Na skok do Kambodži

Jak už popisuji ve svém prvním cestopisu "Thajsko od severu na jih - 28 dní", tak jsme si udělali, při přesunu ze severu na jih, menší zajížďku do sousední Kambodži, a to zejména kvůli starobylému městu v provincii Siem Reap -> Angkor.

Vízová povinnost

Na rozdíl od Thajska, kam si můžete zajet na 30 dní bezplatně, tak k návštěvě Kambodži je nutná, pro turisty z České republiky, úhrada turistického víza. Toto vízum si můžete zařídit přímo na letišti při příletu (Siem Reap, Phnompenh) i na všech pozemních přechodech. Z Thajska (Poi Pet, Cham Yeam, Osmach, Prum, Doung, Anlong Veng). Z Vietnamu (Bavet, Kha Orm Samrong, Tropeang Sre, Tropieng Phlong, Phnom Den, Prek Chak, Banteay Chakrei, Oyadav) z Laosu (Dong Krolar). Poplatek za 30. denní vízum je 30 USD. A je také nutností přidat 2 pasové fotky (4x6cm). Druhou možností je e-vizum, které si vyřídíte předem online. K ceně 30 USD se ale u e-viza přidává manipulační poplatek 7 USD za každé vízum. Jelikož jsme do Kambodži jeli pozemní cestou přes hranici u města Poi Pet, která se vyznačuje velkým množstvím podvodů, tak jsme si raději víza vyřídili předem přes internet i přes manipulační poplatek (2x7 USD), který jsme museli platit navíc. Pročítal jsem si hodně článků a zkušeností jiných turistů z celého světa, kteří přechod přes tuto hranici zažili. A předem jsem se trochu bál, ale i těšil zároveň. Konečně nějaké dobrodružství (ale přítelkyni to raději říkat nebudu :D ).

Cesta na hranice BKK - Poi Pet (Aranyaprathet)

My se do Kambodži vydali autobusem z Bangkoku, který jsme si předem rezervovali na stránce https://12go.asia/ . Autobus nás stál 217kč/osoba včetně manipulačních poplatků. Lístky se dají koupit i osobně na autobusovém nádraží Mochit Bus Terminal, ze kterého se směrem do Kambodži jede. A cena by byla trochu nižší (okolo 200bth asi 152kč), ale chtěli jsme mít jistotu míst, a tak jsme si lístky koupili na internetu. Cesta autobusem do Thajského města Aranyaprathet, ze kterého jsme se dostali přes hraniční přechod do Kambodžského Poi Petu, trvala asi 5h (podotýkám, že se jedná o velmi staré autobusy bez klimatizace, takže cesta byla velmi náročná). Další variantou je doprava vlakem, který jede z hlavního vlakového nádraží Hua Lamphong. Cena za tento vlak je rozdílná dle třídy, kterou si zvolíte. Od 48bth (37kč) za 3.třídu, přes 111bth (85kč) za 2. třídu až po 222bth (169kč) za 1. třídu. Doba jízdy vlakem trvá oficiálně 4-5h, ale reálně má vlak VŽDY zpoždění a nedostanete se na hranici dřív jak za 6hodin. Navíc tento vlak jezdí pouze dvakrát denně, a to brzy ráno v 5:55 (vlak 275) a v 13:05 (vlak 279). První vlak jsme nestihli kvůli letu do BKK z Chiang Mai a druhým vlakem bychom se na hranici dostali nejdříve až někdy kolem 20hodiny večer a nočnímu přechodu jsme se chtěli vyvarovat. Hraniční přechod se zavírá ve 22h a nechtěli jsme tam uvíznout v případě, že by měl vlak ještě větší zpoždění (což není úplně nezvyklé). Vlakem se navíc dostanete na vlakové nádraží v Aranyaprathet, které je od hraničního přechodu vzdálené 6km, a tak musíte pro přiblížení k hranici využít zkorumpované tuktukáře. Cena za tuto krátkou cesta by se měla pohybovat mezi 80-100bth dle smlouvání (60-76kč), což je mnohem více, než byste za stejnou cestu zaplatili jinde. Proč zkorumpované vám vysvětlím v dalším odstavci.

Aranyaprathet - cesta na hranici

Aranyaprathet - okolí cesty na hranici

Nekalé praktiky na hranicích

Do hraničního města Aranyaprathet jsme se tedy dostali autobusem, který nás měl odvézt až téměř k hranici na autobusovou zastávku Rong Klua Market, která je od hranice vzdálená pouhých 700m, ale jak se dalo čekat, tak zkorumpovaný je už i řidič autobusu z BKK. Místo toho nás (mě s přítelkyní a další 3 turisty) vyhodil na tržnici, která byla asi 1,5km vzdálená od hranice. Navíc k hranici nevedl naprosto žádný chodník, pouze frekventovaná silnice a kolem šílený bordel a smrad (asi se fakt blížíme Kambodži)! Na tržišti už netrpělivě čekala tlupa tuktukářů, kteří se přeřvávali a snažili se ulovit svého turistu. My jako jediní jsme těmto vydřiduchům odolali a se slovy "běžte do prd..e" jsme se vydali pěšky k hranici. Cesta, i když krátká, byla dost nepříjemná. Místní asi nejsou úplně zvyklí na bílé turisty, kteří se tam promenádují pěšky. Nezmeškali jsme snad ani jeden pohled místních, dost podivně vypadajících Thajců, kteří už přemýšleli, jak by nás okradli. Hlavní důvod, proč jsme se nenechali odvézt tuktukem byl ten, že všichni tito řidiči vás místo na hranici odvezou na falešnou kambodžskou imigrační kancelář. A to i přes to, že jim předem řeknete, že o jejich praktikách víte, a že chcete přímo na hranici. Jsou k tomuto nuceni místním kartelem. V této kanceláři vám vyřídí falešná víza, se kterými ale na hranicích nepochodíte a budete si muset vyřídit víza pravá. Jakmile jsme došli na křižovatku, ze které jsme již viděli v dáli hraniční přechod pro auta, tak jsme se museli dát doleva, kde byl tunel, kterým jsme se dostali až na imigrační na Thajské straně. Zde musíte dostat razítko o výstupu z Thajska a zároveň odevzdat papírek (vízum), které jste dostali při vstupu do země. Imigrační pro cizince se nachází v druhém patře, ale při naší cestě bylo zavřené, a tak jsme prošli zároveň s místními přízemím. Dostali jsme se tedy do pohraniční oblasti a vyhnuli se prvnímu podvodu s vízem na Thajské straně. Co bude dal? V pohraniční oblasti se dejte rovně dál přes most, kde vás bude každý otravovat a nabízet další falešná víza, předražený odvoz kamkoliv nebo že vás přes hranice převede (samozřejmě za slušný poplatek). Od Thajského imigračního ke Kambodžským vízům je to asi 300m pěšky. Všemu jsme se vyhnuli a úspěšně se dostali ke Kambodžskému imigračnímu se zeleným nápisem "ARRIVAL". Tady je zapotřebí vyplnit imigrační formulář a ten spolu s pasem, fotkou a vízem předložit celníkům. Jak už jsem psal, tak my měli víza zařízené přes internet. Ty je potřeba vytisknout a předat vytištěné. Já nám tyto víza vlepil do pasů (protože to psali na oficiálních stránkách), ale to se celníkovi nelíbilo a chtěl je volně vytištěné. Naštěstí jsem měl víc kopií, a tak si na mě tento celník nepřišel :-). Pokud si budete přeci jenom víza zařizovat na místě, tak si připravte 100bth (76kč), které po vás bude požadovat místní úředník. Nejedná se o oficiální poplatek, ale o "spropitné", bez kterého vám vízum nevydá (prostě další podvod).

V dáli hranice, tady je potřeba dát se doleva do tunelu.

Tunelem se dostanete k imigračnímu v Thajsku. Cizinci doprava po schodech nahoru.

Pravá kancelář pro vyřízení víza do Kambodži.

Imigrační, kde je zapotřebí předložit pas, víza a 1x pasovou fotku.

Jakmile jsme se úspěšně dostali přes hranice, tak místní podvody z daleka neskončily. Hned po přechodu hranice si mě odchytli neodbytní dohazovači a nedali mi pokoj, ať jsem jim řekl cokoliv. Byli jsme v tu dobu jediní "bílí" turisté, kteří se tam vyskytovali, takže si to dokážete představit. Předem jsem si pročítal, jak se z hranice Poi Petu dostat do asi 150km vzdáleného Siem Reapu. Ale informací na internetu není mnoho a ty oficiální od Kambodži potom téměř žádné. Přeci jen jsem se ale někde dočetl, že se hned před kruhovým objezdem za hranici vyskytuje autobusová zastávka, kde by měl být připravený autobus, jenž turisty odváží na nádraží kousek za městem. Na tomto nádraží si potom může každý vybrat, zda pojede autobusem nebo minivanem. K mému překvapení ale za hranicí samozřejmě žádný autobus nebyl! Jenom spousta (ale opravdu velká spousta) naháněčů a šílený chaos. Všechny oči místních lidí se upíraly na nás a nikdo nám nedal chvilku pokoj se rozmyslet co dál. V zahraničních fórech jsem se dočetl, že není dobré v PoiPetu zůstávat po setmění. V lepším případě by nás pouze okradli a v horších případech ...... Moje SIM karta zakoupená v Thajsku navíc ve chvíli přechodu samozřejmě přestala fungovat a byl jsem náhle bez možnosti zjištěných jakýchkoliv informací. A zeptat se místních? :D Jasně, že by každý pomohl, ale jen sám sobě, aby nás co nejvíc obral. Do toho kolem nás stál hlouček opálených (ne zrovna čistých) naháněčů, kteří mě byli schopni tahat za ruku a šťouchat do mě, když jsem si jich nevšímal. Někteří nabízeli odvoz na (podle nich) oficiální autobusovou zastávku. Ale ve skutečnosti se jedná o nově postavenou budovu v pustině za městem, kde jste nuceni proměnit si dolary za naprosto nevýhodné kurzy, nebo si přes ně zařídit cenově šíleně naceněné výlety. Z tohoto místa se však dá do Siem Reapu dostat, ale cena rapidně narůstá. Místní spoléhají na to, že se z této pustiny nebudete mít jak vrátit, a proto vám minivan nebo taxi zařídí za šílené peníze. Slunce pomalu zapadlo a trpělivost mojí přítelkyně už byla ta tam.

"Je mi jedno jak, ale chci se už odtud dostat pryč, prosím"

To byla věta mojí přítelkyně, která mě donutila začít smlouvat s jedním z naháněčů, který uměl aspoň trochu anglicky. Slíbil mi, že mi zařídí odvoz. Minivan nebo taxi, že si můžu vybrat. A že cesta bude trvat pouhé 2h místo 3,5h, které bychom trávili v autobuse (který však už v tuto chvíli dle něj určitě nepojede). Volba byla jasná. Chceme minivan. Bude tam víc lidí a je to přeci jenom víc oficiální. "Omlouvám se, ale v tuto chvíli už moc lidí do Siem Reapu nepojede a minivan se jen tak nezaplní". Řekl mi. Aha, takže nemáme jinou možnost, než se nechat strčit do nějakého Jeepu (který vlastně ani žádný oficiální taxík není). "Mám už nachystané taxi se dvěma turisty z Ruska. Když se k nim přidáte, tak zaplatíte pouze 10 USD (245kč) za osobu a o taxi se s nimi takhle podělíte". Nabídl mi naháněč. Vůbec se nám varianta neoficiálního auta nelíbila, ale v tuto chvíli jsme si už moc vybírat nemohli.

Cesta do Siem Reap

Dovedl nás tedy k Jeepu, u kterého stál řidič (na angličtinu v jeho podání jsme mohli zapomenout a khmérsky vážně neumím). Turisté z Ruska ale nikde! Odchytil jsem tedy ještě rychle naháněče a ten mě ujišťoval, že do 20 minut přijdou. Že jsou ještě v pohraničí. Máme si dát věci do kufru a v klidu počkat. "Na to zapomeň, věci nedám z ruky", řekla mi Janča. Po pár minutách k autu přišla mladá holka, dle vzhledu docela zapadala mezí místní, a rovnou si sedla dopředu k řidiči. Ten na nás v tu chvíli začal ukazovat, ať si nasedneme a jedem. "Kde je ale ten další Rus? A je tohle vůbec Ruska?". Hlavou se nám honila spousta myšlenek. Do auta jsme ale nasedli a vyjeli. Rázem zapadlo slunko a byla totální tma. Na pouliční lampy tady zapomeňte. Vždyť je tady jen jediná asfaltová cesta, která vede přímo do Siem Reapu. Zapnul jsem si offline GPS (kterou jsem si předem stáhl), že budu cestu aspoň touto formou sledovat. Po pár minutách (ještě v Poi Petu) řidič sjel z hlavní cesty a dostali jsme se na prašnou, úzkou cestu do místního slumu mezi plechovými příbytky. Všude na ulici bylo šíleně moc lidí, dětí, psů a celkově šílená špína a bordel. Navíc ta tma! Ihned se ptám řidiče, kam jedeme, ale odpovědi ani žádné reakce se mi nedostává. Proto mu klepu na rameno a snažím se aspoň heslovitě dostát nějaké reakce. "Siem Reap? Siem Reap?", to by mi snad mohl rozumět. Ale reakce žádná! Takhle nervózní Janču jsem do té doby neviděl. "Kam nás veze? Zeptej se ho. Co když nás veze někam, kde nás okradou nebo ještě hůř? Já se bojím!". Ptal jsem se ho neustále, ale co je mi to platné, když neuměl ani slovo anglicky. Nakonec jsme zastavili vedle jediné, vyšší, dřevěné budovy, která se tam vyskytovala. Všude kolem bylo mnoho spoře oděných dívek. Těm ale ještě 18 nebylo ani náhodou! Řidič vystoupil a v tu chvíli i já a začal jsem už zvyšovat hlas a dožadovat se jakékoliv reakce! Řidič jen ukázal rukou za mě, kde z budovy vyšla jedna z těchto dívek a pochopil jsem, že se k nám asi přidá. Přisedla si tedy k nám a vyrazili jsme.

Pro představu - slumy v Poi Petu

Naštěstí jsme z okolních slumů vjeli zpět na asfaltovou silnici a dle GPS správně pokračovali dál směrem do Siem Reap. Po pár minutách ale řidič zastavil u krajnice a k autu přišla postarší Kambodžská dáma. Řidič gestikulací požadoval, abychom si obě naše krosny dali do kufru. Na to jsem mu ale krásně česky a od plic odpověděl "zapomeň". Museli jsme se tedy vzadu zmáčknout a postarší dáma si k nám přisedla. Ano, byli jsme vzadu 4! Místo žádné, místní holky navíc moc nevoněly. A takhle máme jet 2h? To snad ne. Aspoň že je ta mladá holka tak drobná. Celou cestu měl navíc řidič telefon u ucha a neustále do něj hulákal. To bude cesta :-/ ! Po pár kilometrech však řidič znovu zastavil u krajnice a přišla další postarší Kambodžanka. "To jako vážně?". Zařval jsem na řidiče. Domluvili jsme se na 4 lidech za 40USD celkem. A teď už nás bude v autě 7? Krosny jsme znovu odmítli dát do kufru, a tak drobnou Kambodžanku vzadu vystřídala nově příchozí starší dáma a mladá holka si sedla vedle řidiče na jeho sedadlo. Ano, vážně spolu na sedadle řidiče seděli dva! To už znejistila i ta údajná Ruska vepředu. Dál už naštěstí nikdo nepřisedl. Ze slibované 2h cesty se ale stejně nakonec vyklubala cesta delší než 3h a věřte mi, že ve čtyřech lidech vzadu to žádné pohodlí nebylo. Ještě navíc ty dvě krosny na klíně! No jen tak na to nezapomeneme! Nakonec jsme se v hodně pozdním večeru dostali do Siem Reapu a donutili řidiče, aby nás dovezl přímo před hotel. Dobrodružství už bylo dost a další bloudění po nočním Siem Reapu si necháme s radostí ujít. 20USD mu nakonec nepřišlo dost a ještě požadoval spropitné. "Tak na to kamaráde zapomeň".

Celá cesta z Thajského Aranyaprathet až do Siem Reap, byla velmi záživná a myslím, že na ni nikdy nezapomeneme. Zpětně to bereme jako velmi silný zážitek a jsme rádi, že jsme tento adrenalin zažili.

Siem Reap

Siem Reap je druhé největší město Kambodžského království a nachází se v severozápadní části ve vnitrozemí. Název Siem Reap (porážka Thajska) dostalo jako připomínku vítězné bitvy Khmérů s Thajskou armádou. Kousek od města se nachází Angkor, což je bývalé hlavní město Khmérské říše, vybudované asi v 9-13. století.

Ubytování v tomto městě jsme si zařídili předem přes booking a to v hotelu Okay Guesthouse Siem Reap. Cena za 3 noci byla 795kč. Snídaně v ceně nebyla, tu jsme si ale mohli každý den připlatit za 5USD (118kč) na osobu. Kambodža je celkově velmi levná, tak tato snídaně není nutná a na ulici se najíte výborně a levněji, ale jelikož jsme dvakrát brzo ráno vyjížděli na výlety, tak jsme tuto snídani taky využili. Každý den byla snídaně trochu jiná. Na výběr byla teplá kuchyně (vajíčka, párečky, brambory..), ovoce (banány, passion fruit, meloun, liči..) a jako pečivo toustový chléb a nějaká šunka. A samozřejmě káva, čaj, džus, voda. Snídaně se navíc podává na střeše u bazénu s výhledem na celé město. V ceně ubytování je tedy i bazén, který je skvělým zchlazením po parném dni v okolí města a otevřený je do 23h. Na pokojích byla i klimatizace, bez které by se noc v Siem Reap nedala vydržet. Pokoje byly velmi jednoduché a k úklidu za tři noci došlo pouze jednou. Poloha hotelu byla v boční ulici u docela frekventované, špinavé silnice. Na nejznámější Pub street a tržiště to bylo asi 1,5km (do 20minut klidné chůze). Jelikož tam ale skoro nikde nejsou chodníky, tak je možná lepší nápad využít tuktuk, který čeká hned před hotelem a na Pub street vás odveze za asi 2 dolary (47kč). Kambodža je celkově docela špinavá. Všude prašné cesty, bordel a smrad. Ale lidé jsou oproti Thajcům usměvavější a vděčnější. Jakmile jsme si na tuto trochu jinou kulturu a zemi zvykli, tak jsme si ji velice oblíbili. Jídlo je podobné tomu Thajskému, a navíc ještě levnější. Dokonce si oproti Thajsku můžete dát i velice levné pivo, a to i v hezkých restaurací. Na Pub street má většina barů a restaurací různé akce nebo happy hours, kdy za pivo zaplatíte pouze 0,5USD (12kč) - konečně!! Na místním tržišti potom prodávají různé dekorační předměty, šátky, jídlo a samozřejmě spousty kopií světový značek od oblečení, přes brýle až po hodinky. Oproti Thajsku tyto "faky" usmlouváte na naprosté drobné a vzhledově navíc vypadají mnohem věrohodněji. Při smlouvání není problém dostat se na čtvrtinu ceny, kterou požadují na začátku. Jediné, co nás mrzelo, bylo neustálé nabízení drog na ulici od místních dealerů.

Okay Guesthouse Siem Reap

Ulice vedle hotelu

Pub street večer

Angkor - pronájem tuk tuku

Na internetu jsem pročítal diskuze, abych zjistil cenu, která je za jednodenní pronájem tuk tuku tak akorát, a mohl dle toho něco usmlouvat. Ceny na internetu byly různé a to od 15-25USD na celý den (354-590kč) za tuktuk. Jenomže i zde dochází běžně k podvodům, kdy si v nějaké cestovní agentuře nebo přímo s tuktukářem usmlouváte cenu okolo 15USD (354kč) za celý den a jakmile vás odveze k prodeji lístků do Angkoru (ty se prodávají asi 5km od centra Siem Reap a 6km od samotného Angkoru), tak najednou požaduje cenu mnohem vyšší a ne zřídka si řekne o 30USD (709kč) za osobu! Takto se snaží využít situace, že se nacházíte 5km od města a nemáte se jak jinak do města nebo k chrámům vrátit. Navíc v šíleném vedru, které v Kambodži přes den panuje. Proto jsem se zeptal na hotelu, zda by mi někoho nedoporučili a dohodili nám skvělého mladého kluka, který uměl navíc perfektně anglicky a vždy nám něco málo o chrámu řekl. A po celou dobu nás zdarma zásoboval vychlazenou, balenou vodou! A cena? Pouhých 15USD (354kč), což byla asi nejnižší cena, na kterou jsem na internetu narazil. Navíc u anglicky mluvících řidičů se cena výrazně navyšuje. Byly jsme s ním tak spokojení, že jsme mu nakonec nechali dolarů 20 (472kč) a jeho reakce byla úžasná. Málem se rozplakal a neustále děkoval. Památky na Angkoru se dají prozkoumat i na kole, kde se cena za pronájem pohybuje okolo 5USD/kolo (118kč), ale celý Angkor je vážně rozsáhlý a najezdili byste velké množství kilometrů v úporném parnu. Původně jsme ještě plánovali půjčení skútru. Ale cizinci mají v celé provincii Siem Reap od roku 2005 řízení skútrů zakázáno. Je to z důvodu velkého počtu nehod nezkušených, dovolenkových řidičů. Půjčoven je přesto ve městě spousta a skútr vám půjčí, ale je to nezákonné. Pokud by vás zastavila policie, tak vám motorku zabaví a pro získání zpět pro ní musí dojet majitel a uhradit pokutu 250USD (5.905kč). Tu samozřejmě uhradíte vy a ne půjčovna. Někde jsem četl, že pokutu nakonec usmlouvali na 50USD (1.181kč), ale stále je to docela velký risk, když si můžete za 15-20USD (354-472kč) pronajmout tuktuk na celý den. Navíc se u některých chrámů prochází z jednoho na druhý a tuktuk vás hezky vyloží na začátku jednoho a vyzvedne na konci dalšího. V případě skútru nebo motorky byste se museli zbytečně vracet zpět.

Den v Angkoru

Plánek Angkoru. Červený-malý okruh a žlutý-velký okruh. Ceny jsou zastaralé. Ceny pro rok 2019 v textu níže.

Jak jsem psal výše, tak jsme si přes hotel domluvili pronájem tuktuku, který nás ráno kolem 8 hodiny vyzvedl. Někteří jezdí do Angkoru již brzy kolem 5 hodiny na východ slunce, ale bývá tam šíleně moc lidí, a tak jsme tuhle podívanou oželeli a raději se pořádně prospali. Nejdříve nás odvezl do asi 5km vzdálené prodejny lístků, kde jsme zaplatili 37USD (874kč) za jednodenní vstup za osobu do celého komplexu Angkoru. Je možné také zakoupit 3. denní vstupné za 62USD (1.465kč) nebo dokonce 7.denní vstup za (1.700kč). Pokud vás tedy chrámy hodně zajímají a máte v Siem Reapu víc času, tak se určitě vyplatí více denní vstupné. Vstupné se ale každoročně docela zdražuje, takže tomu může být zase jinak. Nám bohatě postačil jeden den. Běžně se na Angkoru absolvují dva okruhy (malý a velký). Malý okruh zahrnuje hlavní chrámy, které jsou vesměs blízko u sebe (na fotce červený okruh). Velký okruh potom zahrnuje nejvýznamnější chrámy z malého okruhu (ale ne všechny) a navíc pár vzdálenějších chrámů (na fotce žlutý okruh). Absolvovat se dají oba okruhy za jeden den, ale asi by to bylo ve velkém shonu a vážně od rána do večera. My chtěli na Angkoru strávit jeden den, a tak jsme se rozhodli v poklidném tempu projet malý (červený) okruh. Po celém dni jsme měli památek dost, takže jsme ani nad druhým okruhem nepomýšleli. Náš mladý průvodce nám navrhl, abychom okruh absolvovali opačně a na nějaký čas se tak vyhnuli davu, který jede obvyklým směrem. A byl to skvělý nápad. Skoro až do konce jsme na chrámech byly téměř sami nebo se kolem nás mihlo pár turistů. Jakmile jsme ale narazili na autobusy plné Číňanů, tak byla situace horší. Angkor Wat je hlavní a největší chrám v Angkoru, ale nám se asi stejně nejvíce líbily malé chrámy, které byly prorostlé stromy - Ta Prohm (kde je známý Tomb Raider Temple ze stejného filmu s Larou Croft) a Banteay Kdei, které jsme si užili téměř sami. Z větších památek to byl potom nádherný Bayon a Baphuon, které se nachází v areálu Angkor Thom. Bayon se vyznačuje 49 věžemi, které mají ze čtyř stran obrovské kamenné tváře. Věže jsou do dnešního dne krásně zachovalé. Stejně jako v Thajsku, tak i tady jsou u některých chrámu vyžadovaná zakrytá ramena a kolena. Tak buďte raději připraveni a mějte s sebou něco na zakrytí. Pozor dejte přímo na chrámu Angkor Wat. Na jeho vrchol nestačí mít zakrytá ramena šátkem, ale musíte mít trička s rukávem přes ramena. Nám se to vymstilo a Janča se na vrchol Angkor Wat bohužel nepodívala :-(.

Tuk Tuky v areálu starobylého města Angkoru

Brána k chrámu Banteay Kdei

Banteay Kdei - Pózer

Ta Prohm

Ta Prohm - Tomb Raider Temple

Floating village - Tonlé sap

Další den jsme si znovu přes hotel domluvili výlet a tentokrát k jezeru Tonlé Sap, které je největším jezerem v jihovýchodní Asii. Zajímavostí je, že normálně má toto jezero rozlohu 2.500-3.000km², ale v létě když tají ledovce, tak se jezero zvětší až na 10.000km² díky vodě z Mekongu. Tomuto jevu se přizpůsobili místní Kambodžané, kteří zde žijí v chatrčích na až 10m vysokých kůlech. V létě se voda v okolí zvedne až po okraj těchto chatrčí a jedinou možností dopravy se stanou loďky na kterých se místní učí jezdit skoro dřív, než začnou chodit :-). Takových vesnic okolo jezera je více a my se vydali do vesnice Kampong Phluk, kam jsme menším autobusem jeli asi něco přes hodinku. V Kambodži dopravní infrastruktura není moc dobrá, takže jsme většinu cesty jeli po prašné, rudé cestě uprostřed džungle. Tento výlet nám na hotelu zařídili za 18USD na osobu (425kč).

Cesta k Tonlé Sap - typická silnice v Kambodži

Náš autobus u místní benzínky

Benzínová pumpa

Obydlí okolo cesty

Jakmile jsme dorazili k řece, tak jsme počkali na další autobusy a hlavně místního, anglicky hovořícího průvodce. Všichni jsme nastoupili na jednu z mnoha lodí, které tam čekaly na turisty. Voda byla šíleně hnědá. Nedokážu si představit, že pro místní je to zdroj veškerého života. Na lodi s námi byly i místní děti, které různě přeskakovaly mezi loděmi a svým způsobem se snažily z turistů dostat nějaké peníze. Ať už masáží nebo si o peníze přímo řekly. Kapitánům potom pomáhaly s uvazováním lodí, přitahováním ke břehu apod. Jelikož jsme byli u jezera v prosinci, tak bylo málo vody a chatrče byly vysoko nad vodou. Uprostřed vesnice, u nově postaveného chrámu, jsme z lodi vystoupili (i když s tím průvodce kvůli zpoždění nesouhlasil, ale jak se říká "náš zákazník, náš pán"). Prošli jsme si tedy i část vesnice pěšky, což by v létě nebylo možné. Ve vzduchu se šířil prach z cesty mezi chatrčemi a všude pobíhaly děti. Bylo tam mnohem více dětí než dospělých. Podle průvodce to je problém těchto lidí. Moc se rozmnožují, a nakonec tam děti vychovávají děti. Zajímavostí je, že ještě 10 let zpátky tady vůbec neměli elektřinu, školy ani žádné lékařství. Avšak s kanalizací to tady pořád nijak slavné nebude a myslím, že tuto úlohu tady stále má místní řeka. Voda v celém jezeře stoupne během pár hodin, ale oni to vědí dopředu. A to díky přírodě. Mravenci i krysy se začnou přesouvat do vrcholků stromů a přilétne velké množství cvrkajících cikád. V dnešní době jim už ale dává předem vědět král prostřednictvím zpráv a novin. Po procházce vesnicí jsme pokračovali dál lodí, až jsme dopluli k začátku jezera, kde se nacházely mangrovové lesy. Tam jsme si mohli zaplatit jednu z mnoha místních žen, které by nás tímto hustým lesem svezly v jejich typických loďkách. Cena tohoto svezení byla 10USD (236kč) osoba. Dříve místní živil hlavně rybolov, včetně krokodýlů, kteří se v tomto jezeře vyskytují. V dnešní době už je značná část příjmů z turismu, a proto místním nijak nevadí, že se turisté pohybují v těsné blízkosti jejich ložnic. Loď nás nakonec dovezla na plující restauraci na jezeře, kde jsme si mohli dát něco k snědku, a přitom sledovat západ slunce nad jezerem. U většiny plujících restaurací měli i klec s místními krokodýli. Po západu slunka jsme všichni naskákali zpět do lodi a absolvovali celou cestu zpět, teď už bez zastavení. A autobusem zpátky do města. Na zpáteční cestě nás však autobus nerozvážel zpět do hotelů, ale všechny vysadil v centru u tržiště, což nám vůbec nevadilo, protože bychom se do centra stejně vydali. Byl to velice zajímavý výlet, kdy jsme si mohli uvědomit co máme doma a v jakých podmínkách žijí lidé v jiných koutech světa!

Přístav

Kampong Phluk

Cesta zpět do Thajska

Protože jsme nechtěli znovu absolvovat šílenou cestu zpět narvaným jeepem, tak jsme zjišťovali, jak jinak bychom se na hranice mohli dostat. Z centra Siem Reap jezdí dvakrát denně oranžový autobus od společnosti Virak. A odjíždí v 0:30 v noci nebo potom v 8:00 ráno. Dle jízdního řádu cesta trvá 2h, ale reálně cesta trvá okolo 3,5h. Cena na místě by se měla pohybovat okolo 10USD (236kč) a na internetu potom na různých stránkách od 11-12USD (260-283kč). Cestu z hranic bychom potom rádi tentokrát absolvovali vlakem. Ten jede také dvakrát denně a to v 6:40 ráno a potom 13:55. A jak už jsem psal výše, tak cesta vlakem nikdy není rychlejší než 6h. Ve 21h nám potom z Bangkoku jede autobus na jih Thajska. To bude těsné! Celé plány nám však změnila nepříjemnost na hotelu. Nechali jsme si vyprat naše oblečení a ztratili nám jedny kalhoty. Asi den jsem to s nimi řešil, až přišli s verdiktem, že ty kalhoty prostě nemají a jak by nám tuto ztrátu mohli kompenzovat. Nic jsem po nich nechtěl, ale trvali si na svém. Nakonec jsem jim nabídl, že by nám jako kompenzaci mohli pomoct s cestou na hranice. Domluvili jsme se tedy tak, že nám zařídí soukromé taxi, které normálně stojí 40USD (945kč) a že nám polovinu tohoto taxíku zaplatí. Domluvili jsme si tedy odvoz v 8:00 ráno druhý den. Taxi samozřejmě přijelo se zpožděním asi půl hodiny a pak jsme se vydali na pohodlnou cestu na hranice. Jen by to nebyla Kambodža, aby vše proběhlo tak, jak má. Taxikář si během cesty několikrát bez jakéhokoliv slova zastavil u krajnice a šel se třeba nasnídat. Celou cestu si navíc s někým telefonoval a šíleně hulákal. Cesta tedy znovu trvala okolo 3h a na hranice jsme se dostali až okolo 11:30. Pořád máme 2,5h než pojede vlak. Pohoda! Ale asi jsem zapomněl, že tady jsme v Asii a je tu všechno jinak. Na imigračním v Kambodži vše proběhlo bez problému, ale když jsme se dostali na Thajskou stranu, tak se před námi zjevila šílená fronta, která se kroutila všemi možnými směry, aby se všichni do vnitřku haly vlezli. "Snad to půjde rychle", řekli jsme si. Po první půl hodině, kdy jsme se posunuli asi o dva metry, jsem pomalu začal přemýšlet, jak jinak do BKK pojedeme, protože ten vlak určitě nestihneme. Janča z toho byla špatná, ale uklidňoval jsem jí, že se do BKK dostaneme včas. Při nejhorším se nám to jen prodraží. Vždycky je nějaká možnost! Asi po 2,5h ve frontě se na nás dostala řada. Konečně! Vlak samozřejmě ujel bez nás a tak jsem dal prostor improvizaci. Kousek za hranicí mě odchytil dohazovač, zda potřebuji zařídit odvoz. Říkám ano, ale potřebuji být v BKK nejpozději do 20h! Prý to nebude problém. Doprovodil nás do asi 250m vzdáleného Travel Mart check pointu, kde už stály minivany. Tady jsme čekali tak 20-30minut, než byl minivan plný a vydali jsme se směr BKK. Oproti vlaku a autobusu jel minivan asi jen 4h a cesta byla mnohem pohodlnější. Tedy až na ten smrad z rybích chipsů, které do sebe tlačili Thajští spolucestující. Na štěstí s námi v minivanu jel Francouzský pár, kterým nám půjčil mátovou mast, kterou jsme si natřeli pod nos a bylo po smradu :D . Za cestu minivanem jsme zaplatili 400bth na osobu (304kč), což byl dvojnásobek oproti autobusu a mnohonásobek cesty vlakem, ale pohodlí a rychlost bylo k nezaplacení a navíc jsme neměli jinou možnost.

Shrnutí

Kambodža je jednou z nejchudších zemí jihovýchodní Asie, ale její návštěva určitě stojí za to. Na každém kroku můžete vidět chudobu, špínu a chaos, ve kterém místní obyvatelé žijí. O to více ale u lidí vidíte pokoru a vděčnost (to samozřejmě neplatí pro ty vychytralé, které se vás snaží pouze okrást). Běžným jevem v Kambodži je i vysoká kriminalita, ale pokud se chováte obezřetně a nejdete nebezpečí naproti (prostituce, drogy, noční bary..), tak si můžete užít naprosto odlišnou kulturu a poznat jak se žije v jiných koutech světa.

Za nás Kambodžu doporučujeme a jen nás trochu mrzí, že jsme zde nebyli déle a pouze ji v rychlosti během 4 dní odbyli.

Jelikož jsme Kambodžu navštívili pouze na skok během cesty na jih Thajska, tak nemáme podrobné finanční výdaje, které jsme v této zemi utratili. Proto aspoň pro představu pár příkladů (podrobnější rozpis v cestopisu Thajsko od severu na jih - 28 dní),(ceny v czk se liší kvůli rozdílnému kurzu při platbě kartou nebo v hotovosti) :

Cesta PoiPet - Siem Reap - 20USD (471kč) sdílené taxi
Ubytování - 788kč/pokoj (3noci)
E-Vízum - 30 USD + 7USD manipulační poplatek (854kč) online
Angkor - vstup 37USD (874kč) osoba
TukTuk Angkor - 15USD + 5USD spropitné (471kč) celý den
Floating Village - 18USD (424kč) výlet
Průměrná denní útrata za jídlo - 18,12USD (427kč) za pár (jídlo, voda, pivo..)
Průměrná denní útrata za ostatní - 9,28USD (219kč) za pár (brýle, trička, šátky...)
Cena piva - 0,5USD (12kč) happy hours
Cena jídla - 1,5-3USD (35-71kč) v obyčejných restauracích mimo turistické ulice
Cena jídla - 7-20USD a více (165-472kč) přímo na Pub Street

Shrnutí postřehů

Oficiální měnou je Americký dolar a Kambodžský riel, který směňují v poměru 1USD = 4.000KHR
Kambodža je celkově levnější než sousední Thajsko.
Dopravní infrastruktura není moc dobrá a spoje napříč zemí jezdí 1-2x denně a s velkým zpožděním.
V celé zemi se můžete setkat s množstvím podvodů na turistech (o těch se v zemi ví, ale tolerují se).
Při pozemní cestě přes PoiPet kupujte víza pouze těsně před přechodem (obrázek výše).
Nikdy nekupujte vízum tam, kam vás odveze tuktuk - jedná se o falešná víza.
Připravte se na neustálé nabízení drog v Siem Reapu.
Do chrámů v Angkoru mějte zakrytá ramena - ne pouze šátkem. Nedostali byste se tak na vrchol Angkor Watu.
Řízení skútru turisty je v celém regionu Siem Reap protizákonné - pokuta až 250USD (5.905kč).
V pohraničním městě PoiPet se nezdržujte po západu slunka.
Při cestě přes PoiPet do Thajska počítejte se zdržením na hranicích až 3h.
Do Kambodži je vyžadováno vízum (30 dní) - 30USD.
S vízem je zapotřebí přidat i pasovou fotku.
Pokud chcete ušetřit, tak jezte dál od Pub Street.
V zemi je stále velké množství nevybuchlých min z války. Proto je dobré zdržovat se pouze v turistických oblastech nebo využít místního průvodce. (Potkáte mnoho žebrajících lidí bez končetin)

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 8 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 2 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Jakub _38

Cestopis byl naposledy aktualizován 2020-07-02T09:04:06+02:00

Jakub _38 procestoval 21 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

6 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

lma

před 4 lety

Kambodža je špinavá smradlavá díra,kde za vidění stojí jen ten Angkor Wat.

Phnom Penh je k zblití nic horšího jsem neviděl!

Jinak tomu okrádání se dá vyhnout leteckou přepravou a elektronické vízum.

Z letiště v Phnom Penhu do centra jsem jel oficiálním klimatizovaným taxi,kde je daná cena.....zaplatilo se u přepážky a řidiči se dala jen jízdenka.

I já můžu doporučit autobusovou společnost Giant Ibis využil jsem z Phnom Penhu do Siem Reap navrch šel i objednat odvoz klimatizovaným minivanem z hotelu na zastávku autobusu.

Angkor a to jezero Tonlé jsem též absolvoval - odchytl mě tuktukář při příjezdu autobusu do Siem Reap..... vozil mě dva dny.....kolik si řekl už si nevybavuji já se s ním nehandrkoval a dal mu to....zase nějaká přemrštěná částka to nebyla.

Na letiště v Siem Reapu nás odvezlo hotelové taxi.

Nevím jestli se něco změnilo jsou to zkušenosti z roku 2015.

Danny

před 4 lety

Ahoj, supr cesťák 👍 :)

My měli dobrou zkušenost s Giant Ibis transport (autobus) - supr moderní a prostorný autobus, klimatizace,anglicky mluvící průvodce, oběd v ceně (krabička strertfoodu - výběr ze 3),zaridili i víza hromadně za 5$ poplatek (my měli přes internet dopředu a žádný problém).

Provedou tě přes hranice i imigrační (vystojí frontu s lidma z autobusu).

Zároveň v Siem Reapu zařídí zdarma Pick up z hotelu co tě odveze na nádraží.

Jezdí to kousíček od Khao a do SIEM Reapu při na autobusové nádraží - tuk tukem cca 4$ a 15 min kamkoliv do hotelu pak.

Cena za Bangkok - Siem Reap a zase zpátky pro 2 lidi byla 132$ v roce 2018.

Jen přidávám další alternativu :)

Ivana

před 2 lety

Prosím mohu se zeptat, jak a kde si zařídit vízum do Kambodži s předstihem. Podotýkám že v angličtině nejsem moc dobrá.

Děkuji

hhh _1

před 4 lety

já něco podobného absolvoval v 2013. Pamatuji si, že se všude psalo "pokud můžete, tak leťte" :)

My byli 4 a za 1200 bahtu nás hodil na hranici taxík přímo z Khao Sanu. Tam jsem se taky bal údajných scamů, ale nic. Do Siem Reapu jsme pak jeli s místním bláznivým dráčkem za 40 USD a to jsem se opravdu bál, že nás zabije při autonehodě. Zpátky nám cestu taky domluvilo ubytko a do BKK jsme se pak vraceli zmíněným vláčkem za 40 bahtu 7,5 hodiny :)

Jakub _38

před 4 lety

To je přesně ono. V Asii člověk nemůže spoléhat na jízdní řády. Tam se píše 4,5-5h dle typu vlaku a realita je pak na 7,5 hodinách? Šílený :D Nakonec jsem rád, že nám vlak ujel a museli jsme jet minivanem, protože bychom pravděpodobně nestihli navazující autobus na jih Thajska.

Mıchal

před 4 lety

Pěkné. Jak to čtu, jsem rád, že jsem před dvěma roky z Bangkoku do Siem Reapu letěl :D To byla pohoda až na ten jejich oficiálními místy posvěcený kartel tuktuků pro odvoz z letiště za 10 USD. Flat rate. Ani před letiště žádné jiné tuktuky a ani nefungovala žádná aplikace. Takže se fakt jedině nechat oškubat. Ale ve srovnání s odyseou na hranicích to byla pohodička a ještě celkem levná.