Poprvé bez cestovky - kousky z Thajska PART 3

3.3. - úterý - Vstáváme a v 8:00 je plánovaný odjezd na Chang. V 8:30 volám do dopravní firmy a zjišťuju, že auto je na místě už od půl osmé. A teď si prosím vzpomeňte na to, co se stalo 29. ledna t.r. Ano, to byl ten den, kdy se Lucie usnesla, že potřebujeme bazén (a bylo to správné rozhodnutí!!!), nicméně nikoho nenapadlo taky změnit požadavek na dopravu. Takže chudák řidič už hodinu stepuje před hotelem W Station na Wongwian Yai. No nic. Poprosím recepčního, aby mu vysvětlil cestu za námi. Naštěstí to je jen kousek, takže v hezkých 9:00 konečně usedáme do velmi pěkného a luxusního vanu Toyota a opouštíme Bangkok. Někde na půl cestě zastavujeme na parkovišti, kde jsou velmi hezké, čisté a voňavé záchody a kromě čerpací stanice také malý bufet. Dáme si lehký oběd a pokračujeme k trajektu. Roman jako profesionál neomylně identifikuje nepravidelnosti v chodu motoru (podle něj svíčky) a o chvíli později zastavujeme před domem řidičova kamaráda a po chvilce si odvážíme … co myslíte? Svíčky. Roman prostě umí. K trajektu přijíždíme chvíli po jeho odjezdu před třetí hodinou, takže trávíme skoro hodinu čekáním na další. Přejezd na Chang je v ceně dopravy (od hotelu k hotelu 5.000THB). Dojedeme k první pumpě a měníme vozidlo. Řidič vysvětluje, že auto není v pořádku a netroufne si s ním do hor. Koukáme na sebe trochu vyjeveně, protože tady žádné hory nejsou. No nic. Přestěhujeme bagáž a startujeme. Záhy pochopíme, co měl šofér na mysli těmi horami. Silnice se točí v neuvěřitelných zatáčkách s nepochopitelnými výjezdy a sjezdy, kde i zařazená jednička je na hraně. Dost mazec. Během pár minut zastavujeme před resortem The Stage a usměvavý recepční si fotí naše pasy. Odvede nás k bungalovům, které sice pamatují lepší časy, ale jsou perfektně čisté a od dveří k bazénu to máme přesně 2m. Nádhera! Hned se naložíme do bazénu a spřádáme další plány. Vyrážíme na průzkum okolí. Já mám velmi silný pocit, že jsem se ocitl na Máchově jezeře v roce 1981. Po obou stranách rozbité prašné silnice je změť stánků, obchůdků, hospod, lékáren a dalších provozoven, mezi tím toulaví psi, vyschlá řeka a spousty odpadků. Výhoda celého našeho zájezdu spočívá v tom, že do úplného obrazu zaplaťbůh chybí obvyklé davy Číňanů. Ti mají díky koronaviru útrum a sedí doma. Večeříme v příšerné hospodě U Bobbyho, což asi bude místní magnát, protože vlastní ještě obchod a půjčovnu skútrů. Kokosová polévka, kuře a krevety s rýží, pivo. Pro dva za přijatelných 370THB. A celkem chutně. Jen mám v duchu mých mácháčových reminiscencí pocit, že všichni koukají, jak odrbat ty bílé kavky. Ale možná jsem jen paranoidní. K mé nelibosti (ale celkem pochopitelně) jsou všude ruské nápisy a všichni nás oslovují lámanou ruštinou. Kupujeme si ovoce - nic moc a dobrý vychlazený kokosák. Jdeme směrem k moři, ale přístup je potmě dost krkolomný. Pláž nikde, tak se přes jakýsi resort vracíme "domů". Shake doladíme vodkou a posedíme u bazénu. I přes použití místního repelentu nás konzumuje jakýsi bodavý hmyz.

4.3. - středa - Dnes nic moc. V noci sračka a přes den mi není vůbec dobře. Patrně následek Bobbyho mňamky. Po snídani v resortu (jednoduchá, ale dobrá) odcházíme na pláž, kde nacházíme místo pod obrovským stromem a zaujímáme pozici v plážových lehátkách. Jdu do plážového baru objednat něco k pití. Zkusím si objednat piňa coladu. Po dlouhé a pečlivé činnosti barmana obdržím odporně sladký nápoj za astronomických 220THB. To si soudruzi strčte kam je libo. Vedlejší surfařský hegešbar poskytuje místní pivko a něco nealko za půlku a ještě prima pokec s místními beach boys. Koupeme se v neuvěřitelně teplém moři a začínáme pokukovat po něčem k obědu. Já nemám vůbec hlad a není mi moc dobře. Partička se vrací pod strom a já jdu na resort odpočívat. Večer navštívíme BBQ bar a za 280THB/os se příšerně přežereme. Maso, zelenina, krevety, ryby, sladké, slané, zmrzlina, ovoce... Po cestě domů kupuju shake z ananasu a passionfruit. Ve vedlejším stánku se nám prodavač směje, že jsme dostali čerstvý nápoj ze zmrazených produktů, protože sezóna passionfruit opravdu není. Ale s deckou vodky je to dobrý.

5.3. - čtvrtek - Jen se flákáme. Já u bazénu, partička někde na pláži. Snídaně "doma", k obědu ananas a kokosák. Partička se staví v ruské hospodě na boršč a ruští bratři je hned nalévají vodkou - na zdaróvje!!! Za 600THB domlouvám speedboat na Mak. Jsem zvědav na naše žaludky při hodinovém výletu po moři. Na oběd jdeme na výbornou polívku a salát. Zase jiné nudle a zelenina, místo kuřecích knedlíčků tentokrát krevetové. Za 50THB bezva. Odpoledne se povalujeme u bazénu, knížka, ovoce a tak. K večeři skvělé krevety v ústřicové omáčce s rýží, kuře s kešu, Roman celou rybu, Lenka omeletu s mletým masem. Platíme cca 350THB a jsme moc spokojeni. Ryba byla trochu dražší, ale za cca 350THB je to pořád velmi dobrá cena. U stánku vymýšlím shake s rambutanem, ale evidentně ani toto není dobrý nápad. Opět vše z mrazáku. Ale co. Doplním vodkou a je to v pohodě.

6.3. pátek - Ráno zvažujeme kam vyrazit. Slečna v recepci nám na mapě ukazuje údajně nejhezčí pláže. Dáváme prádlo do prádelny a za 400THB nás taxík veze na pláž Bang Bao. Projdeme tržiště na molu, vyfotíme se u majáku a vyrazíme k pláži, která je od majáku vidět. U hlavní cesty potkáváme "našeho" taxíkáře, který nám vysvětluje, že to je soukromá pláž a za stovku nás odveze na ještě lepší místo. Na místě se s ním domlouváme, že nás tady ve 4 hodiny naloží. Pláž Khlong Kloi je prima. Jeden bar vedle druhého, poměrně čistá pláž a ceny lidové. V Thajsku všechno maká, takže přesně ve 4 taxikář mává na konci pláže. Je to sice jeho kolega, ale to neva. Posadí nás na místní horskou dráhu a Lucka je na pokraji znečištění. Silnice jsou tady skutečně dost šílené. Nahoru, dolů, serpentiny, vracáky, neuvěřitelné. Pochopitelně že i přes mazání padesátkou a ležení ve stínu tradičně dostávám nádech grilované krevety. Poleháváme u bazénu a odpočíváme po dřině na pláži. Taková facha jednoho utahá. Lucie si zpestřuje život palačinkou a já jdu do tradičního kokosu za 30THB. K večeři grilované prase, kuře, já něco s rýží, a překvapivě padthai. Nic moc. Pomalu zabalíme a ráno odjezd na Koh Mak.

7.3. - sobota - Stěhování národů začne budíčkem v 7:00. Obvyklá panika končí jako vždy čekáním. Říkal jsem si proč ho recepce domluvila na 8:50, když loď jede v 9:00. Včera jsme do přístavu jeli čtvrt hodiny, takže to nevychází. Netuším, že přístav máme cca 100m od bydlíku. Takže bágly volně ložené na střeše taxíku nemají kdy spadnout. Nasedáme na speedboat s tříčlennou posádkou pirátů z Karibiku a přesně v 9:00 odrážíme. Prostě to tady maká. Na Koh Wai nakládáme zmatenou paní bez jízdenky, takže se vracíme cca 300m a poté paní jízdenku najde. V 10:00 kotvíme na Koh Mak. Pídím se po taxíku, ale strýček Google nám prozradí, že resort Baan Koh Mak je cca 180m od přístaviště. Ubytování je opět bez problémů, bungalow čistý a voňavý. Najíme se v sousedství (polívka, kari, salát, pivo a voda za 500THB). Dražší než na Changu, o dost dražší než v BKK, ale pořád velmi přijatelné. Moře ustupuje a odhaluje pěkný bordel. Je smutný, že tak krásný místo dokážeme takhle zasrat igelitem, lahvemi, provazy, plasty... Odpoledne zevl, kavárna, výborná večeře. Ryba, chobotnice, kari, pivko, cca 600THB. Zítra musíme najít loď na Kood a skůtra na objetí Maku.

8.3. - neděle - Oddělená snídaně způsobená mou neochotou vstávat. Takže partička už se koupe a já vychutnávám omeletku a kávičku. Smočíme se v moři a domlouváme s recepčním loď na Kood na zítra ráno. Půjčujeme skůtr a vzhledem k rozměrům našich přátel pro ně skútr se sajdkárou, na jakých tady jezdí místní. Vyrážíme na okružní cestu a je to velká prdel. Romanův stroj je nejprve potřeba pořádně dofouknout, protože jeho 160kg evidentně místní technik nečekal. Rozjezd do kopce s pohonnou stopětadvacítkou je buď stylem motokros po zadním kole, nebo s Lenkou klusající vedle soustrojí. Jedeme pomalu v minimálním provozu a zvykáme si na jízdu vlevo. Na některých křižovatkách na to musím dost myslet. Podle mapky navštěvujeme krásné pláže na severu a západě ostrova a v příšerném koutě na hippies pláži si za 80THB dáváme vynikající nudlovku. Naše závislost na ní asi bude do budoucna dost problém. Fotím si hada a pomalu odjíždíme. O kus dál kupuju 2l benzínu (jak říká Lucka "gazolíny") a Lenka si vedle dává ten nejlepší ananas, jaký jsme tady měli. Vracíme se na krátký odpočinek a jdeme na večeři do nejplnější restaurace v okolí. Kokosová polévka, jarní rolky, krevety na kari, som tam a pivko za 600THB. Po návratu si holky dají příšerné víno za 150THB a platíme dvoudenní útratu 3.990THB včetně lodních lístků. Půjčení skútru je tady za 300THB a Romanovy tříkolky dokonce za 600THB. Hezky nás natáhli. Zítra dostanou hovno a ne dýško.

9.3. - pondělí - Po snídani bez dýška nasedáme za 400THB na loď a přesunujeme se na Koh Kood. Dívám se po okolních ostrovech a plánuju, kde bych umístil pozorovatele pro řízení dělostřelecké palby. Dobývat takový ostrov plný Japonců bych rozhodně nechtěl. Velká očekávání, velké zklamání. První dvě zastávky na pohádkových plážích, třetí pořád velmi hezká. Vystupujeme z lodi a nasedáme do dobytčáku (to jsou velké pick-upy s klecí a sedačkami na korbě). Ten nás odváží do reality. Čtyři chatky v džungli. Majitel velmi milý a ochotný, nicméně naše chatička je uvnitř celá plesnivá. Jdeme přes silnici k moři a další otřesnou zkušenost představuje místní restaurant. Trochu nás překvapuje už to, že číšník nemluví. Hodí před nás jídelní lístky a objednací bloček, kam si máme sami napsat objednávku. Po chvíli obsluha vše odnese. Dostáváme první hnusné jídlo v Thajsku. Zaplatit musíme u děžurné u stolku. Mezitím sledujeme kuchařku, která se s mimořádným zaujetím dloube v nose. Takže jestli mohu doporučit, Nghamkho Café na Koh Kood obejděte velkým obloukem. Pěšky se vydáme po silnici na veřejnou pláž a po kilometru utrpení ve vražedném vedru cestou mezi humusem, bordelem a hegešem dorazíme na nádhernou pláž u hogo fogo resortu Tinkerbell. Po pláži dojdeme až na konec do Peter Pan resortu, domluvíme se s pohodářem za barem a nastane pravá rajská koupel. Krásně teplá, průzračná voda, bílý písek, palmy, azurové nebe. To je to, proč jsme tady. Cestou zpátky se zastavujeme u Chill Out Koh Kood a skvěle povečeříme za 600THB. Za tmy se vracíme do naší plesnivky a jdeme spát. Pod prostěradlo se radši nedíváme.

10.3. - úterý - Vyhlašuji občanskou neposlušnost. Snídáme mango s rýží od včerejška a potom se vydáme na pláž do oblasti, kam jsme včera připluli. Lenku s Romanem necháme na pláži a sedláme Šemíka. Objíždíme vytipované resorty a docela se nám zamlouvá Khlong Hin Beach Resort. Poprvé se setkáváme s místním specifikem - jedete po silnici, ta náhle skončí a poslední kilometr se ve stylu motokrosové Šestidenní pokoušíte dojet někam do lesa, kde většinou objevíte nějaký resort a moře. Zahajujeme akci "Kulový blesk". Seženeme dobytčák, jedeme zpátky do Khlong Hin zajistit bydlení, potom pro bágly a na nové místo. Resort je podle Romanova názoru čistě ruský. Poznáte to podle dámiček a jejich partnerů, kteří se věnují výrobě těch nejúžasnějších a nejlépe naaranžovaných fotek. Je to velmi zábavná podívaná. Po pláži se v nepřirozených a krkolomných pozicích pohybuje dámička v obřím klobouku, nechává romanticky vlát šátek, pohazuje naondulovanou hřívou a okolo poskakuje partner s telefonem, ladí záhyby na jejím břiše a uznale povykuje. Ale je tady krásně čisto, s úžasným mořem, devíti úplně maličkými štěňátky na mazlení a jak později zjišťujeme i s báječnou hospůdkou naproti. V naší chatě nejde klimatizace, ale hbitě dorazí záchranná výprava s bandaskou a nafouká nám chladivo do stroje, který zázračně ožije. Večeře na druhé straně zátoky v Montana Beach. Moc si pochutnáme na polívce, salátu, Masaman kari (to je podle mě nejlepší verze kari - s vepřovým, brambory a fantastickou omáčkou) a melounovém shake. Sice platíme 860THB, ale stálo to za to.

11.3. - středa - Totálně flákací den. Lehy u vody, zmrzlina, kávička, velká pohoda. Objednávám dopravu z Changu na letiště včetně Fast Tracku (přednostní odbavení). Bohužel jde zaplatit jen přes Visu, ale všichni máme Mastercard. Posílám mail a uvidíme zítra.

12.3. - čtvrtek - Jen lehy u vody. Tomu se prostě nedá odolat. Je to ráj na zemi. Písek je jemný a čistý, voda jako ve vaně a nikde ani noha. K obědu mísa ovoce a zítra přesun zpátky na Chang. Podařilo se nám zaplatit zálohu za dopravu na letiště a uvidíme, na kolikátou nám pošlou auto.

13.3. - pátek - Pátek třináctýho. Vracíme se z nádherného Koh Kood zpátky na Chang. Důvodem je snažší doprava na letiště. Nasedáme do dobytčáku a po cestě nabíráme dalších asi 12 lidí. Interní název konečně dostává ten správný význam. Transportuje nás na sever ostrova a naštěstí nekončíme na jatkách, ale v přístavu. S davem čekáme na loď. Z té zakotvené vystupuje asi 200 lidí. Protože na molu čeká asi tak o padesát lidí víc, dost mě to děsí. Ale s úlevou zjišťuji, že my patříme do jiné zásilky. Naše loď je skoro prázdná. Cesta je za 750THB a klimatizovaný katamaran pro 200 lidí máme skoro celý pro sebe. Za dvě hoďky vystoupíme na Changu a usedáme na obídek hned na molu. Kotel výborné polívky a zeleninový salát s pitím za 300THB. Vedle nás se místní zbohatlíci ládují langustami a mlaskají u toho jako stádo prasat. Taxíkem jedeme na konec naší hippies pláže do resortu Chivapuri. Opakuje se motokrosová (teď samozřejmě autokrosová) vložka vylepšená o závěrečný úsek skrz domorodou vesnici. Dost nás to děsí, ale dopadne to dobře. Naše ubytování (které jsme objevili s velkou slevou na Agodě) je krásné místo v lese, s luxusním pokojem a fantastickým servisem. Moře žádný zázrak, ale jsme dost zmlsaní bezchybnými plážemi Koh Koodu. Nahrazuje to bazén s vířivkou. Večer na pláži pokec s párem z Ostravy a vedle v baru zjišťujeme, že se chystá plážová BBQ party. Netušíme, jaká skvělá hostina nás čeká. Pečená brambora, ryby, špízy, ovoce, prostě fantazie. Za 250THB/os. K tomu prima lidi a noční pláž...

14.3. - sobota - Zkusíme snídani za 350THB v našem resortu. Dobrá, ale úplně normální hotelovka. Vypadá to na déšť, takže opouštíme nápad na půjčení skútru. Já se válím u vody, holky jdou na masáž a Roman spí. Odpoledne zajedeme do vesnice a nakupujeme nějaké drobnosti. Dáme si výborný shake (citrón, mango) za 50THB. Kupujeme nějaký desinfekční gel, protože zprávy z domova nejsou nic moc. Asi jich nakoupíme víc a doplníme bágly na 15kg. Po masáži jdu s holkama na brzkou večeři. Dám si fantastické zelené kari s rýží, Lucka další test pad thai a Lenka smaženou rýži. Zapíjíme tu dobrotu pivem a kokosákem. Platíme 475THB. Ještě zaplaveme v bazénu a jdeme bydlet.

15.3. - neděle - Snídanička za 350, pač sme bohaty, pyčo. Jdeme "k našim". To je tam co dělají tak skvělé BBQ party. Je to asi 300m po pláži. Mají tam lepší koupačku s vlnama. My jsme schovaní za korálovou bariérou, takže je to spíš jako na Lipně. A taky výborně vaří. Zopakujeme green curry a kuřecí salát. Lucka je nějaká divná a protože se jí všechno houpe, jdeme k bazénu. Ledová káva, lehy, pohoda. Odpočíváme a na večeři jdeme do hospy vedle. Lucka chce jen vývar, tak do toho jdeme oba. Za 200THB. Večer filmíček a dobrou!

16.3. - pondělí - Panika roste. Doma všeobecná karanténa a všichni plaší okolo návratu. My zatím s Emirates v pohodě. Za chvíli zkusím online check-in. Tak uvidíme. Nakupujeme nějaké roušky a gely pro rodinu. Doma přes opakované blábolení slovenského estébáka není vůbec nic.

17.3. - úterý - Přípravy na odjezd vrcholí. Potvrzujeme dopravu a já v noci dělám check-in. V letadle do Dubaje toho moc nevymyslím, protože letíme menším Boeingem 777 a všechny sedačky rozebrali prioriťáci. V následujícím letu z Dubaje se mi daří sehnat opět sedadla v poslední řadě před kuchyňkou. Už jsme si vyzkoušeli, že to znamená možnost hodně položit opěradlo a nikoho neomezovat. Povalujeme se u moře a užíváme parádní vlny po noční bouřce.

18.3. - středa - Poslední den. Ráno si po snídani půjčím motorku a vyrazím dokoupit nějaký další nedostatkový matroš. Úspěch zaznamenám ve druhé lékárně cestou na Khlong Phrao. Na zpáteční cestě za půl minuty promoknu na kost, ale za další tři minuty jízdy stihnu zase uschnout. Zvláštní země. Dopoledne vyrábíme kouzla s váhou a v poledne opouštíme náš luxusní pokojíček. Bágly si necháme na recepci a až do odjezdu můžeme využívat veškeré služby resortu, včetně bazénu. Zajdeme na poslední nudlovou polívku. Musím vyladit recept, protože jsme si tady pořídili moc pěknou závislost. Po čtvrté hodině se převlékáme na cestu a čekáme na auto. Přijíždí o chvíli dřív. Loučíme se s krásným resortem a neskutečně milou obsluhou. Nalodíme se do Toyoty a míříme na sever napříč celým ostrovem. Loučíme se s tím krásným kusem Thajska a trajekt nás stěhuje na pevninu. Přesunujeme se potemnělou krajinou a na letiště přijíždíme před desátou. Tady v plné kráse objevujeme kouzlo Fast Tracku. Za pár korun se nás ujme dáma v uniformě a bleskově nás protáhne odbavením. Dáme si kávu za nesmyslné peníze a nastupujeme do "Triple seven", kde pohodlí má daleko k A380. Z BKK se za 7 hodin dostaneme na DXB, posouváme hodinky o tři hodiny a čekáme na otevření gate 21C. V letadle sedíme vedle maličkého Asiata. Jak se později dozvídáme, je z Filipín a pracuje pro Alzu ve skladu u Prahy. Bydlí v Kralupech, takže je to vlastně krajan :-) Úplně vyřízení končíme cestu v jarní Praze a za hodinu jsme doma.

Na závěr... Co napsat na konec? Když jsme vybírali kam se vydáme za teplem, komunikovali jsme se spoustou lidí, kteří se shodli na jednom - Thajsko je silně návykové. Po třech týdnech dokonale pochopím proč. Budu mluvit za sebe. Co mě dostalo?

Bod 1 - lidé. Jsou neskutečně milí, ochotní, slušní. Rádi poradí, zajímají se odkud jste přijeli, nikdy nemáte pocit, že je obtěžujete.

Bod 2 - Thajsko. I uprostřed noci v úzkých uličkách Bangkoku jsem měl pocit bezpečí. Jakkoliv Thajci žijí na ulici, což při absenci odpadkových košů generuje hory odpadků, ráno vstanete do čistého, umytého města. Všechno funguje jak má. Ubytování, služby, doprava, co si domluvíte to platí.

Bod 3 - jídlo. Kdykoliv si na ulici dáte cokoliv k jídlu, je to vždycky fantasticky dobré a za pár korun. Pro mě je jednička nudlová polévka s masovými knedlíčky a zeleninou. Za 40-60THB dostanete skvělé syté jídlo, které místní konzumují kdykoliv od snídaně do večeře. Stánek od stánku chutná maličko jinak, ale pokaždé je to fantazie. Přidáte pár zrníček chilli, maličko cukru (!), papriček ve slaném nálevu a jste v gastronomickém ráji. Určitě zkuste polévku s kokosovým mlékem, kari na desítky způsobů (pro mě je favoritem Massaman kari s brambory, nebo zelené kari s rýží), salát som tam z nezralé papáje, a klasické thajské nudle pad-thai. Jako dezert palačinka s banány, kokosová zmrzlina, nebo univerzální mango and sticky rice. Kapitola sama pro sebe je ovoce. Nikdy v životě jste nejedli takový ananas. Sladký jako med, neskutečně šťavnatý, za úplně směšné peníze. Mango, dragonfruit, melouny, guava (místní jí milují nezralou, s trochou cukru a mletých papriček), passionfruit, banány, kokosové ořechy... Všude vám udělají čerstvý shake. Jen pozor na slazení - všude přidávají cukrový sirup, takže je třeba říct předem, že "no sugar".

Bod 4 - moře. Skutečný ráj na zemi najdete na některých ostrůvcích na jihu. My jsme okupovali východní stranu Thajského zálivu. To úplně nej jsme našli na Koh Kood a Koh Mak. Chang je víc komerční, nabízí možnosti k zábavě a místy i hezké koupání. Ale bílý písek, průzračné moře, palmy a azurové nebe hledejte jinde.

Bod 5 - památky. V Thajsku jako hodně nábožensky založené zemi najdete tisíce neskutečně krásných klášterů a modliteben. Tady se místní modlí a přinášejí oběti. Najdete je v těch nejpodivnějších a nejméně pravděpodobných místech, na kraji vesnic, uprostřed měst, v lese, v zapadlých uličkách, na ostrovech... Rád bych ale řekl jedno - prosím chovejte se zde jako civilizovaní lidé. S respektem a úctou ke zvykům domorodců. Pro Thajce jsou to velmi posvátná místa a měli bychom to respektovat. Byl jsem svědkem toho, jak afektovaná zmalovaná Ruska objímala mnicha a chtěla se sním za každou cenu fotografovat. Přirovnal bych to k ožralému prezidentovi nad korunovačními klenoty. Žádného Thajce by nikdy nenapadlo se mnicha dotknout, nebo ho jinak obtěžovat. Je to vrchol nevychovanosti a neurvalosti.

Nebudu říkat, co byste měli vidět a co vyzkoušet. Doporučím jen jedno - užijte si Thajsko. Nebojte se mluvit s místními, objevovat, ochutnávat. Všechno je tady jiné. Vnímejte tu atmosféru pohody, jiného způsobu života, jiného světa. Stojí to za to.