Není dražší tekutina než pot Černohorce

Upozornění: obsahuje subjektivní vnímání a hrubé výrazy

Letní dovolená s ranním během zabrat ručníkem co nejlepší lehátku u vody nás nějak moc nebere a tak nebylo překvapení, že volba padla zase na Slovinsko. To zbožňujeme, ale pořád jsme tam prochodily málo a doma se zbytečně válí výbava na ferraty. OK, termín máme, mrknu na booking a něco už radši dlouho dopředu zamluvím. "To jim snad m*dá v hlavě?!" Ceny jsou oproti minulým rokům snad násobné! OK, Slovinsko jsme taky nejdřív "našli" na motorkách, tak co nezkusit Černou Horu a Durmitor, který jsme taky jen projeli. Je to sice 1000Km autem, ale jsme 3 řidiči, tak se to dá. Booking, krásný apartmán, vlastně dva samostatné s obývákem, s obrovským proskleným oknem a výhledem na hory. Cena oproti Slovinsku poloviční...Úvazky na ferraty sice necháme doma, za 1. tam nejsou a za 2. bych jim stejně moc nevěřil, ale kopců kolem 2500m dostatek, takže bude i tak co zdolávat.

Ráno vyrážíme už kolem 6. Cesta na 12h a naučen z D1 nechci moc věřit tomu, že se dá dálnice projet bez objížďky nebo čekání v koloně. Kupodivu krásně ubývá a já nemůžu uvěřit tomu, že jde jet po dálnici bez toho, aby člověk nekličkoval mezi kamiony a nemusel se auto před ním lepit na nárazník, aby mu to tam zprava poslal Rumun, co táhne z Německa na vleku dva vraky. I když to jede, klima udržuje příjemnou teplotu, v rádiu hraje audiokniha, tak je to stejně štreka a já nemůžu uvěřit, že jsem to s dali na motorkách v 40st. C. Vše je ale relativní a když v poslední třetině jedeme už v Srbsku v horách, tak se mě po motorce stýská a Černé Hoře už vyloženě nemyslím na nic jiného, než jestli nesehnat příště vlek a tu mašinu tam nedostat aspoň takto. Samozřejmě, že jsem celou cestu tam zpět řídil sám. Ženské si dali kinedril, takže byly jak šípkové Růženky a já bych na sedadle spolujezdce byl vystresovaný a zničený víc než za volantem.

Už v Srbsku mě překvapil stavební ruch v horách. Uprostřed louky vzniká obří resort, hory ještě poměrně daleko, a lanovka se táhne prakticky po rovině x kilometrů na kopec v dáli. To stejné ve větší míře pak pokračuje v Černé Hoře a obzvlášť Žabljaku. Po pár letech, kdy jsme tu byli naposledy tu vyrostlo x dalších chat a hotelů, ale v bez ladu a skladu. Projíždíme Žabljakem do "vesnice" Motičky gaj, kde je "náš" aparmán. Přijíždíme k obrovskému baráku. Okolní domy rozhodně nepřipomínají, že by to bylo nějaké turistické centrum. Vstup do patra přes betonové schody (betonem tady nešetří nikde), dvůr vyloženě bordel a x dalších staveb s neznámým účelem. Tady máte své dvě ložnice (spíš ložničky), obývák je sdílený pro dalších 6 ložnic. Sprcha s wc dohromady, bez závěsu, takže prakticky můžete sedět na záchodě a u toho se sprchovat. Lednička v ložnici tak hlučná, že ji rovnou vypínáme a jdeme si vybojovat nějakou přihrádku do společné lednice pro všechny. No to jsem teda po*ral. Oceňuji schopnost nafotit ubytování tak, aby vypadalo dobře a vše záporné vynechat. No co, aspoň je čisté, stejně tady budeme jen spát a večeřet budeme v restauracích.

Booking

ten stejný balkon

Teď s odstupem času můžu říct, že to byl spíš prvotní šok, ale nakonec to tak špatné nebylo. Majitelka ochotná a snažila se vždy pomoc. Další hosté v pohodě, občas si člověk aspoň procvičil angličtinu a pokecal a chyba byla spíš u mě a v mém výběru. Ráno jsme aspoň nezaspali, všichni stávali stejně, protože toho, kdo udělal první krok slyšeli všichni ostatní. Půl snídaní jsme dojídali zbytky po minulých hostech, no prostě samé klady. Jen to nebylo ubytování na rodinnou dovolenou, ale spíš na přespání na jednu dvě noci a dál. Nebylo to vůbec hrozné, ale nedovedu představit tam trávit čas, kdyby nám nevyšlo počasí.

První den vyrážíme na zahřívací túru kolem Černého jezera. Je to taková profláklá trasa, takže kolem jezera spousta lidí a samozřejmě nic moc převýšení. Protahujeme to na Zmijí jezero. Jako jo, pěkné, ale vracet se tam kvůli němu nebudu. Cestou zpět si říkáme, že si dáme něco k pití a třeba i něco malého na jídlo v restauraci hned u jezera. Ze zahrádky odchází hosté a tak si sedáme k uvolněnému stolu. Kolem jde číšník, nese podsedáky a něco nám říká. Naivně si myslíme, že nám nabízí podsedáky, ale on nás ze zahrádky vyhazuje. Když chvíli nereagujeme a nechápeme, tak místo, že by třeba zkusil jiný jazyk, jen zvýší hlas a gestikulaci. (jasný, proč by mě ovládat nějaký cizí jazyk v restauraci jen pro turisty z celého světa). Zahrádka se zavírá a jestli chceme něco jíst tak dovnitř a nebo jinam. Nevadí, že je 14h, svítí slunce a je přes 25st, kolem davy lidí. Venku jde ale už asi 1/2 hodiny slyšet vzdálené hromobití, občas z jasné oblohy spadne kapka, takže jasný důvod to zabalit. (btw. pršet lehce začalo asi za 3h). Potom co jsem v rychlosti zahlédl ceny, tak možnost dovnitř zavrhuju, protože vzhledem k přístupu číšníka nemám chuť tady utratit ani korunu, natož tak desítky Euro.

Bohužel zjišťujeme, že to je v rámci služeb standart. Nejde věřit ani hodnocení na Googlu, protože laťka je tak nízko, že už zázrak, že jídlo je poživatelné, nebo se číšník netváří nasraně je hodnoceno 5 hvězdama, jako brutální nadstandard. I v restauracích, které nám doporučila ubytovatelka to byl na české poměry spíš podprůměr. Jeden příklad za všechny, restaurace Lounge bar Cudna suma. Dle aktuálního hodnocení 4,5*. Pingl (oslovení číšník si nezaslouží) místo obsloužení jen frajersky ukáže na plastový štítek s QR kódem. To, že většinu tvoří turisté, kteří nemají místní datový tarif má v paži, takže na heslo k wifi se musíme dojít zeptat. OK, dáme si 2 velká točená piva. Nemáme. Tak si dáme jednu velkou minerálku, nemáme (takže oni jsou tak strašně IN, že jedou už jen online, ale neumí spravit stránky podle aktuální nabídky). OK, tak dvě sycené minerálky a jeden borůvkový džus. Po 5 minutách přinese pomerančový džus a 2 nesycené. Pak teprve zjišťujeme, že anglicky umí ještě míň než my a spíš jen odhaduje. Jídle bez chuti, že by přinesl aspoň solničku na stůl má v paži. Co by jste chtěli za 15E na osobu?!. A tak je to tam ze vším. Ale oni byli snad líní i vás o ty prachy legálně stáhnout. Že by třeba nabídli další pivo, když máte před sebou prázdný krýgl, to je nenapadne. V lepších restauracích vám nabídnout ale dokonce zákusek, co na tom, že až když už přikládáte kartu k terminálu.

Když jsem to tam viděl a zažil ty "služby", tak jsem si udělal vlastní teorii o vzniku Žabljaku. To jednou Miloś Popovic vyjel objevovat svět a dostal se do Alp. Celý vykulený volá domů.

Miloś: "Ty Rajane, to není možné, jsem teď v nějakých Alpách. Hory jako u nás, lidí jak srač*k, co tam jezdí se jen lozit po horách, ani ovce nepasou. Ale zato místním sypou velké prachy"

Rajan: "Nekecej, za co by jim platili?"

Miloś: "No za všechno, ubytováním, jídlo, vstup do hor, no prostě za všechno a balík"

Rajan: "Ty vole, to zní dobře, to bychom mohli udělat i u nás. A kolik by šlo z toho trhnout, víš, že já se nebudu dřít pro nic za nic"

Miloś: "No právě to jsou prachy úplně zadarmo, třeba za malou kolu klidně 2éčka, za pivo 3 a za oběd třeba i 18!"

Rajan: "Ty krávo husté a jak to tam ještě vypadá, ať to trochu odpovídá tomu západu"
Miloś: " No jak chaty a hotely všude a restaurace a občas nějaká blbost, jako půjčovna kol, čtyřkolek atd."
Rajan: "No a ty chaty staré, nebo nové, co uděláme s těma kuťama co tady už stojí, co s tím bordelem kolem, krávama a tam?"
Miloś: "Staré i nové a i ty statky a krávy tady mají a lidi jezdí třeba i kvůli nim"
Rajan: "Ty woe, ok. Píšu si, chaty a hotely všude, staré, nové, bordel, krávy a hnůj a tak nechat. A když už budeme stavět ty nové, tak ať je to aspoň trochu podobné, jak vypadají ty jejich nové"
Miloś: "No jak, velké a prosklené, jak ti to mám popsat, každá je jiná"
Rajan: "Jak prosklené, jako ze skla?! To je přece p***vina!"
Miloś: "Ne ty kreténe, jako je že mají spousty oken! Jo a ještě jsem si vzpomněl, mají v těch oknách truhlíky s kvítkama".
Rajan: "Jasný, už to chápu. Takže si píšu, hodně oken, truhlíky. Nechat staré s hospodářstvím, to je blbečky ještě víc naláká a každá chata jiná. OK, mám to, než se vrátíš, tak to tady rozjedu. Ale nemysli si, že je tady bude někdo obskakovat. Když jsou natolik tupí, že můžou celý den lozit zbůhdarma po horách, tak by se mohli obsloužit i sami"

Spousta oken - splněno

Truhlíky - splněno (btw. to není opuštěno, ale plné ubytovaných)

Originál farma - spněno

Moderní chaty všude - splněno

Krávy- splněno

No a tak to tam asi tak vypadá. Staví se všude. "Architekti" získali titul asi z Kindrvajíčka, protože v nové zástavbě je to jen kýč a hnus. Všude brutální snaha trhnout peníze, takže na malém prostoru namačkané třeba 4 stejné chatky, výhled tak možná sami na sebe a silnici, prostor kolem každé 1m. O kus dál vzniká zase betonové monstrum s x apartmány a na stejné ulici stojí x nedokončených domů buď na prodej, nebo už rozpadajících se. Podle mě je tam jedinou možností, že za pár (desítek) let, to tam vše zbourají a začnou nanovo.

K samotným horám:

Pokud nepočítám povinnou procházku kolem Černého jezera, tak další den jsme šli z Motyčki Gaj na Malého mědvěda. První část vede lesem, druhá nahoru poměrně hodně strmým svahem a suťoviskem na horu. Jenže když jsem chtěli pokračovat po hřebeni na Velký medvěd, tak přišla bouřka. Nechtělo se mi být moc na nejvyšším bodě holé skály a v ruce držet ocelové lano a tak jsem to potupně otočili. Ještě na hřebeni jsme potkali další turisty, co zase doporučili pokračovat dál a cestu zpět kvůli příkrému klesání považovali za bláznovství, ale to já zase to, dělat hromosvod. Tak jsem si popřáli štěstí a pokračovali vlastní cestou. Tam nás poprvé zklamali Mapy.cz. Ukazovali, že by šlo přes údolí pokračovat na Savin kuk a nám se nechtělo se jen vracet stejnou cestou. Už ze začátku se mě nezdál výškový profil v konečné fázi trasy, který kvůli převýšení byl podle mě spíš horolezecký. Dávali jsem tomu tak 2km s tím, že uvidíme a podle toho se zařídíme. Nakonec jsem byl rád, že jsme to po těch 2km otočili, protože cesta značená na mapách, byla jen vrstevnice v suťovisku a vůbec si nedovedu představit, jak vypadal ten výstup a jestli tam nějaký byl.

Druhá cesta vedla z Žabljaku k Ledové jeskyni a poté jižní stranou zpět. Ledová jeskyně byla bomba a bylo mě líto lidí, kteří se vyškrábali až k ní a pak neměli odvahu do ní slézt. (O to víc jsem byl pyšný na dceru a manželku). Opět se ukázalo, jak někdo nad svou prací přemýšlí. Vstup na dno jeskyně je poměrně prudký, obzvlášť, když většina svahu je pokrytá ledem a sněhem. Ještě, že je na jedné straně kabel, kterého se jde přidržovat. Koho by napadlo, že poplastovaný kabel, bude ve vlku klouzat? Ale hlavně že nezreziví.

Na oddech jsme si vybrali koupání v Plužine. V jednom dnu dostanete vše, krásu, odpočinek i adrenalin. Trasa ze Žabljaku do Plužine totiž vede přes jednu část Durmitor route (ring), takže v podstatě celou cestu, jedete národním parkem a pokud zrovna netrnete, jak se vyhnete auto naproti, nebo jestli nesletíte ze srázu, obdivujete hory všude kolem. Plužine vůbec nechápu. Díky příkrým břehům je to jedno z mála míst, kde se dá koupat v Pivském jezeře. Není to sice jezero, ale přehrada na řece Piva, ale přesto je krásné a voda průzračná. Na místě ale čeká jen rozpálené betonové molo, kabinky s utrhanými závěsy a vyštěrkovaná "pláž". Počet hostů naštěstí odpovídá počtu služeb, takže tam není skoro nikdo. Voda přiměřeně teplá a viditelnost dostatečná, aby jste viděli, která rybička vás zrovna ožužlává. Vzhledem k tomu, jak břehy padají dolů si myslím, že dno je stejně v nedohlednu a radši jsem si ani nepředstavoval, jaká je pár metrů od břehu hloubka.

Bez ohledu na to, jak nás místní holili o peníze, jsem se už předem rozhodli, že dáme jeden den na raftu na Taře. Vybrali jsem celodenní za 120E na osobu. Společnostní je tam mraky, ceny kartelové, takže jsem vybrali Montenegro extreme, protože odpověděli jako první a my měli možnost vše domluvit přes wifi na ubytování. Cena zahrnovala dokonce vyzvednutí v apartmánu, jízdu, oběd a vrácení zpět. Vyzvedl nás borec se starým LR Discovery, nabrali jsme ještě páreček pozérů z Anglie (důležití bylo, aby při focení byl vidět nápis trenek Cavin Clein, ale že by chcípák trochu pohnul pádlem, to ani prd) a hurá k řece. Začíná se lehce proti proudu za mostem přes Taru. Je to místo, kde začíná asi většina firem, protože než nám přijelo druhé auto se člunem, už tam byl docela provoz. Čekání jsem si ale zkrátil koupáním v řece. Kašlu na to, že má tak 17st, do té vody byla prostě povinnost vlézt a kousek si zaplavat. Je jasné, že taková komerční záležitost nebude žádné vzrušení. To ostatní potvrdil už fakt, že do lodi šly i děcka kolem 4 let. Naštěstí je stále se čím kochat a obdivovat. Následovali povinné zastávky u vodopádů, na skákání ze skal atd. a cca v poledne jsem přistáli a že jako konec. Už tak nějak smířený s tím, jak nás všude odrbávají, jsem to bral, že jako za ty prachy to nestálo, ale pěkné. Jenže to byl naštěstí konec pro ty, co měli zaplacenou jen půlku dne. No a to naštěstí byli všichni kromě nás. Takže druhou půli jsme měli člun a "průvodce" jen pro sebe. Druhá půlka mi přitom připadala ještě pěknější. Kaňon je tam víc vysoký a úzký, "peřejí" sice míň, ale o to prudší (ale stále v podstatě na raftu není co dělat a poradil by si bez nás).I na ten adrenalin došlo. Končilo se severně od Žabljaku u osady Radovan. Cesta nahoru stoupá po úzké štěrkové cestě, kde jsem si nedovedl představit dvě auta vedle sebe (ani to, že by to normální auto vyjelo). No potkali jsme ji několik, včetně dalšího s vlekem na raft. Řidičům smekám. Btw. podle průvodce zábavnější trasa začínala právě pod místem, kde jsem končili, ale údajně ještě lepší je to v Bosně Hercegovině na Pivě (řece :-) .

Vyodpočívali jsme dost, takže jsme si naplánovali tak nějak přes Mapy a výhledem z okna hřebenovku na Šljemena. Začíná se pod lanovkou, která ale vede na Savin kuk. Podle map jsem se těšili, že cestu zpět, která naším starým kolenům už ze svahu nesvědčí, si ulevíme právě lanovkou. Bohužel už cestou nahoru jsem zjistili, že horní nástupní stanice na ni, je výš, než my křížíme její trasu, takže zpět zase po svých. Trasa celkem hodně náročná na psychiku a když jsme šli dolů, tak jsem nechápal, jak jsme ji mohli vyjít. V podstatě celá vede prostě jen nahoru po dlouhé pláni, žádné stromy, kleče, skály, prostě tak na 2km nastoupat snad 500m v 30st C. Proto manželčina "nevinná" poznáka "Tobě se ta trasa líbí?", u mě jako "plánovače" trasy nenašla pochopení, ale aspoň přidala adrenalin do žil. (taky myslíte, že museli mít na základce nějaké tajné hodiny, kde se jen holky učili, jak co nejvíc srát chlapy? Kdy řekla, že jsem to vybral na ho*no, tak to nebude fungovat tak dobře, jak ta nevinná otázka) Můj návrh, jestli se chce teda v půlce kopce otočit a vrátit, ale s tím, že zbytek dne plánuje ona naštěstí zavrhla. Naštěstí, protože nahoře to stojí za to. Výhled na prakticky všechny velké kopce v okolí (Malý a Velký medvěd, Savin Kuk atd. ) a pak se jde prakticky už rovina, jen po hřebenech. Z těch nás ale klasicky vyhnaly blesky a hromy kolem.

Poslední túru jsme vybrali "odpočinkovou" kolem jezera Jablan na Zmijí jezero. Začátek je poměrně snadný a k jezero Jablan je dosaženo celkem rychle. Ony ty jejich jezera jsou v podstatě všechna prašť jak uhoď. Prostě roztaje sníh a když vydrží do dalšího, tak jezero najdete, když ne, tak marně čumíte do mapy, kde jste udělali chybu. Toto bylo poměrně velké, takže se v něm šlo i v pohodě koupat. Cesta kolem ale pěkně nastoupala. Celou cestu jdete v podstatě právě kolem tohoto jezera. Na jednu stranu výhoda, že máte pěkný výhled na něj, na druhou nevýhoda, že víte, jak jsou ty kopce vysoké, protože jste chvíli před tím, na ně čuměli zespod. Občas je trasa trochu nebezpečná, protože vede po vrstevnicích, nebo blízko srázu, ale nic hrozného, jen se musí dávat pozor. Cesta dolů je hodně příkrá, část prakticky po skále. Demotivující je, že když už si říkáte, kolik metrů dolů jste z nastoupaných ukrojili a jak už to půjde k cíli pozvolně, tak se to zase zvedne a vy máte ty metra v podstatě zase všechny zpět. No a klasicky zase bouřka a rychlý přesun, aby jsem byli aspoň v lese a já s svýma skoro 2 metrama nebyl to nejvyšší na svahu.

Poslední den se rozhodujeme vypustit. Ušli jsme nějakých 75km a nastoupených (a sestoupaných) nějaký 4.500m. Nějak se nám nedaří najít smysluplná trasa, aby to nebylo jen ubíjení času a přitom to byli schopni ještě dát, protože nohy jsou už lehce v p*deli a regenerace není co bývala. Tady musím smeknout velkou poklonu ubytování a uznat, že toto je přesně ta výjimka potvrzující pravidlo, co jsem si udělal o Černohorcích. Informoval jsem ji, že odjíždíme o den dřív, prostě ze slušnosti, aby si tam třeba mohla někoho ubytovat. No a ona nám vrátila bez toho, aniž bych to chtěl, nebo jen čekal, peníze za ten nevyužitý den.

Byl jsem upozorněn, že takto to vyznívá strašně negativně a to by mě bylo líto. Příroda je nádherná, túry skvělé. Dají se najít trasy, kde šlapete respektive se škrábete jen po skalách, stejně tak trasy, kde jdete přes krásné louky a lesy a nebo to celé kombinovat. Tara a její koryto je prostě jeden velký kýč. A to nemusíte v podstatě ani vystoupit z auta, mužete jen jezdit po Durmitor rinu a z klimatizovaného prostoru auta dělat fotky, pro které by jste jinde museli našlap desítky kilometrů. Jestli pojedete s baťohem, město navštívíte jen, aby jste si koupili nějaké jídlo v obchodě a hledání ubytování budete brát jen jako další dobrodružství a loterii, tak budete nadšeni.

Omlouvám se z obsáhlost, nečekám, že to bude moc lidí číst, píšu to spíš pro známé, abychom je pak neotravovali historkami a fotkami z dovolené :-)

Pár praktických věcí

LPG je v Srbsku i v Černé Hoře prakticky na každé benzince (pod názvem Autogas). Stojan není bokem jako u nás, ale pistole je u klasických stojanů na benzín a naftu
obzvlášť v Černé Hoře (ale i v Srbsku) omezení rychlosti na silnici nesedí s Mapy.cz a je celkově zmatečné. Rovné úseky bez zřejmého důvodu dlouhé omezení rychlosti bez jejího zrušení, takže nevíte, jestli skutečně ještě platí, nebo jen zapomněli dát ceduli. V ČH poměrně časté hlídky z mobilním radarem a kontrolou pásů, řidiči naštěstí upozorňují.
o restauracích jsem psal, takže doporučuji se nedívat jen na hvězdičky, ale číst řádně nejnovější recenze. Je prd platné, že dá 5* někdo, kdo si tam dá jen kafe, když před ním 3 lidé píšou, že tam měli otravu jídlem (nepřeháním)
v samoobsluze jsou pulty s hotovým jídlem, samozřejmě největší výběr ráno, ale kromě pečených kuřat apod. tam mají např. i těstoviny se sýrem, francouzské brambory, grilovanou zeleninu apod. takže za daleko menší cenu a jde najíst daleko chutněji než v restauracicíh
kromě hotového jídla dělají i bagety na přání, tzn. vyberete si pečivo, salám, sýr, nebo třeba i majonézu a u pultu vám ji připraví a zabalí
parkuje se všude a nikdo to neřeší, nějaký průjezd na silnici pro 2 auta nikoho nezajímá, i policajti to objíždí po chodníku
za vstup do parku se vybírá 5E, ale vybírá se dost nahodile a většinou je vstupy u Žabljaku. My kvůli ubytování chodili od Ski centra (Motičky gaj) a žádného hlídače nepotkali a žádné vstupné neplatili.
do parku samotného jde vjet poměrně hodně hluboko, takže u některých tras není nutné na trasu nastupovat např. v Žabljaku, ale jde nudný úsek přejet.
jestli raft, tak už fakt doporučuji celý den. První půlka je masovka, druhou jsme byli sami. Podle průvodce je ale větší zábava kayoning, ale tam má voda údajně jen kolem 5-7st. Ona i voda v Taře má kolem 17st a ne všechny agentury půjčují i neopreny (takže pro zimovřivé doporučuji si zjistit).

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 4 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 3 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 5 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal(a) mmksvestky

Cestopis byl naposledy aktualizován 2023-08-27T10:56:24+02:00

mmksvestky procestoval(a) 10 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 6 lety a napsal(a) pro tebe 6 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

3 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Sue Ellen Ewing

před rokem

Je vidět, že Balkán je pořád Balkán, Kdybys chtěl vše vypulírované, jedeš do do hor do Bavorska.

martuc

před rokem

díky za cestopis, se zájmem jsem si přečetl.

Zrovna jsme se vrátili ze Slovinska (týden v Julských Alpách), zažil jsem poprvé = nemám srovnání cen. Jako jo, ceny jsou sice srovnatelné těm v nedalekých Korutanech, ale to lze říct i o úrovni poskytovaných služeb. (Možná jsme měli jen štěstí...)

mmksvestky

před rokem

Ono nešlo tak o ty ceny, ale právě o to srovnání. Na dovolené jsem připravený, že na cenu oběda nehledim (v rozumné míře), ale jít do restaurace už s očekáváním nejhoršího, které se bohužel pravidelně plní, to prostě otráví.

A to nemluvím o tom, jak je fakt až zhnuseny z té zástavby v okolí. Teď jsme náhodou v Rakousku v Alpách a za těch 250km, jsem snad neviděl ani jednu tak hnusnou stavbu,z jakých tam dokážou vykládat celé čtvrti.

Ten kontrast s tou nádhernou přírodou pak ještě víc bije do očí.