Norsko autem 2: Podzimní chillout v Kodani

Ranní vstávání pro mě není, ale když chceme stihnout trajekt z Rostocku objednaný na pátou odpolední, nedá se svítit. Budík na půl sedmou, uvařit do termosky čaj (protože jsem včera vstal z postele a prohlásil chřipku za vyléčenou), v Penny se stavit pro 14 plechovek Staropramenu (což je limit na dovoz do Norska), nastavit tempomat a vyrazit na sever... 

Tak začíná naše norská expedice s úvodní jednodenní zastávkou v Kodani...

Do Kodaně přijíždíme kolem deváté večer. U Aničky s Thomasem na nás čeká slavnostně prostřená večeře. My na oplátku vybalujeme pár českých artefaktů v podobě cideru Lišácké jablko, Studentské pečetě a tvrdého tvarohu na sladké knedlíky.

Viděli jsme se naposledy před rokem na naší svatbě (a protože se s Ančou a Thomasem potkáváme většinou ob rok na různých náhodných místech, podle toho, kde právě žijí, tak jsme ve svatebním přání od nich měli poznámku, že příští setkání bude v úterý večer na severním pólu... no skoro to vyšlo...), takže bychom si toho řekli dost. Ale Lucka není vykecávací od přírody a mně se po celodenním řízení a červeném víně klíží oči, takže po vynikajících lasagních rychle padáme na karimatku a do rána o sobě nevíme.

Ráno se probouzím dost rozlámaně a zjišťuju, že mi utíká nafukovací karimatka, což na začátku čtrnáctidenního pobytu ve stanu není ideální stav. Lepíme, snídáme, koukáme do mapy, plánujeme chillout den. Na Thomasovu a Ančinu kodaňskou slevovou MHD kartičku nastupujeme do autobusu. Začneme prohlídkou hřbitova. Hřbitovy jsou ve všech zemích rychlý a hodnotný exkurz do místního kolektivního myšlení a společenské nálady. Autobus nás vysazuje asi o kilometr jinde, hlavní ulice, kterou normálně jezdí, je dneska uzavřená, protože se tam koná jakási kodaňská obdoba "Zažij město jinak". Nevadí, dojdeme. Prší a ledově fouká. Super, aspoň konečně ozkoušíme nové vybavení, za které jsme na výstavě stanů dali výplatu.

Fascinuje nás, jak si to v tomhle studeném severském počasí celá Kodaň štráduje na kolech. Děti, matky, otcové i starci, všichni se prodírají hustým deštěm na bicyklu jako by se nechumelilo. Nákladní kola jsem v Praze viděl jen ve službách Ordru, ale tady je pomalu každé třetí kolo nákladní. Ne jako u nás, kde si dítě strkáte do vozíku za kolo, tady je na kolech vpředu taková velká bedna a v ní se vozí všechno, od nákupu, přes domácí zvířectvo až po malé děti. Anča tam prý párkrát už viděla někoho vézt i babičku na úřad či k doktorovi, ale to se nám nepoštěstilo.

Je to hřbitov, není to hřbitov? Vypadá to jako park... Široká promenáda uprostřed, plná cyklistů a běžců, lavičky (kdyby bylo hezky, tak jsou plné piknikujících studentů), posekaná tráva, upravené keříky. Občas někde vykukuje bílý kámen se jménem a datem. Lucku samozřejmě nejvíc zajímá socha kočky, kterou si dlouze hladí a čeká, zda začne vrnět. Nezačne. Mě potom hrob Sorena Kirkegaarda, o kterém sice nevím, kdo to byl, ale všichni (rozuměj Orko a Prokop Remeš) ho ve svých knihách citují, tak asi byl slavný, nebo aspoň důležitý...

Nezavrní a nezavrní...

Soren Kirkegaard

Hans Christian Andersen

Po cestě ze hřbitova do města prolézáme to, čemu se dneska v Praze moderně říká vnitrobloky. Respektive, já vždycky vlezu do nějakého průchodu, kde zapomněli zamknout a Lucka za mnou nejdřív volá:

"Nelez tam, je to tvoje? Zavolám na tebe policajty."

Načež mě následuje a vyfotí, aby měla pro policii důkaz, že jsem tam opravdu nedovoleně vniknul.

Kodaňské vnitrobloky

A pak místní rybí trh, kde jsme si nic nekoupili, protože by nás pár krevet nebo lososí sendvič vyšlo dráž než lístek na trajekt, ale pro oči to byla pastva. A pak kola, všude samá kola. A kamenné koule a kamenní lidé na koních.

Čerstvé krevetky

Rybí trh

Parkoviště

Pán na koni

Pán na kouli

Paní na kouli

Odpoledne se v centru potkáváme opět s Ančou a Thomasem. Protože jsme jim zcizili jejich lítačky, tak museli dorazit na bicyklech, každopádně za tu dobu v Kodani už je kolo evidentně jejich větším kamarádem, než autobus, takže to ničemu nevadí. Stoupáme na unikátní vyhlídkovou věž, kam nevedou schody, ale nakloněná plošina, aby se nahoru dalo vyjet i koňským dvouspřežím. Takových věží je po světě snad ani ne deset. A kromě výstavy moderního umění ve věži, u které se trochu dohadujeme, co je exponát a co hadr, který uklízečka zapomněla večer ležet na zemi (Kdyby vás to zajímalo, tak správná odpověď  podle mě zní: Co je v galerii moderního umění, to je exponát. Včetně návštěvníků a prodavačů lístků.) nás nahoře čeká zejména parádní výhled. Na celé centrum, plné moderních staveb. My si všímáme hlavně těch brutalistních, které u nás na východě mají pošramocenou pověst. Jako naprostému laikovi se mi ale tak nějak zdá, že tady ty moderní stavby se starší zástavbou nebojují, jako když u nás doprostřed Spálené ulice nasereš monstrózní Quadrio takovým způsobem, že když jedeš okolo, tak máš pocit, že jsi na mořském dně a že tě ta masa musí zavalit. Tady to na mě působí nějak lehčeji, přirozeněji.

Kodaňská architektura

B-L-A-T (zleva)

Asi umění, asi konceptuální

Kodaň seshora

Výhled máme i na spalovnu odpadu, na jejíž střeše Dánové před několika dny otevřeli lyžařskou sjezdovku. Chtějí s pomocí této unikátní stavby (teplárna, elektrárna, sjezdovka, tělocvična a kdo ví jaké ještě všechny multifunkce to má...) za pár let udělat z Kodaně "uhlíkově neutrální" město. Já se jen obávám, že daní za uhlíkově neutrální Kodaň (a za naše falešně zelené sociální inženýrství obecně), bude smogem zadušená Čína, kobaltem otrávené děti v Kongu a vypálené pralesy na Sumatře. Ale to nás netrápí, to je daleko, to nevidíme.

Střecha spalovny jako originální sjezdovka: https://radiozurnal.rozhlas.cz/s...ni-7763860

Petra na vodě

Náplavka

Dřevěné auto

Po cestě zpátky procházíme kolem plavebních kanálů, fotíme se s Petrou (zdravíme), vyhlížíme loď ke koupi pro tátu, který by v ní případně bydlel na Vltavě během svého pražského působení příští rok. A taky nás fascinuje auto s dřevěnými prvky. Nakonec večer po svařáku a diskuzi o rozdílech v předávání zemědělských usedlostí z generace na generaci mezi Rakouskem a Českem usínáme brzy, protože zítra to máme do Norska zase pěkných pár stovek kilometrů.

Norsko autem 2019 (zatím vyšlo):

Díl 1: Autem, trajektem a mostem z Prahy do Osla ( https://www.cestujlevne.com/cest...-osla-1133 )

Díl 2: Podzimní chillout v Kodani ( https://www.cestujlevne.com/cest...odani-1086 )

Díl 3: Projíždíme jih Norska, stanujeme v lomu ( https://www.cestujlevne.com/cest...-lomu-1134 )

Díl 4: Norské národní parky, sobi a ledovec neledovec ( https://www.cestujlevne.com/cest...aleko-1135 )