Menorca kabrioletem

Menorca je ve stínu svých sester Mallorca a Ibiza. Naštěstí pro ni.

Letošní rok pro mě začal první nemocenskou v životě a ten měsíc doma jsem neustále koukala na blogy s cestopisy, videa s inspiracemi a weby s tipy na levné letenky. Ne že bych to nedělala posledních deset let, ale jak si tak člověk v únoru leží, ani se nehne, tak víc potřebuje světlo na konci tunelu. Narazila jsem (na cestujlevne) na neodolatelnou nabídku Swiss na Menorcu s přestupem v Curychu. Sice si tak jako říkám, že po Evropě nemají přestupy smysl, finanční stránka věci mě stejně přesvědčí. Hurááá bookujeme a můžeme chystat a plánovat. Tedy já 🙈 Klasicky jsem před dovolenou projela asi tisíc zdrojů a snažila jsem se jít trochu mimo těch "must visit" z každého průvodce.

Cesta tam proběhla velice příjemně. Sice mě Swiss před cestou asi vinou nějakého erroru nechal dvakrát zaplatit za výběr sedaček na poslední segment cesty, a také se mi prvně stalo, že boarding pass po online checkinu prostě nepřišel na mail ani v appce, respektive pro mě ano, ale pro mého drahého ne (šlo vyřešit jednoduše na letišti), ale tak jako dokonalé to prostě být nemohlo 🙏

Po příletu vyzvedáváme půjčené auto. Loni jsme Mallorcu projeli s Fiátkem 500, letos se drahý rozhodl, že by chtěl tuhle nákupní tašku ještě vylepšit a bereme verzi se stahovací střechou. Čeká na nás autíčko lehce zahnojené, ale tak aspoň vidíme, že není třeba si lámat hlavu s precizním pucováním poslední den návratu před letem. Půjčení s recordgorentals je také na místě extra rychlé (objednáno předem) a frčíme se ubytovat, najíst a spát. Zvolili jsme dvě různá ubytování - prvních pár dní strávíme v 3* hotelu v "letovisku" Punta Prima a posledních pár dní máme apartmán v Cala Morell. Takže jihovýchod a severozápad.

1.den - Fort Marlborough, rozbouřené moře a průzkum okolí

Menorcou prošly různé kultury a i v novověku byla vlastněna chvíli Británií, chvíli Francií a Španělsko si ji už udrželo. Po Británii zde zůstaly nejen stopy koloniální architektury v hlavním městě, ale také menší pevnost Marlborough, která byla posledním místem britské nadvlády. Leží trochu ve stínu protilehlé Mola Fortress, svojí španělské protivnice. Obě pevnosti se nachází u hrdla mahonského přístavu, který měly pevnosti za úkol bránit. Pro nás byla britská pevnost jasnou volbou kvůli dostupnosti z našeho ubytka - nemuseli jsme objet celý přístav. (On je totiž Mahon snad nejhlubší přírodní přístav, má cca 5 km. )

Zaplatili jsme si i za audio průvodce (vstup 3 Eur + průvodce 6 Eur /os.), což výrazně doporučuji - kromě klasického výkladu je ten přístroj také interaktivní během prohlídky i s okolím. Celá trasa není nijak náročná a je na ní 18 zastavení s výkladem jak v tunelech, tak i venku. My jsme jeli hned brzy ráno (ostatně tak jsme jeli na většinu výletů, abychom se pak částečně vyhnuli vedru) a byli jsme zde úplně sami. Akorát když jsme končili prohlídku, přišla jedna rodinka. Celkově se člověk dozví úvod do historie ostrova, jak o něj státy válčili, také něco z vojenské strategie i praktické stránky života zde.

Spoiler: fakt poslouchejte, audio průvodce dává testík, který se nedá přeskočit🤣

Fort Marlborough

Nakoupili jsme nějaké pečivo a šunky v supermarketu a po výletě jsme se vydali na pokojovou siestu. Jediné, co se dá vytknout našemu hotelu, je absence minibaru nebo miniledničky. Ale tak holt jsme ty super sýry a uzeniny museli sníst k obědu no 🙄 Po vydatném odpočinku v rámci dodržování místních zvyků siesty jsme zašli na nedalekou pláž, kde jsme se vrhali do vln plných chaluh (to byl jediný den, kdy moře bylo lehce neklidné a to tmavě modré barvy). Přeci jen nějaké pochůzky po pobřeží a promenádě byly příjemnější podvečer.

Maják Aire

Kotvy všude

2.den - Illa del Rei

Vyrážíme opět hned po snídani, tentokrát do hlavního města Mahon / Mao. Cílem je promenáda a hlavně malý ostrůvek Illa del Rei, který toho na malinkém prostoru skrývá dosti. Parkujeme Fiátka na prvním větším parkovišti po příjezdu do dvacetitisícového města a jdeme křivolakými uličkami směrem k vyhlídce na přístav a pak směrem dolů k přívozu. Přístav je opravdu dlouhý a voda je v něm nádherně čistá.

Na ostrůvek jsem předem zabookovala dopravu - jezdí tam tak nějak pravidelně člun dedikovaný pouze sem. Ostrůvek není součástí žádné z masových prohlídek po přístavu, lze se sem tak dostat pouze tímto člunem jednou za hodinu. Obousměrný lístek stojí 10 Eur na osobu. Na Illa del Rei se usadila švýcarská galerie Hauser and Wirth, která pořádá umělecké akce, výstavy a také prohlídky zdarma (je třeba sledovat na webu, kdy a v jakém jazyce se konají). Na prohlídku galerie v AJ jsem nám udělala dvě rezervace, ale přidávali se i lidé, kteří zrovna vystoupili z trajektu, takže to asi nebude potřeba. Kromě galerie je na ostrově také stará nemocnice pro vojáky. Tu začali místní po desetiletích chátrání sami rekonstruovat a je v krásném stavu. Ta také pořádá prohlídky (každý den jiný jazyk), ale nám to s anglicky mluvícími prohlídkami nevyšlo. Bohužel samostatně do nemocnice zatím nepouštějí.

My jsme si tedy prošli se zapálenou průvodkyní obě výstavy a dozvěděli se od ní také právě o historii rekonstrukce tohoto místa a obecně o jeho historii. Kromě několika klimatizovaných budov s výstavami se na ostrově nachází několik soch sem dovezených, které je radost hledat, a také zde žije několik druhů plazů a ptáků. Na tak malé rozloze je opravdu dlouho co objevovat. Je zde jedno pítko, jinak lze nápoje a jídlo zakoupit pouze v jedné restauraci, kam jsme se na pozdní oběd také vydali. Úlovek dne + jako dezert pomerančová zmrzlina ve zmrzlém pomeranči. Naprosto geniální věc. Prostě zmrzlý pomeranč za 8 Eur.

Perlička: Po příchodu k autu jsme našli na stěračem liebesbrief od místní policie. Stálo tam, že jsme dali zaplacený parkovací tiket za okno rubovou stranou a že tím pádem to on při kontrole neviděl jako uhrazené a měl by nám dát pokutu. Ale že nám jí nedá, jen nám to chce vysvětlit.

Illa del Rei

Illa del Rei - venkovní socha

Illa del Rei - prostě pomeranč

Illa del Rei

Illa del Rei - nemocnice

3.den - jižní pláže

Tak na tento den jsem se opravdu těšila a rovnou jsem věděla, že zde padne i největší částka. Ale prostě jsem musela ❤ Na jednom z velkých (v poměru k Menorce) letovisek jsme si na 4 hodiny půjčili člun, který jsme si sami řídili kolem pláží jižního pobřeží. Byl to první můj vyřešený výlet - bookovala jsem člun už v dubnu. Platila jsem ihned 100 Eur, na místě pak 170 Eur doplatek + 100 Eur vratná kauce. Vybrala jsem si minorboats, společností kolem celého ostrova je však více a také pronajímají individuální majitelé. Dávejte si pozor, co všechno ten pronájem obsahuje - hlavně na položky palivo a pojištění, ať vás pak neodrbou na dalších poplatcích. Také si dávejte pozor na typ člunu! Sin titulacion - neboli bez řidičáku na lodě - ten si půjčíte i bez kapitánských zkoušek. Jinak si půjčujete člun i s kapitánem a za toho se platí zvlášť.

Začali jsme v letovisku Cala Galdana. Určitě je to jedno z těch velkých, v místních poměrech. Na Menorce se totiž nesmí stavět budovy vyšší než 3 patra, tady ještě někde z osmdesátek pár vyšších hotelů stojí. Rozhodně tohle bylo to nejrušnější místo z celé dovolené. Ale nebudeme tu trávit celý den, jen dopoledne, protože půjčení máme na odpoledne. Půjčení člunu šlo raz dva a vyrážíme. Prvních pár vlnek jsem se bála, že nás to otočí, ale po chvilce je ze mě už ostřílená mořská vlčice. Teda v mém případě spíš mořská vačice 🤣 Za ty 4 hodiny se dá objet poměrně dost z jižního pobřeží, my jsme stihli tak polovinu, ale o to víc času jsme tam strávili. Teda já v té vodě. Jako první míříme na Cala Mitjana (tam prostě Janča musí) a hned vedle ní Cala Mitjaneta. Tam si vyzkouším hupsnutí z lodi a nález zase zpět. Pak se vydáme na Cala Trebalúger - za mě naprosto hidden gem. Zatímco třeba Cala Galdana, Mitjana, Mitjaneta, Cala Macarella + Macarelleta (kterými končíme náš exkurz) jsou v každém průvodci, tahle není tolik známá a kvůli obtížnější dostupnosti na souši zde ani není tolik lidí. Krásná, za mě naprosto krásná. Přísahám že i ta voda byla jemnější. Tady jsem se placatěla dost dlouho, i jsem doplavala až na pláž prostě krása. Ani se nebudu rozepisovat o všech odstínech modré za tento den. Prostě wow.

Pokud máte čas: Ke všem těmto plážím se dá dostat také po souši, více či méně jednodušší trasou od parkovišť nebo stanic autobusů, ale člověk musí být připraven, že si cestou nese všechno sebou a všechno si také odnese. Pláže jsou přírodní a nenajdete na nich kiosky, kolikrát ani koše atd.

Cala Galdana

Cala Mitjana

Cala Trebalúger

Cala Macarella

moře

4.den - Lithica + přesun

Nastává den přesunu z jihovýchodu na severozápad. Bohužel tento den je vedro. Jako takhle - jsme ve středomoří v červenci, ale tahle středa je fakt pekelná. Bohužel proto, že jsem naplánovala návštěvu bývalého lomu a tam to vedro ještě více vynikne. Vstup do Lithica je údajně možné zakoupit za 7 Eur pro nerezidenty pouze online, jelikož do lomu pouští pouze omezený počet osob a parkoviště má limitované kapacity (to se mi obecně na Menorce líbí - když je parkoviště plné, pošle vás hlídač do háje a nemáte šanci se dostat třeba na pláž. My jsme s parkováním vůbec neměli problém, jen v Cala Galdana to už v 10:30 bylo hooodně nařachané)

Přesto jsme tam chodili skoro dvě hodinky. Je to opravdu zajímavé místo - rekultivovaný bývalý kamenolom. Místo vhodné pro děti, jelikož se zde nachází hned několik různých bludišť. Také pár menších vodních ploch a pár druhů zahrad - každé místo má svou magii. Ale je prostě vedro. Klenotem je určitě kamenné bludiště (viz fotky), tam se vyblbne do sytosti každý. Vedle bludiště se ještě nachází obrovská plocha pro koncerty a kulturní akce. Zkrátka skvěle vydařená rekultivace.

Pravda dne: Aneb jak řekl můj drahý - Lom pěkný, je to zajímavý a člověk se tu projde... ale je to tak na říjen.

Pak ještě jedeme do Lidlu něco málo pokoupit a ubytovat se. Je opravdu vedro a nic moc už během odpoledne nestíháme. Já jsem se ještě podvečer pokusila projít se po okolí, ale tak po 20ti minutách jsem to vzdala. Snad bude zítra líp.

Lithica

5.den - Museu de Binissuès

Je asi o půl stupně méně, ale dusno menší, takže vyrážíme vesele za dalším poznáním. Za cíl jsem vybrala muzeum Binissues, hlavně kvůli nabízené demonstraci tradiční metody výroby sýra. Také tady musím přiznat třetího člena naší výpravy - je to Tchořimír Skunkovič alias Tchoř Skunsen Bezkladivoun, pro přátele Tchóřa, jehož snem je navštívit Miami, protože po vyslechnutí písně od Willa Smithe si je jistý, že tam žijí holky čimpunkové. Tchóřovi jsme tedy tvrdili, že se nachází na promenádě v Miami 🙄🦨

Muzeum je zasazené do lehce členité krajiny a už z dálky zdraví krásnou žlutou barvou(okolo jen zeleň a žádná budova na dohled). Zahrada je zde taková dost vysušená, ale pěkná a drží tvar. Výhled také moc krásný, zato zápach krav a kravinců už tak moc ne. Ale je vidět (a cítit), že jsme skutečně v natur výrobně sýra. Samo muzeum má několik částí - výstavu motýlů, můr, hub, škorpionů, zkamenělin apod. (tedy všeho, co se dá připíchnout do sbírky), dále také je zde zrekonstruované celé patro místností z dob minulých podle francouzské nebo britské módy (kdy tato farma sloužila jako letní sídlo významné menorské rodiny), venku se pak nachází výstava tradičních farmářských nástrojů a ještě tam byla jedna část domu, kam nás ale nepustili, protože tam zrovna místní TV natáčela rozhovory s politiky.

Po prohlídce všech zajímavostí vevnitř jsme se přesunuli na nádvoří, kde paní recepční / prodavačka suvenýrů / průvodkyně / sýrařka chystá demonstraci výroby sýra. Sama výroba přes dřevo je zajímavá, ale paní přidává tak 200%. Neskutečný závan energie a vtipu. Pak jsme se s ní bavili ještě a paní, stejně jako spousta dalších menorčanů, ovládá hned několik jazyků a ráda se učí. Nás překvapila slovem motýl 🦋 My jsme ji naučili slovo houba - můžete jí někdo další vyzkoušet. Nepamatuji si, kolik stálo jen vstupné, ale s demonstrací a vydatnou ochutnávkou sýra 10 Eur / osoba.

Podvečer jsme se pak prošli z vršku z našeho apartmánu až dolu k pláži na Cala Morell, kde jsme se okoupali. Pláž je taková drsnější než v prvním letovisku Punta Prima a má svoje kouzlo. Sama plážička je spíše malá, okolo na útesech jsou však koupací platformy, takže místa dosti a člověk si může zařádit. Navíc je zde půjčovna paddle boardů a malá centrála vodních sportů. My jsme vytáhli šnorchl (tohle ubytko jsem naschvál vybrala, že ta pláž má být super na šnorchlování) a teda fakt jsem byla velmi mile překvapená, jak moc živo v té zátoce je na to, kolik je tu lidí a lodí a co vše se zde děje. Bohužel jsem nabíjela akční kameru blbým kabelem, takže mi kamerka zdechla a fotky nemám. Alespoň jsem si mobilem mohla zvěčnit krásný západ slunce z našeho kopce.

Tip: v Calla Morell se nachází zdarma přístupné Nekropolis jedné z dávných kultur obývajících Menorcu.

Tradiční výroba sýra

Tchóřa v Miami

Museu de Binissuès

Západ slunce nad Cala Morell

6. den - severní pláže

Už se nám to pomalu chýlí ke konci a na dnešek jsem naplánovala klidnější aktivitu. Vybrala jsem z malého rybářského městečka Fornells plavbu po severních plážích, ale tentokrát sdílený člun s profi kapitánem. Příjemně překvapeni jsme byli tím, že čluny jsou opravdu pro menší počet osob (tak 35 cca nás tam bylo) oproti těm obřím monstrům pro 150 - 200 osob, které jezdí kolem jižního pobřeží. Půldenní výlet v menší skupince nás vyšel na 30 Eur / osoba, což je srovnatelné a ne-li i méně, než na těch velkých lodích z Ciuatadella nebo Cala Galdana.

Posádka nás přivítala Pomádou. Ne že by nám chlapci předvedli taneček na Greased lightnin´(I když jako mně by to nevadilo), ale naservírovali nám na přivítanou klasický menorský drink s názvem Pomáda. Jedná se o Gin místní výroby a citronovou limonádu. Mňam. Pak vyrážíme a z tlampače zepředu se ozývají informace asi v šesti jazycích. a když jsme se dostatečně nachytřili, můžeme si užívat cestu po krásně členitém pobřeží. Dál asi není co psát, nechám fotky mluvit za vše. V rámci exkurze zastaví několikrát na koupání a šnorchlování na krásných plážích jako jsou Pregonda nebo Cavalleria. Prostě voda všech barev, z vrchu i spodu.

Můj poznatek: Osobně mi přišlo, že čilejší život pod vodou byl v Cala Morell, na to že tady na severu se nacházíme na plavbě skrz Bio marine reserve. Ale tak to fakt mohla být náhoda nebo se tady živočichové více skrývají a já se přeci jen nepotápím do hloubky.

7.den - Zoo Lloc a odlet

A je to tu. Poslední den. Achjo.

Let máme až večer, takže máme naplánovaný přeci jen ještě jeden výlet a to do Zoo nebo spíše takového zooparku, kde se nachází zvířata darovaná a z různých záchranných akcí. Zvířenu mám moc ráda a tady jsem naprosto uchvácená konceptem. Jednak je nádherně zelená a všechno tu působí harmonicky, i ta zvířata vypadají fakt happy. A je tu prostě co dělat, především pro rodiny s dětmi. Pro děti je tu i indoor klimatizovaná hernička, ale hlavně super klenot a to hřiště ve tvaru zvířátek a menhirů, které celé ožívá vodními prvky v určité hodiny, takže se tam dá příjemně ochladit.

Pro mě prostě obrovský highlight jak se zoopark snaží, aby byl člověk zvířatům co nejblíže. Okolo pštrosích a krokodýlích výběhů se jde na dřevěných lávkách, do psouního výběhu se skoro až můžete nahnout (což ti tajtrdlíci dobře vědí a předvedou se), najdete zde kontaktní zoo pro děti s kůzlátky a jehňátky, ale také několik výběhů, kde zvířata není dovoleno hladit, nicméně procházíte mezi nimi. Já jsem si třeba těchto cedulí ani nevšimla, až dokud kolem mě nepřehupkal klokánek 😂

Takhle si projdete výběh s klokánky, želvičkami, králíčky + morčátky a pak můj nejoblíbenější lemuří. Opice skáčou po stromech, kolem vás, skočí i přímo před vás. Já jsem se asi hodně líbila Jelimánovi na fotkách. Skočil takhle ke mně na kůl, a tak jsem se snažila o co nejlepší selfí, aniž bych se lemura dotkla. Toho to asi přestalo bavit a opřel si o mě packu. 😍 Zvířata se zde nebojí a jak bylo vidět, většina lidí na ně skutečně nesahá ani nekrmí.

Sahat a krmit je zde ale dovoleno u jiných zvířat. Jak jsem již zmínila, dětská zoo s domácími zvířátky, ale také trochu exotičtější a to krmení papoušků v jejich volné voliéře. Krmení dostanete od chovatelů nadávkované v kovové misce a papoušci neodolají. Pak se plynule můžete vydat na volné prostranství mezi výběhy, kam chovatelé vyndají pár vybraných hadů (od nejmenších po fakt velké, že je možné si udělat foto á la Britney). Já jsem se odvážila na malou korálovku a hada viz foto. Hadi jsou tam takto k vidění a podržení asi 2 hodiny. Snad žádný neutekl.

Psouni

Hadí show

Vodní hrátky

Krmení papoušků

Kámoš lemur

Vše dobré ale končí. Jedeme vrátit auto, což probíhá super rychle a transfer od půjčovny zdarma nás hází na letiště. Tentokrát mi v appce nepřišly vůbec boarding pasy na trase Curych - Praha, což ještě rychle řešíme na místě a už můžeme čekat. První let v pohodě, naštěstí není moc velké zpoždění, protože v Curychu máme hodinku na přestup. Jsem si myslela. Návazný let má zpoždění z důvodu čekání na předchozí lety (což ale vidím dost kladně, fakt to neuletí :D ).

Tečkou za naším skvělým výletem už jen budiž to, že mi poprvé za deset let cest jen s příručákem tento hodili do podpalubí. Jako já jsem člověk, který měří každý cm zavazadla, aby si skutečně byl jist, že splňuje parametry. Jsem mistr ryanairovských rozměrů. Veškerou elektroniku jsem i nacpala i mému drahému (cestujícím s ještě menším minimalismem stylu dvoje trencle a dvě košile stačí), abych odlehčila už tak lehkému zavazadlu. A zrovna ten můj si vybrali, že prostě neprojde (na základě pouhého pohledu, žádná váha, žádné měření) a i přes moje protesty šup s ním dolů. Už jsem se viděla, jak o půlnoci při příletu tam dvě hodiny čekáme za bagáž, což se nakonec nestalo. Po výstupu na bagážovém kole běhal ihned můj kufřík a invalidní vozíček jedné důchodkyně (který také odebírali při nástupu). Alébrž se mi toto nikdy nestalo, celkem mě zajímá, z jakého důvodu tyto dva předměty běhaly po páse dříve než cokoli jiné. Na ostatní kufry tam svítilo dvacet minut. Jsou kufry a vozíky zabavené při nástupu v jiné části letadla? (zkouším, jestli to někdo dočetl až sem 😂 ale fakt mě to zajímá)

Cena: V úplném základu letenky + ubytování(vše se snídaní) + auto jsme na 31000 Kč. Ubytování sežere opravdu hodně, sice jsme trocho rozmazlení už, ale zase jsme si tu tolik nevyskočili. Snad se to dá srazit dolů kempováním - viděla jsem pár kempovišť označených ze silnice. Vše jsme řešili hrozně dopředu, auto, let a ubytko už v únoru. Výlety jsem všechny bookovala také online. Třeba v případě Zoo se za to ušetří dvě Eura na osobu a v případě Lithica lomu vás tam bez předem koupené vstupenky nemusí z kapacitních důvodů pustit vůbec. Ceny jsou také úměrné ročnímu období. Je třeba to prostě sledovat a řešit co nejdřív, aby se to pak nevyšplhalo ještě výš a na podzim to bude určitě příznivější.

Jídlo: Supermarkety všude. V letoviscích nebo oblastech s vyšší kumulací turistů jsou tak o 20% vyšší než v Lidlu za městem. Takže na jídle se dá cena také pěkně srazit. My jsme si tu rozpočet naopak zvýšili, protože když už jsme tam... Můj drahý už to zpracoval na interaktivní mapě (v Punta Prima je třeba více zazoomovat, tam jsme si zezačátku dovolené dopřáli nejvíc) https://www.google.com/maps/d/vi...4&z=11

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 2 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 4 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala janka.

Cestopis byl naposledy aktualizován 2024-07-24T13:46:18+02:00

janka. procestovala 21 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 měsíci a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

4 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

janka.

před 3 měs

zdravíčko oběma, díky moc za pozitivní komentář :) jen tu sezonu tam píšu v textu čtvrtého dne. - že jsme ve středomoří v červenci. a jednalo se o letošní rok :) Ostrov je opravdu krásný, ten podzim bude ale lepší. Loni jsme byli na podzim na Mallorce a rozdíl je citelně znát. Mluvím hlavně o počasí :) Srovnávat tyto dva ostrovy a davy turistů, to úplně nejde.

divan

před 3 měs

Ten červenec v cestopisu jsem přehlídnul.

divan

před 3 měs

...Cena: V úplném základu letenky + ubytování(vše se snídaní) + auto jsme na 31000 Kč. Ubytování sežere opravdu hodně...

Tak ono samozřejmě hodně záleží na sezóně (kterou jsme se z cestopisu nedozvěděli) a na tom kolik do toho hodlám vrazit. Nás stála cesta začátkem října ve 4 kompletně (včetně dopravy Brno-Vídeň a zpět, auta, ubytování na 5 nocí v app. s bazénem bez snídaně, veškeré útraty v hospodách, kavárnách, Lidlech, ...) necelých 30 000, viz podrobněji https://www.cestujlevne.com/cest...dnech-2668

Senorita_c

před 3 měs

Díky za pěkný cestopis! Nepochopila jsem z něj ale, kdy jste vlastně jeli- kdy už bylo vedro. V únoru jste byla nemocná, to jo, ale cesta byla kdy prosím? 🙂