Mallorca na prodloužený víkend
Krátká čtyřdenní návštěva tohoto španělského ostrova v září s rychlým průletem především východní části ostrova.
Cestopis z roku 2023 napsal Tesna
Plánujeme
Už někdy v zimě jsme dostali nápad využít zářijový svátek pro strávení prodlouženého víkendu někde u moře a z dostupných destinací jsme vzhledem k odletovým časům (oba lety večer) vybrali nakonec turisticky populární Mallorcu z Vídně přes Ryan. O tom, jak je Mallorca populární svědčí mj. I to, že jen Ryan vypravuje na ostrov jen z Vídně obvykle 4 lety denně. Překvapivá byla cena za půjčení auta, ve finále jsme se přes Stressfreecarrental dostali na 20 EUR za den bez pojištění u Fiátku 500 cabrio. A abychom se na místě těch pár dní nemuseli starat o jídlo, po delší době jsme sáhli po all inclusive v v jednou z levnějších resortů – HSM Club Torre Blanca v sa Coma na východním pobřeží ostrova. Vzhledem k tomu, že jsme na návštěvu měli pouze 4 dny, neměli jsme pro návštěvu ostrov žádný konkrétní plán a vše jsme operativně řešili až na místě dle nálady.
HSM Club Torre Blanca
sa Coma
Vyrážíme
Samotná cesta na Mallorku nebyla ničím výjimečná. Snad jen tím, že jsme po dlouhé době využili ve Vídni parkoviště Mazur, které v té době nabídlo online ceny nižší než námi běžně využívaná Panda, takže parkování na 5 dní vyšlo na 59 EUR. Proti době předkovidové se zde také zvedl takt autobusu z/na letiště, takže ten tu už po celý den pendluje pravidelně co 20 minut.
Po přistání nás překvapila velikost místního letiště a také frmol v půjčovnách aut. Jsme zvyklí, že v námi doposud navštívených destinacích byl za přepážkou jeden člověk, někde výjimečně dva, ale také nebývá výjimkou, že jeden člověk zajišťuje půjčení aut klidně od 5 různých společností. Zde bylo za přepážkou asi 6 lidí a k tomu ještě několik automatů na výdej klíčů. My jsme měli auto od půjčovny Record Go, která nemá moc dobré recenze, ale my jsme to riskli. Otázkou je, za kolik těch negativních zkušeností si mohou lidé sami, neboť my jsme byli svědky situace u vedlejší přepážky, kdy mladá rodinka nechtěla zaplatit drahé pojištění, ale ani nechat na kartě zablokovat depozit (zde začínající na částce 1.100 EUR za nejmenší auta). Překvapivě na obsluhu nefungovaly argumenty, že jezdí opatrně a auto nepoškodí ..
Pláž v sa Coma
Nabídka jedné z místních restaurací
Auto si vyzvedáváme ve velkém patrovém parkovišti, kde jen tato půjčovna má asi 250 míst (!) pro výdej a vrácení aut, a po pár minutách už valíme po dálnici na východ ostrova, na ubytování to máme asi hodinu cesty. Přijíždíme už za tmy a i když je zde evidentně vcelku husto, s naším malým autíčkem bez problémů nacházíme parkování přímo před ubytováním. Tam vcházíme asi 9:10 večer a paní na recepci nás hned posílá do jídelny, ať si dáme rychle večeři, máme na to ještě 20 minut, s tím, že formality vyřídíme až pak. Jídlo je klasický mix světové kuchyně, ale v nabídce lze najít i místní speciality.
První seznámení
Druhý den ráno začínáme bohatou snídaní a po ní se vydáváme pěšky k moři, na asi kilometr vzdálenou místní promenádu a pláž. Zde nás čeká opět něco, co jsme už dávno nezažili. Totální turistický masakr, kdy na pláži není kousek volného a klidného místa. Nakonec se někde vměstnáme a jdeme zkusit vodu. Koupání je suprové, voda je na konci září parádně vyhřátá. A když se blíží poledne, pláž se začíná masivně vylidňovat tak, jak rodinky s dětmi míří na svá ubytování na oběd, takže po chvíli je na pláži třetina lidí. I my mizíme s cílem někam si do okolí zajet autem, předtím si dáváme rychlý oběd, když už ho máme v ceně. Sedáme do auta a jedeme naprosto naslepo na jih s tím, že zkusíme najít nějakou pláž. Nakonec sjíždíme na pláž El Domingos Petit – menší krásnou písečnou pláž, překvapivě poloprázdnou. Místním baru si dáváme pivko a na pár hodin si zde užíváme koupání.
Pláž El Domingos Petit
Portocristo
Když toho máme pro dnešek dost, přesunujeme se autem do městečka Portocristo, kde parkujeme zdarma na velkém parkovišti na jižní straně. Obcházíme si přístav zálivu, městkou pláž a poté chvíli jen tak bloumáme místními úzkými uličkami. Pak se přesunujeme asi 20 kilometrů na sever, do středověkého městečka Capdepera, kde je rozsáhlá pevnost, resp. bývalé opevněné město, což se překvapivě a nečekaně ukazuje jako zlatý hřeb dne. Cestou k pevnosti kličkujeme úzkými uličkami a máme pocit, že někomu skončíme ve slepé na dvorku.
Městská pláž v Portocristo
Naštěstí pod pevností se cesta o něco rozšiřuje a je možné tu zaparkovat. Vstupné do večer poloprázdné pevnosti je za 3 EURa a návštěva rozhodně stojí za to, výhledy z hradeb do širokého okolí – zeleného vnitrozemí ostrova i na modré moře jsou nádherné, nám navíc mění barvy západ slunce. V horní části pevnosti jsou dvě expozice – jedna je o místních pevnostech (těch je na ostrově celkem šest), druhá představuje všemožné košíkářské výrobky udělané z palmových listů.
Capdepera
Pevnost
Model pevnosti
Do hor a za tramvají
Druhý den pobytu po snídani vyrážíme do nedalekého většího města Manacor, kterému dominuje z daleka viditelný velký kostel. Parkujeme bezplatně kousek od centra, které si projdeme a pak pokračujeme po dálnici k hlavnímu městu s cílem dojet do orské vesnice Valldemossa, což je jedno z turisticky nejvytíženějších míst na Mallorce, což se i nám potvrzuje. Placená parkoviště uprostřed vesnice jsou plná a na kraji vesnice stojí řada zájezdových autobusů. My se nenecháme odradit a volné místo k parkování nacházíme o pár set metrů dál u místního hřbitova.
Kostel v Manacor
Valdemossa
Klášter
V historické části vesnice se můžete procházet úzkými uličkami mezi starobylými domy mezi klášterem s malým parkem, kde je nejrušněji, a kostelem, který je o něco níže a kde je podstatně klidněji a kde jste v uličkách kolikrát úplně sami. Po klikaté horské okresce projíždíme přes další obdobně turisticky populární historickou vesničku Deiá, ale protože zde není šance zaparkovat v nějaké rozumné docházkové vzdálenosti, necháváme si návštěvu na někdy jindy a pokračujeme až k moři do Port de Sóller. Zde jdeme na pěknou městskou pláž a opět si užíváme parádní koupání a sledujeme průběžně místní turistickou atrakci – historickou tramvaj, původně postavenou pro přepravu citrusů z vnitrozemí do přístavu.
V uličkách
Pláž v Port de Sóller
Historická tramvaj
S blížícím se večerem sedáme do auta a přes celý ostrov se vracíme na ubytování se dvěma krátkými zastávkami. Tou první je kostel nebo klášter (?) Puig de Sant Miguel na kopečku hned vedle dálnice. Ten je ale zavřený a nic tu není, takže pár fotek a jedeme na druhou zastávku – ke kostelu Ermita de Bonany, který je na kopci nad vesnicí Petra také viditelný zdaleka. A my z kopce můžeme zase sledovat nádherný západ slunce.
Puig de Sant Migue
Ermita de Bonany
Jihovýchodem ostrova
Třetí den začínáme taky cestou po památkách, naším prvním cílem je klášter San Salvador, který se tyčí na kopci více než 500 metrů nad mořem, odkud je výhled na téměř celý ostrov. Na místě je velké bezplatné parkoviště pod sochou Krista, klášter je o pár set metrů dál pěšky. Cestou dolů doporučuji zastavit kousek pod klášterem a vyběhnout si na sklaní vyhlídku s kamenným křížem. Tato lokalita, podobně jako jiné místní kopce, je oblíbena pumpičkáři, takže pozor na ně, často v zatáčkách nehledí doleva doprava a jeden nám málem přistál při svém sjezdu na kapotě, když mu nestačila jeho polovina cesty.
NA vrcholu
Vyhlídka s křížem
Socha Krista
Klášter
Pak pokračujeme na jih do letoviska Cala Santanyí, kde je naším cílem přírodní úkaz – skalní brána tyčící se z moře kousek od pobřeží, které svými barvami moře a vegetace velmi připomíná Karibik. Na vyhlídku ní se dostanete po pár set metrech turistického chodníku. My se pak vracíme zpět do letoviska, kde jedna z místních nádherných písčitých pláží s krásně čistou azurovou vodou. Bohužel, i tato pláž je patřičně přelidněna, takže zde vydržíme jen chvíli a jedeme si najít něco klidnějšího.
Jako v Karibiku
Skalní brána
Azurová pláž v Cala Santanyí - paráda
To už je trošku horší ...
... a tohle je peklo
Colónia de Sant Jordi
Volba padá na lokalitu Colónia de Sant Jordi, kde pak skutečně nalézáme mnohem klidnější městskou pláž, kde vydržíme až do večera. Cetou na ubytování se ještě na krátko zastavujeme ve městě Felanitx, kde fotíme kostel a pod úrovní země umístěný pramen, ale protože si zde kvůli místním připadáme víc jak na Blízkém východe než v Evropě, tak brzy mizíme.
Kostel ve Felanitx
Pramen
Odletové lenošení
Poslední den našeho pobytu už chceme mít čistě odpočinkový, takže se přesunujeme k letišti s krátkou zastávkou ve vesničce Son Carrió. Naším cílem je dlouhá písečná pláž východně od hlavního města. Opět jde o místo turisticky vydatně vytěžené s kilometry bloků hotelů a rezortů, takže nám chvíli trvá, než najdeme volné místo k parkování. Naštěstí u moře to překvapivě až takový masakr není a koupání v teplém moři je opět jedinečné, takže zde trávíme čas až do večerního odletu a z pláže sledujeme intenzivní nedělní letecký provoz, protože z nedalekého letiště letadla mizí snad v minutovém taktu.
Son Carrió
Pláž u letiště
Pak už jen natankovat a vrátit auto, což proběhne rychle a bez jakýchkoliv problémů, takže naše zkušenost s půjčovnou Record Go je veskrze pozitivní. Letiště na Mallorce je skutečně veliké a my máme odlet z nějakého zadního gate, takže nám zabere víc jak hodinu, než se tam od prvního čipnutí letenky na vstupu přes kontroly a duty free dostaneme.
Pár dojmů na závěr
Na Mallorce jsme strávili pouhé čtyři dny, a to převážně na východě, což je pro detailní poznání ostrova rozhodně málo, protože ostrov je natolik pestrý, že možná ani dva týdny by nestačily. Jde o ostrov několika rozdílných tváří. Tou první výraznou je masový (over)turismus, což jsme viděli i my koncem září, tzn. už mimo hlavní letní sezonu. Jak to vypadá na letišti, na plážích, v rezortech, v autopůjčovnách i na cestách v těch exponovaných letních měsících, to si nedokážu představit. I našem rezortu bylo nadmíru živo, protože organizovaná zábava zde probíhala prakticky po celý den, od 11:00 do 22:00. Tím, že jsme bydleli v klasickém AI rezortu jsme tak po dlouhé době měli „příležitost“ se setkat s rozdílem, jak se ve světě chovají turisté vs. cestovatelé. Sníst a vypít vše co jde, tašky narvat jídlem ukradeným ráno při snídani … Při naší případné další návštěvě musíme zvolit ubytování trošku jiného charakteru.
Na druhou stranu nabízí Mallorca nádhernou přírodu i moře, malebná městečka i vesnice se stopami historie. A spousta míst je překvapivě velmi klidných. Bohužel, omezený čas nám neumožnil více prozkoumat hornatý sever nebo hlavní město s výstavní katedrálou.
Doprava po velké části ostrova je rychlá - z hlavního města vybíhají na východ tři dálnice. A i okresky jsou povětšinou přehledné, široké a rychlé. S čím jsme se ale setkali na cestách poprvé, tak to byl požadavek autopůjčovny doložit natankování plné nádrže účtenkou z benzinky, která musí být do okruhu 10 kilometrů (?) od letiště. V době našeho pobytu se cena litru benzínu pohybovala okolo 1,85 EUR.
Celkově hodnotím náš pobyt na Mallorce neutrálně. Určitě nás ostrov nezklamal, ale na druhou stranu ani příliš nenadchnul. A to hlavně kvůli nutnosti hledat klidnější lokality, ne tak turisticky vytížené a přelidněné.
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 27 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 46 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Na Mallorce jsem byl 2x, jednou na konci listopadu a podruhé začátkem února. Je krásná a různorodá. Zažili jsme ji prakticky bez turistů, což bylo super. Jen se člověk v těch termínech nevykoupe. V sezóně to musí být masakr.
Na Mallorce jsem byl 2x, jednou na konci listopadu a podruhé začátkem února. Je krásná a různorodá. Zažili jsme ji prakticky bez turistů, což bylo super. Jen se člověk v těch termínech nevykoupe. V sezóně to musí být masakr.