MADEIRA za KAČKU

Ostrov věčného jara, květin, levád, dechberoucích hor a kolena devastujících treků v oblacích, jedinečného vína a ještě jedinečnějšího letiště. Perla Atlantiku, evropská Havaj. To vše je Madeira 💚

TERMÍN: prosinec 2019

dechberoucí vyhlídky = Madeira

PROČ MADIERA?

Madeira byl můj cestovatelský sen od začátku letošního roku. Důvodem byla až neuvěřitelná spousta přátel, kteří během jara a léta roku 2019 tento nádherný ostrov navštívili. Všichni samozřejmě zamořili svoje facebookové stránky fotkami a přenádhernými videi, čímž mi nasadili do hlavy cestovního brouka. Konkrétně jedno video mě dostalo a když jsem jej viděla, řekla jsem si, že na Madeiru prostě chci! Hned jsem začala koukat na letenky a s hrůzou zjistila, že tato "Evropa do patnácti stovek" (moje obvyklá hranice) asi těžko bude… Ceny z Prahy byly za zpáteční letenku okolo 10 000 Kč, což je cena, kterou dám 1x ročně, a to za letenku za oceán a na skoro měsíc… Pomalu se mi tak představa nádherného zeleného ostrova pod mými otisky bot začala vzdalovat. No a pak jeden den zapnu Facebook a skočí mi tam tradiční oznámení o akčních letenkách z Cestujlevně. Madeira za 18 stovek z Berlína! Vidím tu chvíli jako by to bylo včera. Stála jsem v koloně, jen zběžně jukla na telefon po oznámení, že se něco na mém fb šustlo, a po spojení "Madeira za 1 800 Kč" jsem okamžitě odbočila na nejbližší parkoviště a rozklikla danou akci. Navedlo mě to na stránky nízkonákladovky Easyjet. Akce hlásala levné lety hlavně přes zimu a mě se v hlavě rozblikal světelný alarm! Dnů dovolené už mám opravdu maličko..kdy?! Kdy letět, na kdy hledat letenku?! Je mi jasný, že čas letí a letenky mizí. Úplně to, jak ubývají sedadla v MÉM letadle, slyším :D A pak mě to došlo – jediné státní svátky přede mnou a možnost vyjít s dovolenou je letět přes Vánoce! Asi tři roky zpátky vždy v předvánočním čase přemýšlím, proč tolik volných dnů marním doma. Chytne mě to pravidelně někdy koncem října - začátkem listopadu, kdy začnu zuřivě prohledvávat nízkonákladovky a googlit jakékoli levné letenky. Kamkoli. V tu dobu už ale levné vánoční letenky nejsou. Naopak, přes Vánoce je všechno až trojnásobně dražší. Takže nakonec na svátky obaluju kapra a rvu se v Kaufu s milionem dalších o síťku pomerančů... Jinými slovy – letět někam přes Vánoce bylo vlastně už delší dobu mým snem. Zadávám tedy do termínů odlet/přílet na stránce Easyjet vánoční svátky a žasnu! Odlet 18. prosince, návrat pětadvacátého. Osm dní uprostřed tohohle božího ostrova, ještě přes Vánoce (vánoční dárek je pro všechny jasný a společný, vánoční úklid za mě udělá paní bytná ve vybraném ubytku a já tyhle svátky budu v tom nejlepším out fitu na světě - žabky, tílko a kraťáky). A navíc - týden jara v prosinci a jen tři dny dovolené! 😍😍 Letenky vychází opravdu na 1 800 Kč na osobu. Kupuju a nemůžu tomu pořád uvěřit. Během chvilky, kdy se o této akci dovídám a letenky koupím, uplynulo max 10 minut. Jakmile zkontroluji letenku v e-mailu, volám info i svým dvěma kamarádkám, které by také na Vánoce raději trekovaly v oblacích než s hrablem před domem v ruce a Ladovskou zimou kam se hnou... Pravdu mám, obě nadšené. Okamžitě začínám googlit na Easyjetu další letenky, ale ceny mezitím (ani ne půl hodinka!) stouply na trojnásobek… 😕Holkám tedy nezbyde nic než smažit kapra a hrablo v ruce a já si uvědomuju, že jsem měla opravdu (a s prominutím) z p.dele kliku.

Vědoma si opravdu nízké ceny, nelekla jsem se ani odletu z Berlína. Přitom jsem z něj ještě nikdy nikam neletěla. Začínám pátrat po cestě právě tam. Docela mě odrazuje 7 - 10 hodin jízdy v autobuse z Brna, samozřejmě noc před odletem z Berlína na Madeiru. Do toho ještě jízdenka na osobu v jednom směru od 500 do 900 Kč.. A pak si vzpomenu, že z Brna do Berlína lítá jednou týdně spoj… Kouknu na Ryanair a nadšením si poskočím. V úterý v 17.25 pěkně na klid a po práci jedna hodina letu z Brna do Berlína. A cena? 130 Kč na osobu… Samozřejmě ihned kupuji další letenky pro celou naší partu. Jen je škoda, že přílet 25. prosince nevychází opět na tento let a jednu cestu si holt v tom autobuse odkroutíme. Pojedeme samozřejmě Flixbusem a využijeme minimálně dvacetiprocentní slevy z jejich kupónů…

Začínám se docela těšit i na tu předvánoční zastávku v Berlíně. I když přiletíme večer, určitě by se alespoň Braniborská brána s vánočním svařákem stihnout dala, pak nějaký ZA KAČKU nocleh a druhý den tradá na ostrov věčného jara.. ✈️💛

Plán by byl :)

MADEIRA

Madeira je sopečný ostrov dlouhý 57 km, široký 22 km ležící asi 900 km od břehů Portugalska, který je obklopen Atlantickým oceánem. Uprostřed ostrova se tyčí hory, které dosahují téměř dvoutisícové výšky, jsou zde i vavřínové lesy, skoro deštné pralesy, nádherné pláže a přírodní mořské bazénky. Ostrov je asi nejvíc vyhlášený právě horskými scenériemi s hlubokými kaňony a vodopády, divokým pobřežím s nejvyššími útesy Evropy a krásnou přírodou. Je zde opravdu rozmanité množství subtropické květeny, včetně unikátních vavřínových pralesů. Madeira je také proslulá hustou sítí vodních kanálů, zvaných levády, kolem nichž vedou kilometry stezek. Právě ty z ostrova dělají ráj pěší turistiky. Dále je známá svým letištěm, které je jako jedno z mála pojmenované po žijící osobě (Christiano Ronaldo) a kde je přistávání i vzlet adrenalin nejen pro pasažéry, ale často i pro letecký personál. No a pak je Madeira známá díky madeirskému vínu, které je naprosto unikátní. Nicméně i když na vás bude tento ostrov v naprosté většině průvodců působit jako místo pro horaly a turistické nadšence - není to tak. Tady si najde opravdu každej to svoje.

Ostrovu se říká všelijak, mimo jiné i zelená perla Atlantiku. Někteří ho dokonce označují za evropskou Havaj. Rozdílem od Havaje je snad jen to, že je pro nás Madeira podstatně blíž, tedy i dostupnější. Madeira je portugalská autonomní provincie, což znamená, že má o svých záležitostech ostrov velké rozhodovací pravomoci. Formálně ale patří stále pod Portugalsko.

LEVÁDY

Přiznám se, že pojem leváda jsem si objasnila až poslední dobu. Vlastně až když jsem viděla zmíněné inspirační video a právě do neuvěřitelných kopců špikovaných důmyslným systémem kanálů, někde mezi zemí a nebem, jsem se zamilovala… Levády jsou v podstatě kanály, které odvádí vodu do míst, kde chybí. Ostrov Madeira je dost specifický - jeho sever bičuji časté deště, naopak jih trpí nedostatkem vody. No a to byl důvod, proč se před několika stovkami let začal budovat obrovský systém místních levád. Přesto že je ostrov opravdu malý, existuje zde až 5000 kilometrů těchto kanálu. Neuvěřitelné! Levády mají šířku 20 až 120 cm, jsou stavěny spíše do hloubky, aby si udržely vodu. Kolem nich vede obvykle chodníček, po kterém se dá chodit. No a to je naprosto ideální místo pro všechny, kteří se na ostrov vydají. Tyto vzdušné a místy krkolomné cestičky, jsou opravdový zážitek! V levádát samozřejmě teče voda, takže je možné se po cestě osvěžit. Dříve se levády využívaly i pro přepravu dřeva. Nejedna leváda vede i tunelem, často i několik kilometrů dlouhým, který není vůbec osvětlen a má docela nízký strop. Člověk, který se rozhodně levádu tunelem zdolat, musí být vybaven nejen baterkou, ale být i připraven, že cestou v tunelu půjde místy po čtyřech.

leváda

SEZNAM LEVÁD ZDE:

Pokud jste na tom stejně jako já - od známých a z cestopisů už vám jde hlava kolem ze všech názvů jednotlivých levád a chcete mít jeden jasný souhrnný dokument k dispozici, koukněte zde:

http://www.madeira-levadas.info/

http://www.visitmadeira.pt/en-gb...ties/walks

No a teď ten opravdu hlavní důvod proč jsem chtěla na Madeiru (a čím je ještě Madeira známá)... Je jím pár let starý článek, který měl nadpis: Nejlepší místo pro pozorování velryb a delfínů? Madeira!
Madeira je omývána Golfským proudem a je tak útočištěm migrujících savců. Žije nebo se zde každoročně zastavuje až 36 druhů velryb a delfínů. Důvodem je potrava nebo aby zde porodili svá mláďata. Je tady téměř stoprocentní úspěšnost, že během plavby s cílem pozorovat je, nějakého delfína či velrybu uvidíte. Ostrov leží uprostřed Atlantického oceánu, vody kolem jsou hluboké až 2 km a právě tato hloubka umožňuje kytovcům připlout velmi blízko k pevnině. Ve vodách kolem Madeiry je údajně tolik delfínů a velryb, že místní společnost realizující pozorovací plavby dokonce garantuje, že pokud se stane, že žádného delfína ani velrybu neuvidíte, další jízdu máte zdarma. No už od toho článku kdysi vím, že tohle prostě musím zažít!
...jen až příště :) Nenapadlo mě při plánování cesty, že poslední dva dny mého pobytu, kdy jsem měla výlet na lodi v plánu, jsou státní svátky. A stejně jako u nás - i na Madeiře je naprosto všechno zavřené. Dokonce i turistické výlety a plavby na moři... Jediná velryba, kterou jsem tu tedy viděla, je ta na obrázku níže...

...bohužel moje jediná madeirská velryba :)

LETENKY NA MADEIRU?

Tento tradiční odstavec jsem v podstatě odpověděla o pár řádků výše “proč na Madeiru":

Brno – Berlín: 129 Kč (Ryanair)

Berlín – Madeira - Berlín: 1 800 Kč (Easyjet)

Madeira z výšky

odlet z Berlína

letiště Brno

LETIŠTĚ NA MADEIŘE?

Tak letiště Madeira zná asi opravdu každý. Je známé hlavně díky zajímavému způsobu přistávání, resp. díky přistávací dráze, která je ze třetiny vystavěna na vysokých pilířích nad mořským útesem, aby tím byla prodloužena její délka. Další raritou tohoto letiště je i to, že bylo v roce 2016 pojmenováno po fotbalistovi Christianu Ronaldovi, který se na Madeiře narodil ( = dva plusové body u Mikouše 💪). Jedná se tak o jedno z mála světových letišť, která jsou pojmenována po žijící osobě. Jinak leží asi 23 km od Funchalu, hlavního města Madeiry. Co se mi líbilo hodně byl fakt, že je celé letiště plné věcí, které jsou pro Madeiru typické (Ronaldo a fotbal, sáňky, víno, rum, tradiční kroje a hlavně nádherné modré kresby na bílých kachlích, které jsou napříč celým ostrovem).

výzdoba letiště

Jinak na letišti je wifi grátis bez časového omezení. Letiště je opravdu mailnkaté, vymotáte se z něj do 10 minut a při odletu vám postačí 45 minut. Jsou zde autopůjčovny, restaurace, bankomat. Taky mě překvapil relativně cenově ok dutty free, kde jsem si koupila domů jak místní rum, 3 roky starej (rum moc nepiju, ale sbírám ♥ ) za 16 euro a madeirské víno za 9,5 eura. Sice šlo ve městě koupit za 5 euro, tedy skoro za polovinu, ale to si do příručáku nezabalíte ;) I těch 9,5 eura za toto víno (něco jako portské), je fajn cena.

letiště Madeira - přistání

Letiště na Madeiře zahájilo provoz už v roce 1964. Tehdejší technici ale tenkrát nepředpokládali letecký ruch v takovém rozsahu, jak je nyní. Délka přistávací trasy dráhy dosahovala pouze 1,6 kilometrů. Asi o 13 let později se zde stala tragická nehoda, která dovedla letiště k prodloužení dráhy o 200 metrů. Dalšího prodloužení se letiště dočkalo ve druhé polovině 20. století. Letiště se muselo přizpůsobit době. Neumožňovalo totiž přistání všech typů letadel. Došlo tady k jeho rekonstrukci, kdy byl položen asfaltový povrch o délce asi 2,8 kilometrů a šířce 45 m. Tato rekonstrukce z roku 2000 stála půl miliardy euro a byla dotovaná evropskými penězi. V současné době letiště Funchal odbaví až dva a půl milionu cestujících ročně.

pilíře, na kterých letiště stojí

Přistávání na Madeiře je kapitola sama pro sebe. Je to noční můra všech cestujících (mýho Mikiho jednoznačně 💩) a možná i většiny pilotů. Stačí zadat Madeira letiště na youtube a můžete to vidět i bez letenky v kapse 😀 . Povolení přistávat zde dostanou pouze piloti, kteří zde absolvovali speciální výcvik. Letiště na Madeiře bylo zařazeno mezi 17 nejděsivějších letišť světa. Žádná modernizace, kterou toto letiště podstoupilo, totiž nemění nic na tom, že se pilot musí vejít do velice úzkého pasu mezi horami a Atlantikem. Jediná možnost přistání tedy znamená, že letadlo míří směrem do hor a na přistávací dráhu se stočí doslova na poslední chvíli. Závisí to samozřejmě i na mnoha dalších faktorech jako je například počasí. Jinými slovy speciální výcvik je zde naprosto nezbytná nutnost. A jak většina cestujících ví, i se speciálním výcvikem se přistání na Madeiře mnohdy opakují i na několik pokusů. Ostatně i mě došel e-mail, ať si po příletu do Berlína žádný navazující spoj nekupuju, protože pravděpodobnost příletu včas = zázrak 🤣 A pokud prý beru nějaké léky, mám si jich vzít raději na dva dny navíc 🤣

Naše přistání proběhlo naprosto hladce, bokem jsme skoro lízli Atlantik 🤣 a zabrzdili jsme na centimetr přesně - pár centimetrů od konce přistávací dráhy (opět Atlantik). Náš "šofér" si svůj potlesk a minutu slávy s ním spojenou (teda pár lidí, těch s hlavou v igelitovém pytlíku, netleskalo) fakt zasloužil 👏🙏 Welcome to Madeira!

Letiště Madeira

Do centra se dá z letiště dostat během čtvrt hodiny. Nejrychlejší cesta do Funchalu je speciální autobusová linka Aerobus, která zastavuje jak v centru města, tak u známé pláže Formosa. Autobusy jezdí od 4:15 do 0:45 každých 30 až 60 minut, cesta do města zabere asi 40 minut a jízdenku je za 5 €. Levnější je spojení běžnými autobusovými linkami, které nejezdí tak často, a cesta do Funchalu trvá o 10 minut déle. Cena jízdenky se řídí dle zón, do Funchalu tedy 3,35 €. Na letišti zastavují linky 20, 23, 53, 113 a 208, všechny jedou do Funchalu. Pozor ale při cestě z centra, stejnými čísly mohou být označeny i městské autobusy pohybující se pouze po Funchalu, jedná se však o rozdílné linky! Vždy se před nástupem ujistěte u řidiče, zda jede na letiště.

Letiště Madeira

DOPRAVA NA MADEIŘE?

PŮJČENÍ AUTA:

Spolu s koupí letenky a zamluvením ubytování jsem blokla i auto. Přes booking (rentalcars) by vyšlo na náš pobyt na 8 tisíc nejlevnější. To je dost. Nicméně právě kamarádka, která byla na Madeiře letos, mi poslala skvělou referenci na místní autopůjčovnu. Rozhodně doporučuji kouknout a zamluvit zde: http://www.funchaleasy.com. Jednak nechtějí žádnou platbu předem, jednak je cena konečná, tedy i s plným pojištěním a hlavně nemusíte mít kreditní kartu. A není potřeba žádný deposit! Auto jsme vzali střední (ne nejmenší) kategorie a vyšlo na 4 100 Kč na 7 dní sakumprásk, vyzvednutí a vrácení přímo na letišti. Chlapík nás čekal s cedulkou s mým jménem na letišti a byl tak milej a ochotnej, že jsem to ještě nezažila. Dokonce nám nastavil v navigaci dopředu jako jazyk češtinu! A to v navigaci, kterou jsem si ji neobjednávala!! Prý je to pro nás dárek 😊 Sepsal to s námi na letišti za deset minut a když se mně zeptal, jak chci platit a já zavtipkovala, že kartou, vytáhl z kapsy terminál. Prostě dokonalost. Vrácení proběhlo tak, že jsme auto zaparkovali dle domluvy na letištním parkovišti a klíčky nechali uvnitř. Na sedadle jsem jim nechala láhev vína, kterou jsme nestihli vypít a frčeli jsme k boardingu. Při zapínání pásu mi došla milá děkovací sms za víno.

Za benzín a 980 najetých kilometrů jsme dali 2 827 Kč.

přivítání na letišti

Po týdnu na Madeiře musím říct jedno - bez auta si to tam nedovedu vůbec představit. Nejde jen to, že jste pány svého času a můžete hrnout přesně takový itinerář, jaký jste si vysnili, což busy omezují jízdními řády. Auto je zde taky váš druhej domov, když prší. A prší často (v prosinci denně). Auto vám veze náhradní oblečení, ručník, deku, čelovku, víno. V autě si zastavíte kde chcete, klidně se vrátíte. Auto je adrenalin, protože tunely 2,5 km dlouhé a stoupání více jak 40 stupňů nikde nezažijete (jízda na jedničku je něco něco!!). No a hlavně - můžete mít nachystanej denní itinerář, ale stejně ho budete den za dnem měnit podle aktuální předpovědi počasí. No a na to je nejlepší auto. Díky němu se dostanete z hodiny na hodinu na druhej konec ostrova, protože tam, kde jste, zrovna lije jak z konve, ale na druhém konci ostrova svítí sluníčko. Vzhledem k cenám za jednotlivé jízdenky a finální částku našich nákladů na dopravu ve vlastním autě - ani cenově není MHD nijak výhodná. Samozřejmě je to pro každou výpravu jinak - ale od tří osob v autě (nejlépe 4 lidi) při chuti projet každej centimetr Madeiry - auto vyjde suivereně nejlevněji.

naše auto

na Islandu frčí Dacie Duster, tady Clio :D

Při půjčení auta musí být minimální věk řidiče 21 let.

Dálnice Via Rapida vede ze západního konce ostrova kolem Machica a mezinárodního letiště do Funchalu a odtud pokračuje dále směrem na Ribeira Brava. Pokud si auto půjčíte již na letišti, určitě se po této dálnici vydáte směrem na Funchal, nebo druhým směrem na Machico a Santanu. Dálnice má dva pruhy v každém směru a prochází mnoha tunely a přemostěními. Další silnice vedou napříč i kolem ostrova.

Na Madeiře je třeba být připraven na neskutečně příkrá stoupání a klesání, množství zatáček a místy i na opravdu úzké silnice. Na druhé straně, některé pobřežní či horské komunikace nabízejí nezapomenutelné výhledy na fascinující přírodní scenérie. Pro mě osobně zůstane Madeira co do jízdy autem hodně dlouho v paměti jako unikát ! Tolik tunelů jako zde (v délce přes dva kilometry) a taky tak příkrá stoupání, jsem ještě nezažila. No a mlha v horách v serpentinách, kameny, suť a stromy v cestě versus ostatní řidiči, kteří mnohdy nezapnou světla - adventure park :D

za jakoukoli zatáčkou můžete v cestě najít opravdu všechno - předvídat je zde nutnost

nejlepší kombinace na rýmu :)

cesty top stav

MHD:

Madeira je sice relativně malý ostrov, o autobusovou dopravu se zde dělí hned 4 společnosti:

Dopravu v hlavním městě Funchal a jeho okolí (např. Camacha, Santana, Faial a další) obstarávají žluté autobusy Horários do Funchal. Jízdenku na jednu jízdu si můžete koupit přímo v autobuse, pro cestování po Funchalu si jinak můžete pořídit předplacenou jízdenku na 2 až 31 jízd, případně pasy umožňující neomezené cestování v rámci 1, 3, 5, nebo 7 dnů. Jízdenky na meziměstských linkách se kupují přímo v autobuse u řidiče, cena závisí na počtu ujetých zón. Pro cestování autobusem v rámci Funchalu, ale i na meziměstských linkách po dobu 24 hodin lze využít tzv. Ticket Giro 24. Společnost nabízí i mobilní aplikaci, pomocí které si můžete ještě lépe naplánovat cestování jejími autobusy.

Autobusy SAM jezdí mezi Funchalem na letištěm a také do měst a vesnic, ležících podél východního pobřeží Madeiry (například Caniço, Santa Cruz, Machico, Santo da Serra, Porto da Cruz, Faial a další). Autobusy z letiště do Praia Formosa přes centrum Funchalu jezdí denně od 8:30 zhruba do půlnoci (přesné jízdní řády najdete na stránkách dopravce) a jízdenka z letiště do Funchalu stojí 5 EUR (pro děti od 6 do 11 let 2.50 EUR). Pokud si rovnou koupíte i zpáteční jízdenku, bude vás to stát 8 EUR.

Autobusy Rodoeste vás zavezou na sever a západ ostrova, například do měst Cámara de Lobos, Ribeira Brava, Ponta do Sol, Calheta, Jardim do Mar, Ponta Delgada, Seixal, Porto Moniz a dalších měst. Jízdenky si můžete koupit v autobuse, jízdné závisí na počtu ujetých zón, přičemž byste neměli platit víc jak 6 EUR.

Autobusy společnosti EACL se dostanete do měst východně od Funchalu.

Jízdní řády autobusů se mohou měnit, aktuální harmonogram vám vytisknou v turistických informacích nebo jej najdete na internetových stránkách výše jmenovaných dopravců, i když jsou některé z nich pouze v portugalštině. V tom případě hledejte časy odjezdů pod označením horários a ceny jízdného pod tarifas. Většina z nich nabízí i zvýhodněné denní i vícedenní permanentky a další akce. Plánujete-li se po ostrově pohybovat zásadně autobusy, bude nejlepší zvolit ubytování poblíž centra Funchalu u nábřeží, které je v dosahu zastávek autobusů. Počítejte s tím, že některé linky jezdí jen jednou za den, frekvence spojů může být také nižší mimo sezónu nebo mimo období školní docházky.

MĚNA NA MADEIŘE?

EURO :) Krom tržnic všude zaplatíte kartou✌

UBYTOVÁNÍ NA MADEIŘE?

Ubytování jsem vybrala ještě ten den, co letenky, takže 3 měsíce dopředu. Rozdělila jsem pobyt na ostrově na dvě místa a tam hledala ubytování (abychom kus ostrova projeli v prvních 4 dnech a zbytek druhou část ostrova a pořád se nevraceli). Zbytečnost! Ubytování byla vždy rovnou celý domeček/apartmán. Za ubytování pro tři osoby jsem na 7 nocí zaplatila 7 000 Kč, tedy 2 333 Kč/osoba/ 7 nocí.

Po absolvování Madeiry osobní rada: ubytování neberte na dvou místech, ale na jednom a z něj jezděte do všech stran. V zimě se vyhněte ubytování v horách! Je zde opravdu zima a mlha a navíc vás tu může potkat to, co nás - když jsme bydleli na západě ostrova, bylo tam hnusně a jezdili jsme na východ a naopak. Obecně nejhezčí počasí (nejteplejší s menšími srážkami) je na jihu okolo Funchalu, proto za sebe doporučuji tato dvě místa: CANICO a MACHICO máte-li auto a FUNCHAL, jste-li odkázáni na MHD.

Ubytování č. 1 - Raposeira Chloe T2 - realita k ubytování viz. den 1 itineráře.. 🙈😂

Raposeira Chloe T2

Ubytování č. 2 - Paradisus Residence Apartment: výhled z okna - oceán (y) , dvě ložnice, dvě koupelny, tři terasy s posezením a lehátka, plně vybavená kuchýň, wifi, garážové parkování, bazén...novostavba...dokonalost popsaná opět v itineráři níže.

Paradisus Residence Apartment

JÍDLO A MADEIRA?

To vůbec nejznámější je Madierské víno. Madeirské víno je dezertní a tedy silnější než to klasické, které známe. Je velmi podobné portskému, řekla bych trochu řízlé portské višňovým likérem. Má sladkou chuť, a to ať už si koupíte víno s přídomkem sladké či ne. Historie vína se jménem Madeira je zajímavá, protože vzniklo úplnou náhodou. Mořeplavci skladovali často víno na lodích a při přejezdu rovníkového pásma (a ohřátí na cca 45°C) měnilo víno svoji chuť. Dnes si lze koupit základní pětileté víno Madeira zhruba za 5 € (v supermarketech). Zkoušeli jsme si připlatit i za 14 €, ale nijak zásadní rozdíl jsme nepoznali.

Dalším typickým nápojem je poncha. Poncha je alkoholický drink, který má mnoho podob, ale jen jednu správnou tradiční recepturu. Zpravidla obsahuje citrónovou kůru, med, ovocnou šťávu, cukr a hlavně Aguardente da Cana! Je to alkoholický nápoj na principu rumu, který vzniká destilací fermentované šťávy z cukrové třtiny. Pozor na něj! Může obsahovat až 60 % alkoholu. Proto je Poncha lehce nebezpečná. I když je v ní rum hodně cítit, může působit jako limonádka, která vás ale snadno srazí k zemi. V obchodech se často dá najít už hotová Poncha s různými příchutěmi. Mají ji zde ve třech variantách - tradiční, s mandarinkami a s maracujou - a nešlo neochutnat všechny. Pokud si ji koupíte v supermarketu, zaplatíte za 200 ml placačku 1,8 € Pokud si ji koupíte kdekoli jinde, stojí 5-6 €. Pokud půjdete někde tržištěm, kde ji budou dělat čerstvou (cena za panáka 1,5 - 2,5 €), zkuste!! Je to úplně jiný drink. Minimálně obsah alkoholu je trojnásobný a chuť kousků maracuji v kombinaci s ním vám navždy zůstane na jazyku.

poncha

poctivá poncha :D

poncha

Vyhlášeným nápojem je likér z kaštanů a najdete jej jen v Údolí jeptišek - už kvůli němu stojí za to údolí navštívit! Panák stojí 2,5 eura, ale dostanete k němu další 4 místní likéry na ochutnávku :) Teda alespoň já dostala :D

kaštanový likér

...byl :D

Co na Madeiře považuji za nutnost vyzkoušet, to je nepřeberné množství ovoce z místních trhů. Jedním slovem dokonalost a ceny, pokud dobře vybíráte, jako u nás. Třeba kilo banánů za 1 €.. Cena stejná, ale ta chuť naprosto jiná. Dokonalá. Mě zde nejvíc chutnalo ovoce MONSTERA DELICIOSA (chuť banán & ananas dohromady) - ovšem nedoporučuji těm, kteří trpí na "podjedy", MARACUYA a PAPAYA. Něco naprosto úžasného! Všude vám dají ochutnat, tak toho využijte a vše zkuste.

Monstera Deliciosa = největší dobrota!

papaya - mnam!!

Za typické pokrmy ostrova je považována espada (nejznámější zdejší ryba) - tkaničnice tmavá a dále pak espetada, což je špíz z hovězího masa, který je považován za tradiční národní madeirské jídlo. Velmi oblíbený je zde i tuňák a vůbec mořské ryby a mořské plody, které jsou ale poměrně drahé. Jako příloha se zde nejčastěji jedí brambory na různé způsoby nebo batáty.

aspada

espada

Další vyhlášené jídlo je místní chleba Bolo do Caco (čte se kah-ko). Je to naprosto úžasný, nadýchaný a jedinečný, typický madeirský chléb, který se prodává se většinou rozpečený v různých variantách a pomazaný bylinkovým máslem. Můžete si to dát jako snack či k obědu, protože je toho porce pro tři a stojí cca 2,5 eura.

Bolo do Caco

No a pak tam měli prima zmrzku, hned vedle tržnice ve Funchalu, a taky pečený kaštany na vánočních trzích!

CENY NA MADEIŘE

Obecně bych hodnotila ve srovnání s cenami v ČR jako stejné. Máslo za 1,2 €, bochník chleba 2 €, levnější (ale výborná) vína od 1,7 € (👏😍), madeirské víno od 5 €, kilo banánů 1 €, místní lahvové pivo (1 litr!) za 2 €.

Ubytování i pro čtyřčlennou skupinu vyjde na 1 000 Kč za den pro všechny. Benzín za 1,4 € a půjčení auta okolí 400 - 500 Kč den.

Madeira rozhodně není drahá a pokud se ještě snažíte šetřit (nákupy v supermarketu a vlastní vaření, vybírání atrakcí, za které stojí vstupné zaplatit...), můžete tu být týden opravdu ZA KAČKU.

ITINERÁŘ:

DEN č. - 1: LET DO BERLÍNA

A protože (jak bylo řečené) letenky na Madeiru máme z Berlína, začínáme BERLÍNEM za KAČKU✈💛

Je škoda, že mě dřív nenapadlo letět do Berlína! Nasednout v Brně do letadla, které má člověk u domu, a v podstatě celé pro sebe 🙈🤣, navíc za 130 Kč v jednom směru a vidět tu nejkrásnější ptačí perspektivu na vánoční Brno a o hodinku později na Berlín.

moje letadlo na trase Brno - Berlín....

Brněnské Vánoce nemají chybu👌, ale tady se to taky na každém rohu zlatem třpytí, hrají koledy, betlém kam se podíváš a místní svařák 1A 🍸👏 Dvě hodiny po opuštění Brna, při noční prohlídce města a pohledu na všechny nasvícené budovy, tady na člověka teprve dolehne historie města. Berlín je rozhodně městem mnoha tváří, neskutečné historie, hromady přenádherných historických staveb vkusně doplněných moderními budovami, město pamatující řadu dramatických zvratů.

Sem bych za 250 Kč/zpáteční letenka z Brna létala pravidelně! Vědět to dřív.. Bohužel prý bude pravidelná linka mezi Brnem a Berlínem od dubna zrušena.. Tomu se s ohledem na letadlo s třiceti pasažéry (včetně personálu) ani nedivím. Škoda. Já už to do konce března znova nezvládnu, ale pokud někdo čas máte, neváhejte! Jen tak mimochodem - oproti hodinovému letu za 130 je to busem do Brna 7-9 hodin za 500 - 1000 Kč v jednom směru ( = časový i finanční masakr). Do konce března už sice není moje cena 4,9 €/let, ale za 250 Kč pořád super. Pravidelný odlet z Brna je vždy v sobotu ráno (v 10.30 už hrnete k Braniborské bráně) a comeback v úterý v 17 hodin do Brna. Značka ideál. Jo a prý je tu boží ZOO 💛

Nadšeníčko :D

Berlínská opera

Braniborská brána

Alexandrplatz

Braniborská brána

DEN č. 1: BERLÍN - MADEIRA

Den 2 začal v Berlíně.. Po včerejším podvečerním příletu a do půlnoci trvající prohlídce nočního města jsem byla z Berlína tak nadšená, že jsem natáhla budíček na šestou a v sedm ráno už jsme korzovali městem zas. Nedá se říct, že úplně “denním” městem, protože je stejná tma jak v noci (skoro si tu připadám jak ráno na Islandu), ale času je málo a je třeba čas do svítání využít na přesun ve městě tak, abych viděla za dne alespoň tři mnou plánované věci. Berlínskou katedrálu, Braniborskou bránu a Židovský památník. Budovu Říšského sněmu jsme důkladně obešli v noci, takže dnes stačí už jen pohled z okénka autobusu směr letiště.

Berlín je nádherné město. Není to Praha, Kyjev ani Lvov - tedy okamžitá a navždy srdcovka, ale i tak mě hodně překvapil. Hodně mile. Až jsem se zastyděla, že tak krásná města relativně “kousek od domu” neznám. Hned jsem si dala předsevzetí, že to brzy napravím a zajedu do Krakova, Wroclawi, Budapešti a dalších měst, která vnímám jen jako “nízkonákladové letiště”.

Ze všech míst mě v Berlíně nejvíc dostal Židovský památník, o kterém jsem před cestou nikdy neslyšela. Opravdu zvláštní místo..Obrovské množství betonových kvádrů, přesně 2 711, na ohromném prostranství v centru města. Při pohledu ze vzduchu připomínají kvádry rakve stejných rozměrů. Když ale stojíte u památníku, pak je vidět, že ční do různých výšek. Uvnitř památníku cítíte zvláštní nestabilitu a jen těžce se orientujete. Přesně tyto pocity chtěl v lidech vzbudit jeho autor Peter Eisenman, a to se mu podařilo dokonale. Do nitra památníku se dá dostat ze všech čtyř stran. Vzalo mě tu to, že není potřeba žádných kýčů, pozlacených pozlátek ani jiných soch a uměleckých děl, aby si člověk i při pohledu na obyčejné jednoduché nezdobené betonové kvádry řekl, že je tu opravdu důstojnou památkou všech válečných obětí. Pod zemským povrchem, pod všemi těmi tunami betonu, je pak informační centrum fungující coby muzeum holokaustu. Sejdete tam po schodech jakoby do metra nebo výtahem. Vstup do centra je zdarma. Určitě se do Berlína vrátím, protože dnes tu otvírali až v 10 hodin a to už jsme stáli frontu k boardingu..

Židovský památník

Další místo, kam koukneme, je Braniborská brána. ....byla u všech důležitých berlínských historických událostí.. A to nejen, dnes, když jsme si u ní dělali selfíčko já & HAD.. 🙈🤣. Mimo jiné zde z nedalekého hotelu Adlon ukazoval Michael Jackson své dítě fotografům (málem mu z rukou vypadlo🙈🤣) a v roce 1933 sloužila brána nacistům, kteří zde bojovým průvodem oslavili Hitlerův vzestup k moci. Braniborská brána přežila druhou světovou válku a ve Studené válce byla symbolem rozdělení Německa. Taky zde americký prezident J. F. Kennedy pronesl svůj slavný projev „I am a Berliner“, a to dokonce v němčině. A dneska tu stojíme MY a píšeme tu svoje "za Kačku" dějiny..

Braniborská brána

Berlínská katedrála leží mezi Alexandrplatz a Operou. Krásná budova se zelenou střechu slavné Berlínské katedrály, největšího protestantského kostela v Berlíně, upoutá na první pohled. Je zde uchováno zhruba 100 rakví dynastie Hohenzollernů. Ulicí Unter den Linden projdete přes Humboltovu univerzitu, kde kdysi studoval Karl Marx. Naproti této budově se nachází Státní opera, která ke vší smůle v roce 1843 vyhořela a musela být přestavěna.

Berlínská katedrála

Další berlínskou památkou/nepamátkou je náměstí Alexanderplatz, které je od Berlínské katedrály vzdálené jeden kilometr. Je to v podstatě shopingplatz :D Nejen, že tu objevíte obchodní dům Alexa se zhruba 180 obchody, ale přímo na náměstí je třípatrový Primark, kterej asi není nutné představovat. Alexanderplatz není jen místo, kde se dobře nakupuje, ale také centrum pouličních hudebníků, kteří pod zdejším mostem hrají světové hity. A kór večer před Vánocemi..

Alexanderplatz

Po Berlíně se lze přesunovat asi desítkou možných druhů spojů místní MHD.. Na den nemá cenu snažit se tento systém pochopit! 🙈 Stačí dvě věci: koupit si lístek v automatu nebo v trafice, a to buď na 2 hodiny za 2,8 € (masakr!!) nebo celodenní jízdenku za 7,7 €. Automaty berou cash i karty a obsluha je opravdu jednoduchá. Druhou nutností jsou online mapy, které vám z naprostou přesností vygooglí z každé vaší aktuální polohy spoj přesně tam, kam chcete. Jízdenky platí na všechny spoje, takže nemusíte přemýšlet a nasednete do toho spoje, který má od vás nejblíž zastávku nebo jede nejdřív. Hlavní památky se dají projít za den, ale rozhodně si nemyslím, že by to byl správný model. Mě mrzí třeba to, že jsem nebyla v místní vyhlášené ZOO.. Zrovna TA by někomu jako jsem já, vzala i celý den..A taky jsem nebyla v Primarku!!! A to jsem kolem něj šla..! Na druhou stranu - stihli jsme váNOČNÍ Berlín plný světýlek a dekorací, svařáku co krok, obešli jsme podél vody Říšský sněm a to je teda wau, dali předpůlnoční naprosto dietní a luxusní kebap (za Kačku u arabáčů pod ubytkem) a spala jsem poprvé v obchoďáku!! Jako doslova. Náš hotel byl součást obchodního centra a musím říct, že neměl chybu - poměr cena a výkon naprostá topka a za originalitu lokality dva body do plusu.

Co mě hodně mile překvapilo, bylo množství cyklistů a koloběžkářů. Je vidět, že jsou zde lidé kousek napřed...

koloběžky naprosto všude

V 9:45 hodin naše prohlídka berlínské metropole končí (15 minut před otevřením muzea holokaustu..), dáváme poslední selfíčko u Braniborské brány a hrnem přímo z centra busem na letiště Tegel. Má víc terminálů, oproti Schönefeldu, kam jsme přistáli včera, pěkný návrat do pravěku. Ale co, odbavení frčí a letadla odtud lítají, takže totální absenci odpadkových košů, oprejskané dveře, minimum sedaček za to na maximum cen všeho, neřeším. Sbohem, Berlíne..

..za tuhle fotku mě přetrhne :D

LETIŠTĚ V BERLÍNĚ:

1/ odlet z Brna do Berlína je s přistáním na letišti Schönefeld. Je to přehledné a dobře značené moderní letiště. Přesun na letiště Berlín Tegel (nebo do města) doporučuji nejrychlejší a nejpohodlnější autobusovou linkou „TXL“, a to na hlavní nádraží a následně běžný vlak, na nějž platí jízdenka z autobusu, který vás doveze až na letiště Tegel. Jízdné bude stát 3,40 €.odlet

2/ z Berlína do světa je většina letů z letiště Berlín Tegel, což je dost tragické letiště. Špinave, oprejskané, zastaralé a rozhodně zde nebudete chtít trávit ani o minutu déle, než je nutné. Každopádně slouží, a to je hlavní. Má terminály A, B, C, D a E (před Ečkem je zastávka Flixbusu do Prahy/Brna) a mezi všemi terminály se bez problému dostanete pěšky (jsou kousek od sebe). Na letiště Tegel se dostanete pouze autobusem "TXL" za normální cenu MHD (do města stačí zńo A + B, pokud jedete na sousední letiště, musíte mít i zónu C). Nejezdí sem žádné expresní spoje za mnohonásobné příplatky. Přestupní jízdenka platná 2 hodiny na všechny druhy dopravy stojí 2,80 € (zmíněná zóna „AB“). Celodenní jízdenka vyjde na 7,7 €. Letiště se nachází blízko centra - dostanete se tam maximálně za 30 minut.

KONEČNĚ MADEIRA

Přistání máme za sebou (viz. LETIŠTĚ MADEIRA). Auto jsme také půjčili na pohodu a hladce (viz. DOPRAVA NA MADEIŘE), vymotali jsme se z Funchalu a dali malou zastávku na vyhlídce s názvem CABO GIRAO. Útes Cabo Girao se tyčí 580 metrů nad hladinou moře a je údajně druhým nejvyšším útesem světa. To prý ale není pravda, je až desátý (nejvyšším útesem na světě je Mitre Peak na Novém Zélandu, za ním následuje celá řada útesů na Hawai, v Grónsku, ale i v Evropě), Cabo Girao má však jako jediný z první desítky světových útesů uměle vybudovanou vyhlídkovou plošinu a je určitě nejpřístupnější. Je jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí Madeiry, denně sem přichází 1800 lidi. Také byl nějakým časopisem vyhlášený jako jeden z pěti světových útesů s nejúžasnějším výhledem. S tím naprosto souhlasím. Pohled z útesu je dechberoucí. Na východ je hlavní město ostrova Funchal a rybářská vesnice Camara de Lobos, na západ další útesy příkře spadající do moře. Celá plošina/podlaha vyhlídky je průhledná, takže mega zážitek! Pod nohama pohled na terasovitá políčka, vinice a mořské vlny tříštící se o skály je vážně mazec!

Cabo Girao

Teď je na řadě ubytování. Když jsem ubytování na bookingu zamlouvala, vůbec jsem netušila, jak to na ostrově vypadá. Jinými slovy – nevěděla jsem, co je ještě pobřeží a co už jsou hory. Navíc hory na Madeiře nejsou obyčejné hory 😂🙈 Tady jsou hory opravdu v nebeských výškách. A samozřejmě naše první ubytování je těžce v horách. Nebudu popisovat, jak dlouho nám ve skutečnosti podle Google map “60 minutová trasa” z letiště k ubytování trvala.. 🙈 Dokonce jsme museli požádat bytného, aby nás na zadaných souřadnicích vyzvedl - tak moc jsme bloudili a nebyli schopni ve tmě a mlze adresu najít. Nicméně nás bytnej našel a zavezl do našeho ubytování. To, že je v horách, je jenom detail. Také se jedná o ubytování v podobě zděné chatky. Jelikož i na Madeiře udeřila zima, v ubytování je krásných 15°C. Když říkám bytnému, že se mi zde zdá být docela zima, odpoví mi naprosto nekompromisně, ale za to s úžasným úsměvem na tváři, že tady zima není. Jeho naprostá jistota, která nepřipouštěla diskuzi, mě uklidnila. Zafungovala jako dokonalý placebo efekt, opravdu mi bylo o poznání tepleji. Asi přesně tohle v životě potřebuju.. Tady když bytnej řekl, že je v našem novém domově, s ručičkou na 15 stupňové úrovni pokojového teploměru, příjemně, mě opravdu bylo. Když pominu to, že všechno, čeho jsme se dotkli, vypadávalo z pantů (nábytek) nebo prostě nefungovalo (spotřebiče), když pominu nehoráznou zimu a jeden miniaturní přímotop na opravdu hodně velkou promrzlou chatu, když pominu nevyvětratelnou zatuchlost objektu, naprosto šílenou přístupovou cestu a vlhkost takovou, že nejen u Rákosníčkova rybníka, ale možná i v něm je sušší prostředí, bylo nám tu skvěle. Bylo to totiž ve výsledku ubytování, kde jsme se za 4 noci naučili opravdu hromadu věcí. Nejen po stránce údržby budov, nejen sušit prádlo v troubě a utírat v koupelně do sucha vedle oroseného zrcadlo i zdi, naučilo nás hlavně snížit komfortní zónu z levelu sto na level mínus dvě stě a přitom neztratit úsměv a chuť se každé klice v ruce místo ve dveřích od srdce zasmát. Naučit se improvizovat a poradit si, když se situace nevyvíjí zcela standardně. A to je vůbec věc, která dneska dětem chybí a myslím, že právě tady v té horské chatce dostal můj Miki nejlepší školu 💪✌️💛 Navíc jsme tady bytnému zvedli hodnotu nemovitosti minimálně o 50 % – drobnými údržbářskými pracemi, nákupem skleniček na víno 🙈😂 aj. Je skoro 8 hod. večer, první den našeho příletu. Načínáme první láhev madeirského vína, víno srkáme z kávového hrníčku, dojídáme zbytky z Berlína, (restaurace ani sámoška tady v horách prostě není), místo do krbu koukáme do rozehřáté elektrické trouby, a i když nejsme na zámku a venku je místo “evropské Havaje” (tradiční synonymum Madeiry) mlha jak na Gerlachově štítu uprostřed zimy, jsme tu a užijeme si to! Jsem přece na Madeiře a tohle je můj splněný sen. Nebudu si to kazit tím, že ubytování ani počasí není úplně top, my si z toho tady tu Topku uděláme!

..na přílet🍸

DEN č.2: PICO AREIRO & PICO RUIVO

Počasí nic moc, spíš oblačnost. Na moře a koupačku to není.."nedáme PROCHÁZKU?"

...tak asi takhle začalo dnešní ráno 🙈😂

Přeci to dítě nebudu děsit a neřeknu mu, že dáme výšlap na nejvyšší horu Madeiry (a třetí nejvyšší v Portugalsku vůbec). Na jeho dotaz “kam”, jsem mu to naservírovala s pohádkovým nádechem: dáme procházku v oblacích 😊 No můžu teď říct jediné - to děcko už se mnou dobrovolně nepojede ani na Mácháč.. 🙈

Musím zdůraznit, že nejsme žádní velcí turisté. Jako nevadí nám procházky, nevadí nám dokonce ani túry, není problém ujít za den 20 kilometrů… Ale že bychom se v tom nějak vyžívali, to rozhodně ne. Já jsem pro chůzi, ale jak mám vedle sebe toho pubertálního hada, čím kratší treky, tím lepší. Kdo má to brblání furt poslouchat?! 🙈🙈 Cílem je vidět z tohoto ostrova co nejvíc, zkusit takřka všechno, co lze zkusit, a přitom to moje dítě nadobro nedemotivovat od cestování na vlastní pěst…Nevím, zda hned první den nebyl přesně tím, čemu jsem se chtěla vyvarovat.. 🙈😂

Jak jsem řekla, vzala jsem ho do hor.. Jestli znáte báseň o kamarádovi od pána jménem Dostojevskij, tak přesně i tom naše procházka v oblacích nakonec byla...

Cestou jsme udělali zastávku v pstruhárně.. Vstup gratis a krásné sádky plné ryb. Krásné počasí. Zatím..

První cíl byla třetí nejvyšší hora Madeiry, PICO AREIRA. Tato hora leží ve výšce více jak 1800 m, a co je na ní úplně nejlepší – lze dojet až na její vrchol autem. Kdo si myslí, že jízda autem není náročná, nikdy sem nejel. Nebo jinak - nejel sem v zimě, v mlze, kdy není vidět cesta víc jak pár centimetrů, v dešti, s kamennou sutí v cestě co 100 m silnice. Musím říct, že jenom vyjet na parkoviště k této hoře byl nadlidský výkon a jsem si jistá, že jsem jen zatínáním prdelních svěračů spálila tolik kalorií, jako kdybych to šla pěšky. S krosnou na zádech! Každopádně svěrače nepovolily a na vrchol jsme dojeli. Místama se nám otvíraly naprosto neuvěřitelné vyhlídky. Musím říct, že víc proměnlivé počasí jak tady, na Madeiře, jsem ještě v životě nezažila. Během asi hodinové jízdy na vrchol hory se nám vystřídalo od úplného slunečna a blankytné oblohy vše až po tak hnusné počasí, že jsem měla chuť zastavit a nejet už ani metr. Ale v ty chvíle, kdy na vteřinu vykouklo sluníčko a otevřely se vyhlídky na údolí, všechny hory a kopce, hřebeny, nešlo nepokračovat. No a taky se nešlo nikde otočit.. :)

Když jsme se konečně vydrápali na vrchol hory na parkoviště, stálo tam jen jediné auto. Ani se nedivím, v tomhle počasí by do hor lezl jenom blázen…🙈✌️ Vylezli jsme z auta, vichr mi málem vytrhl dveře i s rukou z ramenního kloubu… Nezažila jsem nikdy orkán, ale představuju si ho přesně tak, jako na vrcholku téhle hory. V podstatě jsem se držela všeho možného, co po cestě bylo a bylo očividně zakotvené i v zemi. Takto jsme se vyšplhali na místní vyhlídku, ze které byla vidět pouze bílo bílá mlha.

Pico Areiro

Prostě výlet za všechny prachy!✌️👌😂 Vůbec nebudu komentovat, kolik jsme tou jízdou na jedničku střídanou dvojkou projeli benzínu… Ale i tak – měli jsme skvělý pocit, když jsme se na vrcholku zuby nehty drželi kamene značícího vrchol hory a udělali si přešťastné selfie. Tady už jsme se tomu opravdu smáli… Hlavně tomu, jak s náma vichr mává… Stejným způsobem jak jsme se dostali od auta k tomuto bodu, jsme i odručkovali zpátky k autu. Až se divím, že to auto mezitím někam neodlétlo. Nasedli jsme a pokračovali dál. Přece jenom – řeklo se, že dneska bude procházka.

Další můj cíl byla nejvyšší hora Madeiry, PICO RUIVO. Radar hlásí, že je tam hezky, jen drobná chvilková oblačnost.

Před cestou jsem se hodně věnovala možným cestám na vrchol a našla tři. Věřím, že tou nejlepší je právě cesta z třetí nejvyšší hory Madeiry (Pico Areiro), obávám se ale, že to by bylo na mého chlapečka opravdu moc. Zvolila jsem proto tu nejsnadnější cestu, kde nás měly čekat asi 3 kilometry pohodové chůze tam a pak zpět. Konkrétně začíná tato trasa v Achada do Teixeira (2,8 km, stoupání 333 m, klesání 62 m). Na Achada do Teixeira pohodlně zaparkujete, parkoviště je dostatečně velké a je zdarma. Odtud je za dobrých podmínek výstup na Pico Ruivo příjemnou procházkou po převážně zpevněném chodníčku. Teprve až posledních pár set metrů na vrchol je náročnějších. Po cestě je několik přístřešků a odpočívadel, kde si můžete udělat piknik. Jedná se o hřebenovou trasu nabízející překrásné výhledy na obě strany.. Nicméně všechno pohodlí je vždy něčím vykoupené, a to, že jsem se rozhodla pro nejkratší cestu znamenalo, že jsme museli sjet zase dolů z Pico Areira a vyjet sousední kopec. Tedy další hodina šílené jízdy a hlavně další kopa benzínu 🙈 Cestu na parkoviště k treku na nejvyšší horu jsme zvládli. Počasí se zdálo být podstatně moudřejší, dokonce sem tam svítilo sluníčko, nepršelo.. prostě ideální počasí na krátkou tří kilometrovou procházku tam a pak zase zpátky.. Bohužel, jak idylicky to začalo, přesně opačně to skončilo… Poté, co jsme ušli větší část cesty (jak už je u mě u mě obvyklé), počasí se neskutečně obrátilo.

cesta na Pico Ruivo

Místo nádherných vyhlídek a modrého nebe všude bílo. Mlha hustá jak mlíko. Začal fučet vichr, který nám nejenom znemožňoval chůzi vpřed, taky nás vracel zpátky, ale nejhůř bylo na hřebenech, kde jsme byli dva kroky nalevo i napravo oddělení od strmého srázu dolů. Zde jsem měla fakt strach, že nás to z cesty dolů smete.. Po cestě bylo ale i pár světlých momentů a tím hlavním byla neuvěřitelná duha! 😍 Viděli jsme ji sice jen chvilku, ale celou! Jak začátek, tak její konec a musím říct, že krásnější pohled jsem snad ještě nezažila. Vidět pod sebou 2000 m vysoké hory, kopce, lesy a nad tím vším stát v úrovni mraků a před sebou ve vší své kráse vidět ještě celou duhu… To je prostě zázrak. Myslím, že tohle budu mít s Madeirou už navždy spojené.

Zhruba 2,5 km je terén opravdu pohodovej (nebýt vichru a deště), poslední půlkilometrová strmá cesta po schodech k vrcholu hory, musím říct, byla totální masakr. Schody jsme lezli po čtyřech a drželi se kdečeho, co čnělo ze země, aby nás to nesfouklo. Musím přiznat, že jsem byla opravdu na kraji sil. Vůbec né kvůli náročnosti terénu, ani kvůli tomu šílenému vichru, který si s námi dělal, co chtěl. Byla jsem na dně z toho, že jsem vedle sebe viděla toho o deset cm většího "malého" a bytostně cítila, jak mě proklíná. Cítila jsem jeho únavu, strach. Nemohla jsem se začít lehce hroutit, panikařit, nadávat jak dlaždič, stresovat...ani ho litovat a dát najevo vyhrocenost situace. Nemohla jsem ani hnout brvou! Jen zatnout zuby a tvářit se, že je to cajk. Jediný, co ho totiž v tu chvíli mohlo uklidnit a pomoct mu to dát, byl můj klid. Nedovolit mu fňukat ani litovat se. A tohle dělat ve chvíli, kdybyste si nejraději sami lehli na zem a bušili vzteky a zoufalstvím do hlíny kolem sebe. Fakt masakr. Na vrcholku hory jsem si tu skleničku Madeiry dala opravdu s radostí a pocitem, že nikdy nemůže být více zasloužená. Polkla jsem první hlt silného vína, které mě před tím vždy svou silou hrklo slzu do oka a okamžitě rozehřálo, ale tady to nebyl ten hlt, co mě dojal k slzám. Byl to pohled na toho hada, jak zmrzlej škrabe červeným kamenem cosi do kamene “podpisů” na vrcholku. Není to ale jeho jméno, jsou to dvě slova… ZA KAČKU.. 💛

♥

Druhý panák Madeiry, ať nejsem moc sentimentální, foto jako důkaz a frčíme dolů.

Dolů se jde ještě hůř, než nahoru. Počasí, které už tak mi přišlo šílené, nabralo ještě horší level. Větr nabral úroveň orkánu, teď už bez dohadů… Vidíme projít skupinku mladíků, kteří jsou z našich těl zmítaných větrem na vrcholku hory dost nesví. Dojalo mě, že počkali, než jsme se seškrábali z nejhoršího úseku dolů. Je vidět, že v horách se lidé chovají ohleduplně. Už po cestě jsme si párkrát s protijdoucími cvakli vína, vyměnili každej na ochutnávku to své… Tady ta horská komunita jsou jak vodáci na vodě. Akorát na sebe nevoláte Ahoooj, ale rovnou nalijete panáka. Tyto milé hochy jsme brzy opustili, nasadili jsme moje obvyklé tempo🏃‍♀️, takže během chvilky byli za náma v nedohlednu. I tak byl dobrý pocit, že za námi ještě někdo jde… A my šli. Chvílemi jsem přemýšlela, jestli jsem úplně standartní máma… Vláčet sebou dítě do takových hor, nechat ho opravdu trpět, protože i když neřekl ani slovo, věděla jsem, že má na krajíčku… Na druhou stranu, jsem naprosto bytostně přesvědčena, že přesně toto dnešním dětem chybí. Vychýlení z komfortní zóny, občas rýt hubou zem a muset si v těch nejhorších situacích prostě poradit. Myslím tím situaci, kdy se člověk dostane do bodu, kde je mu opravdu úzko, ale už nejde dělat nic jiného, než pokračovat. Nést důsledky za své rozhodnutí. Prostě se s tím za každou cenu poprat. A musím říct, že Miki to tady zvládl naprosto dokonale. Zatl zuby a šel. Dokonce jsem vnímala to, že měl možná místy větší strach o mě než o sebe. Hlavně na těch hřebenech, když jsem tam plápolala jak praporek na prvního máje. Myslím si, že mu můžu dát první poslední, může dostat sebenadupanější mobil nebo počítač, nejlepší oblečení podle nejnovějších trendů, ale nic není víc, než mu dát prožít právě tohle - nejhorší moment života. Určitě jich totiž v životě zažije ještě spoustu, a já vím, že až se to stane a já ho zrovna nebudu jistit po jeho boku, vždycky si vzpomene právě na tenhle madeirskej trek a na to, že to zvládl. Jinými slovy – ten nejhorší moment, který tady zvládl, pro něj bude už do konce života motivace, že zvládne všechno.

Je mu 15 let, už je to velkej kluk a já jsem si zase ještě víc jistá, že si v životě opravdu poradí. Nejenom to. Někde jsem četla, že si muži hledají partnerky takové, které jsou podobné jejich matkám… Pokud je to z desetiny pravda, má se chudák Miki na co těšit…🙈😂, a i proto myslím, že každý takový "nejhorší moment", který si teď zažije a zvládne ustát, mu bude jednou ohromnou pomocí.. 🙃 Kór jestli padne na podobnou ostrou, jako jsem já… No a já jsem tady na té hřebenovce poznala, že můžu být opravdu pyšná máma. Nejen že se mi ho podařilo vychovat do 15 let, což s jeho všemi parády, skoky šipkou z křesla na podlahu v obýváku, naražením hlavy o kovovou fotbalovou bránu nebo týden před cestou rozseklou hlavou o rám dveří, šitou pěti stehy, protože si jen tak radostně poskočil ve škole, že je pátek...je skoro zázrak! Ale podařilo se mi z něj udělat hotového člověka. Dokonce takového, o kterého se mohu sama opřít, “když fouká”. Už teď závidím té, které bude oporou a držákem v životě po mě…

Cestu zpátky jsme zvládli ani ne za hodinu. Nasadili jsme opravdu skoro sprint. Byli jsme na kost mokří, unavení, moje kolena to komentovala skřípáním, ale myslím, že šťastnější jak ve chvíli, kdy jsme odemkli dveře auta, jsme dlouho ani jeden nebyl. Tohle bylo opravdu zasloužené štěstí. Vydřené. Jsme na Madeiře druhý den, včera jsme přistáli v podstatě večer, máme za sebou ubytování v horách, neskutečnou cestu autem do dalších hor a hlavně tenhle výstup. Zvládli jsme to. Není to asi zrovna Havaj, jak jsme četli časté přirovnání Madeiry v řadě cestopisech před cestou, spíš vyhnanství na Sibiři, ale i tak - boží místo! A to nejen na procházky.. 💛😉

DEN č. 3: RIBERIA BRAVA, CAMARA DE LOBOS, FUNCHAL, PICO AREIRO podruhé

Opět vstáváme do tmy, mlhy a vlhkosti, ve které i WC papír v držáku vypadá jak použitý.. Norský radar hlásí nad většinou ostrova déšť, pouze nad Funchalem oblačnost bez srážek. Sbírám usušené prádlo místo ze sušáku z elektrické trouby, Mikiho spálené Nike ponožky (samej silon do toho cpou!!) schovávám, ať mu den nekazím hned z rána a měním plány. Jedeme po pobřeží do Funchalu.

První zastávkou je městečko RIBERIA BRAVA.
Strategická poloha udělala z Ribeira Bravy významný bod již v dobách kolonizace ostrova. Místní obyvatelé se v dnešní době živí především zemědělstvím, pěstují ovoce, zeleninu a vinnou révu a přivydělávají si také rybolovem. V centru města se rozkládá náměstí, které bylo pracně vydlážděno oblázky donesenými z pláže. Dominantní stavbou náměstí i celého městečka je kostel São Bento pocházející z 16. století. V současnosti patří tento kostel k nejzachovalejším na Madeiře, a to i přesto, že byl v minulosti několikrát přestavěn a zrenovován. Mnohé prvky z 16. století se podařilo zachovat do dnes. Za sebe musím říct, že na mě toto městečko moc velký dojem neudělalo… Kostel opravdu nádherný, jak zvenku, tak i zevnitř, ale jinak je vidět, že je to letovisko.

kostel São Bento

V létě to tady asi musí praskat ve švech, v zimě je tady naprosto mrtvo a za mě nic impozantního k vidění. Pobřeží mi také nijak krásné nepřišlo, naopak. Všude betonové kvádry a ani kousek nějaké pěkné pláže. Je jedno zda písečné, kamenné nebo oblázkové… Prostě nic. Jinými slovy, tohle místo si dá klidně vynechat. Co zde ale svoje kouzlo má, to je maják. Nikde jsem o něm nenašla ani zmínku, o to víc mě tady překvapil. Sice se nedá dostat až přímo k němu, ale když přelezete rozviklaných boční branku, dostanete se přímo nad něj. Je tu krásný výhled.

maják

cesta k majáku

maják

No a pak vánoční výzdoba. I když je toto městečko ospalá díra, s výzdobou si zde stejně jako ve zbytku ostrova dali opravdu kus práce. Kam se hnete, tam je betlém, světýlka… Ostatně to bylo to, co mě i v místním kostele nejvíce vzalo dech. Musím říct, že jsem nikdy neviděla hezčí vánoční výzdobu, než právě tady. Neuvěřitelně nádherný betlém, všude ozdoby, baňky, světýlka, hvězdičky… A to přitom vánoční kýče a veškerej na tom postavenej dekorativní businness nesnáším! 🙈

Ribeira Brava

Další v pořadí je přímořské město CÃMARA DE LOBOS, které bylo jedním z nejstarších osad Madeiry (15. století). Z těchto časů je zde pár kostelů a zátoka, kde byly ukotveny lodě. Nad útesem se nachází úchvatná vyhlídka na vzdálené pláže, na úpatí prudce stoupajících útesů, na vnitrozemí, na prudce stoupající vroubkované terasy pro plantáže. V přístavu je flotila malovaných člunů a na jednom z nich je - nemohu tomu věřit!! - můj cestovatelský sen - Bora Bora. Že by znamenî? 🤪

Bora Bora za Kačku??

Jinak toto městečko proslavil Winston Churchill, a to svými malbami. Sjeli jsme téměř k moři, kde je jak socha, tak i restaurace pojmenovaná po něm. Vůbec se nedivím. Úplně si představuji, jak zde kdysi seděl a maloval… Vyhlídka je opravdu nádherná.

Câmara de Lobos

Mimo jiné je zde jeden z nejkrásnějších majáků celého ostrova. Ani na tento se nedá dostat, ale černé skály s bílým domečkem, červenými dveřmi a červenou stříškou – to je prostě dominanta tohoto místa. Obešli jsme tady celé pobřeží a vyšplhali se na kopeček s vyhlídkou. Zde se nám otvíraly ty nejkrásnější výhledy na pobřeží široko daleko. Musím říct, že tohle místo vynechat by byla opravdu velká škoda.

maják v Câmara de Lobos

No a odtud už je to do Funchalu jen kousek. FUNCHAL je hlavní město Madeiry a je na pohled obrovské. Většina památek se ale nachází v centru, které je u pobřeží. Zde jsme odstavili náš vůz, a to u restaurace (grátis). První zastávkou muselo být totiž, a to bez debat, muzeum Christiana Ronalda ✌️😂

muzeum Christiana Ronalda

Co k muzeu říct? Má nádherné umístění přímo na promenádě na pobřeží. Před vchodem stojí jeho socha v životní velikosti (nijak velká 😜), celá budova je vytapetována fotkami Ronalda. Vstupné je 5 €, což mi zase nepřijde jako takový ranec. I když celé muzeum tvoří pouze jedna výstavní síň, určitě stojí za to. Pokud sebou vláčíte malého fotbalistu, je to povinnost. Ve velké síni jsou všechny možné trofeje, fotbalové míče, dresy, kopačky, fotografie, prostě všechno, co nějakým způsobem s Christianem Ronaldem souvisí. Malej byl nadšenej, já jsem si zašla na pěkný záchod v ceně ✌️🤪 a jsme srovnáni. On se mnou trpěl včera na Pico Ruivo, já s ním dnes tady 😂💛

muzeum Christiana Ronalda

Asi 5 minut chůze od muzea je hlavní náměstí Funchalu. Je zde palác, do kterého se ale nedá dostat – je osídlen vojáky, kteří se opravdu netváří na turisty přívětivě. Z boku paláce je muzeum militari. Koho to zajímá (mě ne), vstupné bylo tuším okolo 3 €. Kousek za palácem je národní banka, což je vůbec úchvatná budova.

palác

banka

U banky je hlavní náměstí. V době našeho příjezdu zde byly obrovské vánoční trhy, což je neskutečný zážitek. Všude stánky, všude poncha ve všech variantách, všichni prodavači v krojích, přenádherná vůně jak míchaných nápojů, svařeného madeirského vína, tak i všelijakých lokálních dobrot. Nechybí zde naprosto impozantní obrovský betlém, dokonce i s vodním prvkem, všude hvězdičky, obrovský mega santa s nápisem Madeira, kterému nesaháte ve stoje ani po kolena. Prostě neskutečné Vánoce!!

Vánoce ve Funchalu

Na tomto náměstí by byl opravdu hřích nedat si pravou ponchu. Já jsem si kelímek této dobroty za euro a půl dala a musím říct, že nic silnějšího jsem snad nikdy nepila. Zvolila jsem místo tradiční varianty variantu s maracujou a dobře jsem udělala. Ještě že tam ta čerstvě prolisovaná maracuja, která alespoň trochu chuť alkoholu strhávala, byla. Přestože mě to hodně zapálilo v krku a hrkly mi slzy při prvním hltu do očí, byl to naprosto boží drink. V ruce s ním jsme došli až k místnímu kostelu. Vánoční dekorace zde nemá obdoby! Před vchodem stojí 3 několikametrové vánoční spodobnění andělíčků. Naprostá nádhera. A přestože norský radar dneska hlásil oblačnost a déšť téměř na celém území, tady ve Funchalu je azurové nebe. Je to zvláštní pocit chodit v kraťasech a tílku mezi vánoční výzdobou, na každém kroku cítit Vánoce a nad hlavou mít vymetenou oblohu..

Další zastávkou je místní tržnice MERCADO DOS LAVRADORES. Je to obrovský zážitek! Dvoupatrová budova plná stánků s ovocem, zeleninou, regionálními produkty, rybami...

Mercado dos Lavradores

Z centra jsme se po nasátí madeirské vánoční atmosféry přesunuli k autu, autem vyjeli strmý kopec k horní části kabinové lanovky. Lanovkou jsme nejeli hlavně proto, protože mi cena jízdy přišla naprosto absurdní. Navíc jsem dostala před cestou tip na lanovku, která oproti této stojí pakatel a nabízí prý mnohem úchvatnější vyhlídku… Ta nás ale teprve čeká. Musím říct, že částka 16 € na osobu za zpáteční jízdu mi přijde opravdu přemrštěná. Kór zde, kde mi přijdou ceny naprosto srovnatelné s našimi. Myslím, že kdybych tuto sazbu uvalila, jízda by mě vůbec netěšila.

Lanovka Funchal

Vyjeli jsme tedy autem na vrcholek kopce. To je samo o sobě obrovské dobrodružství, protože jsme chvíli jeli takřka kolmo vzhůru. Zde jsme prohlídli kostel Nanebevzetí Panny Marie, jeden z nejkrásnějších kostelů zde vůbec. Odtud už je to ke stanovišti lanovky opravdu kousek. Lanovku jsme zmapovali, pokochali se vyhlídkou a obešli tu část vyhlášených zahrad, kde se neplatí vstupné.

kostel Nanebevzetí Panny Marie

kostel Nanebevzetí Panny Marie,

kostel Nanebevzetí Panny Marie

Nejhezčí místo vrcholku Funchalu je za mě kostelík nad lanovkou. Jsou odsud nejen nádherné vyhlídky na pobřeží ostrova, ale i samotný kostelík velikosti kaplicky je úžasný. Nejvíce mě vzala výzdoba kostela – všudypřítomné modrobílé kachle s obrázky… Jednoduché, vkusné, krásné…

Pak jsme se šli chvilku bavit místní největší turistickou atrakcí. Tou je jízda na saních v plném provozu po asfaltové příkré silnici, po které jsme sem stoupali autem vzhůru. Nasednete do saní, které řídí zkušený místní Šofér a jedete víc jak dva kilometry po silnici dolů… Turistům to připadá asi hodně super, protože těch saní tady mají pro půlku Madeiry. I pánů, kteří saně řídí, zde sedělo snad třicet. Z toho lze tušit, že má tato atrakce běžně velký úspěch. Nicméně není úplně sezona, turistů pár a bohužel pro ně - mě na tom nic lákavého nepřišlo. To bych té ponchy z náměstíčka musela vypít 2 l, abych dobrovolně sedla do saní řítících se z prudkého srázu proti v protisměru normálně jedoucích aut. No a co je úplně nejvíc odrazující, to je cena. 25 € za osobu – to je opravdu balík.

Přijeli jsme z kopečka dolů opět na nábřeží, kde jsme ještě zaběhli do parku svaté Kateřiny. Je to nádherná klidová zóna u pobřeží, plná nádherných květin, stromů. Je zde velká travnatá plocha k odpočinku a jezírko s labutěmi.

park svaté Kateřiny

Hlavní město máme zhruba zmapované a času je ještě docela dost. Navíc – oproti předpovědím a hlavně v porovnání se včerejším počasím – je naprosto dokonalé azuro a teplo takové, že už chodíme opravdu jenom v tílku. Protože jsme včera zažili druhou nejvyšší horu v takovém počasí, že jsme z vyhlídky neměli vůbec nic, bylo o zbytku dne rozhodnuto. Zopakujeme si vyjížďku do kopečka a zkusíme štěstí podruhé. To by bylo, abychom ta panoramata s Pico Areiro neviděli!

Škola dělá mistry, říká se… Pro jízdu na Madeiře to platí dvojnásob. Oproti včerejšímu hodinovému courání na vrcholek hory jsme zde dnes za 20 min. Už tak trochu tušíme, co je za každou další zatáčkou, počasí je nádherné, žádná mlha, takže se jede opravdu hladce. Vystoupáme na vrcholek a já nemůžu uvěřit svým očím… Počasí se udrželo, je nádherně modré nebe, které brázdí shluky bílých mráčku. A my stojíme nad tím vším.

Pico Areiro

Koukám na tu nádheru a stále nemůžu uvěřit tomu, jak neskutečně proměnlivé počasí na Madeiře je. Kdyby mi to někdo říkal, asi bych tomu nevěřila. Potom, co jsme na těchto místech zažili včera, je dnešní vyhlídka naprosté scifi. Jsem opravdu dojatá. Taky šťastná, protože co si budeme nalhávat – včera to bylo fajn adventure, ale nevidět to, kvůli čemu běžně lidé na vrcholky hor jezdí/chodí, to je přece jenom velká škoda… Musím říct, že i mě ta absence vyhlídky, o které jsem tušila, že stojí za vše, včera před usnutím trošku mrzela.. Ani ve snu mě ale nenapadlo, že se nám podaří během našeho pobytu zde, natož hned druhý den!!, navíc v opravdu nadupaném itineráři, zvládnout tuto cestu ještě jednou. A i kdyby ano – že budeme mít takové štěstí na počasí, jako máme dnes. Stojím na vrcholu vyhlídky, kde ani dnes nejsou žádní lidé a musím říct jediné - naprosto dokonalé místo. Celý svět je hluboko pod námi a my stojíme opravdu na úrovni mraků. Sluníčko pomalu zapadá a podívaná má tak o to víc romantický nádech. Jsem strašně šťastná, že jsme zažili včerejšek i dnešek. Jak často opakuju – nic se neděje jenom tak. Možná bych si dnešní vyhlídku a pohled na tu nádheru neužila, nevědět, jaký rozdíl může být v úplně opačném počasí. Jinými slovy člověk musí zažít hrozné chvíle, aby si potom více vážil těch krásných. Díky kontrastu včerejšího dne si dnešní vyhlídku užívám tisícinásobně víc, než bych si ji užívala včera bez předešlé zkušenosti. Tenhle výhled nikdy nezapomenu… Nejenom proto, že jsem nikdy na vyšší hoře nestála, ale hlavně proto, že jsem nikdy neviděla nic tak krásného. Osobně nemám ráda zimu a vlastně ani hory… Mám to tak nějak spolu spojené. Dneska tady stojím a poprvé v životě chápu ty lidi, kteří hory miluji…Už vím, proč se z horské turistiky může stát pro člověka opravdová vášeň a už vím, proč se používá přirovnání: “cítit se jako v nebi”.. 💛 Vidět tohle, to je skoro stejné, jako... pohladit slona… Moment, kdy se nejenom nadechujeme a vydechujeme, ale hlavně moment, který nám na chvíli všechen dech zastaví. O to víc se rozbuší srdce, ve spáncích tepe, podlamují se nohy a na tváři - na té je přihlouplý a šťastný úsměv bez jakékoli příčiny. Přesně tohle tady zažívám a cítím obrovskou pokoru a vděk, že takových míst a chvílí je v mém životě čím dál víc. A hlavně - že teď vedle mě stojí On a i beze slova cítí totéž.

Pico Areiro

Jo a víte co je na Pico Areiro vůbec nejvíc boží? Její vrchol je bezbarierový! Pod koulí a cedulí s názvem hory se klikatí cesta pro vozíčkáře až na úplný vrchol. Možná je to normální, nevím..Přece jen nejsem žádnej horal ✌🙈 Ale mě tahke zdánlivá blbost opravdu rozsekala. To, že i ti, co nemohou chodit, mohou vidět na vlastní oči to, co před chvílí já...to je zázrak v nebi 🙏

Pico Areiro

Vracíme se zpátky do našeho ubytování, vysoko v horách na západním cípu ostrova. Cesta zabere opět hodinu a půl jízdy. Výhledy z auta jsou se západem slunka na pobřeží naprosto fascinující. Co chvíli musíme přibrzdit auto a jen tak se kochat… Tohle je Madeira – každý krok je jedno velké Páni!

Pico Areiro

DEN č. 4: PONTA DO PARGO LIGHTHOUSE, GARGANTA FUNDA, PORTO MONITZ, SEIXAL, SAO VICENTE, SANTANA

Včera bylo hnusně, ode dneška hlásí změnu počasí k lepšímu. Jelikož to díky norskému radaru víme dopředu, jsme nachystáni. Není čas ztrácet čas. Natahujeme budík na 6 hodinu ranní, abychom v 7 odjížděli z ubytování. Cesta z hor, i když mapy ukazují pár kilometrů, trvá vždycky několikanásobně déle, než predikují mapy. Proto vyjíždíme tak dopředu, abychom u prvního cíle dnešní cesty byly před rozedněním. Důvod je prostý. První náš dnešní cíl je PONTA DO PARGO LIGHTHOUSE, maják na nejzápadnějším cípu ostrova. Nikdy jsem zatím neviděla maják svítit. Mám vyčteno, že tento svítí do svítání, tedy v dnešním případě do 8:04 hodin. Musíme k němu dojet nejpozději 7:50. Svítící maják prostě musím zažít. Vyjíždíme ve tmě v neskutečné mlze… V autě padne hláška, že snad tu vesnici v horách, ve které 4 dny spíme, nikdy za denního světla neuvidíme… Zní to jako vtip, ale obávám se, že to bude skutečnost. Odjíždíme za tmy a vracíme se za tmy… Cesta trvá opravdu přesně tak dlouho, jak jsem předpokládala… Trojnásobně déle než říká Google mapa. K majáku cestu nacházíme bez jediného zabloudění a v 7:50 stojíme pod ním. Internet nelhal. Maják svítí do všech stran. Stojím na kraji útesu a nevím, co mě fascinuje víc… Jestli vyhlídka na neskutečné skaliska padající do moře, tyrkysové vlny oceánu narážející vší silou do skal nebo právě blikající maják. Moře je dneska opravdu rozbouřené. Koukám na něj a představuji si v minulosti všechny lodě, které na něm pluly a upíraly zrak právě k tomuto majáku. Pro kolik lidí byl pohled na blikající světýlko ve věžičce nade mnou úlevou a spadnutím kamene ze srdce…

Ponta Do Pargo Lighthouse

muzeum majáků - Ponta Do Pargo Lighthouse

Ponta Do Pargo Lighthouse

Majáky vůbec miluju. Jsou to magická místa. Jednak na pohled nádherné stavby, které ční vždycky na nejneuvěřitelnějším místě, ale také symbol domova. Alespoň pro mě. Můžete se od své pevniny vzdálit bůhví jak daleko, třeba na druhý konec světa, zažít moře radosti nebo nekonečné hoře, na lodi domů vrávorat, ale jakmile tuhle blikající věžičku uvidíte, víte, že se vracíte k pevnině a bude dobře.

Ponta Do Pargo Lighthouse

Hlt portugalského vína coby snídaně právě tady – to je naprostá nutnost. Jo a je tu muzeum majáků, které otvírá v 10:00 hodin. Ráda bych zašla, ale máme dnes moc plánů na dvě hodinky čekání. Tak doufám, že třeba Martin V. zaletí onmrknout a podá reference ;)
Nasedáme do auta a hrneme dál.

Dalším dnešním cílem je městečko PORTO MONIZ. Je to opět turistické letovisko, ale stejně jako na zbytku ostrova, v době naší návštěvy je tu naprosto liduprázdno. Když říkám liduprázdno, tak myslím absolutní liduprázdno. Krom nás a našeho auta není ve městě vůbec nikdo. Je to až neuvěřitelné, protože si moc dobře pamatuji fotky z internetu, kde místní vyhlášená přírodní jezírka nejsou přes masu lidí ani vidět… Já se teď rozhlížím a vidím milion přenádherných jezírek, dominantní černé skály a hlavně – rozbouřené vlny narážející a tříštící se o skály a ani živáčka. Všude kolem vyhlídkových míst jsou natažené zátarasy – asi proto, že voda stříká opravdu několik metrů za ně. Jenom by mě zajímalo, kdo v tomto mrtvém městě tyto zátarasy natáhl.. Tady opravdu není ani jediný člověk.

Porto Moniz

Přírodní bazénky, díky nimž je toto městečko známé, jsou samozřejmě zavřené. Důvodem je rozbouřené moře, které už na pohled z útesu jasně říká – nelez sem. Dlouho jsem neviděla takovou sílu vody v akci! Možná teda vodopád před 14ti dny na Islandu 🙈😊 Asi jen blázen by se pokoušel k vodě slézt… Kocháme se vyhlídkou, projdeme celou promenádu – zde tedy zátarasy nerespektujeme – to bychom nemohli vůbec nikam. Místo je opravdu boží. Pokud sem pojede někdo v sezóně, vstup do těchto bazénku je 1,5 €.

Porto Moniz

Kousek dál je město SEIXAL. I to jsem si našla jako tip na výlet na internetu. Prý zde má být nejkrásnější písečná pláž celého ostrova. Pláž tu je dlouhá asi 50 metrů, je opravdu písečná, to ano (samozřejmě černá písečná), ale je obklopena útesem z jedné a betonovým blokem (vyhlídkou) z druhé strany. Že by mi toto místo přišlo kdoví jak krásné, to vůbec. Sice jsme zde nakonec strávili víc jak hodinu odpočinkového času (a to je co říct!!), konečně došlo i na opalování, ale jako místo, kde bych si chtěla půlden válet šunky, to rozhodně nevidím. Ale je to jenom můj názor, jsme lidé, jsme různí a každý to může vidět úplně jinak.

Seixal

Je 13 hodin a hrneme dál po severním pobřeží ostrova. Po cestě máme desítku zastávek typu “Panebože, to je nádhera! Zastav!” Jména si nepamatuju, ale celá cesta ze Seixal do Santany je jedna velká podívaná! Jinak vyhlídky se označují cedulkou s označením MIRADURO a piktogramem dalekohledu. Nebudu je vypisovat, je jich opravdu moc! A nebo jedno prásknu! Je to vodopád Miraduro GARGANDA FUNTA. Ještě se mi líbila vyhlídka, kde jsem si nakoupila pytel místního ovoce (banány, mandarinky, bánanovejananas).

Další cíl je vesnička SANTANA. Ta je známá hlavně pro typické madeirské domečky ve tvaru trojúhelníku se slaměnou střechou a modro bílo červenou barvou domku.Nejlepší je prý místní tradiční park Santana. Vstupné není nijak dramatické (6 €), ale pokud necestujete s malými dětmi ( do 10 let), nechoďte tam! Že jsou to vyhozené peníze mi bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem vstupné platila… Potvrdila jsem si to během následujících 5 min. v tomto skanzenu… I tak jsme mu chtěli dát šanci a strávili zde celkem asi 20 min. času. Viděli jsme jak kýčovité domečky nachystané pro oči turistů, tak jsme mohli sednout do loďky a "objevit Madeiru".. Jedná se o aktivitu určenou zejména pro děti, kde ve zděné budově nasednete do lodě a po kolejnici “projíždíte” místnosti (epochy objevení a vývoje ostrova). Podobných nesmyslů je v parku víc, pro děti určitě super, pro mě naprosté utrpení. 🙈

Park Santana

Z parku v podstatě utíkám a vzpomínám si na radu Tondy 2, abych vyzkoušela lanovku v Santaně. Chvilku zadávám všelijaká klíčová slova, až na to správné narazím! TELEFERICO DA ROCHA DI NAVIO. Je to 5 minut od skanzenu a lidi - tohle je naprosto boží místo!!!

TELEFERICO DA ROCHA DI NAVIO

Jedná se o lanovku, kterou místní využívají k přepravě z města Santana do zahrádkářské kolonie na pobřeží. Je to pěkný sráz dolů, nedivím se, že se jim to nechce trajdat pěšky. Kolonie je vůbec hodně zajímavý místo. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mi to připomnělo Kamenku v Brně. Je to taková kouzelná autonomní oblast… O tomto místě jsem nikde nic před cestou nečetla a přiznám se, že nebýt Tondy, nezažila bych to tu. Narozdíl od lanovky, která je v hlavním městě Funchal (16 €), stojí tato lanovka tam i zpět dohromady 5 €. Lanovka má pouze dvě kabinky, jedna jede nahoru a druhá dolů. Svezete se dolů, obejdete kolonii, pocouráte pobřeží, když chytnete sluníčko, skočíte se bez turistů kolem sebe vykoupat a zpátky se můžete vrátit kdykoliv do 18 hod. Na obou koncích lanovky je obsluha v podobě jednoho muže. Lanovka nabízí opravdu úžasné výhledy na celé pobřeží, na zahrádkářskou kolonii, na hory a hlavně na neuvěřitelné a dechberoucí mega vodopády! O každém sebemenším vodopádu se dočtete v kdejakém průvodci, ale to, co je vidět z této stařičké lanovky, není napsáno nikde. Proto to píšu - poletíte-li na Madeiru, tohle je za mě jedno z nejvíc top míst celého ostrova (možná i proto, že není vůbec políbené turismem)… Lanovkou sjedete k pobřeží asi za 5 minut a i samotná cesta v kabince dolů je mega zážitek. Vystoupíte a chodíte opravdu v zahrádkářské kolonii. Sem tam stojí v cestě košík se zelenými banány, sem tam ucítíte pálení dřeva… Pořád ale vidíte nádherné pobřeží. Občas zakopnete před vraty o košík dřeva, po pravé straně duní oceán a po levé kaskáda obřího vodopádu. Asi po 15 minutách chůze narazíte na to, za co jste ve skanzenu v Santaně uvalili 6 €. Nádherný typický madeirský domeček ve tvaru áčka, červenobílomodrý se slámovou střechou. A tady vám na dotce za ním pózuje i vodpoád! Žádná atrapa pro turisty, ale opravdický domeček nějakého zahrádkáře. Jsem nadšená! 😍 Vracíme se k lanovce, opět úžasné vyhlídky a prohlédnutí vodopádu od spoda po jeho začátek pěkně metr po metru a jsme na vrcholku. Co říct? Napadá mě jen jedno - díky Tondo za skvělej tip!! A díky všem, co se o své tipy, inspirace, dojmy a všechno ze svých cest dělí 🙏💛

zahrádkářská kolomie Santana

DEN č. 5: SAO LOURENCO, CANICO, MACHICO

Dneska se nám pobyt přehoupl do druhé poloviny, my se naposledy budíme v horách, balíme vlhké hadry, vlhké batohy, vlhké víno... a míříme na opačný cíp ostrova – na východ. Naše druhé ubytování je ve městě Canico. Ubytování máme domluveno až od 14 hodin, takže je v podstatě celý den před námi. Vstáváme opravdu brzo, abychom v 9 hodin byli vcíli. Tím cílem není ubytování, ale dnešní bod v mém itineráři. Dneska je v plánu výběžek Saõ Lourenco. Tak, jak jsme včera stáli u majáku na nejzápadnějším cípku ostrova, tohle je protilehlý – východní – konec Madeiry. Na toto místo se obzvlášť těším. Zhruba hodinu a půl jízdy nekonečnými tunely a serpentinami a v 9 opravdu stojíme na parkovišti před cestou k výběžku. Informační cedule hlásí, že nás čeká 2,5 km chůze tam a totéž a zpátky. Zní to jako pohoda jazz… Myslím, že jsem i na internetu četla hodně recenzí, že jde o pohodový výšlap… Nevím nevím, po zdolání tohoto bodu v našem itineráři mám pocit, že to byl zatím nejnáročnějším výstup, jaký jsme zde podnikli. Ani cesta na nejvyšší horu Pico Ruivo nebyla fyzicky tak náročná. Každopádně stálo to za to a odměna byla takřka na každém kroku! Odměna v podobě neuvěřitelného výhledu nejen na konci výběžku, ale po celou dobu cesty. Tahle cesta by za vší námahu stála i se zlomenou nohou! Moje koleno s urvaným meniskem i to s přetrženým předním zkříženým vazem sice cestou nespokojeně skřípaly, ale daly to! Dokonce v poklusu ✌️😂

výběžek Saõ Lourenco

Cesta tam nám zabrala hodinu a půl, ale hodně ukously foto pointy… Co si budem nalhávat. I když víte, že si tyhle místa budete pamatovat do smrti, stačí zavřít oči a představit si je, stejně máte nutkavou potřebu fotit a fotit a fotit. Kdo rád fotí krásná místa, ten by sem vlastně vůbec neměl jezdit! Je to opravdu sebezapření nechat chvíli telefon v kapse a užívat si výhledy bez jakékoliv optiky v ruce. Tady vás to opravdu nutí. Jednak říkat na každém kroku "Páni!" a "Nádhera!", ale také pořád fotit, protože máte každou vteřinu pocit, že tenhle krok přinesl zase o kousek hezčí vyhlídku než ten předchozí. Prostě foto peklo! K cestě musím říct, že příjezd v 9 hodin byl hraniční. Pokud se sem budete vydat, zkuste určitě přijet ještě dřív jak na 9 hodinu. I těch 9 bylo fajn – cestu tam jsme skoro nikoho nepotkali a všechny vyhlídky byly liduprázdné, cesta zpátky už byla o poznání horší. Bylo vidět, jak sem turistické autobusy navážejí skupinky turistů… Nebudu machrovat, cesta k vrcholku (dneska pod palbou brutálního sluníčka) byla opravdu hodně náročná a když jsem skákala po kamenech zpátky a potkávala turisty staršího věku, mnohdy obézní, naprosto nevhodně oblečené ( holky - kabelky a lodičky 🙈😂), skoro u každého druhého mě hlavou prolítlo, že to nemá šanci zvládnout. A byla to pravda. Většina lidí, než jsme se vydrkotali z parkoviště, to na první nebo druhé vyhlídce opravdu otočila a s neskutečným funěním se vrátili zpátky…

výběžek Saõ Lourenco

cesta k Saõ Lourenco

výběžek Saõ Lourenco

Výběžek samotný je boží místo a mrzelo mě, že bylo oplocený a nešlo jít ještě dál. Nevím, zda je to nebezpečné nebo proč tam zátarasa byla, ale opravdu by mě lákalo dojít až do samého cípku. Tam se bohužel nedostanete. Nicméně i ta vyhlídka, jak se miss klikatí do moře, bere dech. Samozřejmě sklenička vína zde je naprosto nutnou a zaslouženou odměnou. Myslím, že všichni, kteří si do svých batůžků zabalili pouze vodu, mi záviděli. Takže rada pro všechny, kteří sem půjdete: sebou láhev pití, foťák – telefon, víno a skleničku. Nic jiného zde opravdu nepotřebujete. Možná nějaký kousek čokolády, nejlépe sušenku nebo kus banánu, o které se zde podělíte s ještěrkami.Těch je tu snad milion a když na chvilinku zastavíte, hned vám lezou po nohách. Jsou ale malinké, do 10 cm – žádný strach.

výběžek Saõ Lourenco

Cestu zpátky jsem šla rovných 32 min. Zbytek mojí výpravy byl o 15 min. za mnou, což mi přineslo obrovskou vlnu uspokojení ✌️🤪🙃 Můj výkon – nebudu kecat, zhruba 50 % cesty jsem běžela – byl díky vyhecování tím mým "malým" hadem. Právě on mi totiž ve svém pubertálním chvástání v cípu hory řekl, že se sem loudal, že by to zvládl rychleji. Miluju přesně takovéhle výzvy!! 🙈😂. Řekla jsem mu tedy, že zpátky každej svým nejlepším tempem..✌️💪 Výsledek byl pro něj naprosto zdrcující. Zatímco mu zbývá ještě třetina cesty, já už na něj mávala z cíle. Rozdíl 25 let, jeho trénovaná fotbalová figura versus moje líné tělo, jeho zdravý kosterně svalový aparát versus dvě mé kolena čekající na operaci. Necekl ani slovo, ale myslím, že si příště podobné machrování odpustí.🤪😂

výběžek Saõ Lourenco

Po tomto výšlapu jsme se přesunuli do našeho nového domova. Ubytování dva, kde strávíme poslední 3 noci na tomto ostrově. Musím říct, že jsem po předchozí zkušenosti měla lehké obavy.. Stejně ale jako po výstupu na 3. nejvyšší horu, kdy jsme to jednou zažily v tom nejhorším počasí a podruhé si o to víc vychutnali nádherné slunečné vyhlídky, tak i zde, v případě ubytování, to bylo stejně. Po předchozím ubytování a lehký horský horor, jsme nyní na zámku. Když říkám na zámku, myslím tím dokonalý luxus a pohodlí. Sama za sebe musím říct, že jsem nikdy v hezčím ubytování nebydlela a pokud někdo pojedete na Madeiru, určitě se ubytujte přímo zde. Tento apartmán má dvě ložnice, každá svojí luxusní koupelnu, plně vybavenou kuchyň se všemi spotřebiči a nádobím, obrovský jídelní stůl v obrovském obýváku, další jídelní stůl na terase s posezením, třetí jídelní stůl ve skleněné vyhlídce/terásce na oceán a na třetí terase lehátka na opalováním. K tomu všemu úklidová místnost s pračkou, ohromná chodba, výborná wifi, garážové parkovací stání a bazén. Vyhlídku na oceán, na který koukáme od svítání po zavření očí, nebudu ani komentovat. Malej ocenil hlavně televizi, nepamatuju si všechny technické specifikace, jenom 4K nebo co :D a to, že je v ní internet, takže si večer pouštíme Ester Kočičkovou Na stojáka, chechtáme se na celou rezidenci a srkáme u toho Madeiru… Tohle je prostě sen! Jsem strašně ráda že naše první ubytování bylo tak hrozné, protože o to víc si toho tady teď vážíme a užíváme si to. A ještě šťasnější jsem za to, že zde budeme trávit Vánoce. Ubytování vychází na 1400 Kč na osobu za 3 noci. Bohužel ale jenom nyní, v zimě. V létě je to víc jak trojnásobek.

Musím říct, že vlastní ubytování a zmapování celého našeho nového bytu se všemi terasami, koupelnami, jídelními stoly… zabralo zbylou část dne. Aby ne – po 4 nocích v horách , ve vlhkém slumu, si to tady opravdu užíváme (taky byla nutnost vyprat všechno naše vlhké prádlo, pračku za pračkou, průběžně vysušit, vyžehlit a naskládat pěkně do batůžků…✌️🤪😂).Ještě jsme skočili k pláži, která je od nás kousínek. Není to žádná písečná ani oblázková pláž, ale pouze betonové molo se schůdky, nicméně sluníčko svítí, moře nádherně voní a vůbec takhle dvaadvacátého prosince skočit do oceánu – paráda! 💛

Koupačka v Canico

Nemám ale stání, večer je zde dlouhý a mně přijde, že pouze výšlap na výběžek jsou dneska málo. Zvedáme kotvy a míříme do MACHICA, sousedního, asi 10 kilometrů vzdáleného, městečka. Zde si jednak nakoupíme pořádný nákup, doplníme zásoby madeirského vína, ale také prohlídneme neuvěřitelnou vánoční dekoraci jak v ulicích, na náměstí, na všech kruhových objezdech, tak i v kostele… Nedá se to slovy popsat, to se musí prostě zažít…

noční Machico

DEN č. 6: CANICO, CURRAL DAS FREIRAS (ÚDOLÍ JEPTIŠEK)

Nejde mi popsat probuzení, když přímo z postele přes nádhernou terasu s lehátky hledíte na Atlantický oceán… Toho je opravdu sen! Hodně lidí mi před touto cestou tvrdilo, že Vánoce jinde než doma si neužij. Jako ať si to prý vyzkouším, ale že sama uvidím a budu litovat… Ale musím říct jedno. I když ještě Vánoce nejsou, mohu všem odpřísáhnout, že už nikdy nechci být na Vánoce jinde, než na břehu moře nebo oceánu… Tohle jsem prostě já. Jo, taky miluju kapra, miluju vánoční cukroví, miluju koledy, miluju české vánoce… Miluju i to přetlačování se o košíku v Kauflandu před svátky, dokonce i vánoční úklid mám vážně ráda! Chybí mi tu můj pes, moji dva kocouři (hlavně ten malej rezovej terorista), chybí mi kopa přátel, možná i sklenička Pálavy. Nicméně všechno to, co mi chybí, na mě čeká. Až se vrátím, vynahradíme si to. Ale to všechno, co mám zde, je to, co mě v životě nejvíc naplňuje. Ten můj "malej" smrad, co mě vytáčí stejně V ČR i zde 🙈💛, sluníčko nad hlavou, nejlepší out fit na světě (plavky, tílko, kraťasy a žabky), výhled na oceán, každý den nahuštěný itinerář plný neuvěřitelných dojmů a zážitků, spousta nových vjemů, spousta poprvé… Nikdy jsem nezažila hezčí svátky. Vlastně ne hezčí, ale SVÁTEČNĚJŠÍ svátky.

A vůbec – kdo neviděl palmu posetou světýlky, betlém u moře plný mandarinek, nezažil madeirskou vánoční dekoraci a nevlezl Santovi jak na klín, tak i do domečku, nemůže pochopit!🤪😂✌️

Takže probuzení máme za sebou, jsem trochu dojatá, když si mícham kávu na terase a dívám se na probouzející se oceán a městečko pode mnou… Uvědomuju si, že je to poprvé… Nejen Vánoce, ale i takovéto ubytování, vyhlídka. Jsem strašně ráda. Šťastná. Nejde to víc a líp slovy popsat. Po chvilce dojetí budím zbytek týmu a valíme! Hoštice, nezastavujeme! Dneska nás čeká Údolí jeptišek.

ÚDOLÍ JEPTIŠEK máme asi 30 minut jízdy autem od našeho ubytování. Strašně se mi líbí, že kamkoliv se vypravíte, během chvilinky jedete do příkrých srázů a kopců. Do takových, o kterých jste do té doby neměli ani tušení, že je možné, aby ve světě vůbec byly. O tunelech ani nemluvím! Každý den se bavíme o tomtéž – jak někdo mohl tolik tunelů v délce zhruba dva kilometry, kterými je celý tento ostrov propleten, postavit. U nás jedna Blanka a takovej nekonečnej průser! Tady je těch tunelů snad sto! Vedou uvnitř mohutných skal a co je nejvíc fascinující, ve skále jsou obvykle dva – každý pro jiný směr. Mě tohle pořád nepřestalo fascinovat. Proč to tady jde a u nás…?

Zpátky k Údolí jeptišek! V roce 1462 připadlo údolí jeptiškám z kláštera Santa Clara ve Funchalu, proto se asi místu začalo říkat Curral das Freiras (tedy pastvina jeptišek). Podle jiných dostalo údolí své jméno až později v roce 1566, kdy piráti napadli Funchal a jeptišky před nimi uprchly do obtížně přístupného Curralu. Údolí jeptišek je velmi hluboké a uzavřené, má kruhovitý tvar, takže se mylně uvažoval jeho sopečný původ. Údolí bývalo vždy velmi opuštěné, žila zde asi stovka obyvatel, dnes jich je necelé dva tisíce. Kromě největší Curral das Freiras, je zde několik dalších, menších vesniček. Nejnižší bod je ve výšce 380 m n.m., okolní kopce přesahují výšku tisíc metrů, nevyšším vrcholem je Pico de Serradinho s výškou 1443 m n.m. Samotná vesnička Curral das Freiras je ve výšce 635 m n.m. Údolí je proto většinou ve stínu. Ektřina sem byla dokonce zavedena až v druhé polovině minulého století. Hlavním příjezdem do údolí jeptišek je nová silnice VE6, kterou přijedete do Curral das Freiras novým tunelem postaveným v roce 2004. Tunel je dlouhý 2,3 km a díky němu je údolí mnohem přístupnější.

Curral das Freiras - vyhlídka na údolí

Přijíždíme na vyhlídku nad údolí jeptišek. To vám opravdu vezme dech. Kor, pokud se sem dostanete mezi prvními, jak se podařilo nám. Celou vyhlídku jsme si prošli užili, než přijel první autobus turistů… Pak bylo po romantice. Doporučuji tedy přijet co nejdříve… Z obrovského útesu se zde díváte na údolí v horách, kde se v minulosti schovávaly jeptišky před piráty. Stojíte nad úrovní mraků, které vidíte pod sebou mezi stěnami skal. Pohled pro Bohy! Vůbec takové romantické místo…

Curral das Freiras - vyhlídka na údolí

...přijíždí autobus a s ním konec romantiky, nejvyšší čas vyrazit dál. Posunujeme se do údolí. Cesta tam je nyní naprosto rychlá, jste tam asi za 10 min. jízdy autem. Důvod? Tunel. Dvou a půl kilometrový tunel vprostřed neuvěřitelné skály, který spojí vyhlídku někde v mracích s tímto údolím. Neuvěřitelná stavební práce! Vesnička je roztomilá, pár obyvatel, pár domečků. Před cestou jsem dostala doporučení, abych se sem stavila na kaštanový likér. Z nějakého důvodu je zde všechno z kaštanů “typické”. Předpokládám, že kaštany zpracovávaly právě jeptišky… Během chvilky nacházíme místo, kde likéry z kaštanů opravdu prodávají. Dávám si jeden drink, cena dvě a půl eura. Není to málo, když ale ochutnám – není to vůbec moc! Navíc během chvilinky donese milá obsluha další 4 drinky gratis. Mohu tedy degustovat nápoj z eukalyptu, z višní, z banánu a poslední – z ananasu. Ten mi připomíná náš vaječný likér s lehkou ananasovou příchutí. Naprosto boží! Už jenom kvůli tomu je nutnost do údolí sjet.

Curral das Freiras - kaštanový likér

Curral das Freiras - kaštanový likér. mimo jiné :)

dobrý to bylo!

Je zde také krásný kostelík, ve kterém se chystají na Vánoce… Děti zde zpívají vánoční písničky, řekla bych, že mají nácvik na nějaké večerní vánoční vystoupení. Nádhera! Hned u kostelíka je roztomilý hřbitov. Pár náhrobků, kde jsou ale pochováni i lidé zemřelí letošního roku… Asi to svědčí o tom, že místních obyvatel je zde opravdu jenom pár, když takový hřbitov stačí. Víc zajímavého mi v této vesničce asi do očí nekáplo. Stačí tedy opravdu půl hodina, ale i to – pokud je obohacena o panáka kaštanového likéru v ruce, má smysl! Navíc je úžasný pohled na vyhlídku, na které jste před 10 minutami stáli a dívali se svrchu dolů. Teď se díváte i v opačném směru a uvědomujete si, jak jeden obyčejný tunel může usnadnit lidem život.

Curral das Freiras

Vracíme se zpátky k ubytování, ale protože je málo hodin a počasí na upalování ani koupání není, zastavujeme ještě jednou v hlavním městě. Plánujeme sem jít i večer, protože už od příletu ze všech stran slyšíme jediné – Funchal 23. prosince nesmí nikdo vynechat. V tento den jsou tady prý ty nejvíc Vánoce na celým světě. U toho samozřejmě nemůžeme chybět! Kór když to máme 15 minut jízdy od ubytování. Nicméně teď se tady stavíme proto, abychom si ještě jednou užili pohled na všechny památky v centru a dali si místní ponchu na vánočních trzích!

Už od příjezdu na letiště nám každý, koho jsme potkali, ihned hlásil, že 23.12. musíme být rozhodně ve Funchalu, Protože nikde se neslaví víc Vánoce, jak tady. Za sebe musím říct jediné… I když je zde 20ti násobek lidí, u břehu kotví loď Aida, neskutečný kolos, který sem dováží kvantum turistů, i když celé město neuvěřitelně svítí a dekorace je opravdu něco, co jsem ještě v životě neviděla, oslavy máme určitě v Brně větší. Za oslavu nepovažuji davy lidí, ale nějaký program. Hraní, koledy… Tady nebylo vůbec nic. Pouze stánky s jídlem a pitím. Zklamaní nejsme, alespoň nás nemrzí, že půjdeme dneska brzo spát. Vždyť jsou zítra Vánoce a kdo by chtěl vstávat s kocovinou! :D

vánoční Funchal

Ale ještě k těm Vánocům… Je pravda, že je celý ostrov Madeira neskutečně vyzdoben. Tolik světýlek, barevných světýlek, všelijakých výzdob a dekorací, to jsem opravdu nikdy v životě neviděla. Přemýšlím, kolik to musí stát peněz… Hlavně, kolik je za těmi nekonečnými provazy světel práce… Ale na pohled je to naprosto boží. I když Vánoce zrovna nemilujete, tady se to naučíte!

vánoční Funchal

DEN č. 7: VÁNOCE za KAČKU, LEVADA DES BALCOEC, CANICO

… Vánoce…

takové to vánoční ráno...

Poprvé jinde, než doma. Spousta lidí mě od toho to odrazovala. Spousta lidí mi tvrdila, že si to zde neužiju ani z desetiny tak, jako doma. Přemýšlím nad tím se skleničkou Madeiry v ruce a pohledem na hořící nebe - nejúžasnější svítáíní tohoto roku. Určitě je tady nějaká miska vah..

Zavřu oči a představuji si Vánoce doma...

Kouzlo domácích vánoc... Mám za sebou týden nákupů v Kaufu (protože kdo tam nejde denně, určitě nekoupí na ten jeden vánoční stůl všechno), kde se přetahuji se seniory o košík a trpělivě ignoruji jejich popohánění košíkem do zad u pokladny, taky mám za sebou úklid všech škvírek mého domova a zazásobení lednice i spíže na tři dny svátků (pod vlivem reklamy a ostatních nakupujících se raději zazásobím rovnou na rok - co kdyby že?! - a všechno to jídlo přetahám od pokladny do koše, z koše do auta, z auta do domu a z domu po skončení doby expirace do popelnice). Dárky mám všechny, ale i když jsem za ně uvalila tisíce , pořád mám pocit, že to není dost. Nevím, zda i u vás to tak je, ale tohle už cejtím nějakej ten rok zpátky. Místo těšení se na to, až můj dárek obdarovaný rozbalí a já v jeho očích uvidím nadšení na stupnici 9 - 10, koukám s úzkostí na reakci ve tváři a modlím se, aby level deset neatakovalo zklamání. Přitom kdybych se zeptala, dotyčný sám ani netuší, co by mu udělalo radost k slzám... Takže dárky zabalené a já jdu odkroutit svoje dvě hodiny v kuchyni a budu doufat, že mezi tím nevyhasne krb nebo mi nefoukne vratka dýmu do obýváku jako dva roky zpět. Pak je najednou TA večeře, kdy mají tři lidi na talíři každej něco jiného (sakra - já zase vařila desetichodové menu!!), pod stolem na mě kouká pes Coffee pohledem kocoura ze Shreka a ze stolu shazuju drzého Kocoura beze jména, co za půl roku nepochopil, že po stole mezi jídlem chodit fakt nemůže (to, že snídaně se nepočítá a může mi koukat do hrnku s kávou je přece něco úplně jinýho). Dojíme a přesuneme se ke stromku, kde s puberťákem v období vzdoru a hlavní věty "mě je to jedno" ani nemůže normální člověk čekat Vánoce jak z pohádky. Odtrpím si jeho dvouvteřinovou snahu předstírat, že je z dárků nadšen nebo že mu jsou očividně krátké rukávy nové mikiny "akorát" a stejně jako on se těší na svůj klid v podobě sociální sítě, kde s kamarády probere trapnost svých darů s plejádou blijících a vysmátých smajlíků, já se těším, až uklidím ten bordel v kuchyni a sednu na svou pohovku v obýváku. Takže to by sme měli, Vánoce jsou za mnou, UF! Jako mám i hezkej pocit, protože všichni přátelé a známí jsou po ruce (myšleno doma, kde TO každej odtrpí po svém), praskající krb pořád hoří a ani dým není v obýváku, v jedné ruce sklenička milované Pálavy, druhá ruka hladí vrnícího kocoura na klíně a nohy mám zabořené v kožichu mého psa. Nikdo z nich "normálně" do domu nesmí (jsou venkovní!!!), ale že jsou ty Vánoce.... Dárky rozbalené, stromeček svítí, v kuchyni uklizeno, taky vůně mandarinek a svařeného vína… Stůl přetejká jídlem, nechybí moje milované vanilkové rohlíčky. Přepínám televizi a snažím se najít originální a krásnou pohádku… Bohužel "originální" pohádky už roky nejsou krásné a krásné pohádky znám nazpaměť.. Přemýšlím, že donutím posádku domu k večerní cestě do kostela na půlnoční, ale vzpomenu si na pokus tři roky zpět a agresivní pohled faráře do naší lavice se slovy, že ti, co do kostela nechodí celej rok, by zde teď na Vánoce neměli zabírat místa těm, kteří tak činí... Kostel mě coby romantický nápad bleskurychle přechází. Taky střídavě koukám na notoricky známou pohádku, v reklamě ji přepnu na totální novodobou stupiditu, střídavě kouknu na facebookovou zeď nebo do krbu a u toho všeho chystám itinerář další cesty. Možná píšu cestopis z cesty předešlé. Co vím ale určitě, kdykoliv zavřu oči a všechno tohle je kolem mě, představuji si sluníčko na své kůži a vůni moře…

No a teď madeirská vánoční realita..
Nejsem doma. Jsem na břehu atlantického oceánu, kde mě probudilo neskutečné svítání. Hořelo nebe a já se na něj dívala z terasy se skleničkou vína a představila si tváře těch, co ví, že kdykoli je nebe takto rudé, dívám se na něj a vidím JE. A oni, když se na stejné nebe podívají, vidí mě. Teď je to ale jiné - oni tohle nebe nevidí. Už mají hodinu po rozednění :) Posun času...Po ne zcela horkých dnech se tady na Madeiře stal zázrak a od rozednění svítí sluníčko. Svítí tak, že mi opravdu propaluje každý milimetr kůže. Navíc nemusím zavírat oči a představovat si vůni moře - já ji cítím a na oceán se opravdu dívám. Na sobě mám milované kraťáky, které se mnou projely kus světa (i v Norsku v září byly!! :D), tílko a žabky. Voním opalovacím krémem, což je můj nejmilovanější "parfém". Ve vzduchu cítím vůni moře a občas z kuchyně vůni krevet naložených v česnekovo limetkovém dipu. Poslouchám koledy a vánoční songy v naší přechytralé TV, mám za sebou dechberoucí procházku levádami a vyhlídku Des Balcoes, zobu vanilkáče a uvědomuju si, že žiju své sny. Tohle je vážně splněný sen. Jasně, je to vykoupeno určitými oběťmi, ale jak jsem již říkala, všechno to, co by byly běžné Vánoce, budu mít od návratu do těch dalších Vánoc denodenně doma. Tohle, ten výhled přede mnou a uvědomnění si, že je dneska Štědrý den, to se nedá popsat. Pro mne je tento den opravdu SVÁTEK SE VŠÍM VŠUDY, opravdu štědrý. V pravém slova smyslu. Žádný dárek pod vánočním stromem by mi tento pocit nemohl dát. Vzpomínám na svoje nejkrásnější vánoční dárky… Určitě to byla mikina s Mickeymousem, když mi bylo zhruba 7 let. Strašně moc jsem si ji tenkrát přála a do dnes nevím, jak to táta udělal, pod tím stromem opravdu byla. Další v pořadí byl hvězdářský dalekohled. Je to už zhruba 10 let, co jsem ho dostala, a pohled na něj u mě v ložnici mě těší do dneška. Co pohled na něj, ale ten pohled skrze něj…! Taky jsem v minulosti dostala jedno úžasné video, které mě rozplakalo. Díky Dušane! A ty další dárky? Nepamatuju si vůbec nic. Co si ale budu pamatovat už napořád - vedle mikiny, videa a dalekohledu, to bude výhled z dnešního balkónu a malinkatý ostrov Madeira uprostřed Atlantického oceánu. Žádný zub času to nemůže z mojí hlavy smazat. Tohle je pro mě ten nejkrásnější dárek na světě.

„Štěstí si za žádné peníze nekoupíte. Ale letenku? Tu ano. A pro mě je každá cesta ohromná porce osobního štěstí. A už teď se těším, na jaký oceán nebo moře se budu dívat ode dneška za 365 dní!“

Zpátky k itineráři:

Jsou Vánoce, budu shovívavá a nechám toho malého hada chvilku prospat. Budíček až v 8! :D Ať si užije probuzení se svítáním nad oceánem. Potom ale rychle rychle, hrneme na výlet. Máme před sebou poslední den a ještě nám chybí poslední bod mého itineráře. Levád! Konkrétně LEVADA DES BALCOES. Byl by hřích odjet z tohoto ostrova a nevidět to, čím je pověstný. Levády jsou zde hodně rozšířené. Protože si chceme užít i vánoční siestu, volím jednu z nejméně náročných, která slibuje pohled jak na odvodné kanály, tak i nádherné vyhlídky.

Levada des Balcoes

Levada des Balcoes se nachází 1,5 km od Ribeira Fria a je zakončena vyhlídkou jménem Mirador de Balcões. Je zde plošina, ze které je za dobrého počasí výhled na nejvyšší vrcholy Madeiry (Pico Ruivo, Pico do Areeiro, Pico das Torres). Vyrážíme okolo 9té a za necelou hodinku jsme na parkovišti. Leváda je opravdu kraťounká. Jdeme 2,5 km celkem. Je nádherně, fučí osvěžující vítr, svítí sluníčko a my opravdu vidíme neskutečné panoramata..

Levada des Balcoes

Na vyhlídce nás skoro odfoukne větr, tak moc zde funí. Ale máme štěstí - není tu ani noha a svítí sluníčko tak, že je vidět každá hora, kopeček, moře..

Levada des Balcoes

Chvíli jsem ještě přemýšlela, že dáme levádu Inferno, ale vzhledem k počasí – naprosto vymetené blankytné nebe – měníme plány. Jsou Vánoce, já mám zřejmě hnisavou angínu (teplota 28 - 39 mě provází celej trip, z nosu nechutná rýma a ještě hůř to, co vykašlávám - je na čase trochu zvolnit. Vracíme se do Canica a hrneme k moři. Koupat se na Štědrý den v oceánu… další splněný sen! Plánujeme to zopakovat ještě večer po večeři. No a pak už jenom naše krásné společné teráska, kavička, vanilkové rohlíčky, Madeirské víno…losos, krevety, bramborovej salát, všechno možné místní ovoce, sýrečky, šunčičky, ...prostě naprosto stejné obžerství jako doma :D

Vánoce 🎄🌴

DEN č 8: CANICO, MACHICO, AIRPORT MADEIRA, BERLÍN, PRAHA, BRNO

Poslední den našeho pobytu. V 16 hodin nám letí letadlo do Berlína a mě už je od snídaně na terase s vyhlídkou na Atlantik smutno. Vzpomínám si na 17.prosinec a pocit, že je přede mnou dlouhá dovolená plná vjemů a odpočinku. "Budu psát a dodělávat resty v dlouhých chvílích", říkala jsem si. Najednou je 25.12. a já balím batoh. Odpočinkových hodin nula, napsáno nula, ale naštěstí odžito milion "Páni!" a milion "Hele! PODÍVEJ!!"

Uklízím náš apartmán a tak nějak cítím, že tu úžasnou kovovou ještěrku na balkonové zdi nevidím naposledy. Předáváme klíče po dojezení zbytků štědrovečerní večeře a hrneme na pláž do Canica. Tady koukám na přistání letadla takřka nad hlavou, na OCEÁN a jeho vlny zpoza mé skleničky portugalského vína a přemýšlím nad všemi, co sedí v tom letadle nad mou hlavou. Mají to vše teprve před sebou... Nezávidím, jen mám trošku lítostivou...Holt i ženy mají své dny a nerady se vzdávají toho, co jim přirostlo k 💛... A mě ta klikatá, tunelovitá, kopcovitá, mlžná a na nekonečné jaro poněkud chladná Madeira přirostla fest!

Canico

Z Canica se přesunujeme do 10 km vzdáleného Machica. Viděli jsme jej jen v noci, je na čase porozhlédnout se zde i za denního světla. Machico je krásné městečko na pobřeží a je zde jediná bílá písečná pláž na celém ostrově. Je sice malinká a ohraničená molem, ale je JEDINÁ. Je zde hezká vyhlídka z mola na výběžek Sao Lourenco. Ta prostě nemá chybu. Ve městě kostelík...a na zdi obrázek mojí jediné madeirské velryby... :) Příště!

Machico

Letiště

Po Canicu a Machicu ještě obhlídka impozantní stavby madeirskeho letiště, vrácení auta,m resp. jeho nechání na parkovišti a hurá domů.. Letiště malé, odbavení rychlé, dutty příjemně překvapil cenami a odlet na minutu přesně. Přistání v Berlíně o 20 minut dříve :)

Děkuji slečně, která hbitě zareagovala na facebookovou prosbu stran slevových kupónů na Flixbus, protože díky ní jsme nakonec nejeli za nekřesťanské peníze 🙏 Nejen, že mi ušetřilapár kaček, ale dala mi po dlouhé době pocit, že tyhle cestovatelské skupiny mají fakt smysl ♥

Přelet do Berlína opět na trojsedadle vleže (celý prospán), dále z Berlína Flixem do Prahy a z Prahy do Brna.
Jsme doma.. Nejvyšší čas kouknout pozatím ještě levných letenkách na další Vánoce!

ROZPOČET?

letenka Brno - Berlin: 130 Kč

letenka Berlín - Madeira - Berlín 1 800 Kč

jízdenka Berlín - Brno 500 Kč

ubytování 7 nocí/osoba: 2 333 Kč

doprava (půjčení auta, benzín, parkování) 2 309 Kč/osoba

jídlo, pití vstupy, ostatní: 1 800 Kč

Celkem tedy za 8 dní/7 nocí na osobu: 8 872 Kč. To je mimochodem méně, než samotná NEakční letenka z Prahy...

ZÁVĚREM?

Když jsem se začetla do prvních cestopisů z Madeiry, padla na mě tíseň a možná i lehký pocit pochyb smícháný s pocitem méněcennosti. Důvod? Každej cestopis byl excelentní turistický průvodce pro zdatné a nadšené horaly a já upadla do stavu, že jedna Sněžka a jedna Adamova hora v playlistu není ani trochu dostačující předpoklad na to, abych Madeira vůbec zvládla.. Popisy tras, délky v kilometrech, na metry přesně kvantifikované stoupání, totéž klesání, pro úplné zdeptání i průměrná doba chůze každého treku (jakože když to půjdete déle, jste asi pěknej břídil).. To vše s miliónem názvů všelijakých Levád, které se mi pletly a u nichž jsem si vlastně ani nebyla jista, že jich chci vidět víc než....jednu. Moje chuť letět na Madeiru pomalu vadla, a to jsem měla koupené letenky. Co tam budu JÁ dělat??!

Nikde jsem se totiž před cestou nedočetla o boží lanovce v Santaně do zahrádkářské kolonie, o úžasném pocitu škřábat se na vrch jakéhokoli PICA po čtyřech, v mlze a se slzami na krajíčku, polykat kletby, ale zvládnout to. Nikdo nepsal o duze nad mraky ani o rampě pro vozíčkáře na Pico Areiro, která je dojemnější než samotná vyhlídka z vrcholu. Nikde jsem nečetla o tak kýčovité a přehnané vánoční výzdobě celého ostrova, že i někdo, kdo má z vánočních světýlek a dekorace vyrážku, začne po třech dnech taky nad každým sobíkem vzdychat nadšením. Nikde jsem nečetla o chuti kaštanového likéru na dně Údolí jeptišek, ani o kapličce nad lanovkou ve Funchalu. A už vůbec ne o velrybách, o fascinujících tunelech ani o množství majáků. A ani o tom, že sušit silonové Nike ponožky v elektrické troubě bude legenda ještě tejden po návratu 🙈 a že vánoční prskavky vám v příručáku na palubě fakt nedovolí 🙈🙈🤣✌ Přitom tam tohle všechno je! I pasivnější "turisti" (nebo spíš aktivní lenůšci) jako naše výprava mají i bez dennodenních treků mezi vrcholky hor a mezi levádami o náplň dnů po okraj postaráno.. Na Madeiře si vážně najde každej to svoje, tak se těmi odbornými turistickými výklady nad každou levádou nenechte odradit!

Moje Madeira... Byla prostě jiná. Pro mě jiná. Pro mě výjimečná. VÁNOČNÍ. Sváteční. Byla s mým Mikinem. Byla výchovná. Poučná. Pro nás oba..

Možná jsme si neužili oceánu na "vlastní plavky" tolik, kolik jsme si přáli a zcela určitě jsem neviděla to hlavní, proč jsem o Madeiře snila.. 🐳🐬 Ale co když jsem to hlavní přece jen viděla a přesně tak, jak to bylo, to mělo být? Co když to hlavní byl nápis ZA KAČKU v mlze a větru na Pico Ruivo naškrábaný Mikiho zmrzlými prstíky? Co když jsem se měla do Madeiry zamilovat i bez velryb a jednou, až se sem vratím a velryby nezastíní můj "malej" HAD, příjde řada i na ně? A vůbec - už jen kvůli tomu kaštanovému likéru zde nejsem naposledy!! 🍸💛

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 22 x Velmi praktické!

📷 20 x Krásné fotky!

😂 15 x Rozesmál jsi mě!

📖 23 x To chci taky zažít!

❤️ 25 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala CESTUJI za KAČKU

Cestopis byl naposledy aktualizován 26. 4. 2022

CESTUJI za KAČKU procestovala 59 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 40 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

49 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Martin Potůček

před 3 lety

Kačko, chci vám říct, že jste svůj cestopis napsala moc hezky. S chutí jsem si ho přečetl a taky se zasmál. Třeba při té historce o ubytování v horách. D-) Máte talent a přeji vám i nám, abyste nás i v budoucnu těšila svými cestopisy z cest po světě. Díky :-) Martin

CESTUJI za KAČKU

před 3 lety

Jééé, moc děkuji, Martine! Mně tenkrát u toho sušení do smíchu nebylo, ale tak jak vždy v životě - dnes je to jedna z nejsilnějších vzpomínek na Madeiru...

Já už zde dávám jen torza a ještě ne všechny, ale pokud jste aktivní na facebooku, tam už jsem zahájila i youtuberské snahy :D Jinak samozřejmě můj web, kde je vše a komplet.

Ještě jednou moc děkuji za milá slova!

MIGUELAS

před 4 lety

Kačko, sice stará záležitost, ale opět precizně zpracovaný cestopis, podle kterého stačí v maps.me přidat body zájmu a itinerář je hotový.

Jen za ten týden jsi asi nestihla oblast Rabacal/Risco/25 vodopádů. Ale u tebe předpokládám, že se tam chystáš znovu.

Letím teď v květnu, půjčovna stejna jako ty, protože levnější a spolehlivější bez depozitu a karty není, ale už trošku dražší... Prcek SeatMii na týden a více 23e na den. V mém případě Madeira podruhé... Ale zas nenazval bych to pro obsazenost jen jednou osobou jak cestuju ja "za kacku"😅 Opatruj se...

CESTUJI za KAČKU

před 4 lety

Děkuji moc za milou zpětnou vazbu! Madeira byla boží a snad se záměr podařil - k použití pro ctrlC -) ctrlV.

Autopujčovna byla TOP, ale je fakt, že pro jednoho to je vždycky dražší...

Užij si to! Taky se těším na svou Madeiru podruhé...

Pavel K.

před 4 lety

👏 🎩 ❤️ skvěle zpracováno, sepsáno až vyčerpávajícím způsobem 😀 (ale pro člověka, který se na cestu teprve chystá to je dobře), parádní fotky 👍. Muselo to dát strašně práce a je to na výsledku vidět!!!

CESTUJI za KAČKU

před 4 lety

Každý cestopis je hromada hodin práce, ale stojí to za to. Každá pozitivní zpětná vazba, doplňující dotaz nebo později třeba zaslaná fotka ze stejných míst - to je pocit k nezaplacení. Navíc - dělám to i kvůli sobě. Je to můj cestovatelský deník 🙃

Děkuji moc 🙂

Radim

před 5 lety

Páni, kolik strávíš nad tím psaním času? Musím uznat, že se jedná o vskutku podařená, rozsahem takřka literární, dílečka. Ale musím se přiznat, že většinou nejsem schopen tvé cestopisy dočíst :D... I když moji oblíbenou část, kde popisuješ místní chlasty, zvládnu vždycky. :))) :D

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Tak to pojmeš to hlavní ✌🤣🤣🤣

Odpověď: hodně času. A souhlas - koho daná destinace nezajímá, pro toho je tam informací moc. Ale na druhou stranu...Co já bych dala za takovej podrobnopis, když někam hrnu. Takže tak. Je to hlavně pro lidi, co si cestu dávají do kopy a těm to snad práci ulehčí.

A díky za pochvalu!

Reni85

před 5 lety

Pred pár rokmi mi kamarátka povedala,pri rozhodovaní kam na dovolenku, "Poďme na Madeiru, je to ostrov večného jara", otrávene som jej odpovedala, že čo tam budeme robiť, keď na kúpanie v mori je zima 🙈🙄🤦‍♀️

Po nejakom čase, vývine osobnosti, záujmov a Vašom parádnom cestopise s krásnymi fotkami, už viem, čo robiť na Madeire 👌

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Moc děkuji. Pokud to tak je - pak ten elaborát splnil účel. Hezký vědět... Vážně děkuji!

Mıchal

před 5 lety

Kačko, ten alkohol a auto... Ačkoliv tam mají limit 0,5 promile, tak na ty úzké a klikaté silničky, to je vražedná kombinace :D

Sue Ellen Ewing

před 5 lety

Ta je zvyklá, střízlivá by to nedala.

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Michale, já na svých cestách řídím opravdu v naprosto ojedinělých případech a věřte, že Madeira to nebyla ani náhodou :D A jako spolujezdec a navigátor v jedné osobě, které se v každém tunelu (a že jich tam je!!) sekla navigace - byla jsem za tu skleničku ponchy/madeiry na snídani opravdu vděčná :D

Majka

před 5 lety

Zdůvodněná slabost.............to se snad ani nedá číst..........Madeira zase tak náročná není.

Mıchal

před 5 lety

Katko, OK. Text s fotkami ve mně budil zdání, že jste tam byli jen ve dvou ;)

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Michae - nikdy bych nesedla za volant po konzumaci alkoholu :) Jen někteří mí parťáci prostě nechtějí být za "CL- celebrity". Tahle nálepka je značně viditelná a ne všichni tíhu slávy unesou :D

Majko, tobě jediná odpověď - nečti ;)

J0x

před 5 lety

Katčiny fotky vůbec často budí u lidí různá zdání... hlavně u rejpalů asi. :-D

lemming46

před 5 lety

".........Madeira zase tak náročná není."

Tak za mě můžu říct, že řízení na Madeiře byl největší hardcore, co jsem zažil. ;) Ne z hlediska množství aut (i když potkat na úzké silničce do kopce na vyhlídku nad Curral das Freiras v protisměru autobus bylo taky super), ale kvůli terénu. Šplhání do kopce se sklonem kolem 45% a s úzkou zdí po obou stranách je zážitek, na kterej vzpomínám doteď. ;)

Sue Ellen Ewing

před 5 lety

El Camino de la Muerte

padrino11

před 5 lety

No tak Naděždo, nech si ty narážky...

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

😂😂😂

Tak to už tu dlouho nebylo! 😍

Mıchal

před 5 lety

Jak tak nás pozoruji, tak Jeden svět (nám) nestačí :D Do nového roku krásně duhovou uhlíkovou stopu a díky za cestopis ;)

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Duhovou uhlíkovou nám všem! :D :D

Moc děkuji a v roce 2020 přeji zdraví, přátele, hodně cest a hodně cestopisů! :D

Lubomír Flídr

před 5 lety

Ďakujem za krásny cestopis. Pripomenula si mi našu ( s manželkou) cestu na madeiru v novembri. Je to naozaj nádherný ostrov s množstvom krásnych miest. Tie veľryby, delfíny a morské korytnačky tam naozaj sú.

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

To já děkuji! :)

Velryby příště a že bude příště, to je víc než jasné :)

hhh _1

před 5 lety

vtipný, já letenky na letošní velikonoční Madeiru kupoval úplně stejně :) Byla to ta akce s Lufthansou, prvních pár kroku bylo ještě během jízdy po dálnici, pak jsem to už odstavil u Makra.

Brzy si to snad zopakuji, týden určitě nestačil :)

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Kdo zaváhá, neletí ✌️👌😂😂

lma

před 5 lety

Pěkné připomenutí....já tam byl měsíc před vámi.... začátkem listopadu,počasí vyšlo naprosto luxusní - jasno/polojasno a vyjma jedné mini přeháňky bez deště!

Na rozdíl od vás si to bez auta představit dovedu,jelikož jsem ho neměl ..

Autobusy fungují velmi dobře jízdní řády dostupné na netu sedí a přesnost ujde....dá se dle toho řídit.

Pro používaní(dostupnost) výhradně místní dopravy je základem ubytovat se ve Funchalu (já k tomu přidal dvě noci v Porto Moníz).

Místní dopravou jsem zvládl mimo jiné Funchal,Porto Moníz,Monte ,Ribeiro Frio,Ponta de São Lourenço či Cabo Girão.

Jen je třeba dávat pozor na číslovaní u společnosti Rodoeste plno linek je spojených a na autobusu je uvedené jiné číslo než čekáte (další linky jsou uvedené za sklem u řidiče) mě takto skoro ujel poslední bus do Porto Moníz,když jsem ho ignoroval a všiml si toho až když projížděl okolo mě naštěstí zastavil na semaforu a řidič mi otevřel i když tedy silně neochotně ..

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Určitě jde i autobusem zvládnout hodně! Obvykle tento způsob dopravy i preferuju. Tady ale ne. Kdo neřídil na Madeiře v horách, o hodně přišel🙃 Navíc naši skupinku to nakonec opravdu vyšlo levněji. Ale při stálém pěkném počasí busem Madeira klidně. Jen se prostě nedostanete všude a musíte hodně plánovat.

mirjur

před 5 lety

Když jsem začínal číst (tento cestopis), byly tu pouhé 2 komentáře... nakonec jsem s tebou, Kačko, strávil celé novoroční odpoledne, ale stálo to za to! Prostě paráda... díky! Na Madeiru se chci určitě taky vrátit, je boží, a o některých zde zmiňovaných místech jsem doteď taky neměl tušení. Snad se mi to někdy podaří napravit.

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

No jo furt! Já vím, že je to dlouhé… Řekla jsem si předsevzetí do nového roku: STRUČNĚJI! 🙏✌️👌😂🙈 Tak snad už přîští týden nebudu za Fidela, ale za běžné CL cestopisce se čtením na 2-4 minut 😜😂

Na druhou stranu, Jestli jsi se mnou strávil celé novoroční dopoledne, víš co se říká? Jak na nový rok…😜😂

mirjur

před 5 lety

Tak to už je skoro na SZ :-)

Leoš Literák

před 5 lety

Já chci na Madeiru!

PS náhradní plavbu za velrybami bude běžný trik, totéž nabízejí v Bostonu

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

😂😂Chytrolíni, já vím. Oni moc dobře ví, že to zvedne jejich důvěryhodnost (a současně počet klientů) a že jen málokdo má ve svém itineráři prostor na repete. Ale i tak - je to milý a proklientský, a to mám ráda 😉

Leoš Literák

před 5 lety

Nám to vyšlo, viděl jsem jich pár. Příště bych ale raději volil nějaký menší člun místo celkem velké lodě. Byly vidět docela z dálky.

Tonda 2

před 5 lety

Hezky si to napsala! To musí každého hned navnadit, fakt pěkní čtení...a ta úvaha o Vánocích byla taky zajímavá :-) Díky za cestopis.

Jsem rád, že se vám ta lanovka líbila, to místo je fakt super, má to krásnou atmosféru a ty vyhlídky na vodopády, oceán a zelené útesy jsou famózní...

Z mé zkušenosti doporučuji brát ubytování spíše u pobřeží, zvláště v zimě, není tam pak taková zima, je to v tomto o dost praktičtější...

Jinak pokud byste hledal někdo zajímavý tip a byli jste už na Madeiře, La Palmě, Gomeře, Tenerife i Azorech, zkuste El Hierro, byl jsem teď v prosinci a je to bomba.

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Už to googlím!! Kanáry? Tam jsme ještě nebyla!!! :D Děkuji za tip! Jinak lanovka bylo nej místo celé Madeiry. Tu doporučenou restauraci jsme nedali, nakoupila jsme na trhu tolik ryb, že jsem si i krevety dovezla domů :D Ale příště je to první bod itineráře! Asi s tebou vůbec prokonzultuji všechny letenky roku 2020, protože se vsadím, že jsi všude byl :D

Sue Ellen Ewing

před 5 lety

Kateřina se nebezpečně blíží délkou svých cestopisů (93 min. čtení a přes 500 fotek) délce projevů Fidela Castra.

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

:D :D :D

...a to by mě zajímalo, zda si Fidel při posledním neveřejném čtení svých projevů texty promazával jako já! :D

Sue Ellen Ewing

před 5 lety

To netuším asi si to sám nepsal, protože by mu už nezbyl žádný čas na revoluci. Co ale co jsem našla, tak v NY v OSN měl projev 4,5 hod a na Kubě na sjezdu komunistů přes 7 hodin.

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Ten nejdelší přednesl v roce 1986 na 3. sjezdu komunistické strany v Havaně. Trval přesně 7 hodin a 10 minut. A jeden z jeho TOP projevů zněl: Revoluce není procházka růžovou zahradou. Revoluce je boj mezi budoucností a minulostí... Myslím, že si to psal sám :)

Sue Ellen Ewing

před 5 lety

Psal si projev, flákal revoluci a podle toho to tam také dnes vypadá...

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

:D :D :D

Vypadá to tam tak proto, že už je mrtvej.. :)

Jinak prý taky řekl, že největší přínos revoluce je, že i jejich prostitutky mají VŠ vzdělání... Se docela divím, že těch 630 pokusů o atentát přežil! :D Jo a nevím jak Fidel, ale psát a flákat není vždy synonymum ;)

Sue Ellen Ewing

před 5 lety

Opravdový revolucionář se musí umět vyjádřit jasně a stručně, aby si jeho projev každý soudruh zapamatoval a on sám měl dost času na činy, tedy třídní boj a popravy (a taky ty prostitutky).

Martin Vícha

před 5 lety

Wow! Prostě Wow! Když jsem četl tvojí cestu, mezi záchvaty černého kašle, na fcboku, byla to paráda. Hned mi bylo trochu líp a ani mě nemrzely ty propadlé lety...ale takhle to přečíst v kuse, to úplně jinak vyzní. Kam se na tebe hrabou cestopisy Baedeker :-). Naprosto skvěle napsané, úžasné fotky. Pokud člověk váhal, zda na Madeiru zavítat, po přečtení nebude ani sekundu. Navíc ty úžasné majáky :-), tak snad mi ta návštěva muzea majáku vyjde :-).

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Schválně jsem ti o tom muzeu neříkala...

Takže buď jsi opravdu tak vážně nemocný a už se tak moc nudíš, že vezmeš za vděk každým čtivem 😜🤣, nebo ty moje romány fakt běžně čteš! A pokud jo, tak žasnu! Já jsem si sice říkala "udělej korekturu před zveřejněním", ale ten elaborát mě vždy odradil 🙈🤣

Děkuji za milá slova a souhlas - MADEIRA je pro všechny úžasné místo 💛

Martin Vícha

před 5 lety

:-D Takže takový malý test pozornosti jo?

Čtu a fakt rád. Na těch pár desítek minut, jako bych na té Madeiře byl taky. Byla by škoda to zkracovat, fakt škoda. Navíc, v tomhle cestopisů jsem se fakt bavil ještě těmi příhodami s juniorem. Jako bych viděl ty moje dva...

Takže fakt ještě jednou díky.

M G

před 5 lety

Katko především všechno nej nej nej v novém roce....🍾🥂a moc děkuji za nádherné novoroční ráno....mám uvařený kafíčko a čtu si tvůj skvělý cestopis z Madeiry....❤️

CESTUJI za KAČKU

před 5 lety

Maruško, to je pravdu ♥-ní komentář. Děkuji a i tobě krásný rok 2020!