Lucembursko karavanem
Cestopis z roku 2024 napsal Míra&Jitka
Odjíždíme 24.7.2024 odpoledne směr Karlovy Vary přes Pomezí do Německa. Pokračujeme po vyzkoušené trase přes Bad Berneck a po dálnici A 70 na Schweinfurt, dále po B26 přes Karlstadt podél Mohanu a pozdě večer mizíme stranou na lesní parkoviště za hotelem ve Spessartu. Strávíme tu velmi klidnou noc a ráno jedeme dál na Frankfurt a dálnici A3. Před polednem se ještě stavíme ve velkém outletovém centru Montabaur. Sháníme zapomenuté plavky. Značkové obchody pro nás ale nejsou ani přes velké slevy to pravé. Jedeme dál a v Koblenz zajíždíme do Globusu. Ani tady plavky neseženeme, ale oběd v místní samoobslužné restauraci přijde vhod.
Maria Laach
Další cesta nás vede k poutnímu místu Maria Laach. Starobylé benediktinské opatství leží na břehu Laacher See v obrovském vulkanickém kráteru. V zahradách jsou vystaveny zajímavé kovové a kamenné sochy na prodej. Bohužel (nebo naštěstí) se nám nevejou do auta. V kryptě kostela je náhrobek zakladatele kláštera falckraběte Heinricha.
Maria Laach
Trier
Po krátké procházce jedeme dál, míříme do Trevíru. Tady je naším útočištěm Reisemobilpark Treviris, velký placený stellplatz pod mostem na břehu Mosely. Je tu plno a v noci poměrně hluk z dopravy na mostě. V noci se rozprší, komplikuje se nám plán na prohlídku města. Platíme 14Eur, uděláme servis a přejíždíme na placené parkoviště u sportovního areálu blízko centra.
Trevír je velmi staré město, v římských dobách bylo dokonce největším římským městem severně od Alp. Prohlídka nám nabízí celou řadu římských památek, jako první jsou to Císařské lázně, třípatrový komplex veřejných lázní. Po průchodu blízkým parkem pak Palatinum, dnes basilika Sv. Konstantina s přilehlým arcibiskupským palácem. Naše další kroky pak vedou na náměstí s nádhernou fontánou a trhovým křížem. Blízko je i kostel Panny Marie s přilehlou katedrálou Sv. Petra, která skrývá vzácné Kristovo roucho. Na náměstí je i sympatický stánek s ochutnávkou vyhlášených moselských vín. Zálohovanou skleničku si necháváme naplnit a jdeme pomalu dál až k Porta Nigra, Černé bráně ze druhého století n.l., která je symbolem tohoto města. Kousek stranou od ní stojí monumentální socha zdejšího nejslavnějšího rodáka – Karla Marxe, kterou darovali městu Číňané, jeho rodný dům je pečlivě udržovanou památkou. Cestou zpátky na malém náměstíčku obdivujeme fontánu – strom řemesel s desítkami kovových postav. Je toho tady ještě mnohem víc, římský most přes Moselu ze druhého století, který slouží dodnes, amfiteátr pro dvacet tisíc diváků, nebo rekonstruované šlapací jeřáby v říčním přístavu.
Porta Nigra
Konstantinovy lázně
Trhový kříž
Strom řemesel
Palatinum
Nás však už tlačí čas, přesouváme se jižněji k osadě Borg, kde máme v plánu cyklookruh trojmezím v okolí Schengenu. Na okraji lesa je malé parkoviště u pozůstatků římské silniční stanice, předchůdce dnešních dálničních odpočívek. Večer se ještě zajdeme podívat na nedalekou římskou vilu Borg, je to však jen stylová restaurace. Blízké archeologické naleziště je dnes už uzavřené. V noci znovu začíná pršet, z plánovaného výletu nebude nic. Objevuje se ale technický problém, rozbila se nám odpadní kazeta WC. Chvíle googlení a zjišťujeme že musíme zpátky do Trevíru, kde je nejbližší pobočka firmy Fritz Berger, největšího německého prodejce karavanového příslušenství. Kazetu mají, tak hurá, za 80 EUR vyřešeno.
Luxembourg
Teď už nás tu nic nedrží a tak vzhůru do Lucemburku! Opravdu vzhůru, je to od řeky pořádný kopec než se dostaneme na dálnici do Lucemburska. Ve městě máme vyhlédnuté velké parkoviště Glacis, blízko centra, mělo by tu být možné přespat. Je sice placené, ale máme štěstí, o víkendu je zdarma. Kupujeme si online třídenní Luxembourg Pass za 31 EUR, který umožňuje bezplatnou návštěvu mnoha památek nebo slevu na vstupném.
Přes blízký park dojdeme k vyhlídkovému výtahu, nabízí úžasný výhled na údolí řeky Alzette a také několik mostů, které propojují střed města. Nakonec ale projdeme parkem až na náměstí s pamětní deskou Jana Palacha a dál až ke katedrále Notre Dame de Luxembourg. Zde je v kryptě uložena tumba s ostatky Jana Lucemburského, kterého nazývají také Český nebo Slepý král. Na sarkofágu je prostý latinskýnápis :,, Král český, hrabě lucemburský, syn císaře Jindřicha VII., otec císaře Karla, děd císařů Václava a Zikmunda.“ To se prostě nedá minout.
Sarkofág Jana Lucemburského
údolí řeky Alzette
Náměstí Jana Palacha
Zlatá dáma
Katakomby
Jeden z mnoha mostů
Výhled z terasy u válečného Památníku vzpomínek, zvaného Zlatá dáma je impozantní. K vidění je toho v Lucemburku opravdu mnoho, déšť nás ale zažene do Městského muzea. Moderní expozice s obrovským proskleným výtahem nás proveze několika patry historie, s výhledy do údolí, na jehož hraně budova stojí. Sejdeme nakonec dolů k řece do dolního města s Rue de Prague, Pražskou ulicí. Značně uondáni využijeme rádi služeb dalšího veřejného výtahu. Už zvládneme jen kasematy, rozsáhlý komplex podzemních chodeb, součást opevnění města. V 18. století dosahovala síť chodeb délky 23 km, nacházely se tu sklady, kuchyně a ubytování pro vojáky. Za druhé světové války ochránily před bombardováním desítky tisíc lidí.
Unaveni zapadneme do tureckého bistra blízko Velkovévodského paláce. Pak už jen zpátky k autu, stojí nás tu několik posádek z různých koutů Evropy. Noc uprostřed města není nic moc, dáváme přednost klidnějšímu parkování.
Lucemburské Švycarsko
Ráno míříme do oblasti Mullertal, malého lucemburského Švýcarska. V okolí malé obce Mullertal je v pískovcových skalách mnoho turistických tras. Bohužel je po dešti, plno bláta a po jarních povodních spousta stezek uzavřených. Přesto si nenecháme ujít alespoň procházku k trojitému vodopádu Schiessentümpel pod romantickým kamenným mostem. V infocentru kupujeme čerstvý místní chléb a pokračujeme dál do Echternacht, které je centrem této oblasti. Parkujeme na velkém parkovišti poblíž jezera a konečně vyndaváme kola.
Schiessentümpel
Vyrážíme po krásných cyklostezkách do zalesněných kopců v okolí, první zastávkou je Berdorf s vysokou vodárenskou věží, která slouží i jako rozhledna a nabízí nádherné výhledy do dalekého okolí. Platí nám tu náš Luxembourg Pass, stejně jako na nedaleké zřícenině hradu Beaufort a přilehlém panském sídle které si projdeme s průvodcem. Vše tu zůstalo tak, jak odešli poslední majitelé, chlévy, stáje a dokonce bývalá palírna, kde vyráběli ovocné pálenky. V pozdním odpoledni pokračujeme na kole dál na Wallendorf a podél řeky Sure zpátky do Echternacht. Tam objíždíme místní jezero a hledáme místo k přenocování. Břehy jezera jsou v obležení převážně rodinkami přistěhovalců. Jsou dost hluční, ale sázíme na to, že večer zmizí. Blízko jezera je areál vykopávek římské vily, bohužel oplocený a uzavřený. Alespoň si jej prohlédneme pomocí dronu, stejně jako krásné jezero s ostrůvkem a obřím vodotryskem. Zůstáváme na malém parkovišti u mládežnické ubytovny. Není tady žádný zákaz a strávíme tu klidnou noc.
Berdorf
Beaufort
Římská vila
Jezero Echternacht
Má být horko, tak tak vyrážíme časně. Tentokrát je cyklotrasa mnohem delší, jedeme přes Consdorf, Bech, částečně po bývalé železniční trati, malebnou zemědělskou krajinou, až dojíždíme do městečka Wasserbilig k soutoku Sure a Mosely. Je čas oběda, proto navštívíme další turecké bistro. Kebab je dostupné jídlo všude v Evropě. K akváriu ve Wasserbillig nás navigoval místní policista, po nepříjemném kázání o způsobu přecházení silnice. Zpátky do Echternacht pokračujeme proti proudu řeky Sure po asfaltové cyklostezce. Řeka tu tvoří hranici s Německem, po obou stranách jsou malé vesničky s kempy plnými převážně německých hostů.
Ardeny
Po návratu k autu se musíme posunout dál, do srdce Arden. Vzdálenosti tu nejsou velké, ale potřebujeme udělat servis a doplnit vodu, zkoušíme stlp v Ettelbruck. Automat si vezme minci, ale vodu nevydá. Jedeme tedy do Diekirch, stellplatz je plný, ale servis uděláme. Máme tip na skvělé místo na přenocování nedaleko, na malém plácku nad obcí Bettendorf. Cesta sem je dost krkolomná, ale výsledek stojí za to. Malebný západ slunce nad Ardenami je nám odměnou po dlouhém dni. V noci je tu úplné ticho, ozývají se jen cvrčci z okolních pastvin.
Zimní německá ofenziva na lucembursko-belgické hranici v prosinci 1944, později nazvaná Bitva v Ardenách, byla posledním pokusem zvrátit spojenecký postup na západní frontě. Ztráty byly děsivé, bylo tu zabito nebo zraněno více než 80.000 amerických a přes 60.000 německých vojáků. Největším památníkem této akce je Národní válečné muzeum Diekirch, kam se hned ráno vypravíme. V objektu muzea je shromážděna asi největší sbírka spojeneckého i německého válečného vybavení. Nejpůsobivější jsou však instalace skutečných situací na bojišti podle dobových fotografií. Dávají jasnou představu jakým peklem vojáci v hlubokém sněhu procházeli.
Muzeum Diekirch
Pérák
Poněkud otřeseni dojdeme i do Národního muzea historických vozidel. Tady už je hluboký mír. Hlavní expozice je věnována Robertu Opronovi, slavnému designérovi značek Simca, Citroën, Renault a Fiat. Mají tady ale třeba i nejslavnější československý motocykl Jawa 250 Pérák v původním stavu.
Hrad Vianden
Vyrážíme dál, dalším cílem je královský hrad Vianden, nejslavnější lucemburský hrad, který povstal z ruin poté, co zříceninu odkoupil lucemburský stát. Na hradě skoro celé léto probíhají středověké slavnosti s vystoupením šermířů, dravými ptáky a jarmarkem. Spousta vystupujících přijela z Čech a protože jsme nemohli najít místo k zaparkování, využili jsme toho a schovali se na parkovišti učinkujících mezi dodávkami s českou registrační značkou. Lidí je tu opravdu hodně, tak si projdeme hrad a brzy mizíme.
Vianden
Sever Lucemburska
Míříme na sever do městečka Weiswampach, je tu pěkné parkoviště u jezera s dobrými recenzemi. V pozdním odpoledni vyndaváme kola a projedeme si okruh po okolních cyklostezkách. Cesta nás přivádí i k památníku posádek dvou bombardérů Lancaster RAF, přímo na lucembursko - belgické hranici. Byly zde sestřeleny v noci na 13. srpna 1944. Třináct leteckých zápisníků uzavřených navždy. Jediný přeživší skončil v německém zajetí. U malé kapličky se tyčí kovový kříž ve tvaru konstrukce křídla, pamětní deska a malé křížky v trávníku.
Pokračujeme dál do Belgie, cesta se svažuje k řece Our, pěkný sešup, který bohužel budeme muset o kus dál vyšlapat na zpáteční cestě zase nahoru. V jedné vesničce míjíme podivnou budovu, možná modlitebnu nějaké sekty s obrovskou zlatou želvou s jezdcem na hřbetě. Vracíme se k autu za soumraku a strávíme tu klidnou noc.
Ráno je naším cílem hrad Bourscheid, částečně obnovený na ostrohu nad řekou Sure. Nabízí fantastický výhled do okolí. Po prohlídce jedeme dál údolím řeky až do malebného městečka Esch sur Sure. Dominantou je tu zřícenina hradu z 13.století, ze které je úžasný výhled do křivolakých uliček středověkého městečka a na zákrut řeky, který jej obepíná. Dole u řeky je pak muzeum vlny, bývalá továrna na výrobu vlněných látek. Byli jsme tu sami, tak jsme měli soukromou prohlídku s výkladem v mezinárodním jazyce. Plně funkční fabrika ukáže celý proces výroby od nastříhané ovčí vlny po unikátní vlněné tkaniny, v obchůdku tu nabízejí třeba šály, přehozy nebo deky.
Bourscheid
Esch sur Sure
Přádelna
Wiltz
Je čas jet dál, a tak zalesněnou kopcovitou krajinou dojíždíme do městečka Wiltz, což je jakési hlavní město lucemburských Arden. Útočiště nám tu nabízí bezplatný malý stlp, dole u řeky, naproti sportovnímu areálu.
Opět sedláme kola a míříme nejprve vzhůru městem na zámek, kde je nejen tradiční válečné muzeum, muzeum koželužství, ale především muzeum pivovarnictví. Shromážděno je tu vše co souvisí s výrobou piva, ale i zařízení hospod, porcelánové pípy, láhve a sklenice. A také mikropivovar, jehož produkci můžeme ochutnat a to vše zdarma v rámci našeho už druhého Luxembourg Passu. Jedno pivo na chuť a honem dál, čeká nás cyklistická lahůdka.
Muzeum piva
Bastogne
Cyklotrasa Wiltz -Bastogne je dlouhá asi 20 km, vede téměř celá po bývalé železniční trati s minimálním převýšením, se všemi mostky, bývalými zastávkami a dokonce čtyřmi osvětlenými tunely.
Bastogne bylo v prosinci 1944 úplně zničeno, pomníky připomínající těžké boje není možné přehlédnout. Velký válečný památník tentokrát míjíme.Dnes je toto pěkné belgické město plné života. Na hlavní třídě, proti kostelu Sv.Petra si na zahrádce pivnice dáme jedno belgické pivo od cesty, a protože se blíží večer, stejnou trasou Belgii opouštíme. Zpáteční cesta je celá z kopce a v tunelech je docela zima.
Ráno se do Bastogne vydáme znovu, tentokrát už autem. Kromě lucemburských piv si chceme koupit domů i belgická a hlavně vyhlášené belgické pralinky. Potřebujeme také udělat servis a v Bastogne je nejbližší stlp, kde je možné doplnit i vodu. Pivo nakonec nakoupíme těsně před hranicemi na benzince Total, která je obležená belgickými auty. Nejen že tu je o dost levnější nafta než v sousedních zemích, ale i belgické pivo. Belgičané tu nakupují ve velkém. Prodejna na pumpě připomíná Makro, zejména co se regálů s různými pivy týče. I my kupujeme slušnou zásobičku, zejména ovocné speciály.
Stellplatz v Bastogne je nakonec uzavřený, celé parkoviště zabírají pouťové atrakce. Necháme tedy auto stát o kus dál a jdeme nakupovat. Také nám už vyhládlo, na náměstí Gen. McAuliffa, velitele 101. americké divize, která město ubránila, s nezbytným tankem Sherman coby monumentem, zajdeme do jedné friterie pro pravé belgické hranolky. Jsou výborné, s tím co se prodává u nás se opravdu nedají srovnat.
Sherman
belgické hranolky
Clervaux
Z Bastogne ale ještě zpátky do Lucemburska. Zámek Clervaux, v prosinci 1944 zcela zničený a obnovený po druhé světové válce je sídlem jak malého vojenského, tak mnohem rozsáhlejšího muzea lucemburských hradů. Detailně propracované modely hradů a zámků jsou v měřítku 1:100. Je jich tu několik desítek. Hradů je však v Lucembursku více než 50 a mnoho dalších proměněných v zámky, případně honosné rezidence. Nás zaujmou zejména ty, které jsme viděli v reálu: Beaufort, Vianden, Bourscheid, Esch sur Sure a Clervaux.
Beaufort
Vianden
Esch sur Sure
Ve druhém křídle paláce je fantastická výstava fotografií nazvaná „Rodina člověka“. Velkoformátové fotografie z celého světa, zobrazují lidský život od početí až do smrti, tak jak jej vnímaly naprosto rozdílné lidské komunity v různých dobách. Od Evropy po Mikronésii, od amerických továren 30.let po africké pouště. Všude žijí lidé se svými radostmi i starostmi.
Život člověka
Náš čas na cestách se začíná pomalu krátit, míříme tedy na jih, krátce ještě stavíme v Esch sur Alzette, zajdeme se osvěžit do městského bazénu, po dlouhém dni přijde koupel vhod.
Na skok do Francie
S blížícím se večerem hledáme vhodné místo na přenocování, volba padne na francouzský Rodemack, je nedaleko a navíc zdarma. Na louce za malou opevněnou vesnicí přezdívanou Malé Carcassone stojí už několik jiných karavanů. Je tu k dispozici výlevka na šedou i černou vodu a zdarma i voda pitná. Uděláme servis a po večeři jdeme obhlédnout malou pevnost. Zachovalé hradby, brány, centrální hrad i křivolaké uličky připomínají slavnějšího jmenovce. Jeden rozdíl tu ale je, není tu ani noha. Žádná kavárna, bistro nebo obchůdek. Je to zvláštní, ale asi je takových vesnic ve Francii hodně.
Malé Carcassone
Trojmezí
Ráno tedy míříme dál, po vedlejších cestách pomalu k trojmezí, kde máme v plánu poslední cyklovýlet kolem Mosely. Cestou nám ale pád zapomenuté lahvičky sprchového gelu způsobí pootevření kohoutku ve sprše a přicházíme o všechnu vodu, kterou jsme večer načerpali. Když stavíme u pískových jezer poblíž Remerschen, zjistíme, že je v autě potopa. Nezbývá než vyndat koberec, všechno vytřít a mokré věci vyndat na sluníčko. Dobrá, stejně se chystáme na kolo, uschne to i bez nás.
Šlapeme proti proudu Mosely po lucemburské Route de Vin a obdivujeme nekonečné vinice na přilehlých svazích, projíždíme Remich s Bakchovou fontánou a dál po pěkné cyklostezce až do Wormeldange. Je tu sice rovina, ale další most je až Grevenmacher, tak raději přejíždíme na druhou stranu, a tentokrát po německé Mosel Radweg frčíme zpátky. Cesta příjemně ubíhá, pořád je na co koukat. Podjíždíme dálnici a po dalším mostě do Schengenu. Bezvýznamná vesnice v Trojmezí, ale kdo by ji neznal. A už je tu Evropské muzeum, vlajky všech zemí EU a památník na kterém jsou hvězdy se symboly jednotlivých zemí. No, kdo dal na tu českou matrjošky, asi nebyl dál než v Praze.
Bakchova fontána
Mosela
Zpátky do Lucemburska
Nebe se začíná černat, tak radši fofrem k autu. Stihli jsme to, všechno uschlo, ale jsme bez vody! Před zpáteční cestou nechci spoléhat, že někde náhodně dobereme, tak se vracíme na stlp Mondorf les Bains. Na malém parkovišti je trochu těsno, a navíc tu nějaký „takykaravanista“ blokuje servisní stání . Nezbývá než běhat s kanystrem. No, jedeme už domů a nepotřebujeme plnou, tak to netrvalo dlouho.
Teď už jen na dálnici a přes německý Saarbrücken, Mainz a Frankfurt k domovu. Večer se rozhodujeme kudy, bohužel zatím vždy spolehlivá apka Park4Night má výpadek, proto jedeme na jistotu a za Aschaffenburgem odbočujeme na naší známou B 26. Před půlnocí jsme na známém místě ve Spessartu.
Domů je to coby kamenem, asi 400km, dohodil, tak se po snídani vydáme na poslední úsek cesty. Teď už je to jen rutina, známá cesta rychle ubíhá a odpoledne 3.8.2024 jsme doma.
Najeli jsme skoro 2000 km při průměrné spotřebě 9,6l/100km. Na kole pak asi 300 km. Na jediném místě jsme platili za stání, pro vstupy jsme použili dva třídenní Luxembourg Passy. Lucembursko je krásná malá země, projeli jsme ji křížem krážem, ale je tam toho ještě hodně k vidění. Jako vždycky si říkáme, že se tam ještě vrátíme.
Jak se ti cestopis líbil?
Míra&Jitka procestoval 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal před 1 měsícem a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.