Maroko 2012

Úvodem

Výlet na sever Afriky byl onehdá vlastně spíše náhoda. Vybírali jsme s přítelkyní Janinou mezi třemi destinacemi. Nakonec jsem losoval a Maroko vyhrálo. V únoru 2012 jsme tedy začali zkoumat a rozhlížet se jak nejlépe cestu realizovat. Volba nakonec padla na regulérní zájezd, u mě dost nezvyklé, ale protože šlo o trip v páru a cena zájezdu byla velmi dobrá, neváhal jsem. Koncem března jsme měli zaplacený zájezd od Blue Style, který obsahoval zpáteční letenku Mnichov - Agadir + zpáteční jízdenku na autobus Praha - Mnichov, 8 nocí v 4* hotelu Best Western s polopenzí. Zbývalo dočkat se května a mohlo se vyrazit :-)

Cesta tam

Naše jinonické hnízdo opouštíme v pondělí 21.5. ve 22.30. Máme něco přes půl hodiny dostavit se k autobusu na Florenc. Velký kufr na kolečkách, který táhnu já a plná krosna, kterou nese Janina způsobil, že musíme z metra hodně máknout, aby nám hned první spoj neujel před očima. Naštěstí má bus od SA asi deset minut zpoždění a tak nakonec bez problému stíháme nasedat. Noční 5 ti hodinová jízda utekla a my vystupujeme ještě za tmy před letištní halou v Mnichově. Máme asi 3 hodiny do odletu. Různě se tak poflakujeme uvnitř i venku. Čekání nám zkrátí náhodné nalezení Iphonu a řešení této situace. V 10 odlétáme. 4 hodinky v letadle a jsme v cíli. Vystupujeme v Agadiru na místním miniletišti jehož architektura, okolní písek, horko a letištní tmavší personál i cestující v šátcích dávají jasné znamení, že jsme v Maroku. V takovém v jakém jsem dle průvodce čekal. Projdeme imigrační kontrolou, vyzvedneme kufry a se zastávkou v letištní směnárně se vydáváme hledat připravený transfér na hotel. Poloprázdným autobusem pak cca 20 minut projíždíme městem až před hotel. Na recepci si chvilku vzájemně procvičujeme angličtinu, než dostáváme klíče od pokoje. Hezké bydlení s měkkým letištěm a balkónkem do zahrady. Vybalíme, přeřizuji hodinky na čas, který považuji za správný a odcházíme na večeři. Samozřejmě se nacpeme interkontinentálním bufetem a pro dnešek už jen chvilka bazén a pak spát.

23.5.2012

O 6 té ranní s rozedníváním nás budí svolávání k modlitbám z minaretů agadirské mešity. V 7 už snídáme a potom se vydáváme uličkami z hotelu směrem k pláži. Cestou si uděláme procházku parkem a místní minizoo v níž třeba burákama krmíme muflony. V 11 uleháme na pláži. Poprvé mířím do vln. Velké vlnobití a docela studená voda. Ale tak už to tu bývá, ať je květen, červenec nebo říjen. Holt Atlantik. Nicméně na kratší hodinové řádění je to snesitelná záležitost. S vykukujícím sluncem i příjemná a osvěžující. Slunce, ale většinu dne nepálí na přímo, většinou je pod mrakem a úplné vedro pocitově mírní i větřík od oceánu. U vody tedy vydržíme celý den až do večera. Tyhle faktory plus moje odmítání opalovacích krémů, ale způsobují, že hned první den dovolené se vybarvuji jaksi do ruda. Po večeři už za tmy sedíme u bazénu a obličej a tělo mě začínají docela pálit. To asi bude noc :-)

24.5.2012

Ráno to není o moc lepší. Naopak. Po snídani volíme odpočinkový den ve stínu hotelové zahrady. Bazén, lehátka pod slunečníky, altán, kulečník a jiné radosti nás uspokojí na celý den. Až do večeře relaxujeme. Po večeři krátká procházka kol hotelu, kde alespoň v jednom z "butiků" zakoušíme pohodlnost místního šatstva. Hábit dobrej. Večer si u osvětleného bazénu otevíráme lahev meknéského bílého, lehce slavíme Džejny svátek, pozorujeme hejno zdivočených koček a vymýšlíme akčnější plány na další dny.

25.5.2015

Vstáváme tak, abychom stihli v pohodě posnídat, sbalit krosnu a přes město dojít na autobusové nádraží, kde nám v 11 odjíždí spoj do Marrakéše. Na recepci oznamujeme naší třídenní nepřítomnost a s hodinovou rezervou odcházíme. Našli jsme autobus, za 40 dirhamu (cca 100 kč) kupujeme lístek a hned vzápětí, k našemu údivu, odjíždíme. Tak alespoň bez čekání. Během 2 a půl hodinové cesty přes vyprahlý střed Maroka já fotím, Janička spí. Kolem poledne vystupujeme na autobusáku v Marrakéši. Večer předem bookovaný hotel Agdal, by měl být poblíž a tak než se shánět s mapou, stopujeme taxík. Chyba byla nedomluvit cenu a nechat se zbytečně vyvážet po okolí. Usměvavej taxikář nezapřel podnikatelského ducha a naúčtoval nám o 10 dirhamů víc než stál bus z Agadiru :/ Ale což, hádat se tu nehodláme. V hotelu praštím s báglem a jdeme se osvěžit do staršího, ale přesto hezķého bazénku ve dvoře. Nabíráme sil. Odpoledne zavelím k odchodu do města. Pár ulic od hotelu se ve stánku s výlety zastavujeme u letáku s vodopádem. Zítra bysme mohli a tak to bookneme. Další 2 km jdeme pěšky podél hlavní silnice s pro nás nepochopitelně komplikovaným provozem. Několik pruhů, míjí nás sem tam koňmi tažený kočár, desítky motorek a minibusů, stovky aut a dokonce oslí povoz během jedné minuty. O křižovatkách nemluvě, kdo netroubí nejede. Z tohoto chaosu unikáme zahradou Majorelle garden, přes kterou dojdeme až k minaretu Koutoubia tower. Po krátké pauze už je to jen pár desítek metrů na obrovské náměstí Djemaa el Fna. Na náměstí je živo. Trhy rozprostřené až do postranních uliček, cvičené opičky, břišní tanečnice, uspávači hadů a mnoho dalších zvláštností. 2 hodiny se procházíme tímto pulzujícím místem. V souku kupujeme lahvičku vzácného arganového oleje a pár gramů šafránu. Cenu jsme dle zvyků trochu okecali a první suvenýry už jsou v kabelce. Se stmíváním se rozezvučí minarety a jako na povel se náměstí se stánky se vším možným i nemožným vyměňují se stánky s jídlem a pitím. Rozloží se stoly, vybalí ovocné pulty a je připraveno na velkou hostinu. Této situace využijeme a dopřáváme si za krásné ceny to, na co máme chuť. Rýže s masovou směsí, šneci a extrémně dobrej pomerančovej fresh. Mňam menu. Po 9 náměstí opouštíme a podél původního městského opevnění dojdeme až před hotel. Uleháme.

26.5.2015

Ráno nás budí telefon z recepce. Prý na nás venku čeká řidič minibusu. Sebíháme dolů a na recepci kontrolujeme čas. ??? . Tak až teď nám dochází příčina různých zádrhelů jako byl odjezd autobusu, brzké stmívání, přebrané večeře v Agadiru, jež měly být od 18ti do 19 ti apod. 4 dny máme špatně nařízené hodinky!! :D Jej to mohlo dopadnout i blbě. Tak přeřizujeme, řidičovi se omlouváme a nastupujeme do dodávky k 5 ti členné výpravě. Krosíme to přes hodinu horskými silničkami až k prašnému parkovišti, kde vystupujeme. Ujímá se nás vyšší tmavší mladík v dresu Chealsy s průvodcovským průkazem na krku. Představuje se a vede nás cestičkami k vyhlídce na vodopády. Krása! Dál jdeme přes louku až k hliněnému domku. Zde žije berberské rodinka a my máme možnost poznat jak. Ženy pěstují a zpracovávají různé plodiny. Například i ten vzácný vývozní artikl - Argan oil. Muži se starají o ovce, kozy a osli. Děti si tak hrají. Jsme zváni do příbytku na čaj. Odměňujeme dětičky (já dávám propisky) a pokračujeme do údolí. Cestou mezi stromy nám nad hlavami cosi šustí. Průvodce připraven na tuto situaci, rozdává kousky pečiva každému z nás. Do minuty postupně ze stromů seskakuje tlupa opic. 15 minut naší bandu turistů svou přítomností hodně rozveseluje. Po pár desítkách metrech opouštíme lesní porost a ocitáme se na úpatí vodopádu Cascades d´Ouzoud. Pohled zdola na tento nejvyšší vodopád v Severní Africe je ohromující. Lodičkou se pak dostáváme až do jeho těsné blízkosti, což je ještě velkolepější. Všichni jsme rozesmátí i Arabka s obrovským objektivem, která to všechno točí a fotí. Na břehu nám fotky slibuje a tak dávám vizitku. Fotky dodneška emailem nepřišly. Ale nevadí. Bylo to skvělé. Zážitek si ještě zpestřím koupelí v chladné vodě pod vodopádem. Zbytek už na mě čeká a musíme jít. Cestou vzhůru je dřevěná chatrč sloužící jako restaurace. Objednáváme tajin (až 6 hodin ve speciálním hliněném hrnci dušená směs jehněčího a hovězího masa se zeleninou a brambory). V puse se každé sousto jen rozplývá. K tomu kola, fanta a i sem dostřikující voda z vodopádu. Aachh. Už je odpoledne, když dojdeme až nahoru zpět k parkovišti. Tady posledních pár fotek s vodopádem v pozadí, nanuk, tipování a loučení s průvodcem, jež každého zdraví jak umí - na nás volá : "Achoj" :-) Hodina a něco busíkem zpět až před hotel. Opět divoká jízda, ale ve zdraví vystupujeme před hotelem někdy kolem osmé večerní. Poblíž v potravinách nakupujeme nějaké salámy, sýry a pečivo a na hotelovém balkoně v plavkách za tmy vychutnáváme piknik a hlavně zážitky z toho dne.

27.5.2015

Dnes by jsme se měli vrátit zpět do Agadiru. Po raňajkách platím hotel a tentokrát pěšky odcházíme na autobusové nádraží . V Agadiru vystupujeme v poledne. Těsně před konečnou stanicí míjíme luxusní hotelové resorty mezi nimiž jsou kousky pouště s dunami. Sem bych chtěl jít večer. A míjíme i souk (oplocená tržnice). Sem půjdeme hned z autobusu. Na trzích je k dostání zase spousta věciček ze všech koutů Afriky. Ovšem zastavujeme se až u stánku s kořením a čajem. Mladík, podle všeho domorodec, nám ukazuje své speciality a nabízí lepší ceny. Také nám nabízí čaj v zázemí svého stánku. Přijímáme. Čaj je dobrý, něco nám vypráví a nechává nás podepsat se do knihy "turistů", v níž je už dost listů popsaných. Už jsme se zdrželi dost dlouho a navrhuji odchod. Místňák mě vybízí k pořízení fotky svého stánku, přičemž já budu venku a on s Janou uvnitř. Usmívá se, má Janinu po boku a něco huhlá. 'Foť to a to a to' . Za pár minut Janina cukne a jde ke mě. Rychlým krokem odchází, mávám a doběhnu ji. "Pojď rychle pryč" říká mi a naskakuje do tága před východem. S údivem poslouchám co si ten bastard v tom stánku během těch pár minut dovolil. Vzrušen krásnou blondýnou se neudržel a různě pod stánkem osahával mojí přítelkyni během toho, co jsem fotil. Užuž říkám taxikářovi, ať to otočí, že jedu zmrda srovnat, ale pomstu mi ještě zavčasu Janina rozmluví. Bůh ví, jak by to tam dopadlo, já cizinec na jejich území. Dorazíme tedy normálně na hotel, ale předchozími událostmi jsme rozhozeni a už nevymýšlíme na dnešní den žádnou akci. Až po večeři a po setmění jdeme na pláž, kde si vychutnáváme teplý romantický večer. Děláme si několik desítek fotek do společného alba a už uklidněni jdeme spát :-)

28.5.2015

Typické muslimské hlaholení z věže nás vyžene z postele. Po cestě na snídani se stavujeme na recepci a domlouváme si půl denní výlet za velbloudy. V 10 nás vyzvedává jeep a veze nás na velbloudí farmu za městem. Malý berberský velbloudář nám ukazuje našeho camela, pak nás na něj vysazuje a ještě než půjdeme na procházku, vytahuje zpod pláště mobil a vyřizuje si hovor. To je úsměvné. Dnes už je mobilní signál snad i na Sahaře. Nasazujeme rychlé tempo a asi po kilometru doklusáváme karavanu dalších asi 6ti kousků s turistama na hrbu. Společně karavana zastavuje až u řeky. Snažíme se zpozorovat plameňáky, fotíme a velbloudi nabírají sílu na cestu zpět. Po chvilce se opět s divokým pohybem i s námi na zádech velbloud zvedá. Náš vodič vyhecuje závod a s pokřikem 'Abibí,Abibí' (miláček) jasně vítězíme tento sprint. Pak už zpomalujeme a užíváme si pouště a hodinový pochod zpět na farmu. Poslechneme si ještě několik berberských písní a za bakšiš spokojeně farmu opouštíme. Vracíme se a je dobrý čas. Dneska tedy stihneme ty duny. Džejn se moc nechce, ale přemluvím ji. Možná tomu pomohla i zakoupená láhev vína :-) Jdeme podél pobřeží. Kousek od plné pláže jsem spatřil asi 200 metrů od břehu útesy vyčnívající z vody. Já tam vlézt prostě musím. Janina mi to rozmlouvá, už je z mojí akčnosti zřejmě docela otrávená. Tentokrát měla asi pravdu, že se na to mám vysrat. Slunce na ústupu a s tím spojený příliv prodloužil oněch 200 metrů ve vodě maximálně po ramena na cca 300 metrů v hluboké a neklidné vodě. Na kameny jsem vylezl, zamával do foťáku na břeh a zpět už jsem se ve vlnách zmítal o poznání hůř. Celkově riskantní akci na půl hodiny sledoval ze břehu nějaký týpek, který mě po tom co jsem vylezl z vody, razantně upozornil na ceduli, která zde vstup do oceánu zakazuje. Tak ale chtěl jsem to, mám to. Dojdeme další kilometr ve vlnách až k písečným dunám mezi resorty. Vybíhám první a zapadá slunce, když otevírám víno a oba usedáváme do písku. Chvíli na sebe necháme vítr foukat písek a upíjíme víno, než nás zpoza plotu vyhazuje strážný od kousek vzdáleného královského paláce. Zpět do hotelu jedeme taxíkem a po koupeli ulehneme k poslední noci.

29.5.2015

Poslední noc i poslední snídaně za námi. Transfer na letiště od hotelu nám odjíždí v 15.00. Máme čas. Dojdeme na kopec nad pláží, kde se nachází zřícenina pevnosti a nejlepší vyhlídka na město i na druhou stranu na serpentýny do Essaouiry. Ještě před sestupem zpět se fotíme za 5 dirhamů s pastevcem a malými kozičkami. U pláže procházíme rybím trhem. Pak do centra na trhy, kde utrácíme zbytek peněz za suvenýry, berberské sandále a tradiční marocký oběd v tradiční marocké restauraci. Ve 2 jsme na hotelu, balíme bagáž a už jen čekáme na letištní dopravu. Ve 4 nastupujeme do letadla a po 9 večer vystupujeme v Mnichově. Na letišti zevlíme do půlnoci, kdy odjíždí náš Student Agency autobus do Prahy. V autobuse dřímneme a už 30.5. v 6 ráno vystupujeme na Florenci. Metrem do Jinonic, shodíme batožinu, já vyrážím do práce a miláček si bere na starosti praní a vybalování.

Závěrem

Pro mě byl takový typ výletu novinkou. S holkou a se skoro celým servisem v ceně zájezdu. Ale užil jsem si ho moc. Oba jsme si ho užili a na nějaký čas to našemu vztahu i nám samotným prospělo. Pár zádrhelů i pár neshod bylo, ale to je myslím vždycky a s kýmkoliv. Salam alejkum :-)

P.S. 9.4.2015 při zapisování stati Maroko zjišťuji problém s externím harddiskem. Snad bude problém vyřešen a budou doplněny i videa.

více cestopisů, fotek a videí zde