Norsko - krátké zchlazení

Předem upozorňuji, že cestopis bude obsahovat spoustu subjektivních a nekorektních názorů starého k*k*ta a málo praktických rad a popisu státu a prostředí. Ani nečekám, že by to někdo kvůli délce četl, píšu to alibisticky pro kamarády a rodinu. Já jim pošlu link, oni zase nemusí předstírat, že je zajímá, jak jsem se měli na dovolené a nedej bože čumět na 3000 fotek. Pokud někdo čeká nějaké praktické info, tak se pokusím něco sesmolit dole, ať se nemusí zatěžovat s románem.

Máme to celkem složité s plánovaní dovolené. Za 1. volných dnů není moc a za 2. když už jsou, je potřeba mít dovolenou naplánovanou a nahlášenou hodně dopředu. Takže nějaké hledání akčních letenek je sice fajn zábava a člověk si říká, kam by šlo někdy  vyrazit, ale prakticky je to hodně o ničem, snažit se najít něco zajímavého na přesně daný termín. Tento rok nám na letní prázdniny zbyl prakticky jen jeden týden a to ještě od pátku do pátku, prostě super. Letět z 30st Jižní Moravy do 40st jižních států je pro nás nesmysl, stejně tak trávit dovolenou na pláži. Naivně si říkáme Madeira. Kousek letecky, přijatelné počasí a hlavně je tam (údajně) možnost kombinovat letní dovolenou  a túry. Bookuju krásné ubytování s dlouhou dobou možnosti zrušení reservace a naivně si říkám, že budeme čekat na akční letenky. Už na jaře stojí na náš termín na začátku srpna přes 11st a to prostě dávat nebudu, když vím, že za podobnou cenu se dá letět přes půl zeměkoule. Jenže samozřejmě cena naopak stoupá a nám je jasné, že se nepřipojíme k davům (nejen) Čechů, kteří ostrov okupují. 

Sedám k Google Flights a hledám, kam se dá rozumně letět za přijatelnou cenu. A nacházím - Stavanger z Prahy za 3.400Kč. Rychlá porada, manželka je pro, jen ji mrzí, že nové plavečky asi nevyužije. Dcera, která už s rodiči jet nechtěla,  vyčůraně souhlasí.  Norsko je její vysněné a i kdyby nestudovala matematiku, tak by si dokázala spočítat, že odsponzorované rodiči to vyjde líp, než si to platit sama.  Rychlá kontrola, za kolik jde sehnat ubytování a auto a pak už jen  letenky. Dělám trochu chybku za neznalosti. Let je s Lufthansou s přestupem ve Frankfurtu. Z letiště mám strach a tak radši volím 5h přestup, než 1,5h. Teď vím, že to bylo zbytečné.  
Praha se asi z prvních letních problémů vysekala a letěli jsme v podstatě na čas. Ve Frankfurtu jsme měli oba lety z prvního terminálu (brány A a B) ale myslím, že za 10 minut by šel přesun zvládnout. Musím ale říct, že za mě to bylo hnusné letiště. Asi daň za velikost, ale mezi bránami v podstatě nic, občas stánek, ale takové prostě sterilní, jak navrhované ctrl+c - ctrl + v.  
V bráně si všímám, že vidím poměrně mále blonďatých vikingů a valkýr, ale o to víc jihovýchodních doktorů a inženýrů. Ale asi jsou skutečná high society, protože většina z nich sedí na lepších místech ve předu. Na letišti a v letadlech si vytvářím názor, že pokud někde vznikne zbytečná fronta, tak na jejím začátku je nějaký Asiat (nevím, jestli to byli Číňané, nebo Japonci aj.) Pro mě fakt nepraktičtí lidé se zálibou se zastavit na nejužším místě v momentě, kdy je na nimi x lidí. Pobavil mě jeden z nich, co měl obavu pít z rozdané pet láhve s vodou, tak si ji lil do pusy z vrchu, aby mu všechna voda zůstala na triku. Tak to vyřešil, že si vodu pouštěl radši po ruce, která po tom, co s ní ošmatlal půl letiště a letadla, byla určitě hygieničtější než hrdlo láhve. 

Brána se ne a ne otevřít, místo toho přichází hlášení, že se hledají dobrovolníci, co za 200Euro poletí zítra. Tlačenici k přepážce to sice způsobilo, ale  naopak, nikdo nechtěl dostat černého Petra a zůstat na místě. Důvod nevím, zjišťuju, že moje výuka angličtiny je k ničemu, když to letuška zamrmlá do mikrofonu. Z těch repráčků bych nerozuměl ani v češtině. Nakonec jsme v letadle a odlétáme. Jenže máme 30 minut sekeru a já mám zase stres. Autopůjčovna je "jen" do 24 a nám vychází přílet tak v 2330. Naštěstí nacházím kancelář Sixtu velmi rychle a přede mnou dokonce 2 další zákazníci. U přepážky kupodivu není žádný Abdul jak jsem čekal, ale mladý klučina. Sleduji jak řeší v klidu a potichu zakázky přede mnou a tak radši se mu radši hned ze startu omlouvám za mou angličtinu a prosím, aby se mnou mluvil pomalu, nahlas a ve smyslu "máma má mísu". Klučina mi hned nabízí vodu, v rámci administrativy navrhuje doporučení na výlety. Prostě hodně nadstandard toho,  na co jsem zvyklý v půjčovnách. A vrchol teprve přichází. Předkládám kreditku, ověření ok, ale když si chce zablokovat depozit, tak je zamítnuta. Zkoušíme znovu a znovu, ale nic. OK, zkontroluji, kde je chyba v aplikaci. Super, aplikace hlásí odstávku do 6h ráno.  Mou nabízená debetní je samozřejmě zamítnuta, ale klučina mě uklidňuje, že počká, nic se neděje a navrhuje zavolat do banky (mě to v tom stresu a představě noci na letišti nenapadlo). Jenže linky do 22h. Naštěstí nacházím číslo pro případě blokace karty. Zjišťuju, že jsem měl nízký limit. Moje chyba, protože kartu nepoužívám, tak jsem jej asi stáhl na minimum a neřešil, protože jsem žil v tom, že v případě potřeby hned sám navýším přes aplikaci. Naštěstí za pár minut vyřízené. Na místě jsem minimálně už 10 minut po zavíračce, ale na borcovi žádná stopa nervozity, naopak stále klidný a ochotný. Doráží mě tím, že když jsem musel tak dlouho čekat (čti - když jsem kvůli vám musel zůstat dýl v práci) dostanete zadarmo auto vyšší třídy. Tady máte klíče. Čumím na to "L" a v hlavně mě rychle probleskne, jestli jsem nedostali nějakou Ladu. V garáži mačkám dálkáč a odpovídá nám Lexus UX250 - menší SUV, hybrid v automatu. Na jednu stranu jsem nadšený a každá jízda je fajn, na druhou stranu jsem zvyklejší dostat z půjčovny popelnici, na které nemusím řešit každý škrábanec.

První ubytování máme cca 30 minut jižněji od Stavangeru. Cesta v pohodě, jen řidiči za chvíli začne jebat z neustálého omezení rychlosti. 80, 60, 40 furt dokola, bez nějakého viditelného důvodu. Občas jsem se přistihl, že jsem víc čuměl kolik jedu, než na provoz. Jinak k ubytování. Všechna ubytování přes Airbnb a všechna v podstatě za pusu. Jako příklad třeba poslední, co bylo přímo ve Stavangeru. Byt v bloku několika domů (mimochodem developeři by se mohli učit, že i sídliště jde udělat pěkné), 2 ložnice, 2 koupelny, obrovský obývák, plně vybavená kuchyně (fakt vybavená, ne že koupím v Ikei základ a chleba si uřežte kreditkou), sušička, pračka, televize snad 65", prostě nový krásný obrovský byt. Cena za noc 1800Kč! 
Zvolili jsme 3 ubytování , 1. u Stavangeru, 2. "u" Bergenu, 3 zpět Stavager, abychom byli blízko letiště. Všechna ubytování velká spokojnost. Ani u jednoho jsem neměl pocit, že by hlavním záměrem hostitelů bylo koupit byt a z něj vydělávat. Nevím, kolik tam stojí byty, ale finančně by to asi ani nevycházelo.

První den nás vítá asi klasické norské počastí. Kolem 17-19st, zamračeno, občas pár kapek. Vyrážíme na první naplánovanou trasu. Něco tady najít je trošku problém. Profláklé aplikace a web stránky doporučují ty nejznámější turistické trasy, ale nic moc. Kvůli možnosti fajn filtrů vybírám trasu z Garmin Connect. Trasa má mít přes 14km a asi 600 výškových. Těch 14 sice dodržujeme, ale protože to hodně zkracujeme, ale nastoupaných skoro 1000m. Celá cesta je z kopce do kopce, do toho slunce, vítr, déšť. Takže pravidelně měníme šatník a různě obměňujeme kombinace oblečení. Ale počítali jsem s tím a užíváme si to. Zjišťujeme, že budeme muset přehodnotit plány a trasy tipu 20km jsou nereálné. Tím nemyslím převýšení, ale prakticky celou dobu je schůze takové šachy. Hledat na který šlápnout balvan, kudy přejít podmáčenou trávu atd. Není možnost tady jen zatnout zuby a jít, ale musí se zvažovat každý krok.  O to víc člověka překvapí, když uprostřed lesa potká rodinku s capartama, kteří si vyšli jak kdyby u nás šli na hřiště do parku Ještě větší ponížení zažije, když jej na kopci oblečeného v několika vrstvách funkčního oblečení předběhne borec v trenkách a tričku, aby pak za pár minut zmizl směrem k dalšímu kopci. Norové běhají snad všichni a pořád. A asi neznají nic jako únavu a pálení lýtek. Aspoň ti dva borci, co nás předbíhali do kopce a u toho si povídali, to tak měli. 
Vracíme se zpět a mám trochu strach, jestli jsme se nepřecenili. Už je poměrně hodin, poslední úsek jdeme stejnou cestou, která byla do kopce skoro po 4, velké a kameny po kterých teče potok, takže nic, po čem jít za tmy dolů. Přes mapy.cz hledáme zkratky a různě to "stříháme", abychom okruh zkrátili. Celý pobyt zjišťujeme, že tam, kde najde cestu turista, najde cestu i voda. Takže blahořečíme impregnaci bot, která ale pomalu bere za své. Už jsme skoro na plánované trase a na ní kráva. Vzpomínám, kolik lidí mají na svědomí třeba v Alpách a tady není možné se jí na úzké cestičce vyhnout.  Ještě na nás výhružně vyzývavě čumí, takže srabsky obcházíme lesem. No už jen hodně nahoru a hodně dolů a první túra v Norsku za námi.
Vracíme se přes potraviny a ve mě se bijí protichůdné pocity. Ano, je to dražší než u nás, ale díky cenám, co jsou u nás nasazené, ten rozdíl není tak velký: Jenže průměrný plat je dvojnásobný než náš. Všichni ochotní, anglicky mluví i poslední skladník a vše se řeší kartou.

Norsko nás vítá

ale umí to i bez deště

kousek od civilizace

Další den se vydáváme na provařený Preikestolen. Cesta vede tunelem a já se za Českou republiku stydím znovu. Tunelů projíždíme několik. Nejdelší asi 14km dlouhý tunel pod mořem. Vlastně dva, protože na každý směr vede jeden o dvou pruzích. Dokonce je v nich i mobilní signál. Tady nejsme schopní postavit ani dálnici Mikulov - Brno, kde je v podstatě rovina. Jakákoliv nová dálnice je pravidelně zjištěno, že budou vícenáklady, podklad není podle očekávání, nečekané komplikace a stejně se za 5 let musí prakticky postavit znovu. No nic. Jinak mýto za tunely a trajekty je vybíráno automaticky, podle kamer (na trajektech to občas snímají do mobilu). Vše automatické, bez zdržování (možná budu plakat, až mi dojde vyúčtování z půjčovny, ale co do komfortu při cestování 1A).
To Preikestolen nebude asi dobrodružství v divočině jsme čekali, ale to, že je to taková masovka už ne. Ale na to se nedá stěžovat, my k tomu přispěli taky. Co ale nechápu je ta pro mě až neúcta a nerespektování přírody a počasí. Lidi prostě čekají, že když je to turistické místo pro masy, tak zastaví na parkovišti a odskočí si udělat fotku. Takže po 20 metrech stoupání v lese potkáváme odložený golfový kočár. Po cestě potkáváme borce obutého v lakýrkách, děcka v kroksech a borce co nese asi roční děcko na ruce a místo nosítka jej má podepřené popruhem pánské taštičky. Bylo to 4 km neříkám technicky náročné cesty, ale procházka přes park to taky není. Kdyby začalo třeba pršet, tak to není prostě seběhnout na parkoviště a nebo se někam schovat. Těsně přes "vrcholem" je chodník široký tak metr a půl, na jedné straně skála, na druhé straně celkem dlouhá doba se naučit lítat, nebo reinkarnovat do poníka ve Lhase. Vrchol dávám v uvozovkách. Protože než stát frontu pro pořízení profláklé fotky na útesu doporučuji vystoupat na opravdový vrchol kopce. Tam už je minimum lidí, ještě lepší výhled a i cesta zpět jde vzít oklikou mimo dav. Opět doporučuju turistické mapy.cz, protože značení je dost skromné.  Ale musí se brát orientačně. Jak jsem psal, často si stejnou cestu vybere voda, takže pěšinka je pak vyšlapaná o x metrů dál. Ono to zní jako maličkost, ale norské turistické značení je jen občasné vybledlé "T" na šutrech, které nejsou někdy moc viditelné a tak se může stát, že přijdete do místa, kde cesta končí strží, nebo je tam podmáčená louka atd. 
Cestou dolů se bavíme tak, že zkoušíme dolů sbíhat. Je to zábava, za prvé najít vhodné místo, kde předběhnout dav a za druhé ani to nemusí vést k úspěchu, protože jak už jsem psal, je to hledání cesty mezi šutry.
Protože 8km nás nějak neuspokojuje, tak přidáme si ještě cestu kolem jezera. Před tím narážíme na turistickou restauraci a dáváme si zaslouženou Plzeň. Tak tady můžu říct, že je to asi jedno z mála míst, kde je Plzeň dražší než v ČR. 0,4l asi za 250Kč. Ale neřešíme, zasloužíme si a chutná (i načepovaná bez pěny a sklenicích jak na limonádu).
Cesta kolem jezera nás ukazuje, že myslet si, že když to vede kolem vody, tak to bude procházka, neplatí. Zase nahoru dolů. Skákání po kamenech, hledání cesty v podmáčená trávě, přes vodu atd. Ale  prakticky bez lidí, krásná příroda, takže to, kvůli čemu tam jsme. 

profláklé místo

stačí si ale trochu vystoupat

a hned je víc výhledů

a prázdná cesta

Třetí den se přesouváme k Bergenu. Čeká nás tak 5h cesty. Měl jsem trochu strach z trajektů, abychom je stihly, nečekali moc dlouho apod. Zbytečné. Ten nejdelší přesun jezdí snad 6 trajektů, takže frekvence přes den snad 20 minut a i ty menší bez problémů. Jakmile se dostaneme přes moře na sever, už nemusím řešit rychlostní omezení. Tady se prostě rychle jet nedá. Silnice na jedno auto, občas záliv na vyhýbání a to často v serpentinách a nepřehledných zatáčkách. Norové na nějaká zrcadla kašlou, protože by jich museli instalovat snad do každé zatáčky. Takže opatrně a čekat, že za zatáčkou může být v protisměru druhé auto. Další specialitkou jsou brány přes půl silnice.  Je to asi kvůli ovcím, půl silnice je rošt, přes druhou zavřená brána. Nikdy jsem si nevšiml žádného upozornění a naráz za vracečkou ve vašem pruhu brána. V autě v pohodě. Být na motorce v náklonu a za vrcholem zatáčky potkat toto, tak asi budu hodně překvapený, obzvlášť když únikovka vede přes železná trubky, která asi budou pěkně klouzat  Trochu nás mrzí, že nám vyšlo na den v autě krásné počasí. Ale holky říkají, že je to prostě roud trip a vážně je se pořád na co dívat. Příroda je prostě nádherná. Milion jezer, skály, lesy, vodopády. Civilizace minimálně. Když jsem u toho. Místní architektura se mi moc líbí, jednoduchá, moderní. Neměl jsem pocit nějakého chlubení, jak je to občas u nás. To stejné vozový park. Připadal mi umírněnější než u nás. U nás na jedné straně šunky, na druhé straně káry za x mega na snížení odpočtu daně. Když jsem viděl někoho machrovat s BMW a MB, tak to byli spíš mladí Noři, kteří asi pracovali hodně venku, protože byli všichni velmi snědí.  Ani s těmi elektromobily to tady není tak žhavé. Je jich sice dost, ale spousta Norů si to kompenzuje sběrem klasických aut. Druhý hostitel říkal, že má 8 aut, většinou ameriky, ale  za nový elektromobil prostě 50t Euro dávat nechce.  Co je zvláštní, že kromě  obchodů skoro nikoho nešlo venku potkat. Prostě člověk projel x km a x usedlostí a vesnic a nikoho neviděl. Druhé ubytování zjišťuju, že jsem trochu podcenil přípravu. Ubytování super včetně hostitelů, ale  20km vzdušnou čarou, tady může znamenat i hodinu cesty autem. Po cestě jsi jdeme dát aspoň 5km na kopec za barákem, abychom celý den neseděli jen v autě. Cestou zpět vidíme několik turistických ukazatelů. Přitom nikde žádná aplikace trasy nenabízí a jen mapy.cz naznačují, kudy by ta cesta mohla vést. Ale ani místní neporadí, nešel tam, neví. 

i krátká procházka stojí za to

a zase nikde nikdo

 Třetí den vyrážíme na další cca 14km túru. Teď pro změnu pomohla aplikace Outdooractive. Má být pod mrakem, ale pršet nemá. Cesta vede nejdřív lesem, pak do sedla a přes potok na kopec. Zase je to hledání kudy přeskákat podmáčený terén. Marně doufáme, že jak budeme stoupat do kopce, tak se to spraví, ale voda tady teče v podstatě všude. Těsně před vrcholem máme sice krásný výhled, ale nic moc pohled. Vidíme jak naším směrem valí od moře déšť a občas se ozve i hrom. Nechci být v bouřce na vrchu holého kopce. Rychle hledáme nějakou větší skálu a aspoň se za ní schováváme přes prudkým větrem, který bouřku provází. Stíháme to akorát včas a na 5-10  minut nás na místě přišpendlí bouřka. Když ustane, vydáváme se víc nahoru. Ale po chvíli nový déšť a i když z jedné strany to vypadá na čistou oblohu, z druhé strany se žene něco dalšího. Já se zase snažím pohánět holky, abychom byli z vrcholu kopce pryč, v marné naději, že na druhé straně kopce už nebude aspoň takový vítr. Přežíváme a vydáváme se na další kopec a další kopec. Tam sice není už déšť ale vítr, že je možné jít jen předklonu. Samozřejmě když z kopce slezeme dolů, vše se utiší a vyleze slunce. Holky to aspoň využívají a krmí se borůvkama, kterých jsou tady mraky. 

není se kam schovat

ale i tak to stojí za to

Na další túru se mi nechce je t zase 2h autem a tak si říkáme, že zkusíme vylézt na kopec z prvního dne a najít cestu k peřejím, které jsme viděli. Je hodně pod mrakem a už na začátku nad plánem začínám pochybovat. Vrchol kopce je pod mraky a cesta hlavně není okruh, ale během 3km vystoupat 600metrů a otočit se zpět.  V půlce to vzdáváme, vlezli  jsme už do mraku, žádný výhled a mi jsme mokří z vlhkého vzduchu. Představa, že s našima bolavíma kolenama zase sestupujeme 600m dolů, jen abychom vylezli na kopec bez výhledu nás nebere a tak to točíme zpět a jdeme hledat peřeje. Cesta vede v podstatě do nikam. Po překonání další podmáčené louky končí u nějakých opuštěných chatek. Teď už regulérně prší.  Zkoušíme dál držet směr směr potok, ale když vidíme, co bychom museli překonat za bažiny to balíme. V nejbližším místě k potoku k němu aspoň sestupujeme a přes kameny jen pro pocit přeskakujeme i na druhou stranu. Někdy hold musí stačit pár km a bude odpočinkové odpoledne.

Vracíme se zpět do Stavangeru. Hodíme věci na ubytování a vyrážíme do města. Starý Stavanger u přístavu je sice pěkný, ale klasické turistické místo. V přístavu kotví obří výletní loď a pasažéři okupuju obchody se suvenýry a hospody. Procházíme uličky, ale prší fakt fest, oblíkli jsme se spíš do města, než do hor, takže jsme brzo mokří. 
Pak ještě výlet k Sverd i fjell, což jsou 3 obří bronzové meče u moře. Déšť a vítr nám nedovoluje ani moc fotit, protože telefony jsou hned mokré. Ale aspoň tam není plno. Srabsky vzdáváme plán se za každou cenu okoupat v moři na nedaleké pláži a místo toho jdeme nakoupit na večeři. V obchodňáku mrkneme do Sport Outlet obchodu. Jestli se někdo chystá do Norska a nemá věci, tak kašlat je kupovat u nás, ale radši je koupit tam. Obří ochod, obrovský výběr a ceny x krát nižší než u nás. Třeba bunda s vodním sloupce 15000 za 1500Kč, funkční trika za 500 atd. atd. 
Mokří se vracíme do bytu, ale zámek ne a ne otevřít. Po 10. marném pokusu mačkat kód v různém rytmu píšu ubytovateli. Hláška, že se většinou ozve do 5 hodin mě moc optimismu nedává. Ale odpovídá hned, stačí dveře jen víc přimáčknout a už to funguje. 

Stavanger letiště moc pěkné, jen tam trošku žerou bezpečnost. Dceři zabavují kovovou "kreditní kartu" s nástroji, protože je tam i pilka. Cestuje s ní už asi 5 let, prošla přes x bezpečnostních kontrol, ale tady naznali, že by s ní unesla letadlo. Za cca 1/2 hodiny kolem nás projde 2x hlídka se psem, jednu pasažérku odvádí (ale v letu jsem jí pak viděl) a i nás a dalších vedle se ptají kam, co jsme dělali v Norsku, kolik máme peněz atd. Nechápu. 
Let zpět v pohodě, teď jsme měli na přestup jen 2h a bohatě to stačilo. Trošku problém mě dělalo zvyknout si zpět na vlastní auto. Nejdřív zase stres, proč nestartuje, když přece držím brzdu, než si vzpomenu, že musím mačkat spojku. Pak zase na dálnici valím x kilometrů na čtverku.
Doma zažíváme dejavu. Ne, proto že jsem doma, ale jak jsem se cítili, když jsme kdysi v listopadu z ČR doletěli na Martinik. Stejná teplota i vlhkost vzduchu.

Norsko byla skvělá volba. Nádherná příroda, krásné treky. Než jsme tam jeli, dělal jsem si srandu, že budeme jíst jen lišejník, protože je na nás drahé. Nakonec jsme tam žili v podstatě v luxusu. Auto na které asi nikdy nebudu mít, to stejné ubytování. Je zvláštní na dovolené v podstatě za pár korun bydlet líp než doma. Vše strašně jednoduché, žádná směnárna, peníze jsem natahal, vše platil kartou na mobilu. To stejné trajekty, tunely a další mýta. 
Potraviny sice dražší, ale jak jsem psal, není to bohužel až takový rozdíl. Třeba chleba na naše 50kč. Pizza v restauraci ale už 300+500Kč hamburger v Burgerkingu cca 330Kč. 
Doteď pro mě vedlo co do přírody a výletů Slovinsko, ale myslím, že je poraženo. Jen by to chtělo víc času a líp plánovat. Je tam toho prostě tolik, že co by jinde bylo atrakce, tak tady je prostě bezejmenný kopec, vodopád atd. 

Pár snad praktických postřehů:
 - let Lufthasa Praha - Frankfurt - Stavenger za cca 3.500. Stačí krátký čas na přestup (když se nic nepokazí)
-  půjčovna auto na týden 600E, otevřené do půlnoci jen Sixt (možná by šla i nižší cena, ale nechtěl jsem to už     řešit).  Cena za benzín cca 50kč/l.
- ubytování byt po 4-6 lidí do 2tisíc za noc
- alkohol doporučuju koupit v duty free na letišti, v samoškách pak jen pivo (levnější litr tak za 140Kč)
- výlety hledat dopředu a podle toho volit ubytování, ověřit délku trasy přes Google maps. Hlavně u Bergenu i pár      km může znamenat desítky minut cesty.
- pokud musíte kupovat věci na turistiky, tam je koupíte levněji (Sport Outlet)
- trasy nejsou jen o délce a stoupání, to že je někde trasa, neznamená, že je to chodník, ale spíš hledání cesty v   daném směru
- chce to kvalitní hadry a boty, protože počasí se dost mění (údajně nejlepší je květen/červen)
- pro naplánování a doporučení tras doporučuju použít víc aplikací. Mě se osvědčila kombinace Garmin + Mapy.       Ale  i tak tam ta trasa nemusí vést, protože ji někdo kvůli podmínkám (třeba vodě) vyšlapal jinde.