Pěšky z Landmannalaugaru do Skógaru 2022

Na Island jedu už potřetí, říkám si: "Teď už to bude naposledy." Musím prozkoumat i jiné země světa. Chvilka napětí... :) ne, zase to nebude naposledy. To vím už teď na 100%. Vždy, když se vracím domů z tohoto krásného místa, říkám si, že to nemůže být naposledy. Tak moc je tato země návyková, stejně tak návykový je její čistý a svěží vzduch a nejčistší voda, co jste kdy pili. Asi se tam budu muset odstěhovat :). 

Cíl této cesty ale není stejný, jako u předchozích cest. Tentokrát si chceme projít Island po svých. Podívat se konečně do vnitrozemí. Přiblížit se více ledovcům a krásným Duhovým horám, které jsme zatím viděli jen jako fotografie v National Geographic.

Zvolíme si tedy jednu z nejkrásnějších stezek na světě jménem Laugavegur. Jak se můžete dočíst, stezka vede z oblasti horkých pramenů Landmannalaugar do ledovcového údolí Þórsmörk. Vzdálenost je to 55km. Na tuto stezku krásně navazuje stezka Fimmvörðuháls. Ta se řadí už mezi obtížnější stezky, ale my se nebojíme a přidáváme si na seznam tuto krásnou, 25km dlouhou trasu, z Þórsmörku do Skógaru. Celkem máme v plánu ujít 80km za 5 dní. Komu se zdá pět dní hodně, může vzít nohy na ramena a stezku projít klidně za 3 dny. Není to ale škoda? Proletět tak nádhernou krajinu rychlostí blesku a pořádně nevstřebat okolní nádhernou přírodu. Prozradím Vám, že i tak to vstřebat moc nejde. Je to tak nádherné místo, že nedokážete ani lidským okem určit konec a začátek jednotlivých hor a údolí. Máte pocit že koukáte na obraz, který někdo namaloval, a ne na něco, co vytvořila sama příroda. 

Stezky se dají projít pouze od poloviny června do poloviny září. Ostatní období roku může být cesta životu nebezpečná. Pro ty, kteří se na cestu taky chystáte, bych ráda napsala pár rad, co se týče vybavení. Vím, že je to už ohraná fráze, a čtete jí všude možně, ale je to svatá pravda: nepodceňujte počasí na Islandu. Počasí se mění ze dne na den, a také je to místo kde hodně prší a je tam zima (průměrně jsme měli tak 12 - 14 stupňů Celsia, večer okolo 4 stupňů).

Co jsme brali s sebou?

•  BATOH (krosna), pláštěnka na batoh, lehká taška na krosnu do letadla, nepromokavý vak jako vložka batohu (věci lze dát i do igelitových tašek), malý skládací cestovní batůžek, ledvinka na peníze a doklady.
• STAN
• KARIMATKA
• SPACÁK
• TREKOVÉ HOLE, na trailu nám moc pomohly, nosí je tu skoro všichni, proto je moc doporučujeme s sebou.
• PRVNÍ POMOC (náplasti, tablety na bolesti atd...)
• BOTY a malé návleky na boty, DRUHÉ BOTY na brody řek (my měli s sebou ponožkoboty Skinners, příště bychom raději vzali lehké obyčejné pěnové sandále, dále řekneme proč :))
• SLUNEČNÍ BRÝLE
• SOLÁRNÍ PANEL (na nabíjení drobné elektroniky, dá se zavěsit na batoh a nabíjet během chůze)
• RUČNÍK
• LAHEV NA VODU
• ELEKTRONIKA, powerbanka (přístup k elektřině nemáte celých 5 dní)
• HYGIENA
• VAŘENÍ: plynová kartuše (koupili jsme je na benzínce v Reykjavíku), jetboil, škrtátko, miska, hrnek, lžička, nůž
• JÍDLO: zalévací jídla, ovesné kaše, sušenky, oříšky, čokoláda, jerky, čaje, atd.
• HADR (univerzální jeden na všechno)
• OBLEČENÍ: termoprádlo, ponožky, nepromokavé ponožky, spodní prádlo, tričko s dlouhým a krátkým rukávem, mikina, péřová bunda, nepromokavá bunda, rychleschnoucí kalhoty, nepromokavé svrchní kalhoty, kraťasy (využity jen na cestu letadlem), pláštěnka pro jistotu, rukavice, čepice, nákrčník a plavky
• DOKUMENTY A PENÍZE

Co jsme nebrali s sebou?

•  ČELOVKA: běžně ji všude nosíme, na Island přes léto zbytečná, pokud nemáte v plánu pochodovat mezi půlnocí a třetí hodinou ranní
• FILTR NA VODU: na Islandu jde snad pít i z kaluže :), voda je všude, je jí hodně a je pitná

Každý z nás se s vybavením vešel, i s jídlem, do 15kg. Jídlo pro každého dělalo cca 6kg. S tím jsme byli spokojení. Postupně jak jdeme a jíme, váha klesá, až neseme ke konci okolo 10kg. Pokud tedy nepodlehnete kouzlu krásných kamínků, které po cestě najdete, a musíte si je za každou cenu vzít s sebou domů :). To potom váha moc neklesá :). Nenapadá mě nic, co by nám během cesty scházelo, proto považujeme toto vybavení za dostatečné. 

Naše cesta začíná na letišti v Praze. Koupili jsme letenky za celkem dobrou cenu s přestupem ve Vídni (cca 4500Kč na osobu). Na Island přilétáme mezi půlnocí a první hodinou ranní. Jsme celkem unavení. Báli jsme se, aby naše krosny dorazili se vším vybavením v pořádku. Tak se naštěstí stalo. Po příletu jsme se šli ubytovat do hotelu na letišti: Aurora Hotel. Abychom se mohli rychle vyspat a začali nový den odpočatí. Na uvítanou nám pršelo a doběhli jsme do hotelu trošičku mokří. Nevadí. Však si musíme zvykat :).

Po probuzení jsme šli na snídani. Ta je na hotelu v ceně, proto jsme se pořádně najedli. Snídaně tu je moc dobrá. Po snídani v 10:00 si jdeme vyzvednout auto, kterým se sami dopravíme z letiště do Reykjavíku. Auto jsme objednali na stránkách Reykjavik Excursions (re.is). Slouží jenom k přejezdu mezi letištěm v Keflavíku a Reykjavíkem. Když jsme ho rozpočetli na čtyři lidi (cca 500Kč na osobu), vyšlo nás na osobu lépe, než Flybus. Nicméně při vyzvednutí auta nastal první zádrhel. Nevlastníme kreditní kartu, ale debetní kartu. Byl to velký problém a některé společnosti to takto bohužel mají. Museli jsme tedy zaplatit pojistku 900Kč navíc, abychom nemuseli platit zálohu, která šla zaplatit jen kreditkou. Takže ve finále to lépe než Flybus nevyšlo, ale zase nám " za odměnu" poskytli větší auto, než bylo objednáno. Zatímco jsme čekali, že pojedeme s krosnami na kolenou, jeli jsme pohodlně se čtyřmi plnými krosnami v kufru auta směrem Reykjavík. Po cestě do Reykjavíku jsme se zastavili na benzíně koupit plynové kartuše. Vypočítali jsme že by nám mělo stačit 300g plynu na dvě osoby. Bohužel měli jen po 240g. Koupili jsme tedy každá dvojice 2x 240g plynu a ještě zbytek jsme nechávali při odjezdu na letišti pro další cestovatele. Auto přesně ve 12:00 odevzdáváme na pobočce půjčovny na BSÍ terminále v Reykjavíku. (Čte se to bí es aj terminál, né psí terminál, jak jsem říkala do teď :)...) Je to hlavní autobusové nádraží. A budeme z něj hned příští den odjíždět směr Landmannalaugar. 

Po odevzdání auta jdeme pěšky do našeho ubytování. To jsme objednali přes Booking. Byl to obyčejný hotel s názvem Hostel B47, bez snídaně, ale nebyl za špatnou cenu (2000Kč na osobu) - to je na Reykjavík dobrá cena za teplou postel. Navíc byl jen pár metrů od kostela Hallgrímskirkja a od centra města, ale také byl jen 15 minut cesty od BSÍ terminálu. Ideální pozice. V plánu máme navštívit hlavní památky Reykjavíku a dokoupit jídlo na cestu. Škoda, že nebylo zrovna hezké počasí. Bylo zataženo s přeháňkami. Navštívili jsme Hallgrímskirkju, Sun Voyagera, hlavní ulici Laugavegur, vybrali peníze z bankomatu na placení kempů, dali si párek v rohlíku, nakoupili jídlo (čokoládu, skyry, párky, pečivo, šunku, brambůrky, sladké pečivo, salámky atd... některé věci jsme vezli už z domova, abychom ušetřili), a šli odpočívat zmoklí zpátky do hotelu, abychom se pořádně připravili na náš hlavní cíl cesty. 

Autobus do Landmannalaugaru nám odjíždí ráno v 7:00. Objednali jsme ho na stránkách Reykjavík Excursions (re.is). Konkrétně jsme koupili Hiking pass. Na ten můžete jet dvě trasy, z Reykjavíku až na začátek stezky a odjet z konce stezky zpátky do Reykjavíku buď už z Þórsmörku, nebo až ze Skógaru. Stačí dát vědět 24 hodin předem. Cesta tam i zpět nás vyšla na 2500Kč na osobu. Cesta byla skvělá. Škoda že u nás v ČR nejsou tak srandovní řidiči autobusů jako na Islandu. První půlka cesty vede po asfaltu s přestávkou ve městě Hella. Další část už začíná pěkně drncat, máme krásný výhled na sopku Heklu. Řidič nám zastavuje a nechá nám pět minut přestávku na focení. Po cestě s autobusem přejíždíme asi dvě říčky a zhruba v 11:00 jsme tady. V Landmannalaugaru. 

Nejenom, že jsme ohromení nádherou tohoto místa, ale také nám krásně svítí sluníčko a řekla bych, že to je počasí na plavky. Však na ně ještě dnes dojde. Chceme si první postavit stan, dokud tu relativně žádné nejsou. K večeru se kemp plní rychleji. Je tu recepce, kam jdeme zaplatit. Všude v kempech po naší cestě je cena stejná a vychází necelých 500Kč na osobu. Sprchy jsou za poplatek. Lidí je tu tak akorát, stavíme stany, odpočíváme na sluníčku, děláme si jídlo a čaj a okolo 18:00, kdy na kemp začnou okolní hory vrhat stín, začíná trošku přituhovat a možná i trošku krápat deštík. A teď je ten pravý čas natáhnout plavky a jít se zahřát do slavného termálního pramene v Landmannalaugaru. Teplá horská řeka, láká svým horkým malým vodopádem, kouřící vodou, okolní přírodou a pasoucími se ovečkami, ke koupeli. Strávili jsme tam docela dlouho dobou. Myslím, že jsme vylézali až okolo deváté večer a vyhřátí jsme vlezli rovnou do spacáku. 

Ráno nás čeká první etapa naší cesty z Landmannalaugaru do kempu Hrafntinnusker, celkem 12km. Chceme vyjít okolo 10:00, což se nám víceméně podařilo. Na začátek cesty ukazuje ukazatel už u kempu. Nemůžete se ztratit. Celá cesta je luxusně značená pomocí dřevěných kolíků. Mapu a navigaci jsme využili jen minimálně. Po cestě potkáváme i ukazatele s počtem kilometrů, které zbývají k nejbližšímu ubytování. Tento den nás čeká hlavně stoupání do kopce, svítí nám sluníčko, které po chvíli střídá déšť, potom zase sluníčko, pak zase zataženo. Počasí si nedá chvíli pokoj, neustále se mění. Cesta s opravdu překrásnými výhledy nás zavede na samý vrcholek, kde nás čeká zdolání několika sněhových polí, v mírném dešti, silném větru a zamračené obloze. Nejmladší účastník cesty je mírně zaskočen nepohodlím, zimou a sem tam prudkými srázy, které je třeba překonat. Nálada kolísá. Silný ledový vítr je opravdu nepříjemný. Navzdory počasí a náladě je to tu nádherné. Hory, zelené kopce, sníh, údolí a v dálce stoupající dým z průduchů sopek. Ta energie, které toto místo má, ta síla přírody všude kolem na vás nutně dolehne. Okolo páté hodiny odpolední se před námi doslova zjeví místo, kde budeme dnes kempovat. Kemp leží mezi kopci, které jsou pokryté sněhovou pokrývkou. Nedaleko stoupá mohutný dým ze země, a každé místo pro stan je ohraničeno naskládanými kameny, které trošku omezí nárazy větru. Místo je tu opravdu větrné. Zato si tu můžete nasbírat překrásné kamínky do kapes, které se stávají vašimi dalšími společníky zbytek celé cesty. Je tu plno sopečného skla, kterému se také říká obsidián. Pokud si zjistíte něco o jeho energii, pochopíte, proč má tohle místo takové zvláštní kouzlo. Co byla ale největší legrace, byly záchody. Záchody tu byly jen jako díry, které vedly snad až k jádru země, bez splachování. To samozřejmě vedlo k tomu, že v umývárkách jste se nevyhnuli všudypřítomné vůni čpavku, a každý kdo tam vstoupil musel mít něco přes nos a pusu a vyběhl ven co nejrychleji. Trošku jsme se bavili tím, jak lidé vybíhají ze záchodů a smějí se tomu smradu. Ten smrad máme v nose ještě teď. Jsme zvědaví, jak bude vypadat náš další kemp. Tenhle byl nádherný a čpavek byla fakt legrace. Možná to tam mají schválně očpavkované aby se lidé na záchodech příliš nezdržovali. :) 

Druhý den vyrážíme opět okolo 10:00 ranní. Ještě si to tu pořádně nafotíme a vyrážíme z Hrafntinnuskeru do Álftavatnu celkem 12km. Ráno zdá se poměrně mlhavé, možná neuvidíme ani na krok. Okolo poledne se ale mlha rozpustí a my vidíme do dálky. Cesta jsou pouze mírnější kopce nahoru, mírnější kopce dolů. Žádné dlouhé prudké stoupání. Přesto si na každé přestávce na focení vyslechneme dotaz od nejmladšího účastníka cesty: "Kdy už bude další kemp?" Možná jen jedno krátké větší stoupání, no. Cestou míjíme opravdu různorodou přírodu. Sníh, tající v malé řeky, které musíme překračovat, dým, stoupající ze země, který nás na chvilku ovane svým teplem. A také to hlavní, nejkrásnější výhled na Duhové hory. Ten typický pohled, který vidíte všude na fotkách. Ve skutečnosti je to ale jiné. Mnohem velkolepější a nechcete tomu věřit. Navíc tu na nás po cestě čekal náš první brod, který byl ale velmi mělký, řekla bych lehce nad kotníky. Ke kolenům voda nebyla. Šup vyhrnout nohavice, nasadit naše ponožkoboty a jít. Osobně jsem se bála, jak bude voda studená, ale nakonec jsem byla vděčná za tu studenou vodu. Cítila jsem, že to udělalo mým nohám moc dobře. Skvělé osvěžení pro bolavé nohy. Už v dálce se nám rýsuje jezero, u kterého budeme dnes večer nocovat. U tohoto nádherného výhledu si neodpustíme dát si malou svačinku v podobě sušenek a oříšků. Do kempu dorazíme opět okolo páté hodiny odpolední. Jdeme vyzkoušet záchody v kempu, čekáme čpavek. Ale ta vůůůůně. Voňavější záchody byste těžko hledali :). Stavíme stan, skoro nikdo tu není. Jdeme se projít k jezeru, kde se koupe pár nahatých otužilců. Po návratu od jezera zjišťujeme, že naše stany jsou na těsno obehnány několika dalšími stany a kemp je nakonec docela plný lidí. Kde se všichni vzali? :) 

 Ráno jsme kupodivu vstali celkem brzo, což je na nás docela neobvyklé. Užíváme si slunečné ráno, ticho, nikde nikdo. Všichni stále schovaní ve svých stanech. Po chvilce to v kempu začne vypadat jako v mraveništi. Všichni jedí, u toho balí stany a batohy. Každý se navzájem povzbuzuje k rychlému sbalení a vyražení na další cestu. Dnes máme opravdu slunečné počasí a vyrážíme na třetí etapu cesty z Álftavatnu do Emstruru celkem 15km. Během asi dvou hodin a po jednom brodu dorazíme k další chatce s možností přespání. Jmenuje se Hvanngil. Napijeme se tu, dojdeme si na toaletu a jdeme dál. Dnes nás opravdu čeká cesta po rovině, sopečným údolím. Ani netušíme jaká dlouhá nekonečná rovina nás čeká. Ještě ale, než k ní dojdeme nás potká další brod. Na ten už vyhrnuté kalhoty nestačí. Svlékáme kalhoty a brodíme řeku. Brrr. Studí hodně a je pěkně široká. Ještě že nám krásně svítí sluníčko. Je to příjemné osvěžení. Zbytek cesty je dlouhá rovina, vidíte snad asi na 6km před sebe, stále rovina. Pro někoho možná až moc dlouhá rovina, ale nejde říci, že by byla nudná. Procházíte opravdu sopečným údolím. Všude černé kameny, písek, kopce pokryté mechy a v dálce pohled na ledovce a sníh. K večeru se začíná trochu zatahovat. Nevzdáváme to, a asi jeden kilometr před kempem si zacházíme asi na hodinovou zacházku k Markarfljótsgljúfuru. Kdo po cestě váhá zda si zajít k tomuto místu, tak ať se cítíte po dlouhé nekonečné rovině jakkoliv, JDĚTE! Protože tohle jste ještě neviděli. Markarfljótsgljúfur je kaňon, ale ne jen tak ledajaký. Koukáte shora do propasti s tekoucí řekou a vodopády, připadá vám, že je to snad půl kilometru dolů. Ve skutečnosti je to 200m, je to nádhera. Už pomalu začíná pršet a my akorát tak včas docházíme do kempu a stavíme stan. Kemp byl moc pěkný, ale také pěkně plný. Docela dlouho nám trvalo, než jsme našli místo k postavení stanu. Vybrali jsme místo u zurčící řeky, ke stanu jsme museli vždy dojít přes malou lávku. Opět nám všechno vynahradil výhled, který jsme měli u čištění zubů, u umýváren kempu. Byl to výhled na kopce, které na nás čekají na další den. Nádhera.

Ráno není moc hezké počasí. Poprchává a my vyrážíme v deset na další etapu z Emstruru do Þórsmörku celkem 15 km. Na tuto etapu jsem se já osobně velmi těšila. Þórsmörk a cesta k němu měla být plná výhledů na zelené hory, ledovce, údolí... Naneštěstí nám po cestě asi okolo poledne začalo pršet a padal i lehce sníh. Výhledy byly zahaleny do mlhy a mraků. No není to smůla. Proč zrovna tahle část cesty?! Mě to ale nevadí, přece se nemůžu zlobit na Island a jeho přirozené chování, které má v sobě zakořeněné už tisíce let :). Má to ale přece jen jednu výhodu. Otestujeme naše nepromokavé vybavení a přítel nebude naštvaný, že si zbytečně kupoval nepromokavé kalhoty za dva a půl tisíce korun. Výsledek po celodenním horizontálním dešti a sněžení? Jedny promácháné boty úplně skrz na skrz (měly ale goretexovou membránu, hádám, že neměli pořádně ošetřené švy), a jeden mokrý zadek. Nic víc. Nemám k tomuto dni moc co psát. Jistě to je nádherné místo, kdybychom jen viděli ty nádherné výhledy. Ke konci naší cesty, poblíž Þórsmörku se před námi objevil další brod. Představte si, že prší, je zima, fouká, jedny promácháné boty a musíte přebrodit ještě širší řeku než včera, kalnou řeku s vodou, která postupně opouští nedaleký ledovec. Kalná je proto, že je v ní rozmícháno hodně jemného černého písečku. Navíc je řeka nejhlubší, co jsme brodili. Kalhoty dolů, a do mokrých ponožkobot. Ptáte se, proč mokrých? Ještě jsme dnes nebrodili... Od prvního brodu v našich ponožkách totiž neuschly. Zjistili jsme, že ponožky jsou vyrobeny z ultradlouhoschnoucího materiálu. A to nebylo dobré. Mokré vážily jednou tolik co suché a prostě byly pořád studené a mokré. Jak jsem psala na začátku. Příště si vezmu lehké pěnové sandálky, které uschnou hned a nic neváží. Spoustu lidí mělo obyčejné kroksy. Někdo chodil bos. Někdo v sandálech. Brod byl hluboký skoro až do půli stehen. Nebyla to už taková legrace zvlášť v tomto počasí. V zápětí Islandu musíte opět odpustit jeho krutost. Hned po brodu totiž procházíte nádherným lesem. Nedělám si legraci. Opravdu po tolika dnech jdete mezi stromy a připadá vám to jako zázrak a celou cestu scházíme v lese, stromy se o nás otírají v úzké uličce až do kempu v Þórsmörku. Mám ale pocit, že nálada mladších a starších účastníků není co na začátku. Špatné počasí nikomu nepřidá a promáchané boty také ne. Však nás zítra čeká poslední den a tělo vydrží hodně moc. Jen ta psychika občas zazlobí. Kdyby jen věděli, co víme já a můj přítel. Že zítra má být hezké počasí, a dokonce polojasno... opravdu?

Ráno vstáváme už ve čtyři hodiny. Musíme vyjít včas. Čeká nás nejtěžší a nejdelší část naší cesty. Trail jménem Fimmvörðuháls z Þórsmörku do Skógaru celkem 25km. Moc se těším na ráno až vylezu ze stanu. Hlásili polojasno a já chci konečně vidět alespoň nějaký výhled a sluncem zalitý Þórsmörk. Bohužel ráno je stále pod mrakem a ledovce, ke kterým se máme dnes vypravit také. Snad něco uvidíme, říkám si. Vyrážíme v půl sedmé ráno směrem ke Skógaru. Sluníčko se začíná objevovat a my přecházíme řeku, abychom se dostali do kempu v Básaru. To je jen dva kilometry od Þórsmörku a tam začne to hlavní stoupání k obávanému ledovcovému průsmyku. Přes řeku jsou naštěstí udělané lávky a jakýsi pojízdný most na velkých kolech, na který, po sebrání veškeré odvahy, vstoupíme. Ještě před náročným devíti kilometrovým stoupáním sundáváme střední vrstvu oblečení, abychom se do kopce příliš nepotili a za Básarem začínáme stoupat. Čekají na nás nádherné výhledy a opravdu nebezpečné přechody přes útesy. Je to asi jen 30- 40cm široká cesta z kamenů a okolo vás útesy dolů, do hluboké propasti. Chcete vědět jaké to je jít s někým, kdo se bojí výšek a jaké to je, když se na tuto cestu vydá rodič a dítě? Raději to nezjišťujte, zachovejte chladnou hlavu a svou cestu zakončete v nádherném Þórsmörku, zůstaňte tam o den déle a udělejte si procházku po okolí nádherného Thorova údolí. A že tam těch procházek a stezek je opravdu hodně. Fimmvörðuháls nechte nám, zkušeným, co se nebojíme vyrazit do nemilosrdných hor :). 

„Welcome to the white hell“

Je jedna hodina odpolední a my stále stoupáme a stoupáme, po strmých útesech, v dálce se nám ukazují ledovce, které jakoby na nás vyplazovali svůj jazyk. A najednou je to tady. Zahalila nás mlha, vidíme tak na 50 metrů před sebe a já tuším že se začínáme blížit k přechodu mezi ledovci. Začíná foukat vítr, začínáme chodit po sněhu a nevidíme moc daleko. Cesta je naštěstí dobře značená vysokými žlutými tyčemi. Když se na chvilku rozplyne mrak, vidíme, kam máme jít dál a občas se na nám po našem boku ukáže obrovský ledovec a je to nádherný pohled. Přece jenom ale přijde čas, kdy se musíme podívat na GPS do mobilu abychom věděli, že jdeme správným směrem. Naštěstí tu normálně a spolehlivě fungovaly offline mapy.cz. Ani jsem nezmínila, že během celé cesty byl telefonní signál opravdu jenom někde a na krátkou dobu. Jinak celou dobu trávíte v režimu letadla a navíc bez elektřiny. Po opravdu vyčerpávajícím průsmyku začínáme pomalu klesat, ale mlha a počasí se zatím moc nemění. Všichni to statečně zvládají, ale bojím se, aby z toho neměli trauma po zbytek života :P. Jdeme dále z kopce a najednou se mlha rozestoupí a z bílého pekla ze před námi ukáže pohled na zelené údolí, řeku, a v dálce spatřujeme i oceán. Teď už jen 12 km tímto nádherným údolím, mírným kopcem dolů až do Skógaru. Během cesty potkáváme obrovské vodopády, tipnu si říct, že klidně 40-50 metrů vysoké, mohutné. Potkáváme ovečky ve stráních. Je to nádherná cesta, kterou si můžete projít i pokud pouze projíždíte autem Island a rozhodnete se nocovat v kempu ve Skógaru. Do kempu ve Skógaru přicházíme až po sedmé hodně večerní. Můj limit byl do devíti večer. Takže jsme to zvládli v krásném čase. Bylo to i díky tomu, že počasí v průsmyku nebylo dobré a celkem jsme ho proběhli. Kdyby bylo jasno, hned bychom se kochali déle a asi opravdu dorazili až okolo té deváté hodiny. Přichází euforie, opět po dvou letech vidíme nádherný 60 metrů vysoký vodopád Skogafoss, u kterého si stavíme stan a strávíme tu noc. Máme za sebou 80km nádhernou přírodou a došli jsme sami pěšky z Landmannalaugaru až do Skógaru. Všichni byli stateční. Zatímco starší a mladší účastníci vydechli úlevou, nám je líto, že to končí. Já bych se nejraději druhý den otočila na podpatku a pěkně zpátky, tou samou cestou, jenom obráceně, bych došla zase na začátek. :))

Ráno v 10:00 nám jede autobus do Reykjavíku. Česká nás ale přestávka asi od dvanácti hodin do pěti hodin odpolední ve městě Hvolsvöllur. Řidič nám radí, jak můžeme trávit svůj čas, než pojedeme dál. V Hvolsvölluru je bazén, nově postavené Lava Centrum, které se zaměřuje na přiblížení sopečné aktivity na Islandu, je tam dobrá pizzerie a dobrá zmrzlina. Také je tu krámek s ručně dělanými Islandskými suvenýry a obchod s potravinami. První co uděláme je, že si jdeme koupit na benzínku párek v rohlíku, pěkně se slaninou a smaženou cibulkou. Potom jdeme na zmrzlinu. Nesmím zapomenout zmínit, že tento den byl jasný, slunečný a teplý (řekla bych tak 15 stupňů ve stínu), ale Islanďani chodili se zmrzlinou v ruce. Takže jsme si šli dát taky. Velkou točenou. Pak jsme se šli podívat do krámku se suvenýry, a nakoupili potraviny v místním marketu. Nakonec jsme navštívili i nové Lava Centrum. Vstupné bylo asi 600 Kč na osobu. Nejprve si prohlédnete historii erupcí sopek na Islandu. Poté si zkusíte jaké to je, zažít pravé zemětřesení a co se při zemětřesení děje s tektonickými deskami a lávou pod Islandem. Během celé expozice posloucháte autentické zvuky nahrané při zemětřesení a výbuchu sopky. Poté navštívíte místnost kde je zobrazen komín z lávy, který až z jádra země sahá k Islandu.  Další je místnost kde vidíte jak teče láva a na obrazovkách si můžete pohrát s animacemi vybuchující sopky. Mají to nové a krásně udělané. Poté Vás čeká 15ti minutový film, který vám ještě blíže přiblíží sopečnou historii Islandu a zasvětí vás do základů vulkanologie. Potom máte přístup na vyhlídku, kde vidíte krásně ty nejznámější Islandské sopky, protože město Hvolsvöllur je jimi všemi obehnané. Je to to nejlepší místo pro výstavbu Lava Centra. Pět hodin uteklo jako voda a my už vyrážíme směrem Reykjavík. Autobus nás odveze až ke kempu, kam dorazíme asi v půl osmé večer. Byl to takový odpočinkový den. Kemp je moc hezký a čistý. Dáváme si po šesti dnech sprchu. Za ten pocit to stojí.

Pokud mladší i starší spolucestovalé cestu zvládnou, mají slíbené dva dny v lázních. Aby se po cestě dostatečně zregenerovali. Ve 12:00 hodin další den nám do kempu přiváží auto, které máme objednané. Jedeme nakoupit jídlo, je krásně slunečno. Svačinu si dáváme v Reykjavíku u sochy Sun Voyager, kterou jsme již navštívili, ale tentokrát ji krásné osvětluje slunce. Po svačině se vydáváme na cestu do Sky Lagoon. Je to nově postavené koupaliště, s termální vodou a přepadem, za kterým vidíte oceán. Vstupné bylo asi 1600Kč na osobu. Měli to tam moc krásné, byl tam i teplý vodopád. Odpočinuli jsme si a v šest večer vyrazili do kempu v Grindavíku. Vzali jsme to trochu obklikou a zastavili jsme se v geotermální oblasti Seltún. Jsou tam udělané chodníčky mezi solfatáry a bublajícími bahenními jezírky. Smrdí to tu po síře. No... smrdí. Pro mě je tohle vůně Islandu a já jí mám ráda. Je cítit i z teplé vody, pokud se umýváte v teplé vodě, nebo myjete nádobí, a mě se to líbí. Cítíte, že voda opravdu pochází z přírody. Raději budu čuchat z vody síru než chlor. Kemp v Grindavíku je přeplněný, ale místo na stavění stanu se tu ještě najde. 

Ráno si trošičku přispíme a ve 12 hodin vyrážíme na návštěvu Blue Lagoon. (Cena je asi 2150Kč na osobu). Tu už jsme v minulosti navštívili, víme, že to bude krásné. Teplá mořská voda s rozpuštěným křemíkem, sauny,  vychlazené pití a maska na obličej. Vydržíme tu až do pěti hodin. Šatny jsou krásně udělané, čisté, češeme si vlasy u zrcadel, vyklízíme skříňky a najednou rachot, začne se třepat podlaha, zdi, strop, hrozné rány. Chytila jsem se prvního sloupu co byl po ruce a otřesy nepřestávají. Začínají vypadávat lišty ze stropu, stěny se naklápějí. Najednou ticho. V tu chvíli mi dojde co se stalo. Někteří lidé začínají v panice vybíhat ven a okolní hlídači je uklidňují, že je to v pořádku, i když tohle bylo opravdu o dost silnější než to obvykle bývá. Zemětřesení. Nevím, jak bych se zachovala, kdybych na to nebyla připravená z Lava Centra. Byl to zážitek a doufali jsme, že třeba vybuchne nějaká sopka, abychom konečně viděli naživo i vybuchující sopku. Prozradím závěr. Odletěli jsme 1. srpna 2022 ve 4 hodiny ráno z Islandu. Během čekání na letišti se s námi několikrát otřásala podlaha. A v 1 hodinu ráno 3. srpna 2022 sopka opravdu vybuchla. No nemáme smůlu? :) 

V šest večer odjíždíme z Blue Lagoon a na parkovišti u benzínky si vaříme čínskou polívku. V Blue Lagoon nám docela vytrávilo. Blíží se čas vrácení auta na letišti a čekání na let domů. Ještě než ho vrátíme, chceme se s Islandem ještě rozloučit a naslepo jedeme k pobřeží na nějaké parkoviště podle mapy. Nakonec se z toho vyklubalo nádherné místo u oceánu s majákem, který jsme zahlédli svítit, když jsme před deseti dny přistávali na Islandu. Chvíli se zdržíme, ale už musíme jet. Musíme vrátit auto a odletět.