Na sněhu bez sněhu
Aneb jak se (ne)vybavit na zimní spaní pod širákem
Cestopis z roku 2019 napsala Adéla Zámečníková
Přestože jsem pro firmu pracovala už třetím rokem, v únoru 2019 jsem s tou bandou šílenců (myšleno v dobrém) vyrazila na jejich tradiční zimní víkendový pochod po českých horách poprvé. První rok jsem se nezúčastnila proto, že jsem pro ně pracovala jen pár měsíců, brigádně a pouze z domova, a ani jsem nevěděla, že podobný druh zábavy vůbec pořádají. A druhý rok jsem běhala podél fjordů.
Disclaimer no. 1: V článku fotky bohužel nenajdete. Já vím, that sucks. I ta úvodka je z jiné akce. Ale zkrátka radši píšu a chodím než fotím.
Disclaimer no. 2: Cestopis je psán více než rok poté, proto je dost dobře možné, že jsem si některé skutečnosti vymyslela, pozměnila je nebo je vynechala. Protože tak si je (ne)pamatuji. Na téma zrádnosti paměti doporučuji knihu Vědomí konce (The Sense of an Ending) od Juliana Barnese (pro zasvěcené, získal za ni Man Bookerovu cenu za rok 2011).
Příprava
Co se týče spaní na sněhu, měla jsem víc načteno než naspáno. Počet zimních nocí strávených venku jsem znala velmi přesně: 1. A ani ta jedna by možná započitatelná nebyla. Jak jsem se sama přesvědčila, v iglú a pod širákem panují rozdílné podmínky, a proto je potřeba mít i odpovídající vybavení. Své udělá také to, pokud v tom iglú ležíte na tlustých pěnových matracích, které jste si dotáhli z chaty, kde jste měli přečkat noc původně. A také pokud v tom uzavřeném prostoru ležíte vedle dvou velkých chlapů.
Jsem příznivcem minimalismu ve většině aspektů života a outdoorové vybavení není výjimkou. Někomu může připadat, že jsem si vzala vybavení naopak příliš mnoho. Faktem je, že jsem soutěž o nejlehčí batožinu vyhrála (nebo byla druhá). Zčásti protože jsem určité aspekty podcenila a něco naopak vzala zbytečně.
Skutečnost, že máte o daném fenoménu hodně načteno a nasledováno (doporučuji Youtube kanál Fjällrävenu) ještě neznamená, že se tím pochopitelně budete řídit. Po zkušenosti naostro ale na rady od ostřílených zálesáků a outdoor guru téměř určitě dáte.
Ale všechno hezky popořádku.
A co jsem si teda s sebou vzala?
- Batoh Osprey Tempest 40 – Lehký batoh, který je na udávanou litráž hodně prostorný, z vnější strany na něj můžete upnout další hromadu vybavení (jako na vánoční stromeček), ale přesto (pokud nebude vypadat jak vánoční stromeček) ho můžete uplatnit jako velké příruční zavazadlo do letadla.
- Spacák Warmpeace Viking 900 – 3-4 sezónní péřák se zajímavým poměrem ceny, hmotnosti a izolace. Předtím testován především na horských chatách, kde mi v něm bylo občas spíš vedro.
- Karimatka Therm-A-Rest Z-Lite Sol – Klasika mezi pěnovými károškami a zkrátka kousek, který snad žádnému outdoorovému nadšenci mezi vybavením nechybí. Lehká, téměř nezničitelná a poměrně skladná.
- Bunda Patagonia Nano Puff – Sbalitelná zateplovačka se syntetickou izolací. Má volba číslo jedna na túry.
- Čelovka Fenix HL26R – Bytelná svítilna, které nevadí ani déšť či mráz. A nabíjí se přes USB.
- Další oblečení: pohorky, žabky, rukavice, vlněná čepice, 2 merino trika (1 merino-syntetika na sobě), 2 merino spodky (1 merino-syntetika na sobě), fleecová mikina, svetr, flanelová košile, převlekové kalhoty, legíny, teplé ponožky, Buff (nebo dva)
- Další vybavení: ešus, vařič (ehm.. bez kartuše), spork, termoska 0,5l, izolovaná láhev 0,5l, pár karabin, dry sack na oblečení, další nespecifikované vybavení
- Pár papírů s odbornými články v angličtině (protože diplomka, kterou jsem fakticky začala psát až v červnu)
Den první. Noc
Plán byl takový, že se o půl desáté večer všichni sejdeme na vlakáči ve Vsetíně a společně pak autobusem vyrazíme vstříc nocovišti v Papajském sedle.
To by ale nesměl mít vlak z Prahy dvouhodinové zpoždění. Jelikož jsem jela narozdíl od zbytku bandy sama, při přestupu v Hranicích na Moravě jsem rychle přesedla na vlak, který jel také z Prahy a měl též dvouhodinové zpoždění, a na ostatní si hezky počkala ve vsetínské čekárně. S několika ehm... osobami.
Bujaré osazení autobusu včetně dvou psů se řidiči moc nezamlouvalo a myslím, že si v tu chvíli přál s autobusováním seknout. V Huslenkách v části Kychová na zastávce Ozdravovna naše putování hromadnou dopravou skončilo a konečně jsme mohli začít pořádně testovat své vybavení a fyzickou kondici.
V dáli se mezi stromy blýskly první kousky toho, na co se všichni těšili. Sníh.
333 třpytících se čelovek trousilo se křupajícím firnem a uklouzaným ledem. Zhruba po hodině jsme se po skupinkách začali blížit cíli na hranicích Česka a Slovenska, kde nakonec výprava čítala mínus jednoho člena. A to výlet ještě ani pořádně nezačal.
Za svitu úplňku jsme se jali hledat plácky na složení svých unavených těl, ochutnávali Lyofood s kopřivou, ucucávali teplý čaj z termosek a klábosili o všem možném i nemožném až dokud se nám oči nezačali klížit, nebo jsme to na tom mraze už nemohli vydržet a raději vyhledali naducaný péřák.
Stan nemám, dnes to bude premiéra pod širákem.
Noční teplota klesla pod -10 °C, bylo se na co těšit.
Poznatky po první noci
- Nikdy! nepijte čaj půl hodiny před tím, než se chystáte spát. Ani když vám je ukrutná zima. Ani když vám ho nabízí švarný chlapec. Nebo dva. Při každé cestě ze spacáku abyste si ulevili toho budete litovat.
- Z-Lite je sice odolná károška, ale v zimě na sněhu není úplně kámoška. Pokud pod ní nemáte stanovou podlážku, celtu nebo kus tyveku. A to já neměla.
- V zákrytu je to VŽDY lepší než na otevřené pláni.
- Áčko z celty by taky možná nebyl špatný nápad, jak aspoň částečně zabránit profukování péřáku a vylepšit tepelný komfort.
- Ach ty péřové botičky! Při úporné snaze zaříznout jsem vzpomínala, jak jsem ty krásky od Warmpeace pár dní před túrou plnila do e-shopu.
- Dlouhé vlasy si dejte do copu nebo je spleťte do copánků, aby se vám při převalování se nepletly do úst. A udělejte to před tím, než půjdete spát a ne až nad ránem.
- Nano Puff zavázaná kolem pasu na noc je dobrá věc. Hlavně pro holky, které se bojí vlka.
- A nafukovací polštářek za krk je pod hlavu taky fajn. Oproti klasickému rovném polštářku vám z něj hlava jen tak nesklouzne.
Den druhý
Ráno jsme se za lehkého vánku probudili do krásného slunečného dne, ze spacáku posnídali (většinou) instatní ovesnou kaši, uvařili kafe, spacáky dali vyvětrat a uschnout na sluníčko, okoštovali různé příchutě raw (vegan, gluten-free, GMO free) tyčinek a okukovali ešusy těch, kdo k ránu kaši nezvolili. Po zhruba dvouhodinovém probouzení se proloženého balením batohů (a jejich následným vážením v rámci soutěže o nejlehčí a nejtěžší náklad) jsme vykročili směr Makyta a dál.
Cestou necestou, hvozdem nehvozdem si to následně šineme k cíli dalšího nocoviště a kocháme se výhledy na slovenskou stranu. Už při příchodu na Hradisko jsem pocítila svou bídnou formu, které byla důsledkem různých viróz, co se se mnou od Vánoc nechtěly rozloučit. Skutečná bolest ale přišla při sestupu k Pulčínským skalám a na tábořiště.
No jo, dva měsíce téměř bez tréninku se nějak podepíšou, to víš že jo. To, že sis během té doby doslova párkrát vyběhla za barák a ještě navíc po poli, kde pořádnou porci výškových metrů jen tak nenasbíráš, je ti vesměs houby platný. A když se přidáš k jedné z prvních skupin, tak si piš že tě budou popohánět a tvý ego se je bude snažit dohánět, i když ti utečou. Ale dost fňukání.
Ti nejrychlejší už v tábořišti rozdělávali oheň, zabírali si v boudách místa na nocleh a doplňovali energii. Nakonec jsem si taky vybrala plácek v boudě – betonová podlaha sice nebyla o moc větší výhra než firn, ale i tak mi to přišlo jako lepší volba. Navíc jsem měla závětří aspoň ze dvou stran, a to byl oproti předchozí noci výrazný upgrade.
Výprava dorazila do tábořiště opět o jednoho člena chudší. Pokud skupina čítá víc než 30 členů, je v podstatě jen otázkou času, kdy k nějakému zranění dojde. Podmínky tomu bohužel nahrávaly – prašanu a měkkého sněhu abys pohledal, zato zmrzlého poprašku, ledu nebo holých míst bylo dostatek.
Po zbytek večera už byla volná zábava. Jedlo se, pilo, zpívalo, přálo k narozeninám, zvracelo a šlo spát.
Poznatky po druhé noci
- Nedávejte nohy ve vlněných ponožkách blízko k ohni. Ani když je vám na ně zima. Nebo si chcete nohy před zalezením do spacáku zahřát. Ponožky se začnou se pálit. A připálí se vám ke spodním ponožkám.
- Nahřívání se u ohně celkově není moc účinné. Radši se před zachumláním se do spacáku proběhněte, udělejte pár dřepů a kliků, dejte taneček.
- Pokud se teda u ohně mermomocí nahřívat musíte, nedělejte to v oblečení, ve kterém chcete spát. Protože budete ve spacáku čpět kouřem. A to nechcete.
- Jestli nemáte nic silnějšího než Z-Lite, jako izolace dobře poslouží jakýkoliv kousek vybavení – batoh, pláštěnka (kterou jste jinak vytáhli zbytečně), podsedák (co jste náhodou objevili v kapse na hydrovak), pohorky, atd. Dejte je hlavně pod "kritická" místa jako ramena, zadek, kolena a chodidla.
- Suché denní oblečení dejte na noc do spacáku, nejlépe k nohám. Ráno ho nebudete mít zmrzlé a navíc poslouží jako izolace.
- I když vás zima nebo další švarní chlapci svádí, alkohol na večer nepijte. Zkrátka to nedělejte.
Den třetí
Oproti předchozímu ránu bylo probouzení o trochu rychlejší a z tábořiště jsem se vypravili do dvou hodin. Pobalit se, uklidit, fotečku a hybaj na nádraží.
Tábořiště je také posledním místem s aspoň nějakou sněhovou pokrývkou, zbytek připomíná písničku od Kryla – prach, štěrk a udusaná hlína. A asfalt.
Už od snídaně se všichni těšíme na gulášek v nádražce, a proto poslední zatáčku před Horní Lidčí vynecháváme a střiháme to šlusem z kopce rovnou za nosem. Ale přicházíme s křížkem po funuse. Poslední porci guláše servíruje slečna od baru přímo před našima očima sice naší výpravě, ale skupině, která šla napřed. Přestože slečna tvrdí, že už žádné další teplé jídlo nemají, z kuchyně pak tahá kysané zelí s knedlíky jako králíky z klobouku. No nic, dávám si Birella. Sotva ho dopiju, je čas se s kopci a zimou jako takovou rozloučit a nasednout na vlak domů.
Závěrečné poznatky
- iPhone je asi nejhorším typem mobilu, který si na túru do hor chcete vzít. Nejen že s klesajícími teplotami rychle klesá i jeho šťáva, ale pokud na něm budete v mrazu klikat delší dobu, jednoduše se vám vypne. A máte po ptákách. Dokud ho v nádražce po půl hodině teplem nerescituujete.
- Víc jídla není nikdy na škodu. Po celodenním pochodu budete hladoví jak vlci.
- À propos! Když už instantní ovesnou kaši z Lidlu, na jednu porci jsou lepší ty mini balíčky dva. Jinak vás moc nezasytí.
- Pokud si koupíte ešus s takovým tím gumovým opletem okolo rukojeti, ihned po zakoupení ho z něj servěte. Až budete totiž vařit vodu nad otevřeným ohněm a ne nad vařičem, ta krásná bužírka vám s největší pravděpodobností vzplane.
- Míň oblečení taky neuškodí. Jedna sada na den, druhá na převlečení na noc. Vyměňte bavlnu a polyester za merino a jinou vlnu.
- Palčáky jsou velmi podceňovaným, zato hodnotným kouskem zimní garderoby. Kéž bych je s sebou tehdy měla.
- Nano Puffka je vážně super věc. Jen do mínusových teplot to chce k táboráku něco teplejšího.
- Ani na několikahodinový pochod s naloženým báglem na zádech se patagonská kráska úplně nehodí. Měla jsem si radši přibalit (pseudo)nepromokavou bundu jako všichni ostatní.
- Trekové hůlky by asi taky nebyly úplně na škodu, obzvlášť při sestupu z Hradiska.
- Naopak učení s sebou nevezte. I když je cesta vlakem dlouhá, takový víkend dá tělu pořádně zabrat. Hlava tu odbornou angličtinu na papíře moc pobírat nebude a ve finále to skončí tak, že budete jen hledět z okna na okolní krajinu. A pár krásných scenérií snahou se učit zmeškáte.
Jak se ti cestopis líbil?
Adéla Zámečníková procestovala 14 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.