Nomádění na Cozumelu, největším mexickém ostrově

Nomádění na Cozumelu přes zimu? Zní jako dobrej nápad, ne?

Vůbec to ale nebylo ze začátku jednoduchý. První dny jsme hledali ubytování, páč přece do Mexika nechceš jen tak posílat kauci na byt, kterej si neviděl/a, žj.

Hledání bytu však byla očekávaná záležitost. Ne tak zádrhel na imigračním, kde se señora “topořila” a dala nám namísto plánovaných pěti měsíců jen jeden. A to ty první týdny dost poznamenalo. Máme tu zakořeňovat, nebo hledat novou lokaci? Ale k tomu se dostanem, teď pojďme objevovat Cozumel!

Doprava na Cozumel

Pokud se chceš dostat na Cozumel, máš prakticky dvě možnosti:

Rovnou na něj přiletět (USA, Kanada, nebo vnitrostátní lety).
Dojet lodí, které jezdí z Playa del Carmen. Operují tři společnosti, který mají více méně vyrovnaný ceny - kolem 300 pesos. Jsou to: Xcaret [1], Winjet [2] a Ultramar [3]. Xcaret pokrývá během celého dne nejvíc spojů - od 7:30 do 21:30.

Dobře míněná, leč nevyžádaná, rada: pokud vypraví Xcaret menší loď, sedni si doprostřed. Míň to tam houpe (a houpe to často fakt pořádně!) a nebudeš tak mokrej/mokrá, páč nárazy vln do boků přinášejí slušnou porci vody i několik metrů nad hladinou. I přes spuštěný plastový plachty, který při větších vlnách lodníci natahujou přes boky, aby na lidi necákalo.

Loď společnosti Xcaret už čeká u mola a nabírá pasažéry.

San Miguel de Cozumel, město kolmic

San Miguel de Cozumel, jediné město na ostrově, je rájem pro milovníky kolmic. Asi jako každé město, kde na územním plánování museli řešit prudký rozmach města. Na druhou stranu je to nejmíň originální řešení a pro obyvatele tím “líný” projektant už navždy vytyčil pohyb po rastru.

Ten má samozřejmě i výhody - snadnou orientaci. Každá ulice kolmá k moři je avenida plus číslo. První avenida má číslo 5, další 10, další 15 atd. Jen ty nejvýznaměnější si můžou dovolit nemít číslo.

Kolmo na avenidas jsou calles. Počítají se od parku Benito Juárez, který je v samém centru města. Ulice severně od parku běží mají vždy sudá čísla, jižní od parku s lichá. Calles Sur (jižní) mají vždy jednou tvar s číslem (třeba Calle 1 Sur) a jednou se jménem. Calles Nte (severní) jsou zpravidla číselné. Ve městě je tak možné kráčet po Calle 2 Nte, Calle 4 Nte, Calle 12 Nte atd.

A tím je právě velmi elegantně řešena orientace ve městě a přijde mi, že i celkový vibe města. Když místní říkají, kam zrovna jdou, mávnou rukou a křiknou Calle 2 Nte mezi Avenidou 65 a 70. Vyřešeno. Popisný čísla tu sice nějaký domy maj, ale to se ignoruje.

Typická ulice na San Miguel de Cozumel mimo centrum.

Telefonní budky jsou stále k vidění!

Typická ulice na San Miguel de Cozumel mimo centrum.

Malecón (pobřežní promenáda) kousek od pláže.

Pohyb po městě San Miguel de Cozumel

Ve městě není klasická veřejná doprava. Samozřejmě můžeš využít klasický taxík, který jsme použili jednou. Za desetiminutovou jízdu z Avenida 65 na Avenida 120 jsme platili 60 pesos. To je normální místní cena, budeš si ji muset vykomunikovat před nástupem.

Po městě jezdí po stanovených trasách minibusy od Uniperu. Těch tras je několik, jedna linka nám staví před barákem. Svezení je za 20 pesos. Víc informací se dozvíš v aplikaci, kterou si můžeš stáhnout z jejich webu [4]. Android appka bohužel zmizela z Google Play, takže si na své přijdou jen jablíčkáři.

Nejlepší jsou ale Moto taxi. Řidiči jezdí ze všech koutů města do centra - ke kostelu Miguel Arcángel. Jezdí za fixních 40 pesos.

Super je samozřejmě také kolo a když má člověk čas, tak úplně nejzajímavější je ztratit se do uliček a objevovat podivnosti, na které evropské oko vždycky narazí.

Autor článku v Moto taxi.

Za tropického lijáku v centru před kostelem, kde je epicentrum Moto taxíků.

Voda na Cozumelu

Voda se na ostrově považuje za nepitnou. Velmi populárním řešení je zakoupení 20l plastového barelu, který zaplatíš jednou a pak už ho jen měníš prázdný za plný. My ji kupujeme v pro nás nejbližším krámku za 45 pesos (a z jiného než nejbližšího vodu tahat nechceš). Jelikož vodu řeší i místní, tak jsou barely na každém rohu, i v obchodech, kde jinak prodávají jen colu a brambůrky.

Po městě jsou také místa, kde si do barelu můžeš nechat vodu natočit. Jenže se s barelem nechceš tahat, takže bys musel/a vyřešit, jak barel přepravit.

Voda se samozřejmě z 20 litrového barelu nepřelévá snadno, ale na to mají místní také vychytávku - malé čerpadýlko na baterky [5], které ti na stisk tlačítka načepuje vody, kolik jen budeš chtít.

Jídlo na Cozumelu

To by bylo na samostatný článek. Tak jen zrychleně.

Žrádelny a restaurace

Seš v části Mexika, kde je rozbujelý turismus. Paradoxně tu není až tolik stánků s něčím jen tak do ruky. Nebo jsem tady příliš krátce a neznám jejich zapadlé skrýše.

Výjimkou jsou týpci, kteří dělají marquesitas. Jakousi obdobu palačinek. Příchutě jsou různé. Můžeš si dát jak sladkou verzi, tak slanou. Za mě je nej kombinace sýru Philadelphia s banánem a arašídovým máslem. Ale nedávej si to hned po příjezdu, raději se chvíli aklimatizuj. Přece jen jim ten sýr a máslo celý den stojí v teplotách přes dvacet stupňů. Máslo se sice přejede horkou teplotou, ale Philadelphií se pak jen horká marquesitas potře.

Kam jako vede ten kabel?

Příprava marquesitas.

Samozřejmě frčí tacos, jejich epicentrum je na Trans de Cozumel mezi Avenidas 30 a 130. Po celé délce je jedna taquerie vedle druhé, ale jen v málo z nich dělají tacos bez masa. Vyloženě veganské jdou sehnat v trochu fancy podniku La Cusine.

Pro extranjeros jsou méně známé třeba chilaquiles, který se teda dělaj asi spíš jako snídaně (což znamená tak do dvou). Jsou to nachos nebo natrhaný tortilly, který se na pánvi smíchaj se zvolenou omáčkou: salsa verde/roja nebo de mole. Podávaj se s vejcem nebo s masem. Skvělý je má paní na Calle 10 Nte mezi Avenida 70 a 75. Doporučuju i její okurkovou limonádu. A jedna porce na dvojici stačí. Jsem docela požerák, ale tahle celá porce je i na mě moc.

Chilaquiles s vejcem (nachos/osmažené kukuřičné toritilly a následně uvařené v omáčce

Kola, na kterých se přepravujeme po ostrově.

Určitě nevynech podnik Casa Mision. Jsou dvě. Jedna je v centru a druhá na Avenida 55. Doporučuju tu na Av 55. Má krásnou zahradu, chodí sem převážně místní, ale občas narazíš i na expaty a turisty. Pozor: rozhodně sem jdi v době menu del dia - denní nabídky, která je všední dny až do šesti. Dostaneš tak za 169 pesos předkrm, hlavní jídlo (spoustu veggie možností) a dezert (typicky zmrzlina nebo ovoce). Součástí je i nápoj - orchata (nealko nápoj z rýžového mléka) je jasná volba. 🙂 Mimo menu del día jsou ceny najednou nad 300 MXN a nabídka pokrmů bez masa se redukuje tuším jen na quesadillas.

Chuťově velmi zajímavý (a levný) je podnik Quesopes, kde dělaj věci, co jsem jinde neviděl. Například Huarache (vlevo na PC, první fotka na mobilu), La Sincro (na PC vpravo, na mobilu spodní fotka) nebo už běžněji viděné Tacos dorados, které tady umí ale ve spoustě vegie variant.

Jsou to varianty tortill a způsobů přípravy, se spoustou zeleniny a sýra.

Huarache z podniku Quesopes: tortilla zasypaná salátem, guacamole a sýrem Oaxaca

La Sincro z podniku Quesopes: na tortille jsou orestovaná cibulka a žampiony, na vrchu je avokádo a smetana.

Doma

Na guacamole se v restauraci vykašli. Avokáda tu koupíš v menších obchůdcích na každém rohu a guacamole si tak uděláš za zlomek ceny sám/sama. Tortilly si taky koupíš co pár kroků. Čtvrt kila čerstvých tortill stojí mezi 5-8 pesos.

V obchůdcích narazíš i na nopales (nopál nebo známější pojmenování: opuncie). Ten je samozřejmě sakra trnitej. Můžeš ho tak koupit normálně s ostnama, jak ho někde někde usekl, částečně ostnů zbaveného, nebo už skoro bez nich. Vždy se ale hodí dvojitá kontrola a finální omytí pod tekoucí vodou. Můžeš ho vařit, restovat… a když ho hodíš s trochou chilli na tortillas, bude to super!

Výroba kukuřičných tortil

Ostnů zbavený nopál během krájení

Výsledek: orestovaný nopál s rajčaty nahoře, po obvodu guacamole

México mágico, vole

Z každodenního života píšu články México mágico, vole: https://bejkuvmls.cz/mexico-magico-vole, které si můžeš nechat zasílat i e-mailem.

Tenhle článek je pak zhuštěná porce informací o tohle zajímavém ostrově! Vamos!

Stručnější verze článku o Cozumelu jednodušší češtinou pak: https://happyowl.cz/zivot-na-mex...m-ostrove/

Čaj, kafe, kakao, maté

Jsme v Mexiku, ale najít kafe nebo čistý kakao je prakticky nemožný. Přitom státy Chiapas a Oaxaca jsou oběma pochutinama proslulý. Ještě horší je to s maté a s čajem, i když tady je to pochopitelnější.

Zoufalství nás dohnalo až do fakt obřího supermarketu, který svou velikost dokládá už i názvem - Mega. Přitom já se supermarketům snažím vyhýbat jako čert kříži. Viz má záliba v bezodpadovém způsobu života a bezobalových obchodech: https://bejkuvmls.cz/domacnost-bez-odpadu/
Výsledek? Desítky druhů Nescafé a Nesquika, ale čistý nebo kakao? Nie!

Kafe a maté

Položil jsem dotaz do expatské skupiny, po týdnu mě doporučili jako jediný místo Chedraui, obří řetězec. Jen na ostrově jsou dva, na protilehlých koncích města. Rady, že všechno najdu v supermarketu, beru vždycky s rezervou. Chci kupovat u místních malých prodejců. Jenže když i oni se začali v odpovědích shodovat, což není mezi Mexičany teda moc častý, vypravili jsme se tam.

No co si budem, Chedraui je jinej svět. Ale oproti Mega je tam trochu lidštěji, i když je to pořád obří krám. A skutečně se v něm dá kafe z Mexika koupit. Stejně tak i maté. Kafe jde ale koupit i v lepších kavárnách, jak jsme poté zjistili.

Čaj

Čaj a kakao však ani v Chedraui nemají. Respektive čaj jen sáčkový. Já mám ale zmlsanou hubu a nerad máchám plast v horký vodě.

Když pominu turistickej, fakt hustě turistickej, obchod s čajema, na avenidě hned u moře (z čajovníku maj asi jen dva a slušně předražený, jinak jen bylinkový), tak se mi za měsíc nepodařilo najít jiný místo než Café Mx. Prodávají tam sypanou Senchu v balíčcích po 100 g za 200 pesos.

Kakao

Kromě Chocolates Kaokao jsme na čistý kakao nikde nenarazili. A to jsem se aktivně ptal po obchůdcích a naší dueñi. Nakonec mě poslal Emiliano, mladý prodavač ze čtvrti San Gervasio, kde bydlíme, do obchůdku The Nut Guru. A tam jsem ho našel! Kromě něj i spousty dalších zajímavých výrobků, včetně přírodní drogerie. Bonus navíc: majitelka je Slovenka Vanda!

Bezpečnost

Večer obejdi blok, kde jsou obchody s chlastem (a těch není moc) a budeš v pohodě.

Pláže

Ač se může zdát, že jedeš do karibského ráje, realita je jinde. V centru města nejsou pláže žádné. Ty padly za oběť přístavu a hotelům, které si je nárokují pro sebe.

Navíc pláže, které tu jsou, jsou na západní straně ostrova často skalnaté. Ty na východní jsou sice písčité, ale tam jsou zase vlny a proudy, takže se tam nedá prakticky koupat. A stínu se tam také moc najít nedá.

Možnosti přímo v San Miguelu

Ve městě je několik “clubů”, kam si můžeš zajít, něco si dát a pak můžeš k vodě. Třeba Jeanie’s Restaurant & Beach, ceny jsou na Downtown běžný.

Já preferuju normálnější pláže, který jsou víc otevřený veřejnosti. Podobné jsou dvě, ale nečekej žádný woow. Jedna je Playa Caletita na jihu města, prakticky vedle mola k trajektům, které převážejí náklaďáky. Je malinkatá, všude kolem sedí místní, popíjí pivo. Navíc je hned u silnice, takže místní posedávají i na zídce, která odděluje plážičku od silnice. Když půjdeš do vody, seš středem pozornosti, což především pro ženy nemusí být moc příjemný.

Lepší možností je Playa Casitas, nicméně tady zmizí i těch pár zrnek písku, který byly na Playa Caletita. Odměnou je ale mnohem víc soukromí, prostoru na válení a lepší voda na šnorchl.

Cestou na pláž Playa Casitas.

Pelikáni jsou kolem Playa Casitas k vidění často.

Pláž Playa Casitas.

Tak je na Cozumelu ten Karibik nebo ne? Hledáme na východní části ostrova

Takovej ten klasickej karibskej kýč jsem tu zatím našel jen na Isla de la Pasión (později). Na většině dalších míst se úplně až tak karibský kýč nekoná.

Východní část ostrova je neobydlená, je tu jen pár plážových klubů. Prakticky po celém pobřeží se táhnou písčité pláže, které jsou prošpikované skalami a kameny.

Je tu několik lepších míst, které jsou pak označeny jako pláže. Viz mapa. První pláže po přejezdu ostrova (Playa Mezcalitos a Playa Punta Morena) nejsou nic moc. Dobrá je ale Playa Chen Rio.

Playa Chen Rio

Jsou tu dvě menší zátoky, které chrání přírodní kamenný val. Tím pádem se tu dá do moře vlézt. Dno je písčité, ale jsou tu i kameny, což místu dodává hezkou atmosféru.

V neděli to tady může být rušnější, protože v Mexiku se běžně pracuje 6 dní v týdnu (48 hodin) a volná je tak jen neděle. Místní si pak hodí do auta plastové židle a stolky, cestovní ledničky, které narvou pivem, termo-boxy kukuřičnýma plackama a užívají si svůj den volna s rodinou nebo přáteli. Ve většině případů nezapomenou ani na velkej přenosnej reprák, takže z jedný strany deky k tobě doléhá romatický slaďák ve španělštině a ze druhý americká pop music.

Pláž Chen Rio má ještě jednu zajímavost. Hned přes silnici je jezírko, kde se dá spatřit krokodýl. Pravděpodobně ne jen jednen.

Seznam pláží, kam jezdí Colectivo Ruta Playas.

Playa Chen Rio - pohled na jednu stranu.

Pohled na druhou stranu Playa Chen Rio.

Jak se na východní stranu pobřeží dostat?

Kolo

Pokud máš trochu lepší kolo, tak i na něm to jde. My tu máme městká kola z druhé ruky. I na nich jsme tam dojeli, ale už to byl docela záhul. Ideální vyrazit ještě za dopoledního chladu a vracet se večer. Nicméně neboj, podél Transversal, jak se silnice spojující město se západním pobřežím jmenuje, je spousta obchůdků.

Další možností může být samozřejmě půjčení scooteru nebo auta. Ale ochudíš se o zvířata po cestě a interakci s místními.

Ze zvířat můžeš vidět stromové leguány (leguán zelený), ale i hojnější leguány černé. Zahlédnout můžeš vyčkávacího supa a když budeš mít hodně štěstí, tak i pekari (malé divoké prasátko), plameňáky, mývaly nebo třeba nosály.

Místní hned poznají, že před sebou nemají klasického turistu, který opustil na pár hodin cruise (tu panelákovou obří lod), aby toho urval co nejvíc, než se přesune přes noc do další destinace. Navíc tu všechny považují za Američany. Když zjistí, že jsi z Evropy, zajímají se, chtějí si povídat a taky začínají povídat o sobě, o svých životech, snech…

Taxi Colectivos

Na rohu ulice Trans. de Cozumel na Avenida 75 je společnost Ruta Playas. Jezdí na východní pobřeží, viz mapa výše. Cena by měla být pod sto pesos za osobu, ale velmi pravděpodobně tě stáhnou (stejně jako nás) o pár pesos navíc. Cena je ale zpáteční, s řidičem si domluvíš rovnou čas odjezdu zpět do města.

Leguán černý je na ostrově často k vidění.

Zastávka během přejezdu po Transversal na východní část ostrova.

Další leguán černý, tentokráte chytá bronz na větvi, což není až tak typické.

Leguán zelený v koruně stromu během cesty na východní část ostrova.

Východní pobřeží - dobrá volba pro šnorchlování

Východní pobřeží je parádní na plavání a obzvlášť na šnorchlování. O víkendu často jezdíme (na kole) na Playa Zofemat, malé volně přístupné plážičce vedle známější Playa Uvas.

Vyplatí se pouvažovat nad pořízením bot do vody, protože skály jsou tu špičaté a hned na začátku jsou ježci. Ve větší hloubce už ne. Případně se dá do vody vstupovat ze schůdků na Playa Uvas, kam můžeš rychle dojít.

Na Playa Zofemat jsou většinou jen místní, je písčitá a na šnorchlování mi zatím přijde nejlepší ze všech. K vidění jsou osamocené korály, hejna ryb, občas mořská hvězdice a sem tam nějaký druh malých rejnočků, kteří se drží na písečném dně.

Zálusk ještě mám na Playa Gorda (případně Playa Corona, ta bude ale asi placená), která je kousek od mořského útesu, ale ještě jsem se tam nedostal.

Playa Zofemat - super místo na šnorchlování v dojezdové vzdálenosti na městských kolech

Isla de la Pasión

Tady je ten Karibik! Jen se sem dostat není snadný. Isla de la Pasión je na severní části ostrova, na kole je to lehce přes 10 km. Dojedeš k přívozu, kde už čekaj kucí mexický, který tě dle prodavače v našem oblíbeném obchodu převezou za 100 pesos na osobu (zpátečka). Nám se nepodařilo pána přesvědčit pod 150. Původně chtěl 250 pesos.

Ostrov je malý, dá se tu najít spousta míst ve stínu i mimo hlavní pláž, kde je bar. Nicméně pozor! Stejně jako v jiných karibských rájích, jsou tu tábanos (aspoň tak je tu označujou místní) - malý mušky, který sajou krev. Dá se jim vyhnout jen na slunci, to nemaj rádi. Jenže to se zase hned spálíš. Nebo se jim samozřejmě vyhneš ve vodě. Ve stínu budeš jejich. Jejich štípance ani zas tak nebolí, jako pak další tři dny šíleně svědí.

Kromě tábanos jsou na ostrově mývalové. Jsou zvyklí na krmení od lidí, takže nemaj problém se přiblížit.

Na ostrov se samozřejmě dělaj zájezdy lodí z centra. To je ale slušná zvěř. Jinak takhle pláž na šnorchlování moc není, písek se tu dost kalí.

"Pařící" lodě.

Kópačka.

Výlety za šnorchlováním

Mnozí vyráží za šnorchlováním přes organizované výlety. Ty nás ale vůbec nelákají, takže o nich nemám co napsat. V centru najdeš tuny nahaněčů, kteří je zprostředkovávají. 🙂

Praktické pro žití na Cozumelu

Drogerie

Kromě ekologické drogerie sem nemá cenu tahat kvanta věcí z ČR. Na ostrově je spousta lékáren, které jsou vybavené víceméně Evropsky.

Hodit se může repelent, funguje i přírodní [6]. Ale repelent přichází na řadu jen v pralese (zkušenost z období prosinec - leden).

Eko opalováky se určitě hodí si přivíst. Do moře bys tady s nima ale moc neměl/a. Jsou tu všude korály a to jim samozřejmě vadí.

Elektřina

Jsou tu americké zásuvky. Což znamená, že kromě rozdílné zástrčky je v síti i jiné napětí! Namísto našich 230 V je tu 110! Většina adaptérů je tomu dneska uzpůsobená, ale určitě je fakt se kouknout, zda tvoje zařízení funguje v rozsahu 110 - 230 V. Pokud ne, potřebuješ kromě adaptéru ještě transformátor.

Teploty

Za prosince a leden, což jsou jedny z nejchladnějších měsíců, jsem na sebe nenavlíkl ani mikinu. Chladnější byl asi týden, kdy fest pršelo, ale jinak se na slunci přes den nedá bejt. Ale zvládáme i bez klimatizace. Veronika si na sebe mikinu během chladnějšího týdne mikinu vzala.

Určitě se ale hodí nepromokavá bunda.

Život na Cozumelu z pohledu digitálního nomáda

O tom, že tuhle zimu pojedeme do Mexika, jsme měli jasno. O Cozumelu jsme slyšeli v Bari, kde jsme nomádili na podzim: https://bejkuvmls.cz/italie-vlak...-do-bari/. Dle nomadlistu vypadal Cozumel násobně klidněji než zbytek Riviera Maya. Navíc máme rádi ostrovy.

Kvalita života vs ceny

Život zde plyne poklidně, většinu času je teplo, je tu trochu levněji než v České republice, ale šíleně záleží na životním stylu. Španělština se rozhodně hodí. Kor budeš-li žít za 30. avenidou. Rozhodně tě ale okamžitě vyčlení od na Cozumelu trvale žijících Američanů, většina totiž nemá snahu se učit španělsky.

Když budeš chodit denně do žrádelen nebo restaurací, tak se žití zde prodraží. Několik příkladů:

Snídaňové chilaquiles v pouliční žrádelničce u paní: 150 pesos (ale může jít o obří porci),
Quesadilla v pouliční žrádelničce: 40 pesos,
Tacos: jeden kus kolem 50 pesos (aby ses najedl/a, potřebuješ aspoň 3-4),
Orchata: 35 pesos,
Cesta po městě v moto taxi: 40 pesos,
Lekce jógy: 220 pesos,
Denní menu: kolem 200 pesos,
Jídlo v lepší restauraci: od 250-300 pesos výš,
20 l barev vody - 45 pesos,
Přijatelný městský kolo z druhý ruky: 1000 - 2500 pesos,
Výměna duše 115 pesos (práce + duše dohromady),
100 g zeleného čaje: 200 pesos,
500 g maté: 120 pesos.

Vyplatí se nakupovat v malých obchůdcích (ideálně za 65. avenidou). Dneska jsem kupoval v našem oblíbeném obchodě, kde mají hezkou čerstvou zeleninu: 8 rajčat, trs banánů, 2 banány na vaření, 4 avokáda, 300 g sýra, 4 nopály a okurku za 260 pesos.

Rychlost internetu

Rychlost internetu je dobrá, ale dost redukuje výběr bytu: 4/6 navštívených bytů nešly nad 10 MBPS (měřil jsem na svém notebooku službou fast.com).

Někde slibovali, že můžou rychlost zvýšit, jinde se dušovali, že na ostrově víc neseženeme. Ve zbylých dvou si ale týpci frčeli rychlostí nad 100 MBPS, navíc připojení přes optiku. Což je určitě super, protože v lijáku a větru (v měsíci několikrát) prý domácnosti připojené vzduchem internet ztrácí nebo se ještě zpomaluje. My jsme na optice, takže nevím, jede stabilně.

Nomádská komunita

Nomádská komunita tu prakticky není, to spíš Playa del Carmen. Expatské akce jsou spíš takové hodně americké… takže žijem v naší čtvrti.

Ceny dlouhodobých pronájmů

Ceny námi navštívených bytů se pohybovaly mezi 10 500 MXN - 18 000 MXN. Samozřejmě dražších je tu kupa, byty v americkém stylu začínají na 20 k MXN a šplhají se výš.

Hledali jsme ve FB skupinách typu: “Renta de Casas en Cozumel” “Renta Casas Cozumel” atd. Nakonec bydlíme na 125. avenidě, v autentické super čtvrti San Gervasio. K moři je to daleko, máme kola. Stojí nás to 10 500 MXN úplně se vším.

A nejsme v žádné kuče. Žijeme v 2 + 1 se dvěma balkóny, společnou střešní terasou s výhledem na prales a v přízemí se sdíleným dvorem. A dveře máme na otisk prstu. 😀 Což teda když prší, není moc výhra. To je pak samý “operation failed” namísto “unlocked!”.

Kolibříci u "krmítka" na naší střešní terase.

Amazoňani yukatánští - další pohled ze střešní terasy.

Praní

Jediné, za co vlastně připlácíme, je pračka. 50 pesos za praní. Máme sdílenou pračku pro celý dům, kde je 5 bytů. Tohle sdílení mi přijde super. V ostatních bytech ale sdílenou pračku neměli. Pak se to řeší pouličními prádelnami, kterých je tu spousta. Většina funguje tak, že doneseš špinavý prádlo a oni ti ho vrátí čistý. Což se mi moc nelíbí, jakožto zhýčkanýmu evropánkovi… ale asi by si člověk zvyknul.

Mobilní data

Pokud máš telefon s eSIM, tak je tvá situace úplně jiná. My ale máme starší telefony, takže jsme pořídili lokální SIMky s daty za 200 MXN na měsíc. Tuším že za to máme nějakých 5 GB + socky.

Pro srovnání jsme vzali jak Telcel tak AT&T a přijde nám, že na Cozumelu je lepší (z hlediska signálu) AT&T. Už jen proto, že mě na Telcelu choděj každej den 2-3 SMSky s nějakejma zprávama, který teroreticky jdou odhlásit zasláním SMS na správný číslo, ale i když jsem to udělal už dvakrát, choděj mi pořád. México mágico - btw, doporučuju odběr mých glos z blogu, kterej se jmenuje právě tak: México mágico, vole: https://bejkuvmls.cz/mexico-magico-vole/

Město a turisté

Prozradím ti tajemství: většina gringos (primárně Američané, ale i Evropani, prostě cizinci bílé pleti) nejde za Avenida 30, největší odvážlivci končí na Avenida 65. Přitom od 30. dál začíná autentický život. Do té doby je to různý mix Mexika, který je ovlivněn americkým stylem. Typičtí turističtí nahaněči jsou do Avenidy 15.

Do města přijíždějí denně 3-4 velké “paneláky” (cruises). které po přistání vypustí lidi a večer je zase poberou, aby se plavili do dalšího místa a tam postup opakovali.

Turisté, kteří se na Cozumel dostanou letadlem, pak hned jedou do resortů, roztroušených po západním pobřeží.

Zádrhel při vstupu do Mexika

Mexičtí imigrační úředníci jsou poslední roky nějací zhrzení. V našem případě se paní imigrační úřednice rozhodla, že nás sem na námi plánovaných 5 měsíců nepustí (jakožto držitelé EU pasu máme nárok na 6). Papíry jsme předložily všechny, co chtěla, většinu ve španělštině, španělsky jsme i mluvili - žena mluví fakt dobře, narozdíl ode mě.

Nic platno. Pustila nás na 1 měsíc. I to je dobrý, protože oni tě sem nemusej pustit vůbec.

Nebyli jsme jediní - před námi jiná úřednice pustila v klídečku pána, ale jeho manželku, která šla hned za ním, se rozhodla vyprudit a pustila ji až po třicetiminutovém dušení. Když jsem se pak pána ptal na důvod, krčil rameny.Proč? Úřednická zvůle.

Můžeš mít všechny papíry co potřebujou, ale když maj blbej den, tak ho máš i ty.Viz případy zadržených Čechů [7] ( v Cancúnu a v Ciudad de México). Svý si k tomu píše i náš ombudsman [8].

Když tě pak takhle zavřou, není to hezký - čeká tě studená kobka, kde čekáš v řádu dnů, než si tě vyzvedne aerolinka a přepraví zpět do místa odletu. Děje se to i jiným národům napříč EU.

My tu ale chceme být do konce dubna. Takže, zjednodušeně: byli jsme na imigračním tady na Cozumelu - skutečně máme omezenej pobyt na 30 dní nejen zapsanej v pasu, ale i zanesenej v systému. Místní nám doporučovali jet po zemi do Belize a zase se vrátit.

A právě o týhle cestě do Belize je můj další článek: https://www.cestujlevne.com/cest...elize-4139