Martinik - Francie s nádechem Karibiku

Už delší dobu jsme s manželem plánovali, že se v zimě pojedeme ohřát k moři. Mojí podmínkou byly krásné dlouhé pláže s bílým pískem a kýčovitými palmami, jeho jediným přáním bylo, abychom se jenom neváleli. A když v květnu 2023 padla akce na letenky z Paříže na Martinik za 6 275 Kč, bylo rozhodnuto.

Nakonec jsme s trochou hledání zvolili termín během volna mezi Vánoci a Novým rokem, a s celkovou cenou 7 675 Kč na osobu jsme letenky koupili a nezbylo, než se pár měsíců těšit na odlet. Ještě bylo potřeba pořešit cestu do Paříže, do které jsou během svátků letenky dražší, ale stejně se nám podařilo ulovit zpáteční letenku za 3 930 Kč, což jsme vyhodnotili jako přijatelnou cenu.

Ubytování jsme se rozhodli hledat přes airbnb - Martinik není úplně destinace resortových dovolenkářů, takže je naprosto běžné bydlet v apartmánu s kuchyňkou, a tam si alespoň některé jídlo vařit sám. Po pročítání cestopisů (kterých jsme v češtině našli jako šafránu, takže pročítáme spíš francouzské blogy), nakonec volíme 4 ubytovací destinace, abychom moc nepřejížděli a neztráceli čas na cestě. Prvních pár dnů stráváme v Sainte - Luce, poté se přemístíme na dvě noci do Le Carbet, pokračovat budeme do La Trinité, a celou dovolenou zakončíme v Sainte - Anne na nejznámějších plážích Martiniku. Dále si ještě dopředu bookujeme půjčení auta, které není nejlevnější položkou v rozpočtu, ale chceme mít pohodlí a svobodu kdykoliv si kamkoliv dojet. Volíme raději i připojištění skla a větší pojištění se spoluúčastí 400 EUR (bez pojištění je 800 EUR, spoluúčast se dává zároveň i jako záloha při půjčení). Volíme půjčovnu Jumbo Car, kterou moc doporučujeme, dostali jsme auto, co jsme si objednali (Suzuki Swift s automatickou převodovkou) a s půjčením ani vrácením není žádný problém.

28. 12. odlet a celý den a noc v Paříži

Ranní let v 6:30 do Paříže na CDG, pro dopravu do centra volíme RER, který je rychlý a pohodlný. Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli koupit si celodenní jízdenku na Navigo Easy, které vlastníme už z minulých návštěv Paříže, všech pět zón (CDG je zóna 5), nás vyjde na 18,10 EUR. Pro porovnání, jenom jízdenka z CDG do centra na RER stojí 12,10 EUR. Na jednu noc jsme zvolili hotel se snídaní Lucien et Marinette kousek od Gare de l´Est, zejména kvůli možnosti úschovy zavazadel a výhodné poloze pro cestu na letiště Orly.

Paříž máme prochozenou křížem krážem z našich minulých návštěv, proto tedy volíme tour de naše oblíbená místa. Začínáme klidnou procházkou na Père Lachaise, pokračujeme do Latinské čvrti, přes Pont des Arts k Louvre až do Galerii Lafayette, na mojí oblíbenou vyhlídku z terasy tohoto nákupního centra. Lidí je tady víc než dost, kde jsou ty časy, kdy to ještě nebylo tak profláklé místo! Večer zakončujeme v oblíbené restauraci Bouillon République na pravé cibulačce a crème brûlée.

29. 12. let na Martinik

Hned ráno míříme směr letiště Orly, volíme cestu linkou 7 metra na stanici Villejuif-Louis Aragon, kde pokračujeme tramvají číslo 7 na terminál 4. Pro tuto cestu vám stačí pouze dvě jízdenky ticket t+, jednu použijete pro cestu metrem a jednu pro cestu tramvají. Jedná se o nejlevnější a i poměrně pohodlnou variantu, jak se dostat na letiště za cca 70 minut.

Na letišti nás čekají obrovské fronty na odbavení zavazadel (připlatili jsme si jedno odbavené zavadlo, protože si plánujeme dovézt rumové suvenýry), a i přesto, že jsme měli skoro 3 hodiny do odletu, jen tak tak stíháme boarding. Štěstí nám dneska přálo a vyhráváme sedačky u exitu, takže se radujeme z hodně místa na nohy. Těch 9 hodin bude hned snesitelnějších. Měla jsem za to, že Air Caraibes je nízkonákladovka, kde nemůžu očekávat vůbec nic, tedy jsme se jako správní češi vybavili svačinkama na palubu, hodně pitím, protože přece nám nic za tak málo peněz nedají! Příjemným překvapením bylo jak jídlo (svačina i večeře), neomezené nápoje, poměrně dobrý výběr filmů i her, deka, polštář, spací maska i ponožky. Byli jsme fakt mile překvapeni a let nám skvěle utekl.

Po příletu musíme projít pasovou kontrolou, ale jelikož jsme stále v EU, stačí ukázat občanku, vyzvedáváme kufr a před letištní budovou už čeká shuttle bus společnosti Jumbo car, přes kterou si půjčujeme auto. Během 5 minut, kdy jen podepíšeme předávací protokol, stojíme u našeho Suzuki Swift v automatu, do map dáváme první ubytování, do kterého máme jet 30 minut...a na hodinu se zasekáváme v koloně, protože kolem Fort de France jsou ve špiččce příšerné kolony. Velkou výhodou je, že jsme v EU, a tedy můžeme neomezeně volat i používat data stejně jako doma. Zastavujeme ještě v Carrefour, kde mají úplně stejný sortiment jako ve Francii, jen ty ceny ještě trošku vyšší. Za tmy přijíždíme do našeho prvního bytu, který je součástí rezidence, kde máme vyhrazené parkovací stání, a pořádně unavení padáme do postele.

30 12. první válecí den

První celý den na dovče máme v plánu jediné - vyvalit se na pláž a pořádně si odpočinout. Kousek od ubytování máme Anse Figuier, kde je málo lidí, zázemí v podobě záchodů i creperie, kde dělají skvělé palačinky. Celý den se jen opalujeme, koupeme v příjemně teplém moři, a kocháme se pohledy na všudepřítomné palmy. Večer jedeme do obchodu, abychom si nakoupili zásoby na další dny, kdy bude zavřeno (protože Silvestr a Nový rok).

Anse Figuier

31. 12. Silvestr na pláži

Ani dnes se nám nechce nikam jet, takže se opět vyvalíme na Anse Figuier. Dnes je tady podstatně více lidí, ale primárně se jedná o francouzské seniory, kteří tady dle mé domněnky mají chatičku, na kterou si z Francie zaletí a na pár dní se tady ohřejou. Davida už nebaví pouze ležet, proto k večeru přejíždíme na pláž Le Diamant, ale jsou tam docela vlny, proto se opět vracíme na "naší" pláž, kde trávíme i silvestrovské oslavy s ciderem a šuměním moře.

Le Diamant

"naše" pláž

1. 1. Nový rok na Anse Dufour

Pokud platí "jak na Nový rok, tak po celý rok", vůbec by mi to nevadilo. Ráno trávíme opět na pláži, poté sedáme do auta a jedeme se kouknout do městečka Les Anses-d'Arlet, kde je fotogenické molo s kostelem. Všude je strašně mrtvo, což jsme čekali, jedeme ještě na pláž Anse Dufour, kde je tmavý písek a také moc hezké koupání.

Les Anses-d'Arlet

cesta na Anse Dufour

Anse Dufour

2. 1. přesun na západ ostrova a rumérie Depaz

Jelikož máme krásnou pláž - Anse Mabouyas kousek od ubytování a chceme si jí ještě užít, až do check out jsme na ní. Pak už nás čeká přesun do druhého ubytování, konkrétně do Le Carbet na západě ostrova. Po cestě dokupujeme nějaké potraviny a pak už se setkáváme s naším hostitelem v jeho krásném domku v kopcích s výhledem na moře. Máme k dispozici pokoj s vlastní koupelnou i kuchyňkou, Laurent mluví pouze francouzsky, ale je moc milý a snaží se vyslovovat, takže se na všem domlouváme a ještě nám dává i tipy, kam se vydat. Jelikož v dalších dnech máme v plánu cestovat, volíme odpočinkovější program - vydáváme se do vesničky Morne Rouge, která je nádherně uložená v horách. Našim cílem je ale rumérie Depaz, která je opravdu krásná, neboť se jedná o zámeček s výhledem na Mt. Pelée. Na prohlídku s výkladem o výrobě rumu jsme si vybrali jiné místo, ale tady navštěvujeme alespoň prodejnu, kde mají velký výběr a rádi vám dají ochutnat (a k nákupu přibalí i alkoholtester :) Večer trávíme na Plage du Coin, kde je trošku studenější voda, ale koupání je i tak parádní.

Morne Rouge

Depaz

pohled na Mt. Pelée

3. 1. pokus o výstup na Mt. Pelée, návštěva Fort de France, Jardin de Balata

Vstáváme už v 6:30, protože máme v plánu výšlap na sopku Mt. Pelée. Doporučuje se jít co nejdříve nejen kvůli teplu, ale i kvůli tarantulím, které se tam údajně v odpoledních hodinách ve velkém pohybují. Dá se vyjet k Le Refuge de L'aileron, kde je parkoviště a začíná tam značená 7 km trasa na sopku a zpět, bohužel stejnou cestou. Když začínáme stoupat k parkovišti, začíná pršet a padá hustá mlha. Nechceme se hned vzdát, proto se vydáváme na cestu, ale po 5 minutách přijde takovej slejvák, že se otáčíme a běžíme zpátky do auta. Takhle se ještě 2x vypravíme a zase vrátíme, načež se domlouváme, že zítra zkusíme túru znovu a dnešní den využijeme k jiným aktivitám. Jelikož se docela ochladilo, rozhodneme se navštívit hlavní město Fort de France - míříme primárně na trh, kde kupujeme plno koření a banánových džemů, pokračujeme ke knihovně Schoelcher, katedrále St. Louis, do parku La Savane a k pevnosti St. Louise, kde nás ale zase dohání déšť, takže se jdeme opět schovat do auta. Jinak, v centru Fort de France je problém s parkováním, my měli štěstí na poslední místo na parkovišti kousek od pevnosti, bylo ale kolem 10 ráno, večer, když to ve městě žije to bude hodně komplikované. Ve špičkách je kolem hlavního města hodně kolon, zkuste si tedy cestu naplánovat tak, abyste se jim vyhli.

Naší další dnešní zastávkou je Presbytère catholique du Sacré-Coeur, dle popisu na některých blozích údajně kopie Sacré-Coeur v Paříži. No, posuďte sami :-)

Martinik je sám o sobě botanická zahrada, ale rozhodli jsme se navštívit i Jardin de Balata za 16 EUR na osobu. Hned u vchodu můžete pozorovat kolibříky, projdete se po "stezce v korunách stromů", prohlídnete si mnoho krásných rostlin, které jinde neuvidíte. Zahrada byla opravdu hezky udržovaná, v okolí jsou obchůdky i bistra, ideální zastávka na 2 hodiny přes největší vedro.

Po cestě na ubytování se ještě jednou zastavujeme v rumérii Depaz, kde přikupujeme další dvě lahve rumu, protože jsme včera večer zjistili, že lahev, která tady stojí 13 EUR vyjde v Čechách na 1200 Kč. Ano, připlatit si odbavené zavadlo se opravdu vyplatí :) A ptáte-li se, jak je to vlastně s dovozem tvrdého alkoholu z takové dálky, Martinik je Francie, takže je to převoz mezi zeměmi EU, tedy omezen na 10 l na osobu. Objemově bychom tedy mohli dovézt rum celé širší rodině, jen váha jedné 0,7 l lahve je kolem 1,3 kg, tak pozor na nadváhu zavazadla.

Jsme už poměrně unavení, tak dneska vynecháváme i koupání a jedeme rovnou na naše ubytování, kde si vychutnáváme západ slunce s ciderem ve skleničce z našeho balkonu.

takhle dobře jsme viděli Mt. Pelée

Sacré-Coeur

knihovna ve Fort de France

Fort de France

Jardin de Balata

4. 1. Anse Céron a rumérie Saint James

Jelikož náš včerejší pokus o výstup na Mt. Pelée byl neúspěšný, zkoušíme to znovu, ale ani dnes nám počasí nepřeje. Leje jako z konve a je příšerná mlha. Pokračujeme tedy na pláž s černým pískem Anse Céron, ale i tady prší a cesta k ní je plná bláta, do kterého si se Suzuki Swift úplně netroufáme, takže měníme plán, přemisťujeme se na východ a už před obědem procházíme rumérii Saint James. Mají tady moc hezky udělané muzeum rumu, kam nás pustí zadarmo a my se tak můžeme seznámit s historií i současnou výrobou rumu. Pak už míříme do městečka La Trinité. Tam nastává komplikace s hledáním našeho airbnb. Zaznačení v mapě je úplně jinde, než se byt reálně nachází. Ubytovatel neumí ani slovo anglicky, já sice mluvím trošku francouzsky, ale on má strašně divný přízvuk, takže mu rozumím každé 10 slovo a nejsme schopni se domluvit. Několikrát si voláme, on se nás snaží navigovat, ale já vážně nerozumím a dochází mi trpělivost. Nakonec mu napíšu sms, že stojíme u pojišťovny Allianz a ať tam pro nás prostě dojde. Po asi půl hodině přijíždí pan hostitel, který nás dovede do ubytování. Nakonec se ukázalo, že jsme byli o dvě ulice dál, a i přesto, že jsme procházeli okolí, ubytování nebylo na airbnb vyfocené z venku, takže jsme neměli žádný záchytný bod. Když vidím dům, chápu, proč se nikdo nechlubí jeho fotkou - z jedné strany trosky zbouraného domu, omítka žádná, vážně nic moc. Jak následně zjišťujeme, celkově se tam nachází 6 bytů, ale v tomto termínu jsme jediní, kdo je tam ubytovaný, tak pak jen v noci doufám, že nás nikdo nepřijde vykrást :) Byt je jinak celkem fajn, až na plíseň v koupelně, nedoporučila bych ho dál, ale přežít se to dalo, obzvlášť s našim stylem užívání bytu - najíst se, umýt a spát. Večer děláme nákup a plánujeme výlet na druhý den.

Anse Céron

Saint James

5. 1. Presqu'île de la Caravelle

Budí nás ranní sluníčko, chvilku si zaplaveme na pláži přes cestu od ubytování a po snídani vyrážíme na výběžek ostrova na túru Presqu'île de la Caravelle. Auto necháváme na parkovišti kousek od Château Dubuc a vyrážíme směr Phare de la Caravelle. Jde se lesem, poměrně po rovině. Horší část začiná od majáku, kdy už se jde po útesech, je to pořád nahoru a dolů, slunce pálí a voda pomalu dochází. Výhledy jsou ale fantastické a stojí za každý upocený kilometr. Poslední část cesty vede mezi stromy, kde je strašně bláta, protože předchozí dny i tady pršelo. Jsme teda strašně špinaví, ale po cestě je stále na co koukat. Nejvíce si užíváme propletené mangrovníky.

Po cca. 9,5 km a 3 hodinách na cestě vidíme náš cíl, a to Château Dubuc. Po kratším odpočinku si kupujeme vstupenku i na hrad, dostáváme audioguide, kterého mají i v angličtině a vydáváme se prozkoumat zříceninu tohoto hradu. Dozvídáme se, jak se tady dřív žilo, kde skladovali cukrovou třinu i hotové rumy a určitě doporučujeme udělat si tuto zastávku. Jinak, jednalo se o poměrně dobře značenou trasu, velkou výhodou je, že se jedná o okruh, což pro někoho, kdo nesnáší chození stejnou cestou zpět, jako já, je velké plus. Pár záchytných bodů jsem si dala i do mapy.cz, které jsem měla jako pojistku, že jdeme správně.

No a co jiného dělat po půldenním chození, než se na druhou část dne vyvalit na pláž? Volíme Plage de l'Autre Bord a i přesto, že je na ní hodně řas si tohle povalování pořádně užijeme.

Presqu'île de la Caravelle

6. 1. Pointe Rouge, Musée De La Banane a rumérie Habitation Clément

Na výběžku poloostrova chceme udělat ještě jeden krátký okruh po plážích s červeným/oranžovým pískem. Proto hned ráno vyrážíme na Pointe Rouge, což je 3,5 km procházka, kterou jdeme ale skoro dvě hodiny, protože přístup na pláže je poměrně obtížný - jde se lesem, kde je strašně bláta a cesta dost klouže. Pohledy jsou ale opět krásné a já oceňuji, že se dá jít jinou cestou zpátky. Na parkovišti, kde jsme nechali auto, je sice mapa okruhu, ale po cestě nebylo skoro žádné značení, proto doporučuji hodit si trasu do mapy.cz a orientovat se podle toho. Po procházce vyrážíme do Tombolo, odkud se dá dojít na Îlet Sainte-Marie. Je to zajímavé tím, že se k ostrůvku dá dojít jen v určité období po písečném výběžku, kde se "potkávají" vlny z obou stran a rozestupují se, abyste mohli projít.

Pointe Rouge

Îlet Sainte-Marie

Jelikož je čas oběda, míříme na banánovou plantáž k Musée De La Banane, kde je k vidění banánová plantáž a je tam hlavně restaurace La Bananeraie, kde mají různé banánové speciality. Nejdřív procházíme muzeum, kde se dozvídáme o tom, jak rostou banány, jaké jsou druhy, kam všude se z Martiniku dovážejí, poté ochutnáváme a porovnáváme mezi několika druhy, procházíme plantážemi, a tuto banánovou exkurzi zakončujeme v restauraci na banánové degustaci, kdy vyzkoušíme banánový salát, smažené banány banánové lassagne, banánovou kaši a pak různé sladkosti. Je fakt zajímavé, jak některé druhy banánů chutnají slaně jako zelenina. Vedle restaurace je i obchod, kde můžete nakoupit vše od sušených banánů, po banánovou hořčici či marmeládu.

Musée De La Banane

Zlatým hřebem dnešního dne je ale návštěva rumérie Habitation Clément, kterou jsme si vybrali pro prohlídku i s degustací. Nejdříve procházíme nádherně upravenými zahradami, ve kterých jsou umístěná různá umělecká díla - sochy a jiné instalace. Okolní prostředí je naprosto nádherné, a pomalu zapadající slunce dodává této procházce na atmosféře. Přes pole s cukrovou třtinou se přesouváme do části, kde můžeme nahlédnout do skladů, kde mají různě staré rumy v sudech. Ta vůně dřeva spolu s rumem je neskutečná! Přesouváme se k typickému kreolskému domku, který si můžeme prohlédnout i zevnitř - no co si budeme, umím si tady představit žít. V areálu se nachází také galerie s moderním uměním, kterou samozřejmě také nevynecháváme. Mám moc ráda, když se propojuje business s uměním, a této rumérii to dodává další plusové body, proč navštívit zrovna jí. Další část prohlídky je věnovaná samotné výrobě rumu, kdy si prohlížíme dříve používané stroje a seznamujeme se s celým procesem. Prohlídku zakončujeme na ochutnávce rumů, kdy nejdříve zkoušíme "punče", aneb různé příchutě tlamolepů. pokračujeme přes slabší rumy až k těm několika letým a pořádně výrazným. Nakupujeme i několik lahví s sebou domů, ale ceny tady jsou velmi podobné jako v supermarketu (kde mátě občas šanci narazit i na nějakou akci). David koštoval jen velmi decentně, takže se po chvíli vydáváme na cestu do našeho ubytování. Je už úplná tma, na cestě moc aut není, a my zjišťujeme, že našemu Swiftu vůbec nesvítí dálková světla. Obzvlášť do zatáček se jedná opravdu o dobrodružnou jízdu, kdy skoro nic nevidíme a tedy se spíš řídíme podle nakreslené trasy v navigaaci a přisvěcujeme si mlhovkama...

Habitation Clément

7. 1. Grande terre a Plage des Salines.

Loučíme se s východní částí ostrova a vyrážíme vstříc posledním dnům, které chceme věnovat odpočinku. Po ceště zastavujeme v Kréyol market, kde nakupujeme plno typických martinických produktů - banánové marmelády, chipsy, chutney, sušenky, a také různé druhy koření. Pak už přijíždíme do našeho posledního ubytování, kde nás vítá moc milá Catherine, máme mini byteček v rezidenci i s bazénem, plusem je, že je kousek autem od nejznámější pláže ostrova. Zbytek dne už trávíme právě na oněch plážích - Grande terre a Plage des Salines.

Grande terre

8. 1. Plage des Salines.

Poslední celý den na Martiniku trávíme na pláži Plage des Salines, pijeme kokosy, hrajeme hry a blbneme ve vlnách. Kvůli nim je moře špinavější, ale z pláže jsme fakt nadšení - dlouhá, čistá, plno palem, pod kterými se skryjete před sluncem, na začátku se stánky a obchůdky, ale když jdete dál, je tam božský klid. Jelikož se jedná asi o nejznámější pláž, s parkováním to bylo trošku komplikovanější, zaparkovali jsme asi až půl kilometru od pláže. Když jsme viděli situaci na parkovišti, báli jsme se, aby tam nebylo přelidněno, ale opravdu je to tam obrovské a krásně se to rozprostře.

Plage des Salines

9. 1. cesta do Evropy

Loučíme se s ubytkem, zastavujeme se v supermarketu pro poslední suvenýry a pokračujeme na poslední koupání, na pláž kterou jsme si nejvíc oblíbili, a to Anse Figuier, kde si zároveň děláme i piknik a užíváme si posledních slunečních paprsků. Po cestě na letiště zastavujeme na benzince, protože auto musí být umyté i vysáté. Bohužel nejsme jediní, kteří se rozhodli umývat auto až po cestě na letiště, všude jsou tedy strašné fronty na myčku i vysavač a my začínáme být trošku nervózní, abychom vše stihli. Komplikace nastává na hned dvou benzinkách, kde nám řeknou, že pro použití myčky musíme mít nějakou předplacenou kartu, na kterou si nahrajete peníze a až pak můžete do myčky. Všichni mluví pouze francouzsky a tváří se, že není možné nám takovou kartu vystavit. Zkouším se domluvit se straším manželským párem, který kartu vlastní, jestli by nám jí nemohli půjčit, ale také jsou v časovém presu. Nervozita stoupá, čas odletu se blíží, a my máme stále špinavé auto. Nakonec riskujeme poslední variantu a to je samoobslužná myčka přímo na letišti. Fronta postupuje poměrně rychle, za 5 EUR se nám podaří poměrně slušně auto vysát, a za dalších 10 EUR i umýt. S velkým zpožděním vezeme auto k vrácení, trochu se bojíme, aby nám byla vrácena i záloha, protože našeho Swifta vracíme s mírně promáčklými dveřmi. K našemu překvapení ale obhlídka vráceného auta zaměstnancem půjčovny trvá asi půl minuty, a my najednou stojíme s papírem v ruce, že je všechno okey a depozit nám bude vrácen. A ano opravdu, do 24 hodin jsme měli peníze zpět. Půjčovnu Jumbo Car tedy moc doporučujeme. Na letišti nefunguje klimatizace a opět je obrovská fronta na odbavení i security check, ale v tu chvíli jsme rádi, že všechno dobře dopadlo a že už snad v pořádku odletíme. Let odléta s dvouhodinovým zpožděním, ale máme pro sebe 4 sedačky, takže se můžeme i trochu natáhnout.

10. 1. pár hodin v Paříži

Celkem svěží se budíme během přistání v Paříži, a i přesto, že zažíváme teplotní šok, nechce se nám sedět na letišti a čekat 8 hodin na náš let do Prahy. Proto kupujeme lístek na tramvaj a metro, a míříme do centra Paříže alespoň na krátkou procházku. Hlavním cílem je restaurace La Jacobine s nejlepší cibulačkou, poté se jenom tak touláme, a jelikož na nás už padá únava, docela s velkým předstihem jedeme zpět na Orly, kde už z posledních sil sedáme do letadla a probouzíme se v Praze. A teď už hezky zpátky do reality. I když na tomto návratu je pozitivní, že jen dva dny jdeme do práce, a už v pátek míříme sice na chvilku, ale i tak, do Londýna!

Martinik jsme neměli na bucket listu, byla to jen souhra náhod, čti levných letenek. Tahle dovolená měla ale všechno - odpočinek na nádherných plážích, koupání v čistém, tak akorát teplém moři, výlety po skoro nedotknuté přírodě, dobré jídlo i pití, no prostě kombinace, kterou máme rádi.

Jako velké plus vidíme hlavně to, že jste sice v Karibiku, ale máte tam veškerý komfort, na který jsme zvyklí z Evropy. Obchody s potravinami jako ve Francii, zdravotnictví na vysoké úrovni, stejné dopravní předpisy, stejně příšerné řidiče jako ve Francii. Asi to není úplně ráj dobrodruhů, ale my si dovolenou užijeme hlavně když se cítíme dobře a nemusíme se stresovat. A jo, teče tam pitná voda - my jsme z ní vařili, ale na pití jsme si pro jistotu, a teda i kvůli chuti, kupovali balenou.

Celkové náklady na dvě osoby nás vyšly na 93 020 Kč, níže trochu podrobněji:

7 860 Kč - letenka Praha - Paříž - Praha
15 350 Kč - letenka Paříž - Fort de France - Paříž
4 600 Kč - odbavený kufr
2 900 Kč - ubytování Paříž
16 780 Kč - ubytování Martinik
18 270 Kč - půjčení auta
2 210 Kč - benzín
25 050 Kč - jídlo, vstupy, rumy, suvenýry, MHD včetně vstupů a jídla i v Paříži

Přehnaně jsme nerozhazovali, ale ani nešetřili. Dopřáli jsme si na co jsme měli chuť, šli jsme se podívat kam jsme chtěli, užívali jsme si francouzský cider, víno i rum. Ano, hodně jsme si vařili, protože za a) je to s mojí bezlepkovou dietou komplikovanější a za b) nespatřujeme potěchu v pečeném kuřeti s rýží za 20 EUR. Kreolská kuchyně není moc pestrá, tedy jsme neměli ani pocit, že bychom o moc přicházeli, když jsme se každý den nestravovali venku. Určitě by se dalo ušetřit na půjčení auta - my jsme zvolili pohodlí, ale po ostrově jezdí i autobusy. Minimálně na dny, kdy jsme se jen váleli, by postačilo vzít si taxík na pláž, který by určitě vyšel levněji, než celodenní půjčení auta, půjčovny byly po celém ostrově, takže by nebyl ani problém s nějakým přerušovaným půjčováním.

Jeli bychom znovu? Určitě ne příští rok, ale třeba za pár let. Je to destinace, u které nemáme ten pocit, že se musíme nutně vrátit, ale nikdy neříkej nikdy. Určitě nás to ale nalákalo na další francouzské zámořské departementy, protože kombinace exotiky a přitom staré dobré Francie nám prostě vyhovuje. Vedlejší ostrov Guadeloupe budeme mít asi podvědomně v hledáčku, kdyby náhodou byla nějaká akční letenka.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 4 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 3 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala tereza_mik

Cestopis byl naposledy aktualizován 2024-10-08T21:09:11+02:00

tereza_mik procestovala 41 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

3 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

aldadol

před měs

Děkuji za cestopis, třeba se tam taky mrkneme, až budou nějaké pěkné letenky.

Michal Zhor

před měs

Zkuste odlovit letenku z Londýna na Svatou Lucii s TUI UK a na Martinik se dostanete trajektem. Snad mi ráno ten trajekt pojede a třeba přidám pár fotek z obou ostrovů.

Michal Zhor

před měs

Trajekt ze Svaté Lucie na Martinik a zpět zcela bez problémů. Původně jsem měl být na Martiniku pouze dva dny, ale cca týden před akcí mi zaslali mail, že zpáteční trajekt nepojede večer, ale až druhý den v poledne. Vyhovovalo mi to, ale určitě bych doporučil mít zrušitelné ubytování a alternativy. Horší jsou ale protesty na Martiniku, které se odehrávaly zejména na velkých kruhových objezdech hlavních silnic (hořící kontejnery a pneumatiky, zátarasy ze sloupů a poskakující rebelové), díky jejich ataku letiště bylo zrušeno několik letů. Od 21:00 do 5:00 zákaz vycházení, vyplnili nějaké obchody a zapálili pár domům Holt co se ve Francii naučíš, to doma použiješ .... neklidné karibské mladí. Objížďky hlavních silnic nemusí být zrovna snadný terén! Aktuálně to není destinace pro každého a když už se tam budete vyskytovat, tak doporučuji dojet do přístavu či k letišti na noc předem, dojezd na poslední chvíli v odpoledních hodinách je velký adrenalin a to zejména z důvodu, že to na Svatou Lucii nelétá vzduchem a musíte sázet na trajekt. Pro inspiraci trek pro arachnofobiky: https://www.michalzhor.cz/2024/1...martiniku/