Malta pod rouškou

Původně jsem vůbec letos neměla trávit červencový týden na Maltě. Původně jsem měla několik týdnů putovat po Portugalsku a Španělsku. Ale jak se situace vyvíjela, stal se výlet na Pyrenejský poloostrov pasé. A tak se operativně stalo, že jsem si letos vyrazila na výlet právě na Maltě. Tuto volbu zapříčinila akce Air Malta na lety Praha - Malta a také příslib maltské vlády, že své letiště zprovozní 1. července, který mě udržovalo v naději, že jsem letenku nekupovala nadarmo.

1. den - Cesta na Maltu

V úterý 14. července letem ve 12:35 jsme opustili Prahu, abychom za perfektní viditelnosti překonali vzdálenost, která nás dělila od maltského letiště Luqa, na které jsme dosedli se zanedbatelným zpožděním v 15:30. Bohužel samotný let byl poznamenán obavami z nákazy obávanou nemocí. Již na odbavovací přepážce v Praze jsme obdrželi formulář s prohlášením, že jsme poslední čtyři týdny pobývaly v České republice, které se odevzdávalo letištnímu personálu při nástupu do letadla. Spolu s odevzdáním formuláře bylo nezbytné nasadit si roušku, která byla povinná po celý let i pobyt na letišti Luqa, a hned jakmile se letadlo vzneslo, obdrželi jsme od letušky další formulář, na který se uvádělo ubytování a kontakt pro případ, že se mezi cestujícími objeví nákaza. Ten se odevzdával při vstupu do letištní haly na Maltě.

Letiště Luqa je maličkaté.

Autobus je na Maltě spolehlivý dopravní prostředek.

Letiště Luqa je malé, stejně jako ostrov, na kterém se nachází, a tak není nutné v něm trávit mnoho času při příletu. Zdrželi jsme se pouze k tomu, abychom si za 21 euro zakoupili Tallinja card exlore, která nám umožňovala v následujících 7-mi dnech od prvního použití bez omezení křižovat ostrov Malta i jeho menšího bratříčka ostrov Gozo. Karta se pořizuje u přepážky hromadné dopravy, která se nenachází hned u východu z letiště, ale v hale blíže příletům. V rámci preventivních opatření je nebylo možné platit hotově, ale pouze kartou.

Následně nás již na letišti nic nezdržovalo, a tak jsme se vydali na zastávku autobusu. Naše první cesta maltským autobusem vedla na ubytování v Gziře. Autobusy, které mají zastávku přímo před letištěm pro nás nebyly těmi nejvýhodnějšími, a tak jsme se vydali na necelých pět minut chůze vzdálenou zastávku Cintra na hlavní silnici. S přestupem v zastávce Bombi a rouškou nasazenou na obličeji jsme dojeli do cíle v zastávce Ponsonby. Vystoupili jsme na pobřežní silnici lemované promenádou mezi Gzirou a Sliemou s výhledem na Manoelův ostrov a Valletou, které od silnice odděluje záliv plný jachet a vyhlídkových lodí, a která je obsypána různými restauracemi, cukrárnami a bary. Ubytovali jsme se pár kroků od zastávky v příjemném Euro Guest House umístěném v boční ulici.

Jelikož již den poměrně pokročil, rozhodli jsme se prozkoumat nejbližší okolí. Vydali jsme se po promenádě do Sliemy až na samotný její konec nazývaný Tigny Point, odkud je nádherný výhled na panorama Vallety, které je o to nádhernější, když se do hnědých pískovcových domů, opřou paprsky zapadajícího slunce. Poté jsme se vydali lehce do vnitrozemí Sliemy, ale jelikož nabízí především obchody s oblečením a novostavby, vrátili jsme se na pobřeží, kde jsme uzavřeli den večeří.

Vyhlídka z Tigny Point

Valleta a Manuelův ostrov - výhled z promenády v Gziře

2. den - Starobylé město Mdina, sousedící Rabat a zahrady prezidentského paláce v Attardu

Rozhodli jsme se, že poznávání Malty zahájíme prohlídkou jejího původního hlavního města Mdiny. Na zastávce před ubytováním jsme nasedli na autobus a s přestupem na valletském nádraží jsme dojeli do starobylého města. Opevněnému městu strategicky usazeném na vyvýšenině, ze které je výhled na velkou část ostrova, se přezdívá Tiché město. Jelikož ticho narušovala jen velmi skrovná hrstka českých a polských turistů, nelze jinak, než s touto přezdívkou souhlasit. Výhled je odtud vskutku velkolepý, a to především na dóm v Mostě a aglomeraci obepínající Velký přístav ve Valletě. Ze spleti úzkých uliček, které město tvoří, se vymyká snad pouze náměstí u barokní Katedrály sv. Pavla, kam bylo možné s rouškou a vydezinfikovanýma rukama možné nahlédnout zdarma.

Katedrála v Mdině

V Mdině

Výhled z Mdiny na Mostu

Vstupní brána do Mdiny

Posilněni sušenkou z vlastních zásob jsme se došli podívat k Domu Romana, pozůstatkům římské villy, ale vystačili jsme si s pohledem přes plot, a pokračovali pěšky do centra městečka Rabatu, které doléhá až k branám Mdiny. Rabat není na maltské poměry malý, ale přesto působil ospalým dojmem nejzapadlejší vísky. Největším turistickým tahákem tohoto městečka jsou rozsáhlé katakomby. Pavlovy a Agátiny. My jsme nenavštívili ani jedny z nich, ale zamířili jsme do třetích, méně známých, které patří pod Wignancourtovo museum (cena 5 EUR). Ty totiž neobsahují pouze katakomby ze 3. st. př. n., ale také rozsáhlý kryt z období 2. světové války a Jeskyni sv. Pavla. Navrch vstupné obsahuje také prohlídku samotného musea. Než se však pod tíhou prevence návštěvník může dostat ke koupi lístků, musí si nasadit roušku, vydesinfikovat ruce a místní zřízenkyně mu změří teplotu. U pokladny vedle zaplacení vstupného musí také zanechat pár údajů o sobě a svém ubytování na Maltě. Pak teprve hurá do podzemí. Nejprve jsme zamířili do Jeskyně, což je nejposvátnější místo na ostrově, protože právě zde měl pobývat sv. Pavel, když jeho loď na Maltě ztroskotala. Je maličká a jejím vybavením je pouze socha světce a stříbrná loď, kterou do jeskyně věnoval při své návštěvě Malty Jan Pavel II. Nad jeskyní se nachází také kaple sv. Publia, což byl prefekt ostrova v době Pavlova ztroskotání. Hlouběji v podzemí se rozkládají rozsáhlé válečné kryty, ze kterých vede prohlídka do samotných katakomb, které připomínají kamenné bludiště. Samotné muzeum není zvláště rozsáhlé, ale obsahuje celkem hezkou sbírku obrazů a sakrálního umění.

Jeskyně sv. Pavla

Kryt z 2. světové války v Rabatu

Ulička v Rabatu

Po prohlídce Wignacourtova musea jsme si poměrně vyčerpaní a hladoví zakoupili v místní pastizzerii pastizzi. Místní specialitu. Šáteček z křehkého těsta na pohled připomínající listové plněný ricotou nebo hráškem. Velice často je zapékají také s kuřecím masem, ale setkali jsme se také s ančovičkami nebo nutellou.

Poté jsme opět nasedli do autobusu a vydali se cestou zpět k ubytování. Sice z Rabatu není daleko na vyhlášené Dingliho útesy, ale znaveni horkem a sluncem jsme se rozhodli vyhledat spíše stinné prostředí. Z autobusu jsme vystoupili v Attardu, kde se nachází prezidentský palác. U paláce se rozkládá veřejná zahrada (vstup zdarma), právě mezi jejímiž stromy jsme vyhledali trochu chladu a stínu. Zahrada je sice veřejná, ale v současnosti nikoli okrasná, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale kuchyňská. Zdobí ji tak především ovocné stromy a zeleninové záhony, mezi kterými pobíhají slepice a kachny. Zahrada je ale malebná a podíl na tom mají také sochy a jezírka s vodotrysky po kterých plují labutě. Je to příjemné místo k odpočinku.

Prezidentský palác v Attardu

Obyvatel zahrady prezidentského paláce

Veřejná zahrada prezidentského paláce je zelinářská

Veřejné zahrady prezidentského paláce

Z Attardu jsme se již vydali na ubytování v Gziře, odkud jsem se v pozdním odpoledni ještě vypravily na městskou pláž u Sliemy, kterou jsme objevili den předtím. Ve Sliemě je velice propagovaná městská pláž, která se rozkládá u otevřeného moře. Ta, na kterou jsme zamířili se však nachází ještě ve Sliemském zálivu pod Tigny Point. Je to kamenitá pláž, ze které se sestupuje do vody po kovových žebřících. Kameny jsou velké a hladké, takže se na nich dá jen tak odpočívat a voda je hluboká, ale velmi čistá. Hlavní kouzlo pláže však vyvěrá z výhledu na panorama Vallety přímo naproti. Koupáním a kocháním se výhledy jsme strávili více než dvě hodiny a teprve, když udeřil čas večeře, pláž jsme opustili, abychom se přesunuly do bistra Posh Turkish na večeři - dle vlastního výběru namixovaný kebab.

3. den - Megalitické Hypogeneum a Trojměstí

Dopoledne jsme zahájili cestou do města Paola, kde se nachází Hypogeneum Ħal Saflieni. Megalitická stavba, jejíž nejstarší části byly vytvořeny ve 4. tisíciletím př. n. l. Pokud by letošní letní sezona byla jako každá jiná, pravděpodobně bychom se tam nepodívali, protože lístky bývají vyprodány měsíce dopředu. Letos, kdy teprve první červencový týden rozhodli o otevření návštěvníků, nebyl problém zakoupit lístky 14 dní dopředu. Lístky se prodávají se obvykle prodávají pouze přes internet, nicméně v této době je možné zakoupit i na místě. A to půlky července byly i s 50% slevou. (plná cena je obvykle 40 EUR, pro studenty 20 EUR) Vstupné není sice nejlevnější, ale rozhodně se vyplatí. Celé Hypogeneum, což je trojpodlažní podzemní komplex, využívaný v dávných dobách zřejmě jako pohřebiště, je vytesaný do jednolité skály, tak, že na první pohled připomíná nadzemní stavbu. Prohlídka je skupinová - po deseti lidech - a doprovázená komentářem audioprůvodce.

Po prohlídce Hypogenea jsem ještě nakoukli do Baziliky Krista krále v Paole - jednoho z mála kostelů, které jsme nalezli na Maltě otevřený mimo neděli. Je to prostorný elegantní chrám z 1. pol. 20. stol.Z Paoly jsme dále přejeli do Trojměstí, což jsou tři města rozkládající se na dvou poloostrovech ve Velkém přístavu naproti Valletě. Prním městem, kteé jsme navštívili, byla Senglea starším názvem nazývané Isla. Místní kostel byl zavřený, a tak jsme ze zastávky prošli středem poloostrova, na kterém se rozkládá, až na samý konec, kde se rozkládá malá zahrada Gardjola Gardens, známé svou ušatou a okatou strážní věž. Dorazili jsme sem krátce před dvanáctou hodinou, a tak jsme v pravé poledne mohli jako na dlani sledovat výstřel z děla na Čestné baterii ve Valletě. Dříve se tak vítaly cizí lodě, dnes se tak baví turisté.

Bazilika v Paole

Strážní věž v Gardjola Gardens

Senglea

Poté jsme se podél zátoky, která odděluje Sengleu od Vittoriosy, prošli do Cospicue. Cospicua spojuje dvě města na dvou poloostrovech. Jelikož místní kostel byl zavřený, koupili jsme si pastizzi k obědu a pokračovali jsme do Vittoriosy, starším názvem Birgu. V nejzazším bodě města a poloostrova, na kterém se nachází, se rozkládá nejvýznamnější z Maltských pevností. Ta byla hlavním bodem odpoledního programu. Pevnost St. Angelo (Fort St. Angelo), jejíž základy pochází z raného středověku, kdy byla nazývána castrum maris. Je spjata především s rytířským řádem sv. Jana označovaným někdy jako Johanité či Maltézští rytíři. Ti přišli na Maltu v šestnáctém století. Ostatně právě tento řád má na svědomí množství pevností, pevnůstek a strážných věží rozesetých po celém souostroví. Ze St. Angelo byli vyhnáni Napoleonem, ale po jeho porážce si založili v pevnosti základnu Britové, kteří zde setrvali až do 80. let 20. století. Johanitům však v současnosti patří část pevnosti, která skýtá nádherné výhledy na Velký přístav. Historii pevnosti pak připomíná muzeum, které zde má zřízeno Heritage of Malta. (vstupné do pevnosti je 10 EUR)

Vstup do St. Angelo

Johanitská část pevnosti St. Angelo

Senglea a Coslicua výhledem ze St. Angelo

Gardjola Gardens výhledem ze St. Angelo

Již v pozdním odpoledni jsme pevnost opustili, abychom se prošli uličkami Vittoriosy, které skýtají uvolněnou až domáckou atmosféru, ale také několik zajímavých stavem, jako je normanský dům nebo johanitský kostel sv. Vavřince (Church of st. Lawrence). Podél zátoky jsme se prošli zase zpět do Senglee, odkud vyjíždí trajekt do Vallety. Jízdné na trajekt je 1,50 EUR a velice ušetří čas - jízda trvá cca deset minut. V ceně lístku je navíc také výtah do Horních zahrad Barrakka (Upper Barakka Gardens). Navíc, díky koronavirové situaci, jezdí trajekt po 18. hodině zdarma, za normální situace se po 18. hodině platí 1,75 EUR. Jen je třeba mít nasazenou roušku.

Trajekt mezi Trojměstím a Valletou

Výtah do Upper Barakka Gardens

Horní zahrady Barrakka jsou snad nejkrásnějším místem ve Valletě. Nejsou nijak rozlehlé, ale především překrásný výhled na Trojměstí a Velký přístav z ní dělá nezapomenutelné místo.

Upper Barakka Gardens

Pevnost St. Angelo a Velký přístav výhledem z Upper Barakka Gardens

Valletou jsme ten den pouze prošli do přístaviště trajektu, který pendluje mezi Valletou a Sliemou. Cena je stejná jako u trajektu mezi Trojměstím a Valletou. Po 18. hodině jsme tak jeli zdarma. Cestou trajekt proplouvá kolem Manuelova ostrova. Poté jsme zakončili den na promenádě v Gziře večeří v restauraci Storie e Sapori.

4. den - Výlet na ostrov Gozo: rotunda v Xewkije, citadela ve Victorii, národní svatyně Ta'Pinu, pláž San Blas

Ráno jsme si přivstali, abychom měli na na ostrově Gozu, menším sousedu ostrova Malta, co nejvíce času. Čekala nás nejprve cca hodinová cesta do přístavu Ċirkewwa na severu ostrova Malta, odkud odplouvá trajekt do gozského přístavu Mġarr. Samotná plavba trvá přibližně čtvrt hodiny a platí se až při zpáteční cestě. Cestou je možné kochat se pohledy jak na samotné Gozo a Maltu, tak na třetí maltský ostrov Comino. Jelikož nás tento holý ostrov, ze kterého vyčnívá pouze strážní věž, známý Modrou lagunou na pohled nijak nezaujal, padlo konečné rozhodnutí, tento ostrov z programu vynechat.

Gozo a trajekt

Xewkijská rotunda z trajektu

Comino z trajektu

V Mġarru jsme nasedli na autobus směřující do Victorie přes městečko Xewkija. Xewkijská Rotunda sv. Jana Křtitele je vidět z dálky, již z přístavu v Cirkewwě, a proto jsme ji museli navštívit. Samotná rotunda má jednu z největších kopulí na souostroví, takže, vzhledem k tomu, že i každá menší víska má kostel, který by v jiných zemích mohl být velikostí katedrálou, je co říct. Současná podoba pochází z druhé poloviny 20. století, kdy kostel nestačil místním věřícím, a tak se jej rozhodli rozšířit. Avšak to, co zaujme každého, kdo si sice nepotrpí na návštěvy kostelů, ale na krásné výhledy, je možnost vyjet výtahem ( za 5 EUR) až ke kopuli, ze které je krásný výhled na celé Gozo. Předně na citadelu ve Victorii, stejně jako na severní pobřeží Malty a ostrov Comino.

Výhled z xewkijské rotundy

Zvony xewkijské rotundy

Průčelí xewkijské rotundy

V Xewkije jsme strávili rovnou hodinu. Nikoli, že bychom se tak dlouho kochali rotundou, ale proto, že dříve autobus nejel. Na Gozu jezdí autobusy v mnohem delších intervalech, nejčastěji právě po hodině. Zároveň také všechny jezdí do Victotie, což znamená, že mezi mnoha místy na pobřeží nelze přejet přímo, ale musí se zajíždět do Victorie a tam přestupovat.

Naše kroky ve Victorii, či dle staršího označení Rabatu, vedli neomylně k citadele. Citadela je nejstarší část města a po mnoho staletí jedinou částí města. V době, kdy ostrov ohrožovaly arabské nájezdy, bylo nezbytné, aby všichni obyvatelé přespávali za hradbami Citadely, jelikož jinak jim hrozilo otroctví či přímo smrt. V současnosti je město vně hradeb Citadely několikanásobné, ale hradby jsou zachovány a je možné je zdarma celé obejít. Nicméně z většiny domů v Citadele jsou jen zbytky obvodových zdí. Co stojí je budova soudu a také katedrála Nanebevzetí panny Marie. Je hodně podobná katedrále v Mdině, což je dáno tím, že má stejného architekta. Dovnitř se platí vstupné, a to v pokladně za vstupní branou do Citadely. (cena 5 EUR). Ke katedrále patří také muzeum, které je ale nyní zavřené. Město vně Citadely skýtá snad mnohem více půvabu, předně dílem mnoha spletitých uliček, které se rozkládají za náměstím Nezávislosti.

Pozůstatky domů v Citadele

Katedrále v Citadele

Opevnění Citadely

Po obědě sestávajícího se z pastizzi a zmrzliny, jsme se chystali navštívit národní svatyni Ta'Pinu (National Shrime Ta'Pinu). Po půlhodině čekání přijel autobus a spolu s několika španělskými turisty nás dovezl ke svatyni. Talo se to tušit, ale když je to národní svatyně, člověk by očekával, že snad bude mít otevřeno. Ale ne. Z autobusu jsme vystoupili před svatyní rozkládající se uprostřed ničeho. Fotky jsme měli za pět minut a pak nebylo, co dělat. Všichni, co jsme společně přijeli jsme za chvíli seděli ve stínu na schodech svatyně a nevěděli co dál. Sedět tam a čekat hodinu na další autobus se mi nechtělo, a tak jsme se šli projít do nedaleké vesnice Gharb. Cesta trvala něco okolo dvaceti minut. Gharb je ospalé městečko, ale nikoli divně ospalé, jako kdyby postrádalo davy turistů, ale přirozeně. Samo o sobě Gharb nenabízí nic zvlášť zajímavého. Má hlavní ulici, na ní zavřený kostel a otevřenou hospodu. Přesto má svůj půvab. Tak jsme si v místním podniku dali něco k pití na osvěžení a když přijel autobus, vydali jsme se zpět do Victorie.

Národní svatyně Ta'Pinu

Gharb

Pláž San Blas

Dalším bodem programu byla pláž. Buď Ramla nebo San Blas. Autobus na pláž San Blas přijel dřív, asi dvě minuty po našem příjezdu z Gharbu, takže jsme měli vítěze poměrně rychle. Z autobusu jsme vystoupili na zastávce Weraq a dál jsme museli pěšky. Cesta vedla malebnou krajinou, ale jelikož byla postupně prudší a prudší , až svírala s kopcem úhel 80 stupňů a sestávala se z kluzkého asfaltu, po chvíli nebylo na kochání moc pomyšlení. Ze samotné pláže sem na první pohled moc nadšená nebyla. Má to být písčitá pláž. Na obrázcích z této pláže jsem viděla oranžový písek. Při příchodu tam ale byly jen kameny. Větší i menší, ale písek byl schovaný ve vodě. Ale poté, co jsem se dostala do vody, teplé takříkajíc jako kafe a průzračné, takže bylo vidět i dno poseté oranžovým pískem, nechtělo se mi odejít. Nakonec jsme tam strávili dobře tři hodiny. Až teprve když se začalo smrákat, nastoupili jsme do autobusu, který nás odvezl do přístavu. V terminálu jsme zaplatili 4, 65 EUR za plavbu a zanedlouho jsme se plavili nadšení z výletu na Gozo zpět na Maltu.

5. den - noblestní Palazzo Parisio v Naxxaru, městečko Mġarr a pláž Ġnejna

Rozhodli jsme se, že další den bude odpočinkovější, jelikož jsme se vrátili z Goza poměrně pozdě. Nejprve jsme chtěli navštívit šlechtický Palazzo Parisio v Naxxaru, jelikož se ale neobtěžovali aktualizovat své webové stránky, až na místě jsme zjistili, že palác i zahrady jsou zavřeny a jediné, co můžeme navštívit je kavárna. Když už jsme tam dojeli, rozhodli jsme se dát si tam čaj. Než nás vůbec usadili, museli jsme opět zanechat pár údajů o sobě a svém ubytování. Kavárna se nachází v půvabné menší zahradě.

Z Naxxaru jsme se prošli do sousedního města navazujícího města Mosta, které je známé svou Rotundou. Proslulost Rotundy spočívá v bombě, která byla svržena na chrám za 2. světové války v době, kdy se uvnitř shromažďovali věřící na mši, a jako zázrakem nevybuchla. Její replika je k vidění v sakristii. Sama rotunda je však působivá svou kopulí - jednou z největších na světě. Dovnitř se platí vstupné, které může zahrnovat prostou návštěvu interiéru a/nebo návštěvu kopule a/nebo ještě válečný kryt obsahující malou expozici o životě malťanů za 2. světové války. (Za všechno celkem 5 EUR.)

Expozice v krytu z 2. světové války v Mostě

Interiér rotundy v Mostě

Rotunda v Mostě

Z Mosty jsme se přesunuli déle na východ ostrova do Mġarru, který je známý tzv. Vaječným kostelem. Jelikož kostel byl zavřený a restaurace il Barri přes cestu otevřená, rozhodli jsme si pro jednou dopřát pořádný oběd.

Posilněni obědem jsme se vydali autobusem až k západnímu pobřeží na pláž Ġnejna Bay. Menší písčitá pláž. Nicméně písek sahá pouze k moři, ve vodě jsou poměrně ostré kameny. Voda ani písek přitom nejsou příliš čisté. Protože chuť jít znovu do moře po prvním vykoupání přešla a autobus jel až za téměř hodinu, šli jsme se projít. Tzn. přejít přes kopec na sousední pláž Ghain Tuffieha. Cesta byla sice velmi úzká, většinou nad prudkým srázem a v podobě sypkého písku, ale odměnou za trochu nepohodlí byly nádherné výhledy nejen na obě pláže a pláž Golden Bay spolu s dále se táhnoucím členitým pobřeží, ale též poloostrůvek Quarraba a útesy Clay přímo pod námi.

Ġnejna Bay Beach

Výhled na Ghain Tuffieha Bay

Clay Cliffs

Cesta z Ġnejny ke Ghain Tuffieha

Cesta s Ġnejny ke Ghain Tuffieha

6. den - Valleta: katedrála sv. Jana Křtitele a pevnost st. Elmo

Do Vallety jsme připluli trajektem ze Sliemy. Chtěli jsme se vydat nejprve do katedrály sv. Jana Křtitele. Mylně jsme se domnívali, že je to stavba s ikonickou kopulí. Chyba. To je karmelitánský kostel. Hledanou katedrálou není ani chrám, jelikož věž se nachází u pobřeží v blízkosti karmelitánského kostela. To je anglikánská katedrála sv. Pavla. Ten správný chrám se nachází u hlavní třídy a nebýt označení, dal by se zvenku lehce zaměnit s mnoha jinými kostely nejen ve Valletě, ale na celé Maltě. Uvnitř však nikoli. Je to barokní chrám, ale cokoli, co se označuje barokní, ať je to i bazilika sv. Petra v Římě, vedle této katedrály vypadá stroze. V interiéru není snad milimetr, který by unikl ozdobě a jen málokterý centimetr unikl pozlacení. Chrám působí, jako by byl z valné části ze zlata odlit. Vydali jsme se do katedrály v neděli dopoledne, abychom tam strávili mši. Že je katedrála otevřena i mimo časy bohoslužeb bylo oznámeno na jejích webových stránkách až poté, co jsme na Maltu odletěli, takže jsme se tuto skutečnost dozvěděli až na místě. Domnívali jsme se tak, že mše je jediná příležitost, kdy do chrámu nahlédnout. Nicméně návštěva mše stála za to, protože byla sloužena celá v maltštině. Vstup dovnitř hlídá nevrlý hlídač. Samozřejmě bylo nutné mít roušku.

Městská brána do Vallety

Interiér katedrály ve Valletě

Exteriér katedrály ve Valletě

Parlament

Dolní zahrady Barakka

Ulička ve Valletě

Z katedrály jsme šli boční ulicí kolem galerie umění MUŻA, které je ve světle opatření zdarma, a odolali jsme vstupu, abychom došli k budově opery, parlamentu a městské bráně, vše do současné podoby uvedené slavným architektem Renzou Pianem. Odtud jsme prošli hlavní ulicí k náměstí sv. Jiří (St.George's Square). Cestou odolali vstupu do archeologického muzea, které také momentálně umožňuje vstup zdarma, a prošli kolem soudní budovy, knihovny a Paláce velmistrů, který byl zavřený. Poté jsme prošli na nábřeží do Dolních zahrad Barakka (Lower Barakka Gardens), které jsou menší a výhled z nich je menší, ale zdobí je starověký chrám. Po sušenkovém obědě jsme šli dále po nábřeží kolem Siege Bell War Memorial, abychom navštívili pevnost st. Elmo (Fort St.Elmo), která se nachází na špici poloostrova, na kterém se Valleta nachází. Uvnitř je umístěno válečné muzeum, do kterého byl vstup, pod vlivem situace, zdarma. Muzeum je rozloženo do jednotlivých budov, ze kterých se pevnost skládá a návštěvníka seznámí s pohnutou válečnou minulostí ostrova od dob féničanů až po současnost. I když se muzeum snaží být interaktivní, s výjimkou expozice o 2. světové válce je hlavním zdrojem informací psaný text na tabulích, než exponáty. Těch obsahuje museum pomálu. Koho ale baví historie a chce se dozvědět něco zajímavého, může v muzeu strávit klidně celé odpoledne, jako se to povedlo nám.

Budovy v pevnosti St. Elmo

Výhled z pevnosti St. Elmo

Tigny Point výhledem z trajektu mezi Valletou a Sliemou

7. den - Xemxija, Mellieha, vyhlídková linka 101, pláž Balluta Bay

Prvním bodem programu posledního celého dne na Maltě byla historická stezka v Xemxiji. Táhne se na kopci nad nikoli velkou obcí, jejíž hlavní problém tvoří hlavní tah mezi Buġibbou a Melliehou, který ji protíná podél pobřeží. Samotná Xemxija není zajímavá. Co stojí za pozornost je několik starověkých památek - římská cesta, která se odtud táhne až do Melliehy a hlavně punské včelíny, které díky tomu, že se do nich později pohřbívalo, zůstali zakonzervovány do současnosti. Je zde také několik punských hrobů a pozůstatky římských lázní, které se nám ale nepodařilo najít.

Výhled na St. Paul's Bay v Xemxiji

Punské včelýny v Xemxiji

Z Xemxiji jsme přejeli autobusem do Melliehy, kde jsme původně pomýšleli na návštěvu pláže. Davy lidí jedoucích směrem k pláží v Melliehe a valící se tmavé mraky na obloze nás přiměly od tohoto plánu upustit. V v centru Melliehy jsme tak pouze navštívili Svatyni panny Marie, která je postavena kolem fresky Madony, a jeskyni panny Marie, která je nedaleko od ní a která je vyzdobena dětskými oblečky, které jsou děkovnými dary rodičů za uzdravení svých dětí. Z Melliehy jsme se nevraceli zpět směrem na jih podél východního pobřeží ostrova, ale nasedli jsme na linku 101, která jede na Maltu až opuštěnou malebnou krajinou bez známek většího obydlení. V podstatě se jedná o vyhlídkovou jízdu maltskou krajinou. Projíždí pouze dvěma vesnicemi a končí u pláže Gnejna. Tu jsme navštívili již dříve, a tak jsme v Mgarru přestoupili na jiný autobus, který nás zavezl do Vallety.

Ve Valletě jsme přečkali déšť, který nás nakonec přeci dohnal, a nakoupili pár suvenýrů. Bylo nezbytné do obchodů, ať to byly obchody se suvenýry nebo supermarkety, nosit roušku a pokud byly hodně malé, byl omezován i počet osob v obchodě. Stejně tak se omezoval i počet lidí v autobuse. Byl_li autobus již příliš plně obsazen, řidič nejprve nechal lidi vystoupit a až poté nechal nastoupit takový počet lidí, kolik jich vystoupilo.

Trajektem jsme přejeli do Sliemy, ale nevydali jsme se k ubytování v Gziře, ale na druhou stranu. Prošli jsme na přímořskou promenádu, která vede až do St. Julians. V zálivu Balluta Bay u St. Julians se nachází malá písčitá pláž, kde jsme se ještě naposledy svlažili v mořské vodě. I když přes den na ní nemůže být příliš volného místa, v podvečer na ní bylo pouze pár lidí. Na městskou pláž je také nadmíru čistá.

St. Julians pohledem z Balluta Bay Beach

Balluta Bay Beach

Svatyně panny Marie z Melliehy

8. den - Lehce napínavý závěr cesty

Letadlo do Prahy mělo naplánovaný odlet na 9:10. Nakonec nás čekala lehce napínavá cesta, kdy náš autobus zůstal stát v koloně. Bylo to poprvé, kdy jsme na Maltě měli problém s dopravou - navzdory varování v průvodcích, doprava nám v předchozích dnech vždy jezdila na čas. Naštěstí kolona stála již jen kousek od letiště, tak jsme tam došli pěšky. Osobní prohlídka šla také velice rychle,takže jsme měli i čas prohlédnout si sortiment letištního WHSmith. Letadlo letělo na čas a v Praze přistálo s mírným předstihem.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 4 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 0 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Sylvi

Cestopis byl naposledy aktualizován 21. 5. 2022

Sylvi procestovala 26 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Severní Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

1 komentář

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Odi

před 5 lety

Ahoj, fajn cestopis. Za pár dní jedeme na Maltu, informace se nám budou hodit. Sice jsme tam už byli, ale v dnešní době je to trochu jiné. Obzvlášť mne zaujalo Hypogeum, o tom jsme vůbec neuvažovali, to opravdu bylo vždy beznadějně vyprodané. Teď se ale dle webu dají rezervovat vstupenky i na zítřek. Díky.