NOVÝ ZÉLAND v listopadu
8 dní na Severním ostrově
Cestopis z roku 2023 napsala IvanaBl
Letenky: Tak jsme je koupili! Nejdražší letenky v životě! Ale jen proto, že byly "levné": Budapešť - Šanghaj - Auckland a zpět za 15900 Kč. Vítáme 2x dlouhý stop over v Šanghaji (19 a 18 hodin), v Číně jsme ještě nebyli. A tentokrát poletíme ve třech! Málokomu nabízíme společné cestování. Brát s sebou další osobu/y je prostě riziko. Znamená to sice více srandy, ale také více dohadování, zmatkování, čekání. Může s námi cestovat jen člověk aktivní, pozitivní, rychlý, fyzicky zdatný, který ráno brzy a bez keců vstane, rychle se nasnídá a vydrží celý den a za každého počasí fungovat a ještě si to užívat :) Vlastně je toho, koukám, docela hodně, co po tom chudákovi chceme. A ten "chudák", který tohle všechno zvládne, je manželův spolužák ze střední zvaný Tlama. Jeho velmi vtipné narážky na inteligenci opačného pohlaví vydržím, hlavně aby on zvládnul dodržovat můj itinerář a budeme všichni spokojeni :)
Itinerář: Příprava byla dlouhá, ale i tahle část mě hodně baví. Prostudovat celý Severní ostrov (Jižní nestihneme), naplánovat trasu na 8 dní, výlety, prohlídky, vyhlídky, traily, koupání a k tomu hezké a levné ubytování cestou, každou noc jinde, koupit nějaké ty vstupenky předem a do toho připravit 2 dny v Šanghaji, což je úplně jiný svět. Ale na cestování je nejlepší to, že ať máte jakkoli podrobný itinerář, stejně denně zažíváte spoustu nových "poprvé", každý den vás někdo/něco překvapí/potěší/chytne za srdce a nikdy nevíte, co přinese den následující. A tak většinou na cestách nemůžu dospat. Chodím spát poslední a vstávám první a ani tady to nebude jinak.
Itinerář
Ubytování: Jen chci, aby se nám na všech 7 místech všem líbilo a nebylo to drahé. Zní to jednoduše, ale je třeba přidat další nutné požadavky: hezké místo (nejlépe mimo město), u místních lidí, s parkováním a wi-fi zdarma, dobře vybavenou kuchyní, nejlépe i se snídaní, pěkné, čisté, klidné, levné (do 1000 Kč/osoba/noc vč. snídaně), každé, aby bylo zapamatovatelné, tedy každé stylově trochu odlišné a pro nás něčím nové/zajímavé, vše s hodnocením 9 a více, s možností zrušení zdarma. To vše v tomto případě 7x, v blízkosti 7 nejzajímavějších míst Severního ostrova, ideálně od jednoduššího a levnějšího po čím dál hezčí ubytování - podle hesla "nejlepší nakonec". A protože ubytování vybírám já, bude tam i trocha romantiky, moje oblíbené terasy a venkovní posezení, výhledy, kytičky, zvířátka a veliká okna. Jsme 3, to není zrovna ideální počet, ve 3lůžáku spát (v našem věku) nechceme, ale po chvíli zjišťuji, že ceny ubytování na Novém Zélandu nejsou tak vysoké a že si ve třech můžeme dovolit pokoje 2 nebo veliký apartmán se 2 ložnicemi nebo celý domek a dokonce i nádhernou vilu o 4 ložnicích nebo "Dům s příběhem". Kluci nikdy dopředu nebudou vědět, kde budeme spát a já si budu každý den užívat jejich překvapení: "To je celý naše?", "Tak tady bych chtěl bydlet!", "No ty vole!, to je výhled!" :)
Den 0. - Šanghaj
Ve středu 15.11. odlétáme s China Eastern v 11:30 z Budapešti a 16.11. v 5 ráno přistáváme v Šanghaji (letiště Pudong). Pro nás je ale bohužel 22:00 (posun času +7 hod.), jsme nevyspaní a v plánu je 12hodinová prohlídka města :)
A já se radovala, že mám okno :)
Je to dálka!
O Šanghaji jen stručně: Na letišti fronta na otisky prstů, pak vyplňujeme modrý papírek, pak bílý (ten modrý se vyplňovat nemá!), dlouhá fronta na tranzitní vízum, v 5:30 funguje pouze 1 přepážka. Po hodině utrpení (nesnáším fronty) dostáváme zdarma 24hodinové vízum (lze zdarma až na 144 hodin, ale pouze při přestupu do třetí země). Na letišti je wi-fi, ale v Číně je zakázaný facebook, google, twitter, whatsapp, viber, ani gmail pošta mi tu nechodí, je tu zakázaný i Medvídek Pú, prý se trochu podobá prezidentovi. Píšeme domů sms za 12 Kč, vyčistíme si zuby, vyndáme z batohů deky a náš pobyt v Šanghaji zahajujeme 3hodinovým spánkem na letišti. V 9 ráno se cítíme skvěle (ale stejně je pro nás 02:00 v noci), teď už jen najít úschovnu zavazadel, vybrat peníze (kartou v Číně nezaplatíme), koupit celodenní lístek na metro a vyrazit do největšího města, ve kterém jsme kdy byli! Zní to jednoduše, ale několikrát přecházíme s bágly z terminálu 1 na 2 a zase zpět, bankomaty nefungují nebo nemají peníze, v úschovně zavazadel chtějí jen juany a pro celodenní lístky na metro nás posílají k automatům, kde se koupit nedají. Snažíme se tedy vystát frontu u okénka, ale to nejde, Číňani se tlačí ze všech stran, všichni nás předbíhají a překřikují. Po 10 minutách se nad námi čínská Žena za pultem slituje a pochopí, co chceme. Vidí, že jsme 3, na prstech ukazujeme 3, přesto po 10 minutách drží celodenní lístky 2 a nedá nám je, protože pořád křičí něco čínsky do repráku!? Takto s našimi lístky v ruce vyřídí ještě asi 30 dotazů a já mám strach, že nám ujede Maglev. Konečně dojde na předání 2 lístků, ale my chceme i ten 3. a zase ukazujeme prsty. Dalších 10 minut. Je právě 10:30 a ujel nám Maglev (ten poslední, rychlý, co jezdí 400 km/hod. a jinak jen 300). Nevadí, pojedeme linkou 2 až na Jing'an Temple a ušetříme 50 juanů (165 Kč). Oficiální název čínské měny je renminbi (RMB), ale běžně se používá juan. Na všech bankovkách je Mao Ce-tung.
Šanghajské metro má 19 linek a 831 km! Z letiště jede prázdné, sedíme (uf!), čeká nás asi 24 hodně dlouhých zastávek. V metru zažíváme první šok. Uvnitř vagónu je úplné ticho, každý má v ruce 1-2 mobily, většina i powerbanku, nikdo tu s nikým nemluví, všichni sedí/stojí/chodí/nastupují s mobily v ruce, někdo sjíždí videa, někdo hraje hry, někdo chatuje, no a někdo chatuje a hraje hry a sjíždí videa na 2 mobilech současně! Někteří s mobilem v ruce usínají a ten jim padá na zem, zachytí jej na poslední chvíli a místo, aby ho schovali a usnuli, zase do něj civí, než zase usnou. Tragédie! Těm lidem kolem nás je všechno jedno, oni nevidí, neslyší, nevnímají svět ani lidi kolem a zdá se nám, že všichni vypadají úplně stejně a my si připadáme jako ve filmu nebo v Matrixu a možná to tak všechno je, protože tohle je jasný důkaz:
Šanghajské metro - současně se tu nastupuje a vystupuje
V metru
V metru
Po hodině a půl vystupujeme přímo na zastávce Jing'an Temple, což je jeden z nejznámějších buddhistických chrámů v Šanghaji. "Chrám míru a klidu" stojí v centru města mezi mrakodrapy, je starý 780 let a je to moc hezké, uklidňující místo. Platíme každý 50 juanů a procházíme chrámem jako ve snu, hraje tu příjemná buddhistická hudba, cítíme vonné tyčinky, pozorujeme lidi, jak hází do obrovské kašny drobné pro štěstí a moc jim to nejde, ale jsou trpěliví a na 20. pokus už se většinou trefí každý.
Jing'an Temple
Kašna
Největší sedící nefritový Buddha v Číně měří 3,8 m
Jing'an Temple
Jing'an Temple
Čekali jsme smog (Šanghaj je jedním ze smogem nejvíce postižených měst na světě), špínu a davy lidí, ale je polojasno, lidí přiměřeně, nikde návaly ani fronty, všude uklizeno a čisto (vždy to přikládám těm WC zdarma - v zemích, kde jsou, je mnohem čistěji, nebojíte se zajít za roh a nadechnout, ani nemusíte celý den řešit, kde si - ideálně zdarma - odskočit a nevím, proč u nás taková základní věc neexistuje, je to ostuda!). Je nám zima z nevyspání a máme hlad a všude kolem nás je tolik dobrého, voňavého a levného jídla! Hodně stará paní na nás mává ze svého malého bistra, usmívá se a zve nás dál. U malého stolku vidím mladou Číňanku s obrovským talířem horké polévky a je rozhodnuto! Menu je v čínštině, ale naštěstí tu mají i obrázky, vybíráme malé porce, chceme toho dnes ochutnat co nejvíc. Všechno je výborné, horké a akorát pálivé a my rychle ožíváme. 3 jídla stála celkem 50 juanů (= 165 Kč) a tu "malou porci" polévky ani nedojím.
Central Park
Menu
Svačina
Juany
Šanghaj znamená v čínštině "na vrcholu moře". V největším čínském městě žije 27 mil. obyvatel! Městem procházíme skoro jako zombie, zavírají se nám oči, všechno vnímáme jen napůl, vzdálenosti jsou tu obrovské, několikrát přejíždíme metrem, pravidelně se dobíjíme jídlem, ty jejich horké polévky a knedlíčky jsou přesně to, co dnes potřebujeme. Přejíždíme k mrakodrapům ve čtvrti Pudong. Vidíme zblízka Šanghajskou věž (632 m), Shanghai World Financial Center, mrakodrap Jin Mao a televizní věž Oriental Pearl Tower (468 m). I na obrovské kruhové promenádě pro pěší Lujiazui je naprosté minimum turistů, stejně jako na Nanjing Road - jedné z nejrušnějších nákupních ulic na světě. Nejvíce místních je na promenádě The Bund, u řeky Huangpu, odkud je dnes krásně vidět panorama Pudongu. Poslední hodiny v Šanghaji trávíme zase jídlem v letištním salonku. Výborné polévky, maso, dortíky, drinky, na WC vyhřívaná prkénka a nejlepší po 2 dnech na cestách je horká sprcha! Dojmy ze Šanghaje výborné a za týden jsme zpět :)
Knedlíčky na rohu
Nanjing Road
Konec Nanjing Road
The Bund a Pudong
Lujiazui pro pěší
Salonek Šanghaj
Den 1. - přistání v Aucklandu a 1. noc v Pukekohe
Od středy 15.11. jsme strávili 7 hodin v autě na cestě do Budapešti, 3 hodiny na letišti (uherák a bublinky), 10,5 hod. v letadle do Šanghaje (a posun času +7 hod.), 19 hod. v Šanghaji, 12 hod. let do Aucklandu (a další posun času +5 hod.). Po 63 hodinách (z toho 12 je posun času) přistáváme v pátek 17.11. v 16:25 na Novém Zélandu!
Náš nejdelší let
Dezinfekce zavazadel
Let byl skvělý, 4 sedadla pro nás 3, skoro pořád jsme spali nebo jedli (zase 2 teplá jídla, z toho sušenky a máslíčka bereme s sebou na Zéland). Posun času oproti Česku +12 hod., ale cítíme se ok. V letadle musíme 10 minut čekat, až nám vydezinfikují zavazadla a na letišti zažíváme úplný opak Číny. Povolení vstupu do země NZeTA včetně turistického poplatku (celkem 58 NZD = 840 Kč) i deklaraci o jídle máme vyplněnou elektronicky z Česka a tady mají tím pádem vše v systému. Nikdo po nás nechce žádné papírky, podpisy ani otisky, nikde fronty, vše jde rychle a s úsměvem a poslední je kontrola potravin a obuvi. Stojím u cedule s namalovanou krávou a všemi těmi jejími výrobky, vzpomenu si na máslíčka z letadla, ale netuším, kde jsou, můj batoh má moc kapes, což jsem doteď brala jako výhodu, ale nechci zdržovat a másla prostě zatluču. "Byli jste před odletem v kontaktu se zvířaty?" Odtušili jsme, že odpověď má znít: "Ne!". "Vezete nějaké potraviny?" "Ounly draj." Kouká na nás. "Bisquits." Už rozumí. (Na Nový Zéland se mohou dovážet pouze suché potraviny - polévky, tyčinky, sušenky - a vše musí být originál zabalené.) "Máte turistické boty?" Pyšně ukazuji na své nové TURISTICKÉ boty za 3000 Kč, úředník se na ně podívá a oznámí mi: "Tohle? To nejsou turistické." Aha? Tak proč jsem je teda kupovala? "Máte další zavazadla?" Nemáme. K čemu - na týden. Cestujeme všude jen s příručními, do těch velkých nemáme co dát (teplé věci máme vždy na sobě, v batohu pár funkčních trik, další kalhoty, další mikinu, pyžamo, deku - ta se hodí vždy, 1rázové papučky a malou kosmetiku). A najednou jsme plynulou chůzí během 10 minut na Novém Zélandu! :)
V autopůjčovně (Bargain Rental Cars) vidíme první Maorku v životě. Je mladá, hezká, sympatická, lehce potetovaná a za chvilku už nám předává naše "auto" (no krám je to, najeto 260000 km, ale stálo jen 4000 Kč/týden). Je těžké rozumět australské angličtině, když pořádně nerozumíme té klasické. Slova a písmenka si musíme domýšlet, když zaslechnu lift, hledám výtah, ale máme jít doleva :)
Podle off-line mapy.cz dojedeme snadno a rychle k našemu 1. ubytování. Je to hezký, čistý, nový, velký, montovaný dům na samotě, 2 ložnice, obývák, kuchyně, terasa a pes Rusty! S úsměvem na tváři nás vítá majitelka slovy: "Chovejte se jako doma" (a to uslyšíme na Zélandu ještě mockrát). Teploučko, horká polévka/sprcha/kafe/čaj a hlavně po 68 hodinách POSTEL!!! Peřinky! Kyslík! Samota! Ticho! Tohle ubytování nenabízí snídani, ale v lednici máme domácí vejce, máslo, mléko, jogurty, čaj, kafe, křupínky i toustový chleba. To vše za 760 Kč osoba/noc. To bude jasná "10" na bookingu :)
Náš domek
1. ložnice
Kuchyně s výhledem
Rusty!
Snídaně jen tak
Den 2. - přes Coromandel do Whitiangy
Nový Zéland (maorsky Aotearoa) se nachází v Tichém oceánu, je vzdálený 2000 km od Austrálie a tvoří jej 2 velké ostrovy - Severní a Jižní. Má 5 mil. obyvatel a vládne tu britský král Karel III.
Prší. Ale itinerář dodržujeme téměř na 100%. Dnes nás čeká 3hodinový přejezd do ubytování u Tichého oceánu a cestou několik zastávek. Hned na té první nás na pláži vyděsí divný tvor, ale jsme v zemi Pána prstenů, nedivíme se ničemu. Večer najdu, že je to novozélandská krysa - jsou o dost větší než ty naše, jsou tu přemnožené a dokonce i děti mezi sebou soutěží, kdo zabije větší nebo chlupatější krysu! U moře poprvé vidíme maorský posvátný strom pohutukawa (česky nepochopitelně Železnec ztepilý) a jeho krásné jarní květy. Na poloostrově Coromandel žije nelétavý kivi hnědý, ale protože je to noční pták, navíc na pokraji vyhynutí, je skoro nemožné ho potkat ve volné přírodě. Na Zélandu je teď v listopadu jaro, všechno tu krásně kvete.
V listopadu je tu jaro
Tasmanovo moře a novozélandská krysa
Pohutukawa
Pohutukawa
Trochu větší květ
Kivi hnědý
Waiomu Kauri Grove Walk má asi 5 km a zavede nás ke vzácným novozélandským stromům kauri. Pořád trochu prší a vody je víc, než má být, ale aspoň jsme na tomto trailu úplně sami, protože se nikomu nechce hned na jeho začátku brodit :) Dalším překvapením na cestě je dezinfekce bot. Stromy kauri napadá houba, která se přenáší v hlíně, napadá kořenový systém a stromy už pak nelze zachránit. Nejdřív je dle návodu třeba špínu z bot vydloubat, pak vykartáčovat a nakonec vydezinfikovat. Stromy kauri vyrůstají do výšky 30-60 m, průměr kmene dosahuje 3 až 7 metrů. Dříve se z kauri stromů stavěly mosty a nábytek, dnes je jeho těžba zakázaná.
Waiomu Kauri Grove Walk
Začátek trailu
Dezinfekce bot
Waiomu Kauri Grove Walk
Kauri les
Malý kauri
Procházíme Coromandel Gold trail, místo, kde se dříve těžilo zlato. Na začátku těžařského tunelu potěší erární baterka. Jídlo na Zélandu není levné, ani místní do restaurací moc nechodí - stravují se doma nebo ve fast foodech. Každopádně pizza je tu levnější než u nás a návštěva zdejších supermarketů je zážitek. Tak obrovská a krásná zelenina a ovoce, tolik druhů olejů nebo oříškových másel a ty jejich sušenky! Zázvorové opravdu voní a pálí, jsou v nich totiž malé kousky zázvoru a mají i sušenky mandlové, kokosové, pistáciové a kešu a každá vypadá jako ručně vyrobená. A vybírat na Zélandu červené víno je radost! Jen škoda, že si tu k němu nemáme kdy upéct to jejich jehněčí :(
Coromandel Gold trail
Maorské symboly
Tichý oceán
Pizza a australské zázvorové pivo
To je výběr!
Tak to je na dlouho
A už jsme na druhé straně poloostrova Coromandel u Tichého oceánu. Náš apartmán ve Whitianze je opět krásný, čisťounký, má velikou terasu, 2 ložnice, kuchyň, snídani v lednici, kulečník v garáži, peřinky, sympaťáka pana majitele "chovejte se jako doma" a výhled z terasy i pokojů na Tichý oceán! (933 Kč osoba/noc)
Ocean View
Terasa s výhledem
1. ložnice
2. ložnice
Vybavená kuchyně
Ocean View
Den 3. - po pobřeží do Rotoruy
Pořád prší. Cestou na jih podél pobřeží vidíme jen zmoklé lamy, ovce a spoustu králíků (jsou na Zélandu také přemnožení - jsou to spolu s vačicemi a krysami největší místní škůdci). Zastavujeme u Tichého oceánu a podle plánu i v dešti vystoupáme na sopku Maunganui, která se nachází na úplném konci města Tauranga. Bohužel dnes sopka vypadá úplně jinak než na slunečných fotkách z Internetu. Vybíráme si nejprudší a nejrychlejší cestu a shora kvůli mrakům nevidíme vůbec nic. Navíc začne pořádný liják a než dojdeme k autu, jsme totálně promočení. Bereme to jako trénink na Mordor (už za 2 dny!).
Snídaně z místních zdrojů
Zmoklé lamy
Mount Maunganui (foto z Internetu)
Mount Maunganui dnes :(
Tichý oceán v dešti
Vyhlídka cestou
Odpoledne přijíždíme do města Rotorua a ubytujeme se v Tasman Holiday Village, což je hezky vybavený, moderní chatový kemp. Pokoje jednodušší a menší, ale máme tu dokonce 6 postelí, lednici a malé topení a díky němu sušíme vše, co jsme měli na sopce na sobě včetně 1 pasu :) Koupelna i kuchyně je společná, všude čisto a zase peřinky! (660 Kč/osoba/noc)
Tasman Holiday Village
1. pokoj
Ve 2. pokoji sušíme :)
Společná kuchyně
Společné pračky, sušičky, žehličky
Rotorua a její okolí jsou známé svojí geotermální aktivitou a množstvím gejzírů, je zde mnoho lázní a hotelů. Jdeme se projít k bahenním jezírkům Kuirau Mud Pools, které se nachází v centru Rotoruy a jsou přístupné zdarma. Prameny v této oblasti objevili domorodí Maorové. Dokážou léčit artritidu nebo revmatismus. Voda v pramenech je kyselá, teče z vulkanické skály hluboko pod povrchem země a má teplotu 33 °C až 43 °C. Všude je tu cítit síra.
Kuirau Mud Pools
Kuirau Mud Pools
Kuirau Mud Pools
Kuirau Mud Pools
Bahenní jezírka
V oblasti Rotoruy žije stále 34% Maorů. Oficiálními jazyky Nového Zélandu jsou maorština a angličtina. Maorština je hodně podobná havajštině, např. havajsky "aloha" je maorsky "aroha". Lístky na Maorský večer máme koupené předem, bývají vyprodané. V maorské vesnici nás přivítá statný Maor a vypráví o historii Nového Zélandu a maorské kultuře. Pak se jdeme projít k řece, kde se nám předvedou Maorové na tradiční kanoi vydlabané ze dřeva.
Maor
Pár slov maorsky
Na kanoi
Na Novém Zélandu žije 750000 Maorů. Jsou to původní obyvatelé Nového Zélandu, připluli sem z Polynésie ve 13. stol.
Maorové byli kanibalové. Maorské tetování se jmenuje "moko". Plně vytetované modré rty u žen byly považovány za krásné, zatímco normální rty za ubohé. Tanec Haka je maorský bojový tanec doprovázený křikem, dupáním, grimasami, vyplazováním jazyka, vykulováním očí apod. Významem tance bylo dodání odvahy bojovníkům a zastrašení nepřítele.
Maorská vesnice
Tanec Haka
Tanec Haka
A hurá na pravou maorskou večeři! A protože Maorové vždy jedli hlavně jehněčí, i my se cpeme za zpěvu maorských písní jehněčím :) Ochutnáváme ale úplně vše včetně zákusků a všechno je výborné, tedy hlavně to jehněčí, na které mám chuť už 3 dny, protože na jehněčí hřbety a kotletky tu koukám v každém obchodě.
Jehněčí a ostatní dobroty
Chutná to mnohem lépe než vypadá :)
Den 4. - Rotorua a přejezd k Mordoru
Spí se nám (i po tom jehněčím) výborně! Ráno konečně vidíme modré nebe a poprvé snídáme venku :) Nový Zéland, když neprší, je ještě krásnější!
A už je čas pochválit kluky! Už od druhého dne automaticky vaří snídaně, večeře, kafe, čaj, nalévají mi víno, odnášejí a myjí po mně nádobí a já zatím připravuji další den, píšu si s každým dalším i bývalým ubytováním, kontroluji počasí, třídím fotky, přidávám příspěvky na fb - prostě dělám ty (momentálně) důležitější věci :) Taky kluky učím, že mají některé věci zaplacené a nemusí se je bát/stydět použít. Není nutné šetřit ručníky, utěrky, horkou vodu nebo před odchodem stlát postele, zametat nebo vynášet odpadky - nejsme přece doma :) Já se naučila si všude rychle udělat pohodlí. Nejdřív se přezuji do papuček (1rázové, ale někdy musí vydržet i týden), často mírně přestavím nábytek (lepší výhled, TV z dohledu apod.), dám si dlouhou a horkou sprchu, najdu tu největší osušku (a ideálně župánek) a kafe si udělám do toho nejhezčího hrníčku, když to tu všechno pro nás je. Hláška "máš to zaplacený" se velmi rychle ujala :)
Konečně jíme venku
Hned se jede líp :)
Kopce a ovce
A taky krávy
Kivi
Podle plánu (a online zakoupených vstupenek) míříme ráno ke slavnému gejzíru Lady Knox. Dnes už je výbuch bohužel pouze řízený a to každý den v 10:30 hod. Prostě atrakce pro turisty, ale stejně jsme zvědaví, co nám Lady Knox předvede. (Často je lepší se moc netěšit.) Jsou tu s námi lidé z celého světa. Povídání o gejzíru začíná v 10:15. Strážce parku do Lady Knox přesně v 10:30 hod. nasype reakční směs. Gejzír se za chviličku začne probouzet, bublá, pění, pak začne trochu stříkat a nakonec... "vybuchne". Jenže ve skutečnosti to vypadá jako 2minutový vodotrysk. Jen chemická reakce na povrchu gejzíru, která s jeho opravdovým výbuchem nemá vůbec nic společného. Byla jsem jediná, kdo tu dostal záchvat smíchu, vysvětluji si to tak, že nikdo z přítomných nebyl na Islandu. Tam jsem čekala s namířeným mobilem 8 minut na skutečný výbuch gejzíru, který je tak náhlý a rychlý, že jsem se pokaždé lekla a podařilo se mi jej hezky vyfotit až napotřetí :)
Lady Knox v klidu
Reakční směs
Něco se děje
Hmm
Jakože výbuch
Vodotrysk
Gejzír naštěstí není to hlavní, za co jsme zaplatili. Tím nejzajímavějším a tím, co opravdu stojí za ty peníze, je Park Waiotapu - aktivní geotermální oblast. Park patří Maorům, znamená "posvátné vody", má 18 km² a pro turisty jsou připraveny 3 okruhy, jdeme samozřejmě ten nejdelší. Obdivujeme Champagne Pool - horký pramen vznikl při erupci sopky před 900 lety, kráter má průměr 65 m a hloubku 62 m, teplota na dně je 260°C, na povrchu 75°C, Sinter Terrace, zelené jezero Puna o Ngakoro a ještě zelenější jezero Roto Kãrikitea (Čertova vana), jehož barva je jasně zelená, když svítí slunce a tmavě zelená, když nesvítí. Krásné místo!
Okruhy parkem
Champagne Pool
Champagne Pool
Champagne Pool
Park Waiotapu
Puna o Ngakoro
Autem popojíždíme několik km k roztomilým bahenním jezírkům Mud Pools. Bahýnko si tu bublá, nafukuje se a zase vyfukuje, praská a stříká, vydržela bych tu hodiny, je to pěkná, uklidňující podívaná a ještě zdarma :)
Mud Pools
Mud Pools
Mud Pools
Mud Pools
Přejíždíme ke Kerosene Creek, dle itineráře máme všichni v malém batůžku připraveny plavky a ručník :) Koupání v termální řece je naprosto luxusní, tohle tak mít doma! Pod vodopádem je silný proud, voda je horká tak akorát a když trochu víc zaboříme nohy, cítíme skoro vařící písek! Je mi líto lidí, co na nás jen koukají, protože si nevzali plavky nebo se dolů bojí sejít (je to trochu krkolomné). Kousek od nás se (zřejmě po dlouhé době) koupe starý, hodně potetovaný Maor. Celé své tělo namydlí a drhne několik minut nějakou žínkou, důkladně a úplně všude :), pak se zaměří na své dlouhé šedivé vlasy a vousy, několikrát je napění a oplachuje a nakonec podobně vydrbe i svého psa :) Dobrá zastávka. Zdarma.
Cesta podél řeky
Kerosene Creek
Kerosene Creek
Další pěknou zastávkou jsou vodopády Huka Falls, což je vlastně soubor vodopádů na řece Waikato. Řeka teče z jezera Taupo, kaňon je široký 15 m, průtok 200 m³ vody za sekundu! I zde jsou pěkné traily, ale bohužel nemáme čas.
Traily kolem Huka Falls
Huka Falls
Jeden z vodopádů
Zastavujeme u jezera Taupo na pořádný steak (jen 20 NZD = 270 Kč), přidáváme oblíbené australské zázvorové pivo, co není pivo, a poprvé vidíme Mordor - za jezerem vzadu v mracích. O hodinu později už projíždíme kolem něj a když to tam nahoře vidím (mraky, vítr, asi déšť), ani se mi tam zítra nechce. Před 14 dny nahoře ještě sněžilo a poslední 4 dny tam jen prší a prší :(
Taupo
Novozélandské hovězí
Jezero Taupo a Mordor
Mordor
Pro 4. noc jsem zvolila Plateau Lodge (650 Kč/osoba/noc), ubytování pro turisty kousek od Mordoru kvůli přístupu na trail. Tady máme 2 malé a hezké pokoje, praktické společné prostory s velkou a výborně vybavenou kuchyní (i s přidělenou čistou policí v lednici), čisté koupelny a milou a ukecanou recepční, což je pro nás problém (australská angličtina). Na pokoji máme zase samostatné topení, to je dobrý zvyk, ale dnes už nemáme co sušit. Dáváme si polévku, víno, kafe, čaj, horkou sprchu, na noc vypínáme topení, otevíráme okno a zachumláme se do peřinek (takhle nás to naučili na Islandu). Vstávat budeme v 5 ráno! Čeká nás nejhezčí 1denní trail na Zélandu: Tongariro Alpine Crossing = 20 km pochod Mordorem!
4. noc
Plateau Lodge
Terasa
Plateau Lodge
Tam zítra budeme
Den 5. - 20 km Mordorem kolem Hory Osudu
Vstávám pro jistotu už ve 4 ráno, zase nemůžu dospat :) Kluci připravili už večer do lednice snídani i jídlo na celý den, vše na cestu vezmou do velkého batohu, nejtěžší je vždy voda a nejobjemnější naše oblečení. Já mám jen malý batůžek (trocha vody, dobíječka, náplasti, teplé ponožky, čepice, rukavice, kšiltovka, tyčinka). Počasí dnes vypadá nejlépe za posledních 14 dnů!, to ale neznamená, že bude hezky :), je to Mordor, to snad nikdo ani nečeká. V 5:30 jsme u autobusu. Pro Tongariro Alpine Crossing je třeba koupit předem shuttle bus, který vás doveze na jeho začátek. V busu nám řidič říká, že počasí nahoře dnes není moc dobré (déšť, vítr), ale že už tu bylo mnohem hůř a ať se nebojíme skončit a otočit to, dokud to jde, protože pak už to nejde. A že na nás bude čekat za 7 hodin na konci trailu a pak každou půlhodinu až do večera.
Plateau Lodge v 5 ráno
Shuttle bus blízko Plateau Lodge
A za chvíli už se fotíme na začátku trailu, jsme ve skutečném Mordoru a za námi je Hora Osudu - Mount Ngãuruhoe! Vidíme i zasněženou Mount Ruapehu - i zde se natáčely scény z Hory Osudu, protože pravá Hora Osudu je pro Maory posvátná a natáčení všech scén zde nedovolili. Je 6:15 ráno, 5 st., vítr, ale neprší. Máme radost, že na trail vůbec můžeme jít. Před 14 dny tu ještě mrzlo a sněžilo, před týdnem tu byla vichřice 105 km/hod. a trail byl zavřený a poslední 4 dny tu jen lilo a fičelo. Trail Tongariro Alpine Crossing je dlouhý 20 km, vede filmovým Mordorem kolem Hory Osudu, je určen pro fyzicky zdatné, v průměru trvá 7-8 hodin a bohužel je hodně zavislý na počasí. Je to sice nejoblíbenější 1denní túra na Novém Zélandu, ale není nejjednodušší. Na celých 20ti km není jediná možnost úkrytu v případě zhoršení počasí. Ani chata, ani stříška, ani žádná možnost koupit si vodu nebo jídlo. Lístky na shuttle bus se objednávají nejmíň týden dopředu, kdy nikdo nemůže vědět, jaké počasí daný den bude.
Začátek trailu, za námi Hora Osudu
Profil trailu
V 6:30 vycházíme z Mangatepopo ve výšce 1120 m. Na začátku to vypadá, že nám bude svítit slunce, ale už podle první cedule na trailu bychom to dnes měli kvůli počasí vzdát a vrátit se, ale (jak nám později napíše náš kamarád): "Copak se Čech někde obrací a jde zpět?" :) Prvních 5 km je rychle za námi a už jsme u poslední varovné cedule, která říká, že máme za sebou tu "snadnou" část trailu, ale to my víme, a dál že to bude mnohem horší, a to víme taky. Tady se ale ještě můžeme otočit. Dál už je opravdový Mordor.
Na začátku trailu je hezky
Přece to kvůli počasí nevzdáme?
Hurá do mraků
Prší a poslední možnost se vrátit
Tam nahoru jdeme
Krajina se rychle mění, následuje prudší hodinové stoupání, vítr sílí, poprchává, přes mraky už nevidíme ani Horu Osudu, jen kousek před sebe. Když fotím, odpočívám a tak často fotím :) A teď už fičí. A prší. A pořád do kopce. Jako Frodo se Samem. I Luky s sebou nese na krku Prsten moci, který před pár lety dostal. Do Hory Osudu jej ale nehodí, na Mount Ngãuruhoe se dnes kvůli počasí vyjít nedá (jinak jsou to k tomuto trailu ještě plus 3 hodiny).
Krajina se rychle mění
A teď už pořád nahoru
Nálada zatím výborná. Vlastně jen pochodujeme a mlčíme, nechce se nám překřikovat ten vichr. Ani nenadávám na to hnusné počasí, naopak, chválím ho a prosím, ať není hůř! Nejhorší je pro mě protivítr a nárazy větru, mám pocit, že mě to odfoukne, kymácím se, ale není cesty zpět a vím, že tady může být 100x hůř.
K vyhlídce na Red Crater dojdeme za 2:18 hod. Je to nejvyšší a největrnější místo celého trailu. Jsme ve výšce 1868 m a přes mraky do kráteru nevidíme.
Red Crater
Red Crater
Až na ten vichr a déšť krásná procházka
Emerald Lakes - Smaragdová jezírka. Jsou nádherná, když je hezky (viz foto z http://www.newzealand.com). Dnes jsme rádi, že jsme je vůbec našli :) Každopádně tohle je pro nás to nejhezčí místo z celého trailu, protože tu nefouká!! Svačíme.
Emerald Lakes
Emerald Lakes
A tady teď jsme :)
Cestou dolů zrychluji, už mám toho větru plné zuby, kloužu po štěrkové lávě z prudkého kopce, zakopávám, mám plné boty kamínků, ale to nevadí, hlavně pryč z toho vichru! Místy je ještě sníh, ale nejhorší máme za sebou. Teď už to bude hlavně z kopce a počasí se zlepšuje. Záchody na trase jsou rozmístěné každé 4 km, jsou ukotvené ocelovými lany a když je hezky, bývají tu fronty (dnes fakt ne).
Místy je ještě sníh
WC na trailu
Pomalu klesáme
A najednou svítí slunce, výhledy úžasné, vidíme jezero Taupo a před ním jezero Rotoaira. A na posledním rozcestí mě napadlo, že bych mohla Mordorem projít v čase pod 5 hodin (místo uváděných 7-8 hod.)! Jen musím trochu zrychlit. Na 6,4 km mi zbývá necelá hodina a ještě to bude i trochu do kopce a po schodech. Cestou dolů se rychle otepluje a já postupně sundávám bundu i mikinu a popobíhám, posledních 5 km stejně není moc zajímavých.
Jezero Rotoaira a jezero Taupo
Zrychluji
Tady dole svítí celý den slunce :)
Poslední ohlédnutí za Horou Osudu
Jsem v cíli za 4:52 včetně všeho toho focení, větru, svačiny a kochání se krajinou. A jsem tu úplně sama! Je fakt, že mě za celý den nikdo nepředběhl. Sundávám si boty, lehnu si na sluníčko a chvíli tu spokojeně čekám na kluky. Za pár minut přichází Luky, je na mě naštvaný (a já nechápu, proč mě nedohnal, to on uběhl maraton, ne já) a za dalších pár minut přichází Tlama a ten je naštvaný na nás oba :) Tak si to vysvětlíme... a už jsou kluci zase v pohodě, odpočíváme na slunci a jsme rádi, že jsme trail dokončili. Akorát je teprve 11:15 hod. a my máme za sebou celodenní túru :), vodu jsme nevypili, svačinu nesnědli, docela to uteklo a první bus nám jede až ve 13:30. Koukám na ty svoje chytré hodinky, průměrné tempo (přes 4 km/hod.) je na Mordor v tomhle počasí asi slušné, průměrný tep 148/min. taky, ale regenerace 96 hodin určitě nebude :))
A je konec
4:52 :)
V cíli
V cíli je nás už 7 a někoho napadne zkusit zavolat shuttle dřív a on opravdu za chvíli přijede a vezme nás zpět do Plateau Lodge, kde jsme ráno po check-outu nechali auto. Recepční nám bez problémů dovolí ještě tady pobýt, uvařit si oběd, převléct se, dojít si na záchod. Tak to bude taky "10" na bookingu.
Zhodnocení Tongariro trailu: kdyby bylo lepší počasí, byla by to moc příjemná procházka, kterou musí zvládnout každý průměrně zdatný člověk do uváděných 7 hodin. Řekla bych, že v dobrém počasí je vhodný i pro sportovně založené malé děti. Převýšení jen něco přes 1000 m, rekord trailu je neuvěřitelných 2:10 hod. V hodně špatném počasí je ale určitě dobré/nutné se včas vrátit (viz cedule na prvních 5ti km), nahoře to může být peklo!
Cestou k Mount Taranaki se zastavujeme ve městečku Whangamõmona. Má jen 21 obyvatel, ale má vlastní republiku, vlastního prezidenta (jednou jím byl i Čech!), vlajku, policejní stanici, poštu, kostel.. V místním hotýlku a restauraci jsem dostala razítko do pasu (jo, vím že se to nemá). Veřejné záchody jsou zdarma v každém městě, parku, na vyhlídce nebo trailu po celém Novém Zélandu. Ve Wangamõmoně jsou ale ještě hezčí než jinde :)
Průjezd Hobití dírou
Hotel Wangamõmona
Nové razítko :)
Dům ve Wangamõmoně
Kostel Wangamõmona
WC ve Wangamõmoně
Ubytování č.5 jsem nám naplánovala za odměnu - za Mordor. Musela to být pecka a Mill House opravdu je, už zdálky! Vilka je na úplné samotě uprostřed Severního ostrova poblíž Mount Taranaki. Dům je odemčený. Písemné přivítání od Amandy, heslo na wi-fi a zpráva, že se na nás přijede podívat. Vybíráme si 2 ze 4 ustlaných ložnic, všude dokonale čisto, kuchyně je skvěle vybavená i zásobená, snídani máme zase v lednici, je tu myčka, spousta světla a dveří na velikou terasu. Užíváme si odpoledního (zde severního!) slunce, úplné samoty, ticha a výhledů. Tak na tohle se zapomenout nedá! Na kilometry kolem nás nikdo není a když slyšíme asi za hodinu auto, je Amandy, která nás přijede přivítat. Mladá, sympatická, usměvavá, představuje nám kočku Kitty (my máme radši psy), nabízí nám bezplatný pozdní check-out a taky čerstvá vajíčka, "chovejte se jako doma" a je zase pryč :)
Náš dům na samotě
Mill House
Přivítání od Amandy
Kuchyně s výhledem
Vybíráme za 4 ložnic
Vybíráme za 4 ložnic
A tady jsou naše slepičky :) a nejlepší vejce v našem životě. Po Mordoru jsme jich snědli 11 :)
Máme tu 5 slepic
Kurník
:)
Zamilovala jsem si zdejší koupelnu s dveřmi na terasu, sluncem ve sprchovém koutě a posezením na východní terase, na které je i pračka (a kočka). Tolik vybavení jako u Amandy jsme ještě nikde neměli: značkové krémy, šampony, gely, pěnové bomby do vany, opalovací krémy, zubní nit, fén, župánky, nová zubní pasta i kartáčky, svíčky, dezinfekce, obvazy atd. A jaká byla horká koupel po Mordoru, to asi popisovat nemusím :)
Koupelna z východní terasy
Koupelna
Mill House
Večeříme novozélandské hovězí a pak už sedím na hlavní terase se sklenkou Pinot Noir a výhledem na okolní kopečky. Slyšíme jen ptáky a ovce. Nad hlavou nám vlaštovky staví hnízda a naše přidělená kočka právě zakousla ptáka a donesla ho dovnitř na koberec :) Idylka na Novém Zélandu :)
Novozélandské hovězí
U krbu
Novozélandský Pinot Noir
Kopce a ovce
Den 6. - Mount Taranaki a New Plymouth
A ranní idylka :) Vím, že se opakuji, ale spaní na Novém Zélandu je naprosto skvělé! Všude peřinky, čerstvý vzduch a úplné ticho a tma. Ráno si zatopíme v krbu, zkontrolujeme kočku Kitty, vybereme z kurníku vejce, kluci uvaří snídani, vyperou a pověsí prádlo (!), naštípou Amandě dříví (!), pak luxují naše fáro a já odpočívám v župánku na sluníčku na terase u mojí oblíbené koupelny, piju australské zázvorové pivo, co není pivo a jen koukám na tu krásu kolem:
Od našich slepiček
Zahrada
Můj koutek :)
Kitty je tu se mnou
Je nádherné dopoledne a my míříme do New Plymouth. Celý den budeme mít na očích Mount Taranaki (také známá jako Mount Edmont, 2518 m). Sopka je hodně podobná japonské Fuji, má stejně dokonale symetrický kužel, jen trochu prudší sklon. Na Mount Taranaki ročně vystoupá 250000 lidí. Mount Taranaki se dá bez horolezeckého vybavení vylézt až od ledna - tedy v novozélandském létě. Výstup trvá jen 4 hodiny (to znamená asi 3). Škoda. Ale jdeme se podívat aspoň na začátek trailu.
Ráno na Zélandu
Mount Taranaki
Jezdí se tu vlevo
Mount Taranaki
Mount Taranaki
Tunel na začátku trailu
V New Plymouth se pomocí řetězů za 10 min. vydrápeme na vrchol Paritutu Rock (na dolní ceduli je uvedeno 30 min.), navštívíme sopečnou a dnes vyhřátou Back Beach a neodoláme koupání v Tasmanově moři :)
Paritutu Rock - tam nahoru jdeme
Paritutu Rock
Paritutu Rock
Výhled z Paritutu Rock
Koupání na Back Beach
Zastávka v Parku Pukekura. Návštěva parků, trailů, botanických zahrad včetně skleníků je všude na Zélandu zdarma. Květy jsou mnohem větší než u nás.
Park Pukekura
Park Pukekura
Skleníky v parku
Skleníky v parku
Park Pukekura
Další nádherné ubytování Mangorei Heights je přímo pod Mount Taranaki. Náš montovaný domek je úplně nový, má 3 pokoje a velikou terasu, venkovní vanu, vnitřní i venkovní bar, úžasný výhled a je zase odemčený :) Majitelé nechávají své domy pro hosty většinou odemčené, s klíčemi v zámku, je jim jedno, kdy přijedeme i odjedeme, nechtějí po nás pasy, nic po nás nekontrolují, ale jsou nám stále k dispozici přes whatssapp nebo osobně. Jsou zvyklí, že turisté u nich přespávají max. 2 noci, že většinou vstávají brzy a zase někam zmizí. Majitelé si opravdu dávají záležet na úklidu, čistotě, na stlaní postelí, dostatku nádobí i ručníků (zde opět župánky!) a jsou rádi, že se jejich ubytování všem líbí. Doplňky jako káva, čaj a nějaké to jídlo (těstoviny, instantní kaše, křupínky) jsou všude samozřejmostí, i když na bookingu to uvedeno není.
6. noc na NZ
Mangorei Heights
Ložnice 1
Ložnice 2
Zastřešená terasa
Výhled
Procházka u Lake Mangamahoe a fotogenická Mount Taranaki.
Lake Mangamahoe
Mount Taranaki
Lake Mangamahoe
Mount Taranaki a Lake Mangamahoe
Den 7. - "Dům s příběhem" a Hobbiton
Další krásný den na Novém Zélandu začíná ranní koupelí a pořádnou snídaní:
Dobré ráno :)
Ranní koupel
Kluci vaří
Krásná terasa
Vajíčka s výhledem
A popojedem..
Trail Three Sisters k The Elephant Rock lze projít pouze při odlivu (časy přílivů a odlivů jsou samozřejmě součástí itineráře :) ). A teď už nás čeká 3hodinový přejezd do posledního ubytování..
Trail Three Sisters
Trail Three Sisters
Pláž bude už za hodinu zaplavená
The Elephant Rock
"Dům s příběhem"
Jen (Jennifer) a Dewi byli před 40 lety mladí a chudí. Toužili po malém domě na Novém Zélandu. Pozemky v okolí Matamaty vlastnil bohatý Ir. Když se na konci 70. let stěhoval zpět do Irska, zeptali se ho, jestli by jim část pozemku na domek neprodal. Věděl, že nemají peníze a zeptal se jich, kolik můžou zaplatit. Měli jen 3000 NZD (40000 Kč). A tak jim bohatý Ir prodal kousek země v ceně 200000 NZD za 3000 NZD.
Jen (Jennifer) a Dewi
Okolní pozemky
V roce 1988 měli Jen a Dewi už 4 děti a nad Novým Zélandem se prohnal cyklon Bola a zdevastoval okolní lesy. Jen a Dewi se zeptali vlády, jestli si můžou vzít dřevo na stavbu domu a dostali povolení. Svépomocí začali budovat svůj vysněný dům s výhledem na hory a vodopád, na úplné samotě Nového Zélandu. Po večerech, po práci a po nocích vyráběli dřevěné kolíky, kterými stavba drží pohromadě. Jen a Dewi celý dům postavili bez použití šroubů a hřebíků, tradičním novozélandským způsobem. Jen na hrubou stavbu spotřebovali 25 m³ dřeva. V roce 1992 svůj krásný dům s několika pokoji pro děti, jednou velikou koupelnou a otevřeným loftem zkolaudovali. Žili tu spokojeně se svými 4 dětmi, v místě, kam nikdy žádný turista nepřijel.
housewithnonails
Za horami už je Tichý oceán
Jedna z ložnic
Jedna z ložnic
Kuchyně
Jedna z teras
V roce 1998 se jen 20 km od nich začaly stavět kulisy pro Pána prstenů! Po natáčení zde zůstala Středozem, která se po dokončení Hobita otevřela turistům. Potřetí v životě měli Jen a Dewi obrovské štěstí. Od roku 2009 létají na Severní ostrov ročně statisíce turistů z celého světa a většina z nich Hobitín navštíví. No a taky musí někde přespat :) Housewithnonails - tak se ubytování jmenuje - má téměř pořád obsazeno. Kávu, čaj a domácí snídani tu dostanete zdarma. Můžete si i vybrat pokoj, každý má své jméno, všechny jsou uklizené a připravené. A ve všech jsou voňavé župany :) A jako všude na Zélandu i tady je nám k dispozici celý dům a zahrada a máme se chovat jako doma. Za pokoj se snídaní platíme 2000 Kč. Cena by klidně mohla být vyšší a Jen a Dewi to vědí. Stejně jako vědí, jaké mají v životě štěstí.
Horní obývák
Luky vaří
Vše ze dřeva po cyklonu Bola
Koupelna je společná
Spodní obývák
Stará almara v kuchyni, dřevěné podlahy i dveře, nádobí z keramiky, mosazný dřez v kuchyni, to vše v kombinaci s moderními doplňky vypadá naprosto skvěle! Jen a Dewi mají 3 syny a 1 dceru, všem je dnes kolem 35 let, mají své rodiny a pracují ve stavebnictví a v IT. Jejich pokojíčky jsou dávno předělané na pokoje pro hosty. Jen a Dewi mají dnes 65 let a žijí šťastný a spokojený život ve svém vysněném domě. Každý den vítají a hostí turisty z celého světa. Jsou velmi přátelští a pohostinní.
Nádobí
Almara
Mosazný dřez v kuchyni
Jen a Dewi dnes
Jennifer se hned po příjezdu starala, jestli máme hlad a hlavně čas na kávu a čaj, chce si popovídat :) Nebyla překvapená, že chceme jen horkou vodu na polévku a že spěcháme do Hobitína. Povídání odkládáme na večer.
Hobbiton
Za 15 minut se přesouváme ze "světa Jen a Dewi" do světa filmové Středozemě. Hobitín se nachází na samotě asi 180 km jižně od Aucklandu a je to jedno z nejnavštěvovanějších míst Severního ostrova. Stavba Středozemě začala v roce 1999 daleko od civilizace na soukromé ovčí farmě, kterou si Sir Peter Jackson vyhlédl z vrtulníku. Měla probíhat utajeně, ale pomáhala zde těžká technika i novozélandská armáda a vojáci po pár pivech v hospodě všechno vykecali :)
Během 8 měsíců zde vzniklo 39 domečků a v roce 2009 kvůli natáčení Hobita bylo místo znovu opraveno a přistavěny další domky. 2hodinové prohlídky s průvodcem probíhají každých 15 minut, stojí 89 NZD a jsou vyprodané na několik týdnů dopředu. I dnes jsou tu s námi stovky lidí z celého světa - ale na fotkách to vidět není - díky skvělé organizaci!
Auto zaparkujeme na parkovišti u Shire's Rest a dál už musíme s průvodcem. Dostaneme mapku Středozemě a v autobuse nás vítá (i se s námi nakonec rozloučí) sám Sir Peter Jackson. Postupně si prohlédneme celý Kraj, všechny jeho domečky, políčka, kytičky, všude se můžeme vyfotit. Nory jsou pro potřeby natáčení různě veliké a většina dveří nejde ani otevřít - je za nimi jen hlína. Rozkvetlé hobití zahrádky jsou dnes hezčí než ve filmu. Detaily jsou dokonalé. Na šňůrách se suší malinké hobití prádlo, zelenina na zdejších políčkách je pravá, stejně jako dýně u Dna Pytle. Kouzelné místo.
Různě veliké nory
Dno pytle - nejluxusnější nora - bydliště Bilba Pytlíka a Froda. Dno pytle je úplně nahoře na kopci s výhledem na celý Kraj.
Dno pytle
Bilbova dýmka
Dno pytle
Výhled ze Dna pytle
Procházíme kolem Starého mlýna a navštívíme Hostinec u Zeleného draka. Chvíli v hospodě posedíme u stolu i u ohně a na památku na dnešní den dostáváme keramický hrnek The Green Dragon :)
Old Mill
Old Mill
Večerní povídání u kávy a čaje s Jennifer s výhledem na hory (a krávy) bylo hodně zajímavé a poučné. Dozvěděli jsme se mnohem více o Maorech i Novém Zélandu. Máme štěstí, že jsme v ubytování dnes sami, zítra čeká Jennifer "partu 10 vystresovaných učitelek" z Aucklandu :) Dvě se ještě večer omluvily, že z finančních důvodů nakonec nepřijedou. V posledních 2 letech i na Zélandu došlo k extrémnímu zdražení úplně všeho.
housewithnonails
Poslední večer
Náš pokoj
Den 8. - poslední den
8. a poslední ranní idylka na Novém Zélandu. Já jsem ještě v županu, Dewi nám připravuje výbornou domácí snídani a kluci rozjímají o životě pohledem na novozélandské kopce a louky a vodopád, na který za chvíli půjdeme. Loučíme se, Dewi mě objímá jako starou známou a dostanu i pusu :)
housewithnonails
Poslední ráno na Zélandu
Vodopád Wairere. Zase spousta schodů, ale za 35 min. jsme nahoře. Vodopád Wairere je nejvyšší na Novém Zélandu (153 m).
Vodopád Wairere
Wairere trail
Wairere trail
Vodopád Wairere
Waihi Beach a Tichý oceán a domy postavené na chráněných dunách. Stravujeme se jako místní - ve stáncích na ulici. Zaujal nás samoobslužný stánek s avokády u silnice. Do kasičky hodíte 4 NZD (54 Kč) a vezmete si pytel avokád (asi 1 kg). A podobné stánky tu mají i s místním vínem! Pro Čecha nepochopitelné :)
Tichý oceán
Duny
Samoobslužný stánek s avokády
Kasička a pytle avokád
Stravujeme se jako místní
Před odletem si chceme trochu prohlédnout Auckland, ale ve městě je taková zácpa (pátek odpoledne), že zaparkujeme pod One Tree Hill a celý Auckland vidíme jen shora, i nejvyšší budovu jižní polokoule - Sky Tower (328 m). Aspoň si návštěvou města nezkazíme dojmy z celého Nového Zélandu :)
Cornwall Park v Aucklandu
One Tree Hill
One Tree Hill
Sky Tower (328 m) z One Tree Hill
Výborný salonek v Aucklandu
Den 9. - Podruhé v Šanghaji
Přílet opět v 5 ráno, ale na letišti jsme tentokrát machři :) Víme přesně kam jít a co dělat: otisky, pak pouze bílý papírek, fronta na tranzitní vízum (zdarma) bohužel opět hodinová, pak rychle úschovna (juany máme od minule), která se platí nadvakrát, všechno víme, vybrat další peníze (dnes funguje bankomatů víc), koupit lístek v kombinaci Maglev (50 juanů) + celodenní metro (5 juanů) a už nastupujeme na metro. Cesta z bodu A (letiště) do bodu B (vodní město Zhujiajiao) nám zabrala neuvěřitelných 2:30 hod. (na konečnou linky 2 a pak dlouho linkou 17, celkem 65 km). Šanghajské metro má 19 linek a přes 800 km a ročně přepraví 2,8 miliard lidí!
Vodní město Zhujiajiao se spoustou chrámů, starých budov, mostů, uliček a stovkami stánků s jídlem patří mezi nejzachovalejší starobylá čínská vodní města. Je tu více než 10 000 budov pocházejících z dynastií Ming a Qing. Prostě pravá Čína kousek od centra Šanghaje.
Metrem 2:30 hod.!
Vodní město Zhujiajiao
Zhujiajiao
Fangsheng Bridge
Zhujiajiao
Buddhistický chrám Yuanjin
Uličky města Zhujiajiao jsou plné vůní a jídla, většinou netušíme jakého. Všechny popisky jsou pouze čínsky, ale vše můžeme ochutnat. Různé placičky, prasečí nožičky, sépie, listy plněné mletým masem, obalené kostičky, pálivé omáčky, knedlíčky v každém stánku jiné, ručně balené, s masem nebo vegetariánské, zkoušíme ručně válené křupky, výborné různě ochucené sušené maso, kandované ovoce, sladké, slané i pálivé, vše je výborné! Hlavní je, se jídla na ulici nebát :) Ceny jsou směšné a já nesním ani celou porci knedlíčků za 10 juanů (33 Kč) :)
Prasečí nožičky apod.
Zhujiajiao
Další dobroty
Sušené maso
A další dobroty
A další svačina
Šanghaj patří mezi 30 nejvíce smogem znečištěných měst na světě, nám dnes ale zase svítí slunce. Přejíždíme metrem do Longhua Temple - nejzachovalejšího chrámového komplexu dynastie Song v Šanghaji. V "Chrámu dračích květin" je krásná 6patrová pagoda, všude voní tyčinky, lilie a orchideje! Vstup zdarma.
Longhua Temple
6patrová pagoda v chrámu Longhua
Longhua Temple
Lilie a orchideje - neskutečná vůně!
Nanjing Road v centru Šanghaje
Večerní Pudong
Na letiště jedeme konečně Maglevem (zkratka MAGnetická LEVitace), což je nejrychlejší, nejmodernější, ale také nejdražší způsob dopravy. Zase jsme nestihli ten nejrychlejší (400 km/hod.), tak jedeme jen 301 km/hod. a za 8 min. vystupujeme (metrem by to byla hodina). V noci letíme do Budapešti a pak ještě pár hodin autem domů.
Maglev
Maglev - jen 301 km/hod.
Z Maglevu :)
Závěrem:
Jednou větou: Klidně bych to celé jela znovu, od začátku do konce :) Nový Zéland je nádherná země plná přátelských lidí, kteří žijí úplně jinak než my. V klidu, pomaleji, zdravěji, v souladu s přírodou. Všechny traily, botanické zahrady, parkování i toalety jsou na Zélandu zdarma, všude je čisto a hezky. Za celý týden jsme neviděli jediného kuřáka - a to ani z řad turistů! Ani jeden vajgl, papírek nebo plast na zemi ve městech nebo na trailu (to už se nám stalo na Islandu). Na tohle si člověk rychle zvykne. Autem jsme za 8 dní najeli asi 1700 km. Všechna ubytování předčila má očekávání, i ta jednodušší byla čisťounká, prakticky vybavená a majitelé/personál všude tak usměvavý a ochotný, že všech 7 ubytování nakonec dostalo hodnocení "10" :) No a Šanghaj byla příjemným zpestřením naší cesty a vítanou pauzou mezi dlouhými lety.
Rozpočet pro 1 osobu (při cestování ve třech) včetně Šanghaje:
- Letenka: 15900 Kč
- NZeTA (povolení vstupu vč. turistického poplatku): 840 Kč
- 7x ubytování: 7296 Kč
- Auto a benzín (1700 km): 2900 Kč
- Vstupy (Maorský večer, Waiotapu, shuttle Tongariro, Hobbiton): 4785 Kč
- Jídlo: 1890 Kč
- Suvenýry: 200 Kč
- ŠANGHAJ - MHD, vstupy, úschovna, jídlo - 2 dny: 2063 Kč
- CELKEM: 35874 Kč
Ubytování:
1. Self Contained Cottage - Pukekohe: https://www.google.com/maps/plac...?entry=ttu
2. Ocean View - Whitianga: https://www.google.com/maps/plac...?entry=ttu
3. Tasman Holiday Parks - Rotorua: https://www.google.com/maps/plac...?entry=ttu
4. Plateau Lodge - Tongariro: https://www.google.com/maps/plac...?entry=ttu
5. Mill House - Pohokura: https://www.google.com/maps/plac...?entry=ttu
6. Mangorei Heights - New Plymouth: https://www.google.com/maps/plac...?entry=ttu
7. housewithnonails - Matamata: https://www.google.com/maps/plac...?entry=ttu
Jak se ti cestopis líbil?
IvanaBl procestovala 87 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 19 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil13 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Cestopis je pěkný a k té diskuzi níže bych řekl, že výběr míst byl zvolený při takto krátkém času dobře a to hlavní ze Severního ostrova tam bylo. Koho nezajímá Hobitín (jako třeba mě) může snadno zvolit něco jiného. Škoda, že je po poškození dlouhodobě zavřená cesta ke Cathedral Cove (může se jen lodí), což je jedno z nejkrásnějších míst Severního ostrova, které bych jinak určitě doporučil, ale déšť by stejně moc nelákal. Na Jižní ostrov bych určitě doporučil jet pokud možno na víc než 8 dní.
Mám nějaké poznámky k textu. Máslíčka z letadla bych doporučoval neriskovat bez přiznání. Může z toho být nezanedbatelná pokuta.
U poloostrova Coromandel není Tasmanovo moře - to leží západně od NZ.
Proč australská angličtina? Na NZ mají svou verzi.
Gejzíry na Islandu nejsou o moc lepší než na NZ. I na NZ je gejzír Pohutu, který stříká sám od sebe. Ne tak prudce a asi o trochu níže, ale s delší výdrží. Mnohem lepší na gejzíry je NP Yellowstone, když už by měl být ten gejzír k smíchu. Ale holt když sám od sebe vystřikuje cca 1x denně, nikdo by na něj nechtěl čekat.
Možnost úkrytu snad na Tongariro Alpine Crossing je, ale až před závěrečným klesáním v Ketetahi Shelter, nebo ne?
Na vrchol Taranaki vystoupá ročně asi 20000 lidí. Těch 250000 nebo i víc jsou návštěvníci NP.
Vodopád Wairere je nejvyšší na Severním ostrově (ne na NZ).
Ačkoliv města moc nemusím, Auckland mi nikdy dojem z NZ nezkazil.
Ve čtvrtek jsem poslala Jen a Dewimu (majitelům "Domu s příběhem") odkaz na cestopis a tady je zpráva od nich :)
"Wow wee!!!!
Dear Ivana
I read every single word with such intrigue. You write so well!!!! It was as if I was there traveling with you. I think your itinerary was spectacular for its variety in such a short time frame. What travel!!! Well done. I feel honoured, wefeelhonoured you chose housewithnonails or should I say "house with a story"!!!! Yours is the beautiful travel story. After all that the world has been through these past few years, it isso refreshing to realize the courage and exploration, freedom and adventure you discovered and made happen!!!!
Thankyou very much indeed for including us in your travel log. Please continue to keep intouch.
Very kind regards always
and Happy christmas and happy 2024!!!!
Jen and Dewi
Housewithnonails, 80 Waghorn Road Rd Waharoa 3474 New Zealand"
Pěkný, moc pěkný! NZ si nechávám na důchod, až budu mít víc času a budu potřebovat míň jíst, neb si pravděpodobně vytvořím tukové zásoby:-))) (od kamaráda, co tam má rodinu, vím, jak brutálně podražilo jídlo)
Paradoxně mě z těch krásných fotek uchvátily nejvíc kytky z Hobitína. Taková nádhera! A inspirace na zahradu.
Kam se chystáte příště?
Ahoj Azul a děkuji! Nám se v Hobitíně líbilo moc, na to, jak jsme starý :)) Příště pro změnu Asie a koukám, že je to země, ve které jsi taky ještě nebyla :)
NZ spolu s Japonskem jsou mé TOP cesty tj. jsem si přečetl se zájmem.
Osobně mě připadá letět na druhou stranu planety na pouhý týden jako..... no jak to říci.........prostě blbost (bez urážky). To chce minimálně týdny 3 (spíše více).
Já tam strávil 7,5 týdne a i tak jsem musel z plánu něco vynechat.
Na to jak pečlivě plánujete mě zaskočil i výběr míst myslím ,že se z toho dalo vytřískat daleko víc - samozřejmě respektuji rozdílné preference ,ale New Plymouth ,Hobbiton bych považoval za naprostou ztrátu času.
A na tohle já říkám: ať si každý cestuje, jak chce, s kým chce, kam chce a na jak dlouho chce.
Asi tak. My byli na Zélandu 2x. Pokaždé na 10 dní. Poprvé pouze severní ostrov, podruhé jenom jižní. Ono ne každý má možnost vypadnout na měsíc nebo déle.
Pěkný cestopis z NZ. Akorát jsem nenašel, přes koho jste měli půjčené to fáro s 260k najeto ? :) děkuji.
Díky! Fáro bylo od Bargain Rental Cars - Auckland Airport, hodnocení 4,5 z 5 :)
Děkuji mockrát za moc příjemné čtění. Přesně tyto cestopisy mě dokopou k tomu, abych se zase vypravil na druhou stranu planety. Ještě jednou díky!
P.S.: dokonalé fotky a pochvala za popisky a rozpočet :-)
Díky moc a šťastnou cestu! :)
Opravdu hezký cestopis, který je nám inspirací. Teď míříme na Taurangu a taky nám leje jak z konve, tak se umím o to víc do vás vžít 😅 vskutku hezky napsáno, je vidět, že jste si dala práci, takže velké díky za pomoc při našem plánování 😊
Koukám, že podle předpovědi tam má pršet silně i zítra (zatímco na celém Jižním ostrově teď prakticky neprší nikde, což je neobvyklé). Asi bych jel, kdybych byl na vašem místě, 60 km do Rotorua a tam si vybral ubytování s krytým termálním bazénkem (což jsem měl i v levnějším ubytku) a tam ten déšť přečkal. A pak už má být týden bez deště.