Netradiční Kambodža od severu po jih
včetně skvostného a nezapomenutelného Angkor Wat, hlavního města Phnom Penh i nevyvinutého ostrůvku Koh Rong Sanloem
Cestopis z roku 2023 napsala TinaBambina
Krátký úvod: Momentálně na cestě po JV Asii - vyrazili jsme v lednu 2023, nezaměstnaní, připraveni objevovat mnohé země, začali jsme v turisticky přátelském Thajsku, poté jsme pokračovali autobusem do Laosu a letadlem do Kambodže. Jsou zde popsány dny 58 -84 naší Velké cesty, tedy kambodžská část. Počtěte si o tom, že jsou tu i další místa hodná návštěvy, ne jen chrámový komplex Angkor Wat. Ale o tom již dále...
SIEM REAP
DEN 58-64
(Ještě v Laosu) Vše šlape jak po drátkách, tuktuk objednáváme na 6.30 ráno, již 6.25 ho vidíme na cestě. Na recepci nikdo není, tak jen hážeme klíček na stůl a vezeme se na letiště. Letiště Luang Prabang je snad ještě menší než to v Brně, odevzdáme batoh, dostaneme boarding pass a protože jsme tu jako poctiví Evropané 2 hodiny předem, je naše sekvenční číslo 9 a 10 a sedíme ve 3. řadě. Kontrolou projdeme hned, ptají se jen na power banky a baterie do drona. Za poslední kipy kupujeme vodu (malá za 10 000 LAK, i tady je vidět letištní přirážka, ale pořád je to levný věrný Laos) a čekají nás dva lety malým letadlem! Kam se vejde jen 78 pasažérů. Mezipřistání máme v Pakse, tam si jen odskočíme na toaletu (vyhnali nás všechny z letadla, kterým jsme přiletěli, ale kterým cesta pokračuje) a vyplníme přichystané papíry pro kambodžské imigrační oddělení.
Z Pakse je to do Siem Reap kousíček a oba lety byly příjemné. Netradiční je, že let Luang Prabang - Siem Reap létá jen co 10 dní! Na palubě jsme dostali pití i sendvič a rybí burger. I poslední BeerLao. V Kambodži vyplácneme 30 dolarů za osobu a jen si nás vyfotí, nalepí nám vízum a dají razítko. Při výstupu z haly se mi plní můj filmový sen. Je tam pán a drží cedulku s mým jménem. Nakládá nás do tuktuku a zdarma veze k hotelu. No, zatím zcela bezproblémové. Mimochodem víza se dají udělat i online za 37 dolarů, potom si ušetříte zastávku u jednoho okénka - hodně lidí to tak udělalo, ale dle mého názoru je to pro cestování na mezinárodní letiště zbytečné. Vždy se tam vyrojí mnoho lidí, je to tam hodně intuitivní a jsou naučení rychle orazítkovat a zbavit se vás. Tedy pokud nevypadáte podezřele, což nejspíš nevypadáte, tak se vás vyptávat na nic nebudou. Na jejich otázku odkud jsme nám byly po naší odpovědi darovány pouze tupé výrazy, zase tady nikdo neví, ale těžko budeme v Asii někoho poučovat o České republice, to už jsme s úsměvem vzdali.
Zajímavé bylo, že před námi byla jen skupina 4 lidí, z toho asi jeden Američan a tři Portoričani/původní Novozélaňdané (těžko říct), a ty teda úředník pěkně griloval. Ať ukážou zpáteční jízdenku a ať ukážou hned všechnu hotovost, co mají u sebe. Tak jsme se mírně orosili, ale naštěstí se nás ujal úředník, který s s námi nechtěl trápit. Jen řekl 30 dolarů nebo 40 Eur (ano, nesmyslný přepočet) za osobu a poslal nás jako horký brambor dále k dalšímu úředníkovi. Za hodinu po příletu jsme byli na hotelu a to i s vyřízeným vízem, to bylo velmi milé překvapení dne!
DEN 59
- Bazén -
Ano, odpočinkový den jsme potřebovali jako sůl.
DEN 60
Angkor Wat!
Moment, na který jsme velmi dlouho čekali, a na který jsme se velmi těšili. Jako první byste měli vědět, že Angkor Wat není jen jeden chrám, který známe z pohlednic. Ano, ten známý reflektující se na přilehlém jezírku s věžičkami ve tvaru nerozkvetlého jasmínového listu. Je to obrovský komplex a můžete udělat dva okruhy, malý (15 USD) a velký (20 USD). Objednáváme si tuktuk na hotelu, kdy za tuto cenu máme řidiče na jak dlouho potřebujeme. My jsme to vydrželi do 12, potom už jsme nezvládali.Nutno říct, že jsme vstávali ve 4, abychom stihli známý východ slunce.
Tuktuk na nás poctivě čekal 4:30, vzal nás na nákup lístků (37 USD 1 den!, 62 USD 3 dny) a již v 5 ráno jsme byli u západní brány a s dalšími nadšenci jsme se hrnuli k Angkor Wat. Ráda bych ještě zmínila, že za ranní vstávání byl extra poplatek 5 USD a z přeživších důvodů jsme vybrali malý kruh a vstupenky koupili jen na 1 den. Určitě je možno vzít rozsáhlejší okruh, kde jsou další chrámy, ale na malém okruhu vidíte to nejznámější z průvodců a v tomto teple je každá minuta strávená venku pořádně vypocená, takže jsme se smířili s tím, že velký okruh obětujeme. Dobře jsme udělali, ruin nám bohatě stačilo za jeden den.
Malý okruh je opravdu hezky vymyšlený a tuktukář to měl hezky zvládnuto. Vždy nám řekl, kam máme jít, a kde na nás počká. Ačkoli na místě čekalo vždy více tuktukářů, hned jsme se našli, protože si svoje bílé pěkně hlídal a vždy nám vesele mával.
Nejprve jsme tedy začali na Angkor Wat, obrys chrámu se začínal rýsovat kolem 5:30 ráno a do 6:15 jsme sledovali, jak se nám co nejvíce odkrývá. Na tomto chrámu se od 6:40 dá jít i nahoru, odtud je výhled na les okolo a máte tu spoustu chodbiček a stěn zalitých ranním měkkým slunečním svitem. Nacházejí se tu celé chodby, kde jsou vytesány výjevy z Mahabharáty, z bitev, apod. Ale protože neznáme pořádně jejich historii, jen uznale pokyvujeme hlavou, a pokračujeme dál.
Po prohlídce se vezeme na Bayon, který je známý vytesanými hlavami. Šlapeme dále na Baphoun, na který se dá vyšplhat, ale teplota již strmě stoupá. Teprve 9 ráno a již je 30 stupňů. Naštěstí jsou chrámy dobře umístěné v lesích a ty tvoří poměrně přijatelnou teplotu, když se přesunujete od jednoho k druhému. Nejkrásnější nám přišel Ta Prohm, který figuroval ve filmu Tomb Raider s Angelinou Jolie jako Larou Croft. Byl nejvíce obrostlý stromy a kořeny často zasahovaly do stěn a tvořily krásnou podívanou. Tuktuk nás bere ještě na buddhistický chrám Banteay Kdei a blíží se 12. hodina a taky hodina toho, kdy už toho máme opravdu dost. Neskutečné teplo, chceme domů.
Musím říct, že to byl opravdu splněný sen. V březnu už tu není tolik turistů, tak až na ranní špičku u východu jsme se nemuseli nikde tlačit. A je to opravdu obrovský komplex, pokud chcete vidět vše, máte 2 dny co dělat. Chrámy jsou z 12.století a především galerie byly krásně zachovány, vyryté postavičky jako by nejevily známky času. Měli to tu i hezky zorganizované, všude byly šipky ukazující cestu, kudy máte jít, ale i tak jsme se v Bayonu ztratili. Chrámy jsou velké a je tam mnoho chodbiček a odboček a máte pocit, že jste se přenesli do úplně jiného světa. Je trošku smutné si uvědomit, jaký rozvoj měl tento národ před tisícovkou let, a jak je na tom nyní. Jedna z nejchudších zemí světa. Proč to tak dopadlo, říkám si. Co dělají špatně, že se mají o tolik hůře než jejich velcí sousedi Thajsko a Vietnam.
Angkor byl životní zážitek. Vždyť jeho silueta je dokonce na vlajce Kambodži, tak jsou na něj pyšní! Mnoho turistů si ho odškrtnou a odjedou ze země, my tu ještě nějaký čas pobudeme, a budeme se snažit nasát pořádně atmosféru a poznat, jak se tu lidem žije.
DEN 61
Protože turisté mají řízení skútru v provincii Siem Reap zakázáno, bereme zájezd do národního parku Phnom Kulem za 40 USD za osobu. V dodávce jsme jen 3, což je velký rozdíl oproti Thajsku, kdy často praskaly zájezdy ve švech. Průvodce nikam nespěchá, vypráví nám o náboženství a chudobě jeho země. Vodopád Kulen se tříští o kameny a dá se v něm koupat. Poprvé v Kambodži se dokážu zchladit. Voda je poměrně ledová a je to potřeba, je opět neúnosné horko, jen z nás leje. Průvodce nám ještě ukazuje Poeng Ta Kho, což je útes, ze kterého je skvostný výhled, kdy pod námi bují vegetace. Připomíná mi krásný Tomašovský výhľad v Slovenskom raji, ale tady jsou místo stromů mírného pásu banánovníky a kešuovníky. Ještě zastavujeme v Landmine muzeu, které připomíná smutnou historii vládnutí Rudých Khmérů, kteří nutili dětské vojáky nastražovat miny, které ohrožují místní obyvatele do dnešní doby.
A poslední dva dny v městě Siem Reap už jen ležíme bezmocně u bazénu. Teplota 35°C ve stínu, pocitová šplhá občas až k 46°C. Voda v bazénu tak vyhřátá, že ani nechladí. Píšeme pohledy, doháníme resty s plánováním a snažíme se zchladit, ale opravdu to nejde.
A takto začala dlouho vytoužená návštěva. Už v 5 ráno se objevoval obrys.
Úsvit za Angkor Wat
A již Angkor Wat v plné kráse
Brána s hlavami směřujícími na všechny 4 světové strany
Bayon
Lara Croft Temple
Kulen Waterfall
Poeng Ta Kho
Bujará PUB STREET v Siem Reap. Na nás příliš mnoho lidí a hluku.
PHNOM PENH
DEN 64-69
DEN 64
Do hlavního města Phnom Penh jsme si užili poměrně výživný přijezd. Přes internet jsme koupili lístek na menší dodávku za pár dolarů. Vzdálenost není až tak velká, přeci jen Kambodža je malá země, ale píše to 5,5 hodiny. Není se čemu divit, že 330 km trvá tolik hodin, když se dvakrát stálo na WC a jednou téměř půl hodiny na oběd v restauraci u silnice. Cesta se nám ještě o to protáhla, že 15 km před cílovou stanicí zkolabovala naše dodávka. Řidič nás odstavil, začal studovat kapalinu pod přední částí vozu a poté vyhodil přední sedačku a začal se pod ní rýpat. Po 20 minutách jsme usoudili, že to jen tak neopraví a opravdu jsme se těšili na to, jak se zchladíme v hotelu, tak jsme vzali tuktuk, který využil příležitosti a zastavil u dodávky. Když viděl řidiče pod autem a pár netrpělivě postávajících lidí vedle, hned zkušeně odhadl situaci a vsadím boty, že takto někoho nezachraňoval poprvé. Platíme 7,5 dolaru za 15 kilometrů, to nakonec vlastně vůbec není špatné, především jsme tak umoření teplem a unavení, že se ani o cenu nehádáme. U města začíná provoz velmi houstnout, ale on svým tuktukem zkušeně a neohroženě kličkuje a za chvíli jsme již na hotelu a hrajeme kulečník.
A dobrá zpráva, funguje nám tu opět Grab! V Laosu ho vůbec neznali a v Siem Reap byl nejspíše blokován, ale tady se pěkně povozíme, až bude potřeba. Pozdější edit: Grab nakonec fungoval jen v hlavním městě.
DEN 65
Vyrazili jsme si prohlédnout hlavní město. Do Královského paláce je na Asii netradičně vysoké vstupné - 10 USD. Je otevřen pouze 8-10 a 14-16, což jsme se dozvěděli až po tom, co jsme si v 11 sebevědomě nakráčeli před bránu; Google Maps ukazovaly otevřeno. Nevadí, šli jsme mezitím na centrální trhy. Celé jsme je prošli a našli jsme velké množství masa, oblečení, hodinek, šperků, ale žádné smoothie, po kterém jsme lačnili. Nakonec jsme jedno našli. Jedno jediné na obrovském trhu.
Královský palác se stupami (kamenný památník) byl pěkný, ale žádná sláva. Hlavně nám to znechutili tuktukáři před branou. Vždy se ptají, kam jdeme, tak říkáme, že nevíme - většinou pravda, po městech máme ve zvyku se jen motat a nechat se překvapit tím, na co narazíme. Ti u paláce se ale nedali odbýt a nutili nám zájezd tuktukem na nedaleký ostrov, kde se ručně vyrábí hedvábí. A že prý samozřejmě za dobrou cenu. Tento přístup mi opravdu není příjemný, potom si ale doma spravujeme náladu pivem a kulečníkem.
Co bych měla zmínit, a asi jsem měla zmínit už dříve, jsou Covidová opatření. Při vstupu do Královského paláce totiž chtěli roušku. Za posledních 65 dní jeden ze tří případů. Další dva byla jedna banka a samozřejmě nemocnice. Jinak po nás nikdo nechtěl NIC. A je skvělé, že se v Thajsku, Laosu a Kambodži život v tomto ohledu vrátil zcela do normálu. Domácí sice roušku často nosí, ale po nás to nikde nikdo nechtěl. Za což jsem ráda, protože v 36 stupních je to opravdu na kolaps. Domácí to zvládají, ale musím se přiznat, že místy z vedra padám i bez roušky. A poznámka: v paláci u placení vstupného měli roušku všichni, ale po pár metrech se skoro všem záhadně ocitla na bradě.
DEN 66
Musím přiznat, že nejsem žádný velký fanoušek muzeí, ale kambodžská historie 70.let minulého století je tak silným příběhem, že jsem hltala dnešní program. Mezi lety 1975-1979 zde nastolili diktaturu Rudí Khmérové pod vedením Pol Pota a začalo vybíjení tzv. starých lidí (old people), kteří byli nepřátelé Organizace (orig. Angkar). Tehdy měla Kambodža 8 milionů obyvatel a během 4 let byly usmrceny 3 miliony lidí, nepřátel státu. 3 miliony! Pol Pot mimo jiné zakázal peníze, školy (učila se jen propaganda) a náboženství. Inteligentní lidé byli méně manipulovatelní, tedy u nich hrozila vzpoura, tak byli likvidováni. Každý s jemnými dlaněmi, brýlemi či schopností mluvit vícero jazyky byl považován za nepřítele a odstraněn. Tak co, přežili byste? Likvidací všech vzdělaných včetně lékařů, učitelů a inženýrů se země samozřejmě poslala do pekel. Krutý režim Rudých Khmérů byl ukončen až Vietnamci roku 1979. Země je na tom bohužel špatně doteď. Dokážete si představit, že by se v České republice zrušily peníze? Všichni schopní pracovali na rýžových plantážích od úsvitu do západu pro 2 misky jídla denně a umírali na nemoci a podvýživu.
Nepohodlní lidé byli v hlavním městě vězněni v budově S21 Tuol Sleng (vstupné do muzea 10 USD s audio průvodcem, 5 USD bez), což byla původně škola. Probíhalo tu mučení a lidé pod nátlakem podepisovali falešná přiznání. To nám připomíná i režim u nás. Bylo mi z toho na těch místech těžko. Neskutečné, že takový teror se děl před 50 lety! Žádná lidská práva, jen stroje na výrobu nesplnitelných kvót rýže. V jednom příběhu oběti bylo, že paní od rána do večera musela pracovat, mohla nakrmit své novorozeně pouze večer, což dítěti nestačilo a na následky nedostatku potravy zemřelo. Ten příběh mě velmi zaujal kvůli jeho zbytečnosti. Nedocházelo tedy jen k zabíjení kulkami, ale oběti byly i takovéto.
Po krutém mučení v budově v centru města byli nepohodlní odvezeni asi 15 km na Choeung Ek / Vražedná pole (nyní muzeum, vstup 6 USD), což bylo popraviště a zároveň masový hřbitov. Nejprve je stříleli, poté docházely náboje, tak se přešlo na ubíjení motykami, bambusovými tyčemi, ubodání noži. Novorozenci byli mrštěni o strom, protože pro režim neměli význam. Děti byly zabíjeny, aby si v budoucnu nepřišly pro pomstu. Tak jsme tam seděli, poslouchali průvodce a někdy jsem byla až v šoku, jakou další krutost dokázali lidé vymyslet, a že to snad ani není možné. Bohužel bylo…
S21, původní postel, kde byla mučena, a následně zavražděna oběť
S21, původní škola, potom vězení, ze kterého nebylo úniku
Choeung Ek, tzv. Killing Fields
Na Central Marketu se toho najde opravdu hodně
Opice na střechách pod námi
Areál Královského paláce
KOH RONG SANLOEM
DEN 69-78
DEN 69
V 8 ráno jsme vyrazili na jih do přístavu Sihanoukville, odkud nám jede trajekt na Koh Rong Sanloem. Někde ho píšou jako Koh Rong Samloem, oba názvy jsou správně. Trajekt jede ve 12, měli jsme 4 hodiny na přesun, autobus měl jet 3,5 hodiny. Bylo to taktak, ale další trajekt jede až ve 3, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Autobus měl samozřejmě zpoždění, 11:49 jsme teprve vystupovali, 11:50 už jsme chytali tuktuk (naštěstí jednoduché, jak jsme zvyklí, řidiči byli nastoupení na značkách při příjezdu autobusu, aby si odchytávali bílé dolary), 11:51 už jsme seděli v tuktuku, 11:57 jsme dorazili do přístavu. Běžíme, naštěstí přístav poměrně malý, pouze 2 trajekty přistaveny. Samozřejmě běžíme nejprve k tomu špatnému, kde nás posílají o 30 metrů dál. 11:59 jsme na molu u trajektu. Stíháme to ještě? Na trajektu zrovna nikdo nenastupuje, dveře má zavřené, vypadá, že nastupování skončilo, a že trajekt je připraven k odjezdu. Samozřejmě omyl, nástup ještě ani nezačal. Dodýcháváme a 12:16 trajekt odjíždí se spokojenými českými turisty na palubě, kteří opravdu nevěřili, že to stihnou. Občas se ta asijská nedochvilnost hodí.
Tyto dny na jihu Kambodži jsou zasvěceny odpočinku a dohánění restů v plánování Vietnamu a zbytku výletu. Vybrali jsme si ostrov Koh Rong Sanloem, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Je to menší bratr vedlejšího Koh Rong, no my jsme si záměrně vybrali menší, méně probádaný ostrůvek. Zaostalost vidíme hned, k našemu resortu ani nevede silnice, můžeme si vzít člun taxi za 5 USD, ale je to jen asi 10 minut pěšky, tak jdeme po svých. Cesta vede po pláži, potom je to tenká stezka, až uvažujeme, že jsme se museli splést, že to není možné, a že kam to lezeme. Ale jdeme správně, objevuje se cedule s varováním před nebezpečnými psy, no to by ještě chybělo. Obcházíme ještě jednoho koně stojícího sebevědomě ve středu cesty, a celí uřícení a s nohami od písku jsme na recepci. Údajně nebezpeční psi spí jak dudci u recepce. Zajímavé je, že štěkají jen na domácí Khméry, turisty mají rádi a díky bohu za to, protože nechcete, aby vás po resortu naháněl ovčák.
Kambodža je ve všeobecnosti zaostalá. Tento ostrůvek je ale zaostalý i v rámci Kambodže. A to už je co říct. Internet mají, resort frčí na solární panely, ale že by měli pořádnou přístupovou cestu? Ach, to ne, prodírejte se keříky a doufejte, že dojdete do cíle. Chtěli jsme chvíli klidu, a tu jsme dostali. V resortu jsme sami a ještě jeden kluk. Máme veškerou péči. Ale nemají pivo. Nemají kuřecí prsa na salát. Steak se nedoporučuje. Granola taky ne, protože ji prý spálili. Ufffff. Nevyvinutost destinace je atraktivní jen do doby, než něco potřebujete. Ostrůvek samozřejmě nemá nemocnici, nejbližší je 45 min trajektem na pevnině. I přes absenci piva se na pobyt tu těšíme. Resort má maličkou soukromou pláž, a jsme na ní sami. Všude jsme tady sami. Občas kolem nás proběhne pes, z lesa se ozvou opice, jinak jsme sami s personálem. Ještě se nám tedy do pokoje vkradl asi 25 centimetrový gekon. Je modro-oranžový a říkáme mu Hughie. Objevili jsme ho za polštářem, seděl tam nejspíš celou noc. Naštěstí se kamarádíme.
DEN 71
Vyrážíme na Sandy Beach, která je na opačné straně našeho výběžku, musíme se prokousat asi 1,5 km džunglí. Samotná vzdálenost je krátká, ale jdeme to hodinu! Domácí tu chodí jako nic, ale nám se moc nedaří. Cesta vede džunglí nebo po kamenech u pláže. Všude jsou naplavené odpadky. Míjíme i rozpadlý bambusový resort - nepřežil Covid. To množství nepořádku je opravdu smutné, ale pravda, že kvůli komu by to uklízeli? Kvůli turistům, kteří se tu náhodně rozhodli projít? Domácím to očividně nevadí.Když jsme se doslova vydrápali z džungle, a vidíme normální cestičku, u které je civilizace a minimarket, tak netajím nadšení.
Přestože na Sandy Beach vidíme minimálně 2 pěkné resorty, jsme na pláži sami. Písek je bílý a voda průzračná, přesně jako ve filmech, opravdu nádherné místo. Na obzoru jsou vidět budovy nacházející se v Sihanoukville, velký nepřehlédnutelný přístav, ze kterého jsme přijeli. Plácáme se v mělké vodě, která ani nechladí, jaké je teplo. Ještě nikdy jsem neměla tak velký kus pláže sama pro sebe a ten pocit za tu strastiplnou cestu za to určitě stál. Zpátky bereme loď taxi. Ještěže nás napadlo se zeptat v minimarketu, jak to tu chodí s loďkami, kdy nám pán zkušeně dohodil bratra a řekl, ať se vrátíme ve 3 hodiny. Na pláži bychom loďku opravdu nesehnali, nebyl tam nikdo, jen pár pracovníků stavící další budovy u resortu. Pro koho, prosím? Když ani teď neumí zaplnit kapacity, na co stavět další? Taxikář nás extrémně natáhl, ale už mi bylo vše jedno. Spálená a umořená z tepla jsem odmítla škrábat se zas tou nemožnou cestou.
DEN 73
Poprvé v životě zkoušíme paddleboard na moři. Čekali jsme větší vlny, voda je klidná. Dobré pro mě, která na tom stojím podruhé v životě. Za 2 hodiny 10 USD na paddleboard. Na Kambodžu drahé, ale za tu legraci to stálo.
DEN 74
Přes hotel objednáváme odpolední zájezd za 17 USD na osobu a je to nejlepší zájezd, který jsme na naší cestě zatím absolvovali (společně se slony v Chiang Mai), a jeho cena je až třetinová oproti ostrovům v Thajsku, a přitom byl skoro na 7 hodin. Nejprve jsme vyrazili šnorchlovat ke krásným korálům.
Potom bylo na programu rybaření. No, rybaření. Prut si opravdu nepředstavujte. Bylo to jen plastové kolečko, kolem kterého jste pořád dokola točili silonovým provázkem. Takže velmi jednoduché rybaření pro úplné začátečníky. Lodní důstojník vyhlašuje soutěž, že za každou ulovenou rybu je pivo zdarma, ale piv je jen 9. Nakonec se piva samozřejmě solidárně rodzělují mezi všechny, i mezi ty, kterým to úplně nešlo. Kapitán to má dobře ozkoušené, ryby nám opravdu berou jak divé a prvně se mi nechtělo věřit, že něco ulovíme, ale podařilo se. Michal ulovil 2 větší rybky, já jen 2 mrňouse, kteří byli ihned propuštěni na svobodu; asi takovou měli cenu. Jedna aktivní ryba mi sežrala návnadu i s háčkem, to musel být macek. Samozřejmě takové se ulovit nepodařilo, ale i tak jsme ohlásili akci jako úspěch.
Dále naše skupina postupuje do lokální vesničky M'Pai Bay, kde je na programu západ slunce. A slíbené pivo, protože máme žízeň. Ceny tu jsou fantastické, tady se jí za půlku toho co u nás v Laguna Resortu. Je tu mnoho domácích lidí, malých minimarketů a pobíhajících psů. Cesta je prašná, žádnou civilizaci nečekejte. Smolné je, že odtud a sem se dostanete jen lodí. Džunglí nevede žádná stezka a pokud by vedla, tak na hlavní zátoku Saracen (vedle níž bydlíme my) by to bylo alespoň 2 hodiny. Mají tu všechny služby a ceny asi nejnižší, co jsme viděli v celé Kambodži. Pecka.
Odplouváme po západu slunce a na palubě jsou čerstvě ugrilované ryby, meloun a banány. Skvělá a zdravá večeře. Ryby mají na sobě ještě kůži a v sobě mnoho kostí, tak je to poměrně pracné se k samotné večeři dopracovat, ale mají vynikající přirozenou chuť. A nejspíš jsou mezi nimi i ty, které naše skupina odpoledne nalovila.
Kolem sedmé večer přichází hřeb zájezdu. Naše loď brázdí v temnotách vodu a v jednom místě stojíme a jsme vypuštění na další plavání. Tentokrát s fosforeskujícím planktonem. Neuvěřitelná nádhera, tady mi ani slova nestačí. Skáčeme do teplé vody, nad námi čistá obloha a spousta hvězd. Ve vodě také spousta ‘hvězd’, a ještě více, než na obloze! Jak svítící plankton funguje je mi záhadou. Pokud se nehýbete, není vidět, ale jakmile začnete kopat vodu nebo máchat rukama, je najednou kolem vaší končetiny milion malých světýlek vířícíh kolem vás. Jako byste prohrabávali paží Mléčnou dráhu. Bohužel foťák to nebyl schopný vyfotit, ale zůstává nám to rozhodně jako jedna z hlavních vzpomínek tohoto výletu. Pozor - tento plankton ‘kouše’, nijak drasticky, ale občas to štípne. I při koupání ve dne.
Bylo to opravdu fantastické odpoledne, asi tím, že nás bylo tak málo ve skupině. Tím, že se nespěchalo - hodina na rybaření byla opravdu tak akorát, aby se člověk neomrzel z neúspěchu, ale aby měl šanci něco chytit - Koh Rong Sanloem je zatím plný příjemných překvapení a daří se nám tu opravdu zregenerovat a zrelaxovat.
DEN 76
Nakopávám ve vodě ježka a Michal se zraňuje na schodech z mola. Super, to tu dlouho nebylo...
DEN 77
I s bolavýma nohama jsme se rozhodli vydat se na 4 km vzdálený maják, poslední nenechte si ujít, které nám zbývalo, na ostrově. Většina cesty byla po polňačce, která se po noční bouři místy změnila na blátičku. Tady neexistoval stín, takže peklo. Poslední kilometr klasicky po kamenech. Za dolar se dá na majáku vylézt nahoru, odkud máte krásný výhled na celý ostrov. To za ten výšlap stálo. U majáku se ještě dalo pohrát s přítulným štěnětem a jeho tatínkem, což byl bonus. Tak máme odpočinkový pobyt za sebou. Největším zážitkem byl plankton svítící ve tmě, o tom není pochyb. Ostrov byl opravdu jedinečný, pokud budete zvažovat jeho návštěvu, tak možná počkejte tak 20 let. Asi o tolik tu jsou pozadu. A třeba už budou mít silnice a nebudete mít pocit, že chodíte po konci světa, kde vládnou opice.
Sandy Beach
Hughie
Idylka
Ospalé kotě mi usnulo v kšiltovce
Západ sluníčka
Čerstvá večeře na zájezdu lodí
Lazy Beach
Jediná stezka ostrovem
Výhled z majáku
Hlídači by maják moc neuhlídali
Pohádkový záběr z ostrova...
... kde to ale vypadalo i takto
KAMPOT
DEN 78-84
DEN 78
Dnes byl přesunový den, trajektem zpět do Sihanoukville, odtud potom vlakem do Kampotu, kde zakončíme náš kambodžský pobyt. Cesta byla - jak je asijským zvykem - veselá a zdlouhavá. Trajekt jel místo 45 minut 2 hodiny, protože na lístku nezmínili, že se bude zastavovat ještě dvakrát na ostrově Koh Rong. Naštěstí jsme s touto lumpárnou počítali a nechali si tříhodinovou rezervu na změnu dopravního prostředku. Vlak měl jet 1 h 40 min, jel 2 h 40 min. Vedle nás seděli rodiče s malým miminem, které statečně prořvalo půlku cesty. Vlak byl kupodivu hezký, měl i koberečky a klimatizaci. Ne jen větráky jako v Thajsku. Ale i tak to byla úmorná cesta. Poněkud úsměvné je, že při rezervaci jsme si mohli vybrat asi z 12 vagonů, ve kterých byla spousta míst. Označeny byly podivnou kombinací čísel a písmen, které ani nenavazovaly, moc jsme si s tím nevěděli rady, ale něco jsme klikli a koupili lístek dopředu. No, hledat ale naše sedačky 1DU19 a 1DU20, tak hledáme doteď. Vlastně ani vagon jsme nenašli. Místo 12 vagonů přijely 3, první byl cargo na motorky a další poklady, takže pouze 2 na sezení, a vlak samozřejmě praskal ve švech.
DEN 81
Po dvou dnech u bazénu a v masážních salonech byla na seznamu opět aktivita, konkrétně národní park Bokor, na který jsem se těšila. Nakonec jsem se ale rozhodla ho pasovat čestným a unikátním titulem Nejošklivější národní park, který jsem kdy navštívila. Bohužel, je to tak. Nejhezčí na něm byla pohodlná cesta po krásné silnici, která se mírným sklonem vinula do výšky 1000 metrů, kdy na svodidlech si vás prohlížejí zvědavé opice, a vy jen čekáte, která se rozhodne vám skočit pod kola skútru. Na vrcholu byl výhled v mracích, ale bylo vidět až k pobřeží, jinak nahoře jsou jen rozpadlé či nedostavěné čínské developerské projekty ničící ráz krajiny. Včetně údajně pětihvězdičkového žlutého hotelu, který byl jako jedna z mála budov ještě funkčních. Omítka zmáčená, nekvalitní, ošklivý design. Hrnuly se tam ale rodinky slavit nový khmérský rok. Pro nás nepochopitelné, národní park ani neměl pořádné kopce, jen jedno jezírko, kde chátraly staré nepoužívané labutě. Michal park přirovnal k postapokalyptickému světu a pokud by se tu rozhodli něco takového natáčet, určitě by smutní nebyli; opuštěné čínské chrámy i francouzské kostely s oprýskanou omítkou.
DEN 82
Ve městečku Kampot toho moc není, důvod jeho návštěvy ale byla strategická poloha u vietnamských hranic. Můžete tu najít kruhový objezd se sochou oblíbeného ovoce durianu, leknínové jezírko, zachovalé koloniální budovy z doby francouzské nadvlády a za zajížďku ještě stojí menší solné pláně na jih od města. Podél řeky najdete mnoho restaurací všeho druhu, ale to je opravdu všechno. Nenadchne, neurazí.
Dnes (14.4.2023) a další dva dny se tu ale slaví khmérský nový rok a díky tomu se mi toto malé městečko zarylo nesmazatelně do paměti! Velmi dobře jsme udělali, že jsme si tu pobyt protáhli, abychom ho stihli.. V ubytování nás varovali, že pokud vyrazíme do města, tak na nás nezůstane nitka suchá, protože budeme ostřelováni z vodních pistolí. Ha, to nějak určitě ustojíme, říkali jsme si. Neustáli, oblečení by se mohlo ždímat. Co nám v ubytování totiž neřekli, že se nejedná jen o dětské stříkací pistole, lidé tu na sebe lijí doslova LITRY vody. Stříkací pistolky tolik ani nevadí, horší je, že pro domácí není problém přiběhnout k někomu zezadu a vylít mu celý 10 litrový kýbl vody na hlavu. Tvary misek a kýblů sloužících k útoku opravdu variabilní. A to si pište, že turisté nebyli šetřeni. Ani náhodou! Někdy mi přišlo, že si potom vzájemně radostně šuškají, že se jim podařilo pořádně zmáčet turistu.
Naštěstí je tu konstantní horko, doma by takový šprým na Nový rok moc úspěchu nesklidil. Tady ale vládla fantasticky pozitivní atmosféra. Všichni pobíhali sem a tam, kruhový objezd s durianem byl uzavřen pro dopravu a stála na něm dvě hasičská auta, ze kterých prýštila voda proudem, a na nichž tancovali lidé včetně policisty. Další polejní důstojník k nám přiběhl se zbraní (plastovou, vodní) a také nás nešetřiil. Další seděl na stoličce a smutně se díval, jak mu z kanad kape čůrek vody. Byl to opravdu jedinečný zážitek, tolik dobré nálady na jednom místě jsem dlouho neviděla. A je nutno ocenit organizovanost skupinek, které proti sobě místy zbrojily. Nejzábavnější bylo, když se na ulici vedle sebe střetly dva pickupy. Každý měl na zádi naložených asi 8 dětí a když byla kolona, a obě auta se vedle sebe zastavila, tak ty děti se do sebe pustily s veškerou municí, kterou měly po ruce. Zapomněla jsem dodat, že tu velkou roli hraje i dětský pudr! Tím vás posypou, když jste celí mokří, aby se to na vás krásně nalepilo, a vytvořilo to takovou pastu jako v díle Přátel s Rossovými koženými kalhotami. Lahůdka. Doma jsme si dali ještě jedno sváteční pivo a potom se snažili vysypat pudr z uší a hurá na kutě.
Tak to bylo o Kambodži všechno, pozítří směr Vietnam!
S pudrem a vodou na nás domácí nešetřili!
Oslavy Nového roku v plném proudu
Solné pláně kousek na jihu Kampotu
Náš oblíbený Lok Lak
Chátrající labutě v Bokor NP
Ošklivý hotel na vrcholu Bokor NP ničící ráz krajiny.
Pokud byste měli zájem, přikládám i Instagram, kde zpracovávám všechny naše cesty: https://www.instagram.com/tinytinatraveller/
Jak se ti cestopis líbil?
TinaBambina procestovala 48 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj, moc díky za parádní cestopis :). Můžu se zeptat, přes co jste objednávali busy? Letíme teď v září na ten samý ostrov, hl město a do Siem Reap. :)
Ahoj, moc díky za parádní cestopis :). Můžu se zeptat, přes co jste objednávali busy? Letíme teď v září na ten samý ostrov, hl město a do Siem Reap. :)
Zdravím, https://12go.asia/en . Šťastnou cestu! :)
Zdravím, https://12go.asia/en . Šťastnou cestu! :)
Díky za nádherný cestopis, který Kambodžu vystihuje, jako takový ještě nevybroušený diamant JV Asie! Určitě se spousta lidí nechá vašimi zážtky inspirovat. Užijte si Vietnam:)
Díky za nádherný cestopis, který Kambodžu vystihuje, jako takový ještě nevybroušený diamant JV Asie! Určitě se spousta lidí nechá vašimi zážtky inspirovat. Užijte si Vietnam:)
Ahoj, byla jsem v Kambodži v dubnu 2012 a park Bokor byl ve "výstavbě" Jeli jsme tam na doporučení z průvodce Lonely planet. Takže už tenkrát velké zklamání. A Sihanoukville bylo ještě příjemné letovisko. Parťák byl v Kambodži loni po těch letech a velké zklamání. Sihanoukville s obrovskými resorty, kde nejsou turisti.
Ahoj, byla jsem v Kambodži v dubnu 2012 a park Bokor byl ve "výstavbě" Jeli jsme tam na doporučení z průvodce Lonely planet. Takže už tenkrát velké zklamání. A Sihanoukville bylo ještě příjemné letovisko. Parťák byl v Kambodži loni po těch letech a velké zklamání. Sihanoukville s obrovskými resorty, kde nejsou turisti.
Ahoj, děkuji za komentář. A o Sihanoukville jsme také neslyšeli nic dobrého (přecpáno, draho, apod.) - tak jsme ho využili jen jako přestupní uzel na liduprázdný ostrůvek :)
Ahoj, děkuji za komentář. A o Sihanoukville jsme také neslyšeli nic dobrého (přecpáno, draho, apod.) - tak jsme ho využili jen jako přestupní uzel na liduprázdný ostrůvek :)