Okruh Tureckem z Dalamanu

2 týdny, 2 dospělí, 2 děti a 1200 km jihozápadním Tureckem

Toto asi nebude klasický cestopis. Musím se přiznat, že nejsem dostatečně pečlivý zapisovač přesných výdajů a názvů ubytování a restaurací. Když jsem cestu plánovala, mnoho cestopisů rodin s malými dětmi jsem nenašla, a tak bych tímto textem ráda pomohla s plánováním dalším výletníkům.

Už dlouho mě volaly dálky. S dětmi jsme zatím mimo ČR nebyli. Nejdřív byly malinké, potom přišel covid. A já už měla absťák 😊. Začala jsem vymýšlet, kam vyrazit, aby to bylo dostatečně bezpečné pro děti (abych se nebála nechat je ochutnávat místní kuchyni, nebyla nervózní z toulavých psů, … doplň si dle vlastní fantazie 😊) a dostatečně zajímavé pro nás dospělé (přecejen už máme něco projeto a nejnavštěvovanější turistické destinace nejsou obvykle naší první volbou). Navíc jsme měli omezený rozpočet. Co si budeme povídat… dovolená pro čtyřčlennou rodinu už něco stojí. Nebudu napínat, vyhrálo Turecko. Nikoliv klasická resortní dovolená s all-in, kterou si každý představil, když jsme se zmínili o vybrané destinaci. Nene… 2 týdny, 2 dospělí, 2 děti (2,5 a 5,5 roku) a 1200 km jihozápadním Tureckem.

Turecko se nakonec ukázalo jako naprosto dokonalá volba. Ceny byly mimo turistická letoviska místy až neuvěřitelné (třeba rodinný oběd s pitím a zmrzlinou za 250 Kč). Všude jsme se cítili bezpečně a vítaní. Turci milují děti a ty naše byly v sedmém nebi z každé darované dobroty.

Letenky jsme koupili pro celou rodinu s Ryanair z Bratislavy do Tureckého Dalamanu za 7000 Kč (přelom září a října). Do Bratislavy jsme kvůli časům odletu nakonec dojeli autem a zaparkovali na parkovišti Galvaniho 10 za 60 EUR/2 týdny. V Dalamanu na letišti jsme si půjčili auto na 10 dní s plným pojištěním za 4500 Kč. Dálniční poplatky se zapisovaly na kotouč, který byl v autě, a zaplatil je potom majitel půjčovny. Benzín byl levnější než u nás a nebyl problém dotankovat. Auto jsme si půjčili i s dětskými sedačkami, a to je snad jediná věc, kterou bych pro příště změnila. Příště bych vzala naše sedačky, které by letecká společnost zdarma přepravila. Přes všechnu komunikaci předem jsme totiž dostali sedačky už dost opotřebené, a navíc pro staršího jen podsedák, na kterém doma ještě rozhodně nejezdí. Ale sžili jsme se nakonec s tureckým provozem a zvládli to i tak.

Ubytování jsme obvykle řešili ze dne na den, podle toho, kolik jsme s dětmi zvládli ujet. Někdy jsme zamlouvali přes Booking. Pozor ale, ne vždy Booking v Turecku funguje. Já měla pracovní telefon s VPN, tam nějak fungoval, ale obvykle jsme více používali Google Maps, kde je ubytování rozhodně více, Turci tam hodně recenzují a fotí, takže se člověk o ubytování více dozví. Několikrát jsme řešili ubytování i přímo na místě.

Počasí bylo na přelomu září a října příjemné. Obvykle kolem 30 stupňů. Na výletech jsme většinou nepadali vedrem, ale do teplého moře jsme se rádi skočili osvěžit. Poslední den už to na koupačku nebylo, ale na průzkum přímořského městečka Fethiye bylo akorát.

Turecké jídlo jsme si moc užili. Turecké pizzy (Pide), palačinky (Gözleme) a další dobroty chutnaly i našim malým cestovatelům. A turecká láska k sladkému jim byla více než blízká 😊.

A teď už k itineráři…

Pondělí 26.9.: odjezd do Bratislavy

V pondělí 26.9. doděláváme poslední věci do práce, dokupujeme drobnosti, dobalujeme. O půlnoci po krátkém spánku přenášíme spící děti do auta a vyrážíme směr Bratislava. Děti se na střídačku občas probudí, koukají z okna, něco posvačí a zase usínají.

Úterý 27.9.: Dalaman, Dalyan

Do Bratislavy dorážíme ve 3:30, náhodou přesně jak jsem uvedla do rezervace parkování. Parkujeme na parkovišti Galvaniho 10 (za 60 EUR na 2 týdny), voláme na uvedené číslo. Pán nás hned nakládá do dodávky. Na letišti jsme chvilku před čtvrtou ranní. Překvapuje nás, jak malinké je bratislavské letiště. Zjišťujeme, že by nám bohatě stačilo být tady o hodinku později, protože pasovkou můžeme projít až v 5:00 hodin. Hodinka čekání v letištní hale není s dětmi, které se právě probudily, úplně ideální. Běhají, honí se a budí všechny chudáky, kteří se snaží na letišti spát. V pět hodin projdeme bezpečnostní kontrolou. Zvlášť neseme papírovou tašku s jídlem a pitím pro děti. Následuje pasová kontrola a už čekáme na letadlo. Letíme na čas. V 10:30 vystupujeme z letadla v Dalamanu.

První, co hledáme v Dalamanu, je bankomat. Ten najdeme před letištní halou, z boku autobusového terminálu. Vybrat se nám ale nepodaří. Bankomaty (zkoušíme různé) na nás vytrvale mluví turecky a my se bojíme, že nám frnkne bus. Autobusy čekají na jednotlivá letadla a cestující rozvážejí do největších letovisek (Marmaris, Fethyie, …). My chceme do Dalyanu. Tam resorty nejsou, jede tam tedy méně lidí a proto musíme přestupovat. Jedeme busem, který míří do Fethyie. Jízdné platíme v eurech, což je, jak se později ukáže, školácká chyba. Platíme 10 euro. Následně zjistíme, že v lirách bychom zaplatili 90 TLR, což je cca 120 Kč. Nevadí, pro příště víme. Vysadí nás ve městě Ortaca. V Ortace musíme najít dolmušové nádraží, ze kterého pokračujeme do Dalyanu. Abychom našli dolmušové nádraží, musíme projít docela kousek města. My i děti už toho po nočním cestování máme dost. Starší si stěžuje na těžký batoh, mladší chce nést… Ale lidé nám ochotně radí, kudy se dát. Cestou se nám dokonce s asistencí hlídače banky (přepne nám bankomat do angličtiny) podaří vybrat z bankomatu liry a hurá sedíme v dolmuši směr Dalyan. Cesta z busíku do hotelu je peklíčko. Je to vlastně kousek, který později uběhneme několikrát za den, ale my jsme všichni strhaní, kufry těžknou každým krokem (a to máme jen dva malinké palubní kufříky). Nakonec přecejen dorazíme do hotelu, kde nás ochotně ubytují a my můžeme vydechnout.

Dlouho nám to ale nedá a vybíháme na procházku podél řeky. Dalyan je krásné městečko u řeky pod kopci, ve kterých jsou vystavěny skalní hrobky. Zkoušíme první turecké speciality. Náš taťka jde do první věci, kterou vidí. Kokorec… To slovo si budeme ještě dlouho pamatovat. Nakonec ho totiž najdeme v průvodci v sekci „Dare to try“ a dozvídáme se, že jde o bagetu naplněnou mixem jehněčího masa a vnitřností. Já s dětmi jdu tradičnější cestou. O chvilku později se posadíme do restaurace, která nabízí nepřeberné množství meze, tureckých předkrmů. Objednáváme několik studených, několik teplých a ochutnáváme. Dětem se nejvíc zamlouvá místní modrý krab.

První turecká večeře

Skalní hrobky v Dalyanu

Mešita v Dalyanu

Středa 28.9.: Dalyan, Iztuzu Beach

Ve středu snídáme na molu na řece, které patří našemu hotýlku. Vynikající tureckou snídani, kterou si za těch 14 dní v Turecku skutečně zamilujeme, nám zpestřuje nejen krásný výhled na řeku, ale taky veliké říční želvy, které brázdí řeku pod námi. Děti jim občas hodí něco dobrého a neskutečně se baví.

Po snídani vyrážíme do městečka. Sedáme na lodní dolmuš a vyrážíme na Iztuzu Beach. Tady upozorňuji, že z přístavu na pláž vyjíždí dva druhy lodí: 1) Turistické výletní, za turistické ceny; 2) Veřejný lodní dolmuš za pár lir. Na "MHD" loď nás nikdo nenahání. Tak ji, myslím, spolehlivě poznáte :-). My jsme přístav prošli tam a zpět skoro dvakrát, než jsme ji našli.

Ráno je pod mrakem. No nic, kdyžtak se jen projdeme. Pláž se prý dá pohodlně asi za hodinku přejít pěšky a z druhé strany nám jede zpět dolmuš. Jóóó, houby. Možná sami bychom to za hodinku uběhli, ale s dětmi to máme na celý den. Navíc vyjde slunce a trávíme krásný den procházkou po pláži a koupáním. Na obou koncích pláže jsou restaurace/bistra, kde se člověk může osvěžit. My dáváme s dětmi pozdní oběd na druhé straně pláže, ještě se trochu pokoupeme, postavíme pár hradů a dolmušem vyrazíme zpět do Dalyanu. Kousek od Dalyanu jsem měla ještě vyhlídnuté bahenní lázně. Ty už jsme bohužel ale do rozvrhu nenacpali.

Snídaňová terasa našeho hotelu

Vchod na Iztuzu Beach

Iztuzu Beach

Čtvrtek 29.9.: Pamukkale

Ve čtvrtek po snídani jsme sedli do Dolmuše do Dalamanu. U letiště jsme převzali připravené auto a vyrazili na sever. Musím se přiznat, že jsem chtěla ušetřit tím, že si první dny v Dalyanu vystačíme bez auta a to si půjčíme až na cestu do Pamukkale. Ale byla to blbost. Bývali bychom za dva dny nezaplatili o moc víc a rozhodně bychom si ušetřili spoustu času a energie.

Dlouho jsem váhala, jestli zařadit populární Pamukkale do itineráře. Místům, kam míří většina výletních autobusů z rezortů, se obvykle vyhýbáme. Nakonec jsme se ale k Pamukkale vydali a nelitujeme. Cestou jsme se zastavili ve výletním městečku Köycegiz. Působilo na nás jako místňácká dovolenková destinace. Cizinců jsme moc nepotkali. Dali jsme si prima oběd v restauraci na jezeře a vyrazili dál. Do Pamukkale jsme jeli celkem cca 3 hodinky. Ubytovali jsme se přímo pod jezírky, děti se pokoupaly v hotelovém bazénu a vyrazili jsme ulovit něco k snědku.

Pamukkale

Pátek 30.9.: Salda Gölü

Měla jsem ambici vyrazit na jezírka hned ráno, ale snídani nám neudělali dříve než v 8:30, takže to nakonec tak brzy nebylo. Nicméně i tak bylo dopoledne volnější. Bylo vidět, že je v jezírcích méně vody, ale stejně jsme si to moc užili. Děti se cachtaly během celého výstupu nahoru. Nahoře jsme si prohlédli krásný amfiteátr, dali si zmrzku a vyrazili horkem zmožení k autu. Autem jsme se potom přesunuli k vulkanickému jezeru Salda Gölü. Na Google Maps jsem si vyhlídla dobře hodnocený apartmán. Nepodařilo se mi ho předem kontaktovat, tak jsme prostě zazvonili. Pán neuměl ani slovo anglicky, ale rukama, nohama a s vydatnou pomocí překladače v telefonu jsme se nějak domluvili. Za necelých 500 Kč/noc nám pronajal malý byt (2+1) s balkónem, úžasným výhledem přímo na jezero a dokonce s domácí snídaní. K jezeru jsme vyrazili ještě odpoledne. Zřejmě bylo po sezóně, protože se po břehu jezera procházely včetně nás asi tři rodiny a jinak nikde ani živáčka. Ne nadarmo se jezeru říká turecké Maledivy. Voda je neuvěřitelně čistá (i když na mě tedy na koupání dost studená 😊). V naší vesničce bylo na večeři dost mrtvo, tak jsme v apartmánu ukuchtili dětem těstoviny s kečupem a ty s vyhlídkou něčeho povědomého vděčně zhltly celý hrnec 😊.

Salda Gölü

Snídaně s výhledem na jezero

Sobota 1.10.: Burdur, Insuyu Cave, Egirdir

Pán skutečně ráno vyběhl ke slepičkám, aby nám udělal čerstvá vajíčka. Královskou snídani jsme zdlábli na balkóně s výhledem na jezero. Pak jsme se nasáčkovali opět do auta a vyrazili na východ. Dnešním cílem je město Egirdir. Z auta jsem bookla ubytování. Tentokrát přes Booking.

Po cestě zastavujeme ve městě Burdur. Turistu nepotkáš. Všichni místní jsou moc milí. Je to asi jediné místo za celou dovolenou, kde se necítím v šatech, a jdu k autu šoupnout pod ně legíny. Je to spíš ale pro můj komfort a respekt k místním.

Burdur a jeho slavná hodinová věž

Ulice Burduru

Na ulici potkáváme přehlídku hasičských vozů. Děti v sedmém nebi. Couráme městem, ochutnáváme dobroty, sedáme na turecký čaj a kávu, dvě věci, bez kterých si tu neumíme představit den. V Burduru je i archeologické muzeum, ale my nejsme úplně muzejní typy. Volíme raději návštěvu jeskyně Insuyu Cave 😊. Pro milovníky antických památek je víceméně po cestě také starověké město Sagalassos. My už máme ale dost a frčíme se ubytovat.

Egirdir nás přímo nadchne. Je to zjevně místo, kam jezdí dovolenkovat místní. V restauraci u jezera se nás dokonce přijdou zeptat, kde jsme se v Egirdiru vzali. Proč jsme přijeli? A s dětmi? Poděkují, že chceme jejich zemi poznávat blíž, dají pár tipů, popřejí krásný den a posadí se zpět k vedlejšímu stolu. V restauraci dokonce dostaneme jako pozornost kávu, čaj a malou sladkost. Prý jsou rádi, že jsem se přijeli podívat. Skutečně tu asi moc zahraničních turistů nemají. Po jezeře jezdí výletní lodě s tureckými rodinkami. Když ale slyším, jak z nich burácí turecké disco, tento zážitek vynecháváme a jdeme se projít městem.

Egirdir

Neděle 2.10.: Kovada National Park, Yazili Canyon National Park, Beldibi

Dnes míříme na jih. Jsou v plánu národní parky. Trocha přírody. Hurá 😊. Půl hodinky od Egirdiru zastavujeme v národním parku Kovada Narional Park. Projdeme se kolem jezera, pozorujeme ptáky, prohlédneme místní expozici (mladší se potřebuje vyfotit s každou vycpanou kachnou, které tu stojí vyrovnané v řadě 😊). Dáme toastík a čaj a frčíme dál.

Kovada Lake National Park

Jeden pán v Egirdiru nám poradil Yazili Canyon National Park. Shodou okolností taxikář, který na nás zdálky volal, ne aby nám vnutil svezení, ale aby nám poradil. Dal nám mapu, popsal cestu a po další půl hoďce autem nádhernou krajinou jsme to našli. Tohle místo je asi náš nejautentičtější zážitek. Uděláme si procházku nádherným kaňonem, sedneme na oběd nad ledovou říčku. Objednáváme kuře a rybu na grilu. Oběd je delikátní a s jídlem i zmrzkou nás pro všechny nestojí ani tři stovky.

Cestou necestou

Yazili Canyon National Park

Chtěli jsme přespat někde cca v půli cesty do Antalye, ale nakonec to hecnem, že dojedeme až k moři. Děti skoro po týdnu na cestách vypadají, že ocení, když se nebudou muset chvilku stěhovat a na moře se moc těší. Říkáme si, že Antalya bude profláklá, plná turistů a dojedeme až do Beldibi. No možná, že by Antalya byla proti tomuhle turistickému peklu zlatá. Večer jsme z městečka zničeného masovým turismem úplně v šoku. Na ulici na nás mluví výhradně rusky, nápisy v azbuce. Je problém rozumně se najíst, protože jsou asi všichni nasáčkovaní v all-inclusive hotelech. Z Turecka tu toho moc nezbylo. Ani koupání za moc nestojí.

Beldibi - pláž

Pondělí 3.10. – čtvrtek 6.10.: Cirali

Chtěli jsme tu původně zůstat alespoň dvě noci a dopřát dětem chvilku klidu u moře. Ale tohle fakt nedáme. I děti se podivují, což je pro nás impuls sednout do auta a mizet co nejdál odtud. Útočiště najdeme v národním parku Olympos ve vesničce Cirali. Ubytování hledáme na blind. Nakonec vybíráme bungalovy hned u pláže. Ubytování je tu trošku dražší, než jsme v Turecku zvyklí, ale stojí nám to za to. Zůstáváme nakonec 3 noci. Většinu času trávíme s dětmi u moře. Po pláži se dá příjemnou procházkou dojít do antického města Olympos. Děláme výlet k Chimaera – skalním plamenům. Ideální je vyrazit navečer, dojít si k plamenům ještě za světla a vydržet, než se začne šeřit.

Pláž v Cirali

Plameny Chimaera

Ubytování v Cirali

Čtvrtek 6.10. – sobota 8.10.: Kas

Z Cirali se nám moc nechce, ale co zbývá 😊. Vyrážíme po pobřeží do městečka Kas. Cestou objevujeme krásnou starou pevnost Kaleköy. Z pevnosti se dá projít malebnou vesničkou k moři. V poslední vesnici před pevností se vás budou snažit zastavit na placeném parkovišti (možná vás pak k pevnosti dovézt lodí). Z vesnice vyrážejí výlety k pevnosti a potopeným ruinám starého města Kekova. Kdo chce vyrazit po vlastní ose jako my, v klidu může vesnicí projet až k pevnosti, kde je pod kopcem parkoviště zdarma.

Pevnost Kaleköy

Vesnička pod pevností

Město Kas se nám moc líbí. Po dnech v klidném Cirali vítáme trochu ruchu. Tady už pár turistů je, ale ne moc. Užíváme dobré jídlo, stánečky s cetkami, jen na koupání to ve městě moc není. Rozhodně ne s dětmi. Naše děti zvládly vlézt ze schůdků rovnou do hloubky,ale věřím, že ne každý špunt má tak nulový respekt k vodě, jako Ti naši. Navíc byly docela vlny a my jsme měli plné ruce práce, aby nám děti neomlátily o betonový okraj nebo o blízké skály. Za krásnou klidnou pláží se musí dojet kousek za město autem a to přesně jsme udělali další den. Za koupačkou jsme si dojeli na vyhlášenou pláž Kaputas. Ta byla skutečně kouzelná. V Kas jsme zůstali dvě noci.

Kas

Kas

Kaputas Beach

Sobota 8.10.: Patara Beach, Patara Archeological Site

V sobotu jsme vyrazili do zaniklého antického města Patara a odpo na pláž. Město se nám líbilo. Pláž nebyla špatná, ale vyloženě nás nenadchla. Je to ale jedna z relativně mála čistě písečných pláží v této oblasti. To se jí musí nechat. Na mě už bylo na koupačku chladno, ale zbytek rodiny se nadšeně ráchal. Děti moře a trochu odpočinku ocenily. Ubytovali jsme se v městečku Patara. V příjemném pensionku s bazénem a samozřejmě snídaní.

Patara Beach

Patara

Neděle 9.10.: Saklikent Canyon, Gizlikent Selalesi, Fethyie

Dnešním cílem je národní park Saklikent. V sezóně je to asi peklíčko, protože sem vyrážejí autobusy výletníků ze všech letovisek v okolí. Ale musím říct, že se jim nedivím. Tohle byla pecka! Brodit se ledovým potokem na dně 300 metrů hlubokého kaňonu byl neskutečný zážitek. Mladší jsme museli místy vzít do nosítka, protože na ní byla voda hluboká. A byla fakt ledová 😊. Starší měl celou výpravu jako bojovku. Pral se s ledovým proudem, lezl po sklalách a královsky se u toho bavil.

Výhodou cestování s dětmi je jejich ranní vstávání. Všude býváme první, takže se stihneme pokoukat, než se začnou valit davy. Dnes díky tomu zbyl čas se projít i k vodopádu Gizlikent Şelalesi (popojeli jsme autem), což byla taky super procházka. K večeru jsme dojeli do našho posledního ubytování ve Fethyii.

Saklikent Canyon

Gizlikent Selalesi

Pondělí 9.10. - úterý 11.10.: Fethyie

Na původně plánovanou koupačku v moři už bylo chladno, tak jsme se jen smočili a vyrazili prozkoumat město Fethyie. Nemáme úplně ve zvyku obcházet památky. Spíš tak bloumáme městem a nasáváme atmosféru. V rybí restauraci jsme ochutnali mořské plody, děti ještě užily zmrzliny. Procourali jsme se trhy, přístavem a pár obchůdky. Pokoupili pár maličkostí na památku a vyrazili zpět na ubytování – bohužel už sbalit kufry.

Fethyie

Úterý 11.10.: odlet domů

Brzy ráno jsme vstali a za cca hodinku dojeli do Dalamanu. Rozhodli jsme se dojet na letiště z Fethyie, abychom děti nemuseli zase stěhovat na jednu noc a bylo to dobré rozhodnutí. U letiště jsme vrátili auto, dovezli nás k terminálu a bylo.

Na letišti v Bratislavě jsme cinkli pánovi z parkoviště a ten na nás čekal před terminálem. Cesta z Bratislavy domů už utíkala o něco méně, než když se člověk těší na dovču, ale zvládli jsme to a v odpoledních hodinách jsme dorazili domů.

Turecko jsme si všichni zamilovali. Pro děti to byla první delší cesta za hranice. Překvapily nás, jací nadšení cestovatelé a parťáci do nepohody se z nich nakonec vyklubali. Ochutnávaly neznámá jídla, najezdily 1200 km v autě bez slůvka stěžování, počítaly minarety, s nadšením vítaly každé volání muezína (i ty v 5 ráno 😊)... Tak snad jim to vydrží 😊.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 1 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 5 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Ivkkaa

Cestopis byl naposledy aktualizován 2024-04-12T07:13:37+02:00

Ivkkaa procestovala 33 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Kajman77

před 7 měs

Fascinující, do Dalamanu jsme letěli teď o jarních prázdninách na týden a jediný styčný bod našich programů je Pamukkale :-) Turecko je velké a nabité zajímavostmi.

Ivkkaa

před 7 měs

Je to tak. Turecko je jedna ze zemí, kam se budu rozhodně velmi ráda vracet a zkoumat další a další místa :-).