Playa del Carmen je město na pobřeží Karibiku a rovnou vám prozradím, že nás to tady moc nenadchlo. Je to výborná lokalita na výlety, ale samotné město slouží hlavně jako resort pro Američany, kteří se sem jezdí opíjet, udělají si jednodenní výlet na Cozumel a pak se jdou zase opíjet. Taky tady je enormní množství žebrajících/pracujících dětí, což nám dost vadilo, protože za vámi přijdou i ke stolu v restauraci a nemáte chvíli klid. Ale pokud se sem přeci jenom rozhodnete vyrazit, najdete tady i pár zajímavostí!
Nejhezčí část města je asi nákupní promenáda Quinta Avenida, která vede k přístavu a k hlavnímu náměstí Los Fundadores. Každý večer se tu konají nějaké zajímavé akce, místní divadlo nebo indiánské tance. Tady jsme trávily skoro každý večer a moc nás to bavilo, náměstí je poměrně velké a většinou jede několik akcí zároveň, takže pokud vás něco nebaví, stačí se přesunout do jiné části.
Polévka dne - tequila. :)
Quinta Avenida a obchoďák.
Ve městě jsme narazily na několik trhů a organic obchůdků, tohle byl jeden z nich.
V západní části města, tzv. Playacar, se rozprostírají krásné resorty a viladomy. Tady jsme si připadaly jako v Kalifornii, ale zkoumání předzahrádek milionářů nebyl hlavní důvod, proč jsme se sem vydaly. Uprostřed této zóny se totiž nachází mayské ruiny
Xaman Ha, jelikož Playa del Carmen bylo v mayských dobách jedno z hlavních transitních a obchodních měst. Z ruin tady toho moc nezůstalo, ale stále poznáte, kde stály staré pyramidy a kudy vedla zeď kolem starého centra. Navíc je sem vstup zdarma jako do jediných mayských památek v Mexiku.
Mayské ruiny, které střeží leguáni. Jednoho možná můžete zahlédnout i na levé straně tohoto stromu.
Troška kultury a historie při procházce ruinami.
Kolem Playa se nachází také několik krásných
cenot a jak už jsem zmínila, město slouží jako výchozí bod pro výlety na
Cozumel. Po vystání fronty v přístavu, se dostanete na ostrov, který je proslulý především kvůli korálovému útesu a zámořským plavbám. Ostrov je poměrně velký a taxíky by vás tu vyšly dost draze, proto je nejlepší varianta půjčit si auto a objevovat místní krásy po vlastní ose, což mě přivádí k další historce.
Pohled z přístavu na resorty a oblast Playacar.
Půjčovny aut tady fungují úplně jinak, než jak je znáte z běžných destinací. Řidičáky jsme si s Kikinou obě zapomněly na hotelu, ale i tak nás naháněč na ulici ukecal, že je to úplně v pohodě a pokud umíme řídit a pojedem opatrně, tak no problemo. Za pár minut jsme už opouštěly půjčovnu se starým Rubiconem, který by v Evropě ani nesměl na silnici. Neměl bezpečnostní pásy, tachometr nefungoval, rádio tam ani nebylo, spojka fungovala jenom když jste jí poprosili, všechny kontrolky na nás neustále svítily, ale za to to byla velká sranda. Jako první bod jsme zvolily mayské památky
San Gervais. Do areálu jsme dorazily asi hodinu před zavřením a odcházely jsme jako poslední asi hodinu po zavření. Zaměstnancům to vůbec nevadilo, dokud jim nedošlo, ze si fakt totem ani sochu Indiána nekoupíme… :)
Mayské ruiny v San Gervais
Člověk by ani neřekl, že uprostřed ostrova se rozléhá tolik historie.
Krásná příroda mezi ruinami.
Potom jsme pokračovali po hlavní cestě na druhou stranu ostrova, kde byl krásný výhled na moře a doufaly jsme, že stihneme i
maják, jenže bohužel všechny turistické atrakce zavírají dost brzy (nejpozději v 16 hodin). Nasedly jsme tedy zpátky a vydaly jsme se směrem k městu pozorovat západ slunce. Ve městě jsme potkaly několik policejních aut, ale nikdo z nich nás nezastavil. Většina nás totálně ignorovala a ti mladší přibrzdili, aby si nás prohlédli, pak se usmáli a jeli okukovat další holky. Po celkových asi 60 km jsme jeepa vrátily a poslední lodí jsme se vydaly zpátky na pevninu.
Divoké pobřeží na Cozumelu
Cozumel je nádherný ostrov, kde si každý přijde na své.
Dalším zajímavým místem stojícím za návštěvu je město
Akumal, které je známé hlavně kvůli plážím s mořskými želvami. Za návštěvu tu však zaplatíte dost peněz, takže pokud nejste posedlí želvami, můžete si jenom užít výhled na moře z restaurace a projít si původní část města. Nachází se tady také rezervace pro opuštěná zvířata. Bohužel musíte zaplatit docela vysoký vstup, který se rovnal našemu týdennímu rozpočtu na ubytování a jídlo, takže jsme si návštěvu na pokladně rozmyslely.
Street art u zastávky minibusu.
Místo toho jsme ale ve městě potkaly Thomase, zhruba 60letého Švýcara, který procestoval snad celý svět a v Mexiku trávil necelé 2 měsíce. Thomas nám vyprávěl o tom, jak se ve Švýcarsku věnuje včelaření a prodává med. Na zahradě má zakopané všechny svoje úspory, protože se bojí inflace a zásahů státu, zatímco jeho kámoš z Kanady má většinu financí v akciích a kryptoměnách, což Thomas nedokázal pochopit. Potom nám vyprávěl, jak strávil týden v mexické džungli v Palenque a jak se mu líbilo, že ho ráno budí řev opic. Strávili jsme společně zhruba dvě hodiny a musím říct, že pozorovat včelaře v kapsáčích a roztrhané košili, jak se nám snaží předat všechny svoje cestovní rady ručně zapsané v průvodci Lonely Planet z devadesátých let, byla docela sranda.
Fotku Thomase nemám, tak aspoň leguán u cenoty Azul.
Podvodní svět v Cenote Azul
A nakonec spoiler pro další články. :) Nevím, kolik z vás někdy na vlastní uši slyšelo řvát opice ve volné přírodě, ale i kdyby tohle měl být jediný důvod, proč se vydáte do exotických zemí, bude to stát za to!
