Neplánovaný výlet do Belize
Aneb řešení imigračních trablů s mexickými úředníky výletem do Belize
Cestopis z roku 2025 napsal tomasito
Zádrhel na letišti
Neočekávaná záležitost, jistý zádrhel na letišti v Cancúnu, jak už jsem také nakousl v článku o nomádění na Cozumelu: https://www.cestujlevne.com/cest...trove-4092 , nám hned na začátku pobytu v Mexiku udělal tak trochu čáru přes rozpočet.
Už dřív jsem četl články o tom, jak český turisty (tady třeba turistky [1]) v Cancúnu a v Ciudad de México imigrační úředníci odmítli vpustit do země. A to přesto, že měli všechny potřebný dokumenty. Svý si k tomu píše i náš ombudsman [2].
Nejedná se jen o trabl Čechů. Tahle zvůle mexických imigračních úředníků se děje napříč národnostmi EU, jak ostatně píše i ombudsman. To samý nám odpověděli i z český ambasády v Mexiku, kam jsme jim psali, zda pro nás mají nějakou radu. Ale postupně.
Zpáteční letenku máte? A mohla bych ji vidět?
Není divu, že do Cancúnu jsme si naplánovali let z Říma. Od září jsme totiž bydleli v Bari, kam jsme jeli z Pardubic vlakem: https://bejkuvmls.cz/italie-vlak...c-do-bari/
A právě už v Říme na letišti začaly padat podivné dotazy. Letuška Neosu, společnosti, se kterou jsme letěli, nás začala zpovídat, jak kdybychom se do Mexika chystali emigrovat.
Když si všimla, že máme zpáteční letenku s datem až za pět měsíců, ztuhla. Co tam prej budem jako dělat? A jestli máme dost peněz. A jestli máme kreditky. A pojištění. A ubytování na první noci… docela dost nepříjemnýho vyptávání. Po nastudování všech dokumentů nám konečně na pas lípla “ok” a šla za dalšími cestujícími. Zajímalo mě, jestli se takhle ptá každýho. Prej jo.
Vzápětí chtěl její kolega na check-inu vidět zhruba polovinu zmiňovaných dokumentů znovu . Od čeho pak ta nálepka na pasu?
Co jako chcete dělat na Cozumelu 5 měsíců?
Když jsem přiletěli do Cancúnu na terminál 2, byla půlnoc středoevropského času. Jsme spíš skřivani, takže bych šel nejradši spát. Jenže nás čekalo imigrační, páč e-gaty, které podle slov české ambasády, mexická vláda nechala instalovat na Cancúnském letiště právě, aby zamezila nekalým praktikám imigračních úředníků, nebylo nikde vidět. Možná na jiných terminálech (T3 a T4). Tam totiž směřují lety zvučnějších leteckých společností jako Air Framce, KLM, British Airways…
Už na nás skoro přišla řada, když mi úsměv na tváři ztuhl. Před námi hystericky křičela Italka, že jí nechtějí pustit, ačkoliv jejího manžela hned před ní pustili bez problémů. Spoiler: pustili ji taky, ale půl hoďky ji podusili.
Není to divný?Přišli jsme na řadu. Paní se ptá, kdy máme zpátečku, chce ji vidět. Pak výpisy z účtu, měl jsem je i ve španělštině. CZK jí samozřejmě nezajímalo, tak jsem jí na google ukázal přepočet na mexické pesos. To mi otráveně smetla ze stolu, že jí zajímají americké dolary. Neodpustil jsem si poznámku, že naše měna je koruna, jak mohla vidět na výpise.
“Prostě mi ukaž, kolik to je v USD”. Když jsem jí přepočet ukázal, otráveně mávla rukou. Jedeme dál, ubytko na první noci. Pak co budeme dělat na Cozumelu, je to malý ostrov, tak co bychom tam dělali 5 měsíců?
Nešťastně jsme argumentovali, že na evropský pas tam můžeme být klidně 6, tak co vlastně řešíme. Paní přehrabovala dokumenty, žmoulala pasy, dívala se na naše mexická razítka šest let zpátky. A pak rozhoda: “Jeden měsíc vám stačí.”
Prý máme ubytko jen na první tři noci. Vysvětlujeme, že máme rozjednané ubytování, ale dokud ho neuvidíme, tak za něj nebudem platit, takže tohle dořešíme na místě. Vypadala, že to jí nevadí, nejvíc se pořád vracela k pěti měsícům na Cozumelu. K vyjmenovávání aktivit byla hluchá. Na všechno měla tu samou odpověď: “Ale pět měsíců? Není to divný?”
Po čtvrt hodině točení se v kruhu se na nás zadívala a nekompromisním hlasem řekla: “Dám vám jeden. To vám stačí.”
Že máme zpáteční letenku na datum za 5 měsíců? No a? Jeden měsíc je prý na turismus v Mexiku dostatečnej.
No dobře. Konečně nám dá razítko a pak rukou dopíše omezení na měsíc. Aspoň že jsme v Mexiku, prodloužení snad pak nějak vyřešíme.
Imigrační na Cozumelu
Z české ambasády pro Mexiko nám odpověděli, že by nám měli prodloužit pobyt na jakékoliv pobočce imigračního v Mexiku. Bál jsem se, že bude až v Cancúnu, ale jedna imigrační kancelář je i na Cozumelu. Vypravili jsme se tam hned v druhém týdnu našeho pobytu na ostrově.
Pustila nás dovnitř abuelita, která dělala něco mezi sekuriťačkou a vrátnou. Pobavila mě nášivka, co měla na čisté bílé košili: “Armored King”. 😀
Úředníci tady se těm z letiště vůbec nepodobali. Jednali s námi mile, potvrdili nám, že i v systému máme omezení na 30 dní a moc nechápali proč.
Nicméně nám víc pomoct nedokázali. Tyhle imigrační kanceláře fungujou jako u nás cizinecká policie. Řeší tedy trvalé pobyty atp. Ne turistický záležitosti.
Řešení? “Jeďte po zemi do Belize a zase se vraťte se.” Když se Veronika ujišťovala, že to je v pohodě, jak muž, tak žena u přepážky pokývali hlavou. Spousta lidí na Cozumelu a naproti v Playa del Carmen, to tak prej běžně dělaj.
Zdviháme tedy hozenou rukavici.
Koleda, koleda Štěpáne, ať Tomík razítko dostane!
Vánoce jsme přečkali na Cozumelu a právě na Štěpána jsme zahájili výpravu za razítkem. Jinými slovy, vypravili jsme se do Belize.
Před barákem jsme si mávli na moto taxi (že to připomíná římský pozdrav se tu neřeší), kam jsme se naskládali se svýma dvěma třicetilitrovými batohy.
Zbytek věcí zůstal v bytě. Věřili jsme, že se k nim ještě někdy dostanem, s námi jelo jen fakt to, bez čeho bychom se případně neobešli.
Trajektem jsme přepluli dvacet kilometrů moře mezi Cozumelem a Playa del Carmen, přežili další mariachis s největší mexickou odrhovačkou La Bambou (je to hnusný vydírání, když před nima z lodě není kam utýct!), na busáku se znovu ujistili, že i když nám na Cozumelu u přepážky ADO (autobusový dopravce) prodali jízdenku do Corozalu (Belize), neprodají nám jízdenku zpět.
Tu si prý musíme koupit v Belize. Přece je to spoj ze zahraničí. Stejně jako si teď prý kupujeme jízdenku z Mexika do Belize. No, logiku v tom nehledej. Navíc s tím, jak kolem toho mlžili, jsem pojal podezření, že to nebude jen tak. Což se v Corozalu potvrdí. Ale nepředbíhejme.
Po přespání v Playa del Carmen jsme druhý den v 7:40 vyrazili směr Belize. Konkrétně do města Corozal, nejbližšího města za hranicemi.
Zahajujeme cestu - Moto taxi na trajekt
Hranice
Cestou jsme stavěli v Tulum, Bacalaru, Chetumalu. A pak už přišla výstupní mexická hranice, kde proběhl běžnej scam, kterýmu se nedá moc dobře bránit.
Při vstupu do Mexika se totiž platí turistická taxa, která byla v roce 2024 magických 707 pesos. Když člověk přiletí letadlem, má taxu zaplacenou v rámci letenky. Při opouštění Mexika se tahle taxa platí jen v případě, že turista není schopen doložit, že už vstupní poplatek platil. A to musí doložit rozpisem ceny letenky.
"Náš" autobus společnosti ADO na hranici Mexiko-Belize
Což na naší letence samozřejmě nebylo. Takže jsme neměli na úřednici žádnou páku. Navíc systém v tom mají fakt dobrej - do mini budky, kde jsou dvě úřednice, vpouští sekuriťák a hned za turistou zavírá dveře. Vše se děje rychle, lehce pod tlakem, takže než se člověk vzpamatuje, je o 1 400 pesos lehčí (za dva).
Drobný mi paní blahoskloně odpustila. Aby ne, když jí to šlo do kapsy. Nebo takhle, čekám, že ti tři šli na třetiny. Kdoví od kolika lidí z našeho autobusu.
Vtipný je, že po opuštění imigrační budky nás poslali do autobusu, kterej se za celou dobu nepohnul z místa.
Když úředníci vyřídili zástup z našeho busu, ještě na nás řidič křiknul, zda fakt jako máme všichni výstupní razítko. Jinak že se budeme muset vracet od hranice Mexiko - Belize. Nikdo neprotestoval a tak jsme vyjeli.
Hranice Mexiko - Belize
No dobře, ještě než jsme vyjeli, řidič nám rozdal kartičky, který jsme měli pro radost belizských úředníků vyplnit. Imigrační úředník byl se mnou a Veronikou nadmíru spokojen. Jen se mu nepozdávalo, že jsme uvedli do políčka zaměstnání “turismus”. Opravu učinil škrtnutím, napsáním “teacher” u Veroniky a u mě “web design”. Svůj souhlas nad jinak vzorným vyplněním kolonek posvětil kulatým razítkem a přivítal nás v Belize.
Příjezd do Corozalu
Že nebude Corozal žádný velkoměsto jsme tušili. Je to sice hlavní město regionu, ale celá Belize má kolem 420 tisíc obyvatel…
Přesto nás hned po příjezdu, ve tři hodiny mexického, a tudíž dvě hodiny belizského času, překvapil busák, kde jsme si dle prodavačů z ADO měli koupit zpáteční jízdenku do Playa del Carmen.
Před tím busákem bylo štěrkové parkoviště pro tak dva busy. Vnitřek busáku nebyl lepší: čtvercová místnost s pěti sedadly na každý straně.
Uprostřed stál dřevěný stůl a za ním seděla černoška. S nějakou účetní knihou psanou rukou před sebou. Cosi si ťukala do mobilu a neměla teda radost, že ji rušíme. Na otázku, zda si u ní můžeme koupit jízdenky do Mexika, na neděli, odpověděla, že to fakt jako ne. Jen do Belize.
“Ani do Chetumalu?” “Nie.” Přitom tam měly jezdit tzn. Chicken Busy, který jezdí po celý střední Americe, jen se jim všude říká jinak. V Panamě třeba *Diablos Rojos*.
“Hm, je pátek, jedem v neděli, to nějak vyřešíme,” uzavřel jsem a opustili jsme budovu busáku.
Tak milí lidé!
Od té chvíle nás, až na jednu výjimku, obklopovali už jen ti nejmilejší lidé, které si člověk dokáže představit. Přitom na první pohled vypadají odtažitě. Taky jsou mnohem tmavší než Mexičané a mluví anglicky! Kromě angličtiny taky belizskou kreolštinou a na hranicích s Mexikem a s Guatemalou dokonce španělsky. Běžný Belizan z hraniční oblasti tak ovládá 2 světově nejběžnější jazyky a plynule přepíná mezi třemi. Úžasný! A u nás, když přijede na benzinku cizinec, mu paní pomalu česky říká: “Vždyť ti to říkám, je to 1200 Kč, čemu nerozumíš?”
Hned před budovou busáku nás odchytla holčina s malým dítětem u prsu a snažila se nám pomoct s navigací k hotelu. Hotel stejně neznala, až když jsem jí přesvědčil, že je fakt v Corozalu, a ukázal jí pozici v mapě, ukázala nám nejlepší cestu.
Hotel U Martina a rychlokurz Belize
Chvíli po našem zabydlení jsme se vyvalili na terasu s výhledem na moře. Přišel za námi manažer hotelu, hotel měl teda asi šest pokojů, a zapovídal se s námi.
Terasa hotýlku. To by šlo.
Udivili jsme ho hned na začátek skutečností, že se v Evropě mluví Anglicky vlastně jen v Anglii a že obyvatelé dalších zemí sice angličtinu také ovládají, ale až jako druhý jazyk. Úplně ho fascinovalo, že má každý stát vlastní jazyk.
To Belize má jako úřední jazyk angličtinu, jsou v Common Wealthu, takže na belizský pas mohou cestovat bez víz do UK, na bankovkách mají Alžbětu a ta jim visí i na obrazech uvnitř budov.
Belize se dříve jmenovala Britský Honduras a Brity do téhle části světa prý přitáhlo mahagonové dřevo. Platí se belizským dolarem, který má oproti tomu americkému poloviční hodnotu.
Týpek si trochu posteskl, že Belize je země s moc krásnou přírodou, ale že většina hostů v hotelu zůstane jen jednu nebo dvě noci, a pak pokračuje do Mexika. Přiznali jsme se, že nejsme výjimkou.
Až jsme se zastyděli, že jsme do týhle země přijeli jen kvůli novému razítku do pasu. Ještě týden předtím jsme o ní nevěděli prakticky nic. A nemáme ani záměr se do Belize vracet. Ne letos. Ale po téhle ochutnávce… no, kdo ví!
Corozal
Večer jsme prolezli městečko. Oba jsme strávili pár měsíců v Anglii, takže ta angličtina, lepkavé horké klima a teplé moře, to nám nějak přišlo jako takový zvláštní paradox. Nicméně jezdí se tu klasicky - vpravo.
Anglické názvy a tropické teploty? Eh...
Corozal je ospalé městečko...
... ale Rambo tu frčí pořád!
Zásobování obchodu.
Náš jediný celý den v Belize jsme se rozhodli strávit poklidně. Zůstali jsme tedy v Corozalu, procházeli se po městě a kolem poledne přešli napříč městem k mayské pyramidě. Už se dělalo pekelné vedro. Na Cozumelu jsou nižší teploty, navíc dobře snesitelné díky větru.
Jako všude po pobřeží Riviera Maya, i v Corozalu jsou nějaké ruiny starých mayských staveb. Manažer hotelu nám vykládal, že ty v Corozalu jsou sice malé, ale můžeme tam vidět spoustu stromových leguánů.
A měl pravdu! V obojím. Pyramida samotná nestála za řeč. Na druhou stranu, tři hodiny ji kromě nás nikdo jiný nenavštívil a my se tak mohli kochat do sytosti. Stromy všude kolem nás poskytovaly v odpoledním horku krásný stín. A především výhledy na leguány zelené, kteří se údajně dokáží přiblížit barevně prostředí ve kterém žijí (v dlouhodobém měřítku, ne bezprostředně jako chameleoni) .
Na stromech všude kolem se tyhle potvůrky spokojeně živily. Žvýkaly listy na stromech nebo se vyhřívali na sluníčku. Ukázali se nám jak leguáni černí (milovníci horkých kamenů), tak leguáni zelení (stromoví). A to v množství větším než velké! 🙂
Mayská ruina - jediná památka Corozalu přímo ve městě
Víc než historie je zajímavá fauna - jeden leguán zelený vedle druhého
Belize - možná příští destinace?
Do Belize se už letos nevrátíme, náš cestovní mindset je být co nejdéle na jednom místě. V květnu se vracíme do Čech. Nicméně semínko na případnou další cestu je zaseto.
Belize je teda dražší než Mexiko, ostatně místní jezdí na nákupy do blízkého (mexického) Chetumalu. Mladí tam dokonce jezdí pařit, páč v Corozalu se toho prý moc neděje (po stráveném víkendu potvrzujeme). Ale i přes vyšší cenu je Belize sakra zajímavá země, s milými lidmi a nádhernou přírodou.
Při vstupu do země dostane turista povolení k pobytu na 30 dní. Nicméně povolení se dá až rok prodlužovat. Což stojí měsíčně v přepočtu 2 500 Kč.
Zajímavostí ale je, že po roce prodlužování (a tedy zaplacení přes 25 000 Kč), je možné zažádat o trvalý pobyt. Nic víc není třeba.
Druhá zajímavost: přeshraniční příjmy (takže nomádství třeba) jsou osvobozený od daně. Když si tedy odhlásíš v ČR trvalák, máš ideální start do začátu digitální volnonožecký činnosti, kdy budeš platit nájem jako v ČR (nebo nižší), ale odpadne ti socko, zdrávko a daně (daně teda stejně platit první rok nebudeš, páč ti je zatáhne sleva na poplatníka).
Jak ale do toho Mexika?
Při hledání autobusů z Corozalu zpět do Mexika (Chetumalu), jsem narazil na místní taxi službu. V Google recenzích psala spousta lidí, že jim řidič velmi pomohl s byrokracií na hranici. To mě zaujalo. Přece jen, mohli bychom se maximálně soustředit na imigrační rozprávky a nic jinýho neřešit. Po chvíli přemýšlení a propočítávání (za ušetřený čas jsme mohli být teoreticky dřív v Playa del Carmen a tím pádem chytit trajekt ještě večer → ušetřit za ubytko v Playe), jsme se pro tohle řešení rozhodli - z obou výše uvedených důvodů.
Ještě v sobotu odpoledne jsme si tedy zamluvili v mini kanceláři taxislužby řidiče, který nás v neděli v 8:29, minutu před domluveným časem, vyzvedl v hotelu. V devět už jsme byli na hranici, navíc s vyplněným imigračním formulářem, protože ten nám dala už v sobotu paní v taxi kanceláři.
Vstup do Mexika číslo 2
Na belizské hranici šlo vše splavně. Zaplacení výstupní turistické taxy (v Belize se platí při vstupu), razítko do pasu a snad někdy na viděnou!
Na mexické šlo vše splavně taky. Teda do chvíle, než se mě úředník zeptal, jak dlouho chceme být v Mexiku.
“Pět měsíců,” odpověděl jsem a všiml si, jak sebou škubnul. Začal se vyptávat proč na tak dlouho. Na to už jsme měli naučenou odpověď. Svou slabší španělštinou jsem mu začal vysvětlovat, že chceme hodně šnorchlovat, jezdit na výlety po Yucatánu… dvakrát se na to netvářil.
Už jsem se nadechoval, že začnu mluvit dál, ale v tu chvíli jim Veronika předvedla jakou kadenci má takovej samopal vzor 24. Vypálila na ně, že Česko nemá moře, že si chceme udělat kurz potápění a jelikož je Cozumel jedna z nej mexických destinací na potápění, tak chceme být tam. Taky jsme milovníci tropického ptactva a toho je na Cozumelu celá řada. “To máte…”, nadechla se, ale úředník ji mávnutím ruky přerušil.
Zeptal se, raději zase mě, jestli máme letenky. Pokýval jsem hlavou, nadechl se, ale v tu chvíli samopal zaštěkal podruhé: “4. května, chceme si to co nejvíc užít. To víte, v naší zemi je teď sníh a mráz…”
Pán honem popadl kartičku, chvatně na ní načmáral 130 dní a řekl nám, ať si jdeme turistickou kartu vyplnit bokem. A samozřejmě ať nezapomenem zaplatit vstupní turistickou taxu.
Nasbírali jsme pár razítek, ale hlavně máme povolení na dalších 130 dní!
S turistickou kartou nám zase pomohl řidič, přece jen pro něj šlo o rutinu. Tady napiš Chetumal, tady napiš tohle a tohle… paráda. Co je hlavní - na kartě bylo napsáno 130 dní!
Veronika se z nějakýho důvodu tvářila naštvaně. Jako jo, nedali nám 180 dní, na které máme nárok. Když jsem jí ale řekl, že 130 dní znamená pobyt až do 8. května (tedy o čtyři dny víc, než vlastně potřebujem), rázem jí zasvítily oči.
Nadšení nám ještě krotila paní za přepážkou pokladny. Podle ní museli psát scénář pro úřednické lenochody ze Zootropolis.
Nicméně tentokrát jsme poplatek platili oficiálně, dostali jsme i doklad, který jsme ukázali zase u imigračního okénka, kde už šlo vše ráz na ráz.
Na stránku, hned vedle razítka omezujícího pobyt na 30 dní a druhého, které oznamovalo opuštění Mexika před dvěma dny, přibylo razítko třetí. Bez omezení, to je napsané jen na turistické kartě. Jestlipak je i v systému? 🤔
Ale což. Co jsme potřebovali, máme!
Chetumal
Za celou cestu od mexické hranice až do Chetumalu nikdo nepromluvil. Pomalu nám docházelo, že ten červík, který se poslední dny rochnil tam někde vzadu hlavy a hlodal a škrabkal, byl najednou pryč!
V Chetumalu jsme koupili jízdenky do Playa del Carmen. Vytištěný příjezd na jízdence oznamoval, že máme tří hodinovou rezervu do posledního trajektu.
Jelikož byl čas obídku, zašli jsme do žrádelničky hned vedle busáku na quesadillas a rejžičku s fazolema.
Svět už byl zase úžasným místem pro život. No jako po zkoušce. Ostatně můj výraz na fotce z busáku, kde jsme potom čekali na spoj, je za tisíc slov.
Já na autobusovém nádraží v Chetumalu. Čekáme na bus do Play del Carmen
Chetumal → Cozumel
Cesta do Playa del Carmen na dvojsedačce hned vedle záchodu utekla nečekaně rychle.
S klimatizací se zase nešetřilo, takže jsme na sebe během chvíle navlékli bundy, nasadili kapuci a vychutnávali si cestu pohodlným busem.
Za čtyři a půl hodiny jsme vystoupili v Playe. Na náměstíčku zrovna probíhal vánoční trh a co by to bylo za trh, kdyby tam nestálo pár stánečků s jídlem.
Já se nadchl do obří brambůrky posypané spoustou zeleniny, smetanou a samozřejmě chilli. Zvláštní, ale po čtyřech a půl hodinách v busu dobrý.
Stánek s obříma brambůrkama se zeleninou
A hotová brambůrka
Enchiladas v restauraci o pár kroků vedle
Důsledek přerostlého brambůrku na sebe nenechal dlouho čekat. Akorát mě rozežral. Stavili jsme se tedy do jedné menší restaurace na enchiladas. Já na rojas, Veronika na verdes. K tomu kyblíček orchaty a pak už bylo v bříšku jako v pokojíčku.
Naštěstí trajekt na Cozumel moc nehoupal. Co víc! Konečně nejeli ani “mariachis” a my si tak mohli užít jednou cestu bez La Bamby a dorazit tak v poklidu na Cozumel a posléze moto rikšou dom.
Zkrátka, když se daří, tak se daří. Další střípky sdílím na svém blogu Mexico mágico, vole:
https://bejkuvmls.cz/mexico-magico-vole/
Těším se na tebe!
Reference
[1] https://vinarstvimerinsky.cz/mex...deportace/
[2] https://www.ochrance.cz/aktualne...letistich/
Jak se ti cestopis líbil?
tomasito procestoval 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal před 10 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.