Madeira 2021
Aneb první cesta za hranice v nové době
Cestopis z roku 2021 napsal Tomáš Cibulka
Proč Madeira?
Cestopis jsem původně psal pro svůj osobní blog, a tak celé jeho znění najdete zde: https://www.cibulka-na-cestach.c...eira-2021/ . Časově se jedná o červen roku 2021, sice je tady cestopisů z Madeiry více než dost, ale třeba by i tento mohl někomu pomoct s plánováním dovolené na ostrově věčného jara.
Důvodů, proč jsme si k první zahraniční cestě po více než roční pauze vybrali právě Madeiru, je hned několik. Tak za prvé, jedná se o destinaci, kterou jsem osobně měl v hledáčku už dlouho a tak nějak jsem si ji šetřil na okamžik, kdy se mi nebude chtít někam extrémně daleko, ale zároveň budu chtít vidět něco trochu jiného, než typickou středoevropskou krajinu. K tomu se přidal jeden velmi důležitý faktor dnešní doby: omezení spojená s cestováním. Dlouhou dobu, prakticky celé jaro, se právě Madeira jevila jako jakýsi „bezpečný ostrov“ a myslím, že díky nastaveným pravidlům a vstřícnosti vůči turistům v tom budou pokračovat i nadále.
Příprava cesty
S kým poletíme?
Protože se situace neustále vyvíjí, letenky kupujeme jen asi 2-3 týdny před odletem. Po zrušení několika letů v minulosti už opravdu nechci kupovat nic v několika měsíčním předstihu. Navíc nabídka leteckých spojení na Madeiru je poměrně slabá a ani ceny v horizontu několika měsíců se příliš nemění. Ano, sice se objevila akce společnosti TAP, ale v konečném důsledku byla nevýhodná (dlouhý přestup v Lisabonu, ale na prohlídku města naopak krátký, jen „základní tarif“ bez zavazadel a možnosti rezervace místa). Pak je tady samozřejmě Smartwings, ale cena kolem 9000Kč za zpáteční letenku mi připadá dost vysoká. A tak vyhrává na první pohled divoká kombinace Praha – Curych – Funchal se Swiss Air a Edelweiss Air a nazpět Funchal – Frankfurt – Praha se společností Lufthansa. Oba přestupy jsou krátké (něco málo přes hodinu) a včetně zavazadla a rezervace sedadel platíme 6000Kč za osobu. Do karet nám hrají také příjemné časy odletu a příletu.
Kde budeme bydlet?
Letenky máme, na řadu přichází ubytování. Opět se zdá, že nabídka je dost špatná a ukazuje se, že se nevyplácí příliš otálet. Vybraný hotel je během pár dní pryč a tak volíme nakonec jiný, ale doufejme stejně dobrý: Vila Toca s cenou necelých 9000Kč za 9 nocí. Volíme tedy jedno místo na celý pobyt nedaleko od centra Funchalu, tedy hlavního města Madeiry. Doufáme, že ostrov je to dostatečně malý a tedy není potřeba se třeba každé tři dny přesouvat.
Půjčení auta
Jako poslední vybíráme autopůjčovnu. A vzhledem k tomu, že termín našeho příjezdu se blíží, není moc na výběr. Osvědčené tipy českých cestovatelů jsou beznadějně „vyprodané“ a ostatní půjčovny jsou drahé. Jedinou nadějí je půjčovna Status Flamingo. Stránky jako z devadesátek, na původní dotaz mi odpovídají v portugalštině, že auto mají jen z lepší třídy a až od pondělí, ale nenechám se odradit a portugalsky se ptám, na kolik by to vyšlo. Tak prý 175 EUR na 5 dní, a to není tak špatné. S kompletním pojištěním, není třeba ani kreditní karty. A tak to vypadá, že auto máme zarezervované. Jediným důkazem je několik mailů v anglicko-portugalské kombinaci jazyků.
Testy
Do hry vstupuje nový hráč: testy na koronavirus. Čekáme, až sám velký Andrej oznámí, že nám PCR testy zaplatí, ale to ještě neznamená, že najdeme laboratoř, která bude schopná za poměrně malý peníz od pojišťovny test vykonat včetně potřebného potvrzení. Nakonec u nás vyhrává laboratoř ELISABETH PHARMACON. Vybíráme termín dva dny před odletem, s dostatečným předstihem na reakci, kdyby se něco nepovedlo. Odběr je rychlý a naprosto bezbolestný, výsledky přistávají po šesti hodinách do mailu s očekávaným, tedy negativním výsledkem. Samozřejmostí je certifikát v angličtině. Ten okamžitě nahráváme do webové aplikace Madeira Safe a pomalu se můžeme začít těšit.
Letíme
Check-in
Děláme si samozřejmě on-line check-in, ale i kdybychom neměli kufry, tak boarding pass nedostaneme. Nová doba vyžaduje osobní přístup. Brzy ráno vyjíždíme z Brna a iluzi prázdné dálnice nám kazí rumunští řidiči kamionů, kteří obsazují oba pruhy dálnice D1 po dobu snad pěti minut. Později už ale máme dálnici víceméně sami pro sebe, a tak s časovou rezervou přijíždíme na parkoviště u letiště. Smutný je pohled na informační tabuli s odlety. Ačkoliv letíme až skoro v 10, jsme mezi prvními lety dne. Takže ještě nějakou dobu čekáme, než se otevře check-in a jdeme odevzdat kufry. Před námi je poměrně málo lidí, ale většině z nich to neuvěřitelně dlouho trvá. Kontroluje se totiž výsledek testu, QR kód pro Švýcarsko, QR kód pro cílovou destinaci a nemalá část lidí nemá formuláře vůbec vyplněné.
Poprvé letím s dronem na palubě, a tak mám trochu strach, ale nakonec mě pán u bezpečnostní kontroly jen poprosí, abych si během přepravy vytáhl baterii ven z dronu. Protože máme dost času, najdeme si svůj kousek (spíše kus) prázdného letiště a dáváme si „výbornou“ kávu z automatu. Ale najít nějaký funkční je v tuto chvíli docela oříšek, asi se nevyplatí udržovat vše v provozu pro tak málo lidí.
Ačkoliv je letiště prázdné, tak odlétáme z jedné z bran v přízemí a je tedy jasné, že pojedeme autobusem, což je samozřejmě na první pohled nelogické. Zřejmě je to ale dáno tím, že letíme letadlem Airbus A-220, které je o něco menší a tak pravděpodobně nevhodné pro nástupní most. Alespoň tak si to vysvětluji. Druhou možností je samozřejmě cena. Ať je je to jakkoliv, do letadla se samozřejmě dostáváme a zajímavá je samotná konfigurace kabiny 2-3, tedy na jedné straně jen dvě sedadla vedle sebe. To nám samozřejmě nevadí a naopak pro cestu ve dvou je to výhoda. Let do Curychu je rychlý, netrvá snad ani hodinu a Swiss Air podává kromě půl litru vody také spíše symbolickou, ale dobrou čokoládku.
Curych – Funchal
V Curychu máme na přestup něco málo přes hodinu, přesouváme se k naší odletové bráně a dáváme si malou svačinku a kávu. Nutno podotknout, že lepší než v Praze. Ruch na místním letišti je nesrovnatelně větší než v Praze. Kdyby neměli cestující ústa zakrytá rouškami, tak bych si myslel, že jsme se vrátili v čase. Dalším rozdílem oproti Česku je fakt, že Švýcaři používají jakýkoliv kus hadru k zakrytí obličeje, schválně neříkám dýchacích cest, zatímco u nás jsou vyžadovány respirátory FFP2. Ty mimochodem vyžaduje i letecká společnost, ale samotná posádka je nemá.
Další část cesty letíme se společností Edelweiss Air. Chápu to tak, že je to takový švýcarský „Smartwings“ čili letecká společnost, která „vozí“ Švýcary k moři. Kvalitou je však poněkud někde jinde. Krátce po startu dostáváme sušenky, následuje oběd ve formě roastbeefu s bramborovým salátem, výborné rozpečené pečivo a samozřejmě dezert. Nealko nápoje jsou také zdarma, jediné, za co se musí platit, je alkohol. Během cesty dostáváme ještě další pečivo a malou svačinku na závěr. Zajímavostí je, že příbor byl klasický, tedy kovový, což už se dnes tak často nevidí. Letíme poměrně starým Airbusem A320, pro 4 hodiny trvající let dostačující.
Zmatky na letišti ve Funchalu
Po přistání se přesouváme pár metrů autobusem a čekáme na kufry. Letiště ve Funchalu je docela malé a zároveň s námi přistávají 4 další letadla. Díváme se do jízdního řádu, že za chvilku nám jede autobus. Super. Kufry ale nikde. Trvá to snad tři čtvrtě hodiny, kdy se konečně rozjíždí pás. Mezitím autobus samozřejmě odjel, ale za chvíli jede další. Konečně vidím svůj kufr, který už na první pohled utrpěl značná zranění a dokonce nemá ani „baggage tag“ a tak se divím, že vůbec dorazil.
Zábava ale teprve začíná. Při východu z letiště stojí obrovská fronta, ve které jsou jak lidé čekající na test, tak lidé již otestovaní a dokonce i ti, kteří už mají test validovaný v aplikaci, mezi které patříme i my. Postupně se prokousáváme dál a dál až nakonec konečně narážíme na někoho, kdo má čtečku na QR kód a ověřuje tak, že máme splněny všechny podmínky a konečně tedy můžeme oficiálně vstoupit na území Madeiry. To vše asi 5 minut před odjezdem dalšího autobusu a jsem fakt rád, že stíháme alespoň tento, jinak bychom museli čekat další hodinu minimálně. Kupujeme si rovnou zpáteční jízdenku za 8 EUR a řidiči říkáme, kde budeme vystupovat (jízdní řád k dispozici zde: https://www.sam.pt/en/aerobus-in...ation.html). Jízda trvá asi 30 minut a nestačím se divit, jaká stoupání nebo ostré oblouky mohou být součástí dálnice. Vystupujeme u hotelu Savoy, kde samozřejmě nebydlíme, ale je to jen kousek od našeho skromnějšího obydlí.
První večer
Majitel domu nám předem poslal kód pro otevření hlavních dveří a klíče od našeho pokoje jsou přímo v zámku. Žádné další zdržování. Pokoj vypadá dobře, stejně tak koupelna a terasa. Už je sice dost pozdní odpoledne, ale to nám nebrání vyzkoušet bazén, nebo spíš takový bazének… Voda je docela studená, ale na zchlazení po horkém dni ideální. Po krátkém osvěžení se jdeme projít po Funchalu. Sice jsme docela unavení, ale jdeme až na opačný konec centra města, cestou zpět se zastavujeme v restauraci na pobřežní promenádě a dáváme si místní specialitu s názvem Poncha. Jedná se o míchaný nápoj, jehož základem je bílý třtinový rum Aguardente da Cana, dále pak ovocná šťáva (citron, pomeranč či něco jiného) a med. Poncha je docela silná (cca. 20% alkoholu), takže nám bohatě stačí jedna, tady na pobřeží za 3 a půl EUR.
Cestou zpět jdeme okolo muzea zdejšího snad nejslavnějšího rodáka – Cristiana Ronalda. Nachází se zde i jeho socha, ve které však nevidíme přílišnou podobu, nedaleko je také nedávno postavený dům, ve kterém údajně tento několikanásobný držitel Zlatého míče pobývá, když je zrovna na Madeiře. My však víme, že je právě na Mistrovství Evropy, takže návštěvu odkládáme na jindy.
Jednotlivé dni si můžete podrobně prohlédnout přímo na mém blogu. Často jsou tam také mapky přímo z aktivit typu "výstup" na Pico Ruivo, které bych sem jen těžko kopíroval: https://www.cibulka-na-cestach.c...eira-2021/ . Navíc editor při kopírování dost zlobí... :(
Fotogalerie
Závěr
Na Madeiře se nám moc líbilo, i když třeba počasí nevyšlo úplně podle představ. Na druhou stranu i na déšť jsme byli připraveni a celkově jsme s sebou měli dostatek oblečení do každého počasí. Lidé na Madeiře jsou pohodový, většinou nikam nespěchají a rádi pomohou. Čekal jsem trochu více „jižanského temperamentu“ , ale nakonec jsem rád, že toho jsme se na Madeiře nedočkali. Jídlo bylo dobré, ačkoliv často jsme si připravovali různé svačiny sami, protože těžko spoléhat na restauraci uprostřed horského treku. Ale když už jsme navštívili restauraci, tak jsme nebyli zklamaní, spíše naopak. Výborné bylo víno, jak klasické, tak Madeirské a také Poncha.
Na Madeiře jsme si užili hlavně pěší výlety, za celou dobu máme v nohou bez mála 100 kilometrů a spoustu výškových metrů. Madeira tedy potěší hlavně milovníky přírody a pěších výletů, na druhou stranu, na spoustu míst se dá dojet i přímo autem. Auto určitě doporučuji, cestování autobusy je poměrně komplikované a časově náročné. Hlavně, pokud potřebujete stihnout poslední odpolední autobus, tak se vám den může docela zkrátit.
Místní poměrně ochotně dodržují pravidla spojená s koronavirem. Roušky se nosí dokonce i venku, zejména pak ve městech. Na druhou stranu pokud ji náhodou nemáte, tak vás nikdo nijak moc nekárá, snad jen v obchodech nebo veřejné dopravě by to mohl být problém. Dezinfekce je k dispozici téměř všude. Zkrátka se na Madeiře snaží dělat vše proto, aby mohli zůstat otevření turismu i přes jistá omezení, ale hlavně nezavírat úplně. Přeci jen turismus zde tvoří velkou část ekonomiky.
Ceny a rozpočet
Ceny jsou rozhodně nižší než je standard západní Evropy, mnohdy srovnatelné spíše s naší domovinou. Jízdenka na autobus 2-4 EUR, nealko pivo 2,5 EUR, alkoholické pivo až dvojnásobek, sendvič / Bolo do Caco kolem 3 EUR, normální oběd v restauraci 7-15 EUR, potraviny v supermarketu srovnatelné jako u nás. Celkové náklady na dovolenou (opravdu včetně všeho, tj. i dopravy na letiště v ČR, drobných suvenýrů atd.) činily 18 700 Kč na osobu. Z toho:
- Ubytování 4 500 Kč / osobu za 9 nocí
- Letenka 6 000 Kč / osoba
- Půjčení auta 2500 Kč / osoba za 5 dní
- Benzín 650 Kč / osoba
- Zbytek je jídlo, pití, suvenýry, autobusy, doprava v ČR atd.
Praktické rady
- Je dobré mít s sebou vždy nějakou hotovost, ideálně i drobné. Pokud máte auto, tak se můžou hodit na parkování a jinak se hodí na autobus.
- Pokud možno, půjčte si auto na celý pobyt. Autobusy jsou alternativa, ale zdaleka nejezdí tak často a všude.
- Vybírejte z bankomatů označených symbolem MB a dejte si pozor na nabízený kurz, volte kurz své banky.
- Je dobré neletět úplně nízkonákladově. Vzhledem k počasí je potřeba mít poměrně dost oblečení a místo se hodí i na zpáteční cestu. Takže odbavené zavazadlo je velké plus.
- Rezervujte si auto v půjčovně co nejdřív to jde. Čím blíže vašemu příletu, tím horší dostupnost i ceny.
- To stejné platí i o ubytování.
- U letenek je to složitější, každopádně bych nekupoval moc dopředu, ale to jen kvůli aktuální situaci. Jednak se ruší spoje, ale také se mění podmínky dopravců nebo přestupních letišť. Alternativou je přímý let z Prahy, který bude sice dražší, ale s menším rizikem „překvapení“ .
Video
Jak se ti cestopis líbil?
Tomáš Cibulka procestoval 44 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 15 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.