Portugalsko těsně před lockdownem aneb Lisabon po 19-ti letech

Cestuju jako zběsilý. Pravidelně, dlouhodobě a rvu do cestování většinu financí. Takový člověk se časem za normálních okolností snadno rozmlsá, Evropa vám za chvíli připadá poměrně všední, snad až na nejmenší a nejnepřístupnější z Azorských ostrovů, nebo nějakou zběsilou díru na Ukrajině, nebo v Kosovu. Postupně si plníte sny v podobě mimoevropských cílů. Pak se objeví čínská chřipka a hodí vám do všeho vidle. Najednou si uvědomíte, jak se je svoboda pohybu pro vás důležitá, jak byl nesmyslný zákaz vycestovat na jaře a jak si začínáte zase znova naplno absolutně užívat ty „banální“ turistické cíle jako jsou Řecko a Portugalsko. Místo znuděného výběru „kam teda pojedu tentokrát“ se koná bojovka s heslem „kde nám to ještě nezavřeli“, či spíše je předpoklad, že „to dva dny po nákupu letenky pro Čechy nezavřou“.

Po velmi vydařeném týdnu na řeckých Dodekanech (konkrétně Leros) koncem září visí ve vzduchu volný den 28.10. a poměrně štědrý počet dnů zbylé dovolené, kterou je potřeba do konce roku vyčerpat. Jaké jsou možnosti? OK, Karibik, Curacao, možno s negativním testem s KLM; - počkat, co když se něco pokazí… ano, hned tři dny poté nás vyřadili ze seznamu „medium risk countries“, takže zákaz. OK, už to mám...Portugalsko! Bez testu, pouze vyplníte na webu Ministerstva zdravotnictví dotazník. Jedeme. Letenky s KLM z Prahy do Lisabonu a zpět s odletem za 5 dní zakoupeny.

Den 1. – odlet z Prahy přes Amsterdam do Lisabonu

KL1350 z Prahy s odletem v 06:00 je ukázkový „red-eye-flight“. Ostatně jiné takové už z Prahy nelétají a další odlet z T2 pražského letiště je Ryan do Malagy v 10:00. Letiště zeje prázdnotou. Let Embraerem 175 je bez zážitků, jednak kvůli fyzickému útlumu, druhak kvůli naprostému standardu, KLM kupodivu zachovalo i to své krabičkové jídlo bez nějakého viditelného omezení. Přestup libových 1 hodinu a 30 minut a po kafi už sedíme v modrém Boeingu 737-800 směr Lisabon, kam dorážíme v příjemných dopoledních 11 hodin. Vyplněný on-line dotazník nikdo nechtěl vidět (ani při nástupu, na tranzitu, ani v Portugalsku). Kdo neměl vyplněno on-line, tomu během letu posádka KLM rozdala papírový dotazník na stejné údaje (jméno, datum narození, číslo letu, sedadlo, číslo pasu, adresa v Portugalsku, telefon, emergency kontakt).

Bydlíme v Tryp Hotelu na letišti. Ne, že by to byla moje vysněná poloha pro bydlení v Lisabonu, potřeboval jsem ale uplatnit vouchery za zrušené pobyty v dubnu (to měly být tranzitní pohyby směrem na ty Azory a tušil jsem dlouhodobě zradu, že by se třeba nemuselo podařit ty peníze někdy v budoucnu odbydlet). Navíc není v Lisabonu letiště Humberta Delgada zase tak daleko od města, jezdí tam přímo metro a světe div se, dokonce za normální městskou cenu jízdného, nikoliv za raketovou letištní přirážku, která bývá ve většině evropských metropolí standardem. Jedna jízda 1,50 €, 24-hodinová jízdenka na veškerou MHD nahraná na Viva Viagem kartu za 6,40 €. A protože jsem taky metro-geek, tak jsem si tu jízdu metrem i užíval 😊. Jinak se dá Tryp Hotel Aeropuerto vcelku doporučit, pěkná 4* se všemi vymoženostmi, v ne-covid dobách samozřejmě neadekvátně předražená.

Po výstupu z metra

Stanice Aeroporto

Program na zbytek prvního dne – Belém. Belém je takový kout Lisabonu sám pro sebe. Relativně daleko od centra (asi 6 km; ale dobře přístupný tramvají č. 15), ale s bohatou historií počátku zámořských objevů i zoufalou snahou Salazarova režimu si koloniální panství udržet, monumentálních staveb a příjemnou pobřežní promenádou. Jinak Belém znamená portugalsky Betlém, podle Josefovy sv. Marie z Betléma. A význam portugalského Belému určil jméno milionovému městu Belém do Pará v Brazílii.

Typický obrázek z Lisabonu

Klášter Jeronymitů

Vasco de Gama

Ambity kláštera - moc turistů?

Torre de Belém

Památník padlých bojovníků

Mosteiro do Jeronimos / Klášter Jeronymitů

Z Belému vyrážel Vasco de Gama na svou slavnou cestu za objevením námořní cesty do Indie a na počest jeho triumfálního návratu byl tento klášter v 16. století postaven. Do přilehlého kostela s hrobkou zmíněného mořeplavce se dostanete zdarma, pouze je zpoplatněný vstup do sakristie s výstavkou klasického církevního bohatství (monstrance, zlato, stříbro). Vstup do ambitů kláštera stojí 10 € a i každý laik, který není úplně kulturně architektonický barbar nakonec uzná, že to stálo za ty prachy. Manuelský styl nelze nemilovat.

Torre de Belém / Belémská věž

Highlight místa. Věž se musí každému líbit. Krásná eklektická architektura. Původně, než byl břeh Belému posunut více na jih, stála uprostřed řeky. Interiér bohužel t.č. uzavřený. Poblíž stojí pojízdný vinařský stánek s poetickým názvem „Wine with a view“ (stejný je na hradě sv. Jiří), kde si mohou vínamilovní účastníci vychutnávat (věřím, že zdejší cestovatelská komunita jich také pár má 😊).

Monumento aos Combatentes do Ultramar / Památník bojovníků v zámoří

Pod pojmem Ultramar (zámoří) je třeba chápat portugalskou koloniální Afriku. Jedná se o volně přístupný památník v rámci vojenského muzea v pevnosti Forte de Bom Successo (do pevnosti vstup placený). Okolo vodní plochy jsou na mramorových deskách vytesána jména padlých vojáků v portugalských novodobých afrických válkách – nejvíc jmen padlých je z let 1961 a 1974, které značí začátek a konec osvobozenecké války lokálních afrických zemí za nezávislost od portugalské kolonizace. Můžete proniknout dovnitř a v malé místnosti, kde visí v malém výklenku socha Krista, poslouchat čtená jména padlých. Když si dnes s odstupem času uvědomíte, jak se to dál vyvíjelo v Angole například, kladete si nuceně otázku, jestli bylo nutné všechny ty chlapy obětovat (a proč, za jakou ideu). Zámořské impérium koloniální mocnosti, kde ženy získaly volební právo teprve v roce 1970 a odkud bylo nejlepší emigrovat za prací do Francie nebo do Lucemburska, se po Salazarově smrti v čase, kdy už většina bývalých francouzských a britských kolonií zápasila s uměním vládnout sama, rozpadlo jako chýše po zemětřesení a zbyla jen kyselá příchuť špatně uskladněného archivního portského. Ale dost antikoloniálních úvah.

Padrão dos Descobrimentos / Památník objevitelů

Po příjemné promenádě okolo mariny Boca de Bom Sucesso, která je lemovaná různými stánky a prodejními auty/autobusy (káva na kolech, ústřice na kolech) jsme dorazili k nepřehlédnutelnému kvádru s názvem Památník objevitelů. Dokončený v roce 1960, má tvar přídě karavely a po bocích jsou vysochány řady portugalských nejvýznamnějších osobností. Aniž bych chtěl snižovat význam a důležitost Jindřicha Mořeplavce, Vasco de Gama atd., první co se mě vybavilo byl Stalinův pomník na Letné. Fronta na maso do kopce. Dá se zřejmě v jiných časech proniknout i dovnitř, ale tenhle monument má spíš příchozího omráčit z exteriéru.

Rua Vieira Portuense – je malá ulice, souběžná s hlavní ulicí s tramvajemi, přiléhající k parku blízko kláštera, kde je k dispozici belémská gastronomické scéna. Nic světoborného, ale dá se sedět venku s vyhlídkou do parku.

Den 2 – Sintra

Sintra je maloměsto 30 kilometrů a 40 minut vlakem západně od Lisabonu. Kdo má rád historii a architekturu, do Sintry prostě musí. Vlaky jezdí zhruba každých 30 minut ze severu Lisabonu (nádraží Oriente) a k tomu další každých 30 minut z centra (nádraží Rossio). Jednotlivá jízdenka vlakem stojí 2,25 €, nebo si můžete koupit 24-hodinovou jízdenku pro Lisabon a širší okolí za 10,60 € (nahrát na Viva Viagem Card) nebo celodenní jízdenku za 15,80 €, která platí taky na všechny lokální autobusy v okolí Sintry provozované společností Scotturb. K hradům v kopcích nad Sintrou je potřeba (dá se teda i jít po vlastních, abych nelhal😊) právě vyjet těmito autobusy a jízdenka tam/zpět (typu hop-on-hop-off) na tenhle autobus stojí samostatně 6,90 €.

Vystupujeme na nádraží Sintra. Je hnusně, jemně ale hustě prší a je mlha. Je jasné, že nějaké dlouhé chození v terénu je vyloučené, je třeba se dostat co nejblíže jednotlivým objektům v okolí. Po výstupu z nástupiště přes turniket do historické nádražní budovy narážíme naproti jízdenkové pokladně na pokladnu, kde lze nakoupit vstupenky na všechny hrady, zámky a objekty v okolí Sintry. Nás zajímá trojice Maurský hrad / Palacio Nacional da Pena / Palacio Nacional de Sintra. Kombinovaná vstupenka do všech tří hradů stojí se slevou 30,40 €, z toho je 13,30 € pouze za Palacio Nacional da Pena včetně parku. Existují různé kombinace, nebo se dá každá jednotlivá vstupenka koupit on-line se slevou 5 %, což je ekvivalent slevy za kombinaci 3 objektů, koupené na nádraží.

Castelo dos Mouros

Cisterna

Romantika

Castelo dos Mouros

Castelo dos Mouros / Maurský hrad

Už cesta lesem ke hradu od zastávky busu za deště dává tušit, že lození po hradbách bude výzva. Byla. Chvílemi hustý déšť, chvílemi mlha, která by se dala krájet…bohužel teda nebylo vidět na protější kopec, na kterém se tyčí Palacio de Pena. Půlka Maurského hradu, dobytého ve 12. století křesťany, se dá obejít po hradbách, občas jsou k vidění romantická zákoutí, porostlá mechem a lišejníkem. Pak se protrhaly mraky a hluboko dole se z mlhy vyloupl úžasný Palacio Nacional de Sintra. Wow! Zajímavý objekt v areálu je podzemní cisterna na vodu. Méně zajímavá je kavárna, ale je tam, komu je zima například a zatouží po hnusné horké čokoládě z přášku, která vůbec není horká ☹.

Palacio Nacional de Pena

Portugalský Neuschwanstein. Stavbička s bizarními cimbuřími, věžičkami, maskarony, pseudo bránou ala Alhambra v Granadě a pseudo padacím mostem. Červená, fialová a zářivě žlutá fasáda. Ta reminiscence na Ludvíka Bavorského není tak úplně od věci, i když zámek v Sintře je cca o 40 let starší. Stavěl ho ale architekt z Pruska a investorem byl král Ferdinand II Portugalský (Sachsen-Coburg-Gotha), narozený ve Vídni. Uvnitř jsme prošli klasickými zámeckými interiéry, ve stavu roku 1910, kdy se královská rodina postěhovala jinam z důvodu revoluce a vyhlášení republiky 😊. Nevím proč, ale mě interiérové zámecké prohlídky čím dál tím víc nudí a jediným rozptýlením bylo objevení české stopy v podobě Wenceslaua Cifky z Třebíze. Zahradní architekt jeho portugalského veličenstva, dvorní fotograf a malíř na porcelán. Klobouk dolů před takovým portfoliem dovedností. Zlaté české ruce 19. století. Jinak do zámku se musí přes park a když si řeknete, že stačí, když to obkouknete z venku, tak z toho nic nebude, protože přes park není na zámek vidět.

Palacio Nacional de Sintra

Pro mě highlight dne. Zámek přestavěný z hradu na náměstí ve starém městě Sintra. Interiéry imho mnohem zajímavější, než v PN de Pena, úžasná výzdoba z portugalských kachlíků azulejos, členité místnosti, dvorky, spojovací chodby. Ale to nejlepší přijde nakonec. Zámecká kuchyně. Dva ohromné komíny, pod kterými v suterénu zámku stojíte a vnímáte tu impozantnost prostoru. Věž v druhé části komplexu je nevýznamná, dominantou jsou tyto dva komíny a rozhodně je to, co si zapamatujete nejvíc.

Zde odbočka k úvaze o portugalském pivu – asi tak 100 metrů z náměstí od zámku dolů doleva je malá hospoda v areálu bývalé kryté tržnice, kde vaří vlastní pivo, včetně IPA. To je jev v této zemi skutečně nevídaný, vezmete-li v úvahu chuť piva Sagres, případně Super Bock. Proti těmto dvěma je i řecká Alfa nebo Heineken božský mok a to už je co říct… Jinak prostě pijte víno.

Palacio Nacional de Sintra

Kuchyňské komíny

Palacio Nacional de Sintra

Den 3 a 4 – Algarve

K moři do Portugalska jsem vlastně vůbec nechtěl. Chtěl jsem nějaký zajímavý letecký zážitek. Z letových řádů a cestovatelských fór jsem si matně pamatoval malou leteckou společnost, která nějakým malým strojem pro 20 lidí létá s několika mezipřistáními z malého letiště Cascais/Tires západně od Lisabonu na úplný severovýchod, do Bragancy. Ukázalo se, že letěl na dva dny do provincie Trás-os-Montes (Za horama 😊) bude neschůdné kvůli letovému řádu, protože Dornier 228 přilétá do Bragancy odpoledne a zpět letí brzo ráno. Linka je ale přes Cascais prodloužena opačným směrem na pobřeží Algarve, na miniletiště Portimão. V období platnosti zimního letového řádu se létá z Cascais na jih denně mimo neděli v 09:30 a zpět v 10:15, za lidových 42,10 € v jednom směru. V ceně je shuttle minivanem z centra Lisabonu na letiště Cascais a zpět. Fajn, letenky u Sevenair (nebo AeroVip, jak se oficiálně taky jmenují) koupeny 4 dny předem, tak to snad poletí. Platební brána pro platbu kartou funguje pouze přes Paypal, takže samozřejmě velmi VIP kurz, pokud máte účet v Kč a ještě poplatek 😉. Mohlo to být horší.

Ráno v 08:30 nás skutečně slečna nabírá na náměstí Marqués Pombal a frčíme po dálnici na západ směr Cascais. Na letišti u bezpečnostní kontroly trochu zmatek, protože se tu mísí náš let s cestujícími nějakého aerotaxi – na letišti má mimo jiné sídlo asi největší evropská aerotaxi společnost Netjets. On-line check-in umožňuje usadit se na 3A a při obsazenosti 7 míst z 19-ti na čas startujeme s stáčíme se na jih. Kolem Sétubalského poloostrova pak až skoro na jih letíme nad Atlantikem a sledujeme západní pobřeží jižního Portugalska, za 40 minut sedáme na letišti Portimão, kdy sídlí hlavně sesterská firma Skydive Seven a celé dopoledne se tu poctivě točí výsadky.

Dornier Sevenairu v Cascais

Portimao - za 10 min to otočí zpět

Letiště

D-ISCO

Výhled z kavárny

Od jednodenního pobytu na pláži Alvor jsem vůbec nic nečekal, vlastně to byla taková doplňková aktivita k tomu letu z Lisabonu, který byl důvodem, „proč tady a teď“. Klasické okřídlené „i cesta může být cíl“. Alvor ale překvapil – nádherná široká dlouhá pláž se zlatým pískem, zakončená na východní straně úžasnými skalními útvary na minipláži Praia de Três Irmãos. Denní teplota vzduchu kolem 19°, silnější, ale stále příjemný vítr a rozbouřejnější Atlantik sice na koupání nebyly, ale na pořízení jedné „havlovské“ fotografie to bylo ideální. Večer v přilehlém městečku Alvor na výběr hodně rybích restaurací, kvalitního vína..

Praia de Alvor

Ubytovací komplex Prainha působil značně opuštěně

Praia de Alvor

Na Havla

Praia de Alvor

Praia de Três Irmãos

Druhý den ráno se na letišti dozvídáme od slečny z check-inu lakonickou informaci – letadlo ještě neodlétlo z Bragancy. Než se k nám s dvěma mezipřistáními na jih dostane, počkáme si minimálně hodinu a půl. Bereme útokem místní kavárničku, která má lidové ceny – espresso 1 €, větší káva 1,50 €, malé pivo 1 €. Tady se také poprvé a naposledy proflákneme zemí našeho původu (kromě ubytování samozřejmě). Energická švitořící obrýlená blondýna mě tituluje „my friend“, kafe vyslovuje „kóófě“ a začíná na nějakého cyklistu u vedlejšího stolu mluvit polsky. Na dotaz odpovídá, že původem z Ukrajiny. Obratem samozřejmě došlo na naší krajinu původu ...měl jsem jinak připraveno z jistých důvodů to Polsko, bohužel v tuhle chvíli musela jít pravda ven 😊. Paní povytáhla obočí a pravila památnou větu „Czech Republic now big problem, very big problem“. No jo no…na odpověď „a proto jsme tady a ne tam“ už radši nic neodvětila - dali jsme si teda ještě polívku. V tu chvíli se z webu dozvídáme o částečném lockdownu v Portugalsku od 30.10. do 3.11., s omezením volného pohybu mezi regiony, kvůli předpokládanému většímu pohybu lidí kolem Svátku všech svatých. Už aby to letadlo přistálo. Zpět nás letí 5.

Letiště Cascais

Den 5 a 6 – Lisabon

Přestáváme stíhat. Co jsme to ještě chtěli vidět? Je toho hodně. Tak především Alfamu, hrad Sv. Jiří a projet se historickou tramvají č. 28. Na tu mám barevné vzpomínky z první návštěvy Lisabonu z před 19. lety, z doby, kdy v narvaných tramvajích ještě neřádily kapsářské gangy z Jihovýchodní Evropy a kdy jsem na jedné z laviček na jedné z vyhlídek zapomněl zmateně asi na 3 minuty zrcadlovku, pročež se tato našla po nervózním úprku zpět na ono místo tam, kde byla.. Najednou jako by tyto doby byly zpět, protože zkazky o naprosto turisticky přeplněném Lisabonu z minulých let mě vždycky spolehlivě odrazovaly od plánovaného návratu. Teď je podzim 2020 – tramvaje opět poloprázdné, ošuntělá Alfama se svými uličkami do kopce a zapadlými dvorky opět správně romantická a hrkající žluté tramvaje na jednokolejce s adrenalinovým sklonem a do nepřirozené zatáčky mě pořád stejně fascinují..

Hrad sv. Jiří je, jak by řekli naši západní sousedé, ein Muss. Ani ne tak kvůli architektuře, jako kvůli výhledům – na řeku Tejo, na dolní čtvrť Baixa, na hodní Bairro Alto na protějším kopci. A taky jsme si dali to víno u stánku Wine with a view. Slečna si nás dokonce vyfotila a že prý budeme na FB – a nedala nás tam doteď, můra jedna!!:-) A já jí tu ještě dělám reklamu..

Náměstí Praça do Comércio je monumentální – ohromný čtverec s podloubími po stranách, jezdeckou sochou sochou uprostřed a obloukem do ulice Vitória na severu. Jižní část náměstí přiléhá k vodám řeky Tejo.

Poslední věc, kterou tu vypíchnu je další anomální dopravní záležitost. MHD výtah – Elevador do Santa Justa. Spojuje ulici poblíž náměstí Rossio a horní čtvrť Barrio Alto, kam se v normálních ne-korona časech především večer jezdí za zábavou.

Resumé:

Jsem rád, že jsme Portugalsko na poslední chvíli stihli a relativně si ho užili bez omezení (o těch dále). Jak už bylo zmíněno, 2 dny po našem odjezdu začal platit dočasný lockdown na víkend a svátky, plynule nahrazen lockdownem dočasně-trvalým, od 4.11., se stejnými omezeními volného pohybu mezi regiony. Poslední den už byly povinné roušky i na ulici. Ke covid-omezením obecně: osobně jsem si nepřipadal nějak zvláště omezovaný, samozřejmostí jsou roušky v MHD a interiérech, to každý asi plně chápe a dokáže to dodržovat, stejně jako ve 100 % místní. Restaurace fungovaly, samozřejmě asi ne úplně všechny a některé měly možná omezený sortiment. Pravidla teoreticky jako u nás, pohyb uvnitř s rouškou, při konzumaci a u stolu obecně bez. Jediným rozdílem je daleko větší, až komické lpění na povinnou desinfekci rukou u vstupu do většiny památek s placeným vstupným, hotelů, restaurací. Někde měří teplotu – zdá se, že všechny přístroje jsou nastaveny na rozmezí 36,2 – 36,3°😊 U několika prodejních míst jsem se setkal jakoby s uměle vytvořenou bariérou mezi prodejním pultem a nakupujícím v podobě dělící pásky ve stojanech cca 0,5 – 1 metr. Jestli to pomáhá, netroufám si hodnotit.

Škoda, Portugalsko bylo až do minulého týdne jedna z posledních zemí, která nehrotila formuláře a negativní testy.. Tak snad zas někdy někam..

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 5 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 0 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Milan V

Cestopis byl naposledy aktualizován 3. 11. 2020

Milan V procestoval 95 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

6 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Danny_

před 4 lety

No ten vnitrostátní letecký výlet to ti závidím 😉, ale třeba taky někdy uskutečním.

Martin Vícha

před 4 lety

To já taky. A takový off topic: Mám obavu, že pokud někdo urychleně nezavede nějakou vnitrostátní linku v ČR, tak si v dohledné době moc nezalítame 😢

lma

před 4 lety

Pěkná cesta!

Portugalsko mám rád,byl jsem tam již několikrát a většinou to spojil s nějakým fotbalem ..

Algarve mě taky nikdy moc nelákalo a prvně jsem se tam dostal až loni na podzim i když do Portimãa jsem jel z Lisabonu vlakem a velmi příjemě mě překvapilo......tedy já bych se tam nekoupal ani v srpnu (jak to nemá 25+ tam nevlezu),ale ty pláže s těma skaliskama fakt super procházky navrch v listopadu minimum lidí a vyšlo počasí jasno +20

Letos v březnu jsem se tam neplánovaně vrátil (Faro),ale to jsem utíkal ze Španělska a řešil náhradní cestu domů tj. to jsem si moc neužil ..

Mıchal

před 4 lety

Pěkné 👍V podobném termínu jsem před rokem dal třídenní návrat do Portugalska. Tehdy se na Santa Justu stála dole ohromná fronta. Nahoře nikdo, ale informace v portugalštině mnohoznačné, že jsem se nesvezl ani dolů. Zdálo se, že to není v MHD, ačkoliv jsem měl celodenní jízdenku.

Jinak Praia do Tres Irmaos na první pohled vypadá dost podobně jako Ponta da Piedade.

EDIT: Oprav si nadpis - 19 bez tečky, není to řadová číslice ;)

Milan V

před 4 lety

Michal: díky :-) Ad výtah: Je to MHD, normálně jsem pípnul Viva Viagem. Jeli jsme dolů 2 a na odjezd čekali 10 minut..

Mıchal

před 4 lety

To bych asi nečekal a radši šel dolů pěšky :-D

"19-ti" není moc vylepšení. Správně je jen "19" ;)