Mexiko - Yucatán pro nenáročné

Plánování tohoto tripu začalo zhruba v červnu 2018, kdy AirFrance/KLM vyrukovala s akčními letenkami do Cancúnu za 9076 Kč. Šest měsíců uteklo jako voda a nastal čas zabalit kufry a vyrazit. Cesta naší nesourodé (tedy pouze věkově) skupinky začala cestou do Berlína. Část skupiny jela autem přímo na letiště a část jela o den dřív (včetně mě), aby si užila večer v největším městě Německa.

Bundestag

Paulaner

Brandenburger Tor

Pretzel

Meininger

Do Berlína naše skupina přijela autobusem Regiojet v 13:45. Ubytování na jednu noc jsme měli zamluvenou v hotelu MEININGER Berlin Hauptbahnhof za 54€ pro dvě osoby. Hotel byl čistý, plný mladých turistů. Stál přímo vedle berlínského hlavního nádraží, odkud jezdí autobusová linka přímo na letiště Tegel. Ale nepředbíhejme! Odpoledne po odložení kufrů na hotelu jsme si prošli centrum Berlína, zakoupili plavky v Primarku a večer si dali pár piv a bavorských uzenin.

A321 F-GMZC

777-328ER F-GSQS

Oběd na letu Paris - Cancun

@sykous

Druhý den brzy ráno jsme se vydali na letiště Tegel, kde jsme se setkali s druhou částí skupiny. Letiště Tegel je docela prakticky navržené. Na pár metrech člověk odbaví zavazadla, projde bezpečnostní kontrolou a i nastupuje do letadla, aniž by se musel trmácet stovky metrů. Škoda, že toto letiště již ukončuje činnost. Letěli jsme jedním z prvních ranních letů - a sice letem AF 1135 v 6:25 do Paříže CDG. Přistáli jsme na terminál 2F a museli jsme se dostat na terminál 2M. Následovali jsme nápisy transfer a chvilce bloudění jsme našli odjezdové místo autobusu k našemu terminálu 2M. Tento terminál byl docela prázdný, většina obchodů zavřená - že by už přicházela covidová krize? Stále ale naštěstí fungovala Costa či Relay. Druhý let AF 650 Paříž - Cancún měl pravidelný odlet ve 12:00 a posádce se povedl tento čas odletu dodržet. Obrazovky miniaturní a ovládání tragické. Horší zábavní systém jsem dosud neviděl. Dvě hodiny po vzletu jsme dostali oběd. Nenadchl ani neurazil. Po obědě jsme dostali ještě digestive v podobě koňaku či hruškové pálenky. Následovalo pár celkem nudných hodin letu, které jsme si krátili pohledem z okna, či hraním karet. V druhé polovině letu jsme dostali ještě malý snack, který obsahoval jakousi kapsičku s jablkovým pyré, Actimel a muffin. Předpověď počasí hlásila v době očekávaného příletu (17:15 místního času) bouřky, nás to ale nechávalo klidnými. To jsme ale netušili, co se semele. Kapitán letadla, zhruba 45 minut před přistáním hlásil letuškám, ať začnou připravovat kabinu k přistání. Venku se během toho začali honit všichni čerti. Na obrazovkách před námi všichni bedlivě začali sledovat mapku, která indikuje průběh letu. Všiml jsem si, že se začínáme točit v kruhu. V tu chvíli jsem již začínal tušit malér. Kroužili jsme dalších 30 minut a najednou se jako naše cílové letiště místo Cancúnu rozblikala Merida, která leží na druhé straně Yucatánského poloostrova. Začala klasická šuškanda mezi všemi cestujícími. Posádka nám oznámila změnu letiště zhruba až na půli cesty do Meridy s vysvětlením, že se pilot snažil vyčkávat až se situace uklidní a bude moc přistát, ale že nám pomalu začalo docházet palivo a tak se rozhodl palivo doplnit na záložním letišti Merida. Stejný osud postihl i ledala spol Iberia a British Airways. V Meridě jsme přistáli v 17:31 a čekali jsme až místní hoši natankují náš letoun. Štěstí nám nepřálo a personálu letiště, které není na taková velká letadla zvyklé, trvalo tankování déle než obvykle. Celé dvě hodiny jsme čekali než jsme se konečně v 19:34 odlepili opět od země a vydali se zpět směr Cancún. Nakonec jsme tedy do Cancúnu dorazili místo v plánovaných 17:15 až v 21:11 za totální tmy a vyčerpání.

Kuchyň

Jedna z menších ložnic

Zahrada

Největší ložnice

Jedna z koupelen

Jídelna s obývákem

Po příletu nás čekal pohovor s místí policií, čekání na zavazadla a vyzvednutí dvou zamluvených aut u místní půjčovny. Auta jsme na doporučení z diskuzí zamluvili u společnosti Easy Way Rent-A-Car. Nemá sice pobočku přímo na letišti, ale zdarma vás tam dovezou. Cesta trvá cca 10-15 minut. Pracovník autopůjčovny na nás čekal u výstupu z letiště a dovezl nás na místo údajné provozovny půjčovny. Sjeli jsme ze silnici do temného dvora. Všude tma, žádná světla. V duchu jsme si už každý představovali, jak nás někam zavřou a nejbože odprásknou. Z menšího domku vyšli tři postarší pánové a zvali nás dovnitř. V provozovně byla opět tma a svítilo se baterkama. Pánové nás poté uklidnili a vysvětlili nám, že kvůli bouřce nefunguje v této oblasti proud. Trochu se nám ulevilo, ale podepisovat smlouvy na pronájem auta a přebírat auta za totální tmy moc příjemné nebylo. Měli jsme zamluvené dva Dodge Neon v automatu, které jsme také dostali. Jeden bílý a jeden stříbrný. Každý stál 240 dolarů na 9 dní včetně základního pojištění, což byl super deal. Auta jsme přebrala a vydali se na cestu k naší vile, která se nacházela zhruba 40 minut od letiště v městečku Puerto Morellos. Vila byla v hlídaném developmentu. Na vjezdové bráně jsme se ohlásili a vyzvedli klíče od domu. Na nic jsme nečekali a po nastěhovaní jsme všichni ulehli na kutě.

Snídaně

Bílá kára

Bazén

Ubytování

Ubytování jsme měli zajištěné přes Airbnb u hostitelky Elizabeth. V řadové vilce byly 4 ložnice, 3 koupelny, obývák s kuchyní a zahrádka s grilem. Vybavení bylo nadstandartní, všude čisto, klimatizace v každém pokoji včetně obýváku. Voda z kohoutku nebyla pitná, museli jsme kupovat barely s vodou. V celém developmentu bylo cca 50 podobných vilek. Všechny sdíleli v centrální části bazén. V době našeho pobytu, byly vilky obsazeny zhruba z 40%. Čtvrť byla klidná a moc "sousedů" jsme nepotkali. Jedinou nevýhodou mohlo být, že v okolí nic moc nebylo a všude se muselo autem, což v našem případě nevadilo.

@sykous

Isla Mujeres

Celodenní výlet začíná klasicky brzkým vstáváním. Cesta k přístavu v Cancúnu zabere zhruba hodinku. Parkovat se dá v okolí na spoustu místech ale my si zvolili parkoviště přímo v terminálu. Lodě jezdí každou chvilku a samotná plavba trvá zhruba 3o minut. Na ostrově jsme si hned po připlutí pronajali dva golfové vozíky a vydali se ostrov prozkoumat. Jako první jsme zavítali do želví zoo. Chovají zde želvy od právě vylíhnutých až po pěkné macky. Můžete si je zde i nakrmit. Mají zde i molo pod kterým se prohánějí žraloci a rejnoci. Poté jsme se vydali na jih ostrova, kde jsou krásné útesy a restaurace s krásným výhledem směrem na Cancún. Kolem poledne jsme zamířili na pláž Club De Playa At Garrafon De Castilla. Vstup byl 100 MXN - k dispozici wc, převlékárny, bar a menší plážička s lehátkama. Nejlepší zde ale bylo moře. Kolem nás plavalo spoustu barevných rybiček, které se nás vůbec nebály - to my ze začátku teda jo :D Ideální místo ke šnorchlování. Na ostrově bylo spoustu podobných "denních resortů". Většinou nabízeli i neomezenou konzumaci pití a jídla, za to byly ale tako dražší. My neradi trávíme celý den na jednom místě, takže pro nás tyto místa nejsou. K večeru jsme si ještě prošli sever ostrova, dali si večeři a se zapadajícím sluncem pluli již zpět směr Cancún.

Chichén Itza

Návštěva Chichén Itzy, jednoho z novodobých divů světa, je tak zhruba na půl dne. Areál Máyského města byl zaplněn turisty již od časného rána. Víc než turistů tu bylo prodejců a trhovců, kteří vykřikují ONE DOLLAR ONE DOLLAR, což velmi kazí zážitek z návštěvy. Samotné bývalé vesnici dominuje pyramida, hřiště bláznivé hry - jeden tým na konci hry se obětuje bohům. Zdroje se však neshodnou, zda ten který vyhrál nebo prohrál :-D. V okolí Chichén Itza se nachází mnoho Cenot, což jsou známe díry v zemi s velmi čistou, ale také studenou vodou. Některé jsou plné turistů, jiné zase skoro opuštěné. Jako ochlazení poslouží skvěle. Milovníci adrenalinu si zde mohou skočit z různě vysokých skokánků.

Tulúm

Hlavní přístav z dob Máyské civilizace. Trosky města leží na zhruba 12 metrů vysokých útesech. Bylo to jedno z posledních míst postavených a obydlených Máyi. Dnes jde o jedno z nejlépe zachovaných přímořských Máyských obydlí. Kvůli návštěvě Tulúmu jsme si přivstali a vyplatilo se. Stihli jsme si vše projít před příjezdem autobusů z All-inclusive resortů. Scenérie budov na útesech u krásných pláží jsou opravdu dechberoucí.

Tulúm

Pláže

Kapitolou samou o sobě jsou pláže. Je jich zde stovky. Ať už městské, placené u all-inclusive resortů či úplně opuštěné přírodní pláže. U nás asi nejvíc vyhráli ty přírodní pláže, nebyla tam totiž skoro ani noha. Doporučuju přivést výbavu na šnorchlování, podmořský svět je zde nádherný. Mimo jiné jsme navštívili tyto pláže:

Playa Xcacel
Akumal Beach - zde žijí želvy, my však ale žádné nepotkali
Xpu Ha Beach
Playa Punta Esmeralda
Playa Lolita - Maroma
Playa Puerto Morelos

Devět dní uteklo jako voda. Nezbylo než sbalit kufry a vydat se směr letiště, odevzdat auto a čekat na 1. let AM428 z Cancúnu do Mexico city. Čas na letišti jsme si zkrátili v salonku, kam jsme měli vstup přes Dragon pass. Zrovna byla akce na vstup za 10 USD. Nešlo odolat. Salonek měl pár teplých a studených jídel. Na baru byly k dispozici i nějaké ty alkoholické nápoje. Dvouhodinový let do Mexico city byl operován 5 let starým Boeingem 737-800 XA-AMN. Na palubě jsme dostali nealko a pytlík oříšků. V Mexico city jsme měli docela dost času, tak jsme se vydali hledat salonek, tam jsme ale bohužel mohli být jen chvilku, protože ve 20 hodin zavírali ?!? No nic, v osum jsme se odebrali k našemu gatu, který byl docela daleko, až na druhým konci terminálu. Čekal nás noční let do Amsterdamu. Let 686 byl operován královnou nebes - devatenáctiletým Boeingem 747-400(Mixed) PH-BFW. Letoun je v konfiguraci mixed, což znamená, že půl letadla zabírá cargo prostor. Většinou slouží pro převu objemnějšího nákladu, ale také k přepravě větších zvířat. Let do Amsterdamu trval díky silnému větru pouze 8,5 hodin. Většinu letu jsme prospali. V Amsterdamu jsem počkali zhruba hodinku na poslední let této výpravy KL 1831 do Berlína. Let byl operován letounem PH-BXY - jedenáct let starým Boeingem 737-800. V Berlíně už jen rychle směr Südkreuz na autobus Regiojet zpět domů do Prahy.