Na skok v Singapuru

Jak se to seběhlo

Indonésie se stala cílem naší cesty v podstatě náhodou. Zvažovali jsme destinace jako Írán, Namibie či západ USA, načež se objevila zajímavá akce do Singapuru, kam jsme se také chtěli někdy podívat. Při hledání, kam bychom odtamtud mohli pokračovat, nás zaujala právě osa Jáva-Bali-Lombok. A bylo rozhodnuto...

Uchýlili jsme se nakonec k pohodlnější variantě v podobě Turkish Airlines z Prahy. Pár týdnů před zářijovým odletem jsme kvůli zemětřesením z našeho rámcového itineráře vyškrtli Lombok a místo něj dosadili ostrovy Nusa Penida a Lembongan. Ubytování jsme měli předem smluvené jen na prvních pár nocí v Singapuru a na Jávě.

A jak to dopadlo?

DEN 1: Vyrážíme!

S roztomile malými batůžky na zádech vyrážíme směr Ruzyně. Zejména moje poloprázdná 55 litrová krosna vypadá fakt legračně. Oproti loňskému Thajsku jsme oba ubrali triko a pár kousků spodního prádla, ale zato jsme přibalili bundu a rukavice, čímž se to v podstatě vyrovnalo. Bez foťáku si tak každý na zádech neseme příjemných 7-8 kilo.

Na letišti jde vše jak na drátkách a už se vznášíme v oblacích. Kája na oslavu úspěšného odletu popíjí Ballantines s kolou, který ji letuška namíchala ve štědrém poměru 2:1. Navzdory tomu po dvou hodinkách nacházíme cestu ven z letadla a korzujeme po istanbulském letišti. Čekání si krátíme prohlídkou stánků. Netušili jsme, že existují halal gumoví medvídci!

Karbanátky (které si vezeme i v batohu :-D)

Zapečená listová dobrota

Chudák halal méďa...

DEN 2: SMRT ve městě lvů

Druhý let je podstatně delší, ale díky slušné nabídce nových filmů a občerstvení si ho užíváme. Jako milou pozornost dostáváme amenity kit s páskou přes oči, špunty do uší, pantoflemi a kartáčkem s pastou. Díky této výzbroji a příjemné teplotě v kabině se nám daří slušně se prospat. Před šestou hodinou večerní vysedáváme v Singapuru vcelku svěží a připravení objevovat krásy města.

Z bankomatu vybíráme místní dolary a míříme do metra. Automat na lístky nebere velké bankovky, ale to vůbec nevadí - okamžitě k nám přiskakuje letištní zřízenec a peníze nám s úsměvem rozměňuje. Tomu říkám služba! Úplně vidím, jak by nějaký chlápek turistům takhle “rozměňoval” v Praze.

Při čekání na metro si poprvé všímáme desítek bezpečnostních kamer. Jsou rozeseté úplně všude po městě . Dbání na čistotu a pořádek v ulicích je rozhodně záslužné, nicméně za jakou cenu… Navíc některé místní zákazy a sankce nám připadají vážně bizarní. Příkladem: krmení holubů - pokuta 500 dolarů, prodej žvýkaček - pokuta až 100 000 dolarů a až 2 roky vězení. Třeba takové připojení se na cizí wifi bez povolení je tu bráno jako hacking (až 3 roky a 10 000 dolarů). A na závěr náš oblíbený zákaz - chození doma před oknem bez šatů může prý být pokutováno jako pornografie. Ještěže máme rezervovaný pokoj bez oken :-)

"Jmenuji se Cháron a dnes budu vaším řidičem."

Chutná stejně jako vypadá

Malé ale útulné

Metrem, které nese pro českého cestovatele nepříliš povzbudivou zkratku "SMRT", nám to trvá 45 minut do Chinatownu. Po pár minutách chůze se ubytováváme v hotýlku (Keong Saik Hotel), dáváme spršku a vyrážíme do jednoho z blízkých hawker center (místo s velkou koncentrací stánků s levným jídlem) na Maxwell Road. Dáváme si národní jídlo Char Kway Teow - smažené nudle se zeleninou a kousky masa a ústřic. No, bude to chvíli trvat, než si zase zvykneme na asijskou kuchyni. Zapíjíme to čerstvými drinky z cukrové třtiny a našeho milovaného manga, na které bychom si naopak rychle zvykli hned. Po večeři následuje zdravotní procházka po okolí skrze tržiště s lákavým ovocem a několik parčíků. A teď hurá na kutě. Zítra to máme nabité!

DEN 3: Zelený ráj v betonové džungli

Žádné dlouhé vylehávání se dnes nekoná. Po rychlém snídaňovém toustu míříme do stanice Botanic Gardens. Z metra vylézáme přímo před vchodem do parku rozkládajícím se na ploše 74 hektarů. Tyto botanické zahrady byly založeny před více než 150 lety a patří mezi pouhé tři parky na světě zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Uvnitř lze spatřit přes 10 000 rostlinných druhů. Informace čerpáme z volně dostupného letáčku s užitečnou mapkou. Podle ní vyrážíme přírodě vstříc.

To už je tolik?

Přeskákat přes jsme nezkoušeli

Nonstop tu maká armáda zahradníků

Jedeš, potvoro!

Bludný kořen jako z pohádky

Místní želvy ninja

Procházíme desítkami “expozic” od bambusů a bylinkových zahrádek, přes kaktusy a bonsaje, až po sukulenty, banánovníky a mnoho dalších. Jeden úsek vede po dřevěném chodníčku skrze hluboký prales, kde se každou chvíli něco kolem šustne. Sem tam narážíme na zvířátko. Po stromech poskakují hnědo-šedé veverky, u jezírka spolu se skupinou fotografů s teleobjektivy sledujeme místní ptactvo. Cestu nám zkříží i menší varani.

Zlatým hřebem návštěvy je bezesporu orchidejová zahrada. Narozdíl od zbytku zahrad se zde platí nevelké vstupné (5 SGD), které za to rozhodně stojí. Kocháme se tolik, že pomalu ani nestíhám fotit. Člověk by si řekl, že to budou prostě jen další a další kytky, ale vypadá to tu jak v pohádce! Trvá nám půldruhé hodiny projít všechna zákoutí a to je část expozice ještě zavřená kvůli rekonstrukci. Zajímavá je rovněž výstavka orchidejí pojmenovaných po známých osobnostech, které místo navštívily. V poslední době to byl třeba Princ William s vévodkyní Kate.

Volavčí fontánka

Neskutečné barvy

Ráj pro milovníky makrofotografie

Fotogenické kapičky po deštíku

Kvetoucí jedlové šišky?

"Povinný" fotospot

V botanických zahradách nakonec trávíme celé dopoledne. Poté se SMRTkou míříme do centra. V Marine Square Mall vyzvedáváme zvýhodněné vstupenky do Gardens by the Bay, které nám nabídl booking.com. Jen o pár kroků dále se nám rozprostírá úžasný panoramatický výhled na celý záliv, kterému vévodí slavný hotel Marina Bay Sands. Po sváče a šlofíku na lavičce přecházíme k Merlionu, tj. lví hlavě chrlící vodu, která je symbolem Singapuru. Přes moderní Helix Bridge pokračujeme do luxusního nákupního centra, kde se mimo jiné můžete projet lodí po umělém vodním kanálu s vodopádem (teče jen při dešti). Nakukujeme i do luxusního lobby pětihvězdičkovému hotelu Marina Bay Sands. Navštívit proslulou vyhlídkovou plošinu ve tvaru lodi s infinity poolem ale v plánu nemáme. Do bazénu beztak mohou jen hosté hotelu.

Skoro jako náš hostýlek

Zblízka budí respekt

Benátky

Přes ulici se rozkládají Gardens by the Bay, jímž z dálky dominují dvě mohutné skleněné kopule. První z nich nese jméno Flower Dome. Vnitřek tohoto obřího skleníku je rozdělený na několik zahrad. V každé nalézáme rostliny z určitého prostředí - středomořské, jihoamerické, australské, africké... Mezi rostlinami se prohánějí dřevěná zvířata a potkáváme také sochy kočky Šklíby, medvídka Pú a dalších oblíbených postaviček. Valíme bulvy na hájek mohutných baobabů nebo na záhon “obyčejných” slunečnic, které obrůstají pohádkový hrad čaroděje ze země Oz.

Jako živí!

Hradem se dá i projít

Ten asi neobejmeme

Levitující bojoví zajíci

Druhý pavilon se jmenuje Cloud Forest a okamžitě po vstupu je nám jasné, že tohle bude něco. Tyčí se před námi 40 metrů vysoká umělá hora s vodopádem, která je celá porostlá zelení. Obcházíme horu a najednou se ze všech stran začíná valit bílý dým. Máme štěstí - nejde o slzný plyn, ale mlhu, kterou tu párkrát denně vypouští zavlažovací systém. Zalévání trvá asi 15 minut a skvěle dotváří atmosféru “mlžného” pralesa. Nemluvě o tom, že nás to osvěžuje po celodenním chození. Výtahem vyjíždíme na vrchol hory a dolů za neustálých nevěřícných vzdechů scházíme po vyhlídkové plošině. Naprosto nechápeme, jak se tu zahradníci zvládnou starat o všechnu tu zeleň rostoucí ve výšce desítek metrů.

Cloud Forest - prostě wow

Zachraň se kdo můžeš!

Masožravky skutečné i z lega

Je to pořádná výška

V každém patře hory je tématická výstavka. Jedna je věnovaná krystalům a minerálům, kdežto v jiném patře zase vybudovali krápníkovou jeskyni s jezírkem. Dochází i na promítání filmu o tom, co se stane do roku 2100, až se teplota Země zvýší o 5 stupňů. Spoiler: všichni umřou :-( Poselství zní, že každý můžeme nějak přispět ke snaze zvrátit tento vývoj. Dozvídáme se taky, že celé zdejší zahrady jsou napájeny z obnovitelných zdrojů energie, které si areál sám vyrobí. Je fajn, že tenhle turistický div má i nějaké hlubší poslání.

Venku mezitím propukl liják. My ale musíme utíkat na zlatý hřeb večera - Supertree Grove. V tomhle “hájku” stojí skupinka “stromovitých” staveb, které jsou porostlé popínavými rostlinami a osazené fotovoltaickými články. A hlavně tu každý večer probíhá světelná show, při které se stromy na tóny hudby rozsvěcují rozličnými barvami. Máme lístky i na vyhlídkovou terasu, která propojuje dva stromy, ale kvůli dešti nás tam bohužel nechtějí pustit. Samotná světelná show rozhodně stojí za vidění. Ani matka příroda se nenechává zahanbit a po obloze sem tam sjíždí klikaté blesky. Takže máme vlastně dvě show za cenu jedné :-)

Leje jako z konve, létají blesky

Zblízka je vidět zelený porost

Poslední ohlédnutí na Gardens by the Bay

Přes most k Marina Bay Sands

Vracíme se zpět přes most směrem k osvícenému hotelu Marina Bay Sands. Fronta na metro vede skoro až ven nad zem a tak radši volíme chůzi. Cestou ještě naposledy obdivujeme tentokrát noční a krásně nasvětlené panorama zálivu. Za půl hodiny už sedíme v hawker centru u kuřete s rýží. K pití zkouším čerstvý džus z něčeho, co se jmenuje “golden apple”. Prodavač se mě před koupí snaží varovat slovy “golden apple is not apple”, ale já se zviklat nenechám. Chuť je to zajímavá, taková mírně nakyslá, ale znovu už bych si to asi nedal. Po jídle na nás už definitivně doléhá únava a jdeme se vyspat na zítřejší přesun do Yogyakarty.

Pokračování ve 2. části: Za sultánem do Yogyakarty - https://www.cestujlevne.com/cest...akarty-482