Maroko ze severu na jih přes jarní prázdniny 2020

Úvod o plánech, letu a koronaviru.

Mise Maroko se mi podařila zaznamenat do cestopisu i díky preventivní karanténě po návratu do České republiky. Je to zároveň můj první cestopis, s kterým se podělím mimo okruh mých nejbližších přátel. Doufám, že můj cestopis pomůže s cestováním nejenom po Maroku, ale třeba dodá i odvahu pustit se do cestování s batohem na zádech bez cestovní agentury, protože se nejedná o nic složitého :)... samozřejmě, až pominou karanténní opatření a svět se dá opět do normálu.

Vyprávět budu za sebe, jmenuji se Lukáš, a své spolucestující, mou přítelkyni Šarlot a kamarády Lucku a Míru. Pár hodin před odletem dne 29.2. jsme ještě nevěděli/rozhodovali se, zda vůbec vyrazíme - koronavirus ve světě, vliv rodiny, možné zdravotní komplikace, práce atd. K tomu všemu nás čekal let z Norimberka v Německu s následným přestupem cca 8 hodin v rizikovém Bergamu v Itálii, ze kterého jsme navazovali na let do cílové destinace v Tangeru na severu Maroka. Překážku na straně našich zaměstnavatelů, krajské hygienické stanice či zdravotnických zařízení jsme nezaznamenali a vyhodnotili jsme, že poletíme. A jsme za to rádi.

Míra si čte v poušti. Vy si náš příběh můžete přečíst zde.

Plánování před cestou.

Ve zkratce: 4 osoby, 2 páry, 2 muži, 2 ženy, 1 týden (29.02.-07.03.2020), 3 lety s Ryanair, 1. let Norimberk - Bergamo, 2. let Bergamo - Tanger, 3. let Marrakech - Norimberk, parkování u letiště Airparks, příruční zavazadla 4 ks 40x20x25 cm a 2 ks 55x40x20 cm, 10kg, půjčení auta Dacia Sandero Stepway přes Majdoline Rent A Car Maroko, plánovaný rozpočet na osobu 13.000,- Kč (včetně letenek, pojištění, dopravy na/z letiště, parkování u letiště, půjčení auta, veškeré náklady na místě).

Čistý čas v Maroku představoval 6 a půl dne. Nás plán zněl: Tanger - Chefchaouen - Moulay Idriss - Meknes - Volubilis - Fés - Cédre Gouraud - Merzouga - Todra - Ait Ben Haddou - Ouarzazate - Haut Atlas - Ouzoud - Essaouira - Marrakech. Dost síla, ale z cest minulých a doposud načerpaných zkušeností, se nám plán jevil jako reálný. A plán byl splněn.

Místo za místem. Celkem jsme ujeli skoro 2200 km. Ze severu jsme jeli na jih k písečným dunám na hranicích s Alžírskem a poté pokračovali na západ k As-Sawíře.

Co s sebou? Minimalizmus.

Důležité věci: letenky, pojištění, itinerář, osobní doklady (OP, CP, ŘP + mezinárodní ŘP, kartička pojištěnce + kopie těchto dokladů), platební karta, hotovost (Eura).

Samozřejmě vzít také: peněženku, velký batoh, malý batoh (například brašna s foťákem, skládací batoh z Decathlonu), léky, dezinfekční gel, respirátor, mobilní telefon, GoPro HERO6 Black, hodinky Garmin (k tomu všemu nabíječky), magnet do auta na telefon s navigací, hygiena, rychleschnoucí ručník, průhledné obaly na kapaliny, kapesníčky, vlhčené ubrousky, čelovka, žvýkačky, jídlo na cestu... běžně bereme i PET lahev do letadla na vodu (prázdnou, aby prošla kontrolou), ale vzhledem k situaci jsme pili jen vodu balenou. Nebo také klapky na oči či špunty do uší, ale s tím já nemám problém, já zaspím vzlet i přistání :)...

Oblečení s sebou, které jsem měl alespoň já, včetně věcí na sobě: 3x trenky, 3x pár ponožek, 3x triko, 1x tepláky, 1x kalhoty s odepínajícími nohavicemi (kraťasy), 1x funkční mikina, 1x bunda, 1x plavky, 1x palestina, 1x sluneční brýle, 1x boty na trek (Adidas Terrex apod.)... Záleží však vždy na destinaci, každá země má svá specifika, též záleží na počasí. Plavky jsem protentokrát vůbec nepoužil. Na jiných dovolených přidávám ještě např. kraťasy (zde stačili kalhoto-kraťasy), kšiltovku (nebyla zde potřeba, slunce zase tak nedávalo) či malou skládací nepromokavou bundu (v Maroku nepršelo), ale to teď nebylo vůbec potřeba.

Den nultý.

Trip začal nultým dnem 29.2.2020 a to budíčkem v 02:00. Ve 02:30 mě a Šarlot vyzvedl náš spolucestující pár Lucka s Miroušem a nabrali jsme směr Plzeň - Norimberk. Cesta byla plynulá a bez obtíží. V Norimberku jsme využili předem rezervované parkoviště u letiště přes Airparks za 41 EUR. Sem jsme dojeli něco málo před 05:00. Probrali jsme spícího řidiče v dodávce a jeli přímo na letiště vybavení respirátory FFP3 nasazených na našich obličejích a dezinfekčními gely v kapsách.

Norimberské letiště bylo skoro prázdné a v našem letadle společnosti Ryanair při ranním vzletu v 07:20 do Bergama se nacházel počet cestujících co na rukou a nohou dopočítáš. Po příletu do Bergama v 08:35 nebyl provoz letiště a chování lidí nikterak ovlivněno, což v nás vyvolalo, že koronavir je snad jen v českých médiích... Situaci jsme však nepodceňovali a jako jedni z mála jsme se na letišti pohybovali s respirátory. Lépe řečeno, přečkávali jsme v ústraní.

Když byl svět ještě v pořádku, tak naším plánem byl mj. stihnout půldenní trip v Bergamu či Milánu, ale vzhledem k situaci jsme ani neopustili letiště a zůstali uvnitř. Navazující spoj nám letěl až v 17:25, ale zvládli jsme to i díky dostupné letištní wifi síti. Trochu mi mrzelo, že jsme s sebou neměli osvědčeného průvodce od Lonely Planet, to by potom byl čas užitý na 100%. Bavme se však o Maroku.

letiště Norimberk

let Norimberk - Bergamo

Tanger - večerní přílet, přenocování u letiště a pokračujeme.

Ve 20:10 jsme přistáli v Tangeru na letišti a v letištní hale na nás již čekal vyslanec od Majdoline Travel, který nám předal naše půjčené vozidlo Dacia Sandero Stepway. Auto na 7 dní nás vyšlo na 352 Euro a to včetně plného pojištění (díky tomu nebyla potřeba kreditní karta) a vrácení na letišti v Marrakech. Veškerá komunikace, předání a vrácení vozidla s uvedenou společností proběhlo bez problémů na jedničku. Dále jsme na letišti směnili či vybrali místní peníze a chtěli ještě koupit místní SIM kartu. Ta však nešla v tu chvíli na letišti sehnat (prostě nebyla). Nakonec jsme v dalších dnech s koupí SIM karty tak otáleli, že jsme si ji za celý pobyt nezakoupili a v Maroku se bez ní tak obešli. Pár chvil bylo, kdy bychom místní SIM kartu uvítali, ale zvládli jsme si poradit i bez ní.

Ubytování jsme měli kousek od letiště - Ibis budget Tanger. Ideální volba při večerním příletu. Ráno po snídani jsme vyrazili dále směr poznávání Maroka. Ubytování splnilo naše očekávání, s který jsme ho vybírali. Jako klady můžu zmínit čistotu, klid a personál. Snídaně standardní - dobrá. Parkování přímo před ubytováním na jejich parkovišti. Měli jsme jeden pokoj pro dva páry, takže jsme spali na dvoulůžkových palandách. Pokoj je malý, ale funkční a je potřeba počítat s blízkosti sprchy a toalety u postelí. Jak už bylo zvykem v Maroku, adresa ubytování není zcela přesná, ulice sedí, ale přesné místo zaznamenané na Bookingu ne.

Dacia Sandero Stepway

Dacia Sandero Stepway a naše parta

Ibis budget Tanger

Chefchaouen - modré město.

Den první. Naše první velká zastávka byla na tomto fotogenickém místě. Cesta z Tangeru, z kterého jsme vyjeli v 8 hodin ráno zabrala 2 hodiny a na místě nám stačily další 3 hodiny na pohodovou procházku modrými uličkami včetně občerstvení (parádní shawarma s hranolkami za 20 MAD, v přepočtu 50 Kč) a dovádění s papouchama. Ideální místo na parking jsme našli severně od starého města - 10 metrů od vstupu do něj. Okouzlující uličky nás zavedly až na náměstí, kde jsme měli asi nejlepší marockou whisky - to jest jejich mátový čaj, protože alkoholu neholdují. Převládá zde pohodová atmosféra i díky vřelým místním lidem a marockým jediům. Nejčastěji prezentovaným místem v Chefchaouen je ulička s květináči, která je běžně na internetu včetně dalších míst vytažena do sytě modré, ale ve skutečnosti je barva jemnější. Jinak okolí místa je též proslulé pěstováním konopí a prodejem hašiše, který nám byl však nabízen na vícero místech po Maroku.

Chefchaouen

Moulay Idriss - nejvýznamnější poutní místo v Maroku.

Zastávku zde jsme mohli uskutečnit díky času, který nám zbyl z návštěvy v Chefchaouen. Od sebe jsou tyto místa vzdáleny cca 3 hodiny cesty a bylo po trase k naší další zastávce. Cesta sem však nebyla jednoduchá, protože rychlostní limity se mění snad v každé zatáčce (20-40-60-80-100) a občas není lehké se zorientovat. Maroko je plné dopravních policistů, kteří měří rychlost a při této cestě změřili i nás. Na 60 jsme jeli 73. Naštěstí to spravily dvě nášivky Policie České republiky jako dárek pro místní policisty a odjeli jsme s domluvou. Ušetřili jsme tak 150 MAD (450 Kč). Na naše auto za jízdy ještě stihli zaútočit potulní psi, kteří vrazili do nárazníku jako by byli nesmrtelní... V Moulay Idriss jsme se stali atrakcí pro místní, protože jsme zde byli snad jediní turisté. Hned se nás ujal místní samozvaný průvodce a nešlo se ho zbavit. Nakonec jsme ho nechali zavést nás v nepřehledných uličkách k výhlídce na celé město v kopci a jeho dominantu - mausoleum (zelená střecha), do které mají přístup pouze muslimové, a vydělat tak místnímu nějaký drobák. Dali jsme si zde i náš první tažín - severoafrický pokrm v hliněné keramické nádobě, který jsme si oblíbili. Tradičním způsobem přípravy pokrmu je dušení a ohřívání nádoby nad dřevěným uhlím. Ve městě jsme strávili hodinku a půl a jeli dál do Meknes k přenocování - další hodinka a půl v autě. Cestou jsme viděli další kuriozitu a to nezvládnutí řízení řidiče jedoucího v protisměru proti nám, který lítal ze strany na stranu a šmíknul se nehezky o skálu u silnice... každopádně si z toho nic nedělal a bez zastavení jel dál. Jinak cesta byla klidná a vedla přes krásnou krajinu se všude přítomným dobytkem.

Moulay Idriss

Moulay Idriss - první tažín

Moulay Idriss - jídlo na náměstí

cestou

Meknes - jedno ze čtyř královských měst.

Zastávku zde jsme zvolili z důvodu vybrání úchvatného a netypického ubytování v Riad Mehdi Meknès i vzhledem k jeho strategické poloze naší cesty. Po příjezdu na místo jsme zjistili, že označení místa na Booking je nepřesné, ale to byl běžný problém i dalších ubytování v Maroku. Velké parkoviště je asi 200 metrů od ubytování, a to se naštěstí nacházelo jen několik desítek metrů dále, ještě více v zástavbě, než uváděl Booking. Uličky jsou úzké a jednotlivé domy jsou nalepeny u sebe. Je třeba se ptát místních, kteří dokáží pomoci. Riad hraje různými barvami a obdivuhodnou řemeslnou prací. Uvnitř je klid a několik pater vedoucích až na terasu, z které je vidět Meknés ze všech stran. Další den před snídání jsme ještě stihli navštívit nejzajímavější místa ve městě a to obrovitou bránu Bab Mansour a v tu chvíli prázdné náměstí El Hedim. Snídaně byla bohatá, personál starostlivý a pro nás všechny to byl opravdový zážitek. Polštáře byly povlečeny třpytivým potahem, díky kterému budete mít na chvíli třpytivé úplně vše. Dalším zjištěním pro nás bylo, že v Maroku mají všude kruhové objezdy.

jedny z mnoha zajímavých dveří v Meknes

uličky v Meknes

brána Bab Mansour

Riad Mehdi Meknès

Volubilis - ruiny bývalé římské metropole.

Den druhý po snídani jsme se vydali nasávat atmosféru právě sem. Historie tohoto místa je bohatá. Ve 3. století př. n. l. zde bylo fénické a poté kartágské obyvatelstvo, od 1. století n. l. začalo město růst pod Římskou nadvládou a to až do konce 3 století n. l., kdy padlo do rukou místních kmenů. Za tu dobu zde vzniklo spoustu významných staveb. Volubilis byl dále osídlen Berbery, Řeky, Židy a Syřany. V současné době z tohoto místa zůstalo jen málo a to především proto, že za vlády sultána Moulay Ismaila, který se chtěl vyrovnat králi Francie Ludvíku XIV., byl Volubilis zcela vyrabován a materiál ze zdejších staveb odebírán na stavbu megalomanských paláců v Meknes. Výhodou rozvalin je, že se můžete pohybovat kdekoliv chcete a to bez omezení.

Volubilis

Volubilis a čapí hnízdo

Volubilis

Fés - město kůží a nepřehledných uliček.

Nejstarší a nejvýznamnější královské město Maroka, největší středověké město na světě a nebo také Bagdád západu. Naše kroky vedly do části mediny Fés el-Bali, tedy do nejstarší části Fésu. Kromě dochovaných hradeb města byl zachován i tradiční způsob života. Medina je jeden velký labyrint, ve kterém jsme dost bloudili. Do zdejší koželužny, přesněji do prodejny s koženými výrobky a skvělým výhledem na Chouara Tannery, nás zavedl samozvaný průvodce. Tradičním způsobem z 11. století je zpracování a barvení kůže za pomocí holubího trusu a kravské moči, který přetrval doposud. K překrytí zápachu se přikládá máta k nosu. Dále v medině je možné vidět tradiční řemeslnou výrobu a nakoupit si hotové výrobky. Několikrát jsme zabloudili, ale kdo se neztratil ve Fésu, jakoby tu nebyl. Navigace s námi také nechtěla spolupracovat, tak se nás ujal cca 13ti letý klučina s docela slušnou angličtinou s tím, že ví kudy jít a má stejnou cestu. Postupně cestou posbíral další děti. Po nějaké chvíli jsme se od nich chtěli oddělit, a proto jsme koupili klukovi čokoládu, kterou odmítl s tím, že on není malé dítě a chce peníze. 20 dinárů mu bylo málo a vyžadoval papírové peníze nejen pro sebe, ale pro všechny další, co tam byly s ním a pro celou jeho početnou rodinu. To jsme odmítli a poté začal ze strany toho malého *píp* psychický nátlak a slovní útoky. Na tomto neznámém místě, v nejasných uličkách, začal mít člověk i obavy. Rázně jsme ukončili diskuzi a odešli. Vše dobře dopadlo :).

Zmínit si zaslouží i naše ubytování Le cèdre d'argent. Je to ráj v úzkých a nepřehledých uličkách. Prostředí je krásné, klidné a velice příjemné. Snídaně bohatá. Personál nám doporučil restaurant Darna v naší těsné blízkosti, kde jsme se úžasně navečeřili - vynikající tažín, naše první i poslední pivo a krásný výhled na celý Fés. Místo je kousek od turisty vyhledávané koželužny a trhů. Škoda, že v době našeho pobytu nebylo možné využít zdejší bazének (začátek března). Voda byla chladná a počasí nebylo zase takové, aby člověk toužil po zchlazení. Kousek je i velké parkoviště pro veřejnost, samozřejmě za poplatek místním pracantům.

Fés - Chouara Tannery

Le cèdre d'argent

restaurant Darna

Cèdre Gouraud Forest - kus zelené přírody.

Den třetí. Po snídani ve Fésu jsme vyrazili směr písečné duny v Merzouga. Cestu vzdálenou cca 500 km a více jak 7 hodin jsme si zpestřili zastávkou v přírodě na trase mezi Azrou a Ifrane - v cedrovém lese ležícím ve střední části Atlasu. Cesta sem nám zabrala ani ne hodinu a půl. Parádní příroda s jedinými cedrovými lesy v Africe a spoustou makaků bezocasých (též makak magot či makak berberský). Vzhledem ke skutečnosti, že jsme byli na místě jako jediná skupinka turistů, opice se ihned zaměřili na nás a jejich opičí šéfka se bez jakéhokoliv ostychu přiblížila k Lucce, skočila na ní a roztrhla jí pytlík s nakrájenou zeleninou pro ně. Kromě pozorování opic jsme ještě využili projížďku na koních a dostali se tak hlouběji do krásných lesů a luk. Člověk by dokázal na tomto místě strávit i více času, nebyl by zde problém ani se stanováním. V blízkém okolí se nachází dokonce bývalé francouzské lyžařské středisko.

Na místě jsme pobyli něco málo přes jednu hodinu a pokračovali dál, na naší nejdelší cestu autem. Tu jsme si zpříjemňovali občasnými zastávkami na zajímavých místech, které jsme náhodou potkávali po cestě. Za zmínku stojí říční koryto Oued Guigou (oued = řeka) pod městečkem Timahdite.

Nás však tlačil předem domluvený čas příjezdu do pouště na 18 hodinu, ke kterému jsme se snažili alespoň přiblížit. Občas jsme na to šlápli a bohužel v jednom úseku číhal dopravní policista na motorce a vyfotil nás. Po 5ti minutách jeho kolegové čekající u silnice zastavili naše auto a zde nám již policejní nášivky nepomohly. Stálo nás to 400 MAD (1.000 Kč) a jeli jsme dál s tím, že když přijedeme do pouště jen o hodinu později, bude to úspěch. To se povedlo a dokonce na nás na domluveném místě čekal i hostitel, s kterým jsme se neměli jak spojit a dát mu vědět (nepořizovali jsme si místní SIM kartu a naše zde nefungovaly). Přijeli jsme těsně přes západem slunce.

Cèdre Gouraud Forest

makak tzv. "nenažraný"

říční koryto Oued Guigou

projížďka na koni lesem

ona

Erg Chebbi - písečné duny.

Den čtvrtý... a také romantické ubytování v poušti v campu Luxury Bega Camp. Jedno ze dvou míst v Maroku, kde se lze dotknout písečné Sahary. Camp je na méně profláklé menší spodní poušti pod městečkem Merzouga, jedná se tak o místo bez jiných kempů v těsné blízkosti = ticho. Občas je možné zaslechnout řehtání velblouda, ale jinak je tu totální klid. K tomu všemu přátelský personál poskytující nadstandardní servis. Po několika chodové večeři jsme usedli u ohně k tradiční berberské hudební zábavě. Velký zážitek byla i ranní jízda na velbloudech do dun a na východ slunce. Na tomto místě "uprostřed" pouště se dá opět strávit vícero dnů a komfortně si odpočinout. Cena za hubičku, pro jednoho vše vyjde kolem jednoho litránku korun (cesta do/z pouště, 1 noc, polopenze, ranní jízda na velbloudech, ticho, nadstandartní služby...). Prostě toto je potřeba prožít :).

východ slunce v Erg Chebbi

stany v Luxury Bega Camp

okolí Luxury Bega Camp

berberská hudební zábava

Erg Chebbi na velbloudech

Gorges du Todra - soutěska ve východní části vysokého Atlasu.

Je součástí jedné z nejkrásnějších oáz v Maroku - oázy Tinerhir. Není tomu tak dlouho, co k soutěsce vede zpevněná cesta. Po cestě z Tinehiru se pár minut před soutěskou nachází restaurace Maison d'Hote Panorama Todra se super výhledem na oázu. Natrefili jsme na ní náhodou, ale určitě doporučujeme. Zároveň je možné se zde i ubytovat. Od soutěsky Todra lze pokračovat a projet další scenérie a dostat se třeba na další zajímavou soutěsku Dades, na kterou nám ale již nezbýval čas. Takže jsme se vrátili zpět do Tinerhiru a namířili si to směr Ait Ben Haddou, kde nás po několikahodinové cestě čekala noc u zdejšího ksaru. Nicméně nevím, jak jsme to dokázali, ale u soutěsky jsme okolo 16 hodiny byli skoro jediní návštěvníci. Až před naším odjezdem přijížděl autobus s důchodci. Takhle jsme to měli skoro vždy. Též je dobré navštěvovat místa brzo ráno, než přijedou organizované zájezdy - autobusy s důchodci. Jo a ještě k té soutěsce, jsou to prostě dvě vysoké skály a mezi nimi silnice, na které je několik prodejců s koberci a dalšími výrobky, díky kterým bohužel toto místo přichází o svou jedinečnost.

soutěska Todra

oáza Tinerhir

výhled z restaurace Maison d'Hote Panorama Todra

Ait Ben Haddou - jedinečný ksar známý též z filmů.

Den pátý. Co jsou ksary? Opevněná města vznikající u oáz či vodních toků. A že jich v Maroku je. Pro výstavbu se používaly nepálené cihly z červeného jílu, díky čemu stavby barevně zapadají do své krajiny. I z toho důvodu jsou tato místa využívána v kinematografii při natáčení historických filmů. Právě Ait Ben Haddou se objevil ve filmech jako Království nebeské, Lawrence z Arábie, Ježíš Nazaretský, Mumie, Gladiátor, Princ z Persie či Hra o trůny.

Ubytování pro nenáročné jsme měli v těsné blízkosti ksaru na druhé straně řeky. Guest house fibule dor však disponuje terasou s famózním výhledem na celý ksar, kde proběhla i snídaně při východu slunce. Výhodou bylo i parkoviště přímo na pozemku ubytování.

Jeden z prodejců ve ksaru s námi chtěl vyměnit naše triko s českým motivem (které jsme neměli) za tradiční triko z krámu. Asi sběratel. U jiného prodejce jsem pro změnu usmlouval triko za pětinovou cenu, než před tím nadhodnotil, tak se toho taky nebojte, chtít cenu několikanásobně nižší. Smlouvat, smlouvat a smlouvat. Dokonce mi půjčil i jejich tradiční berberský oděv - dželaba. Málem jsem si ho koupil, prý bych byl ve své zemi unikát, povídal prodejce.

ksar Ait Ben Haddou

snídaně s výhledem na ksar

tradiční berberský oděv

Ouarzazate - filmové město.

Po prohlídce Ait Ben Haddou jsme se vydali do 30 km vzdáleného Ouarzazate. Zde jsme navštívili jeden z filmových ateliérů - Studio Atlas. V rozlehlém areálu jsou více i méně známá místa z různých filmů. Dominantou jsou kulisy Kleopatry a Království nebeského. Ale místní stáje a psí rodina za to také stála. Město samotné je na místní poměry velmi moderní. Nachází se zde i hodně luxusních hotelů, ale řada z nich je prý nedostavěna, protože město nenaplnilo státní předpoklad turistického rozvoje. Každopádně v centru se dá dobře a levně najíst v místních restauracích s umělohmotnými židlemi. Za nás doporučuji Snack Ouadoud s tradičními pokrmy, který se nachází u mešity Masuda Wazzkaitih na hlavní silnici Mohammed V. Dnešní den nekončí. Po Ait Ben Haddou a Ouarzazate se přesouváme přes ne vždy zpevněné cesty, skrz pohoří Vysoký Atlas směr vodopády Ouzoud, kde trávíme noc.

Studio Atlas - kulisy

Studio Atlas

Studio Atlas - stáje

Vysoký Atlas - přejezd pohořím.

...po silnici R 307 z Ouzazate až k vodopádům Ouzoud. Cestu dlouhou 5 hodin jsme nalezli podle navigace Google a byla námi vyhodnocena jako sjízdná. Místy cesta nebyla úplně v nejlepším stavu, a báli jsme se, že může být nějaký úsek utržen či zasypán sutí. Naštěstí se toto nenaplnilo a s občasnou couravou jízdou jsme pohoří projeli bez újmy. Po cestě jsme míjeli hezké vyhlídky a tradiční berberské vesnice či berberská obydlí v horách. Místní děti nám mávaly a skoro skákali pod naše auto. Mimo to nám ukazovaly rukou pohyb směrem k puse, jako by si říkaly o jídlo. Ale těžko říct, zda jsou naučení od jiných turistů, kteří jim dávají věci nebo prostě žebrají a chtějí jen peníze. Občas se totiž stalo, že po projetí kolem nich, nám ukázaly "fakáče" nebo jeden malý klučina po našem autě hodil kamenem. Není to ojedinělé, že děti v Maroku jsou vlezlé, hrají na city a přitom vás vzápětí dokážou poslat do "kamsi". Tento přejezd byl pro nás nutný a dlouhý, ale příroda kolem nás za to stála.

Vysoký Atlas

Ouzoud - vodopády Uzúd v oblasti Vysokého Atlasu.

Den šestý. Vodopády celkem měří 110 m a jeho nejdelší stupeň má 75 m. Vzhledem k tomu, že vodopády jsou jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Maroku, vyrazili jsme k nim brzo ráno (spíš dopoledne) před příjezdem potencionálních zájezdových autobusů. A zadařilo se, zase jsme zde byli sami. Vodopády jsme obešli celé dokola. Zprvu jsme šli po vzdálenější straně, kde jsme zastihli právě se probouzející opice. Dole u vodopádů jsme opice nepotkali, ale to bylo spíše tím, že dolů sebíhají až déle při příjezdu davů turistů, protože když jsme se vrátili opět nahoru, opice zde už nebyly. No a k vodopádům se začaly sjíždět první autobusy. Jsou to mrchy vypočítavý a jedou na čas - ty opice. Z Ouzoudu jsme vyjeli do přístavního města Essaouira. Při projíždění města Attaouia jsme natrefili na Cafe restaurant Baba pro místňáky, kde jsme si za pár kačáků pošmákli na skvělém tažínu. Tato restaurace nám jídlo nachystala v rekordním čase, což rozbilo dosavadní mýty o dlouhé přípravě jídla v Maroku.

vodopády Uzúd

Essaouira - či As-Sawíra.

Den sedmý. Přístavní město na západním pobřeží u severního atlantského oceánu. Příjemné místo i na strávení vícero dnů. Lákavé historické centrum a opevnění, rozmanité trhy (hodně jsme zde nakoupili), tradiční přístav, velké množství racků, rybí trhy (dobře a rozmanitě jsme se najedli), rozsáhlé pláže... na druhou stranu na začátku března v době naší přítomnosti byl silný vítr a v oceánu se nedalo koupat, to ale nebyl hlavní cíl naší cesty. Toto místo doporučuji všemi deseti, stojí za návštěvu.

Přenocování jsme zvolili v riadu Dar Ness. Ten má útulné pokoje a nádhernou terasu. Škoda jen, že v době našeho pobytu foukal silný vítr a tak jsme nemohli terasu využít pro klidné posezení. Vynikající bohatá snídaně. Perfektní personál. Lokalita u všeho důležitého ve městě (historické centrum, trhy, přístav, parkoviště). Cesta k ubytování vede přes temný tunel, ve kterém v době našeho pobytu docházelo ke stavebním pracím a cesta byla špinavá a zabahněná. Označení místa na Bookingu je přesné, což taky nebylo vždy zvykem.

Cestou z As-Sawíry na Marrakech jsme u silnice potkali několik stromů, na kterých byly "nalezlé" kozy. Zdá se to jako veliká kuriozita, ale jedná se o tahák na turisty. Pasáčci přes žebřík obloží strom kozami a pro jistotu ty, které jsou nízko a hrozí, že by mohly seskočit, přivážou její kopyto k větvi drátem.

západ slunce v Essaouira

Essaouira a jeden z jejich početných obyvatel

pes, který je na lodi, nekouše

opět racek

rybí trhy

rybí trhy a už se nám to pomalu nosí

Marrakech - poslední zastávka před odletem.

Opět jedno z královských měst, které jsme navštívili. Díky naspořenému času v As-Sawíře se nám podařilo uskutečnit ještě jednu zastávku a to právě zde - alespoň na dvě hodiny. Cesta sem nám zabrala 3 hodiny včetně pauzy u stromů s kozami. Marrakech je velké město, takže s tím je spjatý i dopravní chaos. Navigace s námi opět nechtěla spolupracovat a nacházela nám cesty, které ve skutečnosti nebyly průjezdné. Naším cílem bylo náměstí Jemma el Fna, u kterého jsme našli parkoviště připomínající tetris (poznali jsme při odjezdu). Na náměstí je dost pochybných lidí, ale také levný a skvělý tažín (Snack El yasini) či čerstvé džusy. A nebo taky sem tam nějaká kobra. Po 16 hodině, když jsme opouštěli náměstí, místní teprve začínali stavět vyhlášené trhy. Náš výlet jsme zakončili fotkou s marockými policisty a odjeli na 20 minut blízké letiště, kde jsme odevzdali auto a čekali na odlet. I když máte online check-in, je třeba se odbavit a mít vytisknuté letenky - přes to vlak nejede! Nakonec měl náš let zpoždění, takže odlet místo v 19:35 proběhl až ve 23:30.

náměstí Jemma el Fna

tažín v Snack El yasini

místní přátelský policista

čekání na letišti Marrakech

a máme tu zpoždění odletu

Shrnutí.

Maroko předčilo naše očekávání. Určitě bychom se do této země ještě vrátili a to nejenom kvůli vynikajícímu tažínu, krásné keramice, úžasné přírodě, ale i kvůli dalším místům, které se nám protentokrát na itinerář nevešly. Nečekali jsme, že je zde tolik zelené přírody a krásných věcí :)

Rezervace ubytování se osvědčila přes Booking.com, ani mě nenapadlo jet na blind a někde shánět ubytování. Přece jenom přejezdy byly dlouhé a ubytování jsme brali jako opravdové místo odpočinku a nechtěli jsme se zatěžovat sháněním, kde schovat hlavu, na poslední chvíli. Před cestou jsme měli zarezervovaná 3 první ubytování, další ubytování jsme měli předběžně vybrána, ale rezervaci samotnou jsme provedli až v průběhu cesty, kdybychom například změnili plán trasy.

Dodržujte rychlost, dopravní policisté jsou opravdu všude. Kontroly samotné proběhly bez problémů, když zjistili, že neumíme francouzsky nebo že jsme z České republiky, pustili nás hned dál.

Jídlo a Maroko? Ano, to jde opravdu k sobě. Jezte, jezte a jezte. Tažín lze udělat na vícero způsobů, zkuste všechny. Čerstvé džusy jsou také skvělé. A i snídaně v našich ubytováních byly bohaté a nápadité. Mňam.

Ze suvenýrů se dá pořídit opravdu mnoho věcí. Například tažín - nádobu na přípravu tažínu, která stojí oproti ceně v České republice pakatel. Nebo zdobenou keramiku, kterou jsme za směšné částky objevili v As-Sawíře (doma při užívání keramika začala praskat - naštěstí ale jen zvukově, zatím). Určitě nezapomeňte na marockou whisky - čaj. Dále si lze přivést za pěkný peníz kožené výrobky, deky, koberce nebo kávu, která nás ale při domácí přípravě neoslnila (neoslnila nás ani v Maroku, ale třeba jsme jen natrefili na špatná místa). Jo a nezapomeňte na koření na tažín, to je jasné :).

Jaké peníze mít s sebou? Měli jsme dostatek eur a na místě byla možnost tyto směnit přímo na letišti nebo si vybrat z bankomatu místní měnu - marocké dirhamy. Na hodně místech se dalo platit nejenom dirhamy, ale i eury. V obchodních řetězcích jsme platili platební kartou.

Na začátku jsem uváděl, že celkový rozpočet jsme měli stanovený na 13.000,- Kč pro osobu. V průběhu dovolené si zapisuji veškeré výdaje pro zpětnou kontrolu, a myslel jsem si, že tento limit překročíme... nepřekročili, a ještě pár stovek nám zbylo k dobru. V ničem jsme se neomezovali, jen jsme používali hlavu a vše si krásně sedlo. Ke všemu teď řeším s leteckou společností Ryanair nárok ve výši 400 EUR na osobu za zpožděný let v rámci nařízení EU 261. Takže když to vyjde, a zatím Ryanair komunikuje bez problému, můžete si náklady na celou dovolenou spočítat již sami :)... // doplnění: Ryanair plnil bez problémů, včas a v plné výši, takže toto poznávání nás vyšlo každého do 3.000,- Kč ;)

K výdajům na ubytování bych dodal, že jedno ubytování nás vyšlo v rozmezí od 900 Kč do 1600 Kč pro všechny 4 osoby (kromě ubytování v poušti za 2400 Kč). V průměru tedy cca 350 Kč na jednu osobu za jedno ubytování včetně snídaně (v poušti i včetně večeře). V několika případech jsme platili za parkování a daň z ubytování (jsou to drobné). Některá ubytování však nemají své parkoviště, protože jsou v zástavbě, tedy je nutné počítat s parkováním na blízkých velkých parkovištích, kde se platí 2-3 Eur (dle místa) místním výběrčím.

Průměrné výdaje na osobu na místě: půjčení auta včetně full pojištění 2200 Kč (8800 Kč), palivo 680 Kč (celkem 2720 Kč, ujeto 2176 km), jídlo a pití 2000 Kč, jízda v písečných dunách na velbloudech na východ slunce 450 Kč, jízda na koni v cedrových lesích 250 Kč, vstup Studio Atlas 250 Kč, pokuta za rychlost 250 Kč (celkem byla za 1000 Kč)... :)

Průměrné výdaje na osobu před letem: letenka na 3 lety s Ryanair s větším příručním zavazadlem do páru za 2400 Kč (9600 Kč), pojištění 160 Kč, palivo a doprava vlastním autem na letiště do Norimberku 200 Kč (800 Kč), parkování na letišti v Norimberku 270 Kč (1080 Kč).

I vzhledem dodržování základních hygienických návyků jsme dovolenou zvládli bez újmy. Následnou preventivní karanténu jsme zodpovědně dodrželi, zdraví jsme měli pevné a už se těšíme, až se opět dostane život do normálních kolejí a budeme opět moct poznávat další krásy, které nám svět nabízí.

Tak se držte, buďte ohleduplní k ostatním a vše bude zase dobré ;)

Další fotografie z našeho putování Marokem a z jiných zemí k dispozici na https://www.instagram.com/lukas_tip/.

Marrakech 2020

suvenýry

krásná keramika - praská, ale zatím drží :)

Pokud jste to dočetli až sem, tak to tedy klobouk dolů a děkuji za Váš zájem. Brzy snad napočtenou :)

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 6 x Velmi praktické!

📷 6 x Krásné fotky!

😂 2 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 9 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Lukas Rei

Cestopis byl naposledy aktualizován 24. 8. 2020

Lukas Rei procestoval 23 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

divan

před 5 lety

Za pár dní jsem měl odlétat na Maltu, v květnu do Číny, atd. O cestování si v současné situaci můžeme všichni jen číst. A každý pěkný a zajímavý cestopis potěší - díky za ten Tvůj.

Michala M.

před 5 lety

Díky za cestopis! Krásné fotky. Taky jsme Maroko ještě teď na jaře dali (ačkoliv to zpětně nepovažuji vzhledem k situaci za "moudré" rozhodnutí :). Klobouk dolů, co všechno jste za ten týden stihli! :)