Kyrgyzstán pro lenochy
Autoturistika a koňoturistika v nádherném Kyrgyzstánu
Cestopis z roku 2024 napsal Standa 009
Říkám si, jestli mám zveřejňovat něco, co zde na cestujlevně bylo napsáno a vyfoceno mnohokrát předemnou a navíc lépe. Nějaké rozdíly zde ale budou. Jsme líní a chceme toho stihnout co nejvíce. Proto půjčujeme staré zatímjedeauto a rezervujeme dvoudenní horseback riding tour. Naše pětidenní cesta Kyrgyzstánem může začít.
Sobota 1. června. Cesta do Karakolu
Proč mám vymýšlet něco, co někdo vymyslel dobře předemnou. Jako většina místních čtenářů si půjčuji auto od Sergeje a jeho Ruské trojky. Kia z roku 2010 a nájezdem 540 tis. km nemá snad jediný nepoškozený díl. Taková auta mám rád. Případné nové škody nikdo neřeší. Nejdříve mám v plánu jako první navštívit kaňon Konorchek. Ale člověk míní a zpožděný let mění. Pro začátek si to neděláme snadné a tak jedeme prakticky nonstop až do Karakolu. První půla cesty je fajn. Něco ve stylu dálnice, kde je maximální rychlost devadesátka. A asi každých 10 kilometrů policajt s radarem. Druhá půlka cesty je očistec. Podstatná část cesty je rozkopaná nebo vyfrézovaná.
Ale do Karakolu to auto zvládne (zřejmě) bez úhony. Ve městě děláme povinné kolečko: KFC, dřevěný kostelpakhospodaateďzasekostel a netypickou mešitu. Je sobota 1. června, tedy mezinárodní den dětí. Ty si užívají pro nás netypické atrakce. Například skákání v nafukovacím olgojchorchoji nebo řetízkáč poháněný a bržděný dvěma větráky. Opravdu, nekecám. My radši vybíráme atrakci od našeho hotelu nedaleko vzdálenou, mnoha turisty oblíbenou. Hospodu The Hut. Dáme pivko, panáka a chvíli na to spokojeni uleháme v pohodlných postelích Ordo hotelu. Doporučuji. Ten hotel, spánek taky.
Karakol Fried Chicken
Mešita a modrý minaret
Typická vedlejší ulice. Tady bydlíme
Dřevěný kostel
Fajn skákací hrad pro děti
Neděle 2. června. Cesta na koních do Altyn Arashan
Ráno chceme navštívit nedělní zvířecí trhy. Spánkový deficit byl ale větší a tak škrtáme tento další bod našeho programu. Na domluvený čas nás nakládá do svého vozu Aidar. Máme s ním domluvenu “dvoudenní” cestu na koních do Altyn Arashan (https://hikingkyrgyzstan.com/bes...n-arashan/). Aidar je velmi veselý chlapík a hlavně umí anglicky. Nejen že se od něj dozvídáme zajímavosti o Kyrgyzstánu, ale také nám dává několikaminutovou instruktáž ovládání koní. Jsme začátečníci, tak rady potřebujeme. Dozvídáme se, že to je jako v autě. Když zabereš doleva, jede to doleva. A stejně doprava. Jen teda naše Kia neposlouchá na hlasové pokyny “ču” a “drrr”. Náš další průvodce (který vlastní ty koně) mluví jen rusky a kyrgyzsky. Nikdy jsem se rusky neučil, přesto mluvím rusky lépe než on anglicky. Vlastně to ale ničemu nevadí. Není moc prostor se vykecávat a když je potřeba, stejně si nějak rozumíme. Jsme rádi, že jsme nevyužili nabídku anglicky hovořícího guida za dalších 60 éček a s celou tou srandou tak končíme na 390ti eurech za všechno.
Naše tříčlenná karavana je složena ze samých mladých hřebců. 3, 4 a 5 let. Tak mladí a přitom tak klidní koně. Asi se tady s neposlušnými jedinci vypořádávají podobně jako na Islandu. Tam jsme se dozvěděli, že “jdou na plazmu”. Tady to vidím tak, že jdou do salámu. Naši koně nemají ani jméno. Koně jsou pro ně pracovní nástroj. Ale i tak se k nim chovají dobře a myslím si, že se tu nevede zle. Mě můj tříleťák poslouchá, ale manželčin kůň je trochu línější. Cesta je asi 14,5 km dlouhá a trvá zhruba 4 hodiny s jednou přestávkou na “lunch”. Ano, náš průvodce zná slovíčko lunch. Je to vlastně obří svačinový balíček, o kterém si myslíme, že nám musí stačit na 2 dny.
Zbytky sněhu i v údolí
Ve dvě hodiny se dostáváme do našeho cíle. Tam už nás očekává paní domácí, která anglicky umí. A rovnou nám oznamuje, že už je hotový lunch. Super. Jen jsme se nemuseli tolik ládovat sušenkama z balíčku. Pod druhém obědě jdeme k horkým pramenům (v ceně). V dalším guest house, asi půl kilometru daleko. Voda je zde tak horká, že tam sotva smočím nohy. No vypadá to, že dneska jdeme spát “na prasáka”. Na hygienu nám jsou totiž slouží pouze tyto lázně nebo ledárna z povrchových vod. Na splachovací záchod v našem táboře zapomeňte. Je tu dřevěná kadibudka, verze turecký záchod.
Naše jurta
Přímotop
Sakrahorké prameny. To fakt nešlo
Náš tábor
Staví zde nový guest house
Zbytek dne se couráme po okolí, pozorujeme zvířata a kocháme se nádhernou přírodou. Vypijeme lahev vína koupeného v karakolském globusu a jde se spát. V noci párkrát vstanu, abych upravit termostat na našem přímotopu (rozuměj přikládal dle vlastního uvážení přidělené dřevo a uhlí). Této příležitosti využívám a vycházím se ven kochat přenádhernou hvězdnou oblohou. Jsme ve výšce 2500 m.n.m., je tu čisté ovzduší, měsíc nesvítí. To se těžko popisuje, jaká je to paráda.
Trasa naší cesty na koních
Pondělí 3. června. Cesta zpět do Karakolu a dál do Jeti Oguz
Po snídaní vyrážíme zpět. Cesta dolů je o něco málo rychlejší, zpět u hotelu jsme už po půl jedné. Jak jen mám shrnout tento zážitek? Koně jsou menší než u nás, ale přesto si doufám tvrdit, že ani ten můj pode mnou netrpěl. Pro mě to byl silný zážitek, díky kterému jsem si navíc mohl o dost víc užít okolní přírody Navíc celou dobu bez dosahu mobilních sítí. S mou drahou polovičkou jsme se nebáli. Ani terén nebyl pro koně nijak zvlášť náročný. Jelo se cestou, na které jsme potkali pár terénních vozů. Ano, asi jsme si měli i tak říct o helmy. Určitě se ale tento výlet dá doporučit i naprostým začátečníkům jako jsme my. Být to delší trip nebo náročnější cesta, už by to asi nemuselo být moc komfortní pro naše netrénovaná těla.
Altyn Arashan
Vypadá spokojeně
Jedeme zpět
Karakolem pak už v podstatě jen projedeme. Natankujeme do auta plyn, nakoupíme v globusu a jedeme do Jeti Oguz. To je pod mrakem, prožene se tu rychlá bouřka. Jen jsme se prošli po okolí a jdeme radši na ubytko. Lepší fotky jsou až z rána, když svítí sluníčko.
Nejsme barbaři, abychom pili víno z lahve
Puklé srdce
Seven bulls
Úterý 4. června. Barskoon valley, A364, Skazka
Od vesnice Barskoon nahoru do údolí a dále po A364 se už jede jen po šotolině. Sice uválcované, ale pořád šotolině. Navíc po dešti. Ale když to zvládají kamiony, my také. Jako první se touláme u začátku Gagarinova trailu. Gagarin se do této oblasti jezdil rekreovat. Na výšlapu nás doprovází místní, vřelá, čtyřnohá ostraha. A opět si užíváme krásné přírody. Už chybí jen modrá obloha a duha.
Barskoon valley
Chasha Manasa
Boroda Aksakala
Boroda Aksakala
Silnice A364 vede ke vzdáleným zlatým dolům. A jezdí na ní jen kolony kamionů. Čas máme dobrý, tak to chceme projet taky. U brány je potřeba se jen zaregistrovat, ale nic se neplatí. Cesta je zdlouhavá a náročná. Auto je zablácené, utahané, ale jede. Počasí nahoře není žádný zázrak. Teplota je na nule a střídavě sněží. Chtěl jsem jet ještě dál, ale počasí nás odrazuje. Alespoň nemusíme spěchat s návratem, cestou dolů pozorujeme mnohé sviští rodinky a přemýšlíme, jestli s tak zabláceným autem radši nesjedeme přímo do potoka.
Cesta vzhůrů
Spousta chlupů
Z 3800 metrů dolů
Vrchol průsmyku
Kolona
Za průsmykem
Dalším úžasným zážitkem je Skazka. Místo všech barev. Od bílé po černou. Různých tvarů. Příroda je velice hravá. Obzvlášť zde to musí být úžasné při zlaté hodince, my ale radši volíme další cestu. Najedeme si nějaké kilometry, ať zítřejší cestu do Bishkeku nemáme tak náročnou
Naším posledním dnešním cílem je Yurt camp Sonun. Mají zde velice pohodlné matrace, wifi., záchod, teplou sprchu, elektrický přímotop. A dokonce i lahvové pivo. Večeře, snídaně, pár minut chůze na písečnou pláž jezera Issyk Kul. Jeho hladina je v nadmořské výšce jako vrchol Sněžky. Je nádherné počasí. Úplně to svádí k tomu tam skočit. Voda je ale studená.
Jurty u jezera
I s elektrickým přímotopem.
Nikdy jsem nebyl tak daleko od moře
Středa 5. června. Burana, Bishkek
Ráno, po snídani, odjíždíme směrem hlavní město s hodinovou zajížďkou k věži Burana. Když jsem si stěžoval na kvalitu silnic severní cestou, pořád se mohlo mluvit o silnicích. Zde se desítky a desítky kilometrů jede jen po prašné, kamenité šotolině. To je kyrgyzský způsob opravování důležitých tras. Prostě je zničit a pak zdlouhavě opravovat. Abych nebyl na cestě dodnes, musel jsem jet s autem tak jak bych s vlastním autem nikdy nejel. Minaret Burana a zřejmě jedinou historickou památkou v Kyrgyzstánu. Je zhruba 1000 let starou vzpomínkou na již zaniklé město, které bylo jednou ze zastávek na hedvábné stezce. Věž byla snížena z původních 45ti metrů na dnešních 25. V její blízkosti je i staré pohřebiště. Na náhrobcích jsou zobrazení nebožtíci. Ale také nepřátelé pohřbených, kteří mají zesnulému po jeho smrti sloužit.
Cesta necesta
Věž
Náhrobky
Detaily oprav půjčeného vozu
Detaily oprav půjčeného vozu
Bishkek je smradlavé město pro milion lidí. Zní to možná moc pejorativně, kromě smradu je vlastně čisté. Celý Kyrgyzstán je čistý, bez odpadků. Smrad se line z hustého provozu starých aut a z komínů několika málo továren z okolí. Kyrgyzstán je velice chudý a se smogem tak zatím těžko něco udělají. Západní technologie jsou pro místní obyvatele a firmy finančně nedosažitelné. Na naše ubytování v Bishkek Centrum Hotel přijíždíme ve 3 odpoledne. O pár minut později si pro auto přijíždí Sergej. Předává nám vytištěnou mapu s vyobrazenou naší cestou a každou naší zastávkou. Zběžně kontroluje stav vozu a k mé úlevě nám vrací hotovost složenou jako zálohu.
Tágem se necháme hodit do Osh bazaru. A pak pěšky zpět přes další, nejen komunitou cestujlevně stanovené highlighty. Tedy restauraci Navat, Ala Too square, Victory Square. Na trase je toho víc zajímavého, ale nechci to tu vypisoval. Co nepotkáme cestou, to nenavštívíme. Bishkekem nachodíme jen 6-7 kilometrů. Další “zajímavosti” jako Lenin, zábavní park nebo mešita nás nelákají tolik jako pár hodin spánku navíc. Co jsme zatím viděli nám jako ochutnávka města stačí, alespoň bude další důvod se sem vrátit.
Osh bazar. Sekce potravin
Parlament
Victory square
omšelé budovy
Náš hotelem domluvený letištní transfer (za 1000 som) je tu včas. Podle všeho na nás čekal minimálně 10 minut předem. Před čtvrtou ranní je tu minimální doprava, na letišti jsme coby dup a ani na letišti se dlouho nezdržujeme v žádné forntě.
Na závěr:
Chci se sem znova podívat a doporučuji Kyrgyzstán k návštěvě? Obojí rozhodně ANO.
Náklady na 2 osoby pohodlně pod 30.000 Kč All-in
Letenky 6200 Kč
Příplatky za místa u nouzových východů na dvou pětihodinových letech 1300 Kč
Pronájem vozu s příplatkem za vyzvednutí na letišti a vrácením na hotelu 4435 Kč (placeno kartou).
Palivo (plyn) cca 920 Kč. Najeli jsme 1008 km. Litr plynu většinou 32,4 až 34,9 SOM (zhruba 9 Kč).
Ubytování Karakol (Ordo hotel) 1195 Kč se snídaní, placeno kartou
Dvoudenní výlet na koních, transfer, guide, strava, jurta 9700Kč
Ubytko Jeti Oguz (Emir) 600 Kč. Jídlo jsme nechtěli
Ubytování Yurt Camp Sonun (snídaně) 700 Kč plus večeře. Lahvové pivo 40 Kč
Ubytování Bishkek (Bishkek Centrum Hotel) 1450 Kč.
Transfer na letiště 250 Kč
Skazka 25 Kč
Burana tower 85 Kč
Shawarma na ulici 45 Kč
Jídlo, kapesné a další náklady 2000-3000 Kč.
Pár dalších zajímavostí:
Fotil jsem na 4 roky starý model Samsungu, žádné filtry.
Hlavní tah z Bishkeku na východ vede asi 600 metrů Kazachstánem.
Každý Kyrgyz by měl alespoň jednou za život navštívit Moskvu.
Je prakticky jisté, že potkáte někoho, kdo byl v Československu.
Žatecký Gus mi nechutná. Chápu, proč se ve velkém prodává tady a ne v ČR.
Po kumysu (jemně zkvašeném kobylím mléku) jsem se nepos….
Speed radar tu má každá vesnice. Ale (prý) fungují jen ty v Bishkeku.
I v třicetistupňovém vedru jezdí auta na zimních pneumatikách.
Deště se netřeba bát. Jsou to spíš jen přeháňky a vždy se dá na tu chvíli někam schovat.
Je 7 mio Kyrgyzů. Z toho jich je milion v Rusku za prací.
HDP na obyvatele Kyrgyzstánu je 1.282 USD (v ČR 27.223 USD, data 2022. Ano, ČR je více než dvacetinásobné)
Všude jsme dostali jen instantní kafe.
Čaj sladí třeba i marmeládou.
Jak se ti cestopis líbil?
Standa 009 procestoval 42 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 8 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil12 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Stando, dík, pěknej cestopis.
"Žatecký Gus mi nechutná. Chápu, proč se ve velkém prodává tady a ne v ČR."
pretoze zatecky gus je cisto ruske pivo, vari ho baltika. je to len fake, ktory sa tvari ako ceske pivo.
Je vidět, že tu chybí osvěta ve vlákně cestuj pivne :-)
zelené živoje bylo rozhodně lepší. Dle odpadků na zemi nejpopulárnější.
Takze predpokladam, ze Kozel na tom bude stejne..
jedina baltika, ktera se da pit je ta tmave cervena 9tka :)
S každým dalším cestopisem se těším víc, díky! :-)
Dík moc za další cestopis z KG, moc jsem si tenhle upřímný pohled na KG užil. Tohle byla opravdu super akce Pegasus, kéž se zase něco vyskytne.
Jojo. Fajn cestopis. Ta akce byla skvělá a taky doufám, že to Pegasus zopakuje. Přiště bych to dal ale na 14 dnů. Dávám přednost fotkám bez úprav, takže za mě super.
Díky :)
tak to jsme se museli potkat 1.6 na letu SAW-FRU :)) super cestopis, jeli jsme skoro to samé. Ke zlatým dolům jsme chtěli jet, ale u brány kde nikdo nebyl jsme to raději otočili :D jo a ty kamery a všudypřítomné vraky, u kterých jsou radary jsou fakt děs...
Ja musel do te boudy vlezt. Asi jsem ho probudil 🤣. Vypadalo to tam teda strasne. Premyslel jsem, jestli to je nebo neni funkcni.