na Antarktidě, všude kontrast bílé země a modré oblohy, silně fouká, mrzne jak když praští a tvoří se sněhové závěje. Cesta je však posypaná kamínky a náš Nissan to s menšími problémy zvládá a dostává nás nahoru. Tam nás čeká naprosto neuvěřitelný výhled, všude mlha :D. No nic, otáčíme náš kočár a valíme zpátky do údolí a Jerevanu. Tato kapitola však nenese název "driftéři" pro nic za nic. Pár smyků po cestě dolů ve stylu švédské rally jsme si museli dopřát, úplně to k tomu vybízelo. Poslední z nich se ale trošku nevyvedl a zhruba stejně staří 3 arménští mladíci nám museli pomoct vyškrábat auto ze závěje vedle vozovky :D. Asi si teď myslíte, jací jsme magoři a možná to dostaneme sežrat, ale jak se říká: "upřímnost nade vše", a tím pádem i tato příhoda do tohoto cestopisu patří. Mladická nerozvážnost... Pro příště jsme poučení a podobným věcem se vyhneme :D.

cesta k Selim Pass

podobné závěje se tvořily nejen u kraje silnice

Na letiště, abychom vrátili auto, se i přes hustý a hektický provoz hlavního města dostáváme bez problému. V okolí však nenacházíme žádnou myčku aut, kde by nám vozidlo umyli ihned. Riskneme to, auto otřeme plátěnou taškou a kupodivu to projde :D. Z letiště nás dopravuje taxík znovu do města asi za 180 Kč. V případě potřeby taxi v Arménií Vám doporučujeme stáhnout aplikaci gg, což je obdoba Uberu nebo Boltu. Ve městě jdeme na rychlou večeři, pokoupíme suvenýry a jdeme spát. Zítra se vracíme domů a letíme znovu brzy ráno.

Den 13 - návrat domů

Letadlo nám letí 6.20, tudíž toho znovu moc nenaspíme, ale už o nic nejde. Bezmála 4 hodinový let uteče jako voda a na oběd se už hlásíme doma.

odletová hala letiště v Jerevanu

bye

Co říci závěrem? Zažili jsme toho opravdu hooodně!... obrovské kulturní i klimatické rozdíly, za 24 hodin se nám povedlo stanout na území 3 různých zemí docela daleko od sebe a posbírali jsme nespočet zážitků i cenných zkušeností. Další podobné klišé už uvádět nebudu :D. Prostě to bylo super a podobnou poznávačku (byť trošku náročnějšího charakteru) doporučujeme všem!

itinerář Omán

itinerář Arménie

Na kolik nás to vyšlo:

Letenky (5 letů): 4 200 Kč
Půjčení aut (2x): 3 000 Kč
Benzín, cesta na letiště, parkování: 1 400 Kč
Jídlo, pití, potraviny: cca 6 500
Ubytování: 5 900 Kč
Ostatní (suvenýry, taxi, vstupy atp.): 3 000

Částky jsou zokrouhlené, ale celý výlet nás vyšel kolem 24 000 Kč na hlavu, což mi přijde za hubičku :). Je však třeba říct, že jsme zbytečně nerozhazovali a volili vždy levnější alternativu vč. ubytování, jídla atp.

Děkuji za přečtení cestopisu a věřím, že při plánování může být někomu přínosem! :)

Instagram: https://www.instagram.com/dany_seliga/

Závěrečná doporučení, rady a tipy

V Ománu si dávejte opravdu velký pozor na všudypřítomné retardéry a zpomalováky všeho druhu. Nachází se v obcích na každých pár set metrech, ale místy i úplně z ničeho nic, např. u významnějších křižovatek a kruhových objezdů. Místa bývají značena, ale je jich spousta a lehce nějakou značku přehlédnete. Především v noci to může být i nebezpečné. Nejednou se nám stalo, že jsme přes nějaký retardér přeletěli v rychlosti okolo 60 km/h :)
Jezte v místních coffee shopech a podobných i pofidérně vypadajících podnicích. Mnohokrát se nám to osvědčilo. Jídlo bylo velmi chutné, byla ho spousta a opravdu za pár. Kvalitní hlavní chod seženete už třeba jen za 1 OMR. Naopak světoznámé fast foody jako McDonalds, KFC apod. mají ceny poměrně vysoké. Totéž platí i o potravinách v obchodech
Dodržujte místní dopravní předpisy! Zejména na dálnicích jsou radary na každém 2/3 km, takže se spěchat opravdu nevyplatí. Po cestě jsme také spatřili spoustu hlídek, které měřily rychlost.
Jistou opatrnost se vyplatí držet i při "jednání" s kozama. Nejsou agresivní, ale často se přibližují k parkovištím a v momentě, kdy otevřete kufr se k Vám seběhnou s očekáváním, že dostanou nějaký žvanec do žaludku. Někdy je jich spoustu a navzájem se požďuchují. Jednou nám i málem poškrábaly auto :D
Ani v jedné zemi jsme doslova ani jednou nepotřebovali k našemu překvapení hotovost, všude měli platební terminály. Pro příště za nás tedy radši výběr z bankomatu přes Revolutku než si měnit zbytečně moc hotovosti a velký podíl nechat směnárnám.
V Arménií narazíte na spoustu podvodníků snad na každém turistickém místě. Často po Vás budou chtít zaplatit za parkování, i když na to nemají samozřejmě právo. Budou se Vám snažit namluvit, že se do chrámů bez svíček nedostanete apod. Ve všech případech se vyplatí jejich přesvědčování ignorovat nebo razantně říct, že prostě nemáte zájem a jít dál. Vesměs se však jedná o malé částky, takže moc neproděláte. Přesto je dobré s tím počítat.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 4 x Velmi praktické!

📷 3 x Krásné fotky!

😂 1 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 10 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal danyseli

Cestopis byl naposledy aktualizován 31. 3. 2024

danyseli procestoval 33 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 1 rokem a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil