Podzimní cesta Čínou
Za přírodou a historií Číny a Tibetu
Cestopis z roku 2017 napsal lemming46
Základní inspirace pro cestu do Číny přišla někdy na jaře 2017. Prohlížím katalog CK, když mi padne do oka zájezd s názvem "Tibetské šperky Sečuánu". Tibet bylo jedno z míst, které jsem chtěl vždycky vidět.
Zájemce o cestu do Tibetu má v zásadě na výběr dvě možnosti - buď navštívit Tibetskou autonomní oblast, což je pro cizince spojené s nutností speciálního povolení, mít celou dobu průvodce apod. Nebo si vybrat oblast Tibetu (Kham) spadající pod přilehlé čínské provincie Yunnan a Sichuan, kam nic z toho není potřeba. Takže pro mě je jasné, že jestli Tibet, tak druhá varianta.
Zanedlouho potom přijde KLM s levnými lety do Číny a kupuji letenku na podzimní termín 27.10. - 18.11.2017 Praha - Amsterdam - Chengdu.
Během dalšího plánování a ladění cesty přibírám i některé další oblasti ve "vlastní" Číně, které jsou zajímavé buď díky přírodě, historii nebo prostě vypadají pěkně na fotkách a jsou nějak při cestě. Z původní katalogové inspirace nakonec nezůstane kámen na kameni, ale co už.
- Yubeng - tibetská vesnice v provincii Yunnan. Chtěl jsem něco v téhle části Číny, nakonec postupnou eliminací vypadla města Lijiang (sice asi pěkné, ale příliš komerční a turistické), Dali, málem i Shangri-La. Uvažoval jsem o soutěsce Tiger Leap Gorge, ale na základě fotek a cestopisů nakonec jako vítěz vyšel Yubeng. Shangri-La (Zhongdian) byla původně jenom tranzitní bod, ale kvůli posunu letu a překopání itineráře jsem získal i zhruba jeden den na tohle město.
- Yading - tibetská oblast v provincii Sechuan, podle fotek nádherná příroda. Název je snad čínskou variantou jména Eden. Jeden z předpokládaných vrcholů celé cesty. Komplikovaná doprava - na výběr buď 2denní trmácení autobusem z Chengdu, levné, ale úmorné. Nebo letecky Chengdu - Daocheng, drahé, ale rychlé. Nakonec ty peníze obětuju a koupím letenku, jako bonus dostávám přílet na nejvýše položené letiště na světě.
- Zhangjiajie - nejznámější národní park Číny, inspirace pro Pandoru a film Avatar. Sice bude milión turistů na těch nejznámějších místech, ale dají se najít i klidnější místa, tak proč do toho nejít.
- Fenghuang - zajímavá zastávka mezi Zhangjiajie a Guilinem, úžasně fotogenické historické městečko na řece s mosty a lodičkami
- Yanghshuo - krajina s typickými homolovitými kopci v provincii Guangxi
- Huangshan - Žluté hory, oblast sloužící jako inspirace pro tradiční čínskou estetiku
Kvůli podzimnímu termínu dávam Tibet na začátek, abych snížil možnost nějakých komplikací s počasím. A kvůli snaze vidět co nejvíc v omezeném čase volím pro přesuny vnitrostátní přelety na delší vzdálenosti, vlaky a autobusy na kratší. Rezervaci vnitrostátních přeletů a vlaků provádím přes portál ctrip.com. Je třeba preventivně počítat s tím, že Číňani mají ve zvyku lety dost měnit, případně rovnou rušit, užil jsem si v tomhle směru zábavy víc než dost. Ubytování většinou přes booking, ve 2 případech taky přes ctrip.
Chengdu
Do Chengdu přilétám 27.10. po poledni, v plánu je hlavně aklimatizace a vstřebání kulturního šoku. ;) Z letiště je pohodlný přesun metrem na centrální náměstí Tianfu, odkud to mám pár kroků na hotel. Město na první dojem působí mohutně, všude různé nepříjemné pachy z pouličních stánků, cigaret, dopravy. Navíc v čínských městech od podzimu díky smogu v podstatě nemáte šanci vidět slunce. Večer si projdu místní historicko-turistickou čtvrť Kuan Zhai Alley, kde jsou různé obchody a stánky s jídlem, restaurace, suvenýry, a všude asi milión lidí.
Další den ráno archeologická lokalita Jinsha site museum s nejstarším osídlením na území Číny. Odpoledne pak metrem na letiště a odlet směr západ, tibetská náhorní plošina, město Shangri-La.
Yubeng
Hned druhý den po příletu do Chengdu se ocitám na tibetské náhorní plošině v nadmořské výšce přes 3000mnm. To si vybírá svojí daň a celou noc v hostelu nedokážu usnout. S nespavostí potom zápasím i další dny.
Hned prvním ranním autobusem pak následuje asi 5hodinový přesun ze Shangri-La do města Deqin, tam přestup na další autobus do 15km vzdáleného Feilai Si. Tady mají vyhlídkovou plošinu s výhledem na horský masiv Meili (Snow Mountain, Kawakarpo), malý budhistický chrám a jinak tu chcíp pes. Počasí nic moc, únava, zbytek dne strávím na hotelu.
Další den ráno s pomocí recepční a překladače seženeme minibus a spolucestující (aby ten busík nebyl tak drahý) do vesnice Xidang, kde je výchozí bod pro pěší cestu do Yubengu. Cesta do vesnice má asi 18km, první dvě třetiny je stoupání s převýšením 1100m, poslední třetinu klesání. Celá cesta vede lesem a není ničím zajímavá. Celou dobu leje. Vyrážím plný sil a elánu, ale postupně to jde čím dál hůř a hůř, až po asi 3 hodinách jsem ve stavu, kdy odpočívám každých 100 metrů. Když po nějakých 7 hodinách dorazím do vesnice, jsem celej promočenej a mám toho regulérně plný zuby. Najdu ubytko a zbytek dne strávím sušením sebe a svých věcí u kamen. Ubytování je u místní rodiny v patrovém dřevěném srubu, kromě jednoho čínského páru jsem tu jediný host.
Vesnice má dvě části, označované jako Horní (Shang) a Dolní (Xia) Yubeng. Hodně vesničanů chová nějaké domácí zvířectvo, ale je znát, že tradiční živobytí je na ústupu a čím dál větší roli v příjmech místních hraje turismus. Je asi otázkou pár let, než sem soudruzi postaví silnici a začnou to sem svážet autobusy.
Okolí nabízí možnosti pro dva celodenní a jeden půldenní trek, já mám jeden den a volím tedy nejméně náročnou variantu - celodenní trek k posvátnému vodopádu Shenpu. Počasí další den je ideální, konečně svítí slunce. Začátek je víceméně rovina podél řeky, postupně se to začíná zvedat a nakonec je trochu náročnější stoupání, které komplikuje nejdřív kluzká břečka a pak souvislá vrstva sněhu. Nakonec se ocitnu u ohromného skalního převisu, ze kterého několika drobnými prameny padá voda.
Okolní hory pokryté sněhem vypadají jako na dosah ruky. Zapomínám na únavu a na to, že ještě před chvílí jsem uvažoval, že to vzdám a půjdu zpátky. Jsem u cíle cesty, na posvátném tibetském území, u vodopádu Shenpu. Rozhodně jeden z nej zážitků z celé cesty.
Druhý den ráno mě přivítají sluneční paprsky skoro až do postele, při pohledu na okolní hory postupně "rozsvěcované" sluncem lituju, že tu nemůžu zůstat aspoň jeden další den. Ale nedá se nic dělat, vydávám se na zpáteční cestu do Xidangu, stejnou trasou, stejně nudnou a dlouhou jako cesta sem. Existuje alternativní o něco delší cesta přes NiNong pass, ale jednak to znamená jít úzkou stezkou nad hlubokým kaňonem (nic pro mě), jednak nechci riskovat problém s hledáním dopravy zpátky do Feilai/Deqin. Ze Xidang minibusem zpátky do Deqin, odtud dalším minibusem do Shangri-La, kam přijíždíme něco před pátou odpoledne.
Shangri-La
Město se původně jmenovalo Zhongdian, v roce 2001 bylo kvůli přilákání turistů přejmenované na Shangri-La (Xianggelila). Požár v roce 2014 zničil většinu původního centra, rekonstrukce proběhla v typicky čínském stylu, tzn. kašlat na nějakou autenticitu a místní tradice a výsledkem je nová "historická" zástavba ve stylu starých čínských měst z východu. Když se od toho odprostíte, můžete si to tu i užít, večer je všechno pěkně barevně nasvícené a probíhají tu tradiční kruhové tance.
Další den ráno se místním autobusem dopravím kousek za město ke klášteru Songzanlin. V interiérech je vždy nějaká větší socha Buddhy a kolem různé menší barevné sochy, koberce apod. Víc se mi líbila architektura budov zvnějšku. Mezi návštěvníky se tu a tam motají mniši v temně červených hábitech. O autenticitě místa radši moc nepřemýšlím, kupuju od mnichů pěkný přívěsek jako suvenýr a vydávám se ještě na krátký asi kilometrový okruh kolem jezera, odkud jsou pěkné výhledy na klášter s odrazem na hladině. Pak už je čas na další přesun autobusem do města a taxíkem na letiště. Po hodině letu přistáváme v Chengdu, noc trávím v hotelu nedaleko letiště, zítra je v plánu ranní odlet do Daochengu.
Yading
Ranní odlet z Chengdu do Daocheng měl být v 7:50, ale kvůli špatnému počasí v destinaci se pořád posouvá a když už se pomalu smiřuju s myšlenkou, že z nejdražšího výletu nic nebude, nakonec boarding začne a někdy kolem druhé odpoledne konečně letíme. Z letiště autobusem do města Daocheng vzdáleného 50km, pak osobním autem s několika dalšími cestujcími směr Riwa (městečko nazývané také jako vesnice ShangriLa - Xianggeliazhen). Cestou je vidět čerstvě napadaný sníh, naštěstí teď už nesněží, ale zima je tu cítit pořádně. Původně byla v plánu návštěva parku už dnešní den, kvůli zpoždění letu ale dorazím do Riwy až večer po setmění a jenom se ubytuju v hotelu. Na nevytápěném pokoji je strašná zima, ale horká voda teče a stejně jako v předchozích ubytkách i tady dávají do postele elektricky vyhřívaný polštář, tak se to dá přežít.
Další den ráno najdu ve městě odvoz ke vstupu do parku. Po zaplacení vstupného pak autobusem vyšplháme po serpentýnách na vlastní začátek parku. Kousek odtud je vidět klášter Chonggu. V parku je na výběr kratší asi půldenní trek kolem kláštera k Pearl lake, nebo celodenní výlet k Milk a Five Colour lake, u druhé možnosti se dá asi polovina trasy zkrátit využitím autobusů. Je tu odhadem několik desítek nebo maximálně pár stovek návštěvníků, většinou Číňanů, a většina čeká na autobusy. Já vyrážím na cestu ke dvěma jezerům. Cesta začíná po dřevěné lávce podél potoka, krajina kolem je pokrytá sněhem a vypadá kouzelně. Po asi 2 hodinách dřevěná stezka končí na místě zvaném Luorong Pasture, kde je i konečná autobusů, dál už musí všichni po svých. Počasí super, svítí slunce, výhledy na okolní hory jsou úchvatné. Následuje nejdřív mírné stoupání, pak prudší stoupání, cestu komplikuje bahno, voda a kluzký rozbředlý sníh. Po zhruba dalších 2 hodinách se otevře pohled na údolí s Mléčným jezerem. I když je jezero zamrzlé a částečně pod sněhem, pohled na údolí s jezerem a okolní hory funguje pro všechny jako velkolepá odměna za namáhavou cestu. Bájné údolí Shangri La je tu jako na dlani. :) Jsme v nadmořské výšce 4600m n.m., ještě o 100 m výš se nachází druhé jezero - Jezero pěti barev. Nadmořskou výškou 4700 m tak stanovuji svůj zatím nepřekonaný osobní rekord.
Na zpáteční cestě začínám cítit únavu a stále silnější bolest hlavy, takže využiju přesun autobusem k bráně. Odtud zpátky dalším autobusem dolů k návštěvnickému centru, odtud dalším autobusem do města. Odtud se potřebuju dostat do 70km vzdáleného Daochengu, což se v 7 večer ukáže jako ne zrovna snadný úkol. Nakonec seženu odvoz přes jeden hotel, ale levné to opravdu není. V Daochengu jsem asi v 9 večer, stejně jako v Riwě mě na hotelu čeká ledová nevytápěná místnost. Při pohledu do zrcadla zjištuju, že si z dnešního výletu jako bonus odnáším i solidně spálený obličej. Ráno cesta domluveným taxi na letiště je bez problémů, mám i nějaký čas prohlédnout si letiště. Budova je cítit novotou, na velkoplošné obrazovce běží nekonečná smyčka s otcem vlasti prezidentem Si, jedna celá kavárna, prázdné výklenky pro chystané obchody apod. Působí to trochu absurdně, jako takový ostrůvek civilizace a moderního vybavení uprostřed pustiny.
Po pár hodinách mě vítá zase smogem sevřené Chengdu, pak další let směr Changsha, pak 4hodinová cesta vlakem do města Zhangjiajie.
Oblast Yadingu byla asi to nejkrásnější z přírody, co jsem v Číně viděl. Svojí roli hrálo i super počasí a návštěva mimo hlavní sezónu, kdy to tu prý bývá přecpáno turisty a tunami odpadků. Na druhou stranu, vidět ta jezera bez ledu musí být taky zajímavé.
Zhangjiajie
Druhý den dopoledne se přesouvám autobusem z Zhangjiajie na sever do města Wulingyuan, které bude příští 3 dny mojí základnou pro výlety do národního parku.
Park je dost rozsáhlý a pro přesuny v rámci parku lze využít systém autobusů, lanovek, jeden vyhlídkový výtah, případně samozřejmě různé pěší stezky. Výtah a lanovky nejsou v ceně vstupenky (jedna jízda v přepočtu zhruba 300CZK), autobusy ano. Vstupů do parku je několik, jeden je hned na kraji města Wulingyuan. Hned za branou je stanoviště autobusů, ale jestli si dobře vzpomínám, nebylo tu žádné anglické označení, co kam jede, takže to byla trochu loterie.
První den, resp. zbývající odpoledne, strávím v severovýchodní oblasti kolem hory Tianzi. Cesta lanovkou nabízí super výhledy na okolní hory z trochu jiné perspektivy.
Další den oblast Yuanjiajie, což je nejnavštěvovanější oblast s asi nejznámějšími místy jako Avatar mountain a Natural bridge. Od zastávky autobusu nahoru na ty nejznámější vyhlídky si lze cestu podstatně zkrátit místním technickým zázrakem, výtahem Bailong. Ale nic než ušetření času od toho nečekejte, minutová cesta výtahem nabízí podobný zážitek jako jízda tokijským metrem v ranní špičce. Nahoře se pak prodíráte po úzkých dřevěných lávkách mezi houfy turistů, na každé vyhlídce čekáte, než si všichni udělají selfie, abyste udělali jednu dvě fotky. Naštěstí stačí popojet kousek autobusem a nabízí se tu lesní stezky, kde davy nejsou a máte výhledy skoro sami pro sebe.
Třetí den nejdřív Golden Whip Stream, což je lesní cesta kaňonem podél potoka, kde vidíte hory zase z jiné perspektivy - zezdola. Po všech těch vyhlídkách trochu změna. Potom lanovkou na horu Huangshi, což je od ostatních částí trochu odříznutá oblast v západní části parku. Přesun kombinací autobus/lanovka/pěší stezka zpět na východ do Tianzi a nakonec po kamenných schodech Ten Miles Gallery ven z parku.
Zhangjiajie i přes tu velkou komerčnost a davy lidí stojí za to vidět. Spíš než snažit se nějak podrobně naplánovat nějaké trasy parkem mi přišlo lepší se občas "ztratit" a jenom tak bezcílně bloudit, příroda je tu nádherná všude a pohledů na zdejší zajímavé hory je tu víc než dost.
Furong
Další den mě čeká přesun autobusem na jih do města Fenghuang s jednou přestávkou, kterou je "Ibiškové město" Furong. Starobylé dřevěné domky na skále s vodopádem nabízí milý náhled do minulosti zdejšího kraje obývaného etnickými menšinami (Miao, Tujia). Bohužel nezbývá čas na návštěvu blízkého červeného kamenného lesa (Guzhang Hongshilin National Geopark).
Fenghuang
Už za tmy přijíždím do dalšího skvostu zdejší historické architektury, kterým je Fenghuang neboli "Město Fénixů". Historické centrum je rozložené podél řeky s několika mosty a večer je všechno krásně barevně nasvícené, až si člověk připadá trochu jako v pohádce. Nebo možná spíš v Disneylandu, to už je na vkusu každého soudruha. Dost to tu večer žije, obchůdky mají otevřeno pozdě do noci, bary s živou hudbou, prostě klasická čínská oddechová destinace pro turisty.
Za denního světla má město dost odlišnou atmosféru, určitě je ale lepší možnost obdivovat architekturu zdejších tradičních dřevěných domků a hlavně ty nádherné mosty.
Cesta z Fenghuang do Guilin autobusem trvá asi 5 hodin. V Guilinu se jenom večer projdu přes náměstí kolem jezera se dvěma nasvícenými pagodami, kupuju nějaké suvenýry.
Yangshuo
Do Yangshuo se přesouvám další den ráno autobusem. Alternativně se dá lodí po řece Li, ale jednak to trvá o dost delší dobu, jednak mi to přišlo příliš drahé vzhledem k tomu, že podle recenzí to není nic moc.
Yangshuo je menší městečko uprostřed nádherné kopcovité krajiny obklopené dvěma řekami. Původně ráj pro batůžkáře, dnes už spíš další komercí "zglajchšaltované" turistické město plné prodejců a turistů. Typický je výjev rybáře na loďce lovícího pomocí kormoránů s horama v pozadí, akorát že dnes už jejich obživou není rybolov, ale pózování fotografům. https://www.flickr.com/photos/fe...1236890752
Odpoledne strávím pěším výletem podél řeky Li na sever od města, zdejší krajina mi trochu připomíná cestu do pravěku. Večer trocha kultury. Představení Impressions of Liu Sanjie je muzikál pod širým nebem, odehrávající se částečně přímo na vodě. Režisérem je Zhang Yimou, který má na svědomí mj. i zahajovací a ukončovací ceremoniál LOH v Pekingu 2008. Inspirací je tradiční příběh místní odvážné vesničanky (Liu Sanjie - Třetí sestra) vzdorující feudální vrchnosti. Představení je naprostá bomba a jestli se někdy v téhle oblasti vyskytnete, určitě na něj běžte. Jediné, co mu lze vytknout, je jeho krátká doba, trvá asi jenom hodinu. Vlastně si dovedu představit, že může posloužit jako důvod navštívit Čínu samo o sobě.
https://www.youtube.com/watch?v=G94rHwWrZOY
Další den strávím celodenním výletem do vesničky Xingping severně od Yangshuo a couráním podél řeky.
Žluté hory
Pak už mě čeká přesun do poslední oblasti v Číně, kterou je Huangshan neboli Žluté hory. Nejdřív ráno autobusem z Yangshuo do Guilinu na letiště a přelet na východ do Hangzhou. Po pár hodinách ve městě poznamenaných hnusným počasím - kromě typického podzimního smogu ještě prší - pak přesun vlakem do Huangshanu.
Jako výchozí bod pro poznávání Žlutých hor mám město Tangkou. Snad všechny české cestopisy tady doporučují ubytování v hotelu u pana Hu, takže nechci bourat tradici a ubytuju se taky u něj. Pan Hu nejenom že umí anglicky, ale dokáže i poradit s naplánováním návštěvy parku a za drobný peníz i nabídne odvoz ke vstupu. Zbytek dne strávím výletem ve východní části parku k vodopádu Jiulong (Devět draků). Počasí nic moc, pořád prší, ale to je prý v kraji zvykem.
Další celý den trávím v hlavní části parku, žádné velké davy se naštěstí nekonají, akorát mlha postupně houstne víc a víc a z některých vyhlídek je tak vidět maximálně bílá tma kolem.
Na zpáteční cestě si ještě projdu historickou čtvrť města Huangshan zvanou Tunxi, pak už pěšky na letiště a přelet do Chengdu.
Poslední večerní rozloučení s Chengdu, další den ještě klášter Wenshu a pak už odlet směr Amsterdam.
Navštívené oblasti jsou takové moje osobní "best of China" pro první seznámení, kdy jsem byl limitován časem, a žádná mě nijak nezklamala, takže je můžu v podstatě všechny doporučit. V každé z provincií se dá samozřejmě strávit mnohem víc času a místo drahých leteckých přesunů volit levnější možnosti.
S čím je nutno počítat je, že čínské národní parky patří k nejdražším na světě. Yading, Zhanjiajie, Huangshan, tady zaplatíte jenom za vstup řádově vyšší stovky CZK. Zpoplatněn je vstup do Yubeng, Furong, ve Fenghuang jenom vstup do některých budov. Jinak ceny jídla a ubytování zhruba na úrovni ČR.
Číňané jsou na jedné straně strašně ochotní a nezištně pomůžou s nalezením hotelu nebo vás na nádraží dovedou k autobusu. Na druhou stranu často vykazují některé dost nepříjemné vlastnosti jako hlučnost, plivání, kouření na ulici a obecně bezohlednost. Kolikrát jsem třeba v Zhangjiajie jenom nechápavě sledoval, jak odhazujou odpadky volně do přírody, i když byl koš pár metrů vedle. Bezohlednost a nezájem o historické dědictví se projevuje všude, kde soudruzi vycítí sebemenší šanci na profit. Čínský přístup k jamékukoli potenciálně turisticky zajímavému místu je - zorganizovat, oplotit, vybetonovat, zpoplatnit, vytěžit.
https://www.gokunming.com/en/blo...pened_next
To spolu s určitou informační a jazykovou bariérou vede k tomu, že často prostě nedokážete posoudit, jestli třeba ve Furongu ta historicky vyhlížející budova před vámi je stará 500, 50 nebo 5 let. Nebo třeba jestli mniši v klášteře Songzanlin žijí opravdu tradiční mnišský život, nebo je to celé jenom divadlo pro turisty.
Určitá neproniknutelnost prostě k Číně patří. Navštívit tu zemi jako turista na pár týdnů je fajn, ale žít bych tam určitě nechtěl.
Jak se ti cestopis líbil?
lemming46 procestoval 28 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil
Ahoj, přesné časy si už nepamatuju, ale Zhangjiajie - Furong bylo asi 2hod, Furong - Fenghuang bylo s přestupem 3h. Určitě je dobré mít s sebou vytisknuté názvy měst.
Ahoj, přesné časy si už nepamatuju, ale Zhangjiajie - Furong bylo asi 2hod, Furong - Fenghuang bylo s přestupem 3h. Určitě je dobré mít s sebou vytisknuté názvy měst.