Ottawa, Quebec City a New York v době (post) covidové.

Po 2,5 letech cestovatelské nečinnosti způsobenou samozřejmě covidovou situací jsme se rozhodli opět vycestovat. Naše poslední cesta se konala na přelomu října a listopadu 2019. Trasa byla Montreal (3 noci)-Toronto (2 noci)-Niagarské vodopády (pouhý přejezd bez přenocování)- trochu opomíjené (je z ruky) Chicago (2 noci)-Boston (3 noci)-New York (6 nocí)-Philadephia (2 noci)-Washington (3 noci). V New Yorku nám na konci října nepřálo počasí, na začátku bylo 1-2 dny slunečno, poté však panovala minimálně 4 denní mlha. Prokaučovali jsme proto vyhlídky z mrakodrapů. Chtěl jsem je však mermomocí vidět (Top of the Rock a The One World Trade Center) a tak jsem se tenkrát vracel na otočku z blízké Philadelphie, kde už jsme měli zamluvený hostel. Tehdy to však stálo za to. Viditelnost byla 120 km (oproti nulové předchozího dne), ostatní z mé cestovatelské skupinky si je však nechali ujít. New York nabízí však spousty dalších atrakcí, na které je šest nocí zoufale málo.

Po cestovatelském půstu jsme se tedy rozhodli pro New York na osm nocí. Nechtělo se mi však za Atlantik na týden a tak jsem hledal místa, se kterými bych New York spojil. Volba proto padla na místa, na která se z časových důvodů minule nedostalo - na hlavní město Kanady Ottawu a hlavní město provincie Quebec - Quebec City. Zhruba měsíc a půl před cestou jsme zabookovali letenky Praha-Amsterdam-Montreal a New York-Praha (cena bez zavazadel činila 13500 Kč, předtím jsem to nikdy nedělal, ale dnešní situace si to zřejmě vyžaduje, přikoupil jsem pojištění storna letenky).

Je samozřejmostí, že v této době je nutno pečlivě sledovat vstupní podmínky a covidovou situaci té které země. Kanada vedle tradiční ETY (obdoba americké ESTY, stojí 7 CAD) k 21. 5. 2022 vyžadovala navíc vyplnění online formuláře ArriveCAN. Bylo nutno do systému načíst očkovací certifikát s minimálně 2mi dávkami (dvoudávkových vakcín) či jednorázovou dávkou vakcíny typu Janssen a vyplnit všemožné dotazy (např. ohledně místa pobytu). Samozřejmostí bylo cestovní pojištění (využil jsem služeb Generali za 1400 Kč).

21.5. 2022 nastal den "D" a za ranního rozbřesku jsme se v 6:00 vydali se společností KLM do Amsterodamu, kde jsme měli zhruba osmihodinovou pauzu, kterou jsme využil k prohlídce velmi pěkného města. Malou komplikací bylo, že nazpět z nějakých technických důvodů na letiště nejezdily vlaky. Museli jsme proto využít metra a na stanici Amsterdam-Zujd přestoupit na vlak. Časová rezerva byla ale dostatečná. Let do Montrealu měl navíc zhruba hodinové zpoždění, na boarding se včas nedostavilo 20 lidí, z nichž asi 4 nepřišli vůbec a jejich zavazadla musela být opět vyložena. Nepříjemnou povinností byly roušky na palubě. Do Montrealu jsme dorazili se zpožděním. Situaci zkomplikovalo také větší množství pasažérů, kteří stejně jako my museli přes imigrační kontrolu. Před imigračním úředníkem jsem si bohužel pustil trochu hubu na špacír, řekl jsem, že po Kanadě jedu do New Yorku, načež se úřednický šiml pídil po vízech do USA. Řekl jsem, že je nepotřebuji (občané zemí zahrnutých do Visa-Waivers programu ESTU při pozemním přechodu do USA nepotřebují), on pořád tvrdil opak. Vzal si mě proto druhý úředník, kterému jsme vysvětlili, že jsme turisté a v žádné ze zemí nehodláme zůstat, nechali nás naštěstí jít.

Řeka sv. Vavřince

Čas nás tlačil, odjezd vlaku do Ottawy byl naplánován na 19:24. Trochu jsme na letišti hledali shuttle bus železniční společnosti VIA Rail, místo nebylo vůbec označeno a tak jsme se museli doptávat. Nakonec jsme autobus našli a zdarma nás dovezl na nedaleké nádraží Dorval. Čekalo nás však nemilé překvapení. Montreal před našim příjezdem postihla silná vichřice, která zapříčinila pád stromů do kolejiště. Nikdo z vlakové stanice nevěděl, kdy vlak dorazí. Nebyla zorganizována žádná náhradní autobusová doprava. Naše snaha přemluvit ostatní pasažéry, že bychom si mohli vzít taxík (za cenu cca 350 CAD) také přišla vniveč (nikdo nechtěl). Ve 4 lidech by se to bývalo vyplatilo. Cena jízdenky na místě činila nehorázných 82 CAD, nutností bylo předložení očkovacího certifikátu a rouška (stejně jako v MHD a meziměstských autobusových spojích). Vlak nakonec dorazil ve 22:45. Martyrium však nebylo u konce, mysleli jsme, že na hostelu budeme tak v 1:30. Vlak jel zpočátku rychle. Jenže zhruba půlhodiny před cílem zpomaloval, zrychloval a to celé dokola. Na nádraží v Ottawě jsme proto místo v obvyklých 21:00 dorazili v 02:15. Ottawská tramvaj fungující do 02:00 již nejezdila. Museli jsme proto využít nočního busu MHD do stanice Rideau.

Montreal - nádraží Dorval, nevěřili jsme, že se z něj někdy dostaneme

Do hostelu jsme dorazili po asi 30 hodinách na cestě, přesně ve 03:15 (matce přírodě prostě neporučíš). Po nepříliš kvalitním spánku způsobeným jetlagem jsme po 9:00 pěšky vyrazili k ottawskému parlamentu. Budova je to impozantní. Lze využít bezplatných prohlídek, nutno však rezervovat v předstihu, tuto informaci jsme si bohužel předem nezjišťoval a tak jsme se tam nedostali (bylo plno). O co jsem však stál a měl jako fanoušek letectví vytipované, bylo letecké muzeum - Canada Aviation and Space Museum. Vstupné činí 15 CAD, je nutné jej zaplatit předem. Naskýtá poměrně široký přehled exemplářů stíhaček, bombardérů i civilních letadel. Je zde možno také shlédnout expozici kanadského příspěvku k dobývání vesmíru. I když muzeum dle mého názoru nedosahuje šíře jako Boeing Field Museum of Flight v Seattlu, stojí návštěva za to. Mínusem je horší dostupnost veřejnou dopravou - bylo nutno se dostat autobusem č. 7 do stanice St. Laurent Blvd/Blasdell Avenue, poté přebrodit vichřicí rozvodněný potok a jít kousek pěšky. Dalšími navštíveným místy byly vodopády Rideau či socha královny Alžběty poblíž sídla kanadského guvernéra.

Ottawský parlament

Letecké muzeum

Vodopády Rideau

Alžběta II.

Času bylo málo a tak bylo nutno se autobusem společnosti Orleáns Express přesunout do Quebec City, hlavního města stejnojmenné provincie. Bylo nutno jet nejdříve do Montrealu, kde jsme asi hodinu a půl čekali na navazující spoj. Krajina je většinou nížinatá, směrem ke Quebecu se však objevují kopce. Do Quebecu jsme dorazili v 18:00. Po ubytování v hostelu následovala krátká prohlídka jedné ze "zábavních" ulic, plné restaurací, obchodů a barů. Následující den jsme busem MHD č. 800 jeli k vodopádům Montmorency, které jsou o 30m vyšší než Niagarské. Nejsou sice tak široké, ale jejich návštěva stojí rozhodně za to. Lze od nich vidět i město Quebec.Po asi 3 hodinách jsme jeli zpět, abychom si prohlédli hradby a náměstíčko Place Royale.

Jedna ze zábavních ulic

Vodopády Montmorency

Quebec z dálky

Place Royale

Městu dominuje hotel připomínající hrad - Château Frontenac, který byl otevřen v roce 1893 a je Kanadskou národní historickou památkou. Nejlépe je vidět z protějšího břehu města Lévis, kam se člověk dostane trajektem za 3,5 CAD/jeden směr

Fronterac

Fronterac z trajektu

Mám rád města z výšky, rozhodl jsem se zjistit situaci ve výškové budově s vyhlídkou s názvem Observatoire de la Capitale, je však z protipandemických důvodů stále zavřená. Jako alternativu jsem proto vybral poněkud drahý střešní bar Ciel! Bistro-bar, kde jsem si dal 2 dobře placená piva za 16 CAD (za 7,8 CAD mají však pivo všude). Odměnou mi byla skvělá vyhlídka na Fronterac, pevnost, velmi "mocnou" řeku Svatého Vavřince a další krajinné body.

Pohled z baru

Nemilé překvapení mě v baru čekalo po přečtení e-mailu od kanadské vlády. Psalo se v něm, že pokud jsem do 24 hodin po příjezdu nepodstoupil PCR test, mám kontaktovat příslušnou telefonní linku (případná nespolupráce se trestá pokutou až 5000 CAD), úředník mi také může zavolat sám. Linku ovšem ovládal po 18:00 robot, kterému jsem nerozuměl ani slovo. Poté jsem zavolal (přes českou SIM kartu za 400 Kč, místní simky nikdy nekupuju) na všeobecnou informační linku, kde mi operátorkou bylo sděleno, ať zavolám na původní číslo a vysvětlím svou situaci. U původního čísla naštěstí byl název laboratoře, která provádí PCR testy. Pobočka laboratoře byla naštěstí i v Quebec City na periferii města, kam jsem se následující den dostal opět linkou 800, tentokrát v opačném směru. V laboratoři Biron jsem příslušné pracovnici vysvětlil situaci, naštěstí byl proveden zdarma PCR test (běžná cena PCR testu 200 CAD, antigen za 80), abych byl z obliga (test vyšel negativně).

Nepříjemný e-mail1

Nepříjemný e-mail2

V 15:30 nás čekal přesun do Montrealu, odkud jsme se měli ve 22:30 přesunout autobusem společnosti Trailways (jízdenky šly koupit za 87 USD přes stránky Greyhound.com, nyní již jsou na Greyhoundu nezávislí) do New Yorku. Montreal jsme navštívili již dříve, i přes množství výškových budov se jedná o místo s velice pěkným starým městem, datovaným do 17. století. Katedrála Notre Dame stojí za shlédnutí i zevnitř (za 8 CAD). Z dálky jsem mohl sledovat baziliku Oratoire St. Joseph, pahorek Mount Royale (ze kterého se naskýtá skvělý výhled na město) nebo třeba olympijský stadion (jehož věž byla za normálních dob přístupná veřejnosti).

Letmé znovusetkání s Montrealem

Nostalgické vzpomínky bylo nutno nahradit dnešní realitou. Na nádraží byly kromě obligátních jízdenek kontrolovány také očkovací certifikáty (jeden podivín, pravděpodobně bez očkování, nebyl na palubu vůbec vpušťen). Z Gare d´Autocars jsme nejprve vyrazili k hraničnímu přechodu Lacolle, kde jsme byli nuceni nechat zavazadla v autobuse a samozřejmě projít pasovou kontrolou. Pro ty, kteří nemají předem vyřízenou ESTU, slouží formulář, kde jsou stejné otázky jako v ESTĚ. Nutností je zaplatit také 6 USD poplatek.

Cesta do NYC

Na nádraží v Port Authority jsme dorazili v 6:15, kde nás (jak už to na nádražích bývá) "přivítalo" mnoho podivných existencí. Za 34 USD jsme si zakoupili obligátní Metro Card se sedmidenním neomezeným jízdným. Roušky jsou sice v MHD vyžadovány, nicméně ne každý je nosí. Na ulicích jsou stále všudypřítomné mobilní testovací stanice. Hotel jsme měli zamluvený v té samé ulici jako při poslední návštěvě, a to v Queensu pár set metrů od zastávky Queensbridge na lince F. Původní hotel Howard Johnson by Wyndham byl sice zrušen, ale vedle něj byl otevřen cenově dostupný Deluxe Inn and Suites. Na lokalitu nedám dopustit, je zde spoustu cenově dostupných hotelů a skvělé spojení (cca 15 minut) do centra města, kterým je pro mě Herald Square. Hotel nás samozřejmě takhle brzy ráno nepřijal, nechali jsme proto zavazadla v luggage room a vydali se na Manhattan.

Port Authority

Ulice u našeho hotelu

Ještě předtím jsem si online zakoupil City Pass za 132 USD, abych mohl ihned navštívit Muzeum 11. září. Podívaná to byla smutná, vedle osobních věcí obětí a jejich portrétů tu lze vidět základy původních dvojčat, vraky hasičského vozu, pozůstatky kabiny letadel atd.

Muzeum 9/11

Po prohlídce muzea jsme nakoupili proviant v našem oblíbeném obchodě Target na Herald Square a šli jsme se konečně ubytovat. Po krátkém odpočinku jsme navečer vyrazili do Madison Square Garden (pro mě se jedná o svatyni rockovou, naposledy jsem zde viděl skvělého Billyho Joela), kde se konal koncert rockových legend - The Who. I když jsem přes Ticketmaster koupil nejlevnější lístky (za cca 2000 Kč), výhled byl ucházející. Povinnost roušek tu byla naštěstí již zrušena. Mohli jsme slyšet hity jako třeba Pinball Wizard, Who Are You nebo závěrečnou Baba O´Riley s nezaměnitelným syntezátorovým intrem.

The Who - MSG

Po příchodu do hotelu jsme čekali na mého bratra, kderý se k nám měl připojit v New Yorku. Jeho přílet z Londýna proběhl ve 21:00, na hotel však dorazil asi v 1:30, na vině byly velké fronty na imigračním, musel mít kromě obligátní ESTY také negativní (alespoň antigenní) test, vše proběhlo bez problémů. Odměnou nám kromě jeho šťastného příletu byl i bochník šumavy a kaiserky z Albertu:-). Vždy, když jsem se pohyboval v mimoevropských dálavách, pečivo za moc nestálo. Nenadchlo mě ani v supermarketech Kanadě, vše balené (tím pádem gumové) a ve velkém množství. Pekárny jsem nezkoušel, mohlo by to tam být lepší, ale dopékání pečiva (i když z polotovarů) v supermarketech jsem nikde neviděl.

První Šumava v New Yorku:-)

Následující den mě v rámci City Passu čekala další prohlídka. Pass umožňuje výběr mezi letadlovou lodí Interpid (viděl jsme ji již při minulé návštěvě) nebo Guggenheimovým muzeem u Central Parku, a tak byla volba jasná. V Muzeu si lze prohlédnout obrazy od veličin typu Pabla Picassa, Van Gogha nebo Paula Gaugina. K vidění je i současné konceptuální umění. Roušky zde byly povinné a musely být striktně nasazené, když jsem ji měl ledabyle pod nosem, byl jsem na to personálem upozorněn.

Guggenheimovo muzeum

City Pass nabízí i návštěvu Amerického muzea přírodní historie, které je téměř naproti Guggenheimovi napříč Central Parkem, kde se vedle současné fauny a flory nacházejí mimo jiné i kostry dinosaurů. Součástí expozice jsou i filmové projekce. Ze dvou možností jsem si vybral Worlds Beyond Earth, kde byla na obrovské plátno promítána naše sluneční soustava s výkladem o jednotlivých planetách.

Americké muzeum přírodní historie

Když už jsem byl u Central Parku, nemohl jsem opominout návštěvu Dakoty, kde bydlel i bohužel absurdně a zbytečně zemřel John Lennon. Od Dakoty jsem šel k Lennonově památníku Strawberry Fields a poté zamířil k fontáně Bethesda.

Vstup do Dakoty

Strawberry Fields Forever

Bethesda - Central Park

V neděli byl na řadě z minula nesplněný cíl - pláž Rockaway, která je od našeho hotelu dost vzdálená, asi 1 hodinu a 20 minut vlakem. Toho dne však z důvodu velkých vln nebyla určena ke koupání, zato se zde vyřádili surfaři, kterých zde bylo hodně. Zachtělo se mi i planespottingu a tak jsem vyrazil na konečnou stanici metra Far Rockaway/Mott Avenue a poté pěšky došel na Bayswater Point State Park, kde se mi v dáli naskýtal pohled na konec runwaye letiště JFK. Po zhruba půlhodině se ozval déšť a tak jsem vyrazil zpět ke stanici, kde jsem si dal v McDonald´s dal tradičního hambáče s hranolkami a kolou, doplňíce toto menu pivem Bud Light (koupeným v nedalekém obchodě), které jsem potají přelil do kelímku. Holt člověku to sladké pití po čase leze krkem a tak je třeba improvizovat. Poté jsem vyrazil zpět, nikoliv však fádně metrem, ale trajektem. Ceny trajektů (kromě Staten Island Ferry) nejsou zdarma a nejsou ani zahrnuty v týdenním neomezeném tarifu Metro Card, je třeba za ně dát 2,75 USD. Automaty navíc ne vždy spolknou bankovky či mince, v pohodě lze ale platit kartou Mastercard od mBank. Cestou zpět tak bylo možno obdivovat úchvatné panorama Manhattanu. Trajekt končí ve stanici Wall Street.

Rockaway Beach

Planespotting

Velkolepý příjezd na Manhattan

I když nejsem fanoušek, Yankee Stadium je legendární pojem a tak jsem se rozhodl jej alespoň zvenčí navštívit (mekku konkurenčního baseballového klubu New York Mets - Citi Field Stadium ve Flushingu - jsem viděl již dříve). Nachází se již v Bronxu, čtvrtí nevalné pověsti, i když i zde se situace již zlepšila. Počasí mi přálo a mohl jsem obdivovat stadion zalitý sluncem i přilehlou atletickou dráhu a baseballové hřiště. K večeru jsem na 34. ulici mohl pozorovat jev, který je údajně typický nejen pro konec května - tzv. Manhattanhenge (dle wikipedie se jedná o událost, během níž je zapadající nebo vycházející slunce v přímce s ulicemi ve východo-západním směru hlavní mřížkové sítě ulic Manhattanu. K tomuto jevu dochází dvakrát ročně, v termínech rovnoměrně rozmístěných kolem letního a zimního slunovratu. K západům slunce dochází kolem 28. května a 13. července, k východům slunce kolem 5. prosince a 8. ledna. Vynikajícími místy pro pozorování Manhattanhenge jsou 14., 23., 34., 42. a 57. ulice). Protože jsem v New Yorku pamatoval říjnové nevlídno, byl jsem z tohoto jevu a počasí celkově nadšen, azuro nás provázelo zhruba po 4 dny.

Yankee Stadium

Manhattanhenge

Následující nedělní slunečný den jsem se v rámci City Passu rozhodl k návštěvě vyhlídky na legendárním mrakodrapu Empire State Building dokončeném v roce 1931. Šel jsem tam hned ráno po 9:00, kupodivu téměř bez front. Vstupenky lze po oskenování čárového kódu City Passu získat ze samoobslužného kiosku. Zajímavá je výstavka dokumentující stavbu tohoto překrásného a ikonického mrakodrapu. Z otevřené vyhlídkové plošiny v 86. patře se mi naskytl dechberoucí pohled na Manhattan i jeho okolí. Fascinující jsou pohledy na jižní část, které dominuje One World Trade Center, lze však vidět i Sochu Svobody i mnoho dalších zajímavostí. Při pohledu na sever zaujmou nedávno dokončené rezidenční stavby Central Park Tower nebo Steinway Tower. Za nimi se naskýtá pohled na Central Park.

Manhattan z ESB

Pohled z ESB

Po hodině strávené v oblacích nastal čas přesunout se do New Jersey, kde jsem předtím ještě nebyl. Konkrétně do Liberty State Parku. Na stanici ve 33. ulici jsem za 2,75 USD nastoupil do soupravy dopravní sítě PATH, která mě dovezla do stanice Newport, ze které jsem posléze jel tramvají do zastávky Liberty State Park, odkud jsem musel zhruba 1,5 km pěšky k pokladnám, kde se prodávají vstupenky na trajekty. Měl jsem sice City Pass, ale ten byl zatím vždy třeba vyměnit za vstupenku k vybrané atrakci. V tomto případě jsem však půlhodinovou frontu stál zbytečně, City Pass stačilo rovnou ukázat na kontrolním bodě. Ještě bylo ale nutno vystát frontu na bezpečnostní kontrolu, kde bylo nutno si navíc nasadit roušku. Trajekty na Ellis Island jezdí každých 40 minut. Jízda trvá slabých 10 minut.

Pohled z NJ

Na Ellis Islandu se nachází muzeum imigrace, které dokumentuje historii tohoto místa, které bylo v letech 1892 až 1954 vstupním bodem pro všechny, kdo zatoužili zkusit štěstí ve svobodných Spojených státech amerických. Našli se ovšem i nešťastníci, kterým byl přístup odepřen. Protože intervaly trajektů nejsou moc frekventované a návštěvníků bylo opravdu dost, bylo nutno se co nejdříve přesunout k Liberty Islandu, kde se nachází jeden z dalších ikonických symbolů New Yorku – socha Svobody. Stavba darovaná Francouzi a dokončená v roce 1886 je to vskutku impozantní. Za příplatek lze navštívit i pedestal. Vstup do koruny není v současné době možný. Co si pamatuji, v roce 2019 ještě možný byl, vstupenky bývaly ale vyprodané dlouho dopředu. Kapacita je údajně hodně omezená. Po nějaké chvíli strávené na ostrůvku jsem se vydal na zpáteční cestu přes Liberty State Park (mohl jsem jet rovnou i na Manhattan, jízdenky/City Pass již nikdo nekontroloval). Příjemným bonusem City Passu je možnost navštívit mrakodrap Empire State Building i večer. Vstup pro jeho držitele je možný vždy po 21:00, stačí již ukázat pouze City Pass a poté obdivovat New York v záplavě umělého osvětlení.

Ellis Island

Liberty Island

The City of Lights

Pondělní ráno byl pro mě dnem „D“. Jel jsem na stanici Wall Street, odkud jsem kousek pěšky došel k heliportu ležícím na East River. Let vrtulníkem jsem zvažoval při poslední návštěvě. Počasí tehdy nebylo nic moc a tak jsem jej musel oželet. Protože teď bylo azuro, byl jsem pevně rozhodnut zkusit štěstí, i když se nejedná o levnou záležitost (230 USD za 15 minut). Letenku jsem zakoupil na 12:30 a čekání jsem si zkrátil potloukáním po Wall Streetu. Kolem 12:00 jsem se dostavil na heliport, kde mi byla zapůjčena záchranná vesta v balíčku připnutém kolem pasu. Dalších 5 účastníků se dostavilo zanedlouho. Vrtulník pro nás přiletěl krátce po půl 12. Za doprovodu personálu jsme se k němu vydali. Měl jsem štěstí, že na mě vyšlo sedadlo u okna. Za hřmotu rotoru jsme se vznesli a letěli nejdříve k Soše Svobody a poté jsme se vznášeli nad řekou Hudson a mohli jsme obdivovat panorama Manhattanu z jiné než mrakodrapové perspektivy. Sen byl splněn.

Heliport

Let vrtulníkem

Zbytek dne jsem po menší kalbičce v rámci happy hour (točené pivo za "pouhé" 4 USD) v bohémské čtvrti Greenwich Village (podnik se jmenuje the Grisly Pear) vyplnil jízdou trajektem, a to opět z terminálu na Wall Street. Tentokrát jsem se vydal po řece East River, která omývá Manhattan z východní strany. Obdivovat bylo možno např. Brooklynský most (po kterém jsem se prošel již při minulé návštěvě), Empire State Building či budovu OSN. Trochu dále po proudu bylo možno vidět i letiště La Guardia. Jel jsem až na konečnou stanici s názvem Ferry Point Park, kde jsem musel striktně vystoupit a koupit si nový lístek. Poté následovala cesta zpět. Vystoupil jsem na stanici East 90th St a cestu jsem zakončil přeplavením se dalším trajektem do stanice Astoria, která se nachází již v Queensu, odkud jsem to měl jen pár stanic busem do ubytování.

Jízda trajektem

Mé cestovatelské srdce zatoužilo i po výletech do okolí. Volba padla na New Haven v Connecticutu, který je od New Yorku vzdálen 2 hodiny příměstským vlakem. Cestu jsem nastoupil na legendárním Grand Central Terminalu. Zpáteční jízdenka vyšla na 50 USD. V New Havenu, založeném roku 1638, se nachází univerzita Yale, která zde má rozsáhlý kampus. Oproti uspěchanému a přelidněnému New Yorku zde panoval božský klid. Na podrobnější průzkum nebyl bohužel čas. Po příjezdu do vedrem sužovanému a dusnému New Yorku mě nenapadlo nic jiného, než se zkusit vykoupat na pláži v Coney Island, kam jezdí má oblíbená linka metra F. Pláž i přilehlá promenáda byla i vpodvečer plná lidí. Voda byla ledová, ale v daných podmínkách osvěžující. Bohužel jsem se moc dlouho nemohl zdržet, neboť mě ještě čekala 1h a 10 minut dlouhá cesta metrem do ubytování.

Grand Central

New Haven

Coney Island

Další cestovatelská volba padla na Princeton v New Jersey, kde se nachází známá stejnojmenná univerzita založená v roce 1746. Vyrazil jsem tam opět příměstským vlakem, tentokrát však z Penn Station, která se nachází přímo pod Madison Square Garden. Po příjemném dopoledni stráveném v klidném univerzitním městě jsem se vydal do stanice Elisabeth, odkud jsem městským autobusem č. 24 pokračoval do nákupního centra Jersey Gardens. Zatímco při minulé návštěvě mě tento outlet spíše zklamal (ceny se mi zdály vysoké, zboží bylo dost přebrané), nyní to bylo naopak. Výhodně jsem zde nakoupil oblečení značky Guess či Tommy Hilfiger (mikina 41 USD, jarní bunda TH 60 USD). V New Yorku se sice nachází dost outletových obchodů (Burlington, Marshalls či TJ Maxx), v letním období zde ale nabízejí výhradně trička, kalhoty a šortky. Žádné bundy či mikiny jsem zde vůbec nenašel. Do New Yorku jsem se vrátil busem č. 111 přímo od nákupního střediska (za 7 USD jezdí na Port Authority).

Princeton

Jersey Gardens

Čtvrteční (předposlední) den jsem vyplnil poflakováním se po Central Parku, procházkou po honosné Páte Avenue, kde se nachází i katedrála sv. Patrika, kterou jsem nyní shlédl i zevnitř. Neony i turisty protkanou Times Square jsem si ani tentokrát nenechal ujít. Dal jsem si výborného burgera s hranolky z fastfoodu Shake Shack u Bryant Parku, v nedalekých potravinách Whole Food Market jsem si k němu opět navíc přikoupil 0,7 litrového Budweisera v plechu (samozřejmě pečlivě maskovaného). V parcích i otevřených prostorech totiž bývají přítomné stolečky se židlemi, kde newyorčané jedí v pracovní pauze své fastfoody či jídlo ze studeného či teplého pultu ze supermarketů. Na závěr pobytu jsme se rozhodli navštívit i náš oblíbený Peculier Pub v bohémské čtvrti Greenwich Village. Bar se nachází na Bleecker Street, kde můžeme najít přehršel dalších barů, restaurací či fastfoodů. Od 16:00 do 19:00 nabízí některé bary happy hour, kde lze točené pivo pořídit již za 4 USD, což je o hodně příjemnější než třeba za 6 či dokonce 8-9, navíc když jich člověk „vytne“ třeba 5, jak se na českého pijáka sluší a patří:-)

Central Park

Katedrála sv. Patrika

Peculier Pub

V pátek ráno jsme balili (nebylo toho naštěstí tak moc, v pohodě jsem vystačil s příručním batohem, holt politika moderních aerolinek, za podpalubní zavazadlo se již připlácí cca. 1300 jeden směr) a vzhledem k pozdnímu letu (přímá linka do Prahy ve 21:30) jsme se rozhodli naposledy navštívit centrum. Již od čtvrtka nám neplatila Metro Card, možnost denní nebo třídenní jízdenky bohužel není, za single ride se nám již peníze (2,75 USD) dávat nechtělo. Odkoukali jsme od místních jeden "nešvar", pokud někdo z cestujících vychází nouzovými dveřmi, lze do nich vstoupit, a to bez průchodu turniketem, pokud vás tedy zrovna nevidí pracovník v informační budce (byl jsem svědkem i toho, že automat nebral drobné, tak pracovník cestující pustil bez placení), tohoto "systému" využívá poměrně dost lidí (metro je plné různých existencí a podivných individuí), městu jsem nechal poměrně dost peněz, takže mi to kvůli pár jízdám nebylo blbé.

Proběhly ještě nějaké drobné nákupy v outletu Burlington na Union Square (např. tričko Guess za 17 USD, Beverly Hills Polo Club za 9 USD). Následoval poslední oběd v mém oblíbeném fastfoodu Wendy´s (musel jsem sem také jako milovník coca-coly, jejíž výběr je zde impozantní – vanilko-pomerančová, malinová, citronová atd.). Na letiště jsme vyrazili raději s předstihem v 16:00. Vzali jsme to linkou F s přestupem na linku E na Forest Hills, od stanice Jamaica je nutno sledovat ukazatele, které nás dovedly k letištnímu vlaku. Při nákupu jízdenky na Air Train lze použít již neplatnou Metro Card, na kterou se nahraje částka ve výši (nekřesťanských) 8 USD, poté stačí již jen projít turniketem a je nutné si předem zjistit odletový terminál a na něm vystoupit. Fronty před odletem nebyly tak rozsáhlé a tak jsme vše v pohodě stíhali. Let byl stejně zhruba o půl hodiny opožděn, jeden z amerických cestujících si vložil cestovní pas do podpalubního zavazadla a pak jej čekalo náročné administrativní kolečko. Když se pán objevil na palubě s pasem v ruce, někteří cestující včetně mě nadšeně tleskali:-).

Poslední západ slunce nad Manhattanem

A co říci na závěr? New York nezklamal ani při druhé návštěvě, i když v poněkud jiných podmínkách, na které si asi budeme muset zvyknout, pokud proticovidová opatření nepoleví ani na druhé straně Atlantiku, pandemie se může také periodicky vracet, kdo ví. Každopádně vždy je tu co dělat, ať už jste milovník rockové muziky či sportu, odborník přes umění či bohém. Navíc i okolí Velkého jablka nabízí zajímavá místa.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 1 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Ziggy1

Cestopis byl naposledy aktualizován 30. 6. 2022

Ziggy1 procestoval 40 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 9 lety a napsal pro tebe 8 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

7 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Honza Čermák

před 3 lety

K letu vrtulníkem - za tu cenu jsem právě nechtěl middle seat, což poskytovatelé podle webu negarantují. Ale z osobní zkušenosti je snad v každé (interval 20 min.) helikoptéře místo pro walk-in zájemce. Přišel jsem k heliportu, u okýnka jsem trval na tom, že chci window seat - pán mi přislíbil, že příští odlet mi dá místo vedle pilota. Cena byla taky nižší než online - USD 199 vč. tax i poplatku heliportu. Jednalo se o Heliny - 15 min. let, takže ta cena byla jěště nižší než při rezervaci online. Zkušenost je z poloviny května 2022. Letěl jsem za cca 20 minut od příchodu k heliportu.

padrino11

před 3 lety

Rád bych něco podobného absolvoval (Chicago, Detroit, Niagara falls a pak Kanada a zpět do USA) - okruh autem. Zajímal by mě orientační rozpočet cesty dle cestopisu.

Ziggy1

před 3 lety

Ono záleží na "náročnosti", ubytování se snažím bookovat s předstihem, aby bylo co nejstrategičtější (kvůli dostupnosti MHD, to s autem nemusíte řešit), nejlevnější a šlo zrušit předem (jedu booking, je pro mě nejjednodušší). Stejně se člověk v USA dostane dejme tomu na 1200/osoba/noc i když je to krcálek. Jídlu moc nedám (určující jsou pro mě zážitky, ne co jsem kde jedl), stravuji se dejme tomu ve fastfoodech kolem 9-13 USD, k večeři si kupuji plechovkové pivko a ohřívám si ready-made jídlo (třeba lousianský eintopf :-)- Gumbo - konzerva od Campbells), občas to točené, když jsou třeba happy hour. Stejně mě ale překvapily náklady aktuálního výletu (62300/13 nocí, z toho letenky 13500 + pojištění storna 500, pojištění 1400, 2 noci Quebec 800/osoba/noc, 2 noci ubytko Ottawa 1200/os. noc - ve dvoulůžkovém pokoji, 1x noc strávená v busu, ubytování NYC - 1200/os/noc - ve třílůžkovém pokoji), doufal jsem tak 50k, skáče to tam dost, ono čím kratší, tím víc si to chce člověk užít, zbytné věci byly dejme tomu ten vrtulník (5000) a oblečení (4000) + dejme tomu ty 2 výlety mimo NYC (jízdenky cca 2000Kč). Ta poslední 2019 cesta mě stála 66 000/21 nocí, což bylo na poměry Kanady a USA a pro mě přijatelné.

padrino11

před 3 lety

Díky, tak nějak jsem to předpokládal.

Piratice

před 3 lety

Děkuji za zajímavé čtení a krásné fotky. Tento typ sdělení informaci je pro mne hodně stravitelny a zábavný. A k tématu? Po přečtení závěru jsem seznala, že nejsem typ člověka, který by si zvyknul na poťouchlá opatření tohoto typu, takže se k tom tak postavím. Tímto díky za zprostředkování dojmu z této lokality.

Ziggy1

před 3 lety

Také nás samozřejmě napadlo, zda jsme nepředběhli dobu, zda to nebylo uspěchané. Zda nám to stálo za ta všechna omezení. Po delší době bylo ale příjemné se zase někam podívat. Nezbývá než doufat, že se opatření zmírní i ve "světě". Můj další vysněný cíl je v tuto chvíli možná ještě nedostupnější - Japonsko, které zavedlo víza a přijímá zatím jen organizované turistické skupinky. Myslím, že státy, které jsou na různé typy pandemií zvyklé - např. Korea i Japonsko budou na opatřeních trvat přeci jen déle.

Nuny

před 3 lety

Ve většině USA už covid nikdo neřeší, stačí mít základní očkování a jakýkoliv negativní pseudotest a cesta do USA je zcela volná, letět přes Londýn bez roušek a na místě pohoda, už v prosinci na Floridě byl absolutní klid, teď na Maui také.