Poprvé bez cestovky - Kousky z Thajska PART 1
Nikdy jste to nezkusili? Tak to zkuste! Thajsko je ideální na první pořádnou dovolenou na vlastní pěst. Díl první - přípravy...
Cestopis z roku 2020 napsal r.cos
Jsme typickým produktem novodobého cestovatelství. Myslím tím postup určení cíle, výběr zájezdu s all inclusive, odjezd s delegátem do resortu, organizovaný výlet, návrat domů. Tak tomu bylo až do chvíle, kdy jsme se rozhodli, že je načase zkusit taky něco jiného. A kromě toho srovnat účty s mými ženami a cestami do exotiky (to je na delší povídání, ale princip je „s ní jsi tam byl a se mnou ne“). Samozřejmě že prvním krokem byl výběr destinace. Měli jsme tak trochu brouka v hlavě od dovolené na Djerbě, kde jsme potkali bezva lidi s bezva zkušenostmi z Thajska. Vyprávěli nám o krásné zemi, milých lidech, úžasné přírodě, skvělém jídle i své závislosti. Mimochodem – později jsme i my pochopili, proč se tolik lidí do Thajska vrací. Dalším impulsem byl návrat nadšené Lucčiny kolegyně a její povídání o fantastické dovolené. Poté jsme objevili na FCB skupinu „Thajsko - ráj na zemi .. pojďte si ho s námi užít“. Pár dnů pročítání a prohlížení fotek znamenalo definitivní rozhodnutí. Naše první dovolená bez cestovky bude Thajsko.
Kdo jsme? Normální pohodlní vesničané ze středních Čech, ve středním věku, se středními příjmy a středními ambicemi. Nejsme fyzicky zdatní, nemáme za cíl zdolávat velehory, ani veletoky, máme rádi dobré jídlo a pohodu. Po zhodnocení těchto předpokladů se výběr zúžil na několik míst, která bychom v Thajsku nechtěli minout. To jsme byli někdy v lednu 2019. Kamarádi se nám smějí, že bez cestovky nedojedeme ani na letiště a nepřežijeme to vedro. A to byla asi poslední kapka.
První nápad je tradiční Pattaya. Ale FCB skupina nás z něj rychle vyvedla. Jestli chceme strávit dovolenou v paneláku a zábavním parku, pak O.K. Ale to my určitě nechceme. Ze stejného důvodu nás opustila i druhá běžná varianta – Phuket. Tam sice byli spokojeni naši mladí, ale oni mají o dost jiné požadavky. A v tuto chvíli nastává i rozhodování o době trvání našeho výletu. Když už tam poletíme 12 hodin, nemá smysl strávit tam týden, že. Takže minimum jsou tři týdny a volba se soustřeďuje na místa známá a funkční, nicméně ne úplně profláknutá.
Někdy v dubnu 2019 je skoro rozhodnuto, že chvilku to bude Phuket a potom Krabi a Koh Samui. První pokusy o mapování ubytování ukazují, že na těchto místech to bude těžká volba mezi náklady a komfortem. Jak později zjišťujeme, je to stejné všude. Trh tady funguje velmi dobře. Soustřeďujeme se na hodně doporučovanou Agodu, již vyzkoušený Booking a hodnocení na Tripadvisoru. Ale buď najdete bydlení se skvělým hodnocením ale nesmyslnou cenou, nebo je cena dobrá a bydlíte v chýši bez koupelny, popřípadě v hostelu s partou nacpaných holandských študáků. Jistě to může někomu vyhovovat a takto si představuje prima dovču. V našem věku bychom ale rádi měli alespoň minimální komfort v podobě vlastní koupelny, klimatizace a příjemného okolí. No nic. Zakládám si chytrou tabulku a začínáme si povídat o itineráři.
Červen 2019 – Stále probíhá samostudium. Nyní už jsme jako doma ve výše zmiňované skupině na FCB. Trochu mi vadí syndrom sociálních sítí – na něco se zeptáte a kromě několika málo rozumných odpovědí získáte mnohem více namistrovaných poznámek, přezíravých odsouzení a rádobyvtipných komentářů. Pak jste za úplného debila, protože něco nevíte a skončí to řešením barvy trička na Vaší profilovce.
Červenec 2019 – Přidávají se další dva odvážní jedinci. Ve čtyřech to bude veselejší. Jen mě trochu děsí, že jsem jediný schopen se domluvit anglicky. No nic. O to zábavnější to budu mít.
Srpen 2019 – Malá změna. Protože nejsme schopni se shodnout na konkrétním programu, začínáme si systematicky psát, co co bychom rádi viděli. Do toho potkávám v práci zákaznici, která mi dost zásadně rozšíří obzory. Jezdí pravidelně na druhou stranu Thajského zálivu – Koh Chang, Koh Kood, Ko Wai… Jestli chceme poznat ten pravý ráj, je tohle to nejlepší. Mrkneme na to. Vybíráme také termín na přelomu února a března. Podle rad a porad to je dobrá kombinace počasí a menšího množství turistů.
Září 2019 – První pokukování po letenkách. Protože jsem tak trochu postižený letadly, nevybíráme jen podle toho ZA KOLIK, S KÝM, KAM, ale také ČÍM. Favorité jsou dva. Emirates s A380 a Qatar s Dreamlinerem. Ceny se pohybují kolem 14,5 ale zatím není spěch. Takže počkáme. Další varianty jako China Eastern s dvacetihodinovými přestupy, Aeroflot s druhým úsekem v trvání 10 hodin, nebo Ukraine Airways za levno, ale 12hodin z Kyjeva vypadávají ze soutěže rovnou. Zkusil jsem si 11 hodin z Havany, a nebyla to žádná hitparáda.
Říjen 2019 – Začínají chodit nabídky od Emirates za cenu kolem 13,5. To už začíná být zajímavé. Zpestřením je zajímavý čas letu (6+6 hodin), nové A380, perfektní přestupy (kolem dvou hodin) a proslulé služby. 1.10. objednáváme letenky za 13.141,-Kč. K tomu pojištění za 960,-Kč od ERV. Nakoupeno přes Letušku. Dobrá komunikace a relativně přehledné doklady. Navíc nemusíme někam do Vídně, nebo do Mnichova, což se následně ukáže jako velmi prozíravé. Tím se nám vyjasňuje i první cíl – Bangkok.
Listopad 2019 – Po dlouhých diskusích se víceméně vyjasňuje přesná trasa zájezdu. Bangkok – Chang – Kood s výletem na Wai. Pořád dokola počítáme náklady. Šetřit nechceme, ale nemám na dresu jmenovku Rockefeller. V souvislosti s náklady si taky upřesňujeme priority. Lucka má před sebou bílé pláže, palmy a tyrkysové moře, já plný talíř dobrot. Netvrdím, že se rád nerozvalím na pláži, ale vždycky je to lepší s něčím na zub. Ale na řadu by měly přijít i nějaké památky. Usnášíme se na trvání jednotlivých etap. BKK 5 dní, Chang 4 dny, Kood 7 dní a 2 dny Wai. Pořád hledáme bydlení. Pomalu opouštím myšlenku, že se něco dočtu na FCB. Na každý dotaz dvě obecné odpovědi a zbytek chytré, přezíravé poznámky a velmi vtipné bonmoty. No nic, tady mi asi moc neporadí. Prolézáme mapy BKK a pročítáme průvodce. Začíná se zhruba rýsovat náplň první zastávky. Chceme vidět histerické centrum, noční trh, Ayutthaya a když budu tak blízko, láká mě legendární most přes řeku Kwai. Z BKK asi bude přejezd na Chang, což je cca 350km. Existuje několik možností, jak se tam dostat. Letadlo do Tratu je nesmysl. Sice je to 50 minut letu, ale s cestou na letiště a odbavením je to stejných 6 hodin jako autem. Taxík pro 4 lidi s bagáží není úplně dobrá varianta, takže to bude van pro 9 lidí. Ideálně jen pro nás. Dostal jsem tip na Koh Chang Minibus. Píšu jim a velmi rychle odpovídají. Jedna cesta je za 5000THB, což nám přijde přijatelné. Pořád prolézáme Agodu a Booking. Ubytování hledáme na základě doporučení někde kolem Wongwian Yai. Je to v centru, všude blízko a relativní klid. Díky konkurenci ubytování v BKK jsou ceny celkem rozumné. Ale zase toho je tolik, že vybrat je mazec. Řeším datové připojení. Všichni se diví, co vlastně chci vědět. „Vylezeš z letadla, u prvního stánku zaplatíš pár bahtů, oni ti nainstalují SIMku a za minutu všechno běží“. No tak nic. Řešit to budu až na místě.
Prosinec 2019 – Trasa už je celkem jasná. Přílet do BKK ve 12:05 27.2. Osvěžení, procházka, zprovoznění dat, výměna peněz. Tady drobná vsuvka – část lidí nás upozorňuje, že nejvýhodnější výměna je z dolarů, a to ideálně z nových (barevných) stodolarovek. To se následně ukazuje jako dobrá rada. Další den courání centrem, královský palác, Wat Phra Kaew, Wat Pho, projížďka lodí. 29.2. trh Chattuchak, 1.3. Ayutthaya, 2.3. Kanchanaburi a most přes řeku Kwai – vlakem! To všichni berou jako dobrodružství, ale myslím, že nejedeme do Bhútánu. 3.3. ráno přesun na Chang. A dál se uvidí 😊
6.12. – objednáváme ubytování v hotelu W Station na Wongwian Yai. Cena sympatická (cca 500,-Kč/noc), nová budova, metro kousek, vysoké hodnocení, platba na místě. Jediná vada je ta, že hotel nemá bazén, což se záhy ukáže jako kámen úrazu.
16.1. – Objednáváme ubytování na Koh Chang. Ale co Vám budu povídat – byl to boj! Někteří nejmenovaní z nás jsou dost nerozhodní, takže když už jsme večer vybrali, ráno je vše jinak. Po třetím převratu jsem usoudil, že nastal čas na manažerské rozhodnutí a objednáváme ubytování v The Stage. Recenze většinou pozitivní, místo vyhovuje, cena cca 1.100,-Kč za noc pro dva.
20.1. – Dali jsme na několik doporučení a než se plácat na Chang celý den busem s bágly na klíně, objednáváme si van jen pro sebe. Jen pro nás, od hotelu k hotelu, včetně trajektu, cena 5.000THB. Mám rád pohodlí. Okamžitá odezva, platím 50% zálohu.
29.1. – Naše nerozhodnost (čtěte prosím „její nerozhodnost“) dosahuje nebes. V BKK máme vybraný hotel, ale nemá bazén. Odmítám hledat něco jiného, takže následují 4 dny utrpení. Utrápené obličeje, vzdychání, vyčítavé pohledy… Rušíme W Station a objednáváme Trinity Silom o kus dál. S bazénem. Cena je O.K. – 900,-Kč/noc. S bazénem.
30.1. – Už jen 3 týdny. Stále dokola procházíme možnosti bydlení na Koh Mak (změna z Koh Wai) a na Koh Kood. Na Maku jsou to jen 2 noci. Takže trochu střelba od boku s tím, že případný omyl přežijeme. Objednáváme dva bungalowy Baan Koh Mak. Cena 1.200,-Kč za kus. Vypadá to dost dobře, vysoká hodnocení, tak uvidíme co z toho vyleze.
8.2. Největší porod je pro nás Koh Kood. Strávíme tam týden, takže by to mělo nějak vypadat. Ale buď je to 2km od moře, nebo za cenu Hiltonu na Park Avenue. A tak poctivě procházíme jeden resort za druhým podle mapy – cena, recenze, fotky, mapa, možnosti stravování… Zužujeme výběr ze sedmi na dva. Druhý je dál od moře, a rozhoduje méně restaurací v pěším dosahu. Vítězem je Baan Phuean. Ale děláme kompromis a objednáváme jen 3 noci. Další prozíravý krok, jak se ukáže později. Cena je 1.200,-Kč/noc. Zbytek budeme hledat na místě.
10.2. – Trochu se nám hromadí horníci v dole jako Cimrmanovi. Jak objednáváme bydlení, dopravu a tak, platíme z účtu zálohy a tím se nám mění rozpočet. Původně to bylo 3.000 dolarů za všechno (kromě letenek), teď je to 3.100 dolarů, ale máme zaplacené skoro celé bydlení. No co, aspoň zbyde na mňamku. Už jen 2,5 týdne!!!
20.2. – Blížíme se ke dni D. Dnes ženuška vykrámovala domácí lékárničku. Vybrali jsme nějaký potřebný věci, ale půlka je prošlá. Tak nic. Musím si pořídit pantofle. Všichni tvrdí, že tam jiný boty nepotřebujete. Překvapivě se nedostavuje cestovní horečka.
23.2. – Den D-3. Vrcholí přípravy. Protože jedno pojištění je málo, přidává Lucie další. Už máme pojištěno asi na půl miliardy. Taky vymyslela, že lepší zavazadlo bude kufr. Jsem na ní zvědavej, jak ho bude stěhovat po Bangkoku. Zítra mě čeká asi padesát úkolů od léků, přes mezinárodní ŘP, nákupy, dodělávky v práci… Už aby byla středa, 15:35. To budeme točit zatáčku nad Kralupy a stoupat na hladinu 300.
24.2. – Den D-2. Horečně dolaďuju zbytky pracovních záležitostí a nakupuju. Pantofle. Mám rád Crocsy, takže jedu na Čerňák. Nový model je super. Měkkoučké, neváží vůbec nic. Bum – 1.600,-Kč. Musím nakoupit vagón papání pro pejska (ona je to teda kočička, ale chová se jako pejsek a jmenuje se Pes). A taky polštářek do letadla, baterky do čelovky, co nejkratší kabel USB-C k powerbance. Večer propuká druhé kolo balících orgií. Lucie všechno ven, protože včera to tam dala špatně. A znovu dovnitř. Samozřejmě že zítra se to bude celé opakovat. Může si být jistá jedním – já to zabalím jen jednou.
25.2. – Den D-1. Odpočet běží. Doufám, že jsem stihl zařídit všechno. Práce předána, přesměrování mailu, dotažení nového veletržního stánku, odeslány instrukce kolegům… Lucka je na pokraji výpovědi díky milému kolektivu, který jí dovolenou zjevně přeje. Zde bych rád upozornil na souvislost s právě startující epidemií koronaviru v Číně a nejnověji v Itálii. Ještě netušíme, že to bude určující faktor v závěru našeho výletu. „Přihlaš nás do toho špačka“. Myslí asi systém DROZD od MZV, což je užitečná pomůcka. Posílá informace o důležitých věcech v oblasti, kde se pohybujete. Taže až se ten virus rozšíří, napíšou nám, že se nemáme vracet. Podle mé ženy bych měl kvůli viru nakoupit nějaké zásoby. Konečně pochopila, proč jsem již před pár lety začal s umírněným prepperstvím. A začíná plašit. Zítra touto dobou už budeme někde nad Bukureští. Když koukám na Flightradar 24, je tto jako fronta na chleba. Za sebou seřazených snad 15 A380 Emirates na cestě do DXB…
26.2. Den D!!! Je to tady. Od rána překvapující panika. Uklidit, vyluxovat, převléknout peřiny, vytřít, dobalit, pomazlit se s pejskem a START!!! Starosti o dům a zvěř přebírá mládež. V 11:15 sedáme do auta odrážíme od břehu. Příjezd na letiště s rezervou, odevzdáváme zavazadla, a pohodovým krokem na gate. Sice kolem nás prošla půlka obyvatel našeho města, ale naštěstí Dubaj pošle část z nich jinam. Nasedáme a mé online odbavení se ukazuje jako prozíravé. Za našimi sedadly je stěna, ale má dole bednu s vestami, takže opěradlo jde pěkně sklopit a nikoho neomezuje. Když se přidá pár Bacardi s kolou, vypadá to že to přežiju. První část letu probíhá skvěle a blížíme se k Dubaji.
STAY TUNED!!!
Jak se ti cestopis líbil?
r.cos procestoval(a) 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 5 lety a napsal(a) pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Díky za čas a úsilí věnované psaní cestopisu, kéž by tady takových bylo víc. A je mi úplně jedno, která letecká společnost se ti líbí, hlavně se nenech odradit od dalšího psaní.
Díky za čas a úsilí věnované psaní cestopisu, kéž by tady takových bylo víc. A je mi úplně jedno, která letecká společnost se ti líbí, hlavně se nenech odradit od dalšího psaní.
Mě by jen zajímalo jaké jsou u Emirates (předpokládám že to máte v Y) ty proslulé služby ?
Mě by jen zajímalo jaké jsou u Emirates (předpokládám že to máte v Y) ty proslulé služby ?
Tak za mě super popis😂pobavil jste mě...takových víc..👍👍👍👍
Tak za mě super popis😂pobavil jste mě...takových víc..👍👍👍👍