Objevování krás Střední Asie

S kamarádem Radkem jsme usoudili, že je na čase spáchat další pořádnou výpravu do některé ze zemí bývalého SSSR. Zpáteční letenky jsme koupili minulý rok na podzim u Turkish Airlines za 11 000 Kč (Praha-Istanbul-Almaty) i se zavazadly (23+8 kg). Vycházelo to cenově lépe než letět do Biškeku, Almaty vypadalo zajímavě a proto jsme zvolili tuto variantu. Na cestě jsme strávili 23 dní. Původně jsme koketovali s myšlenkou strávit v Kazachstánu víc času, ale po zkušenostech z předchozích cest (kdy jsme plán překombinovali na úkor pořádného poznání jedné země) jsme se rozhodli strávit dvě noci v Almaty a okolí a zbytek času věnovat Kyrgyzstánu, což byl přece jen hlavní cíl cesty.

Odlet z Prahy proběhl hladce a brzy nás přivítalo nové istanbulské letiště. Letiště je pěkné, plné luxusních obchodů. Byli jsme ale lehce zklamaní, internet je zdarma jen na hodinu a ceny na letišti jsou šíleně přepálené (menu v Mcdonalds 800 Kč, láhev vody 150 Kč). Žízeň jsme museli zahnat nákupem šesti plechovek Heinekenu v duty free shopu za 7 euro. Po zhruba šestihodinovém letu jsme nad ránem dorazili na letiště v Almaty, kde nás přivítalo pěkný horko a krásné hory viditelné za městem.

Letiště v Almaty

Na letiště jsme potkali naše nové přátele z Brna, Libora a Gábi, kteří nás hned pohostili vodkou a rumem. Koupili jsme místní simku přes Airalo, objednali jsme taxi a společně jsme vyrazili do centra. Ubytování jsme měli kousek od centra, jmenovalo se Guest house on Sadovaya a stálo 400 Kč se snídaní (na osobu a noc). V 8 ráno jsme zazvonili s tím, že check-in byl od 14hod, takže jsme měli v plánu nechat si tam věci a vyrazit do centra na snídani. Týpek byl trochu překvapený, co tam děláme tak brzy, ale řekl nám, že připraví pokoj a v 10 se můžeme ubytovat. Nechali jsme tam tedy věci a taxíkem vyrazili do centra na snídani. Tu jsme si dali v restauraci Tagam (75 Kč na osobu za tříchodové menu). Na desátou jsme byli zpět na ubytku a dali si tříhodinový spánek.

Lehká snídaně v restauraci Tagam

Guesthouse

Po krátkém refreshi jsme vyrazili objevovat město. Jako první jsme navštívili Kok Tobe hill, což je kopec, ze kterého je výhled na město. Vede na něj lanovka, ta stojí 300 Kč za obě cesty na osobu a jede asi tři minuty, takže je levnější tam dojet taxíkem. Výhled z lanovky byl pěkný, ze shora už tolik ne. Vršek kopce je spíš zábavní park, je tam ruské kolo a různé atrakce, pro nás nic moc zajímavého. Po omrknutí kopce jsme jeli lanovkou zase dolů s tím, že prozkoumáme centrum města. Zajímavý je Panfilov Park, ve městě je pár architektonicky zajímavých budov z časů komunismu (např. hotel Kazachstán). Projeli jsme se pár stanic metrem, které je super čisté a skoro nikdo ho nepoužívá. Jedna jízda stojí 5 Kč a dá se platit kartou při vstupu. Na večer jsme se potkali s Liborem a Gábi, dali si pár piv, večeři v Navatu (dobrá místní kuchyně) a pár drinků v baru. Ve večerních hodinách to v Almaty žije, nejvíc v parcích a na ulici Zhibek Zholy, což je pěší zóna a večer jsou tam různá pouliční vystoupení.

Výhled z lanovky na město

Výhled z lanovky na hory

Vládní budova

Hotel Kazachstán

Stanice metra

Vládní budova 2

Katedrála v parku

Další den jsme měli na programu omrknout hory za městem. Jako první jsme vyrazili směr Big Almaty lake. Tam se bohužel nedalo dostat autem, a to kvůli uzavírce silnice. Je možné si půjčit elektrické kolo nebo jít asi 3 hodiny pěšky k jezeru a pak zase zpět. U uzavírky ale není signál, takže si nezavoláte taxi zpět do města. Rozhodli jsme se tedy jezero vzdát a dohodli se s taxikářem, že nás hodí ke stadionu Medeu, což je nejvýše položený stadion na kterém se dá bruslit, a také odtamtud vede lanovka nahoru do hor. Taxikář, který se jmenoval Malik, byl super hodný a nechal nám na sebe kontakt. Po příjezdu jsme omrkli stadion (v létě se nejde dostat dovnitř) a lanovkou vyrazili do hor. Lanovka tam i zpět stojí 300 Kč na osobu a po dvou přestupech vás vyveze do výšky 3 100 m.n.m, odkud se dá udělat krátký hike na vrchol Shymbulak (přes 3 400 m.n.m). Ze shora byl krásný výhled na město v dálce i na ledovce hor na hranicích s Kyrgyzstánem. Rychlá změna nadmořské výšky byla cítit a při výšlapu na Shymbulak se nám do strmého kopce nešlo dobře. Po návratu lanovkou ke stadionu jsme vzali tágo do restaurace Venezia, kde jsme si dali výborný šašlik a jeli na ubytko dát krátký odpočinek. Večer jsme trávili popíjením vína a vodky a touláním se po městě. Almaty je ve srovnání s jinými městy zemí bývalého SSSR čisté a zelené, spousta parků i stromů v ulicích, celkově v nás nechalo dobrý dojem. Rozhodně doporučuji výše zmíněný Guesthouse, majitel je moc fajn. Při snídani nám furt něco povídal a pouštěl místní hity.

Výhled na hory

Výhled na horní stanici lanovky

Sovětská zmrzlina

Panfilov Park

Socha v parku

Zhibek Zholy

Ráno nás čekala poslední snídaně v Almaty, rozloučení s týpkem a cesta tágem na autobusové nádraží Sayran. Busy do Biškeku jedou od 8:00 každé dvě hodiny. My jsme jeli v 10:00, na autobusák jsme přijeli půl hodiny před a koupili si poslední dvě místa v buse. Lístek stojí 130 Kč na osobu a cesta busem zabere cca 6 hodin. Cesta nebyla tak hrozná, jak jsme čekali. Je tam sice horko, ale fouká tam vzduch (ne studený, ale pomohlo to). Bus jednou po cestě staví na benzince, kde je možnost se i najíst. Před hranicí jsme i s věcmi vystoupili, prošli přechod pěšky a na druhé straně na nás bus zase čekal. Kontrola na hranicích zabrala asi 45 minut, na hranicích jsme rovnou koupili kyrgyzskou simku (opět přes Airalo). Na hranicích se o hodinu mění čas. Cesta z hranice do Biškeku zabere asi půl hodiny. Bus nás vyhodil na Western bus station, kde to vypadá šíleně. Vzali jsme taxík do hotelu 421 (400 Kč na osobu). Biškek je dost hustý město, doprava je divoká, všude smrdí stará auta. V kombinaci s teplotami přes 35 stupňů nic extra. Dalším úkolem bylo zajet do půjčovny, kde jsme si vyzvedli povoz na zbytek výpravy. Auto jsme hodili na hotel a vyrazili prozkoumat město. Večeře v Navatu nesměla chybět (ve městě je víc Navatů, za nás je nejlepší Teahouse Navat, kde je pěkná terasa). Po večeři jsme prošli centrum města, kde je pár architektonicky zajímavých budov okolo náměstí Ala-Too.

Bus do Biškeku

Zastávka na benzíně v kazašské poušti

Biškek

Večeře v Navatu

Národní muzeum

Parlament

Další den se k nám měl přidat zbytek výpravy, moje máma a sestra, které přiletěly v noci do Biškeku a vyspávaly na hotelu. Nás zatím čekalo povinné zařizování. Prvním úkolem bylo koupit simku - co jsem četl, v Kyrgyzstánu jsou tři solidní operátoři. My jsme vybrali Beeline, už ani nevím proč. Simku jsme koupili v centru v jejich obchodě, kterých je dost po celém centru. Simka stála 130 Kč se vším neomezeným. Hotspot fungoval jen do prosurfovaných 10 GB, takže Radek měl druhou půlku zájezdu smůlu. Co jsme ale později zjistili, ostatní operátoři mají lepší pokrytí internetem - u jednoho (myslím, že Megacom) zase nefungoval hotspot, takže si člověk moc nevybere. Dále jsme vyměnili USD na somy - v bance měli lepší kurz než na google. Vyzvedli jsme povolení do pohraničních oblastí - stálo 80 USD na jednoho do všech oblastí (40 USD stojí do jedné oblasti) - dá se zařídit a pak i vyzvednout v Biškek CBT office (objednat je nutné měsíc předem). Plynové bomby se dají koupit na pobočce Trekking union of Kyrgyzstan (stačí zadat do google maps). Posledním úkolem bylo sehnat stoleček a židle, které se moc nedají půjčit (pouze když si půjčíte auto někde, kde půjčují i stůl a židle). Židle a stolek jsme tedy koupili, a to v prodejně, která se jmenuje Zonty.kg (celkem za 1000 Kč). Nakonec to vyšlo levněji, než půjčení.

Po úspěšném dokončení vyřizování jsme vyzvedli zbytek výpravy na hotelu a vyrazili směr jezero Issyk-kul. Cestou jsme nakoupili zásoby v Globusu (hlavně vodku). Globusu jsme zůstali věrní po zbytek výpravy. Cesta k jezeru je na místní poměry celkem slušná. Všude kolem cesty jsou policajti s radary, takže na to bacha. Nás samozřejmě hned zastavili, a i když jsem měl tempomat nastavený na 60, policajt měl na kameře 70. Je možné, že to mají nějak cinklý, každopádně chtěl v přepočtu 200 Kč. Kvůli tak malé částce jsem se s ním nechtěl dohadovat, takže jsme zaplatili a frčeli dál. Doklad žádný. Cestou jsme se stavili u věže Burana, kde vůbec nikdo nebyl (kromě paní v boudě, která vás skásne o 10 Kč za vstup). Moc zajímavý to není, věž není vysoká a ani z ní není hezký výhled. V Tokmoku a Balykchy jsou pěkné komunistické monumenty, jinak nic. Cíl pro tento den bylo přespat na pláži u jezera, a to na tomto místě: 42.6425000N, 77.1150006E - písečná pláž, průzračná voda, co víc si přát. Cesta tam je horší, je nutné nezahýbat do areálu, jak radí mapy.cz, ale jet po tenké přerušované cestě a po chvíli uhnout doprava směrem k vodě. Přes den místo dost využívají místní ke koupání a relaxu, v noci tam ale nikdo nebyl. Severní strana jezera je víc hlučná, jezdí tam víc lidí, přes noc jsme slyšeli dozvuky nějaké party ve městě.

Centrum Biškeku

Monument

Pozůstatky SSSR

Věž Burana

Sovětská zastávka

Pláž na severní straně jezera

Kempovací pohodička

Další den nás vzbudil vydatný déšť, tudíž jsme rychle sbalili stan a vyrazili směr Karakol. V plánu bylo tam dojet a vyrazit na túru do Altyn Arashan (případně si to zkrátit autem, pokud bychom nestíhali). Cesta do Karakolu po severní straně jezera je strašná, většinu cesty se jede max. 40 km/hod, s neterénním autem méně. Do Karakolu jsme dorazili až po obědě a ubytovali se v guesthousu (By River 246 - 270/Kč na osobu na noc). Do Altyn Arashan se nedá dostat autem - cesta je sjízdná jen pro velké kamazy, tudíž jsme dojeli, kam se dalo, a pokračovali pěšky. Po chvíli nás zastavil týpek v kamazu, jestli nechceme hodit nahoru. Domluvili jsme se na rozumné ceně (200 Kč/osoba) a jeli nahoru kamazem. Po chvíli se části výpravy udělalo špatně (na cestě jsou velké kameny, takže to s autem dost háže), vyklepaní jsme tedy z auta vystoupili. Protože už bylo hodně hodin, rozhodli jsme se pro návrat k autu. Večer jsme dali večeři v centru a šli spát. V Karakolu jsou tři nejlepší restaurace vedle sebe - Dastorkon, Archa a Altyn Kumara. My jsme zkusili první dvě, do třetí je potřeba rezervace, tu jsme měli na další den, ale bohužel jsme to nestihli. Archa je za nás lepší, v Dastorkonu jsme dlouho čekali.

Zaplavené sídliště cestou do Karakolu

Hike směr Altyn Arashan

Jízda kamazem

Ashlan Fuu - čínská studená polévka

Následujícím bodem v programu bylo (částečně) opuštěné město Enilchek, kde v dobách SSSR žilo několik tisíc lidí, kteří pracovali v okolních dolech. To se nachází 140 km od Karakolu u hranic s Čínou. Cesta je krásná, vede skrz údolí, vysoká sedla (3 800 m.n.m), cestou narazíte jen na pár pasteveckých stavení a na všudypřítomné sysly. Před příjezdem do vesnice je nutné odevzdat povolení do příhraničních oblastí vojákům na checkpointu. Cesta nám místo hodiny a půl, což je čas, který ukazuje navigace, zabrala pět hodin a byl to docela šílený zážitek. Na cestě jsou obří díry, kterým jsme se museli vyhýbat, někde ani není asfalt + po celou dobu není signál, takže porucha auta může být velký problém. Za celou dobu jsme potkali jen pár aut, většinou pastevců, dvě auta podobných nadšenců jako jsme my. Ve vesnici je spousta opuštěných budov, viděli jsme i několik obydlených. Kousek za vesnicí jsou termální prameny, až k nim se ale nedá dojet autem. Směrem k čínské hranici cca 50 km je ledovec Enilček, kam jsme ale z důvodu zdržení cestou nedojeli. Kopce kolem vesnice jsou protkány nespočtem cest, které byly využívány v dobách, kdy se těžilo. Chvíli jsme tam jezdili a po chvíli jsme dojeli k vrátnici se závorou. Bylo nám to divné, protože doly měly být opuštěné. Týpek z guesthousu nám pak řekl, že současný prezident obnovil těžbu, takže některé doly zase fungují. Jeli jsme tedy jinam a po chvíli jsme narazili na opuštěný tunel, který vedl dovnitř hory. Tunel vypadal bytelně a byl tak široký, že bychom do něj mohli vjet autem. Šli jsme kousek dovnitř, tunel ale vypadal, že nikdy nekončí. Dál už jsme se báli, a tak jsme u tunelu uvařili oběd a pomalu jsme se vydali na cestu zpátky. Na horském sedle nám teploměr ukazoval jeden stupeň a venku byl sníh. Na osmou jsme měli rezervaci v restauraci Altyn Kumara, přijeli jsme ale až okolo 22:30. Enilchek byl rozhodně zajímavý, ale pokud bych tam jel někdy znovu, naplánoval bych to na dva dny tak, aby zbylo více času na průzkum šachet a výlet k ledovci.

Začátek cesty, povrch zatím ucházející

Panoramatická cesta

Checkpoint

Výhledy kolem vesnice

Enilchek

Opuštěný dům s duhou

Budova

Tunel

Těžařský equipment

Po poslední noci v Karakolu nás čekal krátký přesun do údolí Jeti-Oguz, kde jsme chtěli dát lehký hiking. Autem jsme dojeli do jurtové vesnice Kok-Zhaiyk, odkud jsme šli asi 7 km údolím proti proudu řeky. Cesta je pěkná, zelené údolí s průzračnou řekou, lesy a pomalu jsme se přibližovali k zasněženým pětitisícovkám v dáli. Tam, kde končí silnice (kousek před Kok-Zhaiyk), je malá vesnička se sanatoriem, obklopená červenými skálami, kousek nad vesnicí je vyhlídka, odkud jsou hezky vidět. Po příjemném hiku nás čekal přesun na jižní stranu jezera, kde jsme měli vyhlídnuté místo na spaní přímo na pláži. Je to cca půl hodiny z hlavní silnice, ale za návštěvu rozhodně stojí. Kromě nás tam byli pouze Slováci v dodávce, takže jsme si užili krásný západ slunce, koupačku v jezeře a noční pozorování Perseidů (lokace:42.4113161N, 77.8033036E).

Hiking v Jeti Oguz

Nový kámoš

Jedna z mnoha jurt po cestě

Skály - Sedm býků

Západ na jezerem

Romantický nocleh

Po ranní koupačce v jezeře jsme vyrazili na další cestu. Prvním bodem cesty byla socha Gagarina, který se k jezeru Issyk-kul jezdil léčil po návratu z výpravy do vesmíru (dá se navštívit přímo sanatorium, kam jezdil). Od sochy Gagarina jsme podnikli krátký hike k vodopádu Barskoon, cesta zabere cca 20 minut. Po stejné silnici, která vede k soše, se dá dojet ke zlatému dolu Kumtor, který leží ve výšce přes 4000 m.n.m. Cesta je překvapivě dobrá, právě kvůli zlatému dolu, který se podílí na HDP Kyrgyzstánu asi 12 %. Dále jsme pokračovali do kaňonu Skazka. Tam se platí symbolické vstupné 10 Kč na osobu. Přímo do kaňonu se dá dojet autem. Udělali jsme krátký hike na vyhlídku nad kaňonem, kam vede dost strmá cesta (lepší nejít v pantoflích jako my). Výhled byl pěkný, kaňon nic moc, jsou to spíš suché kopce nad jezerem. Oběd jsme si dali ve vesnici Bokonbaevo (název restaurace nevím, byl v ruštině) a pokračovali jsme směr jezero Song kol, kde jsme měli objednaný nocleh v jurtě. Cesta k jezeru byla samá díra a k jezeru jsme dorazili až okolo půl desáté. Po příjezdu nás přivítala rodinka místních pastevců, kteří ani nevěděli, že tam máme objednaný nocleh. Jurta byla dost Basic, stála 900 Kč pro všechny se snídaní, nebyla tam elektřina ani internet. Na Bookingu se dají najít i lépe vybavené.

Gagarin

Vodopád Barskoon

Monument nad jezerem

Kaňon

Oběd v Bokonbaevo za 100 Kč komplet

Po noci v jurtě jsme přemýšleli, co dál. Původně jsme chtěli jet na sever směr Naryn a dále do údolí Kok-Kiya. Cesty tam jsou podle dostupných informací dost hrozné a protože jsme byli časově omezení (část výpravy letěla domů z Biškeku za tři dny), rozhodli jsme se vyrazit směr Biškek a udělat pár hiků okolo. Kromě toho jsme už měli (hlavně po cestě do Enilcheku) špatných cest dost. Prošli jsme se okolo jezera a vyrazili směr Biškek. Jezero je určitě zajímavé, leží ve výšce okolo 3000 metrů, a okolo jsou jen hory a jurty. Kolem jezera vede "silnice", po které se kvůli dírám dá jet max. 20 km/hod., takže pokud by někdo plánoval cestu autem, doporučoval bych objednat si jurtu na té straně jezera, odkud přijedete. Případně se dá dojít pěšky z vesnice Kyzart, což je asi nejlepší varianta. Cestu zpět jsme zvolili jinou (viz itinerář na konci cestopisu). Kvalita silnice byla horší, zato lepší výhledy. Na jídlo jsme se stavili v pizzerii Syrduu v Kočkoru a pokračovali do Biškeku. Z Narynu do Biškeku vede (na místní poměry) dobrá silnice. Noc jsme strávili v ubytování Two-bedroom Apartment (název na Bookingu) za 300 Kč na osobu.

Nocleh u jezera

Song kol

Cesta od jezera

Zbývaly nám tři dny. První den jsme se rozhodli pro hike k jezeru Kol Tor, které je známé svojí divně modrou barvou. Cesta z Biškeku trvá lehce přes hodinu. Vychází se od guest housu Kegety Tour a tam i zpátky je to asi 13 km. Krajina je pěkná, cestou se překračuje několik potoků a říček. Cestou jsme potkali pár čínských turistů a po krátkém kochání u jezera jsme vyrazili zpět. Kousek je vesnička Issyk Ata, kde je sanatorium a několik termálních bazénů. Jeli jsme to omrknout, ale bazény byly plné místních obyvatel a vypadaly dost šíleně (špína, smrad). Kousek od vesnice jsme rozložili kemp u řeky a radši se vykoupali v ní.

Cesta k jezeru

Jezero

Kemping

Náhrada za termály

Předposlední den před odjezdem části výpravy jsme přejeli do NP Ala Archa, což je nejdostupnější NP v Kyrgyzstánu (45 minut z centra Biškeku). Vstup stojí 200 Kč za auto a v "centru" je velké parkoviště, hotel a různé stánky s jídlem. V parku je několik cest, první den jsme se rozhodli vyrazit proti proudu řeky, kudy se dá dojít až k ledovcům a opuštěnému sovětskému skokanskému areálu. Cesta je pěkná, pro pokračování k ledovcům je nutné přejít most a pokračovat po levé straně řeky. Báli jsme se, že tam bude hodně lidí. Více turistů jsme potkali akorát v "centru", během cesty jen pár. My jsme se bohužel vydali po pravé straně řeky, kde se cesta postupně ztrácela. Navíc se začalo zatahovat, a tak jsme to radši otočili. Noc jsme strávili u řeky kousek od vjezdové brány do parku.

Hiking v Ala Archa

Most, přes který se správně mělo přejít

Odpočinek u řeky

Poslední den jsme vyrazili na hike k vodopádu Ak Say, odkud se dá dále pokračovat na Ratcek Hut a dále na vrcholky kolem (např. peak Učitel - přes 4000 metrů). Cesta byla výrazně náročnější než předchozí den (také výrazně frekventovanější). Poslední úsek k vodopádu byl dost náročný. Celkově nám cesta zabrala asi 5 hodin a po sestupu k autu jsme vyrazili směr Biškek, kde jsme se ubytovali ve stejném apartmánu jako posledně. Dali jsme krátký refresh a šli na poslední, společnou večeři (kam jinam než do Teahouse Navat). Po večeři jsme mrkli do centra, na sochu Lenina, mešitu, a značně znavení šli spát.

Cesta k vodopádu

Vodopád

Krajina v NP Ala Archa

Sovětský monument

Klasická večeře

Velká mešita

Ráno jsme odvezli holky na letiště, rozloučili se a vyrazili směr Oš. Kyrgyzské cesty nám již ukázaly, že se nesmí podceňovat. Plán jsme zvolili takový, že kam dojedeme, tam dojedeme. Cesta do Oše je dlouhá, musí se přejet horský masiv, pak se jede dlouho po planině, kolem přehrady Toktogul, a s blížící se hranicí s Uzbekistánem vyprahlou nížinou. U přehrady jsme se stavili na místní rybu (příjemná změna). Cestou jsme potkali spoustu místních, kterým se porouchalo auto. S blížícím se večerem bylo jasné, že do Oše nedojedeme, a za místo pro nocleh jsme zvolili jezero Sary-Chelek. Z hlavní je to zajížďka asi dvě hodiny po překvapivě dobré silnici do vesnice Arkit, odkud je to k jezeru 15 km po off-road cestě. Do vesnice jsme dorazili kolem sedmé. S čím jsme nepočítali, byla vrátnice, kde nám místní strážce řekl, že k jezeru se smí jet jen do čtyř hodin. Zkoušeli jsme ho podplatit, ale řekl nám, že tam má kamery, a že k jezeru budeme muset až ráno. Kemp jsme rozbili na začátku vesnice vedle cesty. Během vaření večeře nám ale došel plyn, tak nás napadlo, že rozděláme oheň a večeři uděláme na ohni. To by se nám i povedlo, kdyby nepřišel místní týpek (asi jsme mu stanovali na pozemku), který nás pozval spát k němu na zahradu. To se nedalo odmítnout, tudíž jsme přespali u něj.

Hlavní tah do Oše

Jeden z mála tunelů v zemi

Místní ryba

Přehrada Toktogul

Řeka ve vyprahlé krajině

Kemping u cesty

Ráno jsme vyrazili k jezeru. Tam jsme potkali skupinu českých motorkářů a společně jsme se vykoupali v jezeře. Příjemné osvěžení po ránu, průzračná voda a skoro žádní lidé. Dále jsme pokračovali do Jalal-Abadu, kde jsme si dali oběd. Krajina se zde výrazně mění, přijeli jsme do suché nížiny s teplotou kolem 40 stupňů. Po obědě jsme dorazili do Oše a rovnou se ubytovali v sovětském hotelu Osh-Nuru (400 Kč za osobu). Po krátkém refreshi jsme se jeli podívat na horu Sulayman (nejde dojet až nahoru, kousek se musí pěšky), ze které je pěkný výhled na město (asi jediná zajímavá věc ve městě). Po návratu jsme už jen relaxovali u hotelového bazénu a popíjeli vodku. Konečně pořádná dovolená. V Oši žije víc muslimů, pozdrav salám alejkum je běžný a nikdo nechodí v kraťasech. Nijak to ale místní nehrotí.

Sary Chelek

Opuštěná zastávka

Západ nad Ošem

Opuštěné muzeum

Sovětský hotel

Konečně pořádná dovolená

Ráno jsme doplnili zásoby plynu (Google mapy - "Osh Travel"), jídla a vodky (Globus) a vyrazili jsme směr Pik Lenina - sedmitisícovka ležící na hranici s Tádžikistánem. Zhruba za tři hodiny jsme dorazili do vesnice Sary Moghol, kde nás přivítala úplně jiná krajina. Vesnice leží na náhorní planině ve výšce kolem 3000 metrů, z obou stran obklopené majestátními horami. Nádhera. Ze Sary Moghol jsme pokračovali k jezeru Tulpar, kde jsme měli v plánu přespat. Jezera (Tulpar + několik dalších) jsou vzdálená asi 20 km a cesta zabere lehce přes hodinu. U jezera se dá přespat v jurtě (cca 300 Kč na osobu i s jídlem), nebo ve stanu. Auto jsme nechali u jezera a vyrazili na hike po levé straně řeky, odkud se nám otevřel výhled na Pik Lenina a okolní vrcholky. Cestou jsme potkali i jaky a po krátkém odpočinku jsme se vydali zpět k jezeru, abychom si v klidu stihli uvařit večeři. Postavili jsme stan, rozložili stolek, vytáhli vodku a užívali si okolní krásu. Brzy za námi přišel Rakušák, který stanoval kousek od nás. Dali jsme se do řeči a nabídli mu vodku. Po chvíli přišlo pár dalších lidí a dopadlo to tak, že nás tam sedělo dvanáct, každý z jiného koutu světa. Pár z Německa udělal pro všechny večeři, popíjeli jsme a sdíleli své zážitky z cestování. Nádherný večer.

Jezero Tulpar

Jedno z menších jezer poblíž

Výhled směrem do údolí

Hike směr Pik Lenina

Jaci

Zvědaví návštěvníci

Ráno jsme se vzbudili s lehkou kocovinou. Měli jsme v plánu dojít do prvního kempu Pik Lenina. Počasí nevypadalo dobře, tudíž jsme zvolili plán B, hike na Sary Mogol Pass, který byl na druhé straně údolí. Dolů se s námi svezl postarší pár z předchozího večera. Ti nás pozvali na oběd a po obědě jsme vyrazili směr Sary Mogol Pass. Výchozí bod je 15 km z vesnice po dost šílené cestě. Kvůli zdržení s obědem jsme vyrazili až kolem druhé odpoledne. Cesta je dost strmá, často jde řekou, a tak jsme nepostupovali tak rychle, jak jsme plánovali. Kromě toho se nám špatně dýchalo. Na vrchol (4300 metrů) jsme nedošli a asi ve výšce 4100 jsme to otočili zpátky. Cestou jsme nepotkali žádné další lidi. Po absolvování šílené cesty zpět do vesnice jsme se rozhodli spát v guesthousu. Francouzi z předchozího večera nám poslali zprávu o guesthouse, ve kterém byli ubytovaní, a tak jsme jeli tam. Bohužel došlo ke komunikačnímu šumu a skončili jsme v jiném guesthousu, než oni (Alay Travel House - cena 400 Kč se snídaní i večeří). Tento Guesthouse jako jediné ze zmíněných ubytování nedoporučuji, vypadal spíš jako rozbořená stodola a jídlo nebylo moc dobré. Po večeři jsme zjistili nepříjemnou skutečnost. Po předchozím večeru nám došla zásoba vodky i piva. Ve vesnici jsou jen malé obchůdky, ve kterých alkohol neprodávají, a tak jsme museli vyrazit do větší vesnice Sary-Tash (25 minut směrem na Oš), kde jsme na druhý pokus koupili pivo i vodku a s pocitem úspěšně dokončeného úkolu jsme se vrátili zpět.

Hike směr Sary Mogol Pass

Výhled z guesthousu

Poslední celý den v oblasti jsme měli v plánu hike do prvního kempu (4 400 metrů) pro horolezce, kteří lezou na Pik Lenina. Autem jsme vyrazili do base campu (3600 metrů). Cesta zabere asi hodinu a je o dost horší, než cesta k jezeru. Nejlepší variantou je tento hike začít od jezera, kde stačí přejít řeku a jste v base campu. Při cestě jsme museli přejíždět dvě řeky a náš povoz dostal pořádně zabrat. Base camp není žádný malý kemp, je tam spousta stanů, několik budov, celkově docela civilizované místo. Auto jsme nechali u base campu a vyrazili směr Travelers Pass (přes 4100 metrů). Hike je pohodový, na místní poměry tam bylo hodně lidí, hlavně Rusáci a Číňani. Náročnějších je posledních asi 100 metrů před cílem, kde je cestička strmá a klikatá. Z Travelers Passu se nám otevřel krásný výhled na okolní vrcholy a ledovce. Počasí vyšlo krásně, bylo jasno, takže nádhera. Po krátkém odpočinku jsme se rozhodli jít zpátky k autu. Cesta do prvního kempu začínala strmým stoupáním do údolí, Radek nemá rád výšky, tudíž jsme se rozhodli pro návrat. Z kempu jedna se dá vylézt bez výbavy na vrchol Yukhina (přes 5000 metrů) - tak třeba někdy příště. Po absolvování šílené cestě autem zpět do vesnice jsme se ubytovali v Guesthousu Lenin Peak, kde byli ubytováni naši přátelé z Francie, a který byl o poznání lepší než ten předchozí. Kdo má slevy na Bookingu, často vyjde levněji si to zarezervovat přes Booking a pak až tam dojet. Ceny se obvykle pohybují kolem 400-500 Kč na osobu se snídaní i večeří. Původně jsme chtěli v oblasti podniknout vícedenní trek, ale kvůli nucené změně plánů nám to nevyšlo. Trek zde: https://mapy.cz/s/foganagoko

Tady ještě cesta vypadala dobře

Stoupání na Travelers pass

Těsně pod vrcholem

Pik Lenina

Vrcholky kolem

Už tam budem

Po poslední snídani v horách jsme společně s přáteli z Francie (ti byli bez auta) vyrazili směr Oš. Ubytovali jsme se v našem oblíbeném hotelu Osh-Nuru, zašli na oběd do Navatu (ten je hned vedle hotelu) a dali krátký odpočinek. Odpoledne jsme se byli podívat na sochu Lenina a na místní Bazaar. Nejsme moc velcí příznivci bazaarů a tento nás rozhodně neoslnil - špína, smrad, v nabídce hlavně fejkové oblečení a boty. Večer jsme se naposledy sešli s přáteli z Francie, kteří druhý den ráno letěli domů. Dali jsme si večeři v Navatu, pár piv a vodek a odebrali jsme se ke spánku.

Lenin

Budova naproti Leninovi

Bazaar

Bordel okolo Bazaaru

Výhled z hotelu

Ráno nás čekal poslední úkol v Oši - najít sovětské mosaiky. Na internetu se nedá najít přesná poloha, tudíž jsme chvíli bloudili po městě a snažili se je s pomocí místních najít. Nakonec se to podařilo a mosaiky jsme našli (40.5418164N, 72.8013667E). Potom jsme už dali Oši sbohem a vyrazili zpátky směr Biškek. Cestou jsme se stavili v Arslanbobu, což je vesnice proslulá kaštanovými lesy. Celkem zbytečná zajíždka, protože jsme to tam jen omrkli a jeli zase dál. Poslední noc v kyrgyzské přírodě jsme strávili u přehrady Naryn, kde jsme si udělali menší rozlučku, vykoupali se v přehradě, a byli smutní, že už musíme brzy domů. Navštívila nás místní liška, které jsme dali nespotřebovaného tuňáka s rýží.

Mosaika 1

Mosaika 2

Mosaika 3

Přehrada Naryn

Poslední noc ve stanu

Po probuzení nás čekalo nepříjemné překvapení. Pantofle, které jsme si nechali před stanem, zmizely. Liška, kterou jsme předchozí večer nakrmili, nám je ukradla. Vydali jsme se je hledat, po chvíli jsem našel jednu, pak dlouho nic. Radek se vydal na druhou stranu a zbylé pantofle našel asi půl kiláku od místa, kde jsme spali. Při hledání jsme našli několik cizích bot, takže pokud budete stanovat u přehrady Naryn, bacha na to. Odpoledne jsme se ubytovali v našem oblíbeném hotelu 281 a nechali umýt auto (jehož barva se během cesty změnila z bílé na hnědou). Auto jsme vrátili a šli si užít poslední večer v Biškeku. Jako první jsme zašli do místního Barberu (120 Kč za střih) - Barbershop_40Чоро, pak na večeři do Navatu. Nakonec jsme skončili v nějakém baru. Byli jsme ale dost unavení, a tak jsme to (vyjímečně) poslední večer nepřehnali a na jedenáctou jsme byli na hotelu.

Barbershop

Poslední véča

Ráno jsme vzali taxík na hranice, hladce prošli, a na druhé straně na nás již čekal Malik - taxikář, který nás vozil v Almaty. Za cca 2000 Kč nás hodil z hranice na letiště (čtyřhodinová jízda). Z časových důvodu jsme museli vzít let s desetihodinovou pauzou v Istanbulu, a tak jsme přespali v hotelu 15 minut od letiště (iNALENS Airport hotel - 300 Kč na osobu). Uber v Istanbulu - podobný jako Uber v Praze, za jednu jízdu jsme platili cca 400 Kč. Po šestihodinovém spánku jsme jeli zpátky na letiště, kde nás čekal tříhodinový let do Prahy.

Půjčovna -> Autopark.kg - Auto stálo 70 USD za den, záloha 500 USD, 100 USD se platí předem (přes aplikaci Paysend), 100 USD posílají po měsíci na PayPal. Auto v super stavu, mělo dvě nádrže (celkem 180 litrů) a dokonce i malou lednici. Půjčili jsme si Toyotu LC Prado s benzínovým V8, do místních poměrů parádní vůz. Povolený nájezd 300 km za den, v klidu jsme se vešli.

Ceny -> Jídlo v super restauraci - 70 Kč, v menších městech - 50 Kč, pivo v restauraci - 40 Kč, míchané drinky - 70 Kč. Almaty bylo o něco dražší, kolem 100 Kč za jídlo. Potraviny a nápoje v Globusu většinou levnější než u nás, např. sýry stály podobně. Benzín - 18 Kč za litr. Simka v Kyrgyzstánu - něco málo přes 100 Kč, Airalo 5 USD. Vstupy v Kyrgyzstánu symbolické.

Doprava -> V obou zemích přes aplikaci Yandex - super levné, taxi přijelo vždycky do pár minut. Silnice v Kyrgyzstánu většinou dost šílené, úsek Biškek-Balykchy a Biškek-Naryn byl dobrý. Navigaci jsme používali většinou offline mapy.cz, případně maps.me, místní používají 2GIS, ta mi nešla stáhnout. Google mapy se neosvědčily. Je dobré plánovat cestu s větší rezervou, navigace často ukazuje kratší čas. Po většinu cesty jsme byli bez signálu (kromě více osídlených oblastí). Terénní auto za mě nutnost. Autem se dá dojet všude, kam auto dojede. Pozor na zkorumpované policajty. Doprava ve větších městech je divoká, spousta troubení, místní se navzájem moc nepouštějí. Mimo města se to celkem dá, není to taková divočina jako např. v Gruzii. Místní jezdí často ve starých autech, do kterých by člověk netipoval, že jsou ještě schopná někam dojet.

Ubytování -> Přes Booking, ceny kolem 300 Kč na osobu se snídaní, v horách často nabízejí i večeři. Kromě výše zmíněného guesthousu, kam jsme přišli omylem, můžu všechny doporučit. Stanovat se dá všude.

Jídlo -> Dost turistů, které jsme potkali, měli z jídla žaludeční problémy (např. kvůli špatně skladovanému masu). Vybírali jsme dobře hodnocené restaurace, případně jsme si vařili sami. Každý večer jsme dezinfikovali vodkou, celý výlet se naštěstí obešel bez problémů. Často jsme si dávali lagman (nudle s masem a zeleninou), manti (plněné knedlíky), plov (rýže s masem a zeleninou), případně různé saláty. Občas jsme zašli na pizzu nebo burger, to moc dobré nebylo.

Placení -> V Almaty jsme platili kartou, v Kyrgyzstánu hotově. Jednou jsme vybírali z bankomatu. Kazašský tenge je na české /20, kyrgyzský som /4 (cca).

Domluva -> V obou zemích skoro nikdo neumí anglicky, takže ruština velkou výhodou. Používali jsme Google překladač nebo DeepL.

Hiking -> Cesty jsou neznačené, používali jsme mapy.cz. Více lidí jsme potkali kolem Karakolu, u Pik Lenina a na túře k vodopádu v NP Ala Archa. Někdy jsme nepotkali nikoho celý den. Stezky jsou často dost strmé s malými kamínky, po kterých se hezky jelo do údolí, takže velká opatrnost je na místě. V horách není signál, a co jsme četli, není tam ani horská služba a pořádné nemocnice.

Celkový dojem - Kyrgyzstán -> Plán jsme museli uzpůsobit všem členům výpravy (1. část), tudíž jsme nemohli jít vícedenní treky kolem Karakolu a plánovali jsme spíš méně náročné, jednodenní túry. I přesto jsme si to moc užili, příroda je neskutečná. Města v Kyrgyzstánu - jeden den je moc. Lidé jsou příjemní, pro více autentický zážitek je určitě lepší si nepůjčovat auto, ale jezdit stopem, případně maršutkami. Co jsme slyšeli od lidí, kteří to takhle dělali, místní je běžně zvali na přespání a na večeři k nim domů. Příště bych asi zvážil variantu bez auta, první část - Karakol + Issyk-kul kombinací taxi/maršutka/stop, pak přeletět do Oše. Dost lidí, které jsme potkali, letěli do Oše z Istanbulu. Je poznat, že v zemi je velká chudoba.

Celkový dojem - Kazachstán -> Almaty je pěkné město, na poměry zemí bývalého SSSR čisté a zelené. V okolí jsou krásné hory a určitě by se tam dalo strávit víc času.

Itinerář -> část 1: https://mapy.cz/s/pafubonede, část 2: https://mapy.cz/s/rocojajame

Cena -> Cesta náš celkově vyšla na zhruba 45 000 Kč. Rozhodně jsme nijak nešetřili, v restauracích jsme si většinou dávali dva nebo tři chody. Velká část z ceny je půjčení auta, letenky, pojištění (připláceli jsme si za vysokohorskou turistiku). Určitě by se to dalo udělat o dost levněji.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 4 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Vít Palla

Cestopis byl naposledy aktualizován 2024-12-04T19:59:17+01:00

Vít Palla procestoval 44 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 1 rokem a napsal pro tebe 3 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

3 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Sagy

před 2 dny

Ten výběr v Barbershop_40Чоро je TOP :D

Jitkaaa

před 3 dny

Zajímavý a velmi informativní cestopis! Díky za praktické informace, do Kyrgyzstánu v budoucnu plánuju vyrazit, tipy rozhodně využiju. A krásné fotky, obzvlášť ty hory vypadají nádherně.

Sultan Mahagon bin Bordo

před 7 dny

2000 na den je teda raketa. Obzvlášť když se jedná o cestu na 23 dní, kde se cesta rozloží. To úplně není na cestuj levně. Ale vidím, že i v Kyrgyzstánu se dá utrácet. Já měl zkušenost odlišnou.