Nesebar - Valaši vyráží na víkendový výlet na východ

Historické memento

Nesebar? Dětská vzpomínka na rok 1986 a moji první návštěvu Bulharska, kdy jsme s rodiči prostřednictvím CKM strávili 14 dní ve Varně. 34 hodin v lůžkovém vlaku z Brna a hlavně dobrodružná cesta přes Rumunsko, kde nás uvědomělá mládež spřáteleného státu RVHP vítala u každého města či vesnice sprškou kamení, což občas odneslo nějaké to okno vlaku a při naší cestě i jedna hlava. Zažili jsme zkušenost se socialistickou verzí Airbnb, protože celý náš pobyt jsme strávili v panelákovém bytě na sídlišti Rajka na okraji Varny, zatímco rodina domácích si ponechala pouze kuchyň. A v rámci této dovolené jsme na jednom z organizovaných výletů navštívili i Nesebar.

Soukromý tryskáč

Staré historické město s pestrou historií na poloostrově u Slunečného pobřeží, kousek od Burgasu. Město, kde dříve bylo až 40 kostelů, z nichž se 13 dochovalo v různém stavu dodnes, od kompletních staveb po ruiny. Město známé svými dvoupatrovými domky, kdy na kamenném přízemí je postaveno dřevěné patro s balkony, které se v úzkých uličkách mnohde téměř dotýkají.

Současnost a historie ...

V uličkách

Takže když jsme na konci prázdnin v letošní šílené koronové cestovatelské sezoně objevili letenky z pro nás ideálně dostupných Katowic do Burgasu za ceny dříve v hlavní sezoně nepřestavitelné (let tam od 65 zl.), neváháme a kupujeme si je na prodloužený poslední srpnový víkend. A pak následný pohled na mapu, při hledání ubytování, mne přivádí na myšlenku podívat se opět právě do Nesebaru. Ubytování se zde nabízí spousta, protože kapacita přilehlého Slunečného pobřeží je obrovská, ale my volíme ubytování přímo na poloostrově ve starém městě, kde je pouze několik menších hotelů, které jsou v této době na Bookingu dostupné snad všechny.

Vlevo ...

... a vpravo

V Katovicích parkujeme na našem oblíbeném soukromém parkovišti pár minut od terminálu, kde na rozdíl od července je možné vidět už i pár aut s českými SPZ. Co se ovšem nezměnilo, je poloprázdné letiště. Při vstupu jediným vchodem je nutné mít roušku a všichni jsou kontrolováni, zda mají platnou letenku. Terminál B je stále v rekonstrukci, takže veškeré odlety tak probíhají z terminálu A. Protože Bulharsko stále není členem Schengenu, procházíme tentokrát mimo pohodové bezpečnostní kontroly i pasovkou. U gate je doslova pár lidí a počet nijak zásadně nestoupá ani s blížícím se odletem. Ve finále nás do letadla nastupuje zhruba 30, takže díky rychlému nástupu odlétáme proti letovému plánu výrazně dříve a po zhruba po 90 minutách letu i v Burgasu přistáváme o půl hodiny dříve za posledních paprsků zapadajícího slunce.

Večerní toulky

Půlnoc

Výhled z balkonu

Taxi ... chytˇ si mne, když to dokážeš

Procházíme úplně prázdným letištěm a u východu se hlásíme u stánku taxislužby, na kterou jsem zde dostal tip zde na foru. Ostatně sehnat dopravu z letiště do Nesebaru byl také zajímavý zážitek. Na netu jsem našel x firem, nabízejících taxi za rozumné ceny. Problém byl ovšem v tom, že na zaslané poptávky nebo objednávky nikdo nereagoval. Takže jsem každé firmě dal dva dny na reakci a pak zkusil další. A Ekotaxi byla první, která se ozvala a potvrdila emailem mou objednávku. Takže u stánku platíme 45 EUR/88 BGN za zpáteční cestu BOJ – Nesebar a hned se nás ujímá řidič. Cestou k taxíku míjíme před vchodem slečnu s cedulkou s mým jménem. Asi šlo o jinou firmu, kterou jsem předtím poptal. Sorry, v civilizovaných zemích je zvykem dát zákazníkovi vědět, že je jeho objednávka potvrzena, email i mobil tam měli všude.

V centru

Kostel Sv. Jana

Po čtyřproudovce polského typu se spoustou kruháčů po zhruba 30 minutách dostáváme už za tmy do Nesebaru. Cestou zjišťujeme, jak náš řidič vidí letošní léto. Dle něj je zde tak 15% turistů proti normálu. Když projíždíme přes úzký spojovací násep mezi novým a starým městem, sledujeme davy lidí mířících do starého města, což v nás vzbuzuje mírné obavy, kamže jsme se to vydali. Taxík nás vyhazuje u severního parkoviště, protože dál už je jen závora a on nemá kartu opravňující k vjezdu do centra starého města, takže až k hotelu musíme už po svých. Orientaci na místě jsem těžce podcenil, jde přece jen o zhruba kilometrové městečko, takže chvilku bloudíme ve večerních rušných uličkách a nasáváme jeho historickou atmosféru. Pak konečně nacházíme náš hotel přímo v srdci starého Nesebaru, hned vedle jednoho z místních nejzachovalejších kostelů, konkrétně Jana Křtitele, z 10. století, na který máme i výhled přímo z balkonu našeho pokoje.

A další kostel ...

... a další

I když je večer, zde na konci srpna panuje stále příjemné teplé letní klima, takže měníme naše středoevropské svršky za ty lehké letní a vyrážíme do spleti uliček. Zde je především na dvou hlavních třídách velmi živo, ale jakmile zabrousíme trošku bokem, jsme v uličkách často sami. Náhodně si vybíráme jednu nepřeberného množství restaurací s terasami s výhledem na moře a dáváme si pořádnou místní večeři. I když podle počtu lidí ve městě očekáváme, že i restaurace budou příslušně plné, opak je pravdou. Na několika oddělených terasách jsou obsazeny snad čtyři stoly. Za půlmetrový šašlik a půlkilovou porci mořských plodů se zeleninou s láhví místního bílého platíme i s tuzérem 70 BGN. Pak si ještě procházíme opuštěné uličky Nesebaru, protože staré město se po desáté večer téměř vylidňuje, jelikož zde je naprosté minimum ubytovacích kapacit a drtivá většina návštěvníků zde v podvečer přijede/přijde ze Slunečného pobřeží, kam se zase večer vrací. Takže i když spíme v samém srdci starého města, je zde v noci, ráno i dopoledne naprosto neskutečný klid, pokud ovšem nepočítám budíček od místních racků.

Centrální náměstí

Co dneska? Do prázdného UNESCa ....

Ráno si dáváme snídani, na výběr je pět možností z menu. Žádná hitparáda pestrých bufetů přímořských rezortů, navíc číšník Vlado si v tom frmolu asi 4 obsazených stolů ani nepamatuje, co si kdo objednal. Ale co, jsme na dovolené, sedíme ve stínu přes tisíc let starých zdí a užíváme si pohodu naprosto prázdného historického unikátu zařazeného na seznamu UNESCO, který v této době podobně jako třeba náš Český Krumlov nabízí naprosto jedinečnou příležitost k návštěvě.

Vstupní hradby

Mapa starého města

Slunce i teplota stoupají nahoru a my vyrážíme do spleti uliček. Je sobota, prázdniny, hlavní sezona a tento historický unikát zeje naprostou prázdnotou. V pouličních barech posedává pár lidí, před stánky s miliony zbytečností posedávají znudění prodavači vděční za každého zákazníka i leva tržby. Protože nemáme hotovost, při bloudění uličkami hledáme i nějaký bankomat, protože jen platbami kartou zde nevystačíme. Všudypřítomné jsou zde bankomaty sítě Euronet označené výraznou cedulí ATM. Ale pozor, ty si ke směnnému kurzu navíc účtují i „pouhých“ 16% navíc, takže při aktuální kurzu někde okolo 13,40 by výběr v takovém bankomatu vyšel přes 16 Kč za jedno leva. My nakonec vybíráme z bankomatu nějaké solidní banky za rozhodně férovějších podmínek.

Ruiny katedrály

Zeď na zeď

Procházíme si východní část města, kde není ani noha a naprosto prázdné restaurace lákají osamělé turisty nabídkami na půllitr čepovaného piva za ceny od 1,5 BGN (cca. 20 Kč). My míříme na malou umělou písečnou pláž na jihovýchodě města, ale na koupání rozhodně není. Jedná se o velmi malou pláž, která je placená (slunečník a dvě lehátka – 8 BGN/den), ale vzhledem k řasám zde není koupání nic moc, i ve vodě jsou pouze tři lidi. Navíc poblíž to tu dnes smrdí, jako by zde ústila stoka.

Víkendová mozaika

Koupání ve stínu historie

Takže pokračujeme po nábřežní promenádě pod prázdnými restauracemi směrem k pevnině, kde je pod bývalým amfiteatrem a jedním ze zachovalejších kostelů větší a delší městská pláž. Té vévodí bývalý a dnes už chátrající lodní terminál ve stylu socialistického brutalismu. Samotná pláž, tvořená ne pískem, ale drtí ze schránek mořských živočichů, je poloprázdná. Moře moc na koupání a plavání taky není, ale je zde naprostá pohoda, klid a jen pár desítek lidí. Teplota moře na konci léta je jako v Karibiku, takže se zde na pár hodin rozložíme.

Jižní nábřeží

Amfiteatr

Městská pláž

Když se blíží večer, vyrážíme opět do města a hledáme, kde si dáme něco dobrého. Před restauracemi jako všude jinde stojí „naháněči“, ale proti jiným zemím zde vcelku nenásilně a nevtíravě lákají k návštěvě. My volíme jednu z restaurací kousek od hradeb při vstupu do města. Na rožni se tu otáčí jehně, hraje živá hudba a v prostoru, kde je místo možná pro 200 hostů, je obsazeno pouze pár stolů na terase. I my sedáme ke stolu s výhledem na celé rozzářené Slunečné pobřeží, které občas ožije večerním ohňostrojem v některém z mnoha hotelových rezortů. Za ceny na úrovni těch našich si dáváme večeři a ve chvílích, kdy se obsluha nudí, se s nimi kombinací češtiny a povzpomínaných zbytků ruštiny dáváme řeči. A i oni potvrzují, nakolik byl letošek tragický, což vidíme i my kolem sebe. Drtivá většina návštěvníků jsou místní, pouze občas člověk zaslechne češtinu nebo polštinu, velmi výjimečně němčinu nebo angličtinu, takže turistů z ciziny je celkově minimum.

Slunečné pobřeží

Nedám a nedám ...moje

Noční Nesebar

Slunečné pobřeží až nám znovu poběží ...

Druhý den, kdy ke snídani je k dispozici již dokonce sedm variant, vyrážíme k hradbám starého města s cílem svézt se lodí na Slunečné pobřeží. Ale smůla, dnes je vítr a vlny, takže lodě jezdí jen okružní plavby kolem Nesebaru. Takže při vstupu do starého města sedáme na vláček (4 BGN dospělý, 1 BGN dítě) a jedeme směr Slunečné pobřeží tam, až nás zaveze. Cestou míjíme jeden ze symbolů Nesebaru – dřevěný větrný mlýn. O pár minut později už vysedáme na jižním okraji Slunečného pobřeží, odkud pro případné zájemce pokračují dvě linky obdobných vláčků dál na sever. My se vydáváme mezi bloky anonymních velkých hotelových komplexů k moři. A tam nás čeká, jak jsem očekával, naprostý turistický masakr. Pláž, dlouhá asi 8 kilometrů, posetá poli s tisíci slunečníků a lehátek.

Do nového města

Slunečné pobřeží

Turistické peklo

Obsazenost 30%

Protože jsou vlny a všude vlaje červená vlajka, je koupání nemožné a všichni se jen brouzdají maximálně po pás. Takže pobřežní pás pláže je plný lidí, i když lehátka jsou plná zhruba jen z jedné třetiny. Jak to tu vypadá za normální plné sezony, to si skutečně nedokážu představit. My opouštíme Pay Zone, kde je slunečník a dvojka lehátek za 12 BGN/den, a v jedné z občasných Free Zone se schováváme i v srpnu před stále agresivním sluncem ve stínu olivovníků před jedním rezortem ve výstavbě. Pobyt zde pak připomíná fotbalový zápas tak, jak se plavčíci snaží pískotem vyhánět natěšené turisty z vln. A protože i nám pak na ostrém slunci brzy dochází zásoba tekutin, vyrážím najít něco čepovaného. A i když je pro to místní naprosto tragická sezona, u několika barů narážím na tak evidentně mizerný zájem obsluhy, že po pár minutách raději pokračuji dál, abych snad po 15 minutách konečně narazil na solidně fungující občerstvovnu, i když zde za pivo chtějí 4 BGN.

Ideální podvečer

Chtěl jsem říct jen to, že vane Mistrál ...

Jak přichází večer, pláž se rapidně vylidňuje a my se zvedáme na cestu směrem do starého města. Na jižním konci pláže nás zaujme malé bistro, kde objednat si dvojku bílého u už dosti sjetého dědouška znamená skutečně kvalitní víno z lahvové sedmičky (2,5 BGN/2dcl) . Po pohodové hodince se zvedáme a cestou novým městem testujeme místní pekařské speciality a v minimarketu děláme zásoby na večerní tour do hotelu (litr místního bílého ze sudu za 4,5 BGN/l). Večeři si dáváme v centru nového Nesebaru v moderním velkém, ale přesto velmi příjemném, bistru Mistral s pestrou nabídkou místních jídel, kde za porci pro čtyři normální chlapy nebo dva běžně hladové Valachy platíme včetně pití 39 BGN.

Slunečné pobřeží září do noci

Větrný mlýn večer

Jdu na sever? Jdu na jih ...

Třetí, náš odjezdový, den, nás obsluha při snídani zdraví už jako staré známé a při diskuzi, jaká byla ta letošní průšvihová sezona, se nám dostává odpovědi: „Jaká sezona? Ta letos žádná nebyla …“ A je to vidět i na hotelu, který ač umístěn v centru výjimečného historického města s velmi limitovanou ubytovací kapacitou, nebyl při našem pobytu plný. A v den našeho odjezdu, posledního července, prakticky osiřel, takže všichni zaměstnanci, se kterými jsme za ty tři dny přišli do styku, se s námi upřímně loučili.

A mlýn za světla

Jižní pláže Nesebaru

Po ránu si zase procházíme uličky starého města a v jedné restauraci s parádním výhledem na moře se stavujeme na jedno … jsme zde, jak jinak, úplně sami. Po náspu za solidního vedra, nebe je téměř vymetené míříme do nového města a po nábřeží pokračujeme na jih k pláži, kde je menší hotelový rezort. A také pláž, která je úplně stejně plná, jako včera Slunečné pobřeží na severu města. My proto pokračujeme až několik set metrů za hotelové komplexy a jejich deštníkové Pay zony, až tam, kde je volná pláž a lidi pouze zlomek. Koupání je parádní, mírné vlny a teplota ideální. Kolem třetí se pláž vylidňuje a v pozdním odpoledni si tu užíváme pohodu konce léta už téměř sami.

Turistické peklo II

Novodobé baroko ... na prodej

Tady by to šlo

Ale tady fakt ne

Cestou z pláže si ještě zaskočíme na menší večeři do bufetu mezi hotely, kde se za pouhých 13 BGN nasytíme na noční cestu domů. Naposled prokličkujeme staré město, koupíme pár lahviček místního koření v nějakém krámku, před hotelem, kde si už mysleli, že jsme na recepci naše kufry zapomněli, na večerním slunci vychutnáme poslední dvojku místního bílého. Před osmou nás na domluveném místě čeká taxík a po necelé půlhodině v mírném večerním provoze jsme zpět na letišti u Burgasu.

Haló, je tu někdo?

Bye bye BOJ

Jedno letadlo zrovna odlétá, u jednoho probíhá boarding a náš let je ten den poslední. Většina cestujících posedává venku při zapadajícím slunci, aby se vyhnula rouškám ve vnitřních prostorách. I když je zpáteční let vyprodaný do posledního místa (poslední místa za tuto jednosměrku se prodávala za 1.000 zl. !!!), letiště zeje prázdnotou, vše probíhá rychle a bez problémů. Zhruba každý druhý cestující je podroben testu na výbušniny, mne, který v takové fabrice dlouhé roky pracuje, paradoxně míjí. Při bezpečnostní kontrole se mi dokonale podaří odbourat celnici, která se dotazuje na obsah našich zavazadel a zda máme kapsy prázdné. „Ano, máme kapsy prázdné, jedeme domů …“

Letiště praská ve švech

Naštěstí opět rychlý let zpět, celý za řevu dětského osazenstva, končící frenetickým potleskem po přistání. Kolem půlnoci „prolítáme“ prázdným letištěm, po pár minutách sedáme do auta a po prázdné dálnici valíme směr Ostrava a dál končíme tak naši víkendovou cestu …

Takže poslední na cestu ...

... jedeme domů

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 6 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 5 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Tesna

Cestopis byl naposledy aktualizován 9. 9. 2020

Tesna procestoval 27 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 46 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil