Májový výlet přes 4 asijské státy

Asi měsíc před cestou jsme v rámci jednoho klidnějšího víkendu zpracovali předběžný itinerář, nakoupili přelety a zrušitelně zarezervovali některá ubytování. Den před odletem jsme prostřednictvím GlobalYo koupili e-sim pro jihovýchodní Asii s 10 GB dat a platností na 30 dnů (balíček AsiaExplorer za 12,60 USD), a to pro můj telefon. Dat jsme spotřebovali asi 7,4 GB, a to pro můj telefon s hotspotem pro J0Xe. Drobnou nevýhodou pro mě bylo to, že jsem se od něj nemohla příliš vzdálit, neboť zbavit jej internetového připojení bych sama považovala za zločin proti lidskosti.

30.4.2024, úterý

Z Brna jsme odjížděli vlakem s mírným zpožděním asi 15 minut oproti plánovanému času 15,40 hod. Za jízdy se J0X snažil vypomoci telefonicky kamarádce, uvízlé přičiněním Air China na letišti v Kuala Lumpur, což bylo zvýšeně obtížné s ohledem na problematický signál na vlakové trase. Air India odlétá z terminálu T3, zašli jsme do SkyLounge, moc dlouho jsme se tam s ohledem na blížící se boarding nezdrželi, ale dali jsme si alespoň dobrou paellu s mořskými plody. Odletěli jsme s Air India téměř načas, ve 20,30 hod. V letadle standardní jídlo (večeře a snídaně), pivo Heineken i tvrdý alkohol v nabídce. Servis standardní, deka byla k dispozici, sluchátka taky, monitory fungovaly jen u některých sedadel. Vzhledem k tomu, že jsme stejně brzy usnuli, nevadilo nám to.

1.5.2024, středa

V Novém Dillí jsme přistáli v 7,30 hod. ráno. Než jsme se vymotali z letiště, chvíli nám trvalo, ve Western Union jsme směnili 50 euro za indické rupie, příště bych však se směnou počkala asi do města (metro z letiště se dá platit kartou). Na CL nebyl před naší cestou úplně ideální popis umístění úschovny zavazadel (už je upraveno) – musí se projít spojovacím krčkem až do budovy, kde je metro, tam za ještě únosnou částku jsme zanechali naše 2 batohy. U přepážky jsme zakoupili cestu metrem za 60 rupií na osobu. Pokladní mi „zapomněl“ vrátit 100 rupií, nezkontrolovala jsem si to, neboť J0X volal, ať pohnu, že za 2 minuty odjíždí vlak, načež mě zkritizoval, pak však řekl, že jestli je to pro dnešek indická daň, tak by to mohlo stačit a zas tak moc se nestalo. Přijeli jsme na hlavní nádraží po asi 6 letech od naší poslední společné indické cesty, tedy jsme se vydali po známých místech přes trhy, k mešitě Jama Masjid, k ptačí nemocnici a Red Fort. Chtěli jsme zajít na dřívější oběd do Aslam Chicken, ale prý otevírají až po 14 hodině. Tak jsme popošli k řece Jamuně, ke ghátům, poptali jsme se na plavbu po řece, kterou nám místní lodník velmi ochotně nabízel, i před smlouváním by to nebylo drahé. Když jsem však viděla loď, mírně jsem zpanikařila a odmítla jsem nastoupit. Pak jsme popošli podél řeky, jejíž okolí je obydleno, k části krematorií. Zážitek to byl jímavý, množství právě pálených těl bylo asi 10 zároveň, obzvlášť pohled na vdovy bral za srdce. Vzpomněla jsem si na seriál mého dětství Vzdálené vrcholky hor, ze kterého jsem si nejvíc pamatovala slova ram, ram. Rikšou jsme popojeli k pevnosti Salim Garh Fort, do které se pravděpodobně dá dostat jen přes Red Fort. Pak jsme opět vzali rikšu a popojeli jsme k Aslam Chicken, kde jsme poobědvali máslové kuře s podmáslím, kebaby a k tomu výborné placky (rumali roti). Ráno, když jsme přijeli, jsem v lékárně naproti zakoupila léky proti průjmu s tím, že zabírají nejlépe. Chtěla jsem pak přikoupit ještě další balení, jiný lékárník mi však řekl, že to, co jsem dostala ráno, jsou ATB, vyměnil je a dokoupila jsem ještě další, což byl prozíravý krok. 3 obchody dál jsem ještě zakoupila za 500 rupií malý unisex parfém, taktéž se ukázalo jako dobrá koupě. Ještě jsme na stejné ulici ochutnali dobrý masala čaj a zakoupili limcu, u vládních budov (Central Secretariat) jsme si dali prvomájovou pusu pod nezralou švestkou, bylo už po 18 hodině, dovnitř k prezidentskému paláci a do zahrad jsme se tedy nedostali. Popošli jsme přes úplně zelené bazény se zelenými vodotrysky k India Gate, u které jsme dali chvíli siestu, poveselili se a oslavili svátek práce s místními při indickém tanci. Právě se stmívalo, lidí tam bylo hodně, u Národního válečného památníku byla velmi příjemná atmosféra, vše bylo krásně osvětlené. U parku, který však byl již zavřený, ale bylo v něm pěkné jezero a budova (pevnost Purana Qila), jsme potkali místního, který nám neustále opakoval, že jsme jeho přátelé atd. atd. Vždy, když jsem myslela, že je pryč, zase se vrátil. J0Xovi chtěl věnovat prsten. Celou situaci začal pozorovat jiný místní, který vypadal, že je připraven zakročit, nebo něco jiného. Nakonec zřejmě pomohlo, když J0X vysvětlil, že se nepovažuje za křesťana, to se pak náš přítel rychle rozloučil. Pak byl skoro již čas vrátit se na letiště. Jeli jsme autobusem, průvodčí mi sdělil, že ženy mají dnes dopravu zdarma, ale muži prý platí 50 rupií. J0X chladnokrevně ukázal, že z drobných má rupií jen 10, na jiné bankovky zpět peníze průvodčí neměl. Zklamaně tedy průvodčí sníženou cenu pánského jízdného akceptoval. Pak jsme popošli chvíli pěšky. Po cestě, lemované krásnými hindskými, sikhskými, muslimskými svatostánky, jsme ještě zašli na večeři v naší oblíbené provozovně s parathami (The Paratha Shop na ulici Paranthe Wali Gali z hlavní ulice Chandni Chowk Rd) a cca ve 22,30 hod. jsme se vydali na letiště, u metra jsme si vyzvedli naše batohy. Chtěli jsme navštívit v patře terminálu Encalm lounge, ale byla tam velká fronta a skoro se blížil čas odjezdu, tak jsme se rovnou vydali k naší odletové bráně. V Novém Dillí jsme využili 2 x rikšu vždy po 50 rupiích,1x rikšu za 100 rupií.

2.5.2024, čtvrtek

V 1,40 hod ráno indického času jsme odletěli z Nového Dillí do Bangkoku. Přiletěli jsme kolem 7,30 hod., po nezbytných procedurách (trochu jsme se zalekli, protože J0X již neměl volnou stránku pro razítka, což vedlo k napomenutí ze strany příslušného oficíra). Já jsem si s velmi příjemným pracovníkem povyprávěla chvíli o Československu a našem klidném rozdělení. Lehkou železniční drahou jsme se rozjeli na stanici Phaya Thai, chvíli se motali kolem stanice, popojeli autobusem k Thewarat marketu a k Thewes pier, posnídali na trhu, shlédli zboží a lodí jsme stylově dojeli 2 zastávky k Phra Athit k našemu hotelu New Siam Riverside. Zde jsme ze sebe důkladně smyli indický prach, vyprali oblečení a chvíli relaxovali u bazénu při pohledu na řeku. Pak jsme se vydali k části Little India, ke květinovým trhům, důkladně prozkoumali celý areál Wat Suthat i s příšerně vyhublým asketickým Buddhou. Kousek od trhů jsme měli výborné polévky, pak vepřový bůček. Na paměť bůčku jsme zašli k pomníčku prasátka. Popojeli jsme k Icon Siam, kde jsme si zašli do naší oblíbené provozovny Sushiro. Autobusem jsme zajeli zpět k Soi Rambuttri, kde jsme ještě chvíli popošli a poprosili o půl hodinovou masáž nohou a uložili se konečně po dlouhé době k plnohodnotnému spánku v pohodlné hotelové posteli.

3.5.2024 pátek

S ohledem na únavu jsme se rozhodli, že vstáváme až v 8 hodin. Probudili jsme se, zašli na výbornou snídani s výhledem na řeku Chayo Phraya, vykoupali se v bazénu. Odhlásili jsme se z hotelu v 11 hod. s tím, že jsme ještě nechali věci u recepce a zašli na hodinovou masáž na Soi Rambuttri. Po vyzvednutí věcí jsme odjeli tuktukem (220 baht) k Chatuchak parku, tam v obchodním centru u zastávky metra jsme ještě směnili peníze (400 euro) v Super Rich (trochu mě překvapilo, že měla tato pobočka drobně méně výhodný kurz, než inzerovaný na webu, prý mají různé barvy). Zašli jsme kousek po parku a od autobusové zastávky jsme autobusem A1 odjeli na Don Muaeng airport. Tam jsme ještě prozkoumali všechny jídelní lístky jídelen v Magic food court. Prošli jsme kontrolou (celkem důkladnou, všetečná pracovnice mi dokonce otevřela i peněženku, až můj velmi zlý pohled ji zastavil od dalšího prohlížení jejího obsahu a investigace našich power bank), a volnou chvíli jsem využila k masáži v křesle, J0X zase k menšímu nákupu v 7/11 (dim sum a nějaké toasty), a 16,30 jsme načas odletěli do Trangu. V letadle Air Asia jsme měla kuře s thajskou bazalkou s rýží, výborný pokrm, k němu kávu. Do Trangu jsme přiletěli cca v 18 hodin. V příletové hale jsou informace, kde mi paní sdělila, že modré autobusy veřejné dopravy již nejezdí a směrovala mě doleva do části s možností objednat dopravu vanem za 90 bht na osobu. Podívali jsme se na grab, dle něhož byla cena k vlakové stanici 100 bht, tedy jsme jej objednali. Po cestě z letiště v taxíku jsem zahlédla vozidlo, které možná bylo tím modrým autobusem pro místní, ale jistá si tím nejsem. U železniční stanice v Trangu právě začínal noční trh. Rychle jsme složili batohy v hotel Trang station a hurá do víru velkoměsta. Dali jsme si několik kusů suši, různých polévek, ovoce, těch trhů je v Trangu celkem hodně. Cizinců kavkazského typu tam bylo velmi málo. Zašla jsem ještě do lékárny pro mast Muay Thai a pro nějaké masti na uklidnění kůže. Chtěla jsem ještě koupit cestu na zítra na Koh Lipe, ale cestovky byly s ohledem na nedostatek turistů již dávno zavřené. Něco po 23 hodině jsme ulehli ke spánku, já s předsevzetím ranního vstávání tak, abychom se další den dostali brzy do přístavu a na některý z ostrovů NP Tarutao.

4.5.2024 sobota

V hotelu Trang station bylo příšerné vedro i na mě teplomila, nepodařilo se nám zprovoznit klimatizaci (až ráno) a větrák nefungoval. Tedy jsem si přivstala a snažila se J0Xe nevzbudit a v 7 ráno se vydala koupit přepravu. Paní v agentuře již měla otevřeno, tak jsme si chvíli povyprávěly o počasí, že je letos v květnu větší horko, než obvykle v tuto dobu bývá, ona telefonovala pro zajištění naší přepravy, cca po čtvrtém telefonátu kývla, že pro nás místo bylo nalezeno. Cesta stála 850 bahtů na osobu, ani jsem nesmlouvala, na 12Go Asia to stejně bylo ještě mírně dražší a nechtěla jsem zbytečně provokovat. Hurá, koupila jsem lístky. Vrátila jsem se za pochrupujícím a probouzejícím se J0Xem s tím, že v 9 vyrážíme. Zašli jsme na snídani na trh, koupili jsme si ovoce a další svačinky na loď. Cca v 8,45 jsme se blížili k vlakovému nádraží a tam už na mě kývala paní z agentury, že mikrobus z Krabi už tu je a máme urychleně nastoupit. Řidič jel svižně a před 11 hodinou jsme přijeli do přístavu Pakbara. Prošli jsme se kolem stánků, podívali se na lodě, posnídali a posvačili. V 11,15 jsme nasedli na rychlou loď směr KohLipe. Po cestě J0X provedl rychlý průzkum trhu ohledně ubytování na ostrově s předběžným doporučením na rezervaci hotelu Varin Beach za cca 2100 Kč na 2 noci se snídaní. Dle popisu z agody však nebylo úplně jisté, zda hotel disponuje bazénem. Jakmile jsme tedy vystoupili z lodi, zašli jsme do restaurace k thajské palačinkové paní (Thai Lady Pancake Shop), dali si studené drinky a palačinky s kokosem a banánem, omrkli hotel s tím, že bazén má a pěkný a rezervovali jej. Dřív, než před oficiální dobou check innu nám však pokoj nedali, tak jsme tam nechali batohy a šli na výlet k „tajné“ pláži. Po cestě jsme pozorovali flóru i faunu (opice, motýli, gekony), bylo vedro a výhledy byly krásné. Při cestě zpět jsme uviděli stánek s výborně chlazeným pivem. Pak jsme se ubytovali, vykoupali se v bazénu. Zašli jsme do restaurace k thajské paní, kde jsme byli ráno a snědli jsme spoustu výborného thajského jídla. Pak jsme si ještě koupili v agentuře šnorchlovací výlet typu B za 700 bht za osobu a dopravu na Langkawi za 1300 bht na osobu. Předtím jsem průběžně zkoušela zjistit, jaká je cenová úroveň výletů, ale na Koh Lipe mají snad prý od 1. ledna pevně dané ceny, výlet typu A 600 bht (víc koukání, míň šnorchlování, o hodinu kratší), výlet typu B 700 bht (více šnorchlu, míň koukání, hodina navíc). Dtto ceny dopravy na Langkawi. Kolem půlnoci jsme tedy ještě po romantické procházce podél moře ulehli ke spánku.

5.5.2024 neděle

Ráno jsme si v našem Varin beach hotelu dali snídani, jejíž převážná část byla spíše určena pro čínskou klientelu cestovek. Plastové růžové hrnky na pití, plastové talíře. Nudle, různé knedlíčky, palačinky, vajíčka na různé způsoby. Nudle, rýže, polévky, několik druhů curry. V 9,15 byl pak odjezd dlouhoocasou lodí na výlet – obsahoval 4 šnorchlovací zastávky a 2 výstupy na ostrov (z toho jeden s obědem na opičím ostrově). Zvlášť poslední šnorchlování na mě udělalo dojem, neboť se jednalo o oblast s proudy, což jsem nečekala. Na Koh Lipe jsme se vrátili ve slíbených 16,30 hodin. Ještě jsem se chvíli vykoupala v moři a v bazénu, J0X vypral v samoobslužné pračce a šli jsme zase do restaurace k thajské paní (vedle nás seděla velmi příjemná a společenská paní z Austrálie, moc jsem jí sice nerozuměla, ale skvěle jsme si pokecaly), pak jsme ještě zašly na večerní masáž, kde jsme jako pozornost podniku dostali longan a vodu. Pak jsme ještě prošli celý ostrov křížem krážem podél pláží i napříč, Zastavili jsme se poděkovat v agentuře za výlet a paní nám pak po sdělení e-mailové adresy poslala fotky z výletu (zavzpomínala jsem na časy před 15 lety, jak byly tyto výlety ještě celkem amatérské, holt pokrok je pokrok) a před půlnocí ulehli.

6.5.2024 pondělí

Ráno jsme měli budík nastaven na 7 hodin, zabalili jsme se, dali batohy na recepci a zašli na masáž. V 10,30 jsme přišli na plážové imigrační oddělení, kde jsme odevzdali naše pasy. J0X aktivně odpočíval, já jsem se ještě chvíli vykoupala v bazénu. Ve 12 hodin jsme odpluli Z Koh Lipe do Malajsie, a to nejdřív dlouhoocasou lodí, která nás přepravila k velké lodi. Na Langkawi jsme připluli cca ve 14,30 malajského času (tedy o hodinu více, než thajského). Rychle jsme se u pasové kontroly odbavili, u přístavu Telaga však není směnárna, rozhodla jsem se tedy vybrat z ATM u benzínky malajské ringity za 5 tis. Kč, neboť 5 MYR, které jsme měla z minulých cest, by nám na dlouho nestačilo. Pěšky jsme se vydali k jedné z pláží, po cestě jsme pozorovali tlupy opic a pěšky jsme došli až k místní atrakci Skywalk, k níž jsme se dostali lanovkou. Jedná se o turistickou záležitost, ale vpodvečer celkem příjemnou, s ohledem na menší množství lidí. V 18 hodin byl však pro tento den konec atrakcí a my si za 9 MYR zavolali grab, který nás dopravil k našemu ubytováni Cenang Home Stay@cenang village. Toto ubytování bylo velmi levné, za cca 500 kč na obě dvě noci. I bazén byl, ale velmi malý. Trochu jsem tedy oponovala J0Xovi, zda-li je opravdu nutné šetřit za každou cenu, zvlášť s ohledem na to, že jsem měla v hledáčku jiný hotel u téže pláže (Malibest Resort), o pár stokorun dražší. Vykoupali jsme se tedy v malém nečistém bazénku a šli jsme na večeři. Byl silný tropický déšť a bouřka. V 7/11 mě potěšila cena piva v regálu, označeném velkým nápisem, že je jen pro nemuslimy. Langkawi je bezcelní zónou, ceny alkoholu jsou nízké. Výborná piva, která jsem zatím ani neznala, byla za cca 4 MYR za třetinkovou plechovku. Nakoupila jsem si tedy asi 4 kousky a po konzumaci jsem měla trochu nakoupeno. Před půlnocí ulice postupně utichla a my si ještě dali rýži s rybou v kořenící pastě sambal.

7.5.2024 úterý

Ráno jsme si zašli na pláž, ke stánku snídaňové restaurace naproti podvodnímu světu. Dala jsem si výborný NasiLemak, obsluhoval nás velmi příjemný pán, J0X měl kombinaci různých snídaňových pochutin. Šli jsme do podvodního světa s množstvím ryb, živočichů a informací. Kolem poledne byla různá krmení zvířat – rejnoků, ryb, tučňáků, vyder a dalších zástupců fauny. Po opuštění zábavního areálu jsme ještě nakoupili ve stejném areálu (vše zaměřeno na obchod), pivo tam bylo snad ještě levnější, než v 7/11. Šli jsme po pláži k cípu ostrova, ještě jsme se zastavili na oběd, měli jsme výborné polévky. U odpočívadla jsme si snědli již značně rozpuštěné pralinky Reese´s z duty free shopu a pozorovali opice, jak kradou jídlo z okolních stánků. Došli jsme až k hotelu Resorts World Langkawi (moc pěkný, dle agody i cenově přijatelný) a k zastávce lodí, které odvážejí turisty na podvečerní plavbu a vychutnávali si západ slunce. Večeři jsme si pak dali vedle snídaňové restaurace, ve které jsme byli ráno (J0X měl zvláštní buchtovou pizzu od indického kuchaře, já si dala Tom Yum od malajsijské kuchařky), pak jsme si zašli na masáž nohou (30 minut za 30 MYR), druhou večeři jsme si pak dali v restauraci přímo u naší chatky v Cenang Home Stay.

8.5.2024 středa

Ráno budíček v 7,30, zavolali jsme si grab na letiště (9MYR). Ještě jsme proběhli restaurace okolo letiště, bylo ještě brzy, místo bylo ospalé, jen bylo vidět kuchaře, líně loupajícího česnek). Na letišti na Langkawi jsme ještě využili masážní křesla (10 minut za 10 MYR), J0X si dal toast s kokosovým máslem a v 10,40 jsme z Langkawi odletěli na Penang, a to s využitím letadla Malaysia airlines. Cesta měla trvat cca 40 minut, v reálu to bylo snad ani ne 30 minut. Jakmile jsme vzlétli, tak jsme téměř hned zase klesali. J0X objednal jídlo s tím, že aerolinku otestujeme, zda nás stihnou obsloužit. Tedy hned po vzletu nám šoupli horké jídlo (měla jsem vynikající wonton knedlíčky s krevetovou náplní a výborně ochucené tenké nudličky). Ještě jsem neměla dojezeno, stevard se dožadoval mé misky, tak jsme se chvíli přetahovali o část mého jídla a už jsme v cca 11,15 byli na penangském letišti. Na Penangu jezdí městská doprava, celkem dobře fungující, chybičkou na kráse je placení přesnou částkou. Pravděpodobně jsme na letišti trochu pochybili, neboť jsme měli rovnou zakoupit karty Touch'N Go, které by problém řešily. Toto jsem trochu opominula, což ssebou neslo nutnost mít stále dostatek drobných na autobus. Autobusem z hotelu jsme jeli celkem dlouho, tak jsme to brali trochu jako vyhlídkovou trasu. Dojeli jsme autobusem k rezervovanému hotelu Avatel Jelutong. Umožnili nám bezplatně dřívější ubytování a my zašli ke krásnému střešnímu bazénu, ve kterém po celou dobu našeho pobytu nikdo jiný nebyl. Po chvíli oddychu v bazénu, kdy až k němu doléhala vůně jídla ze stánku přilehlé tržnice, jsme se vydali k tomuto čínskému bufetu. Nabrali jsme si velké množství jídla, zaplatili včetně bezedné skleničky za obě obří porce 44 MYR a moc si pochutnali, obzvlášť vepřový bůček byl akorát vypečený a křupavý. Autobusem jsme si zajeli do Georgtownu, prošli jsme historické budovy a část malé indie, zvažovala jsem nákup celkem pěkných pandžábí, dali si masala čaj, zajeli lodí do části Butterworth (zpáteční cesta lodí 8 MYR pro oba). Pak jsme ještě nasedli na autobus systému CAT, který po Georgtownu jezdí zdarma a zastavuje u významných památek. Prošli jsme si areál pevnosti (Fort Cornwallis), ve kterém byla v roce 1804 po vypuknutí napoleonských válek na Penangu umístěna britská jednotka. Na trhu jsme ještě povečeřeli a autobusem jsme dojeli do hotelu.

9.5.2024 čtvrtek

Ráno jsme se ještě důkladně proplavali v našem střešním bazénu, ve kterém kromě nás nikdo nebyl. Na trhu jsme si dali snídani a vydali se grab taxi za 11 MYR k lanovce na Penang Hill. Na něm je moc pěkný buddhistický a hinduistický chrám, spousta atrakcí pro turisty, jejich děti a otevřené peněženky. Neodolali jsme návštěvě simulátoru zemětřesení a tornáda, což je sice taková srandovní atrakce, ale v reálu bych dané jevy v silné intenzitě rozhodně zažít nechtěla. Zašli jsme ke vstupu do areálu The Habitat Penang Hill, ve kterém je stezka v oblacích a žijí tam velké veverky, netopýři a samozřejmě, opice. Pobavilo mě upozornění, že návštěvníci mají dávat pozor, neboť zvláště samci rádi účelově močí na návštěvníky. Po chvíli jsme uslyšeli vodní proud statného primáta, naštěstí relativně daleko od nás. V areálu jsem narazila na citáty dr. Jan Goodall a při chvíli odpočinku jsem na facebooku pana ředitele Bobka zjistila, že tato úžasná žena, která před měsícem oslavila 90 let, je zrovna v Praze na návštěvě pražské ZOO a křtu měsíční samičky gorily nížinné, Gaiy. Vstup do botanické zahrady nebyl úplně levný, návštěvníků tam tedy mnoho nebylo, o to víc jsem si jej užila, včetně procházky stezkou v oblacích. Shuttle busem jsme se vrátili zpět k lanovce a sjeli dolů k nástupní stanici lanovky. Grabem jsme přejeli k botanické zahradě, ve které byla opět spousta opic. Pěšky jsme kolem hinduistických chrámů sešli k moři k několika J0Xem vytipovaným hawker centrům, v každém jsme něco pojedli a večer jsme přejeli grabem do hotelu.

10.5.2024 pátek

Brzy ráno jsme z hotelu na Penangu odjeli grabem na letiště, odsud jsme doletěli do Kuala Lumpur na letiště KLIA. Za letu jsme dostali oříšky a vodu, let trval asi hodinu. Objednali jsme grab za 60 MYR + 12 MYR mýtné, a to k Petaling street. Prošli jsme se čtvrtí, po cestě jsem si ještě zakoupila pantofle za 20 MYR. Přišli jsme k hotelu Santa Grand Classic. Zašli jsme si na vydatný oběd do Sin Kiew Yee Shin Kee Beef Noodles a za chvíli ještě do Hainanase Chicken Rice. Pak jsme zašli k Merdeka sq a královskému klubu, k anglikánskému kostelu, prošli se pěknou botanickou zahradou, orchidejovou zahradou, u ptačího parku jsme si dali ovocné drinky, prošli se motýlím parkem. Zašli jsme zpět do hotelu Santa Grand Classic se ubytovat. Zašli jsme do bazénu a po chvíli se vydali prozkoumat čínskou čtvrť a povečeřet v indické restauraci.

11.5.2024 sobota

Ráno v 8 hodin už jsem byla v bazénu s tím, že je to poslední koupání naší květnové asijské cesty. Cca v 9,30 jsme si dali batohy k recepci a prošli jsme opět čínskou čtvrť a zašli jsme v 10,30 na naše oblíbené Sien Kiew Yee Shin Kee Beef noodles. Pak jsme jeli do domorodé vesnice Kuala Lumpur, popošli jsme kousek dál k výhledům na věže Petronas a k trhům s ovocem, kde jsme si koupili půl kila rambutanu. Ještě jsme chtěli zajít do Hainanese Chicken Rice, ale bylo tam příliš mnoho lidí a doprava v okolí vypadala komplikovaně, tedy jsme to vzdali. Od hotelu Santa Grand Classic jsme si objednali grab, na recepci jsme povyprávěli s recepčním o jeho evropské cestě po ČR, Slovensku a Maďarsku. Dojeli jsme na staré letiště Kuala Lumpur v Subang (Sultan Abdul Aziz Shah Airport), nakonec dokonce v předstihu. V letištní hale jsem si ještě koupila šaty za 20 MYR a v 17,30 jsme odletěli. V mezinárodní části nejsou žádné obchody, jen automat na kávu a na knihy. U pasového oddělení jsme museli čekat, až přijde pracovní tým, do letadla jsme šli za bouřky, při vstupu na plochu jsme každý dostal velký deštník, který odebíral další pracovník na schůdcích do letadla. Do Singapuru jsme přiletěli cca v 19 hodin, ještě před přepážkou jsme rychle vyplnili příletový formulář. Odbavení bylo rychlé automatické, bez lidské účasti. Ze starého singapurského letiště Seletar jsme dojeli busem k zastávce Buangkok a odtud metrem. Trochu mě mrzelo, že jsme přilétali tak pozdě, kvůli nedalekým termálním pramenům Sembawang. V Singapuru funguje systém jak u nás v Brně, tj. pípni a jeď, a to na jakoukoliv kartu. Prošli jsme částí Little India, vyměnili 50 euro na singapurské dolary, nechali si batohy v hostelu 7 Wanders by Little India. Šli jsme do blízkého hawker centra, k řece, navštívili další food court a po půlnoci ulehli.

12.5.2024 neděle

Budíček ráno v 8. Snídani jsme měli zajištěnu v hostelu, opečené tousty s džemem, arašídovým máslem, nutellou, káva, čaj. Projeli jsme k nástupu na ostrov Sentosa, prošli se obchodním centrem, růžovým monorailovým vlakem přímo na ostrov. Tam jsme si vyzkoušeli simulátor letu v bojové stíhačce, projeli se autobusy podél pláží včetně turistického vláčky (turistický bus i vláček jsou zdarma). Pěšky jsme po broadwalk přešli zpět k obchodnímu centru, kde jsme si dali oběd – já rámen a J0X curryudon, několik druhů zákusků. Prošli jsme k vesnici Kampong Lorong Buangkok, která je posledním zbytkem starého Singapuru. Autobusem jsme přejeli ke stanici Buangkok, kde jsme si dali vepřový bůček a satay. Metrem jsme přejeli k parku Cunningham, pak do Funan centra s vyhlídkou ze střešní terasy, pozorovali západ slunce nad Marina Bay Sands, prošli k hotelu a z jedné z teras pozorovali show u Gardens by the Bay. Zašli jsme pak ještě do čínské čtvrti s hawker centrem (obzvlášť dobré byla uzená kachna s chilli nudlemi). Bylo pozdě a my ještě před zastávkou metra obdivovali krásu buddhistického chrámu. Cca v 11 jsme uléhali do naší kapsle v 7Wonders, kdy ještě předtím jsme odevzdali ručníky, zapůjčené oproti kauci 10 singapurských dolarů.

13.5.2024 pondělí

Budíček jsme měli na 5,15 hod. První metro ze stanice Lavander jelo v 5,45, za necelou hodinku už jsme bylo v 6,35 na letišti Changi, odletěli jsme ze Singapuru téměř načas, tj. v 8,35 hod, zábavní systém opět nefungoval, nevadilo, spala jsem. V Dillí jsme si zašli asi na 40 minut ještě do Encalm lounge na oběd (obzvlášť dobré bylo kuřecí kadai), pivo nebylo, jen víno a tvrdý alkohol, poprosila jsem o vodku s džusem a masala čaj. Odlet do Frankfurtu akorát načas, jídlo při letu dobré, zábavní systém kupodivu fungoval, tedy jsem shlédla film Tu Jhoothi Main Makkaar s Ranbirem Kapoorem (výrazný byl jako Barfi, v plánu mám kouknout na Brahmastru). Krásný pohled byl z letadla na Himaláje. Jídlo dobré, pivo Heineken po singapurské abstinenci taky. Ve Frankfurtu jsme přistáli cca v 19 hodin, šli jsme do Luxx lounge, vídeňské párky, bramborový salát, těstovinový salát, kuřecí nugety, dobré pivo. Ve 22 hodin měl být odjezd Regiojetem do Prahy, zpoždění bylo asi hodinové. Odjezd do Brna z hlavního nádraží vlakem v 6,15, v Rj lounge rychlá káva se zmrzlinou, v Brně jsme byli před 9 hodinou ráno, smutně na nás koukal zamřížovaný vstup do podchodu, ve kterém pár dní předtím hořelo a rozjeli se ke svým pracovním stolům.

Co se týče financí, tak celkový náklad pro 2 osoby: 54 736 CZK, tj. 27 368,- osoba

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 5 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 2 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Eva _19

Cestopis byl naposledy aktualizován 2024-05-24T18:51:35+02:00

Eva _19 procestovala 58 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 9 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

18 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Azul

před 6 měs

Tohle by se mělo zakázat!!! Respektive povolit pouze v případě, že by se to úžasné jídlo nějak skrz mobil/PC zmaterializovalo u mě na stole😃

Líbí se mi, když si někdo na cestách dopřává tolik kulinářských zážitků. Jen tak dál!

Petr _45

před 6 měs

Přesně! Gastroturistika je nej!

Ala

před 6 měs

Já teda jak tyhle žrací cestopisy čtu, tak jsem přežraná už po dvou odstavcích, a to nejsem žádnej asketickej typ.

Jakub Langer

před 6 měs

Krome poznavani staro-novych mist Jihovychodni Asie a take tamni kulinarske sceny bych se pozastavil i u te paelly v Sky Loungi. Take jsme na ni okolo poloviny dubna ve Vienna Loungi narazili.

Muze nekdo potvrdit podezreni, ze ve Vienna Loungi i Sky Loungi pripravuji kazdy den naprosto stejne menu jak je mesic dlouhy?! (behem frekventovanych ctyrech breznovych navstev slo stale o STEJNE menu, az jsme zertovali, ze onemocnel sefkuchar, a kuchtici dokazi pripravit stale jen totez).

J0x

před 6 měs

To by nám mohl zjistit Martin ze SkyLounge. Kdo se ho zeptá? 😆

pokus

před 6 měs

Byla jsem v dubnu dva pondělky po sobě a ve Vienna lounge byly vždy jiná teplá jídla

Jakub Langer

před 6 měs

Tak už to opět střídají a na Kaččího fanouška slovenského Martina je možno pokusit se narazit i ve Vienna loungi, nejen ve SkyLoungi.

A copak jste popíjeli ke všem těm jihoasijským pochutinám? Místo májového ležáku že by tradiční singapurský Tiger nebo čínské Tsingtao? Saké?

J0x

před 6 měs

Někdo levné pivo různých značek a oba všechno možné nealko převážně ze 7-Eleven. V Thajsku výběr veliký, v Malajsii už byl chudší a v Singapuru byly některé pobočky tak malé, že se do nich sotva něco vešlo. Ochutnal jsem bezcelně na Langkawi jakési korejské alko, čekal jsem, že to bude dryák, ale docela to ušlo. Měli i umešu, ale dost drahé i bez cla. Připadlo mi, že tam sice alkohol prodávají, ale zřejmě muslimští prodavači ho nepijí a ani nevědí, co prodávají, to u Číňanů člověk uspěje mnohem víc. 😆

J0x

před 6 měs

Jinak bych neřekl, že recepční je Katky fanoušek, jen už prostě poznává některé notorické návštěvníky, nás asi taky. 😆 Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem ho naposledy viděl ve Vienna Lounge, ale neříkám, že tam nebývá.

Jakub Langer

před 6 měs

Inak kedysi, keď vyšiel Martin z recepcie Vienna Lounge, tak volal jedného kuchára menom "Miško". Azda by tiež vedel.

(Ten už tam naozaj musí namiesto halušiek variť Spätzle mit Bio-Qualität).

J0x

před 6 měs

Víme, ani kuchaři nejsou domorodci. 😆

Eva _19

před 6 měs

No, J0X to s tím pivem trochu zjednodušil. V Thajsku obvyklá nabídka - hlavně Chang, Tiger, občas Kirin. Největší výběr byl na Langkawi, což s ohledem na muslimský charakter provincie bylo kuriózní. V 7/11 byly regály s pivem označeny velkými výstražnými cedulemi, že jsou jen pro nemuslimy. A ten obsah - byla tam piva, která jsem zatím neznala. Velký výběr mých oblíbených stoutů. Pobavil mě čínský majitel jakéhosi malého obchůdku. Vešla jsem dovnitř a asi, jak jsem vyšší se světlými vlasy, tak hned jak mě uviděl, přišel ke mě, vzal mě za ruku a vedl mě do samostatné místnosti s alkoholem a tak obřadně ukázal, co vše má. Na Langkawi jsou ceny piva velmi nízké, pohybují se kolem 4 MYR. Na Penangu bylo dráž, snad jen v jedné prodejně v Georgetown (na mapě jako cheap bear) byly ceny mírnější a výběr obrovský. V Kuala Lumpur drahé a výběr skromný. A v Singapuru také obvyklá nabídka, Chang, Tiger, Tsingtao, Kirin, Singha, občas Asahi.

niemandos_1

před 6 měs

Výběr alkoholu na Langkawi není kuriózní. On je totiž cílen ma podporu turismu na ostrově, ne podporu alkoholismu místního obyvatelstva. Proto udělali tu bezcelní zónu. Jinak s tvrzením, že muslimové nerozumí alkoholu, bych byl poněkud opatrný. V Asii je přistup muslimů k alkoholu maličko jiný než třeba na Středním východě :-). Aspoň z mých zkušeností to můžu tvrdit.

cali

před 6 měs

Trochu chytristiky z cestujpivně:-) Zdaleka nejprodávanější pivo v Thajskou je Leo s více, než 50% tržním podílem. Takový Singha má jen nějakých 7%, ač se každému návštěvníkovi zdá, že všude je jen duo Chang a Singha. I v Thajsku je boom řemeslného piva a některé kousky jsou vcelku fajn a chuťově někde jinde nad obvyklou masovou produkcí.

1717052302018.jpg

J0x

před 6 měs

Tak já to samozřejmě nemyslel obecně, ale na místě se mi zdálo, že nevědí, co prodávají, i když je možné, že jsme si jen nerozuměli. 😊

Jakub Langer

před 6 měs

Ty bezcelní zóny na Langkawi a třeba na Labuanu jsou prima.

Tam byla i importovaná piva, a takový řádně vyhlazený Paulaner Weissbier v tom vedru neuvěřitelně bodl.

Eva _19

před 6 měs

Na Langkawi měli jak ten Full moon, tak i Paulaner, dtto na Penangu v tom menším obchůdku (výběr tam byl opravdu velký, však také množství západních turistů bylo tomu úměrné).

J0x

před 6 měs

Dal jsem odkaz pod průvodce Penangem, kdyby to někdo hledal.